Období: květen 2013

Po obědě mě čekal už jenom jeden předmět, stupidně nazvaný ,,Velké myšlenky", který se zaměřoval na filozofii od klasické éry po součastnost. Měla jsem ho ráda, ale když jsem ve třídě objevila v lavici u okna Shaye, srdce se mi na chvíli zastavilo. Zamířila jsem do zadní části třídy, co nejdál od něj. Celou dobu na mě upíral oči. Vytáhla jsem tlustou složku se zápisky z celého roku a nalistovala domácí úkol, který jsme dělala večer předtím. Chtěla jsem si ho přečíst, ale slova se mi rozmazávala před očima. číst dál

Došla jsem ke své lavici, právě když poprvé zazvonilo. Bryn, která seděla za mnou, mlaskla. ,,Tak ven s tím." číst dál

Když jsem dorazila do kuchyně na snídani, ostatní z rodiny utichli. Šla jsem rovnou ke kávovaru. Matka se ke mně přihnala, popadla mě za ruce a otočila k sobě. číst dál

Když jsem otevřela dveře do domu, ztuhla jsem. Ucítila jsem návštěvu. Starý pergamen, kvalitní víno: pach Lumine Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato pach její ochranky byl nesnesitelný, vroucí smůla a spálené vlasy. číst dál

Vždycky jsem vítala souboj, jen těžko jsem krotila svůj zápal. číst dál

Skoro po týdnu jsem přišla za Adrianem. číst dál

Zdálo se, že si nikdo naší nepřítomnosti nevšiml. Dorazili další strážci, jak slíbili, a už nás bylo skoro padesát. Byla to opravdová armáda. Takový počet strážců byl něčím neslýchaným, stejně jako počet Strigojů. O něčem podobném existují zmínky jen ve starých evropských pověstech, popisujících velkolepé bitvy mezi našimi rasami. V kampusu bylo více strážců, ale někteří tu museli zůstat kvůli ochraně školy. Spousta mých spolužáků byla povolána do služby, ale jen asi deset z nás bylo vybráno, abychom se vydali s ostatními do jeskyní. číst dál

Následujících dvanáct hodin bylo těch nejdelších v mém životě. číst dál

Nemohla jsem tomu skoro ani uvěřit. Strigojové se nacházejí prakticky hned vedle a čekají, až nastane noc, aby mohli pokračovat v cestě. Během těch zmatků při útoku někteří Strigojové evidentně zametli stopy a postarali se, aby to vypadalo, že mohli uniknout z kampusu prakticky kudykoli. My byli příliš zaměstnáni sčítáním škod, než aby někdo uvažoval o tom, kam se Strigojové poděli. Ochrana byla obnovena. Zajímalo nás jen, že jsou Strigojové pryč. číst dál

Mrtví nebo unesení. číst dál

Celý svět strnul. Touhle noční dobou byli ptáci zticha, ale i tak byl les náhle tišší než obvykle. Dokonce ani vítr nefoukal. Mason na mě prosebně koukal. Moje nevolnost se zhoršila. číst dál

Ostatní v hale se zarazili a jenom na mě zírali. Připadala jsem si, jako bych právě schytala ránu kamenem do obličeje. Až na to, že to nebyl můj obličej, ale Lissin. Vklouzla jsem jí do hlavy a okamžitě jsem všechno uviděla jejíma očima a cítila jsem to, co ona. Ze země se vznesly ostré kamínky a samy od sebe jí udeřily do tváře. Bandu shromážděných děcek vedl prvák, o kterém jsem toho moc nevěděla, jen že je Drozdov. Zásahy kameny nás bolely obě, ale já tentokrát zadržela křik a se zaťatými zuby se vrátila zpátky do chodby ke kamarádům. číst dál

Psycholožka Deirdre asi nemá bůhvíjaký soukromý život, když si mě pozvala na neděli. Moc nadšená jsem tím nebyla, jelikož to nebyl jen můj den volna – volno měli i kamarádi. Příkazy jsou ale příkazy, takže jsem tam neochotně zašla. číst dál

Nemohla jsem se dočkat, až ten den skončí. Slíbila jsem Lisse, že s ní a s ostatními po vyučování něco podnikneme. Měla to být zábava, ale minuty se vlekly nekonečně pomalu. Byla jsem hrozně neklidná. Když se blížila večerka, rychle jsem se s nimi rozloučila a běžela na svou kolej. Paní na vrátnici jsem poprosila, jestli by mohla zavolat Dimitrijovi do pokoje – kam studenti samozřejmě nesmějí – a říct mu, že se ho na něco „naléhavě“ potřebuju zeptat. Zrovna když zvedla telefon, prošla kolem Celesta. číst dál

„Promluvme si o vaší matce.“ číst dál

Lissa je moje nejlepší kamarádka už od základky, a proto mě bolí, když před ní musím tajit tolik věcí. Ona ke mně byla vždycky otevřená a pokaždé se mi svěřila – ale možná to bylo tím, že jinou možnost neměla. Zvykla jsem si na to, že to spolu takhle máme, ale v určitém bodě jsem před ní některé věci začala tajit. Nedokázala jsem jí říct o Dimitrijovi ani o tom, proč jsem to se Stanem tak zvorala. Nenáviděla jsem se za to. Vnitřně jsem se tím užírala a připadala si před ní provinile. číst dál

Potom bylo všechno hrozně zmatené. Měla jsem dojem, jako bych přicházela k vědomí a zas ho ztrácela. Někdo na mě asi mluvil a měla jsem pocit, že jsme zase ve vzduchu. Nakonec jsem se probrala na ošetřovně a uviděla doktorku Olendzkou, jak na mě kouká. číst dál

Na ranveji u dveří do letadla postával Christian a pár strážců. Lissa se k němu rozběhla, aby mu hned vypověděla ty novinky, a nechala mě tam samotnou s Dimitrijem. Celou cestu z lázní neřekl ani slovo. Síla a mlčení, to pro něj bylo typické, jenže tentokrát mi jeho rozpoložení připadalo neobvyklé. číst dál

