Období: červen 2013

„Zbraň?“ opakoval Shay tiše, ale ne ustrašeně. číst dál

Předem se omlouvám jestli tam budou nějaké chyby ono tam bylo místo ž tohle ţ.........Tak jsem většinu opravila ale nejsem si jistá jestli všechno ,tak sorry za chyby. číst dál

Počkej." Shay mě chytil za ruku a zadržel mě dřív, než jsem se vůbec pohnula. „Odcházíš hned teď?“ číst dál

Dveře, které Adne otevřela tentokrát, odhalily pohled do krajiny, kterou jsem znala celý ţivot. Sněhem pokrytý svah se třpytil v odpoledním slunci, světlo střídaly stíny vysokých borovic. číst dál

Hned? Ale to znamená... Skutečně naplánovali útok na Stráţce tak brzy? Představa návratu mě děsila i lákala zároveň. Chtěla jsem najít svou smečku co nejdřív, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená bojovat po boku Hledačů. Nevěřila jsem jim. Byli to mí únosci. Chtějí spojence, ale nic jiného mi zatím neřekli. číst dál

Call. číst dál

Všude kolem se neustále ozýval křik. Obklopovala mě tma. Na prsou jsem cítila hroznou tíhu, bojovala jsem o každé nadechnutí a topila se ve vlastní krvi. A najednou jsem se posadila a zamžikala v přítmí. číst dál

Dveře vedly do široké a dobře osvětlené chodby Ohromeně jsem se rozhlížela. Stěny byly vytesané z lesklého mramoru, jejich povrch odrážel zlatavou sluneční záři, která dovnitř dopadala okny. číst dál

Přežívala jsem někde na hranici mezi vědomím a bezvědomím. Tím závojem, který obaloval a tlumil mé smysly, občas pronikaly krátké záblesky světla a zvuky. Cítila jsem pohyb, ale sama jsem se pohnout nedokázala, ruce ani nohy mě neposlouchaly, všechno jsem měla těžké jako z olova. Nic mě nebolelo, ale nedokázala jsem vůbec ovládat své tělo. číst dál

Shaye jsem doběhla ve chvíli, kdy se hnal zahradou k Rowanově vile. číst dál

Proplétali jsme se mezi borovicemi. Les prořídl a tmou pronikaly kužely bledého měsíčního světla. číst dál

„Tak, tenhle je poslední.“ Bryn mě otočila, aby si mě mohla prohlédnout. číst dál

Svět kolem mě se rozmazal a chvíli se mi zdálo, že omdlím. číst dál

„Včera jsi zase nespal, co?“ zeptala jsem se Shaye, když jsem za ním zašla o první přestávce. Větší část hodiny polehával po lavici. Učitel Graham ho buďto nechtěl rušit, nebo si ničeho nevšiml, protože Shay naštěstí nechrápal. číst dál

Shay si mě zkoumavě prohlížel, když jsem se položila k němu na postel. Očima klouzal po mém těle, jako by je laskal pohledem. „Proč sis to rozmyslela?“ číst dál

Druhý den přišel Shay do třídy se ztrhaným výrazem. Když zazvonilo na přestávku, mávla jsem na Bryn, že s ní nejdu, a vydala se k němu. Zůstal sedět v lavici a sledoval mě. číst dál

Z římsy nad vitrážovým oknem se vzneslo hejno vyplašených holubů. To náhlé šustění křídel a mihotání stínů za barevným sklem způsobilo, že jsem vyplašeně vyskočila, až jsem překotila židli. číst dál

Dostala jsem se do poloviny schodů u Rowanovy vily, jenže tam mě strach přimrazil na místě. Zbytek cesty mě Shay musel táhnout. číst dál

„Nemůžete jít do jeskyně všichni.“ Přecházela jsem u paty prudkého svahu. Ostatní vlci na mě prosebně hleděli. Ještě pořád jsme čekali, až dorazí Baneové. Země se ve světle rozbřesku zbarvila do červena, připomínala mi Haldis. Otřásla jsem se. Bylo mi jasné, že důvodem k téhle výpravě je právě onen záhadný předmět a že jsem to tajemství nesvěřila nikomu ze své smečky. Nikdo z nich do jeskyně nesmí. Poznali by, že jsem tam byla, a ještě ke všemu s jiným vlkem. Zoufale jsem je potřebovala držet stranou. číst dál

První den ve škole po Shayově proměně proběhl bez potíží, až na jeden incident při hodině filozofie. Jakmile Ren vešel do třídy, Shay se celý naježil. Čekala jsem to a probodávala ho pohledem, dokud se neuklidnil. Koncem odpoledne už jsem téměř sdílela jeho optimismus, že naše výprava do Haldisu zůstane utajena, ale nemělo to dlouhého trvání. číst dál

Přestaň kňučet. Je ti osmnáct a chováš se jako štěně. číst dál

Shay se opíral o svůj ford ranger. Zamával na mě, když jsem se objevila, pak sáhl do nákladového prostoru, vytáhl odtamtud dva cepíny a přivázal si je k batohu. číst dál

„Co děláš dneska večer?“ zeptal se mě Shay, když jsme odcházeli z hodiny filozofie. číst dál

„Au!“ Ucukla jsem před Sabininými prsty se špendlíky. Už potřetí mě píchla a já byla přesvědčená, že to dělá schválně. číst dál

Samhain. Mířila jsem do třídy a nedokázala myslet na nic jiného. Už byl tak blízko a já čím dál víc ztrácela jistotu. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Shay obrátil list a zapsal si pár vět, já se vedle něj neklidně ošívala. číst dál

Tak,a jsme u konce, někde se už píše že je 7 ale podlě mě neni ještě přeložená  ...ale doufám že bude pokračování nebo že najdu stejně skvělou knížku  číst dál

