Smečka 1

Přežívala jsem někde na hranici mezi vědomím a bezvědomím. Tím závojem, který obaloval a tlumil mé smysly, občas pronikaly krátké záblesky světla a zvuky. Cítila jsem pohyb, ale sama jsem se pohnout nedokázala, ruce ani nohy mě neposlouchaly, všechno jsem měla těžké jako z olova. Nic mě nebolelo, ale nedokázala jsem vůbec ovládat své tělo. číst dál

Shaye jsem doběhla ve chvíli, kdy se hnal zahradou k Rowanově vile. číst dál

Proplétali jsme se mezi borovicemi. Les prořídl a tmou pronikaly kužely bledého měsíčního světla. číst dál

„Tak, tenhle je poslední.“ Bryn mě otočila, aby si mě mohla prohlédnout. číst dál

Svět kolem mě se rozmazal a chvíli se mi zdálo, že omdlím. číst dál

„Včera jsi zase nespal, co?“ zeptala jsem se Shaye, když jsem za ním zašla o první přestávce. Větší část hodiny polehával po lavici. Učitel Graham ho buďto nechtěl rušit, nebo si ničeho nevšiml, protože Shay naštěstí nechrápal. číst dál

Shay si mě zkoumavě prohlížel, když jsem se položila k němu na postel. Očima klouzal po mém těle, jako by je laskal pohledem. „Proč sis to rozmyslela?“ číst dál

Druhý den přišel Shay do třídy se ztrhaným výrazem. Když zazvonilo na přestávku, mávla jsem na Bryn, že s ní nejdu, a vydala se k němu. Zůstal sedět v lavici a sledoval mě. číst dál

Z římsy nad vitrážovým oknem se vzneslo hejno vyplašených holubů. To náhlé šustění křídel a mihotání stínů za barevným sklem způsobilo, že jsem vyplašeně vyskočila, až jsem překotila židli. číst dál

Dostala jsem se do poloviny schodů u Rowanovy vily, jenže tam mě strach přimrazil na místě. Zbytek cesty mě Shay musel táhnout. číst dál

„Nemůžete jít do jeskyně všichni.“ Přecházela jsem u paty prudkého svahu. Ostatní vlci na mě prosebně hleděli. Ještě pořád jsme čekali, až dorazí Baneové. Země se ve světle rozbřesku zbarvila do červena, připomínala mi Haldis. Otřásla jsem se. Bylo mi jasné, že důvodem k téhle výpravě je právě onen záhadný předmět a že jsem to tajemství nesvěřila nikomu ze své smečky. Nikdo z nich do jeskyně nesmí. Poznali by, že jsem tam byla, a ještě ke všemu s jiným vlkem. Zoufale jsem je potřebovala držet stranou. číst dál

První den ve škole po Shayově proměně proběhl bez potíží, až na jeden incident při hodině filozofie. Jakmile Ren vešel do třídy, Shay se celý naježil. Čekala jsem to a probodávala ho pohledem, dokud se neuklidnil. Koncem odpoledne už jsem téměř sdílela jeho optimismus, že naše výprava do Haldisu zůstane utajena, ale nemělo to dlouhého trvání. číst dál

Přestaň kňučet. Je ti osmnáct a chováš se jako štěně. číst dál

Shay se opíral o svůj ford ranger. Zamával na mě, když jsem se objevila, pak sáhl do nákladového prostoru, vytáhl odtamtud dva cepíny a přivázal si je k batohu. číst dál

„Co děláš dneska večer?“ zeptal se mě Shay, když jsme odcházeli z hodiny filozofie. číst dál

„Au!“ Ucukla jsem před Sabininými prsty se špendlíky. Už potřetí mě píchla a já byla přesvědčená, že to dělá schválně. číst dál

Samhain. Mířila jsem do třídy a nedokázala myslet na nic jiného. Už byl tak blízko a já čím dál víc ztrácela jistotu. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Na první hodinu Shay nedorazil. Udělalo se mi zle. číst dál