„Stejně jako ty,“ utahoval si ze mě. číst dál

„Co?“ číst dál

Druhý den ráno, asi půl hodiny před tím, než mi měl zazvonit budík, jsem uslyšela klepání na dveře. Nejdřív jsem myslela, že je to Lissa, ale když jsem se s ní rozespale spojila prostřednictvím pouta, zjistila jsem, že pořád ještě spí. Zmateně jsem vylezla z postele a otevřela dveře. Nějaká Morojka, kterou jsem neznala, mi podávala složené oblečení se vzkazem. Uvažovala jsem, jestli bych jí neměla dát dýško, ale zmizela dřív, než jsem stačila zareagovat. číst dál

Když jsme se vrátili zpět do svých pokojů, vymluvila jsem se Lisse, že se teď musím postarat o jisté strážcovské záležitosti. Ona se stejně už nemohla dočkat, až se usmíří s Christianem – pravděpodobně tak, že ze sebe strhají hadry tak se mě na nic nevyptávala. V pokoji jsem měla telefon. Zavolala jsem na ústřednu a zjistila, který pokoj obývá Dimitrij. číst dál

Kdybyste se mě zeptali před půlrokem, řekla bych, že v žádném případě nemůžu mít radost z toho, že u královského dvora potkám Miu Rinaldiovou. Je o rok mladší než já a už od prváku tvrdě jela proti Lisse – dokonce tak tvrdě, že zašla do krajnosti, aby nám znepříjemnila život. Šlo jí to skvěle. Výsledkem jejího snažení bylo, že Jesse a Ralf roznášeli po škole hnusné drby. číst dál

Právě na něj začínám koukat, vypadá zejímavě a ta holka je hezká ( trochu jako SKRILLEX  )  číst dál

Vystoupili jsme z letadla do studeného vlhkého vzduchu. Padal na nás zmrzlý déšť, což bylo mnohem horší než to bílé, co padá v Montaně. Teď jsme se nacházeli na východním pobřeží nebo někde poblíž. Královna má dvůr v Pensylvánii, poblíž hor Pocono, což je oblast, o níž mám jen mlhavé povědomí. Věděla jsem, že velká města jako třeba Filadelfie nebo Pittsburgh jsou odtud dost daleko. To jsou ostatně jediná dvě města z toho státu, která znám. číst dál

Druhý den mi zase začaly strážcovské povinnosti s Christianem. Znovu jsem si uvědomila, že riskuju svůj život pro někoho jiného. číst dál

Jelikož je v kampusu spousta Morojů pocházejících z východní Evropy, většinovým náboženstvím je tu pravoslavné křesťanství. Vyskytují se tu i studenti jiných vyznání, ale jen zhruba polovina všech studentů chodí na bohoslužby pravidelně. Lissa je jednou z nich. Každou neděli chodí do kostela, protože je věřící. Christian tam chodí taky. Ale jen kvůli Lisse a taky kvůli tomu, že to dělá dobrý dojem a všem se hned zdá mnohem méně pravděpodobné, že by se z něj stal Strigoj. Strigojové nemůžou vstoupit na posvátnou půdu, takže obyčejná bohoslužba mu poskytuje alespoň trochu respektu. číst dál

Následujících pět dní jsem hlídala Christiana, aniž by k něčemu došlo. Nic se nedělo a já byla čím dál netrpělivější. číst dál

Když přišlo první varování, že bude večerka, Morojové si rychle sbalili věci. Adrian odešel hned, ale Lissa s Christianem si dávali s odchodem na své koleje na čas. Drželi se za ruce a s hlavami u sebe si šeptali něco, co jsem se klidně mohla dovědět, kdybych vklouzla Lisse do hlavy. Pořád ještě je rozčilovaly novinky o Viktorovi. číst dál

Utoho, co se stalo venku, byli jen tři svědci. Když jsem se ale později vrátila do budovy školy, nijak mě nepřekvapilo, že o tom věděli už úplně všichni. Vyučování skončilo, ale po chodbách se pořád pohybovalo množství studentů, kteří se šli učit nebo si zopakovat testy. Snažili se skrývat svoje pohledy a šeptané poznámky, ale moc jim to nešlo. Ti, co se mi podívali do očí, se na mě buď plaše usmáli, nebo zrak ihned sklopili. Nádhera. číst dál

Ta nejzávažnější kázeňská provinění na Akademii svatého Vladimíra řešila přímo ředitelka Kirová. Dohlížela na Moroje i dhampýry a byla proslulá svým rozmanitým repertoárem trestů. Nebyla přímo krutá, ale ani měkká. Jen brala chování studentů vážně a vše řešila tak, jak se jí to zdálo nejvhodnější. číst dál

Začalo to. číst dál

Detektiv Nick Burkhardt si myslel, že je zcela připraven na realitu práce na oddělení vražd v Portlandu. Dokud nezačal vidět divné věci, které nebyl schopen vysvětlit. Jako například to, že se krásná žena mění v ohavnou čarodějnici nebo že se obyčejný muž stává zlým trollem. Po návštěvě jediného žijícího příbuzného se o sobě Nick dozvídá krutou pravdu. číst dál

„Proč se tak mračíš, malá dhampýrko?“ číst dál

Nebo ten člověk přinejmenším vypadal jako Mason. číst dál

Přejížděl mi prsty po zádech, a ačkoli při tom nevyvíjel žádný tlak, celým tělem mi probíhaly záchvěvy. Pomalu klouzal dlaněmi až k mému břichu a nakonec mi položil ruce na boky. Cítila jsem, jak se mi rty tiskne ke krku, těsně pod uchem. Políbil mě na to místo a pak znovu a znovu… číst dál

Takhle by měli vypadat herci ve filmu.... Dimitrije Belikova hraje Danila Kozlovskij.Lissu Lucy Fry a krásnou, užasnou Rose Zoey Deutch. Už se těšim  Ostatní obrázky jsou ve fotkách číst dál

