Monroe se usadil pohodlněji. „Poprvé jsem se do Očistce dostal, když mi bylo dvacet. Měl jsem se stát útočníkem. Byl jsem ztřeštěný mladý kluk, plný zápalu a ctižádosti, co nemá moc zdravého rozumu. Ovšem dost jsem si o sobě myslel. “ Zasmál se a zajel si rukou do tmavých vlasů. „Neschvaloval jsem pravidla, která v té době prosazoval náš rádce. Davis byl hrozně pedantský a mně obzvlášť vadilo, že trval na tom, aby útočníci vždycky hlídkovali ve dvojicích. Navíc jsme většinu času získávali informace o Strážcích, místo abychom na ně útočili. “
Založil si ruce na prsou, ztracený ve vzpomínkách. Jednou, když jsem měl mít výcvik, vyrazil jsem na vlastní pěst. Namířil jsem si to k Haldisu, říkal jsem si, že aspoň jednoho nebo dva Ochránce dostanu. Byl jsem blázen. Kdyby to bylo jenom trochu jinak, než to nakonec dopadlo, bylo by po mně.“
„Co přesně?" zeptal se Shay.
„Narazil jsem na Ochránkyni. Přihnala se ke mně mnohem rychleji, než bych považoval za možné, neměl jsem ani čas tasit. Naprosto jsem své protivníky podcenil. Povalila mě a já myslel, že mě zabije." Na chvíli se odmlčel. „Jenomže najednou to nebyl vlk, ale mladá žena.“ Usmál se na mě. Jen o málo starší než ty, Callo.“
Přikývla jsem, srdce mi bušilo. „Proč na sebe vzala lidskou podobu?"
„Chtěla po mně, abych ji zabil.“
„Cože?“ ujelo Shayovi.
Zaslechla jsem tlumený vzlyk a zjistila, že Tess už zase pláče. Adne ji objímala.
„Byl jsem celý zkoprnělý," pokračoval Monroe. „Plakala, sotva dokázala mluvit. Tiskla se ke mně a naříkala.“
V jeho očích se odrážela čirá bolest a mně se najednou špatně dýchalo.
Neklidně se zavrtěl. „Musela se stát druţkou surového muže, kterého nemilovala, navíc neustále trpěla strachem z ještě zvrácenějšího pána. Snažila se starat o blaho své smečky, na které jí velmi záleželo, jenţe jejich životy byly stejně nevyzpytatelné a nesvobodné jako ten její.“ Znovu se odmlčel. „Tohle všechno by prý ještě dokázala snášet, jenţe pak jí její pán nařídil, aby povila dítě.“ Monroe zavřel oči. „Nedokázala se smířit s představou, že to maličké přivede na svět a ono tam bude muset snášet stejná muka, jaká ji každý den uvrhují do náruče zoufalství."
„A cos udělal?" zašeptala jsem.
„Nabídl jsem jí pomoc. Řekl jsem jí o Utrpení. Vyprávěl jsem jí, jak se věci skutečné odehrály na rozdíl od lží, které jí od narození předkládali. O časech, kdy se Hledači a Ochránci spojili, aby bojovali proti Stráţcům. Snaţil jsem se ji přesvědčit, že to všechno jde i jinak. Chtěl jsem jí nabídnout jiné řešení neţ smrt. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl tak trpět a nepřál jsem si nic jiného, než ji zachránit."
My se Shayem jsme fascinovaně naslouchali, Connor hleděl do svého šálku a Adne začala hladit Tess po vlasech. Silas nás zřejmě vůbec nevnímal, znovu zuřivě něco zapisoval, jen občas se nakrátko podíval na Shaye.
Monroe se smutně usmál. „Začali jsme se tajně scházet. Já pro ni zjišťoval, jak taková spojenectví v minulosti probíhala."
Ucítila jsem, jak mě Shay pohladil po ruce, usmál se. Monroeovi to neušlo. Povytáhl obočí. „Něco vám to připomíná?"
Shay přikývl.
