První den ve škole po Shayově proměně proběhl bez potíží, až na jeden incident při hodině filozofie. Jakmile Ren vešel do třídy, Shay se celý naježil. Čekala jsem to a probodávala ho pohledem, dokud se neuklidnil. Koncem odpoledne už jsem téměř sdílela jeho optimismus, že naše výprava do Haldisu zůstane utajena, ale nemělo to dlouhého trvání.
Jakmile jsem vešla k nám domů, poznala jsem, že se něco děje. Do nosu mě udeřil pach přízraků. Napadlo mě dům obejít a vstoupit zadním vchodem, abych nemusela kolem kuchyně, ale pozdě.
„To bude naše děvče.“ Proboha, oni to vědí! Je to tady.
Srdce se mi na chvíli zastavilo. Tenhle hlas jsem u nás doma ještě neslyšela. Když jsem vešla do obývacího pokoje, uviděla jsem v otcově koženém křesle Efrona Banea s úsměvem na rtech.
„Čekáme tu na tebe, Callo,“ sdělil mi. „Asi máš spoustu práce, že se vracíš tak pozdě. Zvlášť když se jde zítra do školy. Doufám, že neprovádíš žádné nepřístojnosti.“
Nebyl u nás sám. Kromě přízraků, které se tetelily za jeho zády, seděli na pohovce Logan a Lumine. Co tu všichni dělají? Snažila jsem se nemyslet na to, že jsem Shaye proměnila, aby nevycítili můj strach.
„Jen plním rozkazy.“ Podívala jsem se na Logana, který souhlasně kývl. „Jak jsi chtěl.“
„Ano, slyšel jsem,“ konstatoval. „Náš Ren si myslí, že sis je vzala až příliš k srdci.“
Mám se vzdát chvílí se Shayem, protože Ren žárlí? „Jestli jsem to pochopila špatně –“ začala jsem.
„Ne, ne,“ přerušil mě Logan. „Já vím, že jsi nevinnost sama, Callo.“ Zasmál se. „Ren se zkrátka ježí při pomyšlení, že trávíš čas s jiným mužem. Ale taková je jeho přirozenost, nic složitějšího v tom není. Jen pěkně pokračuj.“
„Dobře, Logane,“ zamumlala jsem.
„Á, už je tady,“ zašvitořila matka, která vešla do obýváku se stříbrným podnosem, na kterém stál čajový servis s malými zákusky. „Vítej doma, Callo. Jak sis jistě všimla, máme hosty. Tvůj otec je na hlídce.“
Nepůsobila nijak zvlášť nervózně. Možná přece jen nevědí, že někdo zabil jejich pavouka. Ale jestli mě nepřišli potrestat, tak co tu chtějí?
V tu chvíli se zvenčí ozvalo bouchnutí dveří od auta.
„A už budeme kompletní,“ pochvalovala si Lumine. Ještě někdo další?
Ozvalo se zaklepání.
„Callo, dojdi, prosím, otevřít, já zatím naservíruji čaj.“ S rostoucí úzkostí jsem sledovala matčiny roztržité pohyby. Kdo by to mohl být?
Došla jsem ke dveřím. Když jsem otevřela, stáli na prahu dva muži. Jednoho jsem dobře znala, druhého jen z doslechu. Neproslýchalo se o něm nic hezkého.
„Tohle bude určitě Calla.“ Renův otec si mě zkoumavě prohlížel. „No, aspoň ti nevybrali žádnou šeredu. Docela ujde, ne?“
Neovládla jsem se a zavrčela na něj.
Zasmál se a podíval se na Rena. „A navíc je temperamentní. To je dobře. O to zábavnější bude ji zkrotit.“
Ren na to nic neřekl, jen upíral oči na rohožku. Emile Laroche prošel kolem mě do obýváku a rozhlédl se po něm, jako by se ho chystal zařizovat. Bylo dobře, že měl otec zrovna hlídku. Snažila jsem se na vůdce Baneů nezírat, takže jsem sotva vnímala, že ke mně přistoupil Ren a políbil mě na čelo.
„Rád tě vidím,“ zašeptal a vzal mě za ruku.