Sice jsem ho neviděla celý ale byl zajímavý  číst dál

Je to hezký seriál, sice pro starší ale je dobrý... Jessica Dayová je praštěná holka , přítel jí podved a tak hledá nový byt.Odpoví na inzerát, o kterém myslela že to píše dívka ( myslí si že tam bydlí 3 dívky), když se tam jde domluvit zjistí že se spletla , bydlí tam 3 kluci ....Nějak se dohodnou  a Jess se nastěhuje číst dál

Na ostatních blogách se píše že je Vampýrská akademie film...ale ještě neni prý ani natočený ... číst dál

Vden mého molnijského obřadu se venku oteplilo. Vlastně bylo tak teplo, že v kampusu začal tát sníh a jako stříbrné stružky stékal po kamenných stěnách budov. Zima ještě zdaleka neskončila, takže jsem věděla, že za pár dní všechno zase znovu zmrzne. Teď to ale vypadalo, jako by celý svět plakal. číst dál

Tak o tohle jsem ani v nejmenším nestála. S čímkoli jiným bych se dokázala nějak vyrovnat. Kdyby jí Adrian vlepil facku nebo ji nutil kouřit ty svoje trapné cigarety, s čímkoli. Jen tohle ne – aby Lissa přestala brát svoje léky. Přesně tomu jsem chtěla zabránit. číst dál

Pohltila mě hrůza a děs. Připadalo mi, že se mi scvrkává duše a že v tu chvíli nastane konec světa – protože po tomhle určitě nemůže pokračovat dál. Po tomhle nemůže nic pokračovat dál. Chtěla jsem vykřičet svou bolest do celého vesmíru. Chtěla jsem brečet, dokud se nerozpustím. Chtěla jsem upadnout vedle Masona a zemřít s ním. číst dál

Potřebovali jsme nějaký plán na útěk a potřebovali jsme ho rychle. Jenže mě napadaly jedině věci, které jsme nemohli ovlivnit. Jako třeba, kdyby nás tu nechali samotné – mohli bychom se nějak odplížit. Nebo kdyby nás hlídal nějaký blbec, kterého bychom snadno obalamutili a utekli mu. Nebo kdyby nás aspoň špatně svázali a my se mohli osvobodit. číst dál

Nesnáším, když jsem bezmocná. A nerada se vzdávám bez boje. To, co se odehrálo venku v uličce, nebyl opravdový boj. Kdyby byl – kdyby mě porazili a já je musela poslechnout –, tak prosím. To bych možná dokázala akceptovat. Možná. Ale nikdo mě neporazil. Ani jsem si pořádně neušpinila ruce. Tiše jsem nastoupila. číst dál

V botách na vysokých podpatcích už mě začínaly bolet nohy, a tak jsem si je zula, sotva jsem vešla dovnitř. Ubytovnou už jsem procházela bosá. V Masonově pokoji jsem nikdy nebyla, ale pamatovala jsem si, o jakém čísle se zmiňoval, takže jsem ho našla bez potíží. číst dál

„Co to vyvádíš?“ zaječela na mě. Mluvila o dost hlasitěji, než by se mi líbilo. číst dál

Lissa přišla ten den později. Poté, co Mason odešel, usnula jsem. Vůbec se mi nechtělo vylézt z postele. Probudilo mě, až když Lissa bouchla dveřmi. číst dál

Následujícího rána jsem se pokoušela nalakovat si nehty na nohou – což s pořádnou kocovinou nebylo nic lehkého – když vtom někdo zaklepal na dveře. Lissa byla pryč, už když jsem se probudila, takže jsem se belhala ke dveřím a snažila se nezničit čerstvě nalakované nehty. Když jsem otevřela, za dveřmi stál zaměstnanec zdejšího komplexu s velikou krabicí, kterou držel v obou rukou. Nadzvedl ji a zadíval se na mě. číst dál

Dva kluci, které jsem neznala, se spolu rvali. Vypadali tak na dvacet a vůbec si mě nevšimli. Ten, který do mě vrazil, strčil do toho druhého tak tvrdě, až se jeho soupeř zapotácel a couvl. číst dál

Lidé se zvedali a křičeli, každý chtěl přede všemi sdělit svůj názor. Většina z nich měla za to, že se Taša plete. Povídali, že je blázen. Taky povídali, že kdyby šli Morojové a dhampýři bojovat se Strigoji, obě rasy by vymřely. Někteří dokonce naznačovali, že právě to má Taša celou dobu v plánu – že spolupracuje se Strigoji. číst dál

Bleskurychle jsem vyskočila z postele. Celá ubytovna byla z té zprávy vzhůru nohama. V chodbách postávaly hloučky lidí. Jednotliví členové rodin se vzájemně hledali. Některé rozhovory sestávaly jen z vyděšeného šepotu, zatímco jiné byly tak hlasité, že se jim dalo snadno rozumět. Zastavila jsem pár lidí a snažila se z nich dostat, co se vlastně stalo. Každý povídal něco jiného a někteří vůbec nedokázali zmlknout. Všichni zmateně pobíhali po celé budově a buď hledali své milované, nebo se chystali k okamžitému odjezdu. Byli přesvědčeni, že jinde bude bezpečněji. číst dál

Lissa vstala a odešla dřív, než jsem vůbec otevřela oči, což znamenalo, že jsem měla celou koupelnu pro sebe. Tu koupelnu miluju. Je ohromná. Klidně by se do ní vešla i moje obrovská postel. Probrala mě až horká sprcha, kterou jsem si pustila hned na několik různých trysek, což pomohlo mým svalům, namoženým ze včerejška. Když jsem stála před velkým zrcadlem a česala se, zklamaně jsem zaznamenala, že monokl je tam pořád. Byl ale o dost světlejší a začínal žloutnout. Make-up a pudr to skoro celé zakryly. číst dál

