Freedom.

Kniha se mi docela líbila,ale neni to ten tip kdy si řeknete(pomyslíte) Páni!Ta byla úžasná. číst dál

Ahoj :( Vím že jsem tu nebyla hodně dlouho,ale v červnu mi něco do toho vlezlo.No a pak začli prázdniny,jeli jsme na dovolenou,ještě tábor. :) Takže jsem toho měla plno,ale teď už nemám.Teď tu strávím více času,budu vám sem psát nové články,tak se vám snad budou líbit. ;) číst dál

Ahoj,počkala jsem víc než týden,takže se oficiálně Pravá krev uzavírá. :) Kdyby se objevil nějaký ohlas,že by jste to chtěli(teda jestli to někdo čte) tak budu klidně dále pokračovat. Jinak to nemá cenu. číst dál

Venku jsem počkala, až se Hi objeví.Stála jsem na velkém dvoře před řadou domků. Slunce spalovalo číst dál

Ahoj,musim se vás zeptat na jednu důležitou věc. číst dál

Č Á S T P R V N Í číst dál

Výstřel z pistole je nejhlasitějším zvukem na světě.Zejména pokud kulka letí na vás. číst dál

Ahoj,začnu vám sem psát novou knihu.Jmenuje se Virus a je od Kathy Reichs.Přečetla jsem si recenzi a docela mě to zaujalo. :) Snad se vám to bude také líbit.Já si jí přečtu jindy protože jsem začala před dvouma týdny číst Harryho Pottera.Už jsem u třetího dílu. číst dál

Určitě tenhle seriál znáte,seriál už došel docela hodně daleko(podle mě).Já jsem koukala jen na 3 série,ale pak mě to omrzelo(dohromady je ZATÍM 5 sérií).Kámoška to stále sleduje a tak mi něco někdy vypráví. :3  číst dál

Když jsme se vrátili do Alcidova bytu, přemohla mě taková únava, že jsem toužila jenom po jediné věci − natáhnout se. Byl to jeden z nejdelších dnů v mém životě, a to jsme ještě měli před sebou celý večer. číst dál

Když jsem se vrátila, Alcide už na mě čekal. Jak strávil alespoň část dopoledne, jsem zjistila podle kupy zabalených dárků na kuchyňském stole. Alcide nakupoval na Vánoce. číst dál

V kabince výtahu jsme oba mlčeli, a než Alcide odemkl byt, opřela jsem se na chodbě o zeď. Připadala jsem si jako troska. Ta rvačka s motorkářem i Debbiina pomsta mě unavily, rozrušily a vyvolaly ve mně pocit rozpolcenosti. číst dál

Janice Herveaux Phillipsová (dva roky vdaná, matka dvou dětí, jak jsem zjistila) dokonale splňovala mou představu Alcidovy sestry. Byla vysoká, pohledná, upřímná a sebevědomá, a navíc zdatná podnikatelka. číst dál

Protože jsem se podle všeho měla vydat za hranice našeho městečka, musela jsem vyprat prádlo a vyhodit nějaké věci z ledničky. Po spoustě hodin, které jsem předchozí den a večer strávila v posteli, se mi nijak zvlášť nechtělo spát, takže jsem vytáhla kufr, otevřela ho a hodila do pračky na vymrzlé verandě pár kousků oblečení. Neměla jsem náladu dál rozebírat svou povahu. Hlavou mi vrtala spousta dalších námětů. číst dál

Než vyšlo slunce, podařilo se mi usnout asi na půl hodiny. Vstala jsem a uvařila si trochu kávy, ale smysl to nemělo. Zůstala jsem ležet v posteli. Telefon vyzváněl, ale nezvedla jsem ho. Slyšela jsem i zvonek u dveří, ale nešla je otevřít. číst dál

Zkusmo jsem otočila kulovou klikou, abych se ujistila, že jsem zamkla, otočila jsem se, ale vtom jsem koutkem oka zahlédla v houpačce na verandě nějakou postavu. Když se postava narovnala, přidušeně jsem vyjekla. Pak jsem ho ale poznala. číst dál

Zašla jsem k Billovi domů a našla ho skloněného nad počítačem. Posledních pár měsíců se to stávalo velice často. Ještě před pár týdny by okamžitě po mém příchodu všeho nechal. Teď ho však ze všeho nejvíc přitahovala klávesnice. číst dál

Ani kdybych chtěla, nemohla bych se jít podívat na to, co bylo na terase. Bill a Erik působili zkroušeně, a když upíři působí zkroušeně, znamená to, že opravdu nemáte pátrat dál. číst dál

Bill mi tu noc zpátky nezavolal, a další den jsem odcházela do práce ještě před západem slunce. Nechal mi vzkaz na záznamníku, když jsem se přišla domů převléct na „večírek“. číst dál

Hádali jsme se už dřív, Bill a já. Už dřív jsem toho měla plné zuby, otravovaly mě ty upířiny, které jsem se musela naučit snášet, bála jsem se zabřednout do nich hlouběji. Někdy jsem prostě jen chtěla nějaký čas vídat lidi. číst dál

S námahou jsem se obrátila a podívala na osvětlený ciferník hodin na nočním stolku. Ještě nesvítalo, ale úsvit přijde brzy. Bill už byl ve své rakvi, víko bylo zavřené. Proč jsem vzhůru? Zamyslela jsem se nad tím. číst dál

Metr ode mě skosil Trudi výstřel z brokovnice. číst dál

Zatímco jsem se soustředila na Barryho, v chodbě se ledacos dělo. Když jsem začala znovu poslouchat, byl už Steve zpátky. Také se snažil přistupovat ke Godfreyovi rozumně a pozitivně. číst dál

„Víte, já mám trošičku klaustrofobii,“ řekla jsem okamžitě. „Nevím o tom, že by hodně budov v Dallasu mělo sklep, ale musím říct, že ho prostě určitě nechci vidět.“ Přivinula jsem se k Hugově paži a snažila jsem se usmívat roztomile, ale rozpačitě. číst dál

Moderátor si taky uvědomil, že reportér plácá nesmysly, a rychle přešel na jiný námět. číst dál

Existovala spousta lidí, kterým se nelíbilo zjištění, že se dělí o planetu s upíry. Přestože tomu tak bylo odjakživa – aniž by o tom věděli – jakmile uvěřili, že upíři jsou skuteční, rozhodli se tihle lidé upíry zničit. Pokud šlo o metody vraždění, nebyli o nic vybíravější než upír samotář. číst dál

Věděla jsem, že prověřili Farrellova oblíbená loviště a vyptali se všech ostatních upírů z dallaského hnízda, jestli Farrell nebyl někde spatřen. Nicméně jsem otevřela ústa, abych se zeptala, jak už tak lidé dělávají. Jenže Bill se dotkl mého ramene, já se ohlédla a viděla, jak maličko zavrtěl hlavou. Mé otázky by byly považovány za těžkou urážku. číst dál

V Dallasu bylo horko jako v šestém kruhu pekla, obzvlášť na chodníku u letiště. Náš krátký několikadenní podzim se znovu proměnil v léto. Poryvy vzduchu, horkého jako by vycházel z elektrické trouby, nesoucí všechny zvuky a pachy letiště Dallas-Fort Worth – dílo malých vozidel a letadel, jejich paliva a jejich nákladu – jako by se nahromadily u úpatí rampy z nákladního prostoru letadla, na něž jsem čekala. Letěla jsem pravidelným komerčním letem, ale Billa museli poslat speciálem. číst dál

Jen velmi zdráhavě jsem otevírala oči. Bylo mi, jako bych usnula v autě, nebo jako bych si zdřímla na židli. Rozhodně jsem pospávala někde, kde se to nepatřilo, a kde to bylo nepohodlné. Cítila jsem se jako omámená a všechno mě bolelo. Pam seděla na podlaze metr ode mě a upírala na mě velké modré oči. číst dál

Znovu jsme otevřeli v půl páté, a to už jsme byli všichni jaksepatří otrávení. Styděla jsem se za to, protože koneckonců jsme tam byli, protože zemřel muž, kterého jsme znali, ale nedalo se popřít, že po úklidu skladiště, úklidu Samovy kanceláře a několika partičkách bourre (Sam vyhrál pět dolarů a nějaké drobné) jsme se už nemohli dočkat, až uvidíme někoho nového. Když prošel zadními dveřmi Terry Bellefleur, Andyho bratranec a častý zastupující barman nebo kuchař u Merlotta, byla to pro nás vítaná událost. číst dál

Andy Bellefleur byl opilý na šrot. To nebylo u Andyho normální – věřte mi, já znám všechny opilce v Bon Temps. Několik let práce v baru Sama Merlotta mě s nimi značně obeznámilo. Ale Andy Bellefleur, rodný syn a detektiv z malé bontempské policejní jednotky, se u Merlotta ještě nikdy neopil. Byla jsem náramně zvědavá, proč je dnešní noc výjimkou. číst dál

Seběhla jsem do mělkého údolíčka uprostřed hřbitova a zamířila na protější svažitou stranu. Když už se mi zdálo, že mezi mnou a Renem stojí dostatečné množství vysokých náhrobků a soch, schovala jsem se za velký žulový sloup s křížem na vrcholu. Zůstala jsem stát a přitiskla se co nejvíc k chladnému kameni, z něhož byl sloup vytesán. Zakryla jsem si rukou ústa, aby nebylo slyšet, jak lapám po dechu. Po chvilce jsem se uklidnila natolik, abych se mohla znovu pokusit o vstup do Reneho myšlenek. Byly však nezřetelné a neurčité a nedalo se z nich nic vyčíst. Stále jsem však cítila jeho hněv. Jedna věc se mi ale odhalila sama od sebe. číst dál

Asi v jedenáct hodin za mnou s tou zprávou přišel Sam. „Jakmile se Jason probere, což se stane brzy, uvalí na něj vazbu, Sookie.“ Neřekl mi, jak se to dozvěděl, a já se ho na to neptala. číst dál

Hned jak jsem dorazila k baru, úplně automaticky jsem zajela na parkoviště pro zaměstnance. U popelnice pobíhal pes a dorážel na ni tlapkami. Než jsem vešla dovnitř, pohladila jsem ho po hlavě. Zhruba jednou týdně jsme museli volat do útulku, aby si odvezli nějakého zatoulaného nebo odloženého psa. Spousta z nich byly fenky, které měly každou chvíli vrhnout štěňata. Dělalo se mi z toho zle. číst dál

Když jsem se nazítří vypravovala do práce, uvědomila jsem si, že si musím dát od upírů na chvíli pauzu. Včetně Billa. číst dál

Následující den jsem měla nervy napnuté k prasknutí. Když jsem přišla do práce a pověděla Arlene, se stalo, pevně mě objala řekla: „Toho parchanta, co to Tině udělal, bych zabila!“ Kupodivu mi to pomohlo. Charlsie se mnou také soucítila, ale mnohem víc než bolestivá smrt mojí kočky ji trápilo, jak těžce to nesu. Sam se jenom tvářil smutně. Poradil mi, abych zavolala šerifovi nebo Andymu Bellefleurovi a všechno jim vylíčila. Nakonec jsem zatelefonovala Budu Dearbornovi. číst dál

Nazítří se západem slunce jsem se začala připravovat. Bill mi řekl, že než odjedeme, půjde se někam nakrmit. A přestože se mi to nelíbilo, musela jsem připustit, že je to rozumné. Měl pravdu i v tom, jak se budu cítit po té mé malé neortodoxní dávce vitaminů. Bylo mi úžasně. Připadala jsem si silná, pozorná, bystrá, a dokonce i krásná. číst dál

Když Bill s Harlenem odešli, v baru se rozproudil ještě intenzivnější hovor na téma, které jsem už vyčetla z Reneho a Spenserových myšlenek. Připadalo mi, že někdo do toho ohně nenávisti vydatně přikládal, aby hněv nevychladl. Ale za nic na světě jsem nedokázala zjistit, kdo to je, přestože jsem se tu a tam zaposlouchala jak do hovoru přítomných hostů, tak do jejich myšlenek. Potom se v baru objevil Jason. Pozdravili jsme se, ale nic víc. Stále mi nemohl odpustit, jak jsem zareagovala na strýcovu smrt. číst dál

Opět jsme byli spolu a moje pochybnosti aspoň zčásti ustoupily strachu, který mě přepadl pokaždé, když jsem si pomyslela, že bych ho mohla ztratit. Nakonec jsme si s Billem vytvořili jistý rozpačitý řád. číst dál

Nazítří večer jsem s Billem vedla velmi nepříjemný rozhovor. Leželi jsme v jeho obrovské posteli s vyřezávaným čelem a zbrusu novou matrací značky Restonic. Povlečení bylo vyvedené ve stejném květinovém vzoru jako tapety. Vzpomínám si, že mě při tom napadlo, jestli se mu květinový potisk nelíbí kvůli tomu, že mu není dopřáno vidět ty skutečné, krásně rozvinuté – takové, jaké mají být – na denním světle. číst dál

Po pohřbu jsem zůstala tři dny doma. Bylo to až moc dlouho, potřebovala jsem se vrátit do práce. Přemýšlela jsem ale o všech věcech, které teď musím udělat, nebo jsem si to alespoň namlouvala. Uklidila jsem babiččin pokoj. Když se u mě zastavila Arlene, poprosila jsem ji, jestli by mi s tím nepomohla. Nedokázala jsem být sama se všemi jejími věcmi, které jsem tak důvěrně znala a z nichž jsem stále cítila vůni dětského pudru Johnson’s a antiseptického krému Campo-Phenique. číst dál

Dalších pár dní jsem rozhodně měla o čem přemýšlet. Na někoho, kdo se neustále snaží hledat nové zážitky, aby se nenudil, jsem nashromáždila víc než dost informací, které mi mohly vydržet celé týdny. Třeba jenom ty lidské návštěvníky Transfusie jsem mohla rozebírat donekonečna, o upírech ani nemluvě. Díky své touze poznat aspoň jediného jsem jich nakonec potkala víc, než jsem chtěla. číst dál

Pohlédla jsem na něj. Do obličeje se mi vkradl pochybovačný výraz, obočí se mi nakrabatilo a koutky úst se mi nepatrně pohnuly nahoru. číst dál

Polovina štamgastů v baru si myslela, že stopy po kousancích na tělech zavražděných žen patřily Billovi. Dalších padesát procent mělo za to, že Maudette a Dawn pokousali upíři z větších měst, kam se obě dívky vydávaly za zábavou, a že si to vykoledovaly, když byly ochotné jít do postele s upírem. Podle některých je uškrtil upír, jiní si zase mysleli, že doplatily na svůj dlouhodobý promiskuitní způsob života a prošpásovaly se až ke katastrofálnímu konci. číst dál

Musela jsem vypadat hrozně. číst dál

Zazvonil telefon. Přetáhla jsem si přes hlavu polštář. Snad to babička zvedne. Když otravné vyzvánění neustávalo, uvědomila jsem si, že šla zřejmě nakoupit nebo pracovala venku. Převalila jsem se k nočnímu stolku s telefonem, nijak nadšená, ale smířená s osudem. Hlava mi třeštila, jako kdybych měla kocovinu. Zaplavila mě vlna sebelítosti. S tou kocovinou jsem nebyla daleko od pravdy, jenomže ji nezavinil alkohol, ale mučivé myšlenky. Natáhla jsem roztřesenou ruku a chytila sluchátko. číst dál

Usmála jsem se. „Jestli chcete, zavolám jim,“ nabídla jsem se. „Znají mě. I když si všichni myslí, že jsem cvok, vědí, že jsem poctivá.“ číst dál

Nazítří ráno jsem vstala opravdu pozdě, což bylo docela pochopitelné. Když jsem se v noci vrátila domů, babička už naštěstí spala, takže jsem si okamžitě vlezla do postele, abych ji nevzbudila. číst dál

Ačkoliv mi o svých záměrech nic neřekli, považovala jsem za pravděpodobnou právě tuhle možnost. I kdyby ho něčím zakryli, aby přežil den, kdy by na něj svítilo slunce, vysátému upírovi by trvalo nejméně dvacet let, než by se úplně zotavil. Aspoň tak jsem to slyšela v televizi, v talk show Oprah Winfreyowé. A to ještě za předpokladu, že by se o něj postaral nějaký jiný upír. číst dál

