Došla jsem ke své lavici, právě když poprvé zazvonilo. Bryn, která seděla za mnou, mlaskla. ,,Tak ven s tím."
,,Bylo to zajímavý," řekla jsem a posadila se.
Učitel Graham si odkašlal. ,,Dámy a pánové, prosím o vaši vzácnou pozornost."
Sykla jsem, když mi Bryn zaryla nehty do ramene. ,,Co je?"
Upírala oči dopředu. Studenti se pomalu utišili.
,,Děkuji," řekl Graham. ,,Dnes k nám přibyl nový student."
Otočila jsem se. Vzápětí jsem ztuhla, protože jsem zachytila pach jarního vánku a plného slunce. Ne, to není možné. Ale bylo.
U katedry stál ten mladý turista, kterého jsem den předtím zachránila.
,,Tohle je Seamus Doran," pokračoval profesor a usmál se na něj.
,,Stačí Shay," řekl nový spolužák tiše.
,,Dobrá, Shayi, vítej mezi námi."
Graham se rozhlédl po třídě. Zastavilo se mi srdce, když upřel oči na prázdnou židli napravo vedle mě. ,,Vedle slečny Torrové je volné místo."
Bryn mi zezadu kopla do židle.
,,Nech toho," okřikla jsem ji tlumeně. ,,Co mám asi dělat?"
,,Něco," opáčila vyplašeně.
Zmítala jsem se mezi nadšením a zděšením, že ho zase vidím. I kdybych ale měla ve svých pocitech jasno, věděla jsem, že to bude katastrofa, až mě pozná. Honem jsem si aspoň nahrnula vlasy do tváře.
Proč jsem si zrovna dneska nemohla vzít mikinu s kapucou?
Pomalu došel ke své lavici. Když se posadil na stanovené místo, na chvíli jsem se podívala do těch světle zelených očí. Rychle jsem se odvrátila, ale nebylo pochyb. Poznal mě. Měla jsem strach, což bylo na místě, přesto jsem cítila i zvláštní uspokojení . Během té vteřiny, když se naše oči setkaly, jsem si všimla jeho úžasu. Představovala jsem pro něj sen, který se najednou stal skutečností. Batoh mu vyklouzl z ruky, po zemi se rozkutálelo několik propisek. Potlačila jsem zasténání a zaclonila si obličej rukou. Měla jsem pocit, jako by mi v břiše vyšlehly plameny. Bryn mi znovu kopla do židle.
Zpanikařila jsem a vyběhla z lavice. Učitel ucouvl, když zjistil, že se ženu k němu.
,,Křeče," zašeptala jsem. ,,Nadýmání." Graham zčercenal a podepsal mi povolenku opustit třídu. Rozběhla jsem se k dívčím toaletám. Naštěstí tam nikdo nebyl. Roztřeseně jsem se sesula k zemi. Vzápětí zavrzaly dveře.
,,Cal," zašeptala Bryn a klekla si ke mně,
Pokoušela jsem osud a ten mě teď dohonil. Měla jsem toho medvěda nechat, ať ho zabije. Jenomže při představě, že by se tomu novém něco stalo, se mi udělalo zle. ,,Jak to, že má chodit zrovna k nám?"
,,Já vím." Bryn mě objala. ,,Ale asi to bude syn někoho důležitého. Myslím v lidským světě. Jak jinak by ho sem mohli dát v tomhle věku? To se nikdy nestalo."
,,Ach bože, Bryn." Zvedla jsem hlavu. ,,Co když to Strážci vědí?"
Zavrtěla hlavou. ,,Nevědí. Když se něco zvrtne, řeší to naše paní. Okamžitě. Neboj se."
,,Asi máš pravdu." Vztala jsem a došla k umyvadlu. ,,Nevědí to."
Zahlédla jsem její tvář v zrcadle. ,,Kdo to může být?"
,,Prostě dítě nějakého bankovního magnáta nebo prachatýho senátora jako ostatní, co sem chodí," řekla. ,,Nic pro nás neznamená."
Jsem tak hloupá. Nohy jsem měla celé rozklepané. Nemůžu uvěřit, že jsem ho zachránila.
