Předem se omlouvám jestli tam budou nějaké chyby ono tam bylo místo ž tohle ţ.........Tak jsem většinu opravila ale nejsem si jistá jestli všechno ,tak sorry za chyby.
Tess ležela zhroucená na podlaze a Connor k ní tiše promlouva. „Radši ji vezmeme s sebou,“ řekl Ethan Isaakovi. „Můžou sem prozatím poslat jiného žence. Vezmu to tu místo ní, dokud Anika nerozhodne jinak. “
Isaac přikývl.
Posadila jsem se ke stolu a snažila se nějak vstřebat všechno, co se stalo. Adne mezitím začala tkát průchod na akademii. Lydia je mrtvá. Sotva jsem ji znala, ale to, jak zemřela, mě pronásledovalo. Udělalo se mi zle, až jsem se roztřásla. Zabořila jsem tvář do dlaní.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem svým novým spojencům přinesla jen žal. Tess naříkala a každý její vzlyk se mi zadíral pod kůži jako ostří břitvy. Běžela jsem za Sashou. Myslela jsem si, že každý Nightshade bude můj spojenec. Nemohla jsem se víc mýlit. A můj chybný úsudek stál Lydii život.
Někdo mi položil ruku na rameno. Zvedla jsem hlavu a zjistila, že je to Adne.
„Průchod je otevřený," řekla.
Šla jsem za ní k zářícímu portálu. Tess plakala, když ji Isaac objal na rozloučenou. Pak ji vzal Connor kolem pasu a provedl průchodem.
Když jsem cestou k portálu míjela Ethana, popadla jsem ho za rukáv. Možná jsem si méla vybrat někoho jiného, ale ta slova mi sama vylétla z úst.
„Je mi to líto,“ zašeptala jsem.
Vytrhl se mi, ale tvářil se spíš smutně než rozčileně. „Tak to tady u nás chodí. “
Viděla jsem, jak to funguje. Kromě Tess nesli ostatní Hledači svůj smutek mlčky, jednoduše šli dál. Bylo to kruté i krásné zároveň.
„Pošlete zprávu, až budete moct,“ ozval se Ethan.
„Určitě." Adne mi pokynula, abych prošla.
Anika už na nás čekala. Upírala oči na Tess, která bojovala se slzami.
„Lydia?“ řekla jen. Tess se znovu rozplakala a Anika svěsila hlavu.
„A náš kontakt," dodal Connor.
„Tess, měla bys jít do svého pokoje," vybídla ji jemně Anika.
Tess jen přikývla. Když odešla, zeptala se Anika Connora: „Co se stalo?"
„Těžko říct." Zamnul si zátylek. „Kdyţ jsem se dostal na místo, kde jsme měli domluvenou schůzku, Grant uţ to měl za sebou. Vykrvácel tak hodinu předtím. Jeho tělo už stihlo zmrznout."
Anika se zamračila a podívala se na mě. „A co smečka?"
Zavrtěla jsem hlavou. Zvaţovala jsem, jestli jí mám říct o Haldisu a o své domněnce, ţe se schéma hlídek změnilo. O tom hrozném nedopatření, které jsem nějak přehlédla. Ve světle toho, co se stalo, jsem to ale nedokázala.
„Vlci na nás okamžitě zaútočili," vykládal Connor.
Odkašlala jsem si. „Něco se změnilo."
„Co?“ Otočil se na mě.
.Jeden z těch vlků, co nás napadli, byl Nightshade," vysvětlovala jsem. „Ne z mojí smečky, ale z té starší. A byl s Baney."
„Víš to jistě?" Anika přimhouřila oči.
„Vím,“ odpověděla jsem a nutila se ke klidu. „Ten vlk, který zabil Lydii, byl Emile Laroche."
„Cos to řekla?" Ve dveřích se objevil Monroe a za ním Shay.
Adne došla k nim a přivinula se k otci.
„Ztratili jsme Lydii,“ oznámil Connor.
Monroe Adne objal. Bylo to poprvé, co jsem je viděla chovat se jako otce a dceru.
„A udělal to Emile?" ujišťoval se Monroe a hladil Adne po vlasech. „Vůdce Baneů?“
„Ano," potvrdila jsem.
Hledači se semkli kolem Aniky a začali spolu tlumeně rozmlouvat.