Kapitoly budou většinou rozděleny na dvě části... číst dál

Tak jo, už jsem asi našla nové (pravé) herce, Rose bude hrát Zoey Deutch, Dimitrije Danila Kozlovskij a Lissu asi Lucy Fry, už se moc na fim těšim, a děkuji moc Kachničce za informace ;) :D číst dál

Příběh s filmem Lidská stonožka koluje světem a pro jednoho šíleného maniaka to znamená motiv. Psychopat měl nejprve pouze úchylné a zvrácené představy, např. sex s posledním článkem, ale teď se rozhodl, že zajde dál. Spojí dohromady více článků... číst dál

Super horor,užasný konec a ta holka je moc hezká.... číst dál

Dvě Američanky se vydají na cestu po Evropě. Kdesi v Německu se jim v noci porouchá auto. Při hledání pomoci narazí na opuštěnou vilu, kde se rozhodnou přenocovat. Druhý den se probouzí a s hrůzou zjišťují, že jsou uvězněny v provizorní podzemní nemocnici. Za vším stojí zestárlý německý chirurg, který se dříve specializoval na operace oddělování siamských dvojčat. Jeho zvrácená fantazie tkví v tom, že obě dívky hodlá spolu s dalšími uvězněnými spojit v jednu velkou lidskou stonožku... číst dál

Vždycky jsem vítala válku, ale když skončí poslední utkání, co znamená život pro bojovníka? Shay se díval do prázdného krbu. Otočil meče, které zpívaly. A pak tu nebylo nic, temnota se začala pohybovat. Stíny se držely Elementárního Kříže, rukojetě nožů táhly Shaye vpřed. Když meče označily čtvrt otočky, Shay ztuhl. Temnota se scelila, hleděla na kříž v místnosti, avšak v ebenovém stínu bylo vydáváno jemné světlo, opalizující jako blikající hvězdy. číst dál

Když se novinky o konci bitvy rozšířily, Hledači se začali kolem nás shromažďovat. Někteří stáli v skupinách, tiše mluvili a dívali se na hrůzy zničené knihovny. Další se rychle přesouvali na praktické práce zotavování, sbírání svazků knih, co byly ještě poházeny na podlaze a odvážení je pryč. Ostatní, co měli na starost pohřební činnosti a slavnostní odnášení zbytků Padlých, se teď vrátili do své přirozené pozice. číst dál

"Jak můžete nevědět?" Shayovy zuby byly sevřené. číst dál

„Za tuhle zradu tě uslyším křičet, Logane Bane,“zasípal Bosque. číst dál

Knihovna byla v troskách. Sníh už vnikal dovnitř. A to nebylo vše. číst dál

Můj otec zavrčel, sklonil nízko svůj čenich, když se pohyboval, sleduje Emila. číst dál

"Odejdi od ní!" Můj otec si stoupnul mezi Shaye a mě. číst dál

Zvuky bitvy naplnily mé uši a já si přála, abych je mohla odehnat. číst dál

Connor stál před dvěřmi, držel své nástroje na přehrabování se v zámku. Ethan zakroutil hlavou. číst dál

Opustili jsme pokoj. Shay se v chodbě přeměnil do vlčí podoby stejně jako já. Hledači, co nás míjeli, si příležitostně vyměnili zamumlání, nebo nám věnovali vylekaný pohled. Ale nejčastější reakce byla respektující pokývání, nebo vědoucí úsměvy. číst dál

„Přestaň se svíjet!“zakřičel Connor. „Snažím se tě chránit.“ číst dál

Connor nás vedl když jsme šplhali přes ostré kameny, co se mi zabodávaly do tlap. Nebylo to dlouhé šplhání, ale bylo to unavující. Museli jsme se vyhýbat hlubokým prasklinám v zemi, které vybuchovaly jedovatým plynem nebo párou, z kterých bychom mohli zvracet, aniž bychom byli upozorněni. Na rozdíl od živého lesa na pobřeží, bylo Whakaari bez života, naprosto cizí prostředí. I když dech beroucí, krajina byla příliš zlověstná na to, aby byla krásná, spíš se jevila jako, že slouží k tomu, aby varovala vetřelce. číst dál

„Musíme se vrátit!“ Ječela jsem na Connora, který mě táhl, když Adne zavírala dveře. číst dál

Vlny naráželi na pobřeží několik metrů od toho, kde jsme narazili na kameny. Zírali jsme na Elementární kříž několik minut, popadali jsme dech, snažili se uvěřit tomu, že se nám podařilo splnit nemožný úkol. číst dál

Můj otec dopadl na zemi, šedo-hnědý vlk blokoval Emilovi cestu ke mně. Emil se přeměnil, prskal a vrčel. Rozběhl se k nám. Můj otec vydal varovné vrčení, čenichem funěl, jak se připravoval k útoku. číst dál

Probudila jsem se se strnutím, lapala jsem po dechu. číst dál

Plahočil jsem se džunglí, promočení, voda z nás kapala. Radost ze zachránění Neva a získání Eydisu byla tlumena ztrátou Silase. číst dál

Gabriel se otočil, byl to ten muž pracující na lodi. Loď měla nový motor. Usmíval se, navzdory tomu, že na něj na souši čekalo šest vlků. S neuspořádanými, sluncem-promelírovanými vlasy vypadal Gabriel spíš jako bůh surfu, než jako Hledač. Z toho, jak kolem rozložil potápěčské náčiní – bomby, regulátory, plovací vesty, olověná závaží, masky, ploutve, potápěčské dresy a baterky s tak efektivní péčí, jsem usoudila, že on bude náš instruktor ve vodě. číst dál

Strop se pohyboval, každá jeho část. číst dál

„Můžeme mu věřit?!“ Dívala jsem se, jak se Adne pohybuje, zářící spirály se odvíjely z jejich skeanů, když tvořila dveře, co by nás dovedly do odpočinkového místa Eydisu, v Tulúmu. Je to psáno, řekl Logan. Měl pravdu? Měli jsme jeden meč; byli jsme na cestě v získání druhého. číst dál

Loganova ubikace působila mnohem víc jako cela než Anselův pokoj. To bylo utěšující, ale stejně jsem se musela naježit, když jsem vkročila do malého prostoru. Všichni jsme byli potichu na cestě ze zahrady do tábora trestanců. Pokoje, co se užívaly pro vězně, se nacházely v přízemí Akademie – odděleny od živější sekce institucí Hledačů. I když mě Mason ujistil, že bude přítomna Anika, tohle setkání mi moc nesedělo. Bylo tak známé. Logan měl něco říct smečce. Byli jsme předvoláni, jako kdyby byl pořád náš pán. Z toho, jak se Mason ztuha pohyboval po chodbách, jsem mohla říct, že taky nebyl šťastný. Nemohla jsem mu to mít za zlé. číst dál

Můj žaludek kručel, ale já byla stále vykolejená z mého náhlého setkání s Renem v koupelnách. Nemohla jsem riskovat běžením k Shayovi, když byly mé pocity tolik zmatené. číst dál

Plány na získání Eydisu – jílce vody – byly již v pohybu. Chodby Rovingské akademie se třásly nadšením. I vlákna na stěnách se zdála, že září o něco jasněji, jako by svítila nadějí po našem úspěšné získání prvního meče. číst dál

Kakofonie zvuku, co mi zaplavila uši, když jsem dopadla na druhou stranu portálu, způsobila, že jsem se naježila. Byla to panika? Strach? číst dál

„Takže, tohle Tordis,“zamumlal Shay když jsme vstoupili na svaté místo. Haldis byl vždy impozantní. Jeho vstup v podobě tlamy působil jako varování, co nezvalo průzkumy. Tordis nemohl být o moc jinačí. Klaustrofobická temná chodba držená v tajemství, vytesaná do stříbrno-modré stěny před námi. Tajemství, které mohlo být nejkrásnější místo, jaké jsem kdy viděla. Ledem naplněná jeskyně nebyla jen krásná, ale dechberoucí. Každý mrazem pokrytý povrch zachycoval odrážel světlo zpět do prostranství. Tunel byl jasný, krytí svítivou pavučinkou slunečních paprsků, jemných jako krajka, ale o to krásnějších na pohled. Tančící pavučinka světla byla narušena jediným malým tmavým vchodem na druhé straně jeskyně. číst dál

Existuje důvod, proč tomu říkají ráno poté. Vstala jsem před úsvitem se srdcem bušícím na má žebra. Šedé světlo bylo filtrováno pokojem. V noci se nahrnuly mraky, takže obloha teď měla barvu břidlice. Jak jsem spěchala pro své oblečení a chtěla vypadnout ze Shayova pokoje dřív, než se vzbudí, v duchu jsem si nadávala. Nejen, že jsem se cítila jako totální mrcha, když jsem Shaye nechala samotného ne jednou, ale dvakrát, ale taky jsem cítila potenciální důsledky, že když jsem strávila noc s ním, všechno se mi to hromadí na ramenech jako těžké kameny. číst dál

Pět nás vydělo části z ní zevnitř, když jsme se blížili zvenčí, věděla jsem, že Akademie byla obrovská. Přesto, její nesmírnost byla zdrcující, když jsme následovali Adne přes šumící haly. Začala na vrcholu, podlaží, kde jsme strávili většinu času od našeho příchodu. Třetí podlaží Akademie obsahovalo většinu obydlí včetně oblastí unikátních pro každé křídlo: taktické Haldis, archiv Tordis, svatyni Eydis a lékárnu Pyralis. Naštěstí, Adne si vzpomněla, že by bylo lepší popsat lékárnu mým druhům ve smečce, než je vystavit jejímu nepohodlí. Druhé podlaží ukrývalo tréninkové místnosti Akademie: odborné, mystické a bojové, plus několik dalších sídel. První podlaží nabízelo spousty skladišť na zbraně a vybavení. Také se vyznačovalo jídelnou, kuchyněmi a koupelnami pro každé křídlo Akademie. číst dál

Bryn měla pravdu s Anselovým ubytováním. Nebylo to až tak jako cela jako spíš zřídka zařízený pokoj. Z pohledu na Ansela byste ale mysleli, že je zpátky ve vězení Strážců. Stočený na sedadle u okna, obličej tlačil ke sklu. Na obzoru bylo možno vidět moře táhnoucí se podél břehu, ale idylické prostředí nemělo žádný vliv na Anselův prázdný pohled. Teď když to Hledači dali najevo, jsem viděla, že dveře jsou uvolněné. Očividně se moc nezajímali o to, jestli uteče, ale i kdyby to udělal, měl by sílu vařené nudle. Mé kosti bolely, když jsem se na něj dívala. Proč to musel být Ansel, kdo trpěl? číst dál

"POKUD JE TOHLE DOHODNUTO, můžeme se bavit o vítězství v téhle válce?" Connor zasunul meče do pouzdra. číst dál

ZPÁTKY VE VLČÍ PODOBĚ jsem rychle vedla Rena mezi pozemkem domů. Když jsme byli těsně u borovic obklopujících stavební pozemek, zastavila jsem se. Zvedla jsem čenich a nasávala vzduch, chtěla jsem si být jistá, že jsme nebyli viděni nebo pronásledováni. číst dál

Slyšela jsem každý těžký úder mého srdce. Zvuk vypadal, že se vylévá z mých žil ven z mého těla, přes prázdný prostor mezi třpytivým portálem a temným domem. číst dál

Agent Booth a Dr. Brennanová společně řeší případy.Doktorka poznává lidi u kterých nejde poznat idnetita,pomáhá jí její tým.Booth a Brennanová k sobě něco cítí ale nepřipouští si to.Brennanová se mnohokrát ocitne v ohrožení života ale Booth a tým ji většinou zachrání.... číst dál

Na chvíli se mi zdálo, ţe pode mnou podklouzla podlaha a já padám. číst dál

Střih, střih. číst dál

V Itálii?" zvolal Mason. Přitiskl dlaně na sklo. Chápala jsem jeho pocity. Bariéra, která nás oddělovala od okolního světa, navozovala dojem, že ráj tam venku není skutečný. číst dál

Hledači nás hnali rychlým tempem. Loganovi svázali ruce a čtyři útočníci, kteří ho doprovázeli do akademie, sledovali každý jeho pohyb. Byla bych jim za to strohé zacházení se Strážcem vděčná, kdyby se k Anselovi nechovali stejně. číst dál

Leţela jsem na zádech a hleděla na šedou oblohu. Ve vzduchu se vznášely kousky popela, dopadaly mi na kůži a tály. číst dál

Popis: Hrůzostrašný případ z domu v Amityville nebyl první – ještě dříve došlo k záhadným děsivým událostem v Harrisville. Film „V zajetí démonů", natočený podle skutečných událostí, vypráví hrůzný příběh světově proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů Eda a Lorraine Warrenových, kteří byli pozváni na odlehlou farmu, aby pomohli rodině terorizované temnými silami. V nejhrůzostrašnějším případu svého života jsou Warrenovi nuceni utkat se s mocnou démonickou bytostí.(oficiální text distributora)... číst dál

Horký náraz mě odmrštil zpátky k portálu, kterým jsem právě proběhla. Na chvíli jsem si myslela, že se nějak nepovedl a já zůstala uvězněná někde mezi světy, kde se brzo usmažím. Nic jsem neviděla. Všude kolem byl hustý kouř, který mě štípal do očí a pronikal mi do plic. Převtělila jsem se, abych mohla zavolat na Hledače, ale vzápětí jsem padla na kolena a rozkašlala se. Slepě jsem šmátrala před sebou. číst dál

Odsud se nikdy nedostaneme. Je to past. Za běhu jsem vzlykala, otřesená tím, čeho jsem byla svědkem. Celou dobu to byla past. Teď už se to v přízemí Edenu hemží Ochránci a Strážci, kteří nám zablokují únikovou cestu. Běžela jsem dál, ruku v ruce s Connorem, i když můj krok byl čím dál těžší, jako bych běţela po mokrém betonu. číst dál

Ren mě přimáčkl ke studené ocelové stěně cely a vsunul mi koleno mezi stehna. číst dál

Bryn mě cestou z cely vzala za ruku a opřela se o mě. číst dál

V sále nesvítila ţádná stropní zářivka, kolem dokola blikaly a skomíraly olejové lampy, které jako by vysílaly varovné signály. Prostor, který se před námi v tom nažloutlém mihotavém světle objevil, připomínal zející hladová ústa. Okamţitě jsem měla srdce v krku. číst dál

Na téhle stránce najdete hodně seriálů a filmů,je to boží stránka.  číst dál

Mystery drama, které se soustředí na charizmatického šestnáctiletého chlapce (Avan Jogia), který překonal rebelskou minulost a nedávno znovu navázal kontakt se svými bývalými nejlepšími kamarádkami z dětství. Bohužel se brzy potom stane hlavním podezřelým, když je jeho spolužačka nalezena mrtvá ve svém domě. číst dál

Jedná se seriálové drama z prostředí velké rodiny, která se dá charakterizovat jako multietnická. O adoptované i biologické děti se starají dvě mámy. Lena pracuje jako učitelka ve škole, kterou děti navštěvují, druhá máma Stef jako policistka. číst dál

Sedmnáctiletý Kyle je rozmazlený, absolutně povrchní a nevídaně populární a s přehledem vládne svému středoškolskému království. Kyle je přesvědčen o naprosté dokonalosti svého fyzického vzhledu. Za svou poslední oběť si zvolil Kendru a nepříjemně ji přede všemi ponížil. Dívku však jeho kruté chování nijak nevyvedlo z míry, naopak, rozhodne se, že mu udělí lekci – promění ho v cosi, co je tak ošklivé zvenku, jako je on zevnitř. Kyle má přesně jeden rok, aby našel někoho, kdo ho bude milovat takového, jaký teď je, anebo se se svým novým já musí smířit už navždy. Jeho jedinou nadějí je tichá spolužačka Lindy, které si nikdy předtím nevšiml ... Dokáže Lindy, že láska nikdy není ošklivá? číst dál

Film jsem viděla už dávno, ani si moc nepamatuju o čem je, tak se na něj asi podívam znova.Film je z roku 2008, hraje tam Angelina Jolie. číst dál