Monroeův úsměv však záhy zhořkl. „Davis zuřil, že jsem porušil jeho příkazy, ale skočil po příležitosti získat Ochránce na naši stranu. Vypadalo to jako skvělá šance, jak se dostat k Haldisu. Corrine se podařilo sehnat pro nás podporu dalších vlků z její smečky. Měli jsme v plánu dostat je pryč, pak shromáždit dostatečné vojsko složené z několika skupin a podniknout společný útok na Strážce ve Vailu.“
„Jenomže se něco zvrtlo," nadhodil Shay.
Monroe přikývl a odkašlal si, přesto zněl jeho hlas stísněně. „Corrine otěhotněla. Doufala, že se tomu nějak vyhne, ale takové věci se kontrolují dost těžko."
Chvíli mlčel, opřel se o stůl. „Bála se utíkat těhotná a nechtěla riskovat ani s novorozenětem, proto mě poţádala, jestli by se ten plán mohl odložit. Chtěla počkat, než dítě poporoste, než bude jejímu synovi rok, aby ho útěk tolik neohrozil. Souhlasil jsem." Umlkl, jako by bylo příliš těžké pokračovat.
Ačkoli jsem se bála toho, co uslyším, zeptala jsem se, jak to bylo dál.
„Mezitím bylo spiknutí odhaleno." Monroe sepnul dlaně, až mu zbělely klouby. „Oddíl Hledačů byl na území Baneů přepaden ze zálohy. Přišli jsme o víc neţ půlku našich lidí."
„A co Corrine a její vlci?" zeptal se napjatě Shay.
„Mezitím uţ je předhodili přízrakům. Byli mrtví dřív, než jsme dorazili."
Musela jsem zavřít oči, protoţe Monroe právě vdechl život mé noční můře. Bylo mi hrozně.
„A Rena nechali žít?" zašeptala jsem. „To dítě přece nezabili."
„Těžko říct, ale z toho, co jsem si dal dohromady, byl Corrinin druh svému pánovi věrný a nikdy proti Strážcům nic nepodnikl. Dítě zůstalo v jeho péči, koneckonců pořád potřebovali mladého vůdce nové smečky. Jak už jsi sama řekla, nikdy se nedozvěděl, jak jeho matka doopravdy zemřela."
Shay mi stiskl ruku a já si uvědomila, že mi po tvářích tečou slzy. Rychle jsem je otřela. Podíval se na Monroea. „Máte tušení, kdo nebo co je prozradilo?"
Monroe zaťal zuby, oči upíral na své dlaně.
,,To asi bude muset stačit, kamarádi," zabručel Connor. .Jste spokojení?"
Shay se na něj rozčileně otočil. „Co kdybys-“
„Uklidni se, Shayi." Pohladila jsem ho po ruce. „Děkuju, Monroe."
Rádce vstal a otočil se k nám zády. „Přeju dobrou noc."
Já se přidávám," oznámila Tess a vydala se za ním ke schodišti.
„Ideální způsob, jak vyklidit sál," ušklíbl se Connor.
„Nech toho," napomenula ho Adne a vstala. „Najdeme si jinou zábavu."
Zazubil se. „Mám pár nápadů."
Já mám určitě lepší a navíc reálný." Posadila se na stůl, nohy si opřela o lavici a vzala do ruky kytaru. Prohrábla stru ny a podívala se na nás.
„Nějaké přání?"
„Dáma má přednost," řekl Connor.
Adne tedy začala zpívat, měla hluboký sytý hlas.
Shay se okamţitě rozveselil. „To je Dylan Thomas?"
Zmlkla a pokrčila rameny. ,Jo. Je to taková naše mantra .Složila jsem k tý básni melodii."
Jak dlouho už hraješ?" zeptal se a sledoval jako v transu, jak se její prsty pohybují na hmatníku.
„Od čtyř let. Naučila mě to máma."
„Má talent, ale to není ţádný překvápko, protoţe naší Adne jde prostě všechno. Byla geniální dítě a tak dál." Connor jí odhrnul vlasy z čela. Hnědé oči se mu zaleskly, když se dotkl její kůže.
Pojala jsem jisté podezření. Pod povrchem jejich neustálého škorpení se skrývalo něco víc. Vůbec jsem o tom nepochybovala.