Shay vyrazil ke mně a já mu šla naproti. Nezaváhala jsem, když rozpřáhl náruč. Hlava se mi točila.
Ve Vailu se děly věci, kterým jsem nerozuměla. Opřela jsem se o něj a vdechovala jeho vůni.
,Je ti něco?“ zašeptal.
„Nic se mi nestalo," odpověděla jsem tiše, „zato se stalo něco ve Vailu."
Přitiskl mě k sobě. „Co?“
„Tady ne," pošeptala jsem mu.
Políbil mě do vlasů.
Monroe se na nás zachmuřeně otočil. „Musíme to probrat se Silasem."
Anika přikývla. „Měl by být ve studovně."
Adne už se vymanila z otcova objetí a otřela si slzy z tváří. „Půjdu s vámi."
„Měla by sis odpočinout."
„Ne." Veškeré stopy zranitelnosti vystřídal její obvyklý vzpurný výraz.
„V tom případě jdu taky," prohlásil Connor, oči upřené na Adne. Tvářil se ustaraně.
Zajímalo mě, proč ji pořád ochraňuje. Adne rozhodně nepůsobila křehce a držela se přímo obdivuhodně vzhledem k tomu, že tohle byla její... aha. Najednou Connorova starostlivost dávala smysl.
Byla to její první mise coby nové tkadleny, poprvé vyrazila do akce se skupinou Haldis a hned přišli o dva lidi. Těžko říct, jestli to dokázala strávit jako ostatní Hledači, nebo jestli si to jen schovává na později, až bude sama.
„Tudy,“ řekl Monroe, i když se na Adne zamračil, než nás odvedl pryč.
Nešli jsme chodbou, ale prosklenými dveřmi. Vzduch na nádvoří byl mrazivý, zdálo se však, že to Monroe vůbec nevnímá. Zadívala jsem se dolů na holou zem. V dálce pod námi jsem zahlédla klikaté cestičky a prázdné fontány. Nikdo nemluvil, od úst nám stoupaly jen obláčky páry.
Nádvoříbylo obrovské. Neţ jsme došli k dalším dveřím, vedoucím do druhé budovy akademie, dělalo to dobře několik set metrů.
Ačkoli po architektonické stránce se vnitřní prostory chodby, do níž jsme vstoupili, podobaly křídlu Haldis, vzor byl úplně jiný. Haldis byl plný teplých sytých odstínů okrové, karmínové a mahagonové barvy, od stěn po tmavé trámy v poradní síni.
Zato tady se všechno třpytilo, jako by chodbu vytesali z ledu. Stěny polévaly studené odstíny modré, levandulové, stříbrné a zářivě bílé. Barvy vířily a mísily se, chodbou se rozléhalo tiché šelestění, jako by tu profukoval jemný vánek.
„Kde to jsme?“ zeptala jsem se. Neustálé proměny barev na stěnách navozovaly dojem, že se budova pohybuje.
„Tohle je křídlo Tordis." Monroe se ohlédl přes rameno. Uvědomila jsem si, že jsem zůstala stát, zatímco ostatní jdou dál. Bylo to sice překrásné místo, ale Hledači i Shay už tu očividně někdy byli. Buďto už na ně jeho krása nepůsobila, nebo neměli potřebu komentovat ji.
„Kolik je tu křídel?"
„Čtyři," odpověděl Monroe, když jsem ho doběhla. „Haldis, Tordis, Pyralis a Eydis.“
„Země, vzduch, oheň a voda,“ dodala tiše Adne.
„Čtyři živly.“ Shay se také rozhlížel kolem sebe. Možná tu přece jen nebyl. „Tordis je vzduch."
Monroe přikývl. „Každý živel má své specifické rysy. K životu potřebujeme všechny čtyři, ale každý Hledač, který vstoupí na akademii, si musí vybrat zaměření.“
„A jaké je zaměření v Haldisu?“
„Země produkuje válečníky," řekl Connor a štípl Adne do tváře. Jsme zemitější."
„Kéž by.“ Praštila ho do ramene. „Navíc útočníci pocházejí i z Pyralisu. Haldis se proslavil hlavně ženci... a rádci."
Zalétla pohledem k Monroeovi, který nepatrně pokynul hlavou.