Schmidt a Jenko se na střední škole k smrti nenáviděli, aby se z nich v policejní akademii posléze stali nejlepší přátelé. Ačkoliv nepatří k tomu nejlepšímu, čím se může policejní sbor pochlubit, mají možnost svou pověst změnit ve chvíli, kdy jsou přiděleni k tajné policejní jednotce Jump Street pod vedením kapitána Dicksona. Místo zbraní a policejních odznaků jsou vyzbrojeni batohy, aby se za přispění svého nedospělého vzhledu vmísili tajně mezi mládež. Problém je ale v tom, že dnešní dospívající mládež je docela jiná, než jaká byla před několika lety, a Schmidt s Jenkem zjišťují, že jejich představy o životě středoškoláků, ať už jde o sex, drogy či rock'n'roll, jsou zcela k ničemu. Především ale přicházejí na to, že se stále nevypořádali s celou řadou vlastních problémů, kterým v průběhu dospívání čelili – a oba se musejí postavit hrůze a nervozitě z toho, že se jsou nuceni vrátit znovu na střední školu a znovu zažívat všechny problémy, o kterých se domnívali, že už jsou dávno minulostí.  číst dál

Film jsem zkoukla před pár dnima  a moc se mi líbil. číst dál

Na druhé strané portálu byla zima, zakousl se do mě mrazivý vítr. Nadechla jsem se a do hrdla mi vstoupil studený vzduch. Roztřásla jsem se do morku kostí, ale aspoň jsem si připadala živá. Toužila jsem se rozběhnout, výt, lovit. Od úst mi stoupala pára jako kouř. číst dál

„Callo," zašeptal Shay a jemně mnou zatřásl. číst dál

Z místnosti nahoře nad schodištěm, k němuž mě dovedl Anselův pach, do chodby dopadal pruh světla. Dveře byly pootevřené. Tiše jsem vstoupila. číst dál

„Se zbraněma?“ Shay následoval Connora do výcvikové místnosti. číst dál

Myslela jsem, že už mi nemůţe být větší zima, ale když to Monroe vyslovil, jako by se v místnosti ochladilo. číst dál

Sešli jsme se v Očistci u kuchyňského stolu. Silas s Adne před nás postavili hrnky s horkým čajem. Ansel uţ nebyl špinavý a zakrvácený, měl na sobě věci, které mu našla Adne, a vypadal jako dřív. Skoro. Pořád to byl jen stín bratra, kterého jsem si pamatovala; ačkoli měl přes ramena deku, třásl se zimou. Dřív vždycky vyzařoval optimismus a neměl daleko k úsměvu. Teď vypadal ztrhaně, oči, které zakrývaly pískově hnědé vlasy, působily vzdáleně a odtažitě. číst dál

Zabořila jsem mu prsty do ramen, ale nedokázala jsem promluvit, nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Stěží jsem rozeznala jeho pach přes ostatní odéry, které ho překrývaly. Špína, krev a ostrý pach strachu. číst dál

„Cože?" vypravila jsem ze sebe ochraptěle. číst dál

Monroe se usadil pohodlněji. „Poprvé jsem se do Očistce dostal, když mi bylo dvacet. Měl jsem se stát útočníkem. Byl jsem ztřeštěný mladý kluk, plný zápalu a ctižádosti, co nemá moc zdravého rozumu. Ovšem dost jsem si o sobě myslel. “ Zasmál se a zajel si rukou do tmavých vlasů. „Neschvaloval jsem pravidla, která v té době prosazoval náš rádce. Davis byl hrozně pedantský a mně obzvlášť vadilo, že trval na tom, aby útočníci vždycky hlídkovali ve dvojicích. Navíc jsme většinu času získávali informace o Strážcích, místo abychom na ně útočili. “ číst dál

Sevřela jsem v čelistech jeho hrdlo, drtila mu dýchací cesty. Do chřtánu mi prýštila horká krev chutnající po mědi. Jeho srdce zpomalovalo. Mezi údery nastávaly dlouhé děsivé odmlky. Podíval se mi do očí, usmál se a já v duchu slyšela jeho hlas. číst dál

Když jsme šli pryč, Shay mlčel. Nevěděla jsem, jestli na něj mám mluvit, dotknout se ho. Jak bych se asi cítila já, kdybych zjistila, že můj jediný žijící „příbuzný" je ve skutečnosti pán démonů? číst dál

Tak, dneska jsem se vrátila z tábora a počítač už je taky opravený tak se to pokusím dohnat ;) číst dál

Za prvé ( musim to vzit rychlé jsem na mobilu a nějak se mi to seká ) vám přeju hezké prazdniny a plno zážitků , za druhé mám rozbitý počitač a tak se vám omlouvám , dostanu se k němu až v srpnu a doufám že to doženu , Diky za čtení článku :) :* ahoj číst dál

„Zbraň?“ opakoval Shay tiše, ale ne ustrašeně. číst dál

Předem se omlouvám jestli tam budou nějaké chyby ono tam bylo místo ž tohle ţ.........Tak jsem většinu opravila ale nejsem si jistá jestli všechno ,tak sorry za chyby. číst dál

Počkej." Shay mě chytil za ruku a zadržel mě dřív, než jsem se vůbec pohnula. „Odcházíš hned teď?“ číst dál

Dveře, které Adne otevřela tentokrát, odhalily pohled do krajiny, kterou jsem znala celý ţivot. Sněhem pokrytý svah se třpytil v odpoledním slunci, světlo střídaly stíny vysokých borovic. číst dál

Hned? Ale to znamená... Skutečně naplánovali útok na Stráţce tak brzy? Představa návratu mě děsila i lákala zároveň. Chtěla jsem najít svou smečku co nejdřív, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená bojovat po boku Hledačů. Nevěřila jsem jim. Byli to mí únosci. Chtějí spojence, ale nic jiného mi zatím neřekli. číst dál

Call. číst dál

Všude kolem se neustále ozýval křik. Obklopovala mě tma. Na prsou jsem cítila hroznou tíhu, bojovala jsem o každé nadechnutí a topila se ve vlastní krvi. A najednou jsem se posadila a zamžikala v přítmí. číst dál

Dveře vedly do široké a dobře osvětlené chodby Ohromeně jsem se rozhlížela. Stěny byly vytesané z lesklého mramoru, jejich povrch odrážel zlatavou sluneční záři, která dovnitř dopadala okny. číst dál

Přežívala jsem někde na hranici mezi vědomím a bezvědomím. Tím závojem, který obaloval a tlumil mé smysly, občas pronikaly krátké záblesky světla a zvuky. Cítila jsem pohyb, ale sama jsem se pohnout nedokázala, ruce ani nohy mě neposlouchaly, všechno jsem měla těžké jako z olova. Nic mě nebolelo, ale nedokázala jsem vůbec ovládat své tělo. číst dál

Shaye jsem doběhla ve chvíli, kdy se hnal zahradou k Rowanově vile. číst dál

Proplétali jsme se mezi borovicemi. Les prořídl a tmou pronikaly kužely bledého měsíčního světla. číst dál

„Tak, tenhle je poslední.“ Bryn mě otočila, aby si mě mohla prohlédnout. číst dál

Svět kolem mě se rozmazal a chvíli se mi zdálo, že omdlím. číst dál

„Včera jsi zase nespal, co?“ zeptala jsem se Shaye, když jsem za ním zašla o první přestávce. Větší část hodiny polehával po lavici. Učitel Graham ho buďto nechtěl rušit, nebo si ničeho nevšiml, protože Shay naštěstí nechrápal. číst dál

Shay si mě zkoumavě prohlížel, když jsem se položila k němu na postel. Očima klouzal po mém těle, jako by je laskal pohledem. „Proč sis to rozmyslela?“ číst dál

Druhý den přišel Shay do třídy se ztrhaným výrazem. Když zazvonilo na přestávku, mávla jsem na Bryn, že s ní nejdu, a vydala se k němu. Zůstal sedět v lavici a sledoval mě. číst dál

Z římsy nad vitrážovým oknem se vzneslo hejno vyplašených holubů. To náhlé šustění křídel a mihotání stínů za barevným sklem způsobilo, že jsem vyplašeně vyskočila, až jsem překotila židli. číst dál

Dostala jsem se do poloviny schodů u Rowanovy vily, jenže tam mě strach přimrazil na místě. Zbytek cesty mě Shay musel táhnout. číst dál

„Nemůžete jít do jeskyně všichni.“ Přecházela jsem u paty prudkého svahu. Ostatní vlci na mě prosebně hleděli. Ještě pořád jsme čekali, až dorazí Baneové. Země se ve světle rozbřesku zbarvila do červena, připomínala mi Haldis. Otřásla jsem se. Bylo mi jasné, že důvodem k téhle výpravě je právě onen záhadný předmět a že jsem to tajemství nesvěřila nikomu ze své smečky. Nikdo z nich do jeskyně nesmí. Poznali by, že jsem tam byla, a ještě ke všemu s jiným vlkem. Zoufale jsem je potřebovala držet stranou. číst dál

První den ve škole po Shayově proměně proběhl bez potíží, až na jeden incident při hodině filozofie. Jakmile Ren vešel do třídy, Shay se celý naježil. Čekala jsem to a probodávala ho pohledem, dokud se neuklidnil. Koncem odpoledne už jsem téměř sdílela jeho optimismus, že naše výprava do Haldisu zůstane utajena, ale nemělo to dlouhého trvání. číst dál

Přestaň kňučet. Je ti osmnáct a chováš se jako štěně. číst dál

Shay se opíral o svůj ford ranger. Zamával na mě, když jsem se objevila, pak sáhl do nákladového prostoru, vytáhl odtamtud dva cepíny a přivázal si je k batohu. číst dál

„Co děláš dneska večer?“ zeptal se mě Shay, když jsme odcházeli z hodiny filozofie. číst dál

„Au!“ Ucukla jsem před Sabininými prsty se špendlíky. Už potřetí mě píchla a já byla přesvědčená, že to dělá schválně. číst dál

Samhain. Mířila jsem do třídy a nedokázala myslet na nic jiného. Už byl tak blízko a já čím dál víc ztrácela jistotu. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Shay obrátil list a zapsal si pár vět, já se vedle něj neklidně ošívala. číst dál

Tak,a jsme u konce, někde se už píše že je 7 ale podlě mě neni ještě přeložená  ...ale doufám že bude pokračování nebo že najdu stejně skvělou knížku  číst dál

Často jsem snila o tom, že se probudím vedle Dimitrije. O takovém tom probuzení, které bylo… obyčejné. Sladké. Ne protože jsme se v poslední době snažili rychle usnout, předtím, než jsme museli bojovat s nepřítelem. Ne protože jsme se zotavovali ze sexu, který jsme museli tajit. Sex založený na nesčetných komplikací. Chtěla jsem, abychom se prostě vedle sebe probudili, s jeho pažemi pevně ovinutými kolem mě. To muselo být krásné ráno. číst dál

Přála jsem si, aby si, aby Lissa potřebovala sejmout pár Strigojů. Na to jsem se cítila líp než na to, co jsme se právě chystali udělat: Setkat se s Jill a prodiskutovat s ní korunovaci. Lissa chtěla, abych byla její podpora. číst dál

Výkřiky a úleky z publika mi dali jasně najevo, že můj převlek byl pryč. Mnoho očí také sledovalo Dimitrije, ze kterého Adrian také snesl iluzi. A jak už jsme očekávali, strážci se seskupili kolem nás, vyzbrojeni zbraněmi. Pořád jsem si myslela, že to byl podvod. Naštěstí se má matka a Michail postavili před nás a blokovali naše útočníky. číst dál

Neprobudila jsem se ve světě mrtvých číst dál

Sydney a ani její přátelé nebyli nadšeni z toho, že je nevezmeme sebou. číst dál

Nebyla jsem jediná, kdo přišel k tomuto závěru. Když se u Morojského dvora probudili, dala si Lissa také všechny kousky dohromady ve svém pokoji, když si připravovala řeč, kterou měla říci před volbami. Myslela si, jaké argumenty měla a že se asi Danielle nelíbilo, že jsem byla zapletena s Adrianem. Tak ale proč mi nabídla svého bratrance jako právníka? Bylo to opravdu proto, aby mi pomohl? Nebo se mě Damon nenápadně snažil před soudem shodit? Abeho účast mohla být požehnáním. číst dál

Nerozběhla jsem se mu do náruče jako obvykle. A jak bych taky mohla? Po tom, co jsem udělala? Ne, už jsem nemohla dál předstírat. I když jsem si nebyla tak úplně jistá, jak to mezi Dimitrijem a mnou je, když jsem mu dala své ultimátum. Ale věděla jsem, že to na Adriana nemůžu hrát. číst dál

Události, které následovaly, byly rozmazané. Soňa držela svůj éter na dotek, ale to mi nevadilo. Byla jsem ještě v šoku, než abych na to myslela. Dali mě na přední sedadlo tak daleko od Viktora, jak jen to bylo možné. Dimitrij nás zavezl někam ‒ nevím kam, protože jsem tomu nevěnovala pozornost - kde on a Soňa odstranili tělo. Neříkali, jak to udělali, jen že už je o to postaráno. Neptala jsem se na podrobnosti. číst dál

Přestala jsem dýchat. Každý jsme měli vlastní deku, ale i uprostřed léta v noci klesla teplota. Dimitrij se ve spánku převalil na mě, spojil naše deky dohromady a hlavu si položil na mou hruď. Jeho tělo leželo vedle mě, teplé a známé, a dokonce se přitulil i trošku blíž. číst dál

Byla jsem v šoku, když se viděla Sydney. S ní tam byli ještě další dva lidé, muž a žena. Muž byl mladý, jen o něco starší než já a Sydney. Ta žena byla starší a vypadala stejně zkušeně jako Alberta. Všichni byli alchymisté. A bylo zřejmé, že tito alchymisté nebyli šťastni. U ženy to vypadalo, že chce být kdekoliv jinde, hlavně ne tady. Sydney ani ten muž neskrývali svůj strach. Sydney byla zvyklá na Dimitrije a mě, ale ona a její kolegové právě vešli do doupěte zla, jak oni tomu pravděpodobně říkali. číst dál

Mohli jsme slyšet hromové kroky po domě, jak se blížili každou sekundu k nám. My tři jsme couvli a k mému překvapení to byla Sydney, kdo promluvil jako první číst dál

"Cože?" zvolala jsem a ptáci ve snu utichli. "S nimi? Je to důvod, proč zavolali strážce?" číst dál

Na několik sekund bylo ticho. Každý byl zmatený z úplně jiných důvodů. číst dál

Vzhledem k dřívějšímu nepřátelství jsem byla překvapená, když Soňa a Robert dali síly dohromady a vytvořili iluzi pro bratry Daškovi. Skrylo to jejich vystoupení a přidali jsme pár falešných jmen. Rodina Mastranova si myslela, že jsou součástí nažeho bizardního doprovodu.. Ne, že nám uvařili večeři, ale Emily se také podařilo získat dárce. Morojové, kteří žili v chráněných oblastech a mísili se mezi lidi si tajně vybírali dárce v okolí. Obvykle tomuto dárci dávali peníze. Udělal to jako zvodřilost, i když jsme jí donesly zlé zprávy. Soňa a Robert mohli ochránit pouze Roberta s Viktorem… Viktor musel být povážován za Moroje… Krýt mě a Dimitrije bylo příliš těžké a stejně to nebylo ani důležité. číst dál

Nedostala jsem se k řízení. číst dál

"Vypadáš nějak šťastně." číst dál

"MĚLA BY SI SPÁT! " číst dál

Auto zaparkovalo v odlehlé části dvora, takže bylo vidět spousta dychtivých Morojů a to byl pro Lisu docela šok.Strážci se pochybovali před lidmi jako duchové. Dav se posunul a každý se chtěl podívat na královské kandidáty. Lissa na ně zírala v šoku a skoro se bála vyjít ven. Adrian jí věnoval uklidňující úsměv. "To je normální, všichni chtějí vědět, kdo to udělal a kdo ne.. Hlavně to chtějí vědět. " Ona sklonila hlavu v přední části vozu. Lissu studovalo dalších šest kandidátů. Protože lesní kurz mohl zaměstnat jenom šest lidí, tak ta druhá půlka půjde zítra a oni byli zvědaví, kdo dnes prošel. číst dál

Vyskočila jsem z postele a ulevilo se mi, že jsem nespadla. Moje hlava mě pořád bolela, ale netočila se, což znamenalo, že asi nemám otřes mozku. Při pohledu na Sonin budík jsem zjistila, že jsem s Lissou byla jen pár hodin. Její test byl daleko rozsáhlejší než jsem si myslela. číst dál

Výslech nešel tak dobře. Jistě, mohli jsme vyhrožovat, nebo jí mučit, ale to by k ničemu nebylo. Dimtrij byl stále děsivý, když se Soňou vyjednával, ale po jeho zhroucení s Donovanem byl opatrnější. To bylo zdravější pro něj, ale moc nám to nepomohlo se Soňou. Nevěděli jsme na co se jí máme přesně ptát. číst dál

