Střih, střih.
Bryn soustředěně špulila rty.
„Teda Callo, jestli ses chtěla nechat ostříhat, tak sis měla prostě říct. Tohle je hrůza, co sis na tý hlavě udělala."
Přihlížela jsem, jak prameny mých vlasů padají na zem. Nebylo lehké přijít sem. Podařilo se mi vyprostit se ze Shayovy náruče, nepozorovaně vyklouznout z jeho pokoje a vrátit se do svého.
Nelitovala jsem, že jsem s ním strávila noc, ale netušila jsem, co přinese nové ráno, ještě jsem ani pořádně nestačila zpracovat všechno, co se odehrálo za posledních čtyřiadvacet hodin. Potřebovala jsem být chvíli sama, než s ním dokážu mluvit o včerejší noci v zahradě a u něj v pokoji.
Při té vzpomínce mě polilo horko. Zachvěla jsem se.
„Neboj se, nestříhnu tě,“ procedila Bryn přes zaťaté zuby, „ale buď tak laskavá a chvíli se nehýbej, ano?“
„Promiň."
S výčitkami svědomí jsem se vydala hledat svou smečku. Našla jsem je tam, kde jsem je viděla naposledy. Zakručelo mi v břiše, kdyţ ke mně dolehla vůně čerstvě upečeného chleba a citronů. V jídelně bylo ráno rušno, ale přece jen tu bylo méně lidí neţ předchozího večera. Hledači proudili dovnitř a ven, někteří jen popadli croissant a hrozen vína a šli po svém, jiní se posadili se šálkem kávy.
Nev, Bryn, Adne, Connor, Silas, Tess a Sabine, která vypadala úplně zdravá, seděli u stejného 302
stolu, u kterého jsem s Hledači popíjela kávu dva dny předtím. Ethan a Mason tu nebyli, coţ bylo podezřelé. Přistoupila jsem k nim. Zdálo se mi, ţe chybí ještě někdo. Vzápětí mě píchlo u srdce, uvědomila jsem si, že hledám Monroea.
Přisedla jsem si k nim, připravená vytasit se s vymyšlenou omluvou, proč jsem odešla, a zodpovědět všechny jejich otázky ohledně mého spojení s Hledači.
Jenže jakmile jsem se objevila, veškerá konverzace utichla, vystřídalo ji tíživé ticho. Adne se zachmuřila, pak pokrčila rameny a zaměřila se na svou misku s čerstvým ovocem a smetanou. Silas pokyvoval, jako by se snažil zjistit, co je na mně jiného. Tess byla tak hodná, že se usmála a pozdravila mě, ale jinak nic. Nevovi cukal koutek, jako by se chtěl rozesmát, ale měl dost rozumu, aby to neudělal.
Tak to šlo asi pět minut. Pak se Bryn zvedla a pokývla Sabine. Společně mě odtáhly z jídelny a dostrkaly ke mně do pokoje. Od té chvíle se Bryn snaţila napravit škody, které jsem na svých vlasech napáchala.
Sabine mlaskla a postavila se přede mě, aby mohla ohodnotit její dílo. „Stříháš to úplně blbě. Bude to mít křivý."
„Chceš to vzít za mě?“ odsekla Bryn.
,Jo.“ Natáhla se pro nůţky.
„Tak moment." Napřímila jsem se a Bryn musela ucuknout, abych se na nůţky nenapíchla. „Fakt mě chceš ostříhat, Sabine?"
Mračila jsem se, protoţe jsem se zdráhala uvěřit, ţe by mě mohla ostříhat tak, aby mi to slušelo. 303
„Ráda, Callo. Cosette jsem taky stříhala vlasy." Na chvíli na ní bylo znát napětí, zvlášť kolem očí, pak ale bylo pryč a ona se usmála.
„No ne, ta je měla nádherně udělaný," rozzářila se Bryn. „V tom případě bys to určitě měla vzít za mě. Já vůbec nemám páru, co s tím. Ve stylingu jsem dobrá, ale stříhání je pro mě španělská vesnice. “
Polkla jsem, přesto jsem přikývla. Jestli se ze Sabine stala naše spojenkyně, je třeba zapomenout na starou nevraţivost.
Bryn jí předala nůţky a oddechla si.
Vzápětí se za námi ozvalo odkašlání. Všechny jsme se otočily ke dveřím.
„Ehm, ahoj.“ Shay si prohrábl vlasy. Před sebou měl tři holky a zdálo se, ţe kaţdou chvíli vezme nohy na ramena.
„Ahoj, Shayi,“ pozdravila ho Bryn a neúspěšně se pokoušela ubránit smíchu.
Sabine mu pokývla a vzápětí se pustila do stříhání.
„Co se to tu děje?“ Vešel do pokoje, ale očividně se ještě nerozhodl, jestli je to bezpečné.