,,Na, jsi bílá jako stěna." Bryn vytáhla z tašky tvířenku a podala mi ji. ,,Nikdo neví, co se stalo, jenom my dvě a ten kluk. A tomu ani pravděpodobně ani sám nevěří. Kdo z obyčejnejch lidí by tomu věřil? Prostě předstírej, že se to nikdy nestalo."
,,Dobře." Polkla jsem zděšení, které mě zachvátilo, když jsem sí uvědomila , že jsem ho vlastně chtěla vidět. Znovu jsem cítila jeho rty na svém předloktí. Zachvěla jsem se. Začíná mě zmáhat stres z blížícího se obřadu. Přestávám to zvládat.
Rozhodla jsem se zbytek první hodiny vynechat, ale bylo mi jasné, že věčně se před Shayem Doranem schovávat nemůžu. Vzhledem k tomu, že nás ve třídě není ani třicet, ho stejně dřív nebo později na některé hodině uvidím.
Francouzština?
Ne.
Biologie?
Ne.
Organická chemie?
Ano.
Slečna Forisová poslala Shaye ke dvěma dalším lidským studentům. Zřejmě mou ostražitost vycítil, protože se po mě podíval. Rychle jsem se odvrátila a litovala, že si ho nemůžu prohlížet. Místo toho jsem se otočila na Rena, který nám chystal věci na laborky. Snažila jsem se soustředit na hodinu, ale cítila jsem pohledy, které na mě Shay vrhal ze druhé strany třídy. Kousla jsem se do rtu, aby se neusmála. Taky se na mě chce dívat.
Ren mi podal kádinku. ,,Tak co, rozmyslela sis to?"
,,Co?" Odložila jsem ji a vzala si zkumavku.
,,Jestli si někam společně vyrazíme," řekl a položil mi dlaň na záda. ,,Nebo ještě pořád pochybuješ, že bys svou smečku zvládla?"
To místo, kde se mě dotkl, pálilo, jako by si mě tam označil. Nepodívala jsem se na něj. ,,Mám v ruce lahev s kyselinou chlorovodíkovou, Rene. Neštvi mě. Dobře víš, že nehraješ podle pravidel."
Zasmál se, ale ruku stáhl. Když jsem doměřila tekutinu, lahev jsem odložila.
,,Měla jsem na práci jiný věci," zabručela jsem a bránila se touze, aby se mě zase dotkl.
,,To je škoda." Jeho zuby se zablýskly v gestu přátelství i varování.
,,A pročpak?" Opřela jsem se o stůl.
,,Protože jsem vás chtěl někam pozvat." Začal si dělat zápisky.
,,Kam?" Podívala jsem se mu přes rameno. Jako vždycky byly jeho poznámky perfektní, bavilo mě ale předstírat, že pochybuji. Měla jsem sto chutí vytrhnout mu pero a zahrát si na schovávanou.
Suše se usmál. ,,Nemá cenu to zkoušet, když pochybuješ, že by to proběhlo v klidu."
Neskočila jsem na to. ,,Zajímá mě to, Rene. O co jde?"
V očích se mu zablýsklo.
,,Efron pořádá VIP mejdan v jednom ze svých klubůve Vailu. Tenhle pátek. Nějaký nový velký zvíře ve městě a náš pán mu jako obvykle podlejzá. Chceme tam jít. Mohla bys taky. Se svou smečkou."
To mě zaskočilo. ,,Vážně?"
,,Myslíš, že si s tebou hraju?" Nesadil nevinný výraz.
,,Ano," řekla jsem a on se zasmál. Tentokrát mě vzal za ruku. Neucukla jsem, když se naše prsty setkaly.
,,Moje nabídka platí. Záleží na tobě." S tím se znovu vrátil k zápisníku a nechal mě tam stát s rozbušeným srdcem.
,,Ve kterým klubu?"
,,V Edenu."
Zaťala jsem zuby.
,,Dobře. Přijdeme, díky." Řekla jsem to schválně nevzrušeně, i když jsem se nedočkavostí přímo chvěla.
Nesnažil se zakrýt úsměv. ,,Jména vás všech budou na seznamu hostů."
Kousla jsem se do rtu.
,,Co je?" zamračil se.