Všichni tu mají utajené příběhy, které je spojují, ale tihle dva mají navíc své vlastní tajemství.
„To je vidět," ohodnotil Shay. „Nemohla bys mě to naučit?"
Přestala hrát. „Vážně?"
Přikývl.
Usmála se na něj a ukázala na místo na lavici u svých nohou. .Jasně."
Shay si přesedl a ona mu položila kytaru na kolena. Polkla jsem, když se posadila za něj a nahnula se dopředu, aby mohla vést jeho ruce.
I když jsem měla určité tušení ohledně Connora s Adne, napadlo mě, jestli to, co mezi nimi bylo, už náhodou neskončilo a Adne si nemyslí na Shaye. Samozřejmě jsem nepochybovala o jeho citech ke mně, ale stejně se ve mně probouzela ţárlivost, kdykoli jsem ho s Adne viděla. I kdyby o ni neměl zájem, spřátelili se nějak moc rychle. Uvědomila jsem si, jak moc postrádám své přátele, zvlášť Bryn. I když ze mě musela neustále páčit, co cítím, její věrná přítomnost a pochopení mě uklidňovaly. Každý vůdce potřebuje podporu.
Odtrhla jsem oči od Adne a Shaye. Čím dál víc jsem měla chuť převtělit se a povalit Adne na zem.
„Asi si půjdu lehnout." Connor hlasitě zívl, přitom však podráţděně sledoval nečekanou hudební lekci. „Adne, můžu tě doprovodit do pokoje?"
„Cože?" Sotva se na něj podívala. „Najednou potřebuju doprovod? Octli jsme se snad zpátky v devatenáctém století a mně to uniklo?"
Connor si chvíli zlostně měřil Shaye, pak rozčileně dupl. Najednou vypadal skoro bezbranně, ještě nikdy jsem ho tak neviděla.
„Ne, já jenom... Tak dobrou," vykoktal.
„Dobrou." Adne ho téměř nevnímala.
Connor zaváhal. Bylo vidět, jak jím zmítá vztek i smutek.
Já si asi taky půjdu lehnout," oznámila jsem. Než jí urvu prsty.
„Doprovodím tě, klidně ti zazpívám i ukolíbavku... a možná bys mi mohla ukázat, co tě pořádně rozdivočí," zazubil se Connor.
„Hele!“ okřikl ho Shay.
„Klídek, kluku,“ zasmál se.
„No tak, Shayi, dávej pozor,“ napomenula ho Adne. „Takţe dáš prsty sem a sem. To je akord G dur.“
Shay zčervenal a otočil se k ní. „Promiň. Hm... tak dobře, G dur."
Jen se neboj, za chvíli ti to půjde samo.“ Opřela mu bradu o rameno.
Vyšla jsem za Connorem z jídelny se zaťatými zuby.
„Jak se držíš, holka?" Cestou do schodů se na mě ohlédl. „Všechno je najednou vzhůru nohama, co?“
Narovnala jsem se, nebyla jsem si jistá, jak si mám jeho otázku vyložit. „Proč se staráš?" Mrzelo mě, že jsem to řekla tak nabroušeně, ale pořád to ve mně vřelo kvůli tomu, jak se Adne ovíjela kolem Shaye.
Navíc s Connorem to bylo jako na horské dráze, člověk nikdy nevěděl, co přijde, jestli nevhodné žerty nebo hloubavé otázky. Hledači mi dávali emocionálně zabrat.
„Hele, stejně nám budeš muset nakonec věřit.“
Místo skutečného úsměvu jsem jenom vycenila zuby. „Nakonec. “
„To je fér,“ řekl a zastavil u dveří ke mně do pokoje. „Sladký sny, vůdkyně.“
„Díky," odpověděla jsem a vešla dovnitř.
Ani jsem se nenamáhala rozsvítit, jen jsem se sesula na postel a hleděla na tmavou oblohu nad sebou. Hlavou se mi honily myšlenky, které mi bránily usnout, přesto jsem byla k smrti utahaná. Jenomže to nebyla obyčejná únava.