„Snažíme se Calle dát trochu do pořádku vlasy. Ustřihla si je.“ Bryn zvedla z podlahy pár pramínků. „Co přesně jsi na to použila?"
„Zahradnický nůžky." Upírala jsem oči do země. Neměla jsem od něj ráno odejít dřív, než se probudil. Teď to bylo všechno tak nějak neohrabané a já netušila, jak to mám dát do pořádku.
„Tak to se nedivím, že to vypadá tak příšerně," zabručela Sabine.
„Mně se to líbí," namítl Shay.
Sabine se štěkavě zasmála. „Tobě by se líbila, i kdyby měla lepru."
Zrudla jsem a Bryn se uchichtla.
Shay se rozpačitě usmál a znovu si odkašlal. „Callo, chtěl jsem si s tebou na chvíli promluvit."
Kousla jsem se do rtu.“Jasně, ale zrovna teď to nejspíš nepůjde."
„No jo, to je fakt. Tak já budu u sebe v pokoji."
„Dobře."
Zastrčil ruce do kapes, ale aspoň se mu podařilo odejít a neutéct.
Bryn se rozesmála. „Asi jsme ho dost vyděsily. “
„Má těţkou pozici.“ Sabine hbitě pohybovala nůţkami. „Zřejmě ho to trochu rozhodilo.“
„Co jako?“ Musela jsem se hodně ovládat, abych zůstala sedět.
„Že je teď náš vůdce. Ren je pryč, místo něj máme jeho. To je dost velký sousto. Je vlk jenom pár týdnů a ještě si na to nestihl zvyknout jako my ostatní."
„Cože?!" vykřikly jsme s Bryn jednohlasně.
„Callo, jestli sebou budeš takhle mlít, tak tě buď bodnu, nebo ti zničím vlasy," zlobila se Sabine, aniţ hnula brvou.
Popadla jsem ji za ruku, ale ona se dál tvářila nezaujatě.
„O čem to kruci mluvíš, Sabine?"
Pousmála se, jako by byla jediná, kdo pochopil nějaký parádní soukromý vtípek. „To snad nemyslíš váţně, Callo, jak bys to mohla nevědět?"
Zamračila jsem se a ohlédla se na Bryn, která už se netvářila nechápavě, ale spíš udiveně.
Sabine se rozzářila. „Vidíš, Bryn tomu rozumí."
Ta přikývla. „Samozřejmě máš pravdu. Nechápu, že mi to dřív nedošlo."
Podívala se na mě a tváře jí zrůţověly v rozpacích. „Prostě jsem si vždycky myslela, ţe to bude Ren."
„Ale... jak to?“ otočila jsem se prosebně na Sabine, nemohla jsem si pomoct.
„Vţdyť je to jasný jako facka." Vymanila se mi a pustila se znovu do stříhání. „Všichni víme, ţe vůdce nejde jednoduše povýšit, musíš se jím narodit. A Shay byl vţdycky vůdce, jenom nebyl vlk. Kdyţ jsi ho proměnila, všechno do sebe zapadlo."
Měla pravdu v tom, ţe vůdcem se člověk nemůţe stát, ale musí se jím narodit. Tak to Stráţci zařídili v rámci dalších opatření k prevenci problémů s Ochránci. Jenţe já si prostě Shaye s touhle úlohou nedokázala spojit.
Bryn se uhodila do čela.“Jsem pitomá."
„Tak to já asi taky," ušklíbla jsem se, „protoţe mi to pořád nedochází."
„Nedochází ti to, protože jsi vůdkyně." Chápavě se usmála. „Shay se k tobě vţdycky choval jako rovnocenný, ne? Nikdy se nenechal zastrašit, kdyţ ses do něj pustila."
Kousla jsem se do rtu. „Asi jsem si myslela, že je to prostě tím, že je člověk a neumí se chovat jinak, protože nechápe, jak to u nás chodí."
„Ne," prohlásila Sabine. „To bylo tím, ţe je vůdce."
Bryn mě vzala za ruku. „Ren v něm vţdycky viděl soka.
I on to musel cítit."
„A měl pravdu," uzavřela to Sabine a začala mi kontrolovat délku vlasů. „Vybrala sis Shaye."
„Coţe?" Tentokrát mě nůžky škrábly do krku. „Au!"
„Nevrť se tak," napomenula mě a nahnula mi hlavu ke straně. „Krev ti neteče. Stříhám dál."
Já si Shaye nevybrala," namítla jsem. „Zachraňovala jsem mu ţivot."
Já nemyslím tehdy před obřadem," upozornila mě. „Myslím včera večer."
Sevřela jsem okraje židle. „Včera večer?" zasípěla jsem.
„Sabine, nech toho," varovala ji Bryn.
