Pravá krev 2 - Upíři v Dallasu

Ani kdybych chtěla, nemohla bych se jít podívat na to, co bylo na terase. Bill a Erik působili zkroušeně, a když upíři působí zkroušeně, znamená to, že opravdu nemáte pátrat dál. číst dál

Bill mi tu noc zpátky nezavolal, a další den jsem odcházela do práce ještě před západem slunce. Nechal mi vzkaz na záznamníku, když jsem se přišla domů převléct na „večírek“. číst dál

Hádali jsme se už dřív, Bill a já. Už dřív jsem toho měla plné zuby, otravovaly mě ty upířiny, které jsem se musela naučit snášet, bála jsem se zabřednout do nich hlouběji. Někdy jsem prostě jen chtěla nějaký čas vídat lidi. číst dál

S námahou jsem se obrátila a podívala na osvětlený ciferník hodin na nočním stolku. Ještě nesvítalo, ale úsvit přijde brzy. Bill už byl ve své rakvi, víko bylo zavřené. Proč jsem vzhůru? Zamyslela jsem se nad tím. číst dál

Metr ode mě skosil Trudi výstřel z brokovnice. číst dál

Zatímco jsem se soustředila na Barryho, v chodbě se ledacos dělo. Když jsem začala znovu poslouchat, byl už Steve zpátky. Také se snažil přistupovat ke Godfreyovi rozumně a pozitivně. číst dál

„Víte, já mám trošičku klaustrofobii,“ řekla jsem okamžitě. „Nevím o tom, že by hodně budov v Dallasu mělo sklep, ale musím říct, že ho prostě určitě nechci vidět.“ Přivinula jsem se k Hugově paži a snažila jsem se usmívat roztomile, ale rozpačitě. číst dál

Moderátor si taky uvědomil, že reportér plácá nesmysly, a rychle přešel na jiný námět. číst dál

Existovala spousta lidí, kterým se nelíbilo zjištění, že se dělí o planetu s upíry. Přestože tomu tak bylo odjakživa – aniž by o tom věděli – jakmile uvěřili, že upíři jsou skuteční, rozhodli se tihle lidé upíry zničit. Pokud šlo o metody vraždění, nebyli o nic vybíravější než upír samotář. číst dál

Věděla jsem, že prověřili Farrellova oblíbená loviště a vyptali se všech ostatních upírů z dallaského hnízda, jestli Farrell nebyl někde spatřen. Nicméně jsem otevřela ústa, abych se zeptala, jak už tak lidé dělávají. Jenže Bill se dotkl mého ramene, já se ohlédla a viděla, jak maličko zavrtěl hlavou. Mé otázky by byly považovány za těžkou urážku. číst dál

V Dallasu bylo horko jako v šestém kruhu pekla, obzvlášť na chodníku u letiště. Náš krátký několikadenní podzim se znovu proměnil v léto. Poryvy vzduchu, horkého jako by vycházel z elektrické trouby, nesoucí všechny zvuky a pachy letiště Dallas-Fort Worth – dílo malých vozidel a letadel, jejich paliva a jejich nákladu – jako by se nahromadily u úpatí rampy z nákladního prostoru letadla, na něž jsem čekala. Letěla jsem pravidelným komerčním letem, ale Billa museli poslat speciálem. číst dál

Jen velmi zdráhavě jsem otevírala oči. Bylo mi, jako bych usnula v autě, nebo jako bych si zdřímla na židli. Rozhodně jsem pospávala někde, kde se to nepatřilo, a kde to bylo nepohodlné. Cítila jsem se jako omámená a všechno mě bolelo. Pam seděla na podlaze metr ode mě a upírala na mě velké modré oči. číst dál

Znovu jsme otevřeli v půl páté, a to už jsme byli všichni jaksepatří otrávení. Styděla jsem se za to, protože koneckonců jsme tam byli, protože zemřel muž, kterého jsme znali, ale nedalo se popřít, že po úklidu skladiště, úklidu Samovy kanceláře a několika partičkách bourre (Sam vyhrál pět dolarů a nějaké drobné) jsme se už nemohli dočkat, až uvidíme někoho nového. Když prošel zadními dveřmi Terry Bellefleur, Andyho bratranec a častý zastupující barman nebo kuchař u Merlotta, byla to pro nás vítaná událost. číst dál

Andy Bellefleur byl opilý na šrot. To nebylo u Andyho normální – věřte mi, já znám všechny opilce v Bon Temps. Několik let práce v baru Sama Merlotta mě s nimi značně obeznámilo. Ale Andy Bellefleur, rodný syn a detektiv z malé bontempské policejní jednotky, se u Merlotta ještě nikdy neopil. Byla jsem náramně zvědavá, proč je dnešní noc výjimkou. číst dál