Zamumlala jsem něco na pozdrav a dál civěla na jeho otce. Zatímco Ren byl silný, ale mrštný, Emile byl podsaditý a pod oblečením se mu rýsovaly svaly. Na rozdíl od tmavovlasého a tmavookého Rena připomínaly Emilovy vlasy slámu, oči měl světle modré a chladné.
„Naomi!“ zvolal a zazubil se na matku. „Jaký pohled pro unavené oči.“
„Emile.“ Matka sklopila zrak. „Dáš si něco k pití?“
„Něco silnějšího než tohle.“ Ukázal na čaj.
„Jistě.“ Odspěchala do kuchyně.
„Pro mě taky,“ zavolal za ní Efron a usmál se na Emila. „Ještě že tě tu máme.“
„Rádo se stalo.“ Emile se opřel o stěnu. „Dobrý večer, paní, mladý pane.“
„Díky, žes přišel, Emile,“ řekla Lumine a zamíchala si čaj. „Vím, že setkání podobného druhu je dost neobvyklé.“
Matka se vrátila s pitím pro Emila a Efrona. Rozhlédla se a semkla rty. „Přinesu další židle.“
„Nechceš si mi sednout na klín?“ navrhl jí Emile a jedním hltem vyprázdnil sklenici. Vyrazilo mi to dech, zato Efron se vesele zasmál a Logan se ušklíbl. Lumine se tvářila nesouhlasně, nijak to však nekomentovala.
„Přinesu celou láhev,“ pronesla tiše matka, když jí Emile vrazil prázdnou sklenici do ruky, a vrátila se do kuchyně.
Pomohla jsem jí přestěhovat do obýváku kuchyňské židle a usadila se vedle Rena.
„Škoda že tu není Stephen,“ poznamenala Lumine.
„No jo, to je teda škoda,“ odfrkl si Emile. „Už je to pár let, co jsme se naposledy pořádně porvali.“
„Jen klid, příteli,“ napomenul ho Efron. „Na tohle potřebujeme obě smečky. Antipatie budeš muset prozatím nechat stranou.“
„Co se děje?“ zeptala se matka a podala Emilovi láhev skotské.
„Myslíme si, že v Haldisu něco není v pořádku,“ řekla Lumine. „Možná jsme zformování nové smečky odkládali příliš dlouho.“
Byla jsem hrůzou bez sebe, přesto jsem se pokusila nasadit nechápavý výraz. Oni to vědí!
„Při hlídkách jsme na nic zvláštního nenarazili,“ podivila se Naomi.
„K problému nejspíš došlo přímo uvnitř jeskyně,“ pokračovala Lumine. „Naše poslední obranná linie možná padla, ale nebudeme si jistí, dokud to neprozkoumáme. Logane?“
Jenže nevědí všechno. Jak dlouho potrvá, než si to dají dohromady?
Logan se otočil ke mně a k Renovi. „Zítra nepůjdete do školy. Potřebuju, aby nová smečka prověřila okolí jeskyně a její vchod. Ale nepouštějte se uvnitř moc daleko – snadno poznáte, jestli jste ji vyrušili.“
„Ji?“ zopakovala jsem překvapeně.
„Na rozdíl od vás je tenhle tvor něco jako náš mazlíček.“ Usmál se. „Ovšem smrtící mazlíček, který svou jeskyni dobře brání. Samozřejmě pouze v případě, že by se někomu podařilo proklouznout přes naše věrné Ochránce.“
„Napadne nás?“ zeptal se Ren.
„Bezpochyby,“ odtušil Logan. „Proto taky nechci, abyste chodili do jeskyně moc hluboko. Prostě to zkontrolujete a pak mi podáte hlášení. Obvykle své doupě neopouští. Pokud ji uvidíte živou, odejděte. Nebude vás pronásledovat. Jestli se jí něco stalo, musíme zjistit, co. Rozdělte se do skupin. Několik vlků pošlete zkontrolovat jeskyni, ostatní ať prozkoumají okolí a zjistí, jestli se k ní někdo nebo něco přiblížilo. Musíme ověřit, jestli se k Haldisu nedostali Hledači.“
„Co je ten tvor zač?“ chtěl vědět Ren. Sevřel mi ruku.
„Nerad bych vám pokazil překvapení,“ usmál se Logan. „Je opravdu pozoruhodná.“
I já tiskla Renovi ruku, ale spíš proto, aby se mi netřásla. Musím být mezi vlky, kteří půjdou prohledat jeskyni. Vlastně musím být jediná, kdo půjde dovnitř. Jinak… nic jiného prostě nepřipadá v úvahu.