Často jsem snila o tom, že se probudím vedle Dimitrije. O takovém tom probuzení, které bylo… obyčejné. Sladké. Ne protože jsme se v poslední době snažili rychle usnout, předtím, než jsme museli bojovat s nepřítelem. Ne protože jsme se zotavovali ze sexu, který jsme museli tajit. Sex založený na nesčetných komplikací. Chtěla jsem, abychom se prostě vedle sebe probudili, s jeho pažemi pevně ovinutými kolem mě. To muselo být krásné ráno. číst dál

Přála jsem si, aby si, aby Lissa potřebovala sejmout pár Strigojů. Na to jsem se cítila líp než na to, co jsme se právě chystali udělat: Setkat se s Jill a prodiskutovat s ní korunovaci. Lissa chtěla, abych byla její podpora. číst dál

Výkřiky a úleky z publika mi dali jasně najevo, že můj převlek byl pryč. Mnoho očí také sledovalo Dimitrije, ze kterého Adrian také snesl iluzi. A jak už jsme očekávali, strážci se seskupili kolem nás, vyzbrojeni zbraněmi. Pořád jsem si myslela, že to byl podvod. Naštěstí se má matka a Michail postavili před nás a blokovali naše útočníky. číst dál

Neprobudila jsem se ve světě mrtvých číst dál

Sydney a ani její přátelé nebyli nadšeni z toho, že je nevezmeme sebou. číst dál

Nebyla jsem jediná, kdo přišel k tomuto závěru. Když se u Morojského dvora probudili, dala si Lissa také všechny kousky dohromady ve svém pokoji, když si připravovala řeč, kterou měla říci před volbami. Myslela si, jaké argumenty měla a že se asi Danielle nelíbilo, že jsem byla zapletena s Adrianem. Tak ale proč mi nabídla svého bratrance jako právníka? Bylo to opravdu proto, aby mi pomohl? Nebo se mě Damon nenápadně snažil před soudem shodit? Abeho účast mohla být požehnáním. číst dál

Nerozběhla jsem se mu do náruče jako obvykle. A jak bych taky mohla? Po tom, co jsem udělala? Ne, už jsem nemohla dál předstírat. I když jsem si nebyla tak úplně jistá, jak to mezi Dimitrijem a mnou je, když jsem mu dala své ultimátum. Ale věděla jsem, že to na Adriana nemůžu hrát. číst dál

Události, které následovaly, byly rozmazané. Soňa držela svůj éter na dotek, ale to mi nevadilo. Byla jsem ještě v šoku, než abych na to myslela. Dali mě na přední sedadlo tak daleko od Viktora, jak jen to bylo možné. Dimitrij nás zavezl někam ‒ nevím kam, protože jsem tomu nevěnovala pozornost - kde on a Soňa odstranili tělo. Neříkali, jak to udělali, jen že už je o to postaráno. Neptala jsem se na podrobnosti. číst dál

Přestala jsem dýchat. Každý jsme měli vlastní deku, ale i uprostřed léta v noci klesla teplota. Dimitrij se ve spánku převalil na mě, spojil naše deky dohromady a hlavu si položil na mou hruď. Jeho tělo leželo vedle mě, teplé a známé, a dokonce se přitulil i trošku blíž. číst dál

Byla jsem v šoku, když se viděla Sydney. S ní tam byli ještě další dva lidé, muž a žena. Muž byl mladý, jen o něco starší než já a Sydney. Ta žena byla starší a vypadala stejně zkušeně jako Alberta. Všichni byli alchymisté. A bylo zřejmé, že tito alchymisté nebyli šťastni. U ženy to vypadalo, že chce být kdekoliv jinde, hlavně ne tady. Sydney ani ten muž neskrývali svůj strach. Sydney byla zvyklá na Dimitrije a mě, ale ona a její kolegové právě vešli do doupěte zla, jak oni tomu pravděpodobně říkali. číst dál

Mohli jsme slyšet hromové kroky po domě, jak se blížili každou sekundu k nám. My tři jsme couvli a k mému překvapení to byla Sydney, kdo promluvil jako první číst dál

"Cože?" zvolala jsem a ptáci ve snu utichli. "S nimi? Je to důvod, proč zavolali strážce?" číst dál

Na několik sekund bylo ticho. Každý byl zmatený z úplně jiných důvodů. číst dál

Vzhledem k dřívějšímu nepřátelství jsem byla překvapená, když Soňa a Robert dali síly dohromady a vytvořili iluzi pro bratry Daškovi. Skrylo to jejich vystoupení a přidali jsme pár falešných jmen. Rodina Mastranova si myslela, že jsou součástí nažeho bizardního doprovodu.. Ne, že nám uvařili večeři, ale Emily se také podařilo získat dárce. Morojové, kteří žili v chráněných oblastech a mísili se mezi lidi si tajně vybírali dárce v okolí. Obvykle tomuto dárci dávali peníze. Udělal to jako zvodřilost, i když jsme jí donesly zlé zprávy. Soňa a Robert mohli ochránit pouze Roberta s Viktorem… Viktor musel být povážován za Moroje… Krýt mě a Dimitrije bylo příliš těžké a stejně to nebylo ani důležité. číst dál

Nedostala jsem se k řízení. číst dál

"Vypadáš nějak šťastně." číst dál

"MĚLA BY SI SPÁT! " číst dál

Auto zaparkovalo v odlehlé části dvora, takže bylo vidět spousta dychtivých Morojů a to byl pro Lisu docela šok.Strážci se pochybovali před lidmi jako duchové. Dav se posunul a každý se chtěl podívat na královské kandidáty. Lissa na ně zírala v šoku a skoro se bála vyjít ven. Adrian jí věnoval uklidňující úsměv. "To je normální, všichni chtějí vědět, kdo to udělal a kdo ne.. Hlavně to chtějí vědět. " Ona sklonila hlavu v přední části vozu. Lissu studovalo dalších šest kandidátů. Protože lesní kurz mohl zaměstnat jenom šest lidí, tak ta druhá půlka půjde zítra a oni byli zvědaví, kdo dnes prošel. číst dál