Výlet na lyže nemohl přijít v příhodnější dobu. Nedokázala jsem vyhnat z hlavy Dimitrije a Tašu , ale při balení věcí jsem mu aspoň nevěnovala sto procent mozkové kapacity, ale jen pětadevadesát. číst dál

Christian ji líbal, a že to teda byl polibek. Byl dobrý. Líbal ji tak, že tohle by asi neměly vidět děti. Sakra, takový polibek by neměl vidět nikdo – a už vůbec ne skrz psychické pouto. číst dál

Potom jsem Dimitrije nějakou dobu neviděla. Ještě ten den mi poslal zprávu, že bychom naše další dvě hodiny měli zrušit, protože je v plánu co nejdříve odjet z kampusu. Vyučování už mělo beztak skončit, a tak se zdálo jako bezva nápad dát si chvilku pauzu od trénování. číst dál

Vztekle jsem rozrazila dvoukřídlé dveře vedoucí na morojskou kolej. Spolu se mnou tam vlétla trocha sněhu, takže pár lidí, co se zdržovalo v hale, zaznamenalo můj příchod. Nebylo žádným překvapením, že na mě všichni zůstali čučet. Polkla jsem a donutila se na to nijak nereagovat. To bude v pohodě. Není třeba se děsit. Novicové bývají zranění každou chvíli. Vlastně je méně časté, když zraněni nejsou. Tohle bylo bohužel mnohem viditelnější zranění než většina ostatních, ale přece to nějak přežiju, dokud se mi to nezahojí. Navíc nikdo nevěděl, jak jsem k tomu monoklu přišla. „Čau, Rose, je to ... číst dál

Když jsem druhý den zamířila na trénink před vyučováním, cítila jsem se úžasně a spokojeně. Ta naše včerejší sešlost byla bezva zábava, a navíc jsem na sebe byla hrdá, že jsem se postavila systému a ponoukala Dimitrije, aby jel s Tašou. Taky jsem byla ráda, že jsem včera konečně mohla zkusit použít stříbrný kůl a že jsem dokázala, že s ním umím zacházet. V povznesené náladě už jsem se nemohla dočkat, až budu s kůlem trénovat zase. Jakmile jsem se oblékla do cvičebního, prakticky jsem skočila do tělocvičny. Jenže hned jsem zjistila, že v tělocvičně je ticho a tma. Rozsvítila jsem a rozhlížel... číst dál

Seriál vypráví o světě, který se vrátil do doby temna, potom co jednoho dne elektřinu někdo vypl. číst dál

Neměla jsem tušení, o čem to Dimitrij mluví, ale poslušně jsem jej následovala. Překvapilo mě, že mě vedl až za hranice kampusu, do přilehlého lesa. Akademii patřila spousta pozemků a ne všechny se využívaly k vyučování. Nacházeli jsme se v odlehlé části Montany a vypadalo to tu, že škola jen tak tak zadržuje divokou přírodu, aby ji nepohltila. Chvíli jsme šli mlčky, na neporušeném sněhu křupaly naše kroky. Vyplašili jsme pár ptáků, kteří hned vylétli do vzduchu a začali zpívat svoje pozdravy vycházejícímu slunci. Většinou jsme ale míjeli jen jehličnaté stromy pokryté těžkou vrstvou sněhu. Měla jsem co dělat, abych s Dimitrijem udržela krok, když mě sníh tak zpomaloval. Po chvíli jsem před námi uviděla velký tmavý tvar. Nějaká budova. „Co je to?“ zeptala jsem se. Než stačil odpovědět, zaznamenala jsem, že je to chalupa postavená z klád. Při bližším pohledu jsem zjistila, že klády jsou místy odřené a zetlelé. Střecha byla trochu prohnutá. „Staré stanoviště hlídky,“ oznámil. „Strážci dřív pobývali na okraji kampusu a hlídali areál před Strigoji.“ číst dál

Nemohla jsem tomu uvěřit. Janine Hathawayová. Moje matka. Moje šíleně slavná a bohužel neustále nepřítomná matka. Nebyla sice žádný Arthur Schoenberg, nicméně ve světě strážců měla hvězdnou pověst. Celá léta jsem ji neviděla, protože byla pořád pryč na nějaké šílené misi. A teď… Teď byla v Akademii – přímo přede mnou – a ani se neobtěžovala dát mi vědět, že přijede. To je teda mateřská láska! Co tady, k sakru, vůbec dělá? Odpověď přišla rychle. Všichni Morojové, kteří přijeli do kampusu, s sebou měli své strážce. Moje matka chránila šlechtice z klanu Szelských a sem přijelo na prázdniny hne... číst dál

... číst dál

Dimitrij zavolal opravdovou jednotku rychlého nasazení. Trvalo pár hodin, než dorazili, a mně každá minuta čekání připadala jako rok. Pak už jsem to nevydržela a vrátila se do auta. Dimitrij ještě podrobněji prozkoumal dům a pak si přišel sednout ke mně. Mlčeli jsme a čekali. Před očima jsem pořád měla ty hrůzy z domu. Měla jsem strach, připadala jsem si osamělá a chtěla jsem, aby mě objal nebo nějak jinak utěšil. Ihned jsem si za to v duchu vynadala. Snad potisící jsem si připomněla, že Dimitrij je můj trenér a nemá mě proč objímat, ať už je situace jakákoli. Navíc jsem chtěla být silná. N... číst dál

Nenapadlo mě, že by se den mohl vyvíjet ještě hůř, dokud mi moje nejlepší kamarádka neoznámila, že se asi zblázní. Zase. „Co… Cos to řekla?“ Stála jsem v hale na její koleji a zavazovala si botu. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na ni přes pramen tmavých vlasů, které mi zakrývaly půlku obličeje. Po vyučování jsem usnula a nestihla se ani učesat, když jsem chtěla přijít včas. Lissiny platinově blond vlasy byly samozřejmě dokonalé jako vždy, visely jí přes ramena jako závoj nevěsty. Pobaveně mě sledovala. „Řekla jsem, že ty moje prášky už asi nezabírají.“ Narovnala jsem se a odhrnula si vlasy ... číst dál

