Když jsem otevřela dveře do domu, ztuhla jsem. Ucítila jsem návštěvu. Starý pergamen, kvalitní víno: pach Lumine Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato pach její ochranky byl nesnesitelný, vroucí smůla a spálené vlasy.
,,Calllo!" Luminin hlas byl jako med.
Snažila jsem se vzchopit, pak jsem s pevně semknutými rty vešla do kuchyně. Nechtěla jsem ta stvoření ochutnat, stačilo cítit jejich pach.
Lumine seděla u stolu naproti současnému vůdci smečky, mému otci. Seděla nehybně, s dokonalým držením, čokoládově hnědé vlády smotané v týle do uzlu. Na sobě měla jako obvykle bezchybný ebenový kostýmek a bílou blůzu se stojáčkem. Za ní se jako stíny vznášely dva přízraky.
Kousla jsem se do tváře, abych na ně nevycenila zuby.
,,Posaď se, má milá," pokynula mi.
Odtáhla jsem si židli vedle otce a spíš jsem se na ni schoulila než posadila. Nedokázala jsem se v přitomnosti přízraků uvolnit.
Ví už o tom, co jsem udělala? Přišla nařídit popravu?
,,Už zbývá jen měsíc, holčičko," řekla tiše. ,,Těšíš se na svatební obřad?"
Ani jsem si neuvědomila, že tajím dech. Vydechla jsem.
,,Jistě," odpověděla jsem.
Lumine sepjala ruce.
,,Nic víc o své šťastné budoucnosti říct nedokážeš?"
Otec se štěkavě zasmál . ,,Calla na rozdíl od své matky není romantička, paní."
Mluvil sebejistě, ale oči upíral na mě. Přejela jsem si jazykem po špičácích, které se zostřily.
,,Chápu," konstatovala Lumine a přelétla pohledem.
Založila jsem si ruce na prsou.
,,Stephene, měl bys ji naučit lepším způsobům. Očekávám, že vůdkyně mé smečky bude vyzařovat elegancí. Naomi byla v tomhle směru vždycky prvotřídní."
Nepřestávala si mě prohlížet, takže jsem na ni nemohla vycenit zuby, tak jak bych ráda.
Eleganci, kristepane. Jsem bojovnice, žádná panenská nevěsta.
,,Myslela jsem si, že budeš s tímhle svazkem spokojená, děvče," pokračovala. ,,Jsi krásná a mezi Baney ještě nebly muž jako je Renier. To uznává i Emile. Váš sňatek prospěje nám všem. Měla bys být za takového druha vděčná."
Zaťala jsem zuby, ale do očí jsem jí pohlédla bez váhání.
,,Já si Rena vážím. Je to přítel. Bude nám spolu dobře."
Přítel … svým způsobem. Ren se na mě dívá, jako bych byla plechovka sušenek, do které by rád strčil ruku, i kdyby ho při tom měli přistihnout. Jenomže za takovou krádež by nezaplatil on. Vlastnila jsem zámek i klíč už ode dne, kdy nás zasnoubili, ale netušila jsem, jak těžké bude než vztah uhlídat. Ren pravidla neuznával. Pokoušel mě tak, že jsem se někdy sama ptala, jestli by nestálo za to trochu ochutnat.
,,Dobře?" opáčila Lumine. ,,Ale toužíš po něm? Emile by zuřil, kdyby si měl myslet, že nad jeho dědicem ohrnuješ nos." Zabubnovala prsty o stůl.
Upírala jsem oči na podlahu a proklínala ruměnec, který se mi vehnal do tváří.Copak sakra záleží na tom, jestli ho chci, když s tím stejně nemůžu nic dělat? V tu chvili jsem jí nenaviděla.
Otec si odkašlal. ,,Má paní, jejich sňtek byl domluven, když se narodili. Nightshadeové i Baneové dohodu dodrží. Stejně jako má dcera a Emilův syn."
,,Jak jsem řekla, bude nám dobře," zašeptala jsem. Uniklo mi slabé zavrčení.