Právě tuhle knížku čtu a líbí se mi....Možná ji najdete někde v knihovně ... jen jsem vám chtěla něco ukázat!  ( já ji mám z naší (obecní) knihovny, a to jsme vesnice, takže kdo bydlí v městě,by to pro něj neměla být velká práce zjistit jestli ji tam mají......) číst dál

Každý z nich je profíkem ve svém oboru - expert na bojová umění a zbraně Eliot, počítačový mág a hacker Alec, zlodějka uměleckých předmětů a mistryně úniků Sophie a expertka na výbušniny Parkerová. Jejich problém je, že jsou samotáři. číst dál

Vzhledem k tomu, že Sydney číst dál

Vážně se mi nelíbilo,, že Viktor Daškov měl pravdu. Ale on jí vážně měl. číst dál

Lidé v táboře měli smíšené reakce o tom, proč opouštíme tábor. Byli obvykle rádi, ženás nevidí., zejména pro to, že tu s námi byla Sydney. Ale po boji si mě drželi jako nějakého superhrdinu a byli okouzleni myšlenkou, že bych patřila do jejich rodiny. Vidět mě v akci znamenalo, že se teď hodně žen začalo díat i po Dimitrijovi. A to se mi moc nelíbilo, potože podle jejich pravidel bych byla já, kdo by musel bojovat s jeho snoubenkou….. Samozžějmě, že jsme jim neřekli naše plány, ale zmínili jsme, že se asi pravděpodobně setkáme se strigoji.. a to způsobilo velké reakce. Většina z nich z toho byla vzušená. číst dál

"TO NENÍ SRANDA" číst dál

Dimitrij a já jsme ztuhli v šoku, když jsme slyšeli to jméno. Sydney se podívala na aše tváře se suchým úsměvem. "Mám to brát tak, že víte, kdo to je ?? " číst dál

Za prvé se omlouvám za překlad,  jiný jsem nemohla najít.......sorry  číst dál

Když tvůj přítel chodí do snů, tak se můžete naučit spoustu věcí.Jedna věc je, že přesně ty věci co dělá ve snu, může dělat i v reálném životě.Cítíte je stejně. Stejně jako intenzita polibku mezi mnou a Adrianem. Bez váhání jsem se vrhla k Viktorovi abych ho mohla udusit. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. Ale nakonec ne. Před tím, než jsem se k němu mohla dostat, narazila jsem na neviditelnou zeď. Zablokovala mě a odrazila zpátky. Narazila jsem do další zdi,ale hnedka jsem se snažila postavit, ale místo toho jsem se sesunula v bolestech na zem. Jo ve snech jste cítili bolest úplně stejně jako v reálu. číst dál

NAŠTĚSTÍ to byli Morojové. číst dál

Ukázalo se, že jsem sem mýlila o místní policii, která se skládala z jednoho muže a psa. Když jsme se Dimitrij a já vrátili do motelu, viděla jsem blikající červená a modrá světla na parkovišti a několik kolemjdoucích se snažilo zjistit, co se děje. "ukázalo se celé město" řekla jsem. Dimitrij si povzdechl" tys prostě něco musela říct recepčnímu, že jo? " Zastavili jsme opodál, skryti ve stínu budovy. "Myslela jsem, že by tě to mohlo Zpomalit. " " zpomalí nás to teď a Sydneyno auto je pryč, to je aspoň dobrá zpráva. Moje předchozí domýšlivost zmizela. " Je to tak? Ztratili jsme naše auto? "Ona by nás neopustila, ale byla dost chytrá na to, aby utekla policii" číst dál

Problém samozřejmě byl, že já sama jsem se za chvilku ztratila ve tmě. Po té, co jsem žila v divočině jako je Montana, jsem byla zvyklá, že vás noc mlže úplně pohltit. Ale u sv. Vladimíra jsem ten terén znala. V lesích západní virginie to bylo cizí anové a já jsem se totálně ztratila. číst dál

Zbavit se Dimitrije jsem se nechtěla jen kvůli nějaké romantické minulosti. Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že nechci, aby se kvůli mně dostal do problému. Kdyby mě strážci našli tak by byl můj osud stejnak sečten. číst dál

Opravdu, když jsem teď o tom přemýšlela, tak ani nebylo tak divný, že se tu Sydney ukázala. Bylo to lepší, než spousta věcí, které se do té doby staly. Sydney byla alchymista, kterou jsem potkala v Rusku, když jsem se snažila zabít Dimitrije. Byla ve stejném věku a a nesnášela mě, i když je teda pravda, že na konci mi už i pomohla. Jak už dříve řekla Dimitrij , Alchymisté pomáhají Morojům mě najít a chytit. Přesto přese číst dál

A KDYŽ ŘÍKÁM VYBUCHLY. MYSLÍM TÍM , ŽE SE VYHODILY DO POVĚTŘÍ. číst dál

NO NE VLASTNĚ ÚPLNĚ PRYČ. číst dál

Jako vždy to bylo matoucí. Tváře a lebky, průsvitné a světélkující. Všichni se pohybovali kolem mě. Byli kolem mě, hemžili se v oblaku, jak jen mohli, zoufale potřebující mi něco říct. číst dál

Nemám ráda klece. A také nemám rada chození do Zoo. Poprvé, když jsem tam šla jsem málem chytla klaustrofobický záchvat, když jsem se koukala na ty chudáčky zvířata. Nemohla jsem si představit žádnou bytost, která by tam žila. Někdy jsem se dokonce cítila trošku špatně za kriminálníky odsouzené k životu v cele.  číst dál

Cesta do soudní síně byla jednou z nejvíce neskutečných zážitků mého života - a to nejen proto, že jsem byla ten obviněný. Jen jsem si pořád připomínala soud Viktora, a představa, že jsem teď na jeho místě byla až příliš divná pochopit. číst dál

Možná to byl něčí špatný smysl pro humor, ale skončila jsem zavřená v uvolněné cele po Dimitrijovi. číst dál

Nikoho jsem potom nechtěla vidět. Šla jsem zpátky do pokoje, jak jsem mohla, stěží si všimla, že mi v cestě překážejí lidi. Znovu a znovu, Dimitrijova slova se přehrávala v mé hlavě:Láska mizí. Moje zmizela. Nějak to bylo to nejhorší, co mohl říct. Nechápejte mě špatně: Ostatní nebylo snadné. Řekl, že se mu musím vyhýbat a ignorovat ho, náš vztah, jako by se stal minulostí. Přesto, bez ohledu na to, jak moc to bolí, byla malá naděje, že tam byla ještě nějaká jiskra lásky mezi námi. Že mě stále miluje. číst dál

Muž se usmál. "Říkáš to, jako by to bylo něco špatného." číst dál

Nepotřebovala jsem pouto, abych Lissu našla. Zástup lidí mi řekl, kde ona - a Dimitrij - byli. číst dál

Nevnímala jsem rady těch chlapů a odtrhnout odtamtud, i když jsem vlastně neměla sedět na schodech. Připlížila jsem se ke shluku stromů s třešněmi, mělo být jen otázkou času, než shromáždění skončí a lidé odejdou ven dveřmi. Několik minut uplynulo a nic se nestalo. Otočila jsem na Lissinu mysli a zjistila, co bylo ještě v plné síle. Přes Taťánino prohlašování, když bylo po zasedání, lidé ještě stáli kolem a argumentovali ve skupinách. číst dál

Bylo toho více, co jsem Michailovi mohla říct, ale to můžu nechat na později. Nechtěla jsem ho dostat do potíží za to, co udělal a nechala se vyvést strážci ven. Jak jsme se objevili venku, viděla jsem červenající oblohu na východě. Slunce už bylo skoro nahoře, pro nás půlnoc. Stručně jsem se koukla do Lissiny mysli,přečetla, že Hodina mrtvých nakonec skončila a ona byla na cestě zpátky do svého pokoje - strachovala se o mě a pořád byla naštvaná, že se Christian ukázal s Miou. číst dál

"Ty nejsi Moroj!" pokračoval. Nekřičel, ale určitě jsme získali pozornost lidí stojících u nás. "Ty jsi Rose Hathawayová, ne? Jak se opovažuješ s tvojí nečistou krví narušit posvátnosti našeho -" číst dál

"Zbláznil jsi se?" Zeptala jsem se. číst dál

Věc, která je vážně otravná v tomto psychickém spojení s někým je, že hned poznáte, když lže - nebo, v tomto případě, nelže. Přesto, moje reakce byla okamžitá a instinktivní. číst dál

Zdálo se, jako by celá místnost zadržela dech. číst dál

Nemusela jsem přesně spočítat, kolik Strigojů bylo s Dimitrijovou skupinou. Tolik toho, co jsem viděla přes Lissu bylo rozmazané se zmatkem a hrůzou. Strážci, protože věděli,že jsme byli očekáváni, prostě musel nejlépe odhadnout, kolik jich poslat. Hans doufal, že naší drtivou silou získáme moment překvapení. Poslal tolik strážců, kolik jen rozumně bylo podle Soudu možné. Je pravda, že soud byl chráněným oddělením, ale stále nemůže zůstat zcela bez obrany. číst dál

V mé zpanikařené mysli jsem chtěla vstát a běžet pěšky na Lehigh - i přes to,že je to míle a míle daleko - což se mi zdálo jako nejlepší plán. Později jsem věděla, že to bylo z mé ligy. Cesta, cesta byla z mé ligy. číst dál

Minule, když na mě Taťána křičela, si mě prostě nechala zavolat do soukromého salonku. To udělala pro zvláštní atmosféru, jako bychom byli na čaji - s výjimkou, že lidi na sebe při čaji většinou nekřičí. Neměla jsem důvod se domnívat, že to teď bude jinak. . . dokud jsem si nevšimla,že můj doprovod mě vede do hlavní obchodní budovy soudu, místa, kde probíhá vše Královské. Do prdele. To je vážnější, než jsem si myslela. číst dál

"Do pekla leda tak můžeš," řekla jsem nahlas nikomu. číst dál

Což se utvrdilo, když jsme konečně dorazili zpět ke Královskému Soudu. číst dál

No. Jak dokonalé. číst dál

A  jeden z nich. . . jeden z nich. . . číst dál

Všimnout si Roberta Doru bylo snadné. číst dál

"Ne zubama," dodala jsem rychle. "Vrhni se na mě. Použij tvoje pouta. Cokoliv můžeš udělat." číst dál

Po mém nadávání na Abeho o jeho neustálé vzdálenosti, posraných místech, byla jsem nadšená z návštěvy Sin City. Bohužel jsem měla několik výhrad o mém dalším výletu. Zaprvé, něco jako Las Vegas bylo poslední místo, kde bych očekávala polo-šíleného samotáře. Odněkud jsem slyšela, že Robert zešílel a chtěl být sám. Rušné, turisty-naplněné město opravdu nevyhovovalo tomu popisu. Za druhé, taková města byla perfektním místem pro krmení Strigojů. Přecpané. Bezohledné. Malé zákazy. Velmi snadné, aby lidé mizeli - zvláště v noci. číst dál

"Víte, co potřebujeme?"  číst dál

Tady možná je taky špatný překlad, něco jsem opravila číst dál

Rozhodla jsem se, že bude nejlepší nemluvit s Adrianem s mým rozhovorem s jeho matkou. Nemusela jsem mít duševní síly, abych cítila jeho smíšené nálady, jak jsme se vraceli do bydlení pro hosty. Jeho otec ho rozzlobil, ale přijetí jeho matky ho těšilo. Nechtěla jsem ho trápit tím, že jeho matka je s námi v pořádku, protože to není trvalý vztah, jenom zábava. číst dál

Dalších několik dní bylo nezvyklých. Další novicové a já jsme měli po promoci, ale nebyli jsme jediní, kdo dokončoval studium na sv. Vladimírovi. Morojové měli vlastní zahájení obřadu, a kampus byl plný návštěvníků. Pak, skoro tak rychle, jak přišli, rodiče zmizeli - a jejich synové a dcery s nimi. Královští Morojové trávili léto s rodiči na luxusních dovolených - mnoho na jižní polokouli, kde dny byly pro roční tuto kratší. 'Normální' Morojové odešli s rodiči do skromnějších domů, případně na letní brigády. číst dál

Moje zkoušky byly rozmazané. číst dál

Je veliký rozdíl mezi vyhrožováním smrtí a milostným dopisem, dokonce o když ten kdo píše ty vyhružky stále tvrdá, že mě miluje. Ale vzhledem k tomu, že i já jsem se pokusila zabít někoho, koho miluji mi nedává právo to odcuzovat. Dnešní dopis přišel s dokonalým načasováním, což jsem vlastně čekala. Přečetla jsem si ho čtyřikrát a přestože jsem měla zpoždění, nemohla jsem si pomoct a přečetla jsem ho ještě po páté. číst dál

Alberta na mě čekala v přední kanceláři v administrativní budově strážců.Albertina role kapitánky byla pozoruhodná vzhledem k tomu,že v našich řadách se vyskytuje jen málo žen.Bylo jí něco přes padesát a patřila k těm nejdrsnějším ženám,jaké jsem kdy potkala.V jejích pískových vlasech prosvítaly šedé prameny a na pleti se jí podepsala léta strávená prací venku. číst dál

Let trval dobrých třicet hodin. číst dál

PO PŘÍJEZDU DO NOVOSIBIRSKU ZA NÁMI SYDNEY POSLALA CHLÁPKA, KTERÉHO JSEM NEZNALA.Měl stejné zlaté tetování jako ona.Bylo mu něco přes třicet,měl světlé vlasy a samozřejmě to byl člověk.Vypadal schopně a důvěryhodně.Zatímco jsem se opírala o auto,on mluvil s tím postarším párem,jako by to byli jeho nejlepšípřátelé.Šířil kolem sebe ovzduší jistoty a profesionality a starší manželé se brzy také začali usmívat.Nevím,co jim řekl,možná že jsem jeho zatoulaná dcera.Staříky každopádně přesvědčil,aby mě zanechali v jeho rukou.Na vlastní oči jsem viděla alchymistu kouzlit.Když starý pán s paní odjeli... číst dál

Lissa nemusela nic říkat,aby vyjádřila svoje zděšení.Pocity naprostého ohromení,které se do mě vlévaly,vypovídaly za vše.Měla jsem pro ni jediný důležitý pokyn. číst dál

Myslím, že sprosté slova, které vyšly z mých úst, když jsem narazila na číst dál

Jeho oči se rozšířily v šoku, rty loučením. I když jsem věděla, že to nebyl stříbrný kůl, ale mohl by být. Při propíchnutí jeho srdce, jsem musela jednat tak rozhodně, jako by to byl smrtící úder. Konečně jsem byla schopna akceptovat Dimitriho smrt. Tohle byl Strigol. Nebyla tu žádná budoucnost s ním. Ve které bych se k němu připojila. Některá část mě se chtěla zastavit a lehnout si vedle něj.. Po počátečním překvapení se jeho rysy a dýchání vypnuly, což byla iluze smrti. To je vše, co bylo, nicméně iluze. Už jsem to předtím viděla. Asi pět minut předtím, než se většina uzdravila a zmizela ... číst dál

Bohužel, nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem to už dřív cítila. Vzhledem k tomu, co všecko se mnou děje, skutečnost, že bych si něco připomněla i to vůbec bylo pozoruhodné. Moje vzpomínky byly trochu rozptýlené, ale udělala jsem to nejlepší a přešla jsem přes ně a přemýšlela, kde jsem zažila lechtání v mé mysli. Nedostala jsem odpověď a zvažovala to co se stalo, jak frustrující, jak přicházím s únikovým plánem. číst dál

Avery byla uživatel ducha. číst dál

Dimitri to neupřesnil. Byla jsem příliš překvapená jeho slovy a neměla jsem potřebu zjistit podtext jeho slov. Já jsem byla ten problém. číst dál

Nechtěla jsem brečet často. A nenáviděla jsem to, když jsem to udělala. V poslední době, když jsem to udělala kolem Dimitriho, mě okamžitě obejmul. Teď, vše, co jsem dostala, bylo chlad a zlost."Ehm ... ne. Tentokrát ne. " číst dál