„Máme tam vyrazit hned zítra?“ zeptala jsem se co nejklidněji.
„Ano,“ odpověděl Logan. „Je třeba jednat ihned. Pokud se Hledačům podařilo prolomit naši obranu, bude nutné podniknout jistá opatření.“
„Hned jak se vrátím domů, svolám smečku,“ řekl Ren a podíval se na mě. „Souhlasíš, Callo?“
Než jsem mohla odpovědět, Emile vybuchl: „Nepotřebuješ její svolení, hochu.“
„Trocha slušnosti ještě nikoho nezabila, Emile,“ napomenula ho Lumine. „Calla byla mladým Nightshadeům dobrou vůdkyní. Od Rena je jedině moudré, že se ptá na její názor.“
Emile něco zabručel a Efron se ušklíbl.
„V pořádku, obvolej je,“ přikývla jsem. Musím vymyslet, jak se zítra dostat do jeskyně.
„Sejdeme se za svítání?“ navrhl a znovu mi stiskl dlaň. „Na konci stezky?“
Kývla jsem.
Lumine vstala a uhladila si sukni. „Výborně. Tohle tedy bude vaše první zkouška. Ať nás nezklamete!“
„To nikdy,“ řekl Ren.
„Dobře,“ usmál se Efron. „V tom případě se rozloučíme.“
„Děkuji za čaj, Naomi,“ řekla Lumine. „Jsi vynikající hostitelka, jako vždycky.“
„Paní.“ Matka se poklonila.
Logan se u nás ještě zastavil. „Dobrý lov.“
Přízraky tiše odpluly za nimi. Když se vchodové dveře zabouchly, Ren vstal, ale Emile si nalil další sklenku. Napřáhl láhev k matce.
„Na staré časy?“
„Ne, děkuju,“ odmítla.
„Ještě zůstaneme?“ Ren se zamračil a tázavě se podíval na otce, pak na mou matku.
„Nebylo by zrovna zdvořilé nechat tu dvě tak krásné dámy o samotě, když tu není Stephen, aby se o ně postaral.“ Emile došel k matce a vklouzl jí prsty do vlasů. Zbledla, ale ani se nepohnula.
„Dokážeme se o sebe postarat samy,“ obořila jsem se na něj.
„Ale ne tak, jako to dovede muž,“ odtušil a pohladil matku po tváři. „Naomi, jaké nesmysly jsi tu holku naučila? Doufám, že nebude dělat mému synovi potíže.“
„Bude z ní skvělá družka,“ ujistila ho. „Hodná tvého syna.“
Vůbec jsem nechápala, proč ho neodstrčí. Věděla jsem, jak je silná. Možná by Emila nedokázala přemoct v boji, ale odrazit rozhodně ano.
„Ano, skvělá, zrovna jako její matka. Ty jsi hodná holka, Naomi, znáš svoje místo. Vždycky jsem litoval, že jsme se nepoznali líp.“
„Děkuju,“ zašeptala, mně však neuniklo, jak se jí třesou ruce.
„Noc je ještě mladá,“ pokračoval a sklonil se k ní. „Plná možností. Mohli bychom si vynahradit, co jsme zameškali.“
„Jak se opovažujete!“ vykřikla jsem. „Nechte ji na pokoji!“
Emile se na mě otočil a zavrčel. „Reniere, vezmi si tu svou čubku nahoru!“
„Nikam nejdu!“ vybuchla jsem. Ren mi položil ruce na ramena, a jedině to mě zadrželo, jinak bych se na Emila vrhla.
„Otče, měli bychom jít. Je pozdě a doba vhodná pro návštěvu skončila,“ řekl tiše. „Stephen se každou chvíli vrátí z hlídky.“
„To je fakt,“ usmál se Emile zářivě. „Měl bych ho aspoň pozdravit.“
„Mám spoustu úkolů a navíc musím svolat smečku kvůli zítřejší průzkumné výpravě,“ domlouval mu Ren. „Radši bych šel teď hned. Prosím.“
„Nevím, odkud bereš tu etiku, hochu.“ Emile jedním lokem dopil a bouchl sklenicí o područku