Vyskočila jsem z postele a ulevilo se mi, že jsem nespadla. Moje hlava mě pořád bolela, ale netočila se, což znamenalo, že asi nemám otřes mozku. Při pohledu na Sonin budík jsem zjistila, že jsem s Lissou byla jen pár hodin. Její test byl daleko rozsáhlejší než jsem si myslela. číst dál

Výslech nešel tak dobře. Jistě, mohli jsme vyhrožovat, nebo jí mučit, ale to by k ničemu nebylo. Dimtrij byl stále děsivý, když se Soňou vyjednával, ale po jeho zhroucení s Donovanem byl opatrnější. To bylo zdravější pro něj, ale moc nám to nepomohlo se Soňou. Nevěděli jsme na co se jí máme přesně ptát. číst dál

Právě tuhle knížku čtu a líbí se mi....Možná ji najdete někde v knihovně ... jen jsem vám chtěla něco ukázat!  ( já ji mám z naší (obecní) knihovny, a to jsme vesnice, takže kdo bydlí v městě,by to pro něj neměla být velká práce zjistit jestli ji tam mají......) číst dál

Každý z nich je profíkem ve svém oboru - expert na bojová umění a zbraně Eliot, počítačový mág a hacker Alec, zlodějka uměleckých předmětů a mistryně úniků Sophie a expertka na výbušniny Parkerová. Jejich problém je, že jsou samotáři. číst dál

Vzhledem k tomu, že Sydney číst dál

Vážně se mi nelíbilo,, že Viktor Daškov měl pravdu. Ale on jí vážně měl. číst dál

Lidé v táboře měli smíšené reakce o tom, proč opouštíme tábor. Byli obvykle rádi, ženás nevidí., zejména pro to, že tu s námi byla Sydney. Ale po boji si mě drželi jako nějakého superhrdinu a byli okouzleni myšlenkou, že bych patřila do jejich rodiny. Vidět mě v akci znamenalo, že se teď hodně žen začalo díat i po Dimitrijovi. A to se mi moc nelíbilo, potože podle jejich pravidel bych byla já, kdo by musel bojovat s jeho snoubenkou….. Samozžějmě, že jsme jim neřekli naše plány, ale zmínili jsme, že se asi pravděpodobně setkáme se strigoji.. a to způsobilo velké reakce. Většina z nich z toho byla vzušená. číst dál

"TO NENÍ SRANDA" číst dál

Dimitrij a já jsme ztuhli v šoku, když jsme slyšeli to jméno. Sydney se podívala na aše tváře se suchým úsměvem. "Mám to brát tak, že víte, kdo to je ?? " číst dál

Za prvé se omlouvám za překlad,  jiný jsem nemohla najít.......sorry  číst dál

Když tvůj přítel chodí do snů, tak se můžete naučit spoustu věcí.Jedna věc je, že přesně ty věci co dělá ve snu, může dělat i v reálném životě.Cítíte je stejně. Stejně jako intenzita polibku mezi mnou a Adrianem. Bez váhání jsem se vrhla k Viktorovi abych ho mohla udusit. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. Ale nakonec ne. Před tím, než jsem se k němu mohla dostat, narazila jsem na neviditelnou zeď. Zablokovala mě a odrazila zpátky. Narazila jsem do další zdi,ale hnedka jsem se snažila postavit, ale místo toho jsem se sesunula v bolestech na zem. Jo ve snech jste cítili bolest úplně stejně jako v reálu. číst dál

NAŠTĚSTÍ to byli Morojové. číst dál

Ukázalo se, že jsem sem mýlila o místní policii, která se skládala z jednoho muže a psa. Když jsme se Dimitrij a já vrátili do motelu, viděla jsem blikající červená a modrá světla na parkovišti a několik kolemjdoucích se snažilo zjistit, co se děje. "ukázalo se celé město" řekla jsem. Dimitrij si povzdechl" tys prostě něco musela říct recepčnímu, že jo? " Zastavili jsme opodál, skryti ve stínu budovy. "Myslela jsem, že by tě to mohlo Zpomalit. " " zpomalí nás to teď a Sydneyno auto je pryč, to je aspoň dobrá zpráva. Moje předchozí domýšlivost zmizela. " Je to tak? Ztratili jsme naše auto? "Ona by nás neopustila, ale byla dost chytrá na to, aby utekla policii" číst dál

Problém samozřejmě byl, že já sama jsem se za chvilku ztratila ve tmě. Po té, co jsem žila v divočině jako je Montana, jsem byla zvyklá, že vás noc mlže úplně pohltit. Ale u sv. Vladimíra jsem ten terén znala. V lesích západní virginie to bylo cizí anové a já jsem se totálně ztratila. číst dál

Zbavit se Dimitrije jsem se nechtěla jen kvůli nějaké romantické minulosti. Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že nechci, aby se kvůli mně dostal do problému. Kdyby mě strážci našli tak by byl můj osud stejnak sečten. číst dál

Opravdu, když jsem teď o tom přemýšlela, tak ani nebylo tak divný, že se tu Sydney ukázala. Bylo to lepší, než spousta věcí, které se do té doby staly. Sydney byla alchymista, kterou jsem potkala v Rusku, když jsem se snažila zabít Dimitrije. Byla ve stejném věku a a nesnášela mě, i když je teda pravda, že na konci mi už i pomohla. Jak už dříve řekla Dimitrij , Alchymisté pomáhají Morojům mě najít a chytit. Přesto přese číst dál