,,Nejsem si jistá, pokus jde o Ansela."
Pokrčil rameny, opřel se o stůl a protáhl se. ,,Když bude jeho ménu na seznamu, dostane se tam."
Propletla jsem ruce za zády, abych odolala nutkání dotknout se ho.
,,Je mu patnáct." Odvrátila jsem oči od jeho svalnatého těla.
,,Cosette je taky patnáct a bude tam." Přistoupil blíž. ,,Odpustil by ti, kdybys ho nevzala s sebou?"
,,Asi ne." Dovedla jsem si představit, jak naštvaně by se tvářil, kdybych mu řekla, že jdeme do klubu, ale bez něj.
,,Jeho jméno bude na seznamu, ale je to tvůj brácha. Rozhodni se sama, Cal."
,,Ehm, ahoj," ozvalo se za mnou. Ren se zamračil a já se otočila.
Stál tam. Turista.
No nazdar.
,,Můžu s tebou mluvit?" zeptal se.
,,Proč?" opáčila jsem zostra. Znělo to až moc nepřátelsky. Chtěla jsem s ním mluvit, ale nepřipadalo to v úvahu. Neušlo mi, že Rena překvapilo mé chování, nemusela jsem se na něj ani podívat. Pro jistotu popošel ke mně. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli jsem ráda, nebo jestli mě to uráží. Koneckonců i já jsem vůdkyně.
V Shayových očích se zrcadlil Renův výhružný výraz. Žádný člověk nedokáže snést varovný pohled Ochránce, zvlášť když jde o vůdce smečky. Bylo mi ho skoro líto.
,,Nebo nic," zamumlal a znovu se nezvózně podíval na Rena, který mě zezadu objal.
Měla jsem sto chutí Renovy prsty odtrhnou a rároveň se mi ulevilo. Opájela jsem sepevným stiskem jeho silných rukou, ale pohrdala jeho snahou vlastnit mě. S rostoucím podrážděním jsem se po něm ohlédla. V tu chvíli mi to došlo. Nechci aby mě Shay takhle viděl.
Zavrtěl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit. Zazvonilo a on odspěchal.
,,Divnej," zabručel Ren a pustil mě. ,,Je tu novej, co?"
,,Asi chodí do třídy se mnou a s Bryn. Posadili ho vedle mě, pravděpodobně se jednom chtěl zeptat, kde co je." Snažila jsem se vypadat znuděně. ,,Ještě nezná pravidla. Nemíchat se mezi vlky."
Ren pokračoval v uklízení pomůcek. ,,No jasně, tohle pravidlo."
,,Že se pohybuješ na hranici ty, ještě neznamená, že to budou dělat všichni. My ostatní Strážce respektujeme."
Pokrčil rameny.
Přestaň se chovat tak arogantně, kruci!
,,Hele, mám hroznej hlad. Zvládneš to?" Mávla jsem ke zbývajícím kádinkám a zkumavkám, které bylo třeba vrátit do skříně.
,,Jasně."
,,Díky." Popadla jsem tašku a rychle odešla ze třídy. Ochránci vždycky obědvali na druhé straně jídelny. Každá smečka sice seděla u jiného stolu, ale drželi jsme se blízko u sebe. Naprosti měly svá místa děti Strážců, oblečené ve značkách Gucci a Prada, které nad námi ostatními ohrnovaly nos. Lidští studenti seděli uprostřed, mezi vlky a dětmi jejich pánů. Někdy mi těch smrtelníků bylo líto. Ve svém vlastním světě měli možná velkou moc, ale tady ne. Bylo jim jasné, že v téhle škole jsou až docela na konci potravníko řetězce.
Ansel s Masonem už byli u našeho stolu, když jsem přišla. Posadila jsem se vedle bratra.
,,Tak co ti Ren chtěl?" vyptával se zvědavě.
Mason se nahnul dychtivě blíž, neřekl však nic.
,,Počkejte, až tu budou ostatní." Vytáhla jsem z tašky krůtí sendvič.
Ansel netrpělivě zavrčel. Věnovala jsem mu varovný pohled. Na podlaze zavrzaly kovové nohy, když se Bryn posadila vedle mě. Fey si přisedla k Masonovi.