„Já ji nesoudím," ohradila se. „Má právo dělat si, co sama uzná za vhodný. Shay je vůdce, čili se o ni ucházel. Navíc jsem viděla jeho ramena. Klidně bych si s ním taky užila, kdyby se nabídl."
„Sabine!" vyjekla Bryn a zděšeně mě sledovala.
Jenţe já byla v šoku natolik, ţe jsem se ani nerozčílila.
„A jak jsi..." Tváře mi hořely.
„Jsi cítit jako on," ušklíbla se Sabine. „To je další věc. Voní dobře, co? Jak chutná?"
Bryn se otočila zády, ale slyšela jsem, jak se směje. „Přestaň, Sabine, už toho nech."
„Jdu se osprchovat!"
Nejraději bych si někam zalezla a umřela.
Sabine mlaskla. „To ti nepomůže."
Úkosem jsem pohlédla na Bryn. Na rty se jí dral přihlouplý úsměv.
„Ne že bys voněla špatně," řekla ve snaze trochu mě uklidnit. „Sabine má pravdu, Shay voní hezky, jako zahrada."
„Panebože." Zabořila jsem tvář do dlaní.
Jestli zůstaneš takhle, tak tě můţu stříhat jen těţko," zasmála se Sabine.
„No dobře." Narovnala jsem se. „Hlavně uţ to dodělej. A uţ ţádný řeči o tom, co bylo v noci."
„Fakt?" zeptala se Bryn zklamaně. Vycenilajsem na ni zuby.
„Callo, snažím se ti říct, ţes udělala správnou věc," vysvětlovala Sabine a přitom mi zarovnávala vlasy kolem obličeje. „Ren to zvoral. Když tě tolik chtěl, měl přijít sem, tady měl o tebe bojovat."
Upírala jsem rozpačitě oči na své dlaně.
„Callo." Zvedla jsem hlavu a podívala se jí v zrcadle do očí. „To s Renem si nevyčítej. My všichni dobře víme, že ti na něm hodně záleželo. Sám si vybral. Každý se rozhoduje za sebe."
Hleděla jsem na ni, pak na sebe. Vlasy mi spadaly v nadýchaných vrstvách do tváří, končily těsně nad rameny. Zachvěl se mi ret.
„Udělalas mě krásnou."
„Já toho moc neudělala." Odloţila nůţky a ometla mi vlasy z ramen. „Taková prostě jsi."
Chtěla jsem něco říct, ale z hrdla se mi vydral potlačovaný vzlyk.
„Proboha, hlavně nebul, Callo, máš být vůdkyně," reptala Sabine. Ale pak mi stiskla rameno a tiše odešla z pokoje. Bryn mě objala a já se jí mohla vybrečet na rameni.
Posléze mi podala kapesník.
„Kdy si nechala Sabine transplantovat osobnost?" zeptala jsem se. „Přísahala bych, ţe se právě zachovala mile."
,Je milá.“ Bryn se smutně usmála. „Kdyţ jsi s někým zamčená v jedný cele, dost toho o něm zjistíš. Ona nikdy nebyla mrcha, jak jsme si o ní mysleli. Byla jenom naštvaná na celej svět. Hodně naštvaná. Všechno, co musela snášet...“
Otřásla se. „Rozhodně k tomu vzteku měla důvod."
Musela jsem jí dát za pravdu. Sabine měla z nás Ochránců zdaleka nejtěţší ţivot, přitom jsem to byla já, kdo se nakonec rozbrečel. Vysmrkala jsem se. „Asi ti připadám nemožná. “
„To těžko. Všichni toho máme za sebou vrchovatě. Na tvým místě bych udělala totéž."
„Díky, ale to přece nemůžeš tvrdit, dokud nevíš, co se stalo."
„Connor už nám to vylíčil, i kdyţ mu do toho pořád skákal Silas a snaţil se všechno uvádět do historickýho kontextu. Je fakt divnej, co?"
„To je," přitakala jsem. „A co vám Connor vlastně řekl?"
„To víš, jak ses cítila, to nám popsat nemohl, ale dovedu si to docela dobře představit. Vysvětlil nám, kdo je vlastně Shay a proč je tak důleţitej."
„Říkal vám taky, ţe se s náma chtějí spojit?" zeptala jsem se. Obávala jsem se, ţe pro ně něco takového nepřipadá v úvahu.
Přikývla. „Vypadá to, že se od nich můţeme naučit spoustu zajímavejch věcí."
„Jako co třeba?" Její odpověď mě překvapila. Hodila jsem zmuchlaný kapesník do koše.
„Třeba bojovou techniku, magii. Svou skutečnou minulost." Zavrtěla hlavou. „Pořád nemůžu uvěřit, co všechno nám Strážci nalhali."
„Ani já."