Jsem osamělá.
Došlo mi to až tehdy. Nikdy předtím jsem osamělá nebyla, vţdycky jsem u sebe měla smečku, ať už mě život postavil před cokoli. Bez ní jsem se cítila ztracená, zbytečná.
Utekla jsem z Vailu, abych zachránila Shaye, ale taky abych zachránila své přátele. Jenomţe to se zatím nepodařilo, naopak jsem měla pocit, že je to čím dál nepravděpodobnější a vzdálenější.
Co tady vůbec dělám?
Převalila jsem se a zabořila hlavu do polštáře. V místnosti bylo trochu chladno, ale já přes sebe ani nepřetáhla tlustou peřinu. Ten nepříjemný chlad, který mnou prostupoval, napájel mou bezútěšnou duši. Když jsem zaslechla, jak se dveře tiše otevřely a zavřely, ani jsem se nepohnula. Zachytila jsem pach sluncem prohřáté trávy a hřebíčku. Shay potichu přešel přes pokoj, pak se zastavil.
„Vím, že jsi vzhůru, Callo.“
Vzdychla jsem a otočila se k němu.
„Ty už se neučíš na kytaru?" Byla to jedovatá poznámka a rozčilovalo mě, že se mi Adne tak snadno dostala pod kůži.
„Chtěl jsem se kouknout, jestli jsi v pohodě." Natáhl se ke mně.
Odtáhla jsem se a přetočila na záda.
„Tos tam Adne nechal úplně samotnou? Mně se zdálo, že se na to vyučování těší. " A mám dojem, že se těšila i na další věci.
„Musela zpátky do Denveru," řekl. „Přišel Silas s rozkazem, aby se okamţitě přemístila na základnu. Ale zdá se, že ty chceš, abych tě nechal úplně samotnou."
Nepoznala jsem, jestli to myslí podrážděně nebo pobaveně, tak jsem na to nic neřekla. Upřela jsem oči na hvězdnou oblohu. Jenže výhled mi brzy zastínil Shay. Místo aby se natáhl vedle mě, lehl si nade mě a zatlačil mě do matrace.
„Shayi." Překvapilo mě to, ale nebála jsem se. „Co to děláš?" Položila jsem mu ruce na prsa a zatlačila, abych ho nadzvedla. Chytil mě za zápěstí a dal mi ruce nad hlavu, abych ho nemohla odstrčit.
„Už žádný schovávání za strachem, Callo. Přestaň utíkat.Můžeš mi zkusit uhryznout obě ruce, jestli chceš, ale teď tě políbím."
Dívala jsem se do jeho zářivých sebejistých očí. Nebál se mě. Ačkoli mě držel jemně, cítila jsem jeho sílu, což bylo překvapivé a vzrušující zároveň. Už ke mně nepřistupoval opatrně, jako když byl člověk. Teď byl Ochránce a navíc Scion, který ponese elementální kříž, zbraň, jakou svět ještě neviděl. Je to válečník, který se mi vyrovná, moţná mě i předčí. Pousmála jsem se, kdyţ jsem si uvědomila, že jeho zranitelnost, která mě na začátku ponoukla zachránit mu ţivot, vzala za své a nahradila ji síla, která se vyrovná jeho neústupné vůli. Už nepotřeboval, abych ho chránila, ale pořád mě chtěl. Tvářil se dychtivě, bylo vidět, že se potřebuje ujistit, že i já po něm toužím. A to byla pravda.
Jsem volná. Miluju ho. Není důvod se tomu bránit.
Pustil mě a vyčkávavě mě pozoroval. Neodstrčila jsem ho. Sehnul se ke mně a já ho vzala kolem krku, začala jsem ho vískat v hebkých vlasech. Vzápětí se naše rty setkaly.
Jeho polibek v sobě nesl příslib té svobody, po níž jsem toužila. Byl sladký a něţný jako zelené výhonky, které se derou na světlo v prvním jarním slunci. Zavřela jsem oči a nechala se tím pohltit. Med a hřebíček. Jemný teplý déšť, který mě celou smáčí. Byl jako zářící slunce, co zaplaší zimní chlad.