Přelétla jsem druhy ze své smečky pohledem, pak jsem mávla k vedlejšímu stolu, kde seděli Baneové. Sabine bubnovala dlouhými rudými nehty o stůl a něco šeptala Cosette. Mladší blondýna semkla rty. Kůži měla tak bledou, že byla skoro průsvitná, v jednom kuse se ošívala.
Dax s Nevillem si právě dávali páku. Dax ve fotbalovém tričku a pytlových dřínech by měl hubeného Nevilla hravě převážit, přesto mu na čele vyskočily krůpěje potu. Neville, celý v beatnické černé, pomalu tlačil Daxovu ruku k desce. Ren seděl na kraji stolu, smál se, ale každou chvíli zalétl pohledem k nám.
Polkla jsem sousto krůtího masa s pšeničným chlebem. ,,Dobře, takže poslouchejte."
Nightshadeové se okamžitě předklonili, kromě Masona. Ten se začal houpat na židli a dal si ruce za hlavu. Ohlédl se po Banech a mrkl na mě. Zasmála jsem se.
,,Ren se sem dívá, takže pěkně v pohodě, v klídku, jako Mason.
Ostatní se zahanbeně omlouvali a snažili se zaujmout trochu uvolněnější pozice.
,,Vůdce Baneů mi udělal zajímavý návrh." Ukousla jsem si sendviče a ignorovala, jak mi při tom zakručelo v břiše.
Bryn namotávala na vidličku špagety. ,,A to?"
,,Chce abychom trávili víc času společně, občas si někam vyrazili." Sledovala jsem jak se zbytek smečky snaží ovládnout.
Ansel rozsypal chipsy po stole, Fey znechuceně napšpulila rty a nechápavě se ohlédla po Bryn, která tiše sykla. Jen Mason vypadal nevzrušeně. Protáhl si paže a tvářil se spokojeně. Tiše jsem zavrčela a všichni se rychle vzpamatovali.
Bryn promluvila jako první. ,,Myslí jako, že s tebou chce chodit?" zeptala se nevěřícně.
,,Ne, s náma." Ukázala jsem na ně. ,,Jde o naše smečky. Myslí si, že by se Baneové a Nightshadeové měli dát dohromady už teď, před oficiálním sloučením."
,,Prosím tě," rozčilovala se Fey, ,,proč bychom to měli dělat dřív, než to bude nutný?" Rozcupovala na kousíčky ubrousek, který měl tu smůlu, že ležel na jejím podnose.
Mason se dál houpal na židli. ,,Možná to bude zajímavý."
,,Bryn?" otočila jsem se na ni.
,,Co tím sleduje?" Zalétla očima ke stolu Baneů.
Taky jsem se tam podívala. Dax vypadal zdrceně, Neville si stáhl tvídovou kšiltovku do očí a opřel se, aby si zdříml. Ren se posadil vedle Sabine, která se o něj opřela a něco mu rychle říkala. Cosete kývala na souhlas.
,,Přesně to, co já," řekla jsem. ,,Efron se po něm vozí a Lumine zase po mně. Včera v noci u nás byla s přízraky."
Smečka se okamžitě naježila.
,,Ren si myslí, že kdybychom předvedli, že jsme se sloučení svolní," pokračovala jsem, ,,chápejte, plnili rozkazy dřív, než je vydají, Strážci by nám mohli dát pokoj."
,,Co si o tom myslíš ty?" Ansel konečně nahrul rozsypané chipsy na hromádku.
,,Řekla bych, že by to stálo za pokus. Pěkně krok za krokem. Když to bude na nic, vykošleme se na to a počkáme do října, až dostaneme oficiální rozkaz."
Mason spustil přední nohy židle na podlahu. ,,Jak to myslíš, krok za krokem?"
,,Pozvali nás na párty do Edenu, je to v pátek večer."
,,Slušný." Mason šťouchl Ansela.
,,Ale ..." Všichni na mě upřeli oči. ,,Nechci, aby byli Baneové na koni. Eden je Efronův píseček. Jejich píseček."
Bryn se ke mně naklonila, pak se rozhlédla po ostatních a vycenila zuby. ,,Má pravdu. Nesmíme dovolit, aby nám po sloučení vládl Ren."