Shay obrátil list a zapsal si pár vět, já se vedle něj neklidně ošívala. číst dál

Na příjezdové cestě před naším domem parkoval velký černý Jeep Grand Cherokee. Nechápala jsem, co by u nás Ren mohl pohledávat. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Zevnitř se linula mollová klavírní melodie. Ren seděl u kuchyňského stolu. Když jsem vešla, vstal. číst dál

Mýtinu zahalily stíny a všechny barvy potemněly. číst dál

Svezla jsem se na zem. číst dál

Během semináře z filozofie jsem tak zatínala zuby, až mě rozbolela čelist. Lavice u vysokých oken zůstala prázdná. Shaye jsem nezahlédla ani v jídelně, a teď nepřišel ani na hodinu. číst dál

Když jsme zajeli druhý den ráno na parkoviště u školy, Ansel se na mě otočil. číst dál

Když jsem celá unavená otevřela dveře, obloha už byla tmavá. Domem se nesla tichá klavírní sonáta, kterou si rodiče pouštěli vždycky, když zrovna neměli hlídku. Obvykle poslouchali Chopina, matka popíjela červené víno a otec whisky. Dnes večer bude otec sedět v koženém křesle sám, protože matka je někde venku v lesích blízko Haldisu. číst dál

„Překvapuje mě, že ses objevil. Asi vstáváš brzo.“ Přecházela jsem neklidně kolem a pozorovala okraj lesa, který nás obklopoval. „Proč ses chtěl sejít zrovna tady?“ číst dál

Špatně jsem spala. Celou noc mě pronásledovaly chaotické sny. Některé byly dost lechtivé: Renovy prsty dotýkající se mé holé kůže, jeho blížící se rty. Tentokrát jsem neutekla. Nebo Shay; zatáhl mě do postranní uličky, opřel mě o zeď a jeho polibek mě spálil na popel. Střídaly je sny hodně nepříjemné. Zdálo se mi, jak ležím na zemi a nade mnou se tyčí Efron. A pak to najednou nebyl Efron. Zaslechla jsem Hledačův výkřik a vzápětí jsem vykřikla já. číst dál

Ještě pořád jsem cítila vibrující rytmus hudby, když jsem vyšla ven na chodník a zvažovala, jestli si prostě nemám zavolat taxi a vyrazit domů. číst dál

,,To nemyslíš vážně." Vytrhla jsem Bryn z ruky korzet. Samet byl příjemně hebký, ale při představě, že bych si to vzala na veřejnost, se mi dělalo zle. číst dál

Po obědě mě čekal už jenom jeden předmět, stupidně nazvaný ,,Velké myšlenky", který se zaměřoval na filozofii od klasické éry po součastnost. Měla jsem ho ráda, ale když jsem ve třídě objevila v lavici u okna Shaye, srdce se mi na chvíli zastavilo. Zamířila jsem do zadní části třídy, co nejdál od něj. Celou dobu na mě upíral oči. Vytáhla jsem tlustou složku se zápisky z celého roku a nalistovala domácí úkol, který jsme dělala večer předtím. Chtěla jsem si ho přečíst, ale slova se mi rozmazávala před očima. číst dál

Došla jsem ke své lavici, právě když poprvé zazvonilo. Bryn, která seděla za mnou, mlaskla. ,,Tak ven s tím." číst dál

Když jsem dorazila do kuchyně na snídani, ostatní z rodiny utichli. Šla jsem rovnou ke kávovaru. Matka se ke mně přihnala, popadla mě za ruce a otočila k sobě. číst dál

Když jsem otevřela dveře do domu, ztuhla jsem. Ucítila jsem návštěvu. Starý pergamen, kvalitní víno: pach Lumine Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato pach její ochranky byl nesnesitelný, vroucí smůla a spálené vlasy. číst dál

Vždycky jsem vítala souboj, jen těžko jsem krotila svůj zápal. číst dál