V.A.- Krvavý slib 4:Richelle Mead

Alberta na mě čekala v přední kanceláři v administrativní budově strážců.Albertina role kapitánky byla pozoruhodná vzhledem k tomu,že v našich řadách se vyskytuje jen málo žen.Bylo jí něco přes padesát a patřila k těm nejdrsnějším ženám,jaké jsem kdy potkala.V jejích pískových vlasech prosvítaly šedé prameny a na pleti se jí podepsala léta strávená prací venku. číst dál

Let trval dobrých třicet hodin. číst dál

PO PŘÍJEZDU DO NOVOSIBIRSKU ZA NÁMI SYDNEY POSLALA CHLÁPKA, KTERÉHO JSEM NEZNALA.Měl stejné zlaté tetování jako ona.Bylo mu něco přes třicet,měl světlé vlasy a samozřejmě to byl člověk.Vypadal schopně a důvěryhodně.Zatímco jsem se opírala o auto,on mluvil s tím postarším párem,jako by to byli jeho nejlepšípřátelé.Šířil kolem sebe ovzduší jistoty a profesionality a starší manželé se brzy také začali usmívat.Nevím,co jim řekl,možná že jsem jeho zatoulaná dcera.Staříky každopádně přesvědčil,aby mě zanechali v jeho rukou.Na vlastní oči jsem viděla alchymistu kouzlit.Když starý pán s paní odjeli... číst dál

Lissa nemusela nic říkat,aby vyjádřila svoje zděšení.Pocity naprostého ohromení,které se do mě vlévaly,vypovídaly za vše.Měla jsem pro ni jediný důležitý pokyn. číst dál

Myslím, že sprosté slova, které vyšly z mých úst, když jsem narazila na číst dál

Jeho oči se rozšířily v šoku, rty loučením. I když jsem věděla, že to nebyl stříbrný kůl, ale mohl by být. Při propíchnutí jeho srdce, jsem musela jednat tak rozhodně, jako by to byl smrtící úder. Konečně jsem byla schopna akceptovat Dimitriho smrt. Tohle byl Strigol. Nebyla tu žádná budoucnost s ním. Ve které bych se k němu připojila. Některá část mě se chtěla zastavit a lehnout si vedle něj.. Po počátečním překvapení se jeho rysy a dýchání vypnuly, což byla iluze smrti. To je vše, co bylo, nicméně iluze. Už jsem to předtím viděla. Asi pět minut předtím, než se většina uzdravila a zmizela ... číst dál

Bohužel, nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem to už dřív cítila. Vzhledem k tomu, co všecko se mnou děje, skutečnost, že bych si něco připomněla i to vůbec bylo pozoruhodné. Moje vzpomínky byly trochu rozptýlené, ale udělala jsem to nejlepší a přešla jsem přes ně a přemýšlela, kde jsem zažila lechtání v mé mysli. Nedostala jsem odpověď a zvažovala to co se stalo, jak frustrující, jak přicházím s únikovým plánem. číst dál

Avery byla uživatel ducha. číst dál

Dimitri to neupřesnil. Byla jsem příliš překvapená jeho slovy a neměla jsem potřebu zjistit podtext jeho slov. Já jsem byla ten problém. číst dál

Nechtěla jsem brečet často. A nenáviděla jsem to, když jsem to udělala. V poslední době, když jsem to udělala kolem Dimitriho, mě okamžitě obejmul. Teď, vše, co jsem dostala, bylo chlad a zlost."Ehm ... ne. Tentokrát ne. " číst dál

Kapitola dvacet Dny poté, byly jako sen. Ve skutečnosti upřímně nemohu říct kolik dní uběhlo. Možná to bylo jedno. Ztratila jsem pojem o dnu a noci. Můj čas byl rozdělen s Dimitrim nebo bez Dimitriho. Byl můj svět. Když tu nebyl, chvílemi to byly muka. Strávila jsem je tak, jak nejlíp jsem uměla, ale zdálo se, že se to táhne navždy. Televize byla mím nejlepším přítelem, když tu nebyl. Ležela jsem na gauči hodiny. Měla jsem přístup k satelitní televizi, což znamenalo, že jsem mohla sledovat pár amerických programů. Inna mě pravidelně kontrolovala. Přinesla mi jídlo a donesla mi čisté prádlo.... číst dál

Pro někoho, kdo kázal Denisovi o kontrole, jsem nebyla dobrý příklad. Poté, co zůstala sama v místnosti, jsem pokračovala ve snaze udělat všechno možné abych se dostala ven, důraz na "snahu". číst dál

Není překvapením, že jsem se probudila s bolestí hlavy. číst dál

Přesvědčit je k propuštění Strigola, zvláště, když jsme ho měli v pasti nebylo snadné. Můj výslech neměl smysl ani pro jednoho, ale šli spolu s ním. Nechat Strigola jít? To bylo opravdu šílené i pro unpromised. Vyměnili si neklidné pohledy a já jsem uvažovala, co kdyby neuposlechli. Nakonec, moje drsnost a tělo vyhrálo. Chtěli, abych byla jejich vůdce a číst dál