Všichni umírají. Ale ne vždy zůstávají mrtví.Věřte mi, já to vím. Po zemi chodí rasa vampýrů, kteří jsou doslova kráčejícími mrtvolami. Říká se jim Strigojové, a jestli o nich ještě nemáte noční můry, brzy je mít budete. Jsou silní a rychlí. Zabíjejí bez váhání a bez slitování. Navíc jsou nesmrtelní a díky tomu je zatraceně těžké je zničit. Existují pouze tři způsoby, jak to provést: probodnout jim srdce stříbrným kůlem, useknout jim hlavu nebo je zapálit. Nic z toho není jednoduché, ale pořád je to lepší než nemít vůbec žádnou možnost. Po světě chodí i hodní vampýři. Nazývají se Morojové. ... číst dál

Přestože jsem trénovala a učila se o zvyklostech Strigojů a o tom, jak se jim bránit, ve skutečnosti jsem nikdy žádného neviděla. Bylo to děsivější, než jsem čekala. Když se na mě vrhla tentokrát, už jsem byla připravená. Tak trochu. Couvla jsem a uhnula z jejího dosahu, při čemž jsem uvažovala, jakou mám asi šanci. Vzpomněla jsem si na Dimitrijovo vtipkováni o Strigojích v nákupním centru. Žád­ný stříbrný kůl. Nic, čím bych jí mohla useknout hlavu. Žádný způsob, jak ji zapálit. Útěk se nakonec skutečně zdál jako ta nejlepší možnost, jenže ona mi blokovala cestu. Připadala jsem si k ničemu,... číst dál

Nikdy dřív mi nedělalo takové problémy zůstat mimo Lissinu hlavu, jenže je pravda, že jsme nikdy neprocházely ničím podobným. Zatímco jsem běžela lesem, síla jejích myšlenek a pocitů mě strhávala do sebe. Prodírali jsme se Christianem křovím a od chaty jsme se vzdalovali. Kéž by tak Lissa zůstala uvnitř. Líbilo by se mi, kdybych mohla jejíma očima sledovat ten vpád. Jenže to už bylo bezpředmětné. Při běhu se mi vyplatilo, že mě Dimitrij neustále nutil běhat kolečka. Byla jsem vytrvalá. Lissa nepo­stupovala moc rychle, cítila jsem, jak se vzdálenost mezi námi zkracuje, což mi dodávalo přesně... číst dál

„Uzdravit Tě?“ Uzdravit ho? Moje myšlenky byly jako ozvěna těch jejích. „Ty jsi moje jediná možnost,“ objasnil jí trpělivě. „Jediná možnost, jak vyléčit tuhle chorobu. Sleduju tě už léta, čekal jsem, dokud jsem neměl jistotu.“ Lissa zavrtěla hlavou. „Nemůžu..., ne. Nemůžu udělat něco takového.“ „Tvoje uzdravovací schopnosti jsou úžasné. Nikdo nemá ponětí, jak moc jsou silné.“ „Nevím, o čem mluvíš.“ „Ale, Vasiliso. Vím o tom havranovi - Natálie tě viděla. Sledovala tě. A taky vím, jak jsi uzdravila Rose.“ Došlo jí, že nemá smysl dál zapírat. „To... to bylo něco jinýho. Rose nebyla nijak moc ... číst dál

Nikdy dřív jsem se s žádným klukem neocitla úplně nahá. Děsilo mě to - i když zároveň i vzrušovalo. Leželi jsme na přikrývkách, nalepení na sobě a jen jsme se líbali a líbali. Ru­kama i rty se zmocňoval mého těla a každý dotek mě na kůži pálil jako oheň. Po tom, co jsem po něm tak dlouho toužila, vůbec jsem nemohla uvěřit, že se to skutečně děje. Fyzické pocity byly báječné, ale i psychicky jsem se cítila výborně, když jsem k němu měla tak blízko. Líbilo se mi, jak se na mě díval, jako bych byla tou nejvíc sexy a nejkrásnější bytostí na celém světě. Líbilo se mi, jak rusky šeptal moje jméno... číst dál

Poklesla mi čelist. „Uf... Počkat... Jako že jste měli sex?“ Byla jsem tak ohromená, že jsem nedokázala vymyslet nic lepšího. Mason se na mě díval, jako bych byla hysterka. Jesse vypadal, že by nejradši umřel. „Jasně, že jsme měli sex. Říkala, že se s náma vyspí, když řekneme, že jsme..., no vždyť víš...“ Ušklíbla jsem se. „A to jste nedělali najednou, ve třech. Nebo jo?“ „Ne,“ odvětil Jesse znechuceně. Oproti tomu Ralf se tvářil, že by nic nenamítal. „Bože,“ povzdechla jsem a odhrnula si vlasy z obličeje. „Nemůžu uvěřit, že nás tak strašně nenávidí.“ „Hele,“ vykřikl Jesse, který pochopil m... číst dál

... číst dál

Probrala jsem se a nad sebou uviděla bílý strop na klinice. Dopadalo na mě filtrované světlo - to kvůli morojským pa­cientům. Cítila jsem se divně, tak trochu dezorientovaná, ale nic mě nebolelo. „Rose.“ Ten hlas byl jako hedvábné pohlazení. Něžný. Sytý. Otočila jsem hlavu a setkala se s pohledem Dimitrijových tmavých očí. Seděl na židli vedle mé postele a hnědé vlasy po ramena měl hozené dopředu, takže mu hezky rámovaly obličej. „Ahoj,“ vypravila jsem ze sebe skřípavým hlasem. „Jak se cítíš?“ „Divně. Jsem groggy.“ „Doktorka Olendzká ti dala něco proti bolesti - bylas na tom dost špatně, kd... číst dál