„No a co ty?" zeptala jsem se jí. „Copak ty ses nevycvičila v Haldisu? A jak to, že pro ně teda děláš?"
Jak jsem říkal." Monroe se zastavil před úzkými, složitě vyřezávanými borovými dveřmi. „Potřebujeme k životu všechny čtyři živly. Tkalci se cvičí v každé skupině-tvorba portálů vyžaduje soulad všech čtyř."
„Páni." Shay se na ni obdivně zahleděl.
„Není to zas taková sláva," prohlásila a zamračila se na otce.
„Ale je." Connor jí pocuchal vlasy a ona na něj vyplázla jazyk.
„Ale většina z nás zůstává jenom v jedné skupině." Monroe na dveře zaklepal. „Tordis-vzduch-je prvek intelektu. Tady se cvičí a žijí písaři."
Dveře se rozlétly a za nimi se objevil Silas s náručí plnou svitků.
„Co je?" zamračil se. „Mám něco na práci."
„Ztratili jsme Granta."
Svitky se rozsypaly po zemi, Silas zbledl. „To ne."
Je mi líto," řekl Monroe, protáhl se kolem něj a naznačil nám, abychom šli za ním.
Shay se rozhlížel kolem sebe. „Tohle že je studovna?"
Ta otázka byla na místě. Uvnitř to vypadalo, jako by se sem slétly slovníky z celého světa, aby tu zahynuly hroznou smrtí. Podlahu přes papíry nebylo vidět. Hromady knih se povážlivě kymácely, jako by šlo o nějaké stavby těsně před zhroucením.
„Hlavně na nic nesahejte." Silas, který se teprve teď vzpamatoval z toho šoku, mě odstrčil stranou a zamířil ke stolu nebo jsem aspoň hádala, ţe pod tou hromadou papírů a map je opravdu stůl asi jako člověk, který prochází minovým polem.
Connor se nijak nerozpakoval a uvolňoval si cestu tím, že odkopával hromady knih a papírů z cesty.
„Kruci, Connore!" křikl Silas. „Teď nic nenajdu, až to budu potřebovat."
„To je mi fuk,“ ujistil ho Connor a posadil se na židli poté, co ze sedáku shodil další knihy. „Tvoje zvláštní privilegia jsou mi ukradený.
Anika tě opatruje jako mimino, ale to neznamená, že já to budu dělat taky."
Monroe postupoval přece jen opatrněji, za ním šli Adne a Shay. Já se rozhodla pro cestu, kterou už uvolnil Connor.
„Máš tu ještě nějaký židle, Silasi?" zeptala se Adne.
„Tohle je moje studovna," odsekl. „Ne archiv Tordisu. Většinou jsem tady sám."
„Můžeš si mi sednout na klín," mrkl na ni Connor a plácl se do stehen.
Jak galantní," zabručela a opřela se o Silasův stůl.
„Klidně postojíme," řekl Monroe.
„Co kdybyste mi konečně prozradili, jak jsme přišli o zvěda?" Silas se probíral hromadou svitků. Když konečně našel pero a čistý list, začal psát.
„To prozatím nevíme," odpověděl Monroe a podíval se na mě.
Chvíli jsem se mu vzdorně dívala do očí, pak mi došlo, že chce, abych pokračovala. Trochu jsem se napřímila, příjemně překvapená, že ctí moje postavení vůdkyně.
„Něco se změnilo ve smečkách Ochránců," řekla jsem. „Nevím, co přesně se stalo, ale hlídky, tak jak jsem je znala, skončily."
Silas semkl rty, pak mi pokynul, abych pokračovala.
„Emile Laroche vedl vlky Nightshadeů.“ Svěsila jsem ramena, když jsem si vzpomněla na boj se Sashou. „Pořád nechápu, jak je to možné. “
Když jsem vyslovila Emilovo jméno, Monroe zaťal zuby.
„Vůdce Baneů hlídkuje s Nightshadey?“ Silas psal dál, ani nevzhlédl.
„Ne, nebyla to hlídka,“ opravila jsem ho a cítila, jak se do mě vkrádá chlad. „Oni spolu loví. Lovili nás.“
Silasovi vypadlo pero z ruky. Vykulil oči. „Ty myslíš, že věděli, že se objeví naši lidi?"