,,Taky nebude," prohlásila jsem. ,,Pořád ho udržuju na pochybách. Vždycky trpěl přehnanou sebedůvěrou."
Ostatní se zasmálo.
,,Potřebuju, abyste mě poslouchali a hráli hezky čistou hru," pokračovala jsem. ,,I kdybych snad udělala něco … šokujícího."
Mason zabubnoval prsty o stůl. Ansel naklonil hlavu ke straně. Bryn jenom přikývla. Podívala jsem se na Fey, která chroupala jablko.
,,Ty jsi vůdkyně, Cal," řekla s plnou pusou. ,,Ale stejně musím říct, že Sabine nesnáším. Je to hnusná mrcha."
,,Třeba je milá, když jí člověk pozná blíž," nadhodil Ansel, za což ho Fey odměnila vražedným pohledem.
,,Takže jsme se domluvili?" Napřímila jsem se a čekala. Všichni kývli, Mason dychtivě, Fey jako poslední.
,,Bezva, takže pozor, teď přijde pecka." Otočila jsem se k Baneům.
,,Hej, Rene!" zavolala jsem.
Přerušil hovor se Sabine, která se tvářila hodně nakvašeně. Povytáhl obočí, ale rychle se vzpamatoval a nasadil výraz nezájmu, byť uctivého.
,,Co je?"
,,Nepřisuneme si stoly k sobě?"
Zaslechla jsem, jak Fey tiše zaklela. Musela jsem se usmát, protože Ren nedokázal zamaskovat, jako ho to zaskočilo.
,,Jasně." Rychle se ohlédl na Daxe a trhl hlavou našim směrem.
Urostlý oktaván došel k nám a jednou rukou popadl náš stůl. Za strašného vrzání ho odtáhl po podlaze k Baneům a přirazil ho k jejich stolu. Všichni v jídělně nás sledovali. Strážci se tvářili šokovaně, okamžitě si začali něco šuškat.
Výborně. Jen ať se o tom Lumine s Efronem dozvědí co nejdřív.
Mason už stál. Dotáhl si židli k Nevillovi, který vypadal překvapeně, ale usmál se a posunul se, aby mu udělal místo. Mason mávl na Ansela. Bratr k němu přiklusal a Neville mu podal ruku.
Hmm. Nečekala jsem, že to bude tak snadné.
Sabine sebou škubla, když si Fey přinesla židli ke spojeným stolům. Ta ji zpražila pohledem a posadila se co nejdál od ní.
No, možná to zas tak snadné nebude.
,,Callo?" Bryn čekala vedle mě.
,,Fey potřebuje morální podporu a možná taky trochu pohlídat. Sedni si k ní."
Upírala jsem pohled na Rena. Nahnul se k Daxovi. Viděla jsem, jak pohybuje rty, ale nic jsem neslyšela. Dax ztuhl. Ren mu položil ruku na rameno, ale Dax ji setřásl a vstal.
Urostlý vlk prošel kolem mě, popadl židli na které jsem seděla a odnesl ji k Bryn a Fey- Kývla jsem, když se neochotně posunuly tak, aby velkému Baneovi udělaly místo. Ren ukázal na židli vedle sebe a povytáhl obočí.
Vzala jsem si oběd a šla se k němu posadit. Sabine schlípla, Cosette se nervózně usmála.
,,Ahoj, dámy," řekla jsem.
Sabine zachrčela a objala si ramena.
,,Ahoj, Callo," zamumlala Cosette, přičemž se rýpala v masové směsi na špagetách, které měla na talíři. Neklidně těkala pohledem mezi mnou a Sabine.
,,Zajímavá taktika, Call." Ren se napil vody.
Já se pustila do krůtího sendviče. Pokrčila jsem rameny. ,,Říkala jsem si, že nám to ušetří případný úlety v Edenu. Efrona by určitě nepotěšilo, kdyby od sebe musel uprostřed večírku trhat mladé vlky."
Ren se zasmál a zhoupl se na židli, zato Sabine mě probodávala nevraživým pohledem.
,,Takže vy jdete?" Zaryla si nehty do paže.
,,Jasně. Nemůžeme se dočkat," ujistila jsem ji přesladce.