Kapitola dvacet Dny poté, byly jako sen. Ve skutečnosti upřímně nemohu říct kolik dní uběhlo. Možná to bylo jedno. Ztratila jsem pojem o dnu a noci. Můj čas byl rozdělen s Dimitrim nebo bez Dimitriho. Byl můj svět. Když tu nebyl, chvílemi to byly muka. Strávila jsem je tak, jak nejlíp jsem uměla, ale zdálo se, že se to táhne navždy. Televize byla mím nejlepším přítelem, když tu nebyl. Ležela jsem na gauči hodiny. Měla jsem přístup k satelitní televizi, což znamenalo, že jsem mohla sledovat pár amerických programů. Inna mě pravidelně kontrolovala. Přinesla mi jídlo a donesla mi čisté prádlo.... číst dál

Pro někoho, kdo kázal Denisovi o kontrole, jsem nebyla dobrý příklad. Poté, co zůstala sama v místnosti, jsem pokračovala ve snaze udělat všechno možné abych se dostala ven, důraz na "snahu". číst dál

Není překvapením, že jsem se probudila s bolestí hlavy. číst dál

Přesvědčit je k propuštění Strigola, zvláště, když jsme ho měli v pasti nebylo snadné. Můj výslech neměl smysl ani pro jednoho, ale šli spolu s ním. Nechat Strigola jít? To bylo opravdu šílené i pro unpromised. Vyměnili si neklidné pohledy a já jsem uvažovala, co kdyby neuposlechli. Nakonec, moje drsnost a tělo vyhrálo. Chtěli, abych byla jejich vůdce a číst dál

Na příjezdové cestě před naším domem parkoval velký černý Jeep Grand Cherokee. Nechápala jsem, co by u nás Ren mohl pohledávat. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Zevnitř se linula mollová klavírní melodie. Ren seděl u kuchyňského stolu. Když jsem vešla, vstal. číst dál

Mýtinu zahalily stíny a všechny barvy potemněly. číst dál

Svezla jsem se na zem. číst dál

Během semináře z filozofie jsem tak zatínala zuby, až mě rozbolela čelist. Lavice u vysokých oken zůstala prázdná. Shaye jsem nezahlédla ani v jídelně, a teď nepřišel ani na hodinu. číst dál

Když jsme zajeli druhý den ráno na parkoviště u školy, Ansel se na mě otočil. číst dál

Když jsem celá unavená otevřela dveře, obloha už byla tmavá. Domem se nesla tichá klavírní sonáta, kterou si rodiče pouštěli vždycky, když zrovna neměli hlídku. Obvykle poslouchali Chopina, matka popíjela červené víno a otec whisky. Dnes večer bude otec sedět v koženém křesle sám, protože matka je někde venku v lesích blízko Haldisu. číst dál

Abe pohlédl na jednoho z jeho strážců a rychle přikývl. číst dál

Denis a jeho dva přátelé unpromised, Artur a Lev, byli u vytržení, že jsem součástí jejich mise. Ale pokud se očekává, že se podělím o své bláznivé nadšení pro nezodpovědný lov Strigolů, tak budou zklamaní. Ve skutečnosti, netrvalo dlouho, poté co jsem se k nim připojila, než sem si uvědomila, že jsem se stavila k blížícímu se lovu jinak, než oni. Denisův přítel Lev měl auto, a my jsme jim jeli do Novosibirsku. Jeli jsme asi patnáct hodin, i když jsme se zastavili na noc v hotelu, byl to nepřetržitý čas být v malém prostoru se třemi kluky, kteří nemohli přestat mluvit o všech Strigojích co zabili. Zejména se snažili čerpat ze mě. Chtěli vědět, číst dál

Setkání s Denisem mi přišlo ještě zmatenější než předtím. Byla to šokující ilustrace varování od Marka, předzvěst toho, čím bych se taky stala, kdybych nebyla opatrná. Nebyla jsem opravdu stejná jako Denis, nebo číst dál

Další den byly Velikonoce. Všichni byli vzhůru a chystali se jít do kostela. číst dál

Být s Lissou ve mě vytvořilo více otázek než odpovědí, a tak jsem prostě rozhodla zůstat s Belikovými pro příštích pár dní. Upadla jsem do své každodenní pracovní náplně, a to opět v překvapení, jak snadné to bylo. Snažila jsem tvrdě, abych byla užitečná, ale nenechali mě dělat žádné domácí práce a dokonce ani hlídat děti. (Něco co pro mě nebylo zcela normální, když jste viděli Strážcův výcvik. Neměla jsem moc času si od práce odběhnout hlídat děti.) číst dál

Dívala jsem se na Marka na několik dlouhých vteřin. A konečně, i když hloupě, jsem se zeptala, číst dál

Každý vycházel s Avery na obědě dobře, takže se večer znovu sešli a bavili se. Lissa přemýšlela jaké to bylo, když seděla na první hodině angličtiny. Zůstali dlouho do noci, plížili se venku přez zákaz vycházení. Tahle vzpomínka vykouzlila Lisse na tváři úsměv, přestože nemohla potlačit zívnutí. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem trochu žárlivosti. Věděla jsem, že Avery byla Lissyino štěstí, a to mi trochu vadilo. Přesto, Averyino nové přátelství mě donutilo cítit vinu kvůli mému odchodu od Lissy. číst dál

"Myslela jsem, že jste sen," řekla jsem. číst dál

Reakce byly smíšené mezi členy rodiny. Někteří vykřikly. Někteří byli ohromeni. A některé hlavně Yeva a Viktoria to vzali a držel jejich emoce z jejich tváří, stejně jako by to udělal Dimitri. Že mě naštvaly téměř stejně jako moje slzy; číst dál

Vysoké sázky dostávají nový zlověstný rozměr ve třetím pokračování hororové série HOSTEL. Čtyři přátelé na rozlučce se svobodou v Las Vegas neodolají svodům dvou placených společnic a vydávají se na soukromou party daleko od centra. V cíli ale s hrůzou zjišťují, že se ocitli na místě, kde členové elitního klubu hostí nejsadističtější show ve městě, a z nich jsou oběti perverzní hry plné mučení. číst dál

Ta je hustá ... hlavně na konci !!!!  číst dál

Hostel vypráví příběh dvou kamarádů z americké vysoké školy, kteří se v touze po netradičních zážitcích vydají na cestu napříč Evropou - s tím, že pokud jim zůstane místo vzpomínek jen jedno obrovské okno, nebude je to nijak zvlášť mrzet. V průběhu výletu se k nim připojuje Islanďan Oli, jenž oba dobrodruhy přemluví, aby zamířili na místo, které je považováno za opravdové nebe všech amerických turistů - do jisté ubytovny v odlehlém slovenském městě plném zoufalých, ale zároveň překrásných východoevropských dívek. Když se ihned po příjezdu bez problémů seznámí s dvojicí místních krásek, zjistí, že Oli nelhal. Zdánlivě pohodový běh událostí však brzy vystřídá kruté procitnutí. Oba cestovatelé si uvědomí, že se rychle noří do čím dál tím děsivější situace, která je stejně nebezpečná a temná jako nejzvrácenější zákoutí lidské duše. číst dál

Pět přátel si vyjede na víkend do opuštěné chaty v horách a stanou se jim samé špatné věci. Pokud si myslíte, že tento příběh už znáte, zamyslete se ještě jednou. Fanoušky obdivováni Joss Whedon a Drew Goddard natočili film Chata v horách, ulítlý horor, který převrací žánr naruby. Goddard vysvětluje: "Na jedné straně Chata funguje jako klasický horor. Je to ten typ filmu, při kterém si dáte popcorn a pevně držíte svou dívku za ruku, zatímco se díváte, jak pět teenagerů vyráží do lesa, kde se jim přihodí něco strašného. Ale je to i naše verze tohoto typu filmů. Což znamená, že věci budou šílenější, než očekáváte. Uvidíte, co jste ještě nikdy neviděli. A nevěřícně budete sledovat místa, které vám v tomto filmu ukážeme. Ale bude to sranda. I krvavá a strašidelná, ale především zábavná. " číst dál

Film jsem už viděla a je hezký.... číst dál

„Překvapuje mě, že ses objevil. Asi vstáváš brzo.“ Přecházela jsem neklidně kolem a pozorovala okraj lesa, který nás obklopoval. „Proč ses chtěl sejít zrovna tady?“ číst dál

Špatně jsem spala. Celou noc mě pronásledovaly chaotické sny. Některé byly dost lechtivé: Renovy prsty dotýkající se mé holé kůže, jeho blížící se rty. Tentokrát jsem neutekla. Nebo Shay; zatáhl mě do postranní uličky, opřel mě o zeď a jeho polibek mě spálil na popel. Střídaly je sny hodně nepříjemné. Zdálo se mi, jak ležím na zemi a nade mnou se tyčí Efron. A pak to najednou nebyl Efron. Zaslechla jsem Hledačův výkřik a vzápětí jsem vykřikla já. číst dál

Bylo to jako vánoční ráno. číst dál

Zbytek cesty ubíhlal v klidu. Sydney nikdy úplně neztratila nepohodlnost, když byla kolem mě, ale někdy, když jsem se snažila přijít na to co se odehrává v ruské televizi, našla si čas, aby mi vysvětlila, co se děje. Byly tam některé kulturní odlišnosti mezi tím, ve kterých jsme obě vyrůstaly, tak nám přišly obyčejné. Jednou za čas, se jí vytvořil úsměv na rtech, když jsme obě našli něco legračního a jsem měla pocit, ža by jsme se mohly spřátelit. Věděla jsem, že nebyl žádný způsob, jak by mi někdo někdy mohl vynahradit Lissu, ale myslím, že některá část mě stále toužila zaplnit prázdnotu z přátelství, která byla otevřená, když jsem ji opustila. číst dál

Ztuhla jsem, každá část ve mě byla vzhůru a ve střehu. Nebylo tu žádné světlo z vesnice, takže mi trvalo několik vteřin rozeznat tmavou místnost. Sydney se krčila ve své vlastní posteli, její tvář byla neobvykle klidná, když spala. číst dál

Kdykoliv jindy v mém životě, bych milovala prozkoumávání Moskvy. Sydney naplánovala náš výlet tak, že když dorazíme, budeme mít pár hodin než pojede další vlak do Sibiře. To nám dává trochu času k potloukání se okolo a můžem skočit někam na večeři, ačkoli se chce ujistit, že jsme v bezpečí uvnitř stanice předtím než bude příliš velká tma. I přez mé špatné návyky nebo moje molnijské značky, nechtěla riskovat. číst dál

"Počkej co?" Zvolala jsem. číst dál

Steve Rogers (Chris Evans) je idealistický mladík, který stejně jako drtivá většina jeho vrstevníků touží vstoupit do armády, aby mohl Americe pomoci zdolat nacisty, až se jeho země zapojí do Druhé světové války. Jenže nemá sebemenší šanci, protože je podměrečný a neduživý a jediným jeho předpokladem je zarputilost, s jakou se nechává opakovaně vyhazovat od odvodových komisí. Ta ve finále rozhodne o tom, že ho vyberou jako vhodného kandidáta pro unikátní vědecký experiment, který má Americe produkovat Supervojáky. číst dál

Japonsko - rok 1870. Občanská válka roste každým dnem. Její epicentrum tvoří úsilí císaře pomocí své nově zřízené armády zlikvidovat kastu samurajů, kteří odmítají dobrovolně vydat své území. Na pomoc císaři přichází veterán americké občanské války, kapitán Nathan Algren (Tom Cruise), který s sebou přináší nejen nejnovější zbraně, ale i ochotu a vůli naučit císařovu armádu s nimi zacházet. Po úspěšném tréninku nastává první ostrý střet se samurajskými bojovníky, kterou ale Algrenem vycvičenou armádu dokonale rozpráší. Zraněný Algren se ocitne v jejich zajetí. Namísto jisté smrti však dostan... číst dál

Od chvíle, kdy Selene se svým lidsko-lykanským milencem Michaelem zničili prastarého upíra Marcuse ve filmu Underworld: Evolution, uběhlo již patnáct let. V jejich průběhu lidstvo odhalilo existenci jak upírů, tak lykanů, a rozpoutalo válku s cílem obě rasy vyhladit. Selene, která byla v průběhu genocidy zajata, se po více než deseti letech probouzí jako vězeň v neprodyšně uzavřené laboratoři společnosti Antigen, mocné korporace, která se snaží vyvinout vakcínu proti virům, jenž mají na svědomí existenci upírů a lykanů. Selene je zničena zjištěním, že Michael zemřel, ale smutek je velice zá... číst dál

Ve filmu Underworld Evolution nabírá dlouholetý spor mezi upíry a vlkodlaky nových rozměrů, začínají krvelačné hody, boj zapovězené lásky a čas na velkolepou pomstu. Pečlivě střežená tajemství byla prozrazena a odhodlání jednoho zrazeného upířího válečníka znovu rozžehlo plamen staletí trvající války podlých predátorů. Nenasytná nesmrtelná touha přijít na odhalení prapůvodu sporu mezi upíry a vlkodlaky odkrývá nová znepokojivá fakta. Minulost byla zkrátka velice zapeklitá a budoucnost možná odhalí zcela novou rasu, takovou, jakou ještě nikdy nikdo neviděl..... číst dál

Po staletí obývají Zemi dvě rasy, které nepatří do lidského rodu. Aristokratičtí vampýři čili upíři a jejich zavilí nepřátelé, brutální lykani, vlkodlaci. Lidé na jejich existenci nevěří, traduje se jen v pověrách a hororových příbězích. Ale oni zde jsou a vedou odvěký boj na život a na smrt o nadvládu nad těmi druhými. Mohlo by se zdát, že ta byla jednou provždy nastolena, jenže zdání klame. Je o tom přesvědčena vampýrská bojovnice Selene (Kate Beckinsale), která odhalí, že vlkodlaci chystají další velkou akci. Tentokrát si brousí zuby na mladého doktora..... číst dál

Snaživý vynálezce Flint Lockwood je podivínský génius, zodpovědný za jedna z nejbizarnějších zařízení, která kdy vznikla. Ale i přesto, že všechny jeho vynálezy, od bot ve spreji až po překladač opičích myšlenek, byly naprostými katastrofami a přivodily malému městu, v němž žije, jen spoustu problémů, je Flint odhodlaný vytvořit něco, co lidi potěší. Když jeho nejnovější vynález, stroj na proměnu vody v jídlo, nešťastnou náhodou zničí náměstí a vystřelí do nebe, domnívá se, že je s jeho vynálezeckou kariérou konec. Dokud se nestane něco neuvěřitelného – z nebe začnou padat cheeseburgery. Je... číst dál

Ve světě, stále více propojeném díky Facebooku, YouTube, Twitteru a iTunes, prožívá Lola (Miley Cyrus) a její přátelé středoškolské románky, přátelství i první zklamání. Zároveň se snaží vyhýbat svým někdy až příliš autoritativním a technologicky negramotným rodičům. Snímek LOL je autentickým příběhem, který perfektně zachycuje současnou teenagerskou realitu zachycenou velmi zábavnými a upřímnými situacemi ze života matky Anne (Demi Moore) a její dcery. číst dál

Když Denis Cooverman, největší mimoň z celé školy, během rozlučkové řeči vyzná lásku oblíbené a krásné Beth Cooperové, každý z toho…tak nějak…ztratí řeč! Ale skutečný šok přijde v okamžiku, kdy se ve dveřích Denisova domu objevuje Beth se dvěma nejlepšími kamarádkami, aby mu společně ukázaly, co obnáší pořádná pařba. Těžko zadržíte smích, až budete sledovat Denise, jak se ze všech sil snaží držet krok s Beth — a zároveň se musí mít na pozoru před jejím šíleným ex-přítelem Kevinem a jeho naštvanými kamarády. Navíc se dozvíte, jakým způsobem Denis a Beth povýšili svůj vztah na úplně novou úro... číst dál

Skočil po ní místo mě, byla k němu blíž. číst dál

Někdo mě sledoval. číst dál

Ještě pořád jsem cítila vibrující rytmus hudby, když jsem vyšla ven na chodník a zvažovala, jestli si prostě nemám zavolat taxi a vyrazit domů. číst dál

,,To nemyslíš vážně." Vytrhla jsem Bryn z ruky korzet. Samet byl příjemně hebký, ale při představě, že bych si to vzala na veřejnost, se mi dělalo zle. číst dál