Po několika dnech mi Lissa před jídelnou oznámila šokující novinky. „Strejda Viktor vezme Natálii tenhle víkend pryč. Budou nakupovat v Missoule. Na tu tancovačku. Říkali, abych jela s nima.“ Neřekla jsem nic. Moje mlčení ji překvapilo. „Není to super?“ „Pro tebe asi jo. Ale mě nečekají nákupní centra ani tancování.“ Nadšeně se usmála. „Řekl Natálii, že kromě mě může vzít ještě dva lidi. Přemluv ji, aby vzala tebe a Camille.“ Rozhodila jsem rukama. „No, díky, ale já po vyučování nesmím ani do knihovny. Do Missouly mě nikdo nepustí.“ „Strejda Viktor myslí, že přesvědčí Kirovou, aby tě pustil... číst dál

Druhý den mi došlo, jak moc se věci změnily od doby, co Jesse sRalfem začali šířit pomluvy. Pro některé lidi jsem byla neustálým zdrojem šeptandy a smíchu. Od těch, které Lissa obrátila na svou stranu, se mi dostávalo přátelství a občas mě i bránili. Uvědomila jsem si, že naši spolužáci už mi nevěnují tolik pozornosti jako dřív. To platilo obzvlášť, když se začalo dít něco nového. Lissa a Aaron. Mia se zjevně dozvěděla o tom večírku, a když zjistila, že tam Aaron šel bez ní, vybuchla. Vrhla se na něj a oznámila mu, že pokud chce být s ní, nemůže utíkat a scházet se s Lissou. A tak se Aaron ... číst dál

Mason je přinesl. Přišel za mnou hned druhý den před vyučováním, s krabicí knih. „Mám je.“ Prohlásil. „Honem si je odnes, než budeš mít průšvih, že se mnou mluvíš.“ Podal mi je a já zavrčela. Ta krabice byla těžká. „To ti dal Christian?“ „Jo. Zvládl jsem s ním promluvit, aniž by si toho někdo všiml. Tak nějak už v tom umí chodit, všimla sis toho někdy?“ „Jo všimla.“ Odměnila jsem Masona úsměvem. „Díky. Moc to pro mě znamená.“ Odvlekla jsem tu kořist do svého pokoje a plně jsem si u toho uvědomovala, jak divně asi musí působit, když někdo, kdo nenávidí učení tak jako já, se hodlá zahrabat do... číst dál

Následujících pár dní jsem dál špehovala Lissu a pokaždé jsem se cítila trochu provinile. Nesnášela, když se mi to přihodilo náhodou, zatímco teď jsem to dělala záměrně. Dál jsem ji sledovala, jak získává královské hráče s mocí jednoho po druhém na svou stranu. Neuměla udělat nátlak hromadně, ale přesvědčit jednu osobu po druhé bylo stejně efektní, i když pomalejší. Ve skutečnosti jich spoustu ani nemusela nutit, aby s ní zase začali kamarádit. Spousta z nich nebyla tak povrchních, jak působila; pamatovali si na Lissu a měli ji rádi proto, jaká byla. Slétali se k ní jako hejno a teď, měsíc ... číst dál

Důsledky Jesseových Ralfových výmyslů byly přesně tak strašné, jak jsem očekávala. Jediný způsob, jak jsem mohla přežít, bylo nevidět a nevnímat nikoho a nic. To mě udržovalo při duševním zdraví - tak tak - ale nesnášela jsem to. Připadalo mi, že neustále brečím. Ztratila jsem chuť k jídlu a špatně jsem spala. Ať už to bylo jakkoli zlé, nestarala jsem se o sebe tak jako o Lissu. Dodržela svůj slib a některé věci změnila. Zpočátku na to šla pomalu, ale postupně jsem si všímala, jak za ní u obě­da nebo o přestávce přicházeli jeden či dva královští, aby ji pozdravili. Zářivě se na ně usmívala,... číst dál

Tunoc jsem vůbec nemohla usnout, dlouho jsem se v posteli jen tak převalovala. Asi po hodině jsem se v posteli posadila, snažila jsem se uklidnit se a utřídit emoce, které ke mně přicházely. Lissa. Vyděšená a rozrušená. Nevyrovnaná. Jak jsem tak probírala, co ji rozrušilo, hned se mi vrátily události dnešního večera. Královna ji ponížila. Mia. Možná dokonce Christian - třeba se nakonec přece jen sešli. Jenže... nic z toho teď problém nepředstavovalo. Někde v sobě měla něco dalšího. Něco strašně špatného. Vylezla jsem z postele, rychle se oblékla a zvažovala svoje možnosti. Ted jsem měla pokoj ve třetím patře - příliš vysoko na to, aby se dalo slézt z okna, obzvlášť když už tu není pro­fesorka Karpová, která by mě pak dala dohromady. Vyplížit se hlavní chodbou se mi nikdy nemůže podařit. Zbývala jen „oficiální“ cesta. „Kam si myslíte, že jdete?“ Jedna z vychovatelek, která měla službu, vzhlédla ze své židle. Seděla na konci chodby, poblíž schodiště. Přes den schody nikdo nehlídal, ale teď v noci to bylo, jako bychom byli ve vězení. Překřížila jsem si ruce přes prsa. „Musím navštívit Dim... strážce Belikova.“ číst dál

Před dovršením patnáctých narozenin upoutá dospívající Georgii nový kluk ve škole, „nádherný sexuální bůh“ Robbie, člen kapely Stiffa Dylanse. Naneštěstí si už Robbie smluvil rande s Georginou úhlavní rivalkou: blonďatou a perfektní Lindsay. Se svými skvělými, avšak bezradnými rodiči, nádherně oblečenou kočkou Argus a s holčičí četou Ace Gang si Georgia vymyslí plán jak sbalit fantastického kluka a mít nejlepší narozeniny všech dob! Natočeno podle knižních bestsellerů od Louise Renninsonové. číst dál