„Jestli to nevěděli, rozhodně je to nepřekvapilo," ujistila jsem ho. „Podle mě čekali, až se ukážeme."
„Možná to vytáhli z Granta, než ho zabili." Silas vzdychl.
„To bych neřekl," ozval se Connor. Já ho našel. Vypadalo to, ţe ho přepadli ze zálohy a okamžitě zabili."
Silas se zamračil. „V tom případě mají informace z vlastních zdrojů."
„Myslíš, že tu taky mají zvědy?" divil se Shay. „Že je mezi váma černá ovce?"
„To těžko," ušklíbl se Silas. „Naši lidi nejsou zrádci. Myslím její druh. "
Ukázal na mě. Vyrazilo mi to dech. Netrvalo ani vteřinu, neţ jsem se převtělila a skočila k němu na stůl. Cvakla jsem čelistmi těsně před jeho obličejem. Silas vyjekl, židle se s ním překotila a on spadl na zem.
„Callo!" vykřikl Monroe.
Vzala jsem na sebe zpátky lidskou podobu, dosud skrčená na stole.
„Jak jsi to myslel, můj druh?" Upírala jsem na něj oči, zatímco on se oháněl nožem na dopisy.
„Víš přece, že není vlkodlačice," ušklíbl se Shay. „To stříbro ti moc nepomůže."
„Monroe!" Silas vytřeštěně zíral, jak se krčím na stole, připravená ke skoku.
„Callo, prosím," naléhal Monroe.
Nepodívala jsem se na něj. Jen mi řekni, jak jsi to myslel, Silasi."
Polkl. „Chtěl jsem jenom říct, že zdrojem informací o tobě a o Shayovi je nejspíš tvoje smečka. Pravděpodobně je vyslýchají. “
Ruce a nohy mě najednou nechtěly poslouchat.
Zadrželi je, čeká je výslech.
„Ale... vždyť oni nic nevědí," vykoktala jsem. „Věděli jsme to jenom Shay a já... panebože!"
„Co je?" Connor mě sledoval. Cítila jsem, jak mi z tváří vyprchává krev.
„Ren," zašeptala jsem. „Ren to věděl."
„A kolik toho věděl?" zeptal se ochraptěle Monroe.
„Pověděla jsem mu o Corrine,že ji Stráţci popravili," vzpomínala jsem. „Taky jsem mu řekla, že Shay je Scion."
„Sakra," ulevil si Connor. „A je po spojenectví."
„Proč?" nechápal Shay.
Silas se pomalu zvedl, ale nespouštěl ze mě oči. „Protože ty mladé vlky strčí pod zámek, dokud se nepřesvědčí, jestli jsou loajální. Nedostaneme se k nim."
Monroe si zakryl tvář. Zaklel a uhodil pěstí do stolu, až se jedna z knižních pyramid zřítila.
„Mrzí mě to," obrátila se na něj Adne.
Neodpověděl.
Connor vstal, popadl svou ţidli a postavil ji před něj. Monroe vděčně pokývl, posadil se a opřel se o kolena, ztracený v myšlenkách.
„Když je teda tahle možnost v háji, co dál?" zeptal se Connor.
Sklouzla jsem ze stolu a ignorovala vyděšeného Silase.
„Já se své smečky nevzdám," prohlásila jsem. „Nemůžeme je tam jen tak nechat."
Samozřejmě jsem tušila, že Renovi něco hrozí, ale představa, že vyslýchají Ansela s Bryn, byla 103
ještě horší. O ničem nevěděli. Ať už se jim stalo cokoli, je to jenom moje vina. Ohrozilo je moje tajemství.
„To nemůţeme," řekl Monroe, oči upřené před sebe. Jenomţe nyní uţ nemluvíme o spojenectví, ale o záchranné výpravě."
„Navíc potřebujeme získat víc informací, než budeme moct vůbec začít s přípravou," dodal Silas a ucouvl, když jsem po něm střelila pohledem.
„Má pravdu, Callo," ozvala se Adne. „Nemůžeme jít do Vailu naslepo. Možná vyslýchají jenom Rena, ale moţná taky všechny z tvé smečky."
Podívala jsem se na Shaye a on neochotně přikývl.