Po obědě mě čekal už jenom jeden předmět, stupidně nazvaný ,,Velké myšlenky", který se zaměřoval na filozofii od klasické éry po součastnost. Měla jsem ho ráda, ale když jsem ve třídě objevila v lavici u okna Shaye, srdce se mi na chvíli zastavilo. Zamířila jsem do zadní části třídy, co nejdál od něj. Celou dobu na mě upíral oči. Vytáhla jsem tlustou složku se zápisky z celého roku a nalistovala domácí úkol, který jsme dělala večer předtím. Chtěla jsem si ho přečíst, ale slova se mi rozmazávala před očima. číst dál

Došla jsem ke své lavici, právě když poprvé zazvonilo. Bryn, která seděla za mnou, mlaskla. ,,Tak ven s tím." číst dál

Když jsem dorazila do kuchyně na snídani, ostatní z rodiny utichli. Šla jsem rovnou ke kávovaru. Matka se ke mně přihnala, popadla mě za ruce a otočila k sobě. číst dál

Když jsem otevřela dveře do domu, ztuhla jsem. Ucítila jsem návštěvu. Starý pergamen, kvalitní víno: pach Lumine Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato pach její ochranky byl nesnesitelný, vroucí smůla a spálené vlasy. číst dál

Vždycky jsem vítala souboj, jen těžko jsem krotila svůj zápal. číst dál

Skoro po týdnu jsem přišla za Adrianem. číst dál

Zdálo se, že si nikdo naší nepřítomnosti nevšiml. Dorazili další strážci, jak slíbili, a už nás bylo skoro padesát. Byla to opravdová armáda. Takový počet strážců byl něčím neslýchaným, stejně jako počet Strigojů. O něčem podobném existují zmínky jen ve starých evropských pověstech, popisujících velkolepé bitvy mezi našimi rasami. V kampusu bylo více strážců, ale někteří tu museli zůstat kvůli ochraně školy. Spousta mých spolužáků byla povolána do služby, ale jen asi deset z nás bylo vybráno, abychom se vydali s ostatními do jeskyní. číst dál

Následujících dvanáct hodin bylo těch nejdelších v mém životě. číst dál

Nemohla jsem tomu skoro ani uvěřit. Strigojové se nacházejí prakticky hned vedle a čekají, až nastane noc, aby mohli pokračovat v cestě. Během těch zmatků při útoku někteří Strigojové evidentně zametli stopy a postarali se, aby to vypadalo, že mohli uniknout z kampusu prakticky kudykoli. My byli příliš zaměstnáni sčítáním škod, než aby někdo uvažoval o tom, kam se Strigojové poděli. Ochrana byla obnovena. Zajímalo nás jen, že jsou Strigojové pryč. číst dál

Mrtví nebo unesení. číst dál

Celý svět strnul. Touhle noční dobou byli ptáci zticha, ale i tak byl les náhle tišší než obvykle. Dokonce ani vítr nefoukal. Mason na mě prosebně koukal. Moje nevolnost se zhoršila. číst dál

Ostatní v hale se zarazili a jenom na mě zírali. Připadala jsem si, jako bych právě schytala ránu kamenem do obličeje. Až na to, že to nebyl můj obličej, ale Lissin. Vklouzla jsem jí do hlavy a okamžitě jsem všechno uviděla jejíma očima a cítila jsem to, co ona. Ze země se vznesly ostré kamínky a samy od sebe jí udeřily do tváře. Bandu shromážděných děcek vedl prvák, o kterém jsem toho moc nevěděla, jen že je Drozdov. Zásahy kameny nás bolely obě, ale já tentokrát zadržela křik a se zaťatými zuby se vrátila zpátky do chodby ke kamarádům. číst dál

Psycholožka Deirdre asi nemá bůhvíjaký soukromý život, když si mě pozvala na neděli. Moc nadšená jsem tím nebyla, jelikož to nebyl jen můj den volna – volno měli i kamarádi. Příkazy jsou ale příkazy, takže jsem tam neochotně zašla. číst dál

Nemohla jsem se dočkat, až ten den skončí. Slíbila jsem Lisse, že s ní a s ostatními po vyučování něco podnikneme. Měla to být zábava, ale minuty se vlekly nekonečně pomalu. Byla jsem hrozně neklidná. Když se blížila večerka, rychle jsem se s nimi rozloučila a běžela na svou kolej. Paní na vrátnici jsem poprosila, jestli by mohla zavolat Dimitrijovi do pokoje – kam studenti samozřejmě nesmějí – a říct mu, že se ho na něco „naléhavě“ potřebuju zeptat. Zrovna když zvedla telefon, prošla kolem Celesta. číst dál

„Promluvme si o vaší matce.“ číst dál

Lissa je moje nejlepší kamarádka už od základky, a proto mě bolí, když před ní musím tajit tolik věcí. Ona ke mně byla vždycky otevřená a pokaždé se mi svěřila – ale možná to bylo tím, že jinou možnost neměla. Zvykla jsem si na to, že to spolu takhle máme, ale v určitém bodě jsem před ní některé věci začala tajit. Nedokázala jsem jí říct o Dimitrijovi ani o tom, proč jsem to se Stanem tak zvorala. Nenáviděla jsem se za to. Vnitřně jsem se tím užírala a připadala si před ní provinile. číst dál

Potom bylo všechno hrozně zmatené. Měla jsem dojem, jako bych přicházela k vědomí a zas ho ztrácela. Někdo na mě asi mluvil a měla jsem pocit, že jsme zase ve vzduchu. Nakonec jsem se probrala na ošetřovně a uviděla doktorku Olendzkou, jak na mě kouká. číst dál

Na ranveji u dveří do letadla postával Christian a pár strážců. Lissa se k němu rozběhla, aby mu hned vypověděla ty novinky, a nechala mě tam samotnou s Dimitrijem. Celou cestu z lázní neřekl ani slovo. Síla a mlčení, to pro něj bylo typické, jenže tentokrát mi jeho rozpoložení připadalo neobvyklé. číst dál

„Stejně jako ty,“ utahoval si ze mě. číst dál

„Co?“ číst dál

Druhý den ráno, asi půl hodiny před tím, než mi měl zazvonit budík, jsem uslyšela klepání na dveře. Nejdřív jsem myslela, že je to Lissa, ale když jsem se s ní rozespale spojila prostřednictvím pouta, zjistila jsem, že pořád ještě spí. Zmateně jsem vylezla z postele a otevřela dveře. Nějaká Morojka, kterou jsem neznala, mi podávala složené oblečení se vzkazem. Uvažovala jsem, jestli bych jí neměla dát dýško, ale zmizela dřív, než jsem stačila zareagovat. číst dál

Když jsme se vrátili zpět do svých pokojů, vymluvila jsem se Lisse, že se teď musím postarat o jisté strážcovské záležitosti. Ona se stejně už nemohla dočkat, až se usmíří s Christianem – pravděpodobně tak, že ze sebe strhají hadry tak se mě na nic nevyptávala. V pokoji jsem měla telefon. Zavolala jsem na ústřednu a zjistila, který pokoj obývá Dimitrij. číst dál

Kdybyste se mě zeptali před půlrokem, řekla bych, že v žádném případě nemůžu mít radost z toho, že u královského dvora potkám Miu Rinaldiovou. Je o rok mladší než já a už od prváku tvrdě jela proti Lisse – dokonce tak tvrdě, že zašla do krajnosti, aby nám znepříjemnila život. Šlo jí to skvěle. Výsledkem jejího snažení bylo, že Jesse a Ralf roznášeli po škole hnusné drby. číst dál

Právě na něj začínám koukat, vypadá zejímavě a ta holka je hezká ( trochu jako SKRILLEX  )  číst dál

Vystoupili jsme z letadla do studeného vlhkého vzduchu. Padal na nás zmrzlý déšť, což bylo mnohem horší než to bílé, co padá v Montaně. Teď jsme se nacházeli na východním pobřeží nebo někde poblíž. Královna má dvůr v Pensylvánii, poblíž hor Pocono, což je oblast, o níž mám jen mlhavé povědomí. Věděla jsem, že velká města jako třeba Filadelfie nebo Pittsburgh jsou odtud dost daleko. To jsou ostatně jediná dvě města z toho státu, která znám. číst dál

Druhý den mi zase začaly strážcovské povinnosti s Christianem. Znovu jsem si uvědomila, že riskuju svůj život pro někoho jiného. číst dál

Jelikož je v kampusu spousta Morojů pocházejících z východní Evropy, většinovým náboženstvím je tu pravoslavné křesťanství. Vyskytují se tu i studenti jiných vyznání, ale jen zhruba polovina všech studentů chodí na bohoslužby pravidelně. Lissa je jednou z nich. Každou neděli chodí do kostela, protože je věřící. Christian tam chodí taky. Ale jen kvůli Lisse a taky kvůli tomu, že to dělá dobrý dojem a všem se hned zdá mnohem méně pravděpodobné, že by se z něj stal Strigoj. Strigojové nemůžou vstoupit na posvátnou půdu, takže obyčejná bohoslužba mu poskytuje alespoň trochu respektu. číst dál

Následujících pět dní jsem hlídala Christiana, aniž by k něčemu došlo. Nic se nedělo a já byla čím dál netrpělivější. číst dál

Když přišlo první varování, že bude večerka, Morojové si rychle sbalili věci. Adrian odešel hned, ale Lissa s Christianem si dávali s odchodem na své koleje na čas. Drželi se za ruce a s hlavami u sebe si šeptali něco, co jsem se klidně mohla dovědět, kdybych vklouzla Lisse do hlavy. Pořád ještě je rozčilovaly novinky o Viktorovi. číst dál

Utoho, co se stalo venku, byli jen tři svědci. Když jsem se ale později vrátila do budovy školy, nijak mě nepřekvapilo, že o tom věděli už úplně všichni. Vyučování skončilo, ale po chodbách se pořád pohybovalo množství studentů, kteří se šli učit nebo si zopakovat testy. Snažili se skrývat svoje pohledy a šeptané poznámky, ale moc jim to nešlo. Ti, co se mi podívali do očí, se na mě buď plaše usmáli, nebo zrak ihned sklopili. Nádhera. číst dál

Ta nejzávažnější kázeňská provinění na Akademii svatého Vladimíra řešila přímo ředitelka Kirová. Dohlížela na Moroje i dhampýry a byla proslulá svým rozmanitým repertoárem trestů. Nebyla přímo krutá, ale ani měkká. Jen brala chování studentů vážně a vše řešila tak, jak se jí to zdálo nejvhodnější. číst dál

Začalo to. číst dál

Detektiv Nick Burkhardt si myslel, že je zcela připraven na realitu práce na oddělení vražd v Portlandu. Dokud nezačal vidět divné věci, které nebyl schopen vysvětlit. Jako například to, že se krásná žena mění v ohavnou čarodějnici nebo že se obyčejný muž stává zlým trollem. Po návštěvě jediného žijícího příbuzného se o sobě Nick dozvídá krutou pravdu. číst dál

„Proč se tak mračíš, malá dhampýrko?“ číst dál

Nebo ten člověk přinejmenším vypadal jako Mason. číst dál

Přejížděl mi prsty po zádech, a ačkoli při tom nevyvíjel žádný tlak, celým tělem mi probíhaly záchvěvy. Pomalu klouzal dlaněmi až k mému břichu a nakonec mi položil ruce na boky. Cítila jsem, jak se mi rty tiskne ke krku, těsně pod uchem. Políbil mě na to místo a pak znovu a znovu… číst dál

Takhle by měli vypadat herci ve filmu.... Dimitrije Belikova hraje Danila Kozlovskij.Lissu Lucy Fry a krásnou, užasnou Rose Zoey Deutch. Už se těšim  Ostatní obrázky jsou ve fotkách číst dál

Sice jsem ho neviděla celý ale byl zajímavý  číst dál

Je to hezký seriál, sice pro starší ale je dobrý... Jessica Dayová je praštěná holka , přítel jí podved a tak hledá nový byt.Odpoví na inzerát, o kterém myslela že to píše dívka ( myslí si že tam bydlí 3 dívky), když se tam jde domluvit zjistí že se spletla , bydlí tam 3 kluci ....Nějak se dohodnou  a Jess se nastěhuje číst dál

Na ostatních blogách se píše že je Vampýrská akademie film...ale ještě neni prý ani natočený ... číst dál

Vden mého molnijského obřadu se venku oteplilo. Vlastně bylo tak teplo, že v kampusu začal tát sníh a jako stříbrné stružky stékal po kamenných stěnách budov. Zima ještě zdaleka neskončila, takže jsem věděla, že za pár dní všechno zase znovu zmrzne. Teď to ale vypadalo, jako by celý svět plakal. číst dál

Tak o tohle jsem ani v nejmenším nestála. S čímkoli jiným bych se dokázala nějak vyrovnat. Kdyby jí Adrian vlepil facku nebo ji nutil kouřit ty svoje trapné cigarety, s čímkoli. Jen tohle ne – aby Lissa přestala brát svoje léky. Přesně tomu jsem chtěla zabránit. číst dál

Pohltila mě hrůza a děs. Připadalo mi, že se mi scvrkává duše a že v tu chvíli nastane konec světa – protože po tomhle určitě nemůže pokračovat dál. Po tomhle nemůže nic pokračovat dál. Chtěla jsem vykřičet svou bolest do celého vesmíru. Chtěla jsem brečet, dokud se nerozpustím. Chtěla jsem upadnout vedle Masona a zemřít s ním. číst dál

Potřebovali jsme nějaký plán na útěk a potřebovali jsme ho rychle. Jenže mě napadaly jedině věci, které jsme nemohli ovlivnit. Jako třeba, kdyby nás tu nechali samotné – mohli bychom se nějak odplížit. Nebo kdyby nás hlídal nějaký blbec, kterého bychom snadno obalamutili a utekli mu. Nebo kdyby nás aspoň špatně svázali a my se mohli osvobodit. číst dál

Nesnáším, když jsem bezmocná. A nerada se vzdávám bez boje. To, co se odehrálo venku v uličce, nebyl opravdový boj. Kdyby byl – kdyby mě porazili a já je musela poslechnout –, tak prosím. To bych možná dokázala akceptovat. Možná. Ale nikdo mě neporazil. Ani jsem si pořádně neušpinila ruce. Tiše jsem nastoupila. číst dál

V botách na vysokých podpatcích už mě začínaly bolet nohy, a tak jsem si je zula, sotva jsem vešla dovnitř. Ubytovnou už jsem procházela bosá. V Masonově pokoji jsem nikdy nebyla, ale pamatovala jsem si, o jakém čísle se zmiňoval, takže jsem ho našla bez potíží. číst dál

„Co to vyvádíš?“ zaječela na mě. Mluvila o dost hlasitěji, než by se mi líbilo. číst dál

Lissa přišla ten den později. Poté, co Mason odešel, usnula jsem. Vůbec se mi nechtělo vylézt z postele. Probudilo mě, až když Lissa bouchla dveřmi. číst dál

Následujícího rána jsem se pokoušela nalakovat si nehty na nohou – což s pořádnou kocovinou nebylo nic lehkého – když vtom někdo zaklepal na dveře. Lissa byla pryč, už když jsem se probudila, takže jsem se belhala ke dveřím a snažila se nezničit čerstvě nalakované nehty. Když jsem otevřela, za dveřmi stál zaměstnanec zdejšího komplexu s velikou krabicí, kterou držel v obou rukou. Nadzvedl ji a zadíval se na mě. číst dál

Dva kluci, které jsem neznala, se spolu rvali. Vypadali tak na dvacet a vůbec si mě nevšimli. Ten, který do mě vrazil, strčil do toho druhého tak tvrdě, až se jeho soupeř zapotácel a couvl. číst dál

Lidé se zvedali a křičeli, každý chtěl přede všemi sdělit svůj názor. Většina z nich měla za to, že se Taša plete. Povídali, že je blázen. Taky povídali, že kdyby šli Morojové a dhampýři bojovat se Strigoji, obě rasy by vymřely. Někteří dokonce naznačovali, že právě to má Taša celou dobu v plánu – že spolupracuje se Strigoji. číst dál

Bleskurychle jsem vyskočila z postele. Celá ubytovna byla z té zprávy vzhůru nohama. V chodbách postávaly hloučky lidí. Jednotliví členové rodin se vzájemně hledali. Některé rozhovory sestávaly jen z vyděšeného šepotu, zatímco jiné byly tak hlasité, že se jim dalo snadno rozumět. Zastavila jsem pár lidí a snažila se z nich dostat, co se vlastně stalo. Každý povídal něco jiného a někteří vůbec nedokázali zmlknout. Všichni zmateně pobíhali po celé budově a buď hledali své milované, nebo se chystali k okamžitému odjezdu. Byli přesvědčeni, že jinde bude bezpečněji. číst dál