Vyberte si jakou chcete další knížku ( může jich být i víc ) .... tady je nabítka (  nevim proč to sem píšu když mi sem skoro nikdo nechodí )  ( napište koment ;) ...) od každého jsem četla kousek nebo viděla film  číst dál

„potřebuješ něco na sebe?“ otázala se Lissa. „Hmm?“ Podívala jsem se na ni. Zrovna jsme čekaly, až začne hodina profesora Nagyho o slovanském umění, a já poslouchala, jak Mia tvrdošíjně vyvrací svým kamarádům to, co říkali o jejích rodičích. „Nejsou sluhové ani nic podobného,“ vykřikovala, zjevně rozrušená. S protáhlým obličejem se snažila působit povznešeně. „Jsou vlastně rádci. Drozdovovi bez nich nic nerozhodnou. Dusila jsem se smíchy, zatímco Lissa jen vrtěla hlavou. „Až moc si to užíváš.“ „Protože to je něco. Na co ses mě to ptala?“ Začala jsem se přehrabovat v báglu a hledala lesk na ... číst dál

... číst dál

Znovu jsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní. Opět se plížila na půdu kostela, což jen potvrdilo moje nejhorší obavy. Stejně jako posledně nenarazila na žádný odpor. Dobrý Bože, pomyslela jsem si, copak ten kněz nedokáže lépezabezpečit vlastní kostel? Za mozaikovým oknem vycházelo slunce a proti světlu se rýsovala silueta Christiana, sedícího na sedátku u okna. „Jdeš pozdě,“ oznámil jí. „Už tady na tebe jakou dobu če­kám.“ Lissa vytáhla jednu rozviklanou židli, z níž smetla prach. „Myslela jsem, že tě ředitelka Kirová trochu zdrží.“ Zavrtěl hlavou. „Ani... číst dál

Zuřila jsem a tak jsem při vyučování s novici bojovala déle a lépe než kdykoli předtím. Dokonce se mi podařilo vyhrát první zápas – s Shanem Rysem, kterého jsem úplně rozdrtila. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, takže teď vzal svou porážku čestně a zatleskal mému výkonu, stejně jako několik málo dalších studentů. „Comeback začíná,“ oznámila jsem Masonovi po vyučování. „Už to tak vypadá.“ Nepatrně se dotkl mojí ruky. „Jak je na tom Lissa.“ Ani mě neudivilo, že o tom incidentu ví. Drby se tady šířily rychlostí blesku, až se zdálo, jako by všichni měli mezi sebou psychické pouto. „V pohodě. ... číst dál

V seriálu se vše točí okolo vlkodlaků a problémům s dospíváním. Teenageři mají život sám o sobě dost těžký, ale co se stane, když se mladistvý navíc stane vlkodlakem, se kterým má někdo postranní úmysly? Seriál je příběhem plný přeměn, akčních scén, bitev vlků i tajné a zapovězené lásky. Mladý outsider Scott se jedné noci potlouká po lese, když je napadnut vlkodlakem. Naštěstí ze souboje vyvázne jen s kousnutím. Ale brzy si začne uvědomovat, že se s ním něco děje... číst dál

Uplynulopár týdnů a já brzy pustila z hlavy celou tuzáležitost s Annou, protože život na Akademii byl dost hektický. Šok z našeho návratu už trochu opadl a my zapadly do normální rutiny. Můj život se točil kolem kostela, obědů s Lissou a jakéhokoli společenského života, jaký jsem si jen dokázala prosadit. Protože jsem neměla skoro žádný volný čas, nebylo zas tak těžké nenamočit se do průšvihu. Občas jsem sice tu a tam k sobě přitáhla pozornost, přestože jsem si dobře pamatovala svůj poučný projev o „proplouvání na středním proudu“. Ale nemohla jsem si pomoct. Ráda jsem flirtovala. Ráda jsem... číst dál

Trápilo mě, že se Lissa s Christianem sešli, ale následujícího dne mi to vnuklo nápad. „Kirová - ehm, totiž paní Kirová.“ Stála jsem ve dveřích její kanceláře a ani jsem se neobtěžovala domluvit si u ní schůzku. Zvedla zrak od nějakých papírů, zjevně znechucená, že mě vidí. „Ano, slečno Hathawayová?“ číst dál

Bývali Strigojové. Regiment strážců je dostihl a zabil. Pokud ty řeči, co se šířily, byly pravdivé, Christian byl oči­tým svědkem té události, když byl ještě malý. A přestože sám nebyl Strigoj, pár lidí si myslelo, že k tomu nemá daleko. Neustále chodil v černém a uznával jen sám sebe. Ať už byl Strigoj nebo ne, nevěřila jsem mu. Byl to pitomec a já v duchu řvala na Lissu, aby tam odtud vypadla - ne že by můj křik k něčemu byl. Debilní jednosměrné pouto. „Co tady děláš?“ zeptala se. „Koukám, co je tu zajímavého. Tahle plátěná skládací žid­le se v tomhle ročním období může celkem hodit. A tá... číst dál

Díky bohuse na nás tentokrát neupřela pozornost všech, jen několik lidí procházejících kolem se zastavilo a zíralo na nás. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ vyjekla ta panenka v holčičím vydání a divoce rozšířené modré oči jí plály vztekem. Teď, když jsem byla blíž, mohla jsem si ji pořádně prohléd­nout. Byla stejně štíhlá jako většina Morojů, ale nebyla tak vysoká, což částečně přispívalo k tomu, že působila mladší. Purpurové šatičky, které měla na sobě, byly nádherné a při­pomněly mi, že já mám na sobě laciné oblečení. Při bližším pohledu na její šaty mi ale došlo, že to není žádný kousek od módního návrháře. Založila jsem si ruce. „Ztratila ses, holčičko? Základní ško­la je za západním kampusem.“ Tváře jí okamžitě zrůžověly. „Už na mě nikdy nesahej. Vyjebala jsi se mnou a já ti to vrátím.“ No páni, to teda bylo uvítání! Lissino nepatrné zavrtění hlavou mě ale odradilo od toho, abych předvedla parádní comeback. číst dál