„Tak co teda?" zvolala jsem. „Budeme sedět a čekat?"
„Ne, čekání nepřipadá v úvahu." Monroe zavrtěl hlavou.
Je čas pořádně ho nastartovat, ne?" usmál se Connor.
„To je nejhorší metafora, jakou jsem kdy slyšel." Silas se vrátil zpět ke stolu a útrpně začal sbírat papíry, které jsem shodila.
„O čem to mluvíte?" mračil se Shay.
„Pořád ti to nesecvaklo, kluku?" Connor se na něj otočil. „Přece o tobě."
„O mně?"
Když Monroe vzhlédl, měl zarudlé oči. „Silasi, je čas."
„Čas na co?" zeptala jsem se. V myšlenkách jsem zůstávala u své smečky. U Ansela a Bryn. Pálilo mě na prsou, když jsem se snažila zaplašit představy všeho, co se jim mohlo stát. A možná ještě pořád děje.
„Aby se Shay dozvěděl, kým ve skutečnosti je,“ pronesl Monroe.
Já vím, kdo jsem," ohradil se Shay.
„Chceš se vsadit?" zasmál se Connor. „Možná tě čeká překvápko."
„Dej mu pokoj," okřikla ho Adne.
„Chcete slyšet ten příběh, nebo probereme plán?" zeptal se Silas.
„Plán,“ prohlásila jsem. Jak můţe Shay pomoct smečce?"
„Zatím toho moc udělat nemůţe,“ řekl písař. „Nejdřív musíme získat všechny díly."
Jaký díly?" nechápal Shay.
„Díly kříže," odpověděl Silas, jako by to všechno vysvětlovalo.
„Díly kříže?"
Silas povytáhl obočí a téměř vyčítavě na Shaye ukázal prstem. „Kolik jsi toho z Války všech proti všem doopravdy přečetl?"
Musela jsem se ho zastat. „Tak hele, profesore, jakmile jsme zjistili, že mají Sciona o Samhainu poloţit na obětní oltář, vzali jsme nohy na ramena, protoţe nám šlo o život. Jinak by se vám ho těžko podařilo zachránit, jestli se nepletu. Tak si dávej pozor na jazyk." Vycenila jsem na něj zuby.
Všichni se zatvářili zaraţeně, jen Connor se uchechtl, kdyţ Silas opět popadl nůţ na dopisy.
Je to tak, Silasi, ne kaţdému je dopřán takový luxus, aby si mohl dovolit zasvětit život studiu jako ty. Máme štěstí, že jsou tady, a je nesmysl vyčítat jim, že nestihli dočíst příběh až do konce," zasáhl Monroe.
Silas se otřásl, jako by se mu udělalo nevolno, pak se zasmušile zadíval na Shaye. „Promiň."
Shay se usmál. „Četli jsme jenom útržky."
„No dobře." Písař se nadechl, jako by se chystal zdolat rekord v potápění. „Na každým z posvátných míst je jeden díl kříže, a ty je musíš podle proroctví získat. Jedině tak můžeme vyhrát." Vydechl a zaskřípal zuby.
„Chtít po tobě tahák na písemku, to by byl asi průšvih," utrousil Connor. „Nemáš páru, co je stručnej výtah."
„Nebo příčetnost," dodala Adne a usmála se na Shaye, který se zasmál, ale na ublíţeného Silase se radši nepodíval.
„Stručný výtahy jsou zvěrstvo," prskl.
Nahnula jsem se k němu, nestála jsem o další napomínání. Já tomu nerozumím, Shay uţ přece kříţ má. To tetování."
Connor se rozesmál. „Chlape, škoda že ses se mnou nevsadil."
Vyměnili jsme si se Shayem nechápavý pohled.
Silas vypadal jako husa, která se chystá snést zlaté vejce.
„To tetování jenom označuje, kdo jsi, je to signál pro ty, co tě hledají. Není to ten skutečnej kříž“ oznámil, náramně spokojený sám se sebou.
„Co je teda ten kříž zač?“ zeptala jsem se tiše.
Monroe se na mě nepodíval, své hnědé oči upíral na Shaye. Téměř lítostivě vzdychl.
,Je to zbraň.“
A je to i u dalších,dneska na to už nemam sílu tak to udělám až zítra. ...Dneska budu už jen lenošit