Přitiskl se ke mně a já ho objala nohama. Tiše zasténal. Dál mě líbal a jeho doteky jen rozdmýchávaly mou touhu. Hladila jsem ho po zádech, cítila jeho svalnatá ramena. Chtěla jsem o něm vědět víc. Vklouzl mi rukama pod tuniku a začal mě hladit po břiše, pak jeho dlaně pozvolna zamířily výš. Jako bych celá hořela.
Stáhla jsem si halenu a odhodila ji. Shay se na mě chvíli jen díval, tělo napjaté jako struna. Zašmátrala jsem pod jeho tunikou a našla poklopec džínů. Hrála jsem si s ním, chtěla jsem pokračovat, ale nebyla si jistá, jestli mám. Sehnul se a vášnivě mě políbil. Tiskla jsem se k němu, potřebovala jsem mu být co nejblíţ. Nenáviděla jsem zbývající oblečení, které nás od sebe dělilo. Když jeho dlaně začaly klouzat po mém těle, zrychlil se mi dech.
„Callo," zašeptal, „ani nevíš, jak dlouho na tohle čekám."
Jeho slova mě zarazila, jako bych klopýtla ve tmě. A najednou nade mnou nebyl Shay, ale Ren. Jeho tmavé oči se leskly v šeru, to jeho prsty mě laskaly. Chtěl bych tě políbit, Callo. Nevíš, jak dlouho na to čekám.
Jako by v místnosti zavanul studený vítr. Sálající plameny v mém těle uhasly, zůstal jen do morku kostí pronikající chlad. Otřásla jsem se, udělalo se mi zle. Zavrtěla jsem hlavou.
„Co se děje?" Shay se nadzvedl.
„Přestaň." Tentokrát jsem ho odstrčila. Zavřela jsem oči, sebrala z podlahy svou tuniku. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. „Já nemůžu."
Roztřásla jsem se tak, že jsem si sotva zvládla halenu obléknout. Tmavá propast ve mně jako by ožila a vtahovala do sebe veškerý můj klid.
Nenáviděla jsem se za to, že se od něj odtahuju, věděla jsem, že ho miluju a chci ho. Proč nedokážu zapomenout na minulost? Co to se mnou je?
„Co je ti?" ptal se vyděšeně. Jsi úplně bílá." Chtěl mě obejmout, ale já radši vstala z postele.
„Promiň," zamumlala jsem. Nedokázala jsem mu vy světlit, co se ve mně děje. Instinktivně jsem se dotkla prstýnku od Rena.Slyšela jsem jeho hlas. Řekni mi, že se ke smečce vrátíš. Ke mně.
Jako by se se mnou všechno zatočilo. Nechala jsem ho tam. Kvůli mně riskoval všechno a já se mu takhle odvděčila. Oddala jsem se jinému, i když jsem byla zaslíbená jemu.
Co tady dělám, s lidmi, kteří byli vždycky mí nepřátelé? Patřím ke své smečce. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomila, že nejsem volná. Nebudu volná, dokud moje smečka nebude v bezpečí. Zůstávala jsem zajatcem strachu, že jsem je odsoudila k něčemu hroznému.
„Callo, co je?“ Shay došel ke mně, ale najednou se ozvalo bušení na dveře. Vzápětí dovnitř vpadla Adne.
„Callo!“ Tvářila se vyděšeně. „Musíš ihned do Denveru!"
„Co se stalo, Adne?“ Shay pospíchal k ní. „Útok? Strážci?"
„Ne.“ Chvíli na něj hleděla, jako by ji šokovalo, že ho našla u mě v pokoji. Pak se vzpamatovala a otočila se ke mně. „Ethan na hlídce dostal Ochránce. “
„Ochránce?“ Srdce se mi zběsile rozbušilo, když jsem viděla, jak je vy- děšená.
Zajíkla se. „Prý je to tvůj bratr."
ČÁST DRUHÁ
PEKLO
Vzdejte se veškeré naděje, vy, kdož vstupujete.
Dante, Peklo
2024 ©