Smečka 2 - Vzpoura

Na chvíli se mi zdálo, ţe pode mnou podklouzla podlaha a já padám. číst dál

Střih, střih. číst dál

V Itálii?" zvolal Mason. Přitiskl dlaně na sklo. Chápala jsem jeho pocity. Bariéra, která nás oddělovala od okolního světa, navozovala dojem, že ráj tam venku není skutečný. číst dál

Hledači nás hnali rychlým tempem. Loganovi svázali ruce a čtyři útočníci, kteří ho doprovázeli do akademie, sledovali každý jeho pohyb. Byla bych jim za to strohé zacházení se Strážcem vděčná, kdyby se k Anselovi nechovali stejně. číst dál

Leţela jsem na zádech a hleděla na šedou oblohu. Ve vzduchu se vznášely kousky popela, dopadaly mi na kůži a tály. číst dál

Horký náraz mě odmrštil zpátky k portálu, kterým jsem právě proběhla. Na chvíli jsem si myslela, že se nějak nepovedl a já zůstala uvězněná někde mezi světy, kde se brzo usmažím. Nic jsem neviděla. Všude kolem byl hustý kouř, který mě štípal do očí a pronikal mi do plic. Převtělila jsem se, abych mohla zavolat na Hledače, ale vzápětí jsem padla na kolena a rozkašlala se. Slepě jsem šmátrala před sebou. číst dál

Odsud se nikdy nedostaneme. Je to past. Za běhu jsem vzlykala, otřesená tím, čeho jsem byla svědkem. Celou dobu to byla past. Teď už se to v přízemí Edenu hemží Ochránci a Strážci, kteří nám zablokují únikovou cestu. Běžela jsem dál, ruku v ruce s Connorem, i když můj krok byl čím dál těžší, jako bych běţela po mokrém betonu. číst dál

Ren mě přimáčkl ke studené ocelové stěně cely a vsunul mi koleno mezi stehna. číst dál

Bryn mě cestou z cely vzala za ruku a opřela se o mě. číst dál

V sále nesvítila ţádná stropní zářivka, kolem dokola blikaly a skomíraly olejové lampy, které jako by vysílaly varovné signály. Prostor, který se před námi v tom nažloutlém mihotavém světle objevil, připomínal zející hladová ústa. Okamţitě jsem měla srdce v krku. číst dál

Na druhé strané portálu byla zima, zakousl se do mě mrazivý vítr. Nadechla jsem se a do hrdla mi vstoupil studený vzduch. Roztřásla jsem se do morku kostí, ale aspoň jsem si připadala živá. Toužila jsem se rozběhnout, výt, lovit. Od úst mi stoupala pára jako kouř. číst dál

„Callo," zašeptal Shay a jemně mnou zatřásl. číst dál

Z místnosti nahoře nad schodištěm, k němuž mě dovedl Anselův pach, do chodby dopadal pruh světla. Dveře byly pootevřené. Tiše jsem vstoupila. číst dál

„Se zbraněma?“ Shay následoval Connora do výcvikové místnosti. číst dál

Myslela jsem, že už mi nemůţe být větší zima, ale když to Monroe vyslovil, jako by se v místnosti ochladilo. číst dál

Sešli jsme se v Očistci u kuchyňského stolu. Silas s Adne před nás postavili hrnky s horkým čajem. Ansel uţ nebyl špinavý a zakrvácený, měl na sobě věci, které mu našla Adne, a vypadal jako dřív. Skoro. Pořád to byl jen stín bratra, kterého jsem si pamatovala; ačkoli měl přes ramena deku, třásl se zimou. Dřív vždycky vyzařoval optimismus a neměl daleko k úsměvu. Teď vypadal ztrhaně, oči, které zakrývaly pískově hnědé vlasy, působily vzdáleně a odtažitě. číst dál

Zabořila jsem mu prsty do ramen, ale nedokázala jsem promluvit, nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Stěží jsem rozeznala jeho pach přes ostatní odéry, které ho překrývaly. Špína, krev a ostrý pach strachu. číst dál

„Cože?" vypravila jsem ze sebe ochraptěle. číst dál

Monroe se usadil pohodlněji. „Poprvé jsem se do Očistce dostal, když mi bylo dvacet. Měl jsem se stát útočníkem. Byl jsem ztřeštěný mladý kluk, plný zápalu a ctižádosti, co nemá moc zdravého rozumu. Ovšem dost jsem si o sobě myslel. “ Zasmál se a zajel si rukou do tmavých vlasů. „Neschvaloval jsem pravidla, která v té době prosazoval náš rádce. Davis byl hrozně pedantský a mně obzvlášť vadilo, že trval na tom, aby útočníci vždycky hlídkovali ve dvojicích. Navíc jsme většinu času získávali informace o Strážcích, místo abychom na ně útočili. “ číst dál

Sevřela jsem v čelistech jeho hrdlo, drtila mu dýchací cesty. Do chřtánu mi prýštila horká krev chutnající po mědi. Jeho srdce zpomalovalo. Mezi údery nastávaly dlouhé děsivé odmlky. Podíval se mi do očí, usmál se a já v duchu slyšela jeho hlas. číst dál

Když jsme šli pryč, Shay mlčel. Nevěděla jsem, jestli na něj mám mluvit, dotknout se ho. Jak bych se asi cítila já, kdybych zjistila, že můj jediný žijící „příbuzný" je ve skutečnosti pán démonů? číst dál

„Zbraň?“ opakoval Shay tiše, ale ne ustrašeně. číst dál

Předem se omlouvám jestli tam budou nějaké chyby ono tam bylo místo ž tohle ţ.........Tak jsem většinu opravila ale nejsem si jistá jestli všechno ,tak sorry za chyby. číst dál

Počkej." Shay mě chytil za ruku a zadržel mě dřív, než jsem se vůbec pohnula. „Odcházíš hned teď?“ číst dál

Dveře, které Adne otevřela tentokrát, odhalily pohled do krajiny, kterou jsem znala celý ţivot. Sněhem pokrytý svah se třpytil v odpoledním slunci, světlo střídaly stíny vysokých borovic. číst dál

Hned? Ale to znamená... Skutečně naplánovali útok na Stráţce tak brzy? Představa návratu mě děsila i lákala zároveň. Chtěla jsem najít svou smečku co nejdřív, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená bojovat po boku Hledačů. Nevěřila jsem jim. Byli to mí únosci. Chtějí spojence, ale nic jiného mi zatím neřekli. číst dál

Call. číst dál

Všude kolem se neustále ozýval křik. Obklopovala mě tma. Na prsou jsem cítila hroznou tíhu, bojovala jsem o každé nadechnutí a topila se ve vlastní krvi. A najednou jsem se posadila a zamžikala v přítmí. číst dál

Dveře vedly do široké a dobře osvětlené chodby Ohromeně jsem se rozhlížela. Stěny byly vytesané z lesklého mramoru, jejich povrch odrážel zlatavou sluneční záři, která dovnitř dopadala okny. číst dál