,,Koho to zajímá." Vytáhla pilník a začala si pilovat nehty.
Renova židle cvakla o zem. ,,Přestaň s tím, Sabine. A TO HNED."
Upustila pilník a vrhla prosebný pohled na Cosette. Mladší dívka se kousla do rtu, pak jí pilník podala.
Od vedlejšího stolu se ozval hlasitý smích. Fey se bavila a sledovala Daxova rozmáchlá gesta.
,,To je dost zvláštní pohled," utrousila jsem. ,,Smích u ní patří na seznam smrtelných hříchů."
Ren se nahnul blíž. ,,S Daxem je zábava, umí skvěle vyprávět. Bude se jim líbit."
,,Vypadá to tak."
Mason s Nevillem a Anselem byli pohroužení do hovoru, který se podle útržků, co jsem zaslechla, zřejmě týkal nejlepších nezávislých kapel. Na ostatní vlky se ani nepodívali. Spokojeně jsem se opřela.
Přece jen to půjde.
Vzápětí mi zaskočilo sousto sendviče, protože mi Ren položil ruku na nohu a prsty mi přejel po stehně. Rozkašlala jsem se a popadla jeho láhev s vodou. Pořádně jsem se napila, než jsem mu ruku odhodila.
,,Snažíš se mě zabít?" prskla jsem. ,,Nech si ty svoje ruce pro sebe."
Otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale najednou se napřímil a podíval se za mě. Otočila jsem se.
Uprostřed jídelny stál Shay a se zvědavostí i obavami hleděl na naše spojené stoly.
,,Asi máš pravdu, Cal," řekl Ren. ,,Ten kluk potřebuje trochu usměrnit. Vypadá to, že chce jít sem."
Shay k nám váhavě zamířil a přitom na mě upíral oči jako v hypnóze. Otřásla jsem se a schovala zbytek sendviče do hnědého papírového sáčku.
Sabine se ušklíbla. ,,No ne, takovej zamilovanej pohled. Vypadá to, že se nám nováček zabouchl do Cally. Není to roztomilý? Chudáče človíček."
Znovu ta známá směsice strachu a radosti, která mnou prostupovala, kdykoli jsem na toho nového pomyslela. Ráda bych věděla, jestli na mě myslí stejně často jako já na něj.
Ren zavrčel. ,,Možná bych s ním měl hodit řeč, aby pochopil, jak to tady chodí … a kde je jeho místo."
Začal se zvedat. Nemohla jsem ho nechat, aby na Shaye vystartoval.
,,Ne, Rene, prosím. Je to jenom člověk. Neví, co má dělat." Popadla jsem ho za ruku a stáhla zpátky na židli. ,,Dej mu jeden den, dojde mu to. Vždycky jim to dojde."
,,Chceš to?" zašptal tiše. ,,Abych ho nechal na pokoji?"
,,Nemáme se s lidma stýkat," poukázala jsem. ,,Jenom to přitáhne pozornost, když se do něj pustíš."
Vzal mě za ruku, kterou jsem ho držela, a propletl si se mnou prsty.
Strnula jsem, ale nepokusila se vyprostit.
No dobře, můžeme se přece držet za ruce. Na tom nic není.Všechno bude v pohodě.
Jen srdce mi bušilo, jako bych právě dobíhala maraton. Rozčilovalo mě, že se v jeho přítomnosti nedokážu ovládat - a přitom musím.
Ostatním neuniklo, že se něco děje. Zmkli a otočili se na Shaye. Začali tiše vrčet. Bylo to poprvné co mladí Nightshadeové a Baneové udělali něco společně.
Jsme smečka.
Vzhledem k tomu, že na něj deset párů očí upíralo nepřátelský pohled, ztratil odvahu. Rozglédl se po jídelně a objevil ty dva, se kterými byl na chemii. Naposledy se po mně lítostivě ohlédl a pospíchal si přisednout k nim.
Ren se zasmál. ,,Asi máš pravdu, Cal, vypadá to, že se učí rychle."
Chabě jsem se usmála a zmuchlala sáček se svačinou. Až příliš dobře jsem si uvědomovala, jak jsem zklamaná, že Shay zamířil jinam.