Lissa vstala a odešla dřív, než jsem vůbec otevřela oči, což znamenalo, že jsem měla celou koupelnu pro sebe. Tu koupelnu miluju. Je ohromná. Klidně by se do ní vešla i moje obrovská postel. Probrala mě až horká sprcha, kterou jsem si pustila hned na několik různých trysek, což pomohlo mým svalům, namoženým ze včerejška. Když jsem stála před velkým zrcadlem a česala se, zklamaně jsem zaznamenala, že monokl je tam pořád. Byl ale o dost světlejší a začínal žloutnout. Make-up a pudr to skoro celé zakryly. číst dál

Výlet na lyže nemohl přijít v příhodnější dobu. Nedokázala jsem vyhnat z hlavy Dimitrije a Tašu , ale při balení věcí jsem mu aspoň nevěnovala sto procent mozkové kapacity, ale jen pětadevadesát. číst dál

Christian ji líbal, a že to teda byl polibek. Byl dobrý. Líbal ji tak, že tohle by asi neměly vidět děti. Sakra, takový polibek by neměl vidět nikdo – a už vůbec ne skrz psychické pouto. číst dál

Potom jsem Dimitrije nějakou dobu neviděla. Ještě ten den mi poslal zprávu, že bychom naše další dvě hodiny měli zrušit, protože je v plánu co nejdříve odjet z kampusu. Vyučování už mělo beztak skončit, a tak se zdálo jako bezva nápad dát si chvilku pauzu od trénování. číst dál

Vztekle jsem rozrazila dvoukřídlé dveře vedoucí na morojskou kolej. Spolu se mnou tam vlétla trocha sněhu, takže pár lidí, co se zdržovalo v hale, zaznamenalo můj příchod. Nebylo žádným překvapením, že na mě všichni zůstali čučet. Polkla jsem a donutila se na to nijak nereagovat. To bude v pohodě. Není třeba se děsit. Novicové bývají zranění každou chvíli. Vlastně je méně časté, když zraněni nejsou. Tohle bylo bohužel mnohem viditelnější zranění než většina ostatních, ale přece to nějak přežiju, dokud se mi to nezahojí. Navíc nikdo nevěděl, jak jsem k tomu monoklu přišla. „Čau, Rose, je to ... číst dál

Když jsem druhý den zamířila na trénink před vyučováním, cítila jsem se úžasně a spokojeně. Ta naše včerejší sešlost byla bezva zábava, a navíc jsem na sebe byla hrdá, že jsem se postavila systému a ponoukala Dimitrije, aby jel s Tašou. Taky jsem byla ráda, že jsem včera konečně mohla zkusit použít stříbrný kůl a že jsem dokázala, že s ním umím zacházet. V povznesené náladě už jsem se nemohla dočkat, až budu s kůlem trénovat zase. Jakmile jsem se oblékla do cvičebního, prakticky jsem skočila do tělocvičny. Jenže hned jsem zjistila, že v tělocvičně je ticho a tma. Rozsvítila jsem a rozhlížel... číst dál

Seriál vypráví o světě, který se vrátil do doby temna, potom co jednoho dne elektřinu někdo vypl. číst dál

Neměla jsem tušení, o čem to Dimitrij mluví, ale poslušně jsem jej následovala. Překvapilo mě, že mě vedl až za hranice kampusu, do přilehlého lesa. Akademii patřila spousta pozemků a ne všechny se využívaly k vyučování. Nacházeli jsme se v odlehlé části Montany a vypadalo to tu, že škola jen tak tak zadržuje divokou přírodu, aby ji nepohltila. Chvíli jsme šli mlčky, na neporušeném sněhu křupaly naše kroky. Vyplašili jsme pár ptáků, kteří hned vylétli do vzduchu a začali zpívat svoje pozdravy vycházejícímu slunci. Většinou jsme ale míjeli jen jehličnaté stromy pokryté těžkou vrstvou sněhu. Měla jsem co dělat, abych s Dimitrijem udržela krok, když mě sníh tak zpomaloval. Po chvíli jsem před námi uviděla velký tmavý tvar. Nějaká budova. „Co je to?“ zeptala jsem se. Než stačil odpovědět, zaznamenala jsem, že je to chalupa postavená z klád. Při bližším pohledu jsem zjistila, že klády jsou místy odřené a zetlelé. Střecha byla trochu prohnutá. „Staré stanoviště hlídky,“ oznámil. „Strážci dřív pobývali na okraji kampusu a hlídali areál před Strigoji.“ číst dál

Nemohla jsem tomu uvěřit. Janine Hathawayová. Moje matka. Moje šíleně slavná a bohužel neustále nepřítomná matka. Nebyla sice žádný Arthur Schoenberg, nicméně ve světě strážců měla hvězdnou pověst. Celá léta jsem ji neviděla, protože byla pořád pryč na nějaké šílené misi. A teď… Teď byla v Akademii – přímo přede mnou – a ani se neobtěžovala dát mi vědět, že přijede. To je teda mateřská láska! Co tady, k sakru, vůbec dělá? Odpověď přišla rychle. Všichni Morojové, kteří přijeli do kampusu, s sebou měli své strážce. Moje matka chránila šlechtice z klanu Szelských a sem přijelo na prázdniny hne... číst dál

... číst dál

Dimitrij zavolal opravdovou jednotku rychlého nasazení. Trvalo pár hodin, než dorazili, a mně každá minuta čekání připadala jako rok. Pak už jsem to nevydržela a vrátila se do auta. Dimitrij ještě podrobněji prozkoumal dům a pak si přišel sednout ke mně. Mlčeli jsme a čekali. Před očima jsem pořád měla ty hrůzy z domu. Měla jsem strach, připadala jsem si osamělá a chtěla jsem, aby mě objal nebo nějak jinak utěšil. Ihned jsem si za to v duchu vynadala. Snad potisící jsem si připomněla, že Dimitrij je můj trenér a nemá mě proč objímat, ať už je situace jakákoli. Navíc jsem chtěla být silná. N... číst dál

Nenapadlo mě, že by se den mohl vyvíjet ještě hůř, dokud mi moje nejlepší kamarádka neoznámila, že se asi zblázní. Zase. „Co… Cos to řekla?“ Stála jsem v hale na její koleji a zavazovala si botu. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na ni přes pramen tmavých vlasů, které mi zakrývaly půlku obličeje. Po vyučování jsem usnula a nestihla se ani učesat, když jsem chtěla přijít včas. Lissiny platinově blond vlasy byly samozřejmě dokonalé jako vždy, visely jí přes ramena jako závoj nevěsty. Pobaveně mě sledovala. „Řekla jsem, že ty moje prášky už asi nezabírají.“ Narovnala jsem se a odhrnula si vlasy ... číst dál

Všichni umírají. Ale ne vždy zůstávají mrtví.Věřte mi, já to vím. Po zemi chodí rasa vampýrů, kteří jsou doslova kráčejícími mrtvolami. Říká se jim Strigojové, a jestli o nich ještě nemáte noční můry, brzy je mít budete. Jsou silní a rychlí. Zabíjejí bez váhání a bez slitování. Navíc jsou nesmrtelní a díky tomu je zatraceně těžké je zničit. Existují pouze tři způsoby, jak to provést: probodnout jim srdce stříbrným kůlem, useknout jim hlavu nebo je zapálit. Nic z toho není jednoduché, ale pořád je to lepší než nemít vůbec žádnou možnost. Po světě chodí i hodní vampýři. Nazývají se Morojové. ... číst dál

Přestože jsem trénovala a učila se o zvyklostech Strigojů a o tom, jak se jim bránit, ve skutečnosti jsem nikdy žádného neviděla. Bylo to děsivější, než jsem čekala. Když se na mě vrhla tentokrát, už jsem byla připravená. Tak trochu. Couvla jsem a uhnula z jejího dosahu, při čemž jsem uvažovala, jakou mám asi šanci. Vzpomněla jsem si na Dimitrijovo vtipkováni o Strigojích v nákupním centru. Žád­ný stříbrný kůl. Nic, čím bych jí mohla useknout hlavu. Žádný způsob, jak ji zapálit. Útěk se nakonec skutečně zdál jako ta nejlepší možnost, jenže ona mi blokovala cestu. Připadala jsem si k ničemu,... číst dál

Nikdy dřív mi nedělalo takové problémy zůstat mimo Lissinu hlavu, jenže je pravda, že jsme nikdy neprocházely ničím podobným. Zatímco jsem běžela lesem, síla jejích myšlenek a pocitů mě strhávala do sebe. Prodírali jsme se Christianem křovím a od chaty jsme se vzdalovali. Kéž by tak Lissa zůstala uvnitř. Líbilo by se mi, kdybych mohla jejíma očima sledovat ten vpád. Jenže to už bylo bezpředmětné. Při běhu se mi vyplatilo, že mě Dimitrij neustále nutil běhat kolečka. Byla jsem vytrvalá. Lissa nepo­stupovala moc rychle, cítila jsem, jak se vzdálenost mezi námi zkracuje, což mi dodávalo přesně... číst dál

„Uzdravit Tě?“ Uzdravit ho? Moje myšlenky byly jako ozvěna těch jejích. „Ty jsi moje jediná možnost,“ objasnil jí trpělivě. „Jediná možnost, jak vyléčit tuhle chorobu. Sleduju tě už léta, čekal jsem, dokud jsem neměl jistotu.“ Lissa zavrtěla hlavou. „Nemůžu..., ne. Nemůžu udělat něco takového.“ „Tvoje uzdravovací schopnosti jsou úžasné. Nikdo nemá ponětí, jak moc jsou silné.“ „Nevím, o čem mluvíš.“ „Ale, Vasiliso. Vím o tom havranovi - Natálie tě viděla. Sledovala tě. A taky vím, jak jsi uzdravila Rose.“ Došlo jí, že nemá smysl dál zapírat. „To... to bylo něco jinýho. Rose nebyla nijak moc ... číst dál

Nikdy dřív jsem se s žádným klukem neocitla úplně nahá. Děsilo mě to - i když zároveň i vzrušovalo. Leželi jsme na přikrývkách, nalepení na sobě a jen jsme se líbali a líbali. Ru­kama i rty se zmocňoval mého těla a každý dotek mě na kůži pálil jako oheň. Po tom, co jsem po něm tak dlouho toužila, vůbec jsem nemohla uvěřit, že se to skutečně děje. Fyzické pocity byly báječné, ale i psychicky jsem se cítila výborně, když jsem k němu měla tak blízko. Líbilo se mi, jak se na mě díval, jako bych byla tou nejvíc sexy a nejkrásnější bytostí na celém světě. Líbilo se mi, jak rusky šeptal moje jméno... číst dál

Poklesla mi čelist. „Uf... Počkat... Jako že jste měli sex?“ Byla jsem tak ohromená, že jsem nedokázala vymyslet nic lepšího. Mason se na mě díval, jako bych byla hysterka. Jesse vypadal, že by nejradši umřel. „Jasně, že jsme měli sex. Říkala, že se s náma vyspí, když řekneme, že jsme..., no vždyť víš...“ Ušklíbla jsem se. „A to jste nedělali najednou, ve třech. Nebo jo?“ „Ne,“ odvětil Jesse znechuceně. Oproti tomu Ralf se tvářil, že by nic nenamítal. „Bože,“ povzdechla jsem a odhrnula si vlasy z obličeje. „Nemůžu uvěřit, že nás tak strašně nenávidí.“ „Hele,“ vykřikl Jesse, který pochopil m... číst dál

... číst dál

Probrala jsem se a nad sebou uviděla bílý strop na klinice. Dopadalo na mě filtrované světlo - to kvůli morojským pa­cientům. Cítila jsem se divně, tak trochu dezorientovaná, ale nic mě nebolelo. „Rose.“ Ten hlas byl jako hedvábné pohlazení. Něžný. Sytý. Otočila jsem hlavu a setkala se s pohledem Dimitrijových tmavých očí. Seděl na židli vedle mé postele a hnědé vlasy po ramena měl hozené dopředu, takže mu hezky rámovaly obličej. „Ahoj,“ vypravila jsem ze sebe skřípavým hlasem. „Jak se cítíš?“ „Divně. Jsem groggy.“ „Doktorka Olendzká ti dala něco proti bolesti - bylas na tom dost špatně, kd... číst dál

Po několika dnech mi Lissa před jídelnou oznámila šokující novinky. „Strejda Viktor vezme Natálii tenhle víkend pryč. Budou nakupovat v Missoule. Na tu tancovačku. Říkali, abych jela s nima.“ Neřekla jsem nic. Moje mlčení ji překvapilo. „Není to super?“ „Pro tebe asi jo. Ale mě nečekají nákupní centra ani tancování.“ Nadšeně se usmála. „Řekl Natálii, že kromě mě může vzít ještě dva lidi. Přemluv ji, aby vzala tebe a Camille.“ Rozhodila jsem rukama. „No, díky, ale já po vyučování nesmím ani do knihovny. Do Missouly mě nikdo nepustí.“ „Strejda Viktor myslí, že přesvědčí Kirovou, aby tě pustil... číst dál

Druhý den mi došlo, jak moc se věci změnily od doby, co Jesse sRalfem začali šířit pomluvy. Pro některé lidi jsem byla neustálým zdrojem šeptandy a smíchu. Od těch, které Lissa obrátila na svou stranu, se mi dostávalo přátelství a občas mě i bránili. Uvědomila jsem si, že naši spolužáci už mi nevěnují tolik pozornosti jako dřív. To platilo obzvlášť, když se začalo dít něco nového. Lissa a Aaron. Mia se zjevně dozvěděla o tom večírku, a když zjistila, že tam Aaron šel bez ní, vybuchla. Vrhla se na něj a oznámila mu, že pokud chce být s ní, nemůže utíkat a scházet se s Lissou. A tak se Aaron ... číst dál

Mason je přinesl. Přišel za mnou hned druhý den před vyučováním, s krabicí knih. „Mám je.“ Prohlásil. „Honem si je odnes, než budeš mít průšvih, že se mnou mluvíš.“ Podal mi je a já zavrčela. Ta krabice byla těžká. „To ti dal Christian?“ „Jo. Zvládl jsem s ním promluvit, aniž by si toho někdo všiml. Tak nějak už v tom umí chodit, všimla sis toho někdy?“ „Jo všimla.“ Odměnila jsem Masona úsměvem. „Díky. Moc to pro mě znamená.“ Odvlekla jsem tu kořist do svého pokoje a plně jsem si u toho uvědomovala, jak divně asi musí působit, když někdo, kdo nenávidí učení tak jako já, se hodlá zahrabat do... číst dál

Následujících pár dní jsem dál špehovala Lissu a pokaždé jsem se cítila trochu provinile. Nesnášela, když se mi to přihodilo náhodou, zatímco teď jsem to dělala záměrně. Dál jsem ji sledovala, jak získává královské hráče s mocí jednoho po druhém na svou stranu. Neuměla udělat nátlak hromadně, ale přesvědčit jednu osobu po druhé bylo stejně efektní, i když pomalejší. Ve skutečnosti jich spoustu ani nemusela nutit, aby s ní zase začali kamarádit. Spousta z nich nebyla tak povrchních, jak působila; pamatovali si na Lissu a měli ji rádi proto, jaká byla. Slétali se k ní jako hejno a teď, měsíc ... číst dál

Důsledky Jesseových Ralfových výmyslů byly přesně tak strašné, jak jsem očekávala. Jediný způsob, jak jsem mohla přežít, bylo nevidět a nevnímat nikoho a nic. To mě udržovalo při duševním zdraví - tak tak - ale nesnášela jsem to. Připadalo mi, že neustále brečím. Ztratila jsem chuť k jídlu a špatně jsem spala. Ať už to bylo jakkoli zlé, nestarala jsem se o sebe tak jako o Lissu. Dodržela svůj slib a některé věci změnila. Zpočátku na to šla pomalu, ale postupně jsem si všímala, jak za ní u obě­da nebo o přestávce přicházeli jeden či dva královští, aby ji pozdravili. Zářivě se na ně usmívala,... číst dál

