Pravá krev 3 - Klub mrtvých

Když jsme se vrátili do Alcidova bytu, přemohla mě taková únava, že jsem toužila jenom po jediné věci − natáhnout se. Byl to jeden z nejdelších dnů v mém životě, a to jsme ještě měli před sebou celý večer. číst dál

Když jsem se vrátila, Alcide už na mě čekal. Jak strávil alespoň část dopoledne, jsem zjistila podle kupy zabalených dárků na kuchyňském stole. Alcide nakupoval na Vánoce. číst dál

V kabince výtahu jsme oba mlčeli, a než Alcide odemkl byt, opřela jsem se na chodbě o zeď. Připadala jsem si jako troska. Ta rvačka s motorkářem i Debbiina pomsta mě unavily, rozrušily a vyvolaly ve mně pocit rozpolcenosti. číst dál

Janice Herveaux Phillipsová (dva roky vdaná, matka dvou dětí, jak jsem zjistila) dokonale splňovala mou představu Alcidovy sestry. Byla vysoká, pohledná, upřímná a sebevědomá, a navíc zdatná podnikatelka. číst dál

Protože jsem se podle všeho měla vydat za hranice našeho městečka, musela jsem vyprat prádlo a vyhodit nějaké věci z ledničky. Po spoustě hodin, které jsem předchozí den a večer strávila v posteli, se mi nijak zvlášť nechtělo spát, takže jsem vytáhla kufr, otevřela ho a hodila do pračky na vymrzlé verandě pár kousků oblečení. Neměla jsem náladu dál rozebírat svou povahu. Hlavou mi vrtala spousta dalších námětů. číst dál

Než vyšlo slunce, podařilo se mi usnout asi na půl hodiny. Vstala jsem a uvařila si trochu kávy, ale smysl to nemělo. Zůstala jsem ležet v posteli. Telefon vyzváněl, ale nezvedla jsem ho. Slyšela jsem i zvonek u dveří, ale nešla je otevřít. číst dál

Zkusmo jsem otočila kulovou klikou, abych se ujistila, že jsem zamkla, otočila jsem se, ale vtom jsem koutkem oka zahlédla v houpačce na verandě nějakou postavu. Když se postava narovnala, přidušeně jsem vyjekla. Pak jsem ho ale poznala. číst dál

Zašla jsem k Billovi domů a našla ho skloněného nad počítačem. Posledních pár měsíců se to stávalo velice často. Ještě před pár týdny by okamžitě po mém příchodu všeho nechal. Teď ho však ze všeho nejvíc přitahovala klávesnice. číst dál