Tichá smích mě přinutil zvednout oči ke Strážkyni. Shovívavě se na mě usmála. Upřela jsem na ni zlostný pohled, už jsem nedokázala tajit rozčílení.
,,Jistěže." Otočila se na otce. ,,Obřad nesmí být za žádných okolností přerušen ani zpožděn."
Vstala a napřáhla ruku. Otec ji krátce políbil bna bledé prsty. Pak se obrátila ke mně. Neochotně jsem vzala její jemnou ručku a snažila se zapomenout, jak ráda bych jí kousla.
,,Všechny hodnotné ženy jsou elegantní, má milá." Škrábla mě do tváře, až jsem ucukla.
Obrátil se mi žaludek.
Lumine opustila kuchyni, její jehlové podpadky výťukávali na dlažbě ostré staccato. Přízraky se vznášely za ní a jejich mlčení bylo snad ještě nepříjemnější než cvakot podpadků. Přitáhla jsem kolena k bradě a položila si na ně hlavu. Začala jsem znovu dýchat, teprve když se zavřely venkovní dveře.
,,Jsi hrozně napjatá," poznamenal otec. ,,Stalo se něco na hlídce?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Víš, jak nesnáším přízraky."
,,Všichni je nesnášíme."
Pokrčila jsem rameny. ,,Proč tu vlastně byla?"
,,Chtěla mluvit o vašem sňatku."
,,To myslíš vážně? Jenom kvůli mně a Renovi?" zamračila jsem se.
Otec si unaveně promnul oči. ,,Callo, bylo by dobré, kdybys to přestala brát jako obruč, kterou je třeba přeskočit. V sázce je mnohem víc než ty a Ren. K vytvoření nové smečky nedošlo už desítky let a Strážci jsou neklidní."
,,Promiň," řekla jsem, ale neupřímně.
,,Neomlouvej se. Radši to začni brát vážně."
Napřimila jsem se .
,,Dnes tu byl také Emile." Otec se ušklíbl.
,,Cože?" vydechla jsem. ,,Proč?"
Nedovedla jsem si představit slušný rozhovor mezi Emilem Larochem a mým otcem, vůdcem konkurenční smečky.
,,Ze stejného důvodu jako Lumine," odtušil otec chladně.
Zabořila jsem hlavu do dlaní, tváře mi znovu hořely.
,,Callo?"
,,Promiň, tati," zahnala jsem rozpaky. ,,Vždyť mi to s Raneme zvládneme. Jsme v podstatě přátelé. Víme o tom sňatku už hodně dlouho. Nevidím v tom žádný problém. A jestli Ren ano, rozhodně se nikdy o ničem nezmínil. Celá ta věc by určitě proběhla líp, kdyby se všichni prostě uklidnili. Ten nátlak je úplně zbytečný."
Kývl. ,,Vítej v životě vůdce smečky. Nátlak nikdy ničemu neprospívá. Bohužel taky nikdy nepřestane."
,,Paráda," vzdychla jsem a zvedla se. ,,Jdu si dělat úkoly."
,,Tak dobrou," řekl tiše.
,,Dobrou."
,,Callo?"
,,Ano?" Zastavila jsem se u schodů.
,,Zkus být k mamince slušnější."
Zamračila jsem se a pokračovala nahoru. Když jsem otevřela dveře svého pokoje, vyjekla jsem. Všude bylo rozházené oblečení. Na posteli, na podlaze, na nočním stolku.
,,Tohle je hrůza!" Matka se na mě vyčítavě podívala.
,,Mami!"
V ruce držela jedno z mých oblíbených starých triček z turné Pixies.
,,Máš vůbec něco krásného?" Zatřásla tričkem, které ji tak rozčílilo.
,,Co je podle tebe krásný?" odsekla jsem.
Začala jsem sbírat své nejoblíbenější kusy, které jsem chtěla zachránit. Posedila jsem se na mikinu Republikáni volí Voldemorta.
,,Krajky, hedvábí, kašmír," vyjmenovala Naomi. ,,Cokoli, co není z džínoviny nebo z bavlny."
Tričko Pixies zmuchlala v ruce.
,,Víš, že tu byl dnes Emile?" Zalétla očima k hromadě oblečení na posteli.
Hladila jsem si cop, který jsem měla přehozený přes rameno, pak jsem si konec strčila mezi zuby.
Matka semkla rty a upustila tričko, jako by mi chtěla cop vyrvat z rukou. Pak vzdychla a posadila se vedle mě. Stáhla mi z copu gumičku.
,,A co ty vlasy?" Začala je pročesávat prsty. ,,Vůbec nechápu, proč si je v jednom ksue zaplétáš."
,,Je jich moc, vadí mi," řekla jsem.
Zaslechla jsem cinkání jejích naušnic, když zavrtěla hlavou. ,,Holčičko. Už nemusíš skrývat své přednosti. Musíš se začít chovat jako žena."
Znechuceně jsem se odsunula z jejího dosahu.
,,Nejsem žádná holčička." Odhodila jsem si vlasy na záda. Vyproštěné z copu mi připadaly nepohodlné a těžké.
,,Ale jsi, ještě pořád," usmála se.
Začla jsem sbírat oblečení.
,,Přestaň s tím, je to zbytečné," řekla varovně a já se okamžitě naježila.
Ruce mi strnuly na tričku, které jsem držela. Počkala, než je napůl složené odložím na postel. Chtěla jsem něco říct, ale matka mě posunkem umlčela.
,,Příští měsíc má vzniknout nová smečka. Ty budeš její vůdkyně."
,,To já vím." Bojovala jsem s nutkáním hodit po ní špinavé ponožky. ,,Vím to už od svých pěti let."
,,A teď je čas, aby ses podle toho začala chovat. Limine si dělá starosti."
,,Jo, jasně. Chce eleganci." Bylo mi na zvracení.
,,Emile se zase nervuje, co chce Renier," pokračovala.
,,Co chce Ren?" zopakovala jsem a uvědomila si, jak ječivě zní můj vlastní hlas.
Matka zvedla z postele jednu z mých podprsenek. Čistě bíla, bavlněná - jiné jsem ani nevlastnila.
,,Musíme promyslet přípravy. Nosíš aspoň někdy nějaké slušné prádlo?"
Znovu mi zahořely tváře. Napadlo mě, jestli nemůže přehnané červenáné způsobit trvalou změnu barvy pleti.
,,Nechci o tom mluvit."
Ignorovala to. Něco si pro sebe bručela a přirom skládala věci na hromádky. Protože mi zakázala zapojit se do toho, usoudila jsem, že jde o rozdělování na ,,přijatelné" a ,,vyhodit".
,,Je to vůdce smečky a nejoblíbenější kluk u vás ve škole. Aspoň podle toho, co jsem slyšela," vykládala zamyšleně. ,,Nepochybně je u dívek zvyklý na určité věci. Až přijde tvůj čas, musíš být připravená a potěšit ho."
Polkla jsem žluč, která mi stoupala do krku.
,,Mami, i já jsem vůdkyně smečky, na to nezapomínej. Ren mě potřebuje, jinak z něj žádný vůdce nebude. Chce bojovnici, ne kapitánku roztléskávaček."
,,Renier potřebuje, aby ses chovala jako jeho družka. To, že jsi bojovnice, ještě neznamená, že nemůžeš být svůdná," ohradila se matka velmi zostra.
,,Cal má pravdu, mami," ozval se můj bratr. ,,Ren nechce roztleskávačku. Za poslední čtyři roky už chodil se všema a pravděpodobně se k smrti nudí. Ségra ho aspoň pořádně zaměstná."
Otočila jsem se na Ansela, který se opíral o dveře a rozhlížel se po pokoji.
,,No nazdar, když uhodí hurikán Naomi, nikdo nepřežile."
,,Anseli," napomenula ho matka, ,,poptřebujeme s tvou sestrou trochu soukromí."
,,Promiň, mami," řekl a nepřestával se zubit. ,,Dole čekají Barrett se Sashou, až s nima vyrazíš na noční hlídku."
Překvapeně zamžikala. ,,To už je tolik hodin?"
Pokrčil rameny. Když se matka odvrátila, mrkl na mě. Zakryla jsem si ústa, aby nebylo vidět, že se usmívám.
Vzdychla. ,,Callo, já to myslím vážně. Dala jsem ti do skříně nějaké nové oblečení a očekávám, že ho začneš nosit."
Chtěla jsem protestovat, ale nic takového nepřipustila.
,,Nové oblečení, a to od zítřka, jinak všechna ta trička a roztrhané džiny vyhodím. Konec doskuze."
Vstala a odplula z místnosti, sukně se jí při tom vlnila kolem lýtek. Jakmile se ozvaly její kroky na schodech, svalila jsem se na postel a se zasténaním zabořila hlavu do hromady triček. Byla jsem v pokušení převtělit se a ve vlčí podobě postel rozsápat, jenže to by mi celkem jistě vyneslo domácí vězení. Navíc jsem měla svou postel ráda a v tu chvíli to byla jedna z mála věcí, které matka nechtěla vyhodit.
Matrace zanaříkala. Opřela jsem se o loket a podívala se na Ansela, který se posadil ke mně.
,,Další dojemné upevňování vztahů mezi matkou a její dcerou?"
,,Vždyť to znáš." Převalila jsem se na záda.
,,Dobrý?" zeptal se.
,,Dobrý." Začala jsem si masírovat spánky, protože mě rozbolela hlava.
,,Takže ..." nadhodil. Podívala jsem se na něj. Jeho uličnický usměv zmizel.
,,Takže co?"
,,S Renem ..." Odkašlal si.
,,Tak ven s tím, Ane."
,,Líbí se ti? Myslím doopravdy?" vypadlo z něj.
Sesula jsem se zpátky na postel a zakryla si oči.
,,Ještě ty začínej."
Lehl si vedle mě.
,,Já jenom, že jestli s ním nechceš být, neměla bys."
Otevřela jsem oči. Na chvíli jsem nemohla dýchat.
,,Můžeme utéct. Zůstanu s tebou," dopověděl tiše.
Posadila jsem se.
,,Anseli," zašeptala jsem. ,,už nikdy nic takvého neříkej. Nevíš, co by se … Prostě na to zapomeň."
Začal si hrát s přehozem. ,,Já jenom chci, abys byla spokojená. Vypadá to, že máš na mámu hroznej vztek."
,,Mám na ni vztek, ale jenom na ni, ne na Rena." Zajela jsem si rukou do dlouhých vlasů a zvažovala, že bych se nechala ostříhat nakrátko.
,,Takže ti to nevadí? Že si ho vezmeš?"
,,Ne, nevadí." Pocuchala jsem mu pískově hnědé vlasy. ,,Navíc budeš v nové smečce i ty, taky Bryn, Mason a Fey. Když vás budu mít u sebe tak Rena zvládneme."
,,To rozhodně," ušklíbl se.
,,Před nikým o tom útěku ani necekni. Ane, to je hodně ujetý. Od kdy tě napadají takový věci?" Přimhouřila jsem oči.
Předvedl mi ostré špičáky. ,,Jsem tvůj brácha, ne?"
,,Takže za tvou zrádnou povahu můžu já?" Praštila jsem ho do ramene.
,,Všechno, co je třeba, jsem se naučil od Call."
Vstal a začal skákat po posteli. Odhodilo mě to na kraj, odkud jsem se skutálela a přistála na zemi. Popadla jsem přehoz a trhla jím. Ansel se smíchem spadl na záda.
,,Myslím to vážně, Anseli. Ani slovo."
,,Neboj, ségra. Nejsem idiot. Nikdy bys Strážce nezradila. Kdybys změnila názor, dej vědět … vůdkyně."
,,Díky," řekla jsem a pokusila se o úsměv.