„Škoda jenom, že přes všechnu tu magii nemůžou pomoct Anselovi." Bryn došla k oknu a zahleděla se na tyrkysové moře pod jasným dopoledním sluncem.
„Taky bych si to přála."
„Chovají se k němu slušně,“ pokračovala uţ tišeji a dotýkala se nadýchaných záclon 309
„Není ani v cele, je to prostě normální malej pokoj.“
„Bylas za ním?“
Další příval výčitek. Proč jsem já bratra ještě nenavštívila?
„Střídáme se u něj s Masonem.“ Když se obrátila ke mně, bylo to, jako by jí na tvář dopadl stín.“Jenomže když jsem u něj, nechce se mnou vůbec mluvit, a s Masonem je to dost podobný. “
„Že ne?“
Zavrtěla hlavou.
„Třeba prostě potřebuje čas,“ napadlo mě, i kdyţ jsem se cítila pod psa.
„Moţná." Zachvěla se. „Callo, mám strach, ţe o něj přijdeme."
„Slibuju ti, ţe nedovolím, aby mu Hledači ublíţili," prohlásila jsem zapáleně.
„Ale ne, s nima si starosti nedělám." Zamnula si paţe.
Okamţitě mi bylo ještě hůř.
„Uţ ho skoro nepoznávám," zašeptala. Stáhl se tak hluboko do sebe... Mám strach, ţe uţ nechce ţít. Drápe si ruce do krve."
„Pomůţeme mu," vypravila jsem ze sebe. „Postaráme se o něj."
Přikývla a z tváří si otřela slzy.
„Nechceš za ním zajít rovnou teď?" navrhla mi. „Stejně uţ se mám vystřídat s Masonem. Když zhruba každý dvě hodiny něco nesní, není s ním k vydržení."
„V tom jsou asi všichni kluci v tomhle věku stejní," usmála jsem se a vzala ji za ruku. „Tak jdeme za Anselem."
„Takţe mi opravdu neřekneš nic o tom, co bylo v noci?" Uličnicky se usmála.
„Ne." Ale i já se usmívala. Všechno se mi vymykalo z rukou, s Bryn to ale bylo hned o něco lepší.
Jen co jsme však vyšly z pokoje, zastavila se.
„Co se děje?“ zeptala jsem se jí.
„Nic.“ Chytila mě i za druhou ruku. Jenom, ţe... Sabine má pravdu.“
„V čem?“
Snaţila jsem se rozluštit její výraz. Nevypadala rozrušeně, spíš zvědavě.
„Se Shayem. Je to náš novej vůdce a musí se stát součástí smečky. “
„Aha, tohle.“ Neklidně jsem přešlápla. Ne ţe bych něco měla proti Shayovi v roli mého druha, ale pořád jsem si na to ještě nezvykla.
„Měla bys ho najít, přijďte za náma jako vůdcovský pár. Třeba pak Ansel pochopí, že se věci mění. Ţe to pro něj... pro nás nekončí. “
Přikývla jsem. Opravdu to Anselovi pomůţe pochopit, že už nás neovládají ti, kdo mu ublížili? Vždycky věřil, že láska je na prvním místě. Možná mu opravdu otevře oči, když mě a Shaye uvidí jako pár.
„Tak dobře.“ Přikývla jsem. „Půjdu ho najít.“
„Prima!“ Nadšeně mě objala a já se o ni opřela, položila jsem tvář do těch jejích rusých prstýnků a pomyslela si, jak silně její pach odráží její osobnost- -sladký a kořeněný, jako směs karamelu a skořice. Vůně, která způsobí, že se kdekoli cítíte jako doma.
Odspěchala chodbou a já se vydala za Shayem do pokoje. Zaklepala jsem. Nic.
Znovu jsem zaklepala, napadlo mě, že možná usnul.
„Není tam.“
Otočila jsem se a zjistila, že se ke mně blíží Adne.
„Jak to víš?“
„Anika ho zavřela s rádci v poradní síni,“ vysvětlila a kývla smérem k místnosti.
„Připravují strategii k získání Tordisu.“
„Proč mi to neřekli?“ nechápala jsem.
„To je jedna z věcí, kterou tam řeší. Vzhledem k pochybnému postavení tvého bratra některé skupiny neschvalují, aby se téhle mise účastnili Ochránci."
Nevěděla jsem, jestli mě to víc šokovalo, rozčílilo nebo obojí. „Plánujou akci bez nás?“
„Zvažují možnosti," usmála se krátce. „Ale to se nám hodí.“
Jak to?“ Neušlo mi, jak se jí zaleskly oči.
„Potřebuju, abys mi s něčím pomohla,“ řekla a dotkla se svých skeanů. „Tajně.“
„S čím chceš pomoct?" Naskočila mi husí kůže.
Adne semkla rty.
„Dojdeme si pro mého bratra."
2024 ©