Poslat nás na vyučování ihned po tomto rozhovoru mi připadalo mimořádně kruté, jenže přesně to Kirová udělala. Lissu odvedli a já se za ní dívala, šťastná, že mi naše pouto dovolí dál sledovat její emoce. Nejprve mě vlastně poslali k jednomu poradci z vedení. Byl to stařičký Moroj, kterého jsem si pamatovala už z dřívějška. Tak docela jsem nemohla uvěřit, že je pořád tady. Byl tak úděsně starý, že už by měl být v důchodu. Nebo mrtvý. Návštěva trvala celých pět minut. O mém návratu neřekl ani slovo, jen mi položil pár otázek o tom, jaké předměty jsem studovala v Chicagu a v Portlandu. Porovnal to s mými sta­rými záznamy a narychlo mi načmáral nový rozvrh. Mrzutě jsem ho sebrala a zamířila na svou první hodinu. číst dál

Nicméně jsem musela uznat, že ten Dimitrij je dost chytrý. Poté, co nás odvezli na letiště a posadili do soukromého letadla patřícího Akademii, stačil mu jediný pohled na nás dvě, jak si šeptáme, a hned poručil, aby nás rozesadili. „Nenechejte, aby spolu mluvily,“ upozornil strážce, který mě eskortoval do zadní části letadla. „Stačí, aby byly pět mi­nut pohromadě, a hned budou mít plán na útěk.“ Střelila jsem po něm zpupným pohledem a proběhla ulič­kou v letadle. Měl pravdu, že jsme skutečně plánovaly útěk. Jenže zatím to pro hrdiny nebo spíše pro hrdinky nevypa­dalo dobře. Jakmile jsme se ... číst dál

TAK TADY MÁTE TEN 1.DÍL číst dál

Tyto knížky jsem už četla... byly užasné   ...a proto kdo je nezná tak mu chci ukázat baječnou knihu .. plnou dobrodružství, emocí, lásky...kniha mě vtáhla do děje a každý moment jsem prožívala s hlavní hrdinkou Rose ... ( brečela jsem u jejich emocích , u ztráty kamarádů, lásky .... ) ..... znovu píši že je to užasnej příběh o náctileté dívce...    ( KNÍŽEK JE CELKEM 6 ) číst dál

sci-fi,thiller číst dál

V dnešním Londýně pozoruje dvanáctiletý chlapec svoji matku, stavební inženýrku, jak neúmyslně probudí ze spánku trvajícího staletí obrovského oheň chrlícího draka. O dvacet let později je náš svět těmito obludami a jejich mláďaty zamořen a téměř zničen. Vrchní požárník Quinn (Christian Bale) má za úkol toto nebezpečí odvrátit a udržet malou komunitu při životě. Do jejich středu přijde Američan Van Zan který tvrdí, že ví, jak tyto obludy zabít a jak zachránit lidstvo. číst dál

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska… Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?  číst dál

Ačkoli má tovární dělník jménem Quaid (Colin Farrell) krásnou manželku (Kate Beckinsale), kterou miluje, výlet do mysli mu připadá jako perfektní dovolená od frustrujícího života – skutečné vzpomínky na život super špióna mohou být přesně to, co potřebuje. Ale když se proces zvrtne, Quaid se stane hledaným mužem. Quaid, který je na útěku před policií – kterou řídí kancléř Cohaagen (Bryan Cranston), vůdce svobodného světa – se spojí s povstaleckou bojovnicí (Jessica Biel), aby našel hlavu ilegálního odboje (Bill Nighy) a zastavil Cohaagena. Linie mezi fantazií a realitou se začne smazávat a osud jeho světa visí na vlásku, když Quaid objeví svou skutečnou identitu, svoji pravou lásku a svůj skutečný osud. číst dál

Komedie Jak porodit a nezbláznit se je humorným pohledem do života pěti párů v radostném očekávání. Televizní hvězda a fitness guru Jules (Cameron Diaz) a její partner Evan (Matthew Morrison) přichází na to, že život ve světle reflektorů je absolutně nic proti těhotenství. Přemoudřelá dětská spisovatelka Wendy (Elizabeth Banks) ochutná svou vlastní medicínu, když s ní začnou mlátit hormony. Její manžel Gary (Ben Falcone) se snaží, aby ho nepřeválcoval vlastní otec alfa samec (Dennis Quaid), který čeká dvojčata se svou mladou a krásnou ženou Skyler (Brooklyn Decker). Rosie (Anna Kednrick) a Marco (Chace Crawford) se musí poprat s otázkou: Co dělat, když první těhotenství přijde dřív než první rande? Fotografka Holy (Jennifer Lopez) se chystá na cestu přes celou zeměkouli, aby adoptovala dítě. Její muž Alex (Rodrigo Santoro) si tím nápadem není tak jistý a snaží se svou paniku zklidnit ve skupince zasloužilých otců, kde platí základní pravidlo: „Žádné odsuzování!“ Každému se přece někdy stane, že mu spadne  dítě do záchodu nebo sní cigaretu, popřípadě  vyzvedne z jeslí cizí  dítě . číst dál

30 let vzdálená budoucnost. číst dál

Na tento seriál koukáme společně se ségrou... moc se nám líbí .. vždycky si řeknem že se budem koukat jen na 1 díl ale vždycky na konci je něco zajímavého a tak se koukame asi na další 3 díly   ....  číst dál

Peter Rumancek se navrátil se svou matkou do města , ve škole zjistí že jeden kluk je upír a moc si s nim nerozumí. Poblíž bývalé ocelárny rodiny Godfreyů je nalezena brutálně zavražděná mladá dívka. Kvůli stupňujícím se pomluvám, se dva podezřelí z jejího zabití – Peter Rumancek, sedmnáctiletý romský nevzdělanec, o kterém se proslýchá, že je vlkodlak a Roman, dědic majetku Godfreyů – rozhodnou najít vraha sami.  číst dál