Abe pohlédl na jednoho z jeho strážců a rychle přikývl. číst dál

Denis a jeho dva přátelé unpromised, Artur a Lev, byli u vytržení, že jsem součástí jejich mise. Ale pokud se očekává, že se podělím o své bláznivé nadšení pro nezodpovědný lov Strigolů, tak budou zklamaní. Ve skutečnosti, netrvalo dlouho, poté co jsem se k nim připojila, než sem si uvědomila, že jsem se stavila k blížícímu se lovu jinak, než oni. Denisův přítel Lev měl auto, a my jsme jim jeli do Novosibirsku. Jeli jsme asi patnáct hodin, i když jsme se zastavili na noc v hotelu, byl to nepřetržitý čas být v malém prostoru se třemi kluky, kteří nemohli přestat mluvit o všech Strigojích co zabili. Zejména se snažili čerpat ze mě. Chtěli vědět, číst dál

Setkání s Denisem mi přišlo ještě zmatenější než předtím. Byla to šokující ilustrace varování od Marka, předzvěst toho, čím bych se taky stala, kdybych nebyla opatrná. Nebyla jsem opravdu stejná jako Denis, nebo číst dál

Další den byly Velikonoce. Všichni byli vzhůru a chystali se jít do kostela. číst dál

Být s Lissou ve mě vytvořilo více otázek než odpovědí, a tak jsem prostě rozhodla zůstat s Belikovými pro příštích pár dní. Upadla jsem do své každodenní pracovní náplně, a to opět v překvapení, jak snadné to bylo. Snažila jsem tvrdě, abych byla užitečná, ale nenechali mě dělat žádné domácí práce a dokonce ani hlídat děti. (Něco co pro mě nebylo zcela normální, když jste viděli Strážcův výcvik. Neměla jsem moc času si od práce odběhnout hlídat děti.) číst dál

Dívala jsem se na Marka na několik dlouhých vteřin. A konečně, i když hloupě, jsem se zeptala, číst dál

Každý vycházel s Avery na obědě dobře, takže se večer znovu sešli a bavili se. Lissa přemýšlela jaké to bylo, když seděla na první hodině angličtiny. Zůstali dlouho do noci, plížili se venku přez zákaz vycházení. Tahle vzpomínka vykouzlila Lisse na tváři úsměv, přestože nemohla potlačit zívnutí. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem trochu žárlivosti. Věděla jsem, že Avery byla Lissyino štěstí, a to mi trochu vadilo. Přesto, Averyino nové přátelství mě donutilo cítit vinu kvůli mému odchodu od Lissy. číst dál

"Myslela jsem, že jste sen," řekla jsem. číst dál

Reakce byly smíšené mezi členy rodiny. Někteří vykřikly. Někteří byli ohromeni. A některé hlavně Yeva a Viktoria to vzali a držel jejich emoce z jejich tváří, stejně jako by to udělal Dimitri. Že mě naštvaly téměř stejně jako moje slzy; číst dál

Bylo to jako vánoční ráno. číst dál

Zbytek cesty ubíhlal v klidu. Sydney nikdy úplně neztratila nepohodlnost, když byla kolem mě, ale někdy, když jsem se snažila přijít na to co se odehrává v ruské televizi, našla si čas, aby mi vysvětlila, co se děje. Byly tam některé kulturní odlišnosti mezi tím, ve kterých jsme obě vyrůstaly, tak nám přišly obyčejné. Jednou za čas, se jí vytvořil úsměv na rtech, když jsme obě našli něco legračního a jsem měla pocit, ža by jsme se mohly spřátelit. Věděla jsem, že nebyl žádný způsob, jak by mi někdo někdy mohl vynahradit Lissu, ale myslím, že některá část mě stále toužila zaplnit prázdnotu z přátelství, která byla otevřená, když jsem ji opustila. číst dál

Ztuhla jsem, každá část ve mě byla vzhůru a ve střehu. Nebylo tu žádné světlo z vesnice, takže mi trvalo několik vteřin rozeznat tmavou místnost. Sydney se krčila ve své vlastní posteli, její tvář byla neobvykle klidná, když spala. číst dál

Kdykoliv jindy v mém životě, bych milovala prozkoumávání Moskvy. Sydney naplánovala náš výlet tak, že když dorazíme, budeme mít pár hodin než pojede další vlak do Sibiře. To nám dává trochu času k potloukání se okolo a můžem skočit někam na večeři, ačkoli se chce ujistit, že jsme v bezpečí uvnitř stanice předtím než bude příliš velká tma. I přez mé špatné návyky nebo moje molnijské značky, nechtěla riskovat. číst dál

"Počkej co?" Zvolala jsem. číst dál

Skočil po ní místo mě, byla k němu blíž. číst dál

Někdo mě sledoval. číst dál