Tunoc jsem vůbec nemohla usnout, dlouho jsem se v posteli jen tak převalovala. Asi po hodině jsem se v posteli posadila, snažila jsem se uklidnit se a utřídit emoce, které ke mně přicházely. Lissa. Vyděšená a rozrušená. Nevyrovnaná. Jak jsem tak probírala, co ji rozrušilo, hned se mi vrátily události dnešního večera. Královna ji ponížila. Mia. Možná dokonce Christian - třeba se nakonec přece jen sešli. Jenže... nic z toho teď problém nepředstavovalo. Někde v sobě měla něco dalšího. Něco strašně špatného. Vylezla jsem z postele, rychle se oblékla a zvažovala svoje možnosti. Ted jsem měla pokoj ve třetím patře - příliš vysoko na to, aby se dalo slézt z okna, obzvlášť když už tu není pro­fesorka Karpová, která by mě pak dala dohromady. Vyplížit se hlavní chodbou se mi nikdy nemůže podařit. Zbývala jen „oficiální“ cesta. „Kam si myslíte, že jdete?“ Jedna z vychovatelek, která měla službu, vzhlédla ze své židle. Seděla na konci chodby, poblíž schodiště. Přes den schody nikdo nehlídal, ale teď v noci to bylo, jako bychom byli ve vězení. Překřížila jsem si ruce přes prsa. „Musím navštívit Dim... strážce Belikova.“ číst dál

Před dovršením patnáctých narozenin upoutá dospívající Georgii nový kluk ve škole, „nádherný sexuální bůh“ Robbie, člen kapely Stiffa Dylanse. Naneštěstí si už Robbie smluvil rande s Georginou úhlavní rivalkou: blonďatou a perfektní Lindsay. Se svými skvělými, avšak bezradnými rodiči, nádherně oblečenou kočkou Argus a s holčičí četou Ace Gang si Georgia vymyslí plán jak sbalit fantastického kluka a mít nejlepší narozeniny všech dob! Natočeno podle knižních bestsellerů od Louise Renninsonové. číst dál

Vyberte si jakou chcete další knížku ( může jich být i víc ) .... tady je nabítka (  nevim proč to sem píšu když mi sem skoro nikdo nechodí )  ( napište koment ;) ...) od každého jsem četla kousek nebo viděla film  číst dál

„potřebuješ něco na sebe?“ otázala se Lissa. „Hmm?“ Podívala jsem se na ni. Zrovna jsme čekaly, až začne hodina profesora Nagyho o slovanském umění, a já poslouchala, jak Mia tvrdošíjně vyvrací svým kamarádům to, co říkali o jejích rodičích. „Nejsou sluhové ani nic podobného,“ vykřikovala, zjevně rozrušená. S protáhlým obličejem se snažila působit povznešeně. „Jsou vlastně rádci. Drozdovovi bez nich nic nerozhodnou. Dusila jsem se smíchy, zatímco Lissa jen vrtěla hlavou. „Až moc si to užíváš.“ „Protože to je něco. Na co ses mě to ptala?“ Začala jsem se přehrabovat v báglu a hledala lesk na ... číst dál

... číst dál

Znovu jsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní. Opět se plížila na půdu kostela, což jen potvrdilo moje nejhorší obavy. Stejně jako posledně nenarazila na žádný odpor. Dobrý Bože, pomyslela jsem si, copak ten kněz nedokáže lépezabezpečit vlastní kostel? Za mozaikovým oknem vycházelo slunce a proti světlu se rýsovala silueta Christiana, sedícího na sedátku u okna. „Jdeš pozdě,“ oznámil jí. „Už tady na tebe jakou dobu če­kám.“ Lissa vytáhla jednu rozviklanou židli, z níž smetla prach. „Myslela jsem, že tě ředitelka Kirová trochu zdrží.“ Zavrtěl hlavou. „Ani... číst dál

Zuřila jsem a tak jsem při vyučování s novici bojovala déle a lépe než kdykoli předtím. Dokonce se mi podařilo vyhrát první zápas – s Shanem Rysem, kterého jsem úplně rozdrtila. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, takže teď vzal svou porážku čestně a zatleskal mému výkonu, stejně jako několik málo dalších studentů. „Comeback začíná,“ oznámila jsem Masonovi po vyučování. „Už to tak vypadá.“ Nepatrně se dotkl mojí ruky. „Jak je na tom Lissa.“ Ani mě neudivilo, že o tom incidentu ví. Drby se tady šířily rychlostí blesku, až se zdálo, jako by všichni měli mezi sebou psychické pouto. „V pohodě. ... číst dál

V seriálu se vše točí okolo vlkodlaků a problémům s dospíváním. Teenageři mají život sám o sobě dost těžký, ale co se stane, když se mladistvý navíc stane vlkodlakem, se kterým má někdo postranní úmysly? Seriál je příběhem plný přeměn, akčních scén, bitev vlků i tajné a zapovězené lásky. Mladý outsider Scott se jedné noci potlouká po lese, když je napadnut vlkodlakem. Naštěstí ze souboje vyvázne jen s kousnutím. Ale brzy si začne uvědomovat, že se s ním něco děje... číst dál

Uplynulopár týdnů a já brzy pustila z hlavy celou tuzáležitost s Annou, protože život na Akademii byl dost hektický. Šok z našeho návratu už trochu opadl a my zapadly do normální rutiny. Můj život se točil kolem kostela, obědů s Lissou a jakéhokoli společenského života, jaký jsem si jen dokázala prosadit. Protože jsem neměla skoro žádný volný čas, nebylo zas tak těžké nenamočit se do průšvihu. Občas jsem sice tu a tam k sobě přitáhla pozornost, přestože jsem si dobře pamatovala svůj poučný projev o „proplouvání na středním proudu“. Ale nemohla jsem si pomoct. Ráda jsem flirtovala. Ráda jsem... číst dál

Trápilo mě, že se Lissa s Christianem sešli, ale následujícího dne mi to vnuklo nápad. „Kirová - ehm, totiž paní Kirová.“ Stála jsem ve dveřích její kanceláře a ani jsem se neobtěžovala domluvit si u ní schůzku. Zvedla zrak od nějakých papírů, zjevně znechucená, že mě vidí. „Ano, slečno Hathawayová?“ číst dál

Bývali Strigojové. Regiment strážců je dostihl a zabil. Pokud ty řeči, co se šířily, byly pravdivé, Christian byl oči­tým svědkem té události, když byl ještě malý. A přestože sám nebyl Strigoj, pár lidí si myslelo, že k tomu nemá daleko. Neustále chodil v černém a uznával jen sám sebe. Ať už byl Strigoj nebo ne, nevěřila jsem mu. Byl to pitomec a já v duchu řvala na Lissu, aby tam odtud vypadla - ne že by můj křik k něčemu byl. Debilní jednosměrné pouto. „Co tady děláš?“ zeptala se. „Koukám, co je tu zajímavého. Tahle plátěná skládací žid­le se v tomhle ročním období může celkem hodit. A tá... číst dál

Díky bohuse na nás tentokrát neupřela pozornost všech, jen několik lidí procházejících kolem se zastavilo a zíralo na nás. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ vyjekla ta panenka v holčičím vydání a divoce rozšířené modré oči jí plály vztekem. Teď, když jsem byla blíž, mohla jsem si ji pořádně prohléd­nout. Byla stejně štíhlá jako většina Morojů, ale nebyla tak vysoká, což částečně přispívalo k tomu, že působila mladší. Purpurové šatičky, které měla na sobě, byly nádherné a při­pomněly mi, že já mám na sobě laciné oblečení. Při bližším pohledu na její šaty mi ale došlo, že to není žádný kousek od módního návrháře. Založila jsem si ruce. „Ztratila ses, holčičko? Základní ško­la je za západním kampusem.“ Tváře jí okamžitě zrůžověly. „Už na mě nikdy nesahej. Vyjebala jsi se mnou a já ti to vrátím.“ No páni, to teda bylo uvítání! Lissino nepatrné zavrtění hlavou mě ale odradilo od toho, abych předvedla parádní comeback. číst dál

Poslat nás na vyučování ihned po tomto rozhovoru mi připadalo mimořádně kruté, jenže přesně to Kirová udělala. Lissu odvedli a já se za ní dívala, šťastná, že mi naše pouto dovolí dál sledovat její emoce. Nejprve mě vlastně poslali k jednomu poradci z vedení. Byl to stařičký Moroj, kterého jsem si pamatovala už z dřívějška. Tak docela jsem nemohla uvěřit, že je pořád tady. Byl tak úděsně starý, že už by měl být v důchodu. Nebo mrtvý. Návštěva trvala celých pět minut. O mém návratu neřekl ani slovo, jen mi položil pár otázek o tom, jaké předměty jsem studovala v Chicagu a v Portlandu. Porovnal to s mými sta­rými záznamy a narychlo mi načmáral nový rozvrh. Mrzutě jsem ho sebrala a zamířila na svou první hodinu. číst dál

Nicméně jsem musela uznat, že ten Dimitrij je dost chytrý. Poté, co nás odvezli na letiště a posadili do soukromého letadla patřícího Akademii, stačil mu jediný pohled na nás dvě, jak si šeptáme, a hned poručil, aby nás rozesadili. „Nenechejte, aby spolu mluvily,“ upozornil strážce, který mě eskortoval do zadní části letadla. „Stačí, aby byly pět mi­nut pohromadě, a hned budou mít plán na útěk.“ Střelila jsem po něm zpupným pohledem a proběhla ulič­kou v letadle. Měl pravdu, že jsme skutečně plánovaly útěk. Jenže zatím to pro hrdiny nebo spíše pro hrdinky nevypa­dalo dobře. Jakmile jsme se ... číst dál

TAK TADY MÁTE TEN 1.DÍL číst dál

Tyto knížky jsem už četla... byly užasné   ...a proto kdo je nezná tak mu chci ukázat baječnou knihu .. plnou dobrodružství, emocí, lásky...kniha mě vtáhla do děje a každý moment jsem prožívala s hlavní hrdinkou Rose ... ( brečela jsem u jejich emocích , u ztráty kamarádů, lásky .... ) ..... znovu píši že je to užasnej příběh o náctileté dívce...    ( KNÍŽEK JE CELKEM 6 ) číst dál

sci-fi,thiller číst dál

V dnešním Londýně pozoruje dvanáctiletý chlapec svoji matku, stavební inženýrku, jak neúmyslně probudí ze spánku trvajícího staletí obrovského oheň chrlícího draka. O dvacet let později je náš svět těmito obludami a jejich mláďaty zamořen a téměř zničen. Vrchní požárník Quinn (Christian Bale) má za úkol toto nebezpečí odvrátit a udržet malou komunitu při životě. Do jejich středu přijde Američan Van Zan který tvrdí, že ví, jak tyto obludy zabít a jak zachránit lidstvo. číst dál

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska… Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?  číst dál

Ačkoli má tovární dělník jménem Quaid (Colin Farrell) krásnou manželku (Kate Beckinsale), kterou miluje, výlet do mysli mu připadá jako perfektní dovolená od frustrujícího života – skutečné vzpomínky na život super špióna mohou být přesně to, co potřebuje. Ale když se proces zvrtne, Quaid se stane hledaným mužem. Quaid, který je na útěku před policií – kterou řídí kancléř Cohaagen (Bryan Cranston), vůdce svobodného světa – se spojí s povstaleckou bojovnicí (Jessica Biel), aby našel hlavu ilegálního odboje (Bill Nighy) a zastavil Cohaagena. Linie mezi fantazií a realitou se začne smazávat a osud jeho světa visí na vlásku, když Quaid objeví svou skutečnou identitu, svoji pravou lásku a svůj skutečný osud. číst dál

Komedie Jak porodit a nezbláznit se je humorným pohledem do života pěti párů v radostném očekávání. Televizní hvězda a fitness guru Jules (Cameron Diaz) a její partner Evan (Matthew Morrison) přichází na to, že život ve světle reflektorů je absolutně nic proti těhotenství. Přemoudřelá dětská spisovatelka Wendy (Elizabeth Banks) ochutná svou vlastní medicínu, když s ní začnou mlátit hormony. Její manžel Gary (Ben Falcone) se snaží, aby ho nepřeválcoval vlastní otec alfa samec (Dennis Quaid), který čeká dvojčata se svou mladou a krásnou ženou Skyler (Brooklyn Decker). Rosie (Anna Kednrick) a Marco (Chace Crawford) se musí poprat s otázkou: Co dělat, když první těhotenství přijde dřív než první rande? Fotografka Holy (Jennifer Lopez) se chystá na cestu přes celou zeměkouli, aby adoptovala dítě. Její muž Alex (Rodrigo Santoro) si tím nápadem není tak jistý a snaží se svou paniku zklidnit ve skupince zasloužilých otců, kde platí základní pravidlo: „Žádné odsuzování!“ Každému se přece někdy stane, že mu spadne  dítě do záchodu nebo sní cigaretu, popřípadě  vyzvedne z jeslí cizí  dítě . číst dál

30 let vzdálená budoucnost. číst dál

Na tento seriál koukáme společně se ségrou... moc se nám líbí .. vždycky si řeknem že se budem koukat jen na 1 díl ale vždycky na konci je něco zajímavého a tak se koukame asi na další 3 díly   ....  číst dál

Peter Rumancek se navrátil se svou matkou do města , ve škole zjistí že jeden kluk je upír a moc si s nim nerozumí. Poblíž bývalé ocelárny rodiny Godfreyů je nalezena brutálně zavražděná mladá dívka. Kvůli stupňujícím se pomluvám, se dva podezřelí z jejího zabití – Peter Rumancek, sedmnáctiletý romský nevzdělanec, o kterém se proslýchá, že je vlkodlak a Roman, dědic majetku Godfreyů – rozhodnou najít vraha sami.  číst dál

Obyčejná policistka Kiera Cameron (Rachel Nichols) se v roce 2077 ocitne uvězněna ve Vancouveru současnosti. Je sama v cizí zemi a musí se vypořádat s osmi z nejnebezpečnějších kriminálníků budoucnosti, členy teroristické skupiny Liber 8, skrývajícími se někde ve městě. Naštěstí může použít CMR (cellular memory recall - vyvolávač buněčné paměti), futuristickou tekutou čipovou technologii implantovanou do mozku. Spojí se s Alecem Sadlerem, sedmnáctiletým odborníkem na pro ni již zastaralou technologii. Když se Alec na volání ozve, jejich velmi unikátní partnerství začíná. Po čem Kiera nejvíc... číst dál

Rosewood je perfektní malé městečko. Tak tiché a bez poskrvrnky, že byste nikdy nečekali, kolik se v něm skrývá tajemství. Některé z těch ohavných tajemství skrývají 4 nejhezčí dívky ve městě – Aria, Spencer, Hanna a Emily, čtyři odloučené kamarádky, jejichž tajemství vylézají na povrch. číst dál

:D   Jak dokáže jedna záhadná bouře zamávat životy pětice mladých Londýňanů? Rozhodně více, než by se na první pohled zdálo. Alisha, Curtis, Kelly, Nathan a Simon se nedobrovolně sešli při výkonu veřejně prospěšných prací za prohřešky, které ve své minulosti napáchali. Jednoho dne je však zastihne nejpodivnější meteorologická událost v historii Velké Británie, která v nich zanechá zvláštní schopnosti. Dokáží se však mladiství delikventi, kteří mají k hrdinským ideálům skutečně daleko, vypořádat s touto změnou, která může přinést více komplikací, než užitku? A zapůsobila bouře i na ostatní o... číst dál

Catherine Chandler, policejní vyšetřovatelka, se spojí s Vincentem Koslow, geneticky upraveným válečným veteránem, který bojoval v Afghanistánu, aby společně řešili kriminální případy v New Yorku. Vincent má schopnosti ( lepší sluch,sílu...), získal je pomocí injekcí, léků a hlavně kvůli Catherin matce. Její matka byla doktorka  zkoušela pokusy na vycvičených vojácích.  Společně s kamarádem se Vincent schovává v továtně aby ho neodhalili. Vědecká společnost pozabíjela všechny ostatní vojáky se schopnostmi , mimo Vincenta. číst dál

Je to seriál, moc se mi líbil ... Teď jen čekám na nové díly :) číst dál

Něco odborného ;) :D  : číst dál

Upíři začali když přišel do země  mor, a jedna čaroďějnic Eshter proměnila svou rodinu v stvoření noci( upíry). číst dál

Toto je má oblíbená kniha,  je o dívce Okse Pollockové která zjistí že umí kouzlit.( levitovat,vrhat oheň, a další úžasné věci).S rodinou se přestěhovali do Anglie z Francie. číst dál

ahoj lidi :D číst dál