A KDYŽ ŘÍKÁM VYBUCHLY. MYSLÍM TÍM , ŽE SE VYHODILY DO POVĚTŘÍ. číst dál

NO NE VLASTNĚ ÚPLNĚ PRYČ. číst dál

Jako vždy to bylo matoucí. Tváře a lebky, průsvitné a světélkující. Všichni se pohybovali kolem mě. Byli kolem mě, hemžili se v oblaku, jak jen mohli, zoufale potřebující mi něco říct. číst dál

Nemám ráda klece. A také nemám rada chození do Zoo. Poprvé, když jsem tam šla jsem málem chytla klaustrofobický záchvat, když jsem se koukala na ty chudáčky zvířata. Nemohla jsem si představit žádnou bytost, která by tam žila. Někdy jsem se dokonce cítila trošku špatně za kriminálníky odsouzené k životu v cele.  číst dál

Cesta do soudní síně byla jednou z nejvíce neskutečných zážitků mého života - a to nejen proto, že jsem byla ten obviněný. Jen jsem si pořád připomínala soud Viktora, a představa, že jsem teď na jeho místě byla až příliš divná pochopit. číst dál

Možná to byl něčí špatný smysl pro humor, ale skončila jsem zavřená v uvolněné cele po Dimitrijovi. číst dál

Nikoho jsem potom nechtěla vidět. Šla jsem zpátky do pokoje, jak jsem mohla, stěží si všimla, že mi v cestě překážejí lidi. Znovu a znovu, Dimitrijova slova se přehrávala v mé hlavě:Láska mizí. Moje zmizela. Nějak to bylo to nejhorší, co mohl říct. Nechápejte mě špatně: Ostatní nebylo snadné. Řekl, že se mu musím vyhýbat a ignorovat ho, náš vztah, jako by se stal minulostí. Přesto, bez ohledu na to, jak moc to bolí, byla malá naděje, že tam byla ještě nějaká jiskra lásky mezi námi. Že mě stále miluje. číst dál

Muž se usmál. "Říkáš to, jako by to bylo něco špatného." číst dál

Nepotřebovala jsem pouto, abych Lissu našla. Zástup lidí mi řekl, kde ona - a Dimitrij - byli. číst dál

Nevnímala jsem rady těch chlapů a odtrhnout odtamtud, i když jsem vlastně neměla sedět na schodech. Připlížila jsem se ke shluku stromů s třešněmi, mělo být jen otázkou času, než shromáždění skončí a lidé odejdou ven dveřmi. Několik minut uplynulo a nic se nestalo. Otočila jsem na Lissinu mysli a zjistila, co bylo ještě v plné síle. Přes Taťánino prohlašování, když bylo po zasedání, lidé ještě stáli kolem a argumentovali ve skupinách. číst dál

Bylo toho více, co jsem Michailovi mohla říct, ale to můžu nechat na později. Nechtěla jsem ho dostat do potíží za to, co udělal a nechala se vyvést strážci ven. Jak jsme se objevili venku, viděla jsem červenající oblohu na východě. Slunce už bylo skoro nahoře, pro nás půlnoc. Stručně jsem se koukla do Lissiny mysli,přečetla, že Hodina mrtvých nakonec skončila a ona byla na cestě zpátky do svého pokoje - strachovala se o mě a pořád byla naštvaná, že se Christian ukázal s Miou. číst dál

"Ty nejsi Moroj!" pokračoval. Nekřičel, ale určitě jsme získali pozornost lidí stojících u nás. "Ty jsi Rose Hathawayová, ne? Jak se opovažuješ s tvojí nečistou krví narušit posvátnosti našeho -" číst dál

"Zbláznil jsi se?" Zeptala jsem se. číst dál

Věc, která je vážně otravná v tomto psychickém spojení s někým je, že hned poznáte, když lže - nebo, v tomto případě, nelže. Přesto, moje reakce byla okamžitá a instinktivní. číst dál

Zdálo se, jako by celá místnost zadržela dech. číst dál

Nemusela jsem přesně spočítat, kolik Strigojů bylo s Dimitrijovou skupinou. Tolik toho, co jsem viděla přes Lissu bylo rozmazané se zmatkem a hrůzou. Strážci, protože věděli,že jsme byli očekáváni, prostě musel nejlépe odhadnout, kolik jich poslat. Hans doufal, že naší drtivou silou získáme moment překvapení. Poslal tolik strážců, kolik jen rozumně bylo podle Soudu možné. Je pravda, že soud byl chráněným oddělením, ale stále nemůže zůstat zcela bez obrany. číst dál

V mé zpanikařené mysli jsem chtěla vstát a běžet pěšky na Lehigh - i přes to,že je to míle a míle daleko - což se mi zdálo jako nejlepší plán. Později jsem věděla, že to bylo z mé ligy. Cesta, cesta byla z mé ligy. číst dál

Minule, když na mě Taťána křičela, si mě prostě nechala zavolat do soukromého salonku. To udělala pro zvláštní atmosféru, jako bychom byli na čaji - s výjimkou, že lidi na sebe při čaji většinou nekřičí. Neměla jsem důvod se domnívat, že to teď bude jinak. . . dokud jsem si nevšimla,že můj doprovod mě vede do hlavní obchodní budovy soudu, místa, kde probíhá vše Královské. Do prdele. To je vážnější, než jsem si myslela. číst dál

"Do pekla leda tak můžeš," řekla jsem nahlas nikomu. číst dál

Což se utvrdilo, když jsme konečně dorazili zpět ke Královskému Soudu. číst dál

No. Jak dokonalé. číst dál

A  jeden z nich. . . jeden z nich. . . číst dál

Všimnout si Roberta Doru bylo snadné. číst dál

"Ne zubama," dodala jsem rychle. "Vrhni se na mě. Použij tvoje pouta. Cokoliv můžeš udělat." číst dál

Po mém nadávání na Abeho o jeho neustálé vzdálenosti, posraných místech, byla jsem nadšená z návštěvy Sin City. Bohužel jsem měla několik výhrad o mém dalším výletu. Zaprvé, něco jako Las Vegas bylo poslední místo, kde bych očekávala polo-šíleného samotáře. Odněkud jsem slyšela, že Robert zešílel a chtěl být sám. Rušné, turisty-naplněné město opravdu nevyhovovalo tomu popisu. Za druhé, taková města byla perfektním místem pro krmení Strigojů. Přecpané. Bezohledné. Malé zákazy. Velmi snadné, aby lidé mizeli - zvláště v noci. číst dál

"Víte, co potřebujeme?"  číst dál

Tady možná je taky špatný překlad, něco jsem opravila číst dál

Rozhodla jsem se, že bude nejlepší nemluvit s Adrianem s mým rozhovorem s jeho matkou. Nemusela jsem mít duševní síly, abych cítila jeho smíšené nálady, jak jsme se vraceli do bydlení pro hosty. Jeho otec ho rozzlobil, ale přijetí jeho matky ho těšilo. Nechtěla jsem ho trápit tím, že jeho matka je s námi v pořádku, protože to není trvalý vztah, jenom zábava. číst dál

Dalších několik dní bylo nezvyklých. Další novicové a já jsme měli po promoci, ale nebyli jsme jediní, kdo dokončoval studium na sv. Vladimírovi. Morojové měli vlastní zahájení obřadu, a kampus byl plný návštěvníků. Pak, skoro tak rychle, jak přišli, rodiče zmizeli - a jejich synové a dcery s nimi. Královští Morojové trávili léto s rodiči na luxusních dovolených - mnoho na jižní polokouli, kde dny byly pro roční tuto kratší. 'Normální' Morojové odešli s rodiči do skromnějších domů, případně na letní brigády. číst dál

Moje zkoušky byly rozmazané. číst dál

Je veliký rozdíl mezi vyhrožováním smrtí a milostným dopisem, dokonce o když ten kdo píše ty vyhružky stále tvrdá, že mě miluje. Ale vzhledem k tomu, že i já jsem se pokusila zabít někoho, koho miluji mi nedává právo to odcuzovat. Dnešní dopis přišel s dokonalým načasováním, což jsem vlastně čekala. Přečetla jsem si ho čtyřikrát a přestože jsem měla zpoždění, nemohla jsem si pomoct a přečetla jsem ho ještě po páté. číst dál

Alberta na mě čekala v přední kanceláři v administrativní budově strážců.Albertina role kapitánky byla pozoruhodná vzhledem k tomu,že v našich řadách se vyskytuje jen málo žen.Bylo jí něco přes padesát a patřila k těm nejdrsnějším ženám,jaké jsem kdy potkala.V jejích pískových vlasech prosvítaly šedé prameny a na pleti se jí podepsala léta strávená prací venku. číst dál

Let trval dobrých třicet hodin. číst dál

PO PŘÍJEZDU DO NOVOSIBIRSKU ZA NÁMI SYDNEY POSLALA CHLÁPKA, KTERÉHO JSEM NEZNALA.Měl stejné zlaté tetování jako ona.Bylo mu něco přes třicet,měl světlé vlasy a samozřejmě to byl člověk.Vypadal schopně a důvěryhodně.Zatímco jsem se opírala o auto,on mluvil s tím postarším párem,jako by to byli jeho nejlepšípřátelé.Šířil kolem sebe ovzduší jistoty a profesionality a starší manželé se brzy také začali usmívat.Nevím,co jim řekl,možná že jsem jeho zatoulaná dcera.Staříky každopádně přesvědčil,aby mě zanechali v jeho rukou.Na vlastní oči jsem viděla alchymistu kouzlit.Když starý pán s paní odjeli... číst dál

Lissa nemusela nic říkat,aby vyjádřila svoje zděšení.Pocity naprostého ohromení,které se do mě vlévaly,vypovídaly za vše.Měla jsem pro ni jediný důležitý pokyn. číst dál

Myslím, že sprosté slova, které vyšly z mých úst, když jsem narazila na číst dál

Jeho oči se rozšířily v šoku, rty loučením. I když jsem věděla, že to nebyl stříbrný kůl, ale mohl by být. Při propíchnutí jeho srdce, jsem musela jednat tak rozhodně, jako by to byl smrtící úder. Konečně jsem byla schopna akceptovat Dimitriho smrt. Tohle byl Strigol. Nebyla tu žádná budoucnost s ním. Ve které bych se k němu připojila. Některá část mě se chtěla zastavit a lehnout si vedle něj.. Po počátečním překvapení se jeho rysy a dýchání vypnuly, což byla iluze smrti. To je vše, co bylo, nicméně iluze. Už jsem to předtím viděla. Asi pět minut předtím, než se většina uzdravila a zmizela ... číst dál

Bohužel, nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem to už dřív cítila. Vzhledem k tomu, co všecko se mnou děje, skutečnost, že bych si něco připomněla i to vůbec bylo pozoruhodné. Moje vzpomínky byly trochu rozptýlené, ale udělala jsem to nejlepší a přešla jsem přes ně a přemýšlela, kde jsem zažila lechtání v mé mysli. Nedostala jsem odpověď a zvažovala to co se stalo, jak frustrující, jak přicházím s únikovým plánem. číst dál

Avery byla uživatel ducha. číst dál

Dimitri to neupřesnil. Byla jsem příliš překvapená jeho slovy a neměla jsem potřebu zjistit podtext jeho slov. Já jsem byla ten problém. číst dál

Nechtěla jsem brečet často. A nenáviděla jsem to, když jsem to udělala. V poslední době, když jsem to udělala kolem Dimitriho, mě okamžitě obejmul. Teď, vše, co jsem dostala, bylo chlad a zlost."Ehm ... ne. Tentokrát ne. " číst dál

Kapitola dvacet Dny poté, byly jako sen. Ve skutečnosti upřímně nemohu říct kolik dní uběhlo. Možná to bylo jedno. Ztratila jsem pojem o dnu a noci. Můj čas byl rozdělen s Dimitrim nebo bez Dimitriho. Byl můj svět. Když tu nebyl, chvílemi to byly muka. Strávila jsem je tak, jak nejlíp jsem uměla, ale zdálo se, že se to táhne navždy. Televize byla mím nejlepším přítelem, když tu nebyl. Ležela jsem na gauči hodiny. Měla jsem přístup k satelitní televizi, což znamenalo, že jsem mohla sledovat pár amerických programů. Inna mě pravidelně kontrolovala. Přinesla mi jídlo a donesla mi čisté prádlo.... číst dál

Pro někoho, kdo kázal Denisovi o kontrole, jsem nebyla dobrý příklad. Poté, co zůstala sama v místnosti, jsem pokračovala ve snaze udělat všechno možné abych se dostala ven, důraz na "snahu". číst dál

Není překvapením, že jsem se probudila s bolestí hlavy. číst dál

Přesvědčit je k propuštění Strigola, zvláště, když jsme ho měli v pasti nebylo snadné. Můj výslech neměl smysl ani pro jednoho, ale šli spolu s ním. Nechat Strigola jít? To bylo opravdu šílené i pro unpromised. Vyměnili si neklidné pohledy a já jsem uvažovala, co kdyby neuposlechli. Nakonec, moje drsnost a tělo vyhrálo. Chtěli, abych byla jejich vůdce a číst dál

Na příjezdové cestě před naším domem parkoval velký černý Jeep Grand Cherokee. Nechápala jsem, co by u nás Ren mohl pohledávat. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Zevnitř se linula mollová klavírní melodie. Ren seděl u kuchyňského stolu. Když jsem vešla, vstal. číst dál

Mýtinu zahalily stíny a všechny barvy potemněly. číst dál

Svezla jsem se na zem. číst dál

Během semináře z filozofie jsem tak zatínala zuby, až mě rozbolela čelist. Lavice u vysokých oken zůstala prázdná. Shaye jsem nezahlédla ani v jídelně, a teď nepřišel ani na hodinu. číst dál

Když jsme zajeli druhý den ráno na parkoviště u školy, Ansel se na mě otočil. číst dál

Když jsem celá unavená otevřela dveře, obloha už byla tmavá. Domem se nesla tichá klavírní sonáta, kterou si rodiče pouštěli vždycky, když zrovna neměli hlídku. Obvykle poslouchali Chopina, matka popíjela červené víno a otec whisky. Dnes večer bude otec sedět v koženém křesle sám, protože matka je někde venku v lesích blízko Haldisu. číst dál

Abe pohlédl na jednoho z jeho strážců a rychle přikývl. číst dál

Denis a jeho dva přátelé unpromised, Artur a Lev, byli u vytržení, že jsem součástí jejich mise. Ale pokud se očekává, že se podělím o své bláznivé nadšení pro nezodpovědný lov Strigolů, tak budou zklamaní. Ve skutečnosti, netrvalo dlouho, poté co jsem se k nim připojila, než sem si uvědomila, že jsem se stavila k blížícímu se lovu jinak, než oni. Denisův přítel Lev měl auto, a my jsme jim jeli do Novosibirsku. Jeli jsme asi patnáct hodin, i když jsme se zastavili na noc v hotelu, byl to nepřetržitý čas být v malém prostoru se třemi kluky, kteří nemohli přestat mluvit o všech Strigojích co zabili. Zejména se snažili čerpat ze mě. Chtěli vědět, číst dál

Setkání s Denisem mi přišlo ještě zmatenější než předtím. Byla to šokující ilustrace varování od Marka, předzvěst toho, čím bych se taky stala, kdybych nebyla opatrná. Nebyla jsem opravdu stejná jako Denis, nebo číst dál

Další den byly Velikonoce. Všichni byli vzhůru a chystali se jít do kostela. číst dál

Být s Lissou ve mě vytvořilo více otázek než odpovědí, a tak jsem prostě rozhodla zůstat s Belikovými pro příštích pár dní. Upadla jsem do své každodenní pracovní náplně, a to opět v překvapení, jak snadné to bylo. Snažila jsem tvrdě, abych byla užitečná, ale nenechali mě dělat žádné domácí práce a dokonce ani hlídat děti. (Něco co pro mě nebylo zcela normální, když jste viděli Strážcův výcvik. Neměla jsem moc času si od práce odběhnout hlídat děti.) číst dál

Dívala jsem se na Marka na několik dlouhých vteřin. A konečně, i když hloupě, jsem se zeptala, číst dál

Každý vycházel s Avery na obědě dobře, takže se večer znovu sešli a bavili se. Lissa přemýšlela jaké to bylo, když seděla na první hodině angličtiny. Zůstali dlouho do noci, plížili se venku přez zákaz vycházení. Tahle vzpomínka vykouzlila Lisse na tváři úsměv, přestože nemohla potlačit zívnutí. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem trochu žárlivosti. Věděla jsem, že Avery byla Lissyino štěstí, a to mi trochu vadilo. Přesto, Averyino nové přátelství mě donutilo cítit vinu kvůli mému odchodu od Lissy. číst dál

"Myslela jsem, že jste sen," řekla jsem. číst dál

Reakce byly smíšené mezi členy rodiny. Někteří vykřikly. Někteří byli ohromeni. A některé hlavně Yeva a Viktoria to vzali a držel jejich emoce z jejich tváří, stejně jako by to udělal Dimitri. Že mě naštvaly téměř stejně jako moje slzy; číst dál

Vysoké sázky dostávají nový zlověstný rozměr ve třetím pokračování hororové série HOSTEL. Čtyři přátelé na rozlučce se svobodou v Las Vegas neodolají svodům dvou placených společnic a vydávají se na soukromou party daleko od centra. V cíli ale s hrůzou zjišťují, že se ocitli na místě, kde členové elitního klubu hostí nejsadističtější show ve městě, a z nich jsou oběti perverzní hry plné mučení. číst dál

Ta je hustá ... hlavně na konci !!!!  číst dál

Hostel vypráví příběh dvou kamarádů z americké vysoké školy, kteří se v touze po netradičních zážitcích vydají na cestu napříč Evropou - s tím, že pokud jim zůstane místo vzpomínek jen jedno obrovské okno, nebude je to nijak zvlášť mrzet. V průběhu výletu se k nim připojuje Islanďan Oli, jenž oba dobrodruhy přemluví, aby zamířili na místo, které je považováno za opravdové nebe všech amerických turistů - do jisté ubytovny v odlehlém slovenském městě plném zoufalých, ale zároveň překrásných východoevropských dívek. Když se ihned po příjezdu bez problémů seznámí s dvojicí místních krásek, zjistí, že Oli nelhal. Zdánlivě pohodový běh událostí však brzy vystřídá kruté procitnutí. Oba cestovatelé si uvědomí, že se rychle noří do čím dál tím děsivější situace, která je stejně nebezpečná a temná jako nejzvrácenější zákoutí lidské duše. číst dál

Pět přátel si vyjede na víkend do opuštěné chaty v horách a stanou se jim samé špatné věci. Pokud si myslíte, že tento příběh už znáte, zamyslete se ještě jednou. Fanoušky obdivováni Joss Whedon a Drew Goddard natočili film Chata v horách, ulítlý horor, který převrací žánr naruby. Goddard vysvětluje: "Na jedné straně Chata funguje jako klasický horor. Je to ten typ filmu, při kterém si dáte popcorn a pevně držíte svou dívku za ruku, zatímco se díváte, jak pět teenagerů vyráží do lesa, kde se jim přihodí něco strašného. Ale je to i naše verze tohoto typu filmů. Což znamená, že věci budou šílenější, než očekáváte. Uvidíte, co jste ještě nikdy neviděli. A nevěřícně budete sledovat místa, které vám v tomto filmu ukážeme. Ale bude to sranda. I krvavá a strašidelná, ale především zábavná. " číst dál

Film jsem už viděla a je hezký.... číst dál

„Překvapuje mě, že ses objevil. Asi vstáváš brzo.“ Přecházela jsem neklidně kolem a pozorovala okraj lesa, který nás obklopoval. „Proč ses chtěl sejít zrovna tady?“ číst dál

Špatně jsem spala. Celou noc mě pronásledovaly chaotické sny. Některé byly dost lechtivé: Renovy prsty dotýkající se mé holé kůže, jeho blížící se rty. Tentokrát jsem neutekla. Nebo Shay; zatáhl mě do postranní uličky, opřel mě o zeď a jeho polibek mě spálil na popel. Střídaly je sny hodně nepříjemné. Zdálo se mi, jak ležím na zemi a nade mnou se tyčí Efron. A pak to najednou nebyl Efron. Zaslechla jsem Hledačův výkřik a vzápětí jsem vykřikla já. číst dál

Bylo to jako vánoční ráno. číst dál

Zbytek cesty ubíhlal v klidu. Sydney nikdy úplně neztratila nepohodlnost, když byla kolem mě, ale někdy, když jsem se snažila přijít na to co se odehrává v ruské televizi, našla si čas, aby mi vysvětlila, co se děje. Byly tam některé kulturní odlišnosti mezi tím, ve kterých jsme obě vyrůstaly, tak nám přišly obyčejné. Jednou za čas, se jí vytvořil úsměv na rtech, když jsme obě našli něco legračního a jsem měla pocit, ža by jsme se mohly spřátelit. Věděla jsem, že nebyl žádný způsob, jak by mi někdo někdy mohl vynahradit Lissu, ale myslím, že některá část mě stále toužila zaplnit prázdnotu z přátelství, která byla otevřená, když jsem ji opustila. číst dál

Ztuhla jsem, každá část ve mě byla vzhůru a ve střehu. Nebylo tu žádné světlo z vesnice, takže mi trvalo několik vteřin rozeznat tmavou místnost. Sydney se krčila ve své vlastní posteli, její tvář byla neobvykle klidná, když spala. číst dál

Kdykoliv jindy v mém životě, bych milovala prozkoumávání Moskvy. Sydney naplánovala náš výlet tak, že když dorazíme, budeme mít pár hodin než pojede další vlak do Sibiře. To nám dává trochu času k potloukání se okolo a můžem skočit někam na večeři, ačkoli se chce ujistit, že jsme v bezpečí uvnitř stanice předtím než bude příliš velká tma. I přez mé špatné návyky nebo moje molnijské značky, nechtěla riskovat. číst dál

"Počkej co?" Zvolala jsem. číst dál

Steve Rogers (Chris Evans) je idealistický mladík, který stejně jako drtivá většina jeho vrstevníků touží vstoupit do armády, aby mohl Americe pomoci zdolat nacisty, až se jeho země zapojí do Druhé světové války. Jenže nemá sebemenší šanci, protože je podměrečný a neduživý a jediným jeho předpokladem je zarputilost, s jakou se nechává opakovaně vyhazovat od odvodových komisí. Ta ve finále rozhodne o tom, že ho vyberou jako vhodného kandidáta pro unikátní vědecký experiment, který má Americe produkovat Supervojáky. číst dál

Japonsko - rok 1870. Občanská válka roste každým dnem. Její epicentrum tvoří úsilí císaře pomocí své nově zřízené armády zlikvidovat kastu samurajů, kteří odmítají dobrovolně vydat své území. Na pomoc císaři přichází veterán americké občanské války, kapitán Nathan Algren (Tom Cruise), který s sebou přináší nejen nejnovější zbraně, ale i ochotu a vůli naučit císařovu armádu s nimi zacházet. Po úspěšném tréninku nastává první ostrý střet se samurajskými bojovníky, kterou ale Algrenem vycvičenou armádu dokonale rozpráší. Zraněný Algren se ocitne v jejich zajetí. Namísto jisté smrti však dostan... číst dál

Od chvíle, kdy Selene se svým lidsko-lykanským milencem Michaelem zničili prastarého upíra Marcuse ve filmu Underworld: Evolution, uběhlo již patnáct let. V jejich průběhu lidstvo odhalilo existenci jak upírů, tak lykanů, a rozpoutalo válku s cílem obě rasy vyhladit. Selene, která byla v průběhu genocidy zajata, se po více než deseti letech probouzí jako vězeň v neprodyšně uzavřené laboratoři společnosti Antigen, mocné korporace, která se snaží vyvinout vakcínu proti virům, jenž mají na svědomí existenci upírů a lykanů. Selene je zničena zjištěním, že Michael zemřel, ale smutek je velice zá... číst dál

Ve filmu Underworld Evolution nabírá dlouholetý spor mezi upíry a vlkodlaky nových rozměrů, začínají krvelačné hody, boj zapovězené lásky a čas na velkolepou pomstu. Pečlivě střežená tajemství byla prozrazena a odhodlání jednoho zrazeného upířího válečníka znovu rozžehlo plamen staletí trvající války podlých predátorů. Nenasytná nesmrtelná touha přijít na odhalení prapůvodu sporu mezi upíry a vlkodlaky odkrývá nová znepokojivá fakta. Minulost byla zkrátka velice zapeklitá a budoucnost možná odhalí zcela novou rasu, takovou, jakou ještě nikdy nikdo neviděl..... číst dál

Po staletí obývají Zemi dvě rasy, které nepatří do lidského rodu. Aristokratičtí vampýři čili upíři a jejich zavilí nepřátelé, brutální lykani, vlkodlaci. Lidé na jejich existenci nevěří, traduje se jen v pověrách a hororových příbězích. Ale oni zde jsou a vedou odvěký boj na život a na smrt o nadvládu nad těmi druhými. Mohlo by se zdát, že ta byla jednou provždy nastolena, jenže zdání klame. Je o tom přesvědčena vampýrská bojovnice Selene (Kate Beckinsale), která odhalí, že vlkodlaci chystají další velkou akci. Tentokrát si brousí zuby na mladého doktora..... číst dál

Snaživý vynálezce Flint Lockwood je podivínský génius, zodpovědný za jedna z nejbizarnějších zařízení, která kdy vznikla. Ale i přesto, že všechny jeho vynálezy, od bot ve spreji až po překladač opičích myšlenek, byly naprostými katastrofami a přivodily malému městu, v němž žije, jen spoustu problémů, je Flint odhodlaný vytvořit něco, co lidi potěší. Když jeho nejnovější vynález, stroj na proměnu vody v jídlo, nešťastnou náhodou zničí náměstí a vystřelí do nebe, domnívá se, že je s jeho vynálezeckou kariérou konec. Dokud se nestane něco neuvěřitelného – z nebe začnou padat cheeseburgery. Je... číst dál

Ve světě, stále více propojeném díky Facebooku, YouTube, Twitteru a iTunes, prožívá Lola (Miley Cyrus) a její přátelé středoškolské románky, přátelství i první zklamání. Zároveň se snaží vyhýbat svým někdy až příliš autoritativním a technologicky negramotným rodičům. Snímek LOL je autentickým příběhem, který perfektně zachycuje současnou teenagerskou realitu zachycenou velmi zábavnými a upřímnými situacemi ze života matky Anne (Demi Moore) a její dcery. číst dál

Když Denis Cooverman, největší mimoň z celé školy, během rozlučkové řeči vyzná lásku oblíbené a krásné Beth Cooperové, každý z toho…tak nějak…ztratí řeč! Ale skutečný šok přijde v okamžiku, kdy se ve dveřích Denisova domu objevuje Beth se dvěma nejlepšími kamarádkami, aby mu společně ukázaly, co obnáší pořádná pařba. Těžko zadržíte smích, až budete sledovat Denise, jak se ze všech sil snaží držet krok s Beth — a zároveň se musí mít na pozoru před jejím šíleným ex-přítelem Kevinem a jeho naštvanými kamarády. Navíc se dozvíte, jakým způsobem Denis a Beth povýšili svůj vztah na úplně novou úro... číst dál

Skočil po ní místo mě, byla k němu blíž. číst dál

Někdo mě sledoval. číst dál

Ještě pořád jsem cítila vibrující rytmus hudby, když jsem vyšla ven na chodník a zvažovala, jestli si prostě nemám zavolat taxi a vyrazit domů. číst dál

,,To nemyslíš vážně." Vytrhla jsem Bryn z ruky korzet. Samet byl příjemně hebký, ale při představě, že bych si to vzala na veřejnost, se mi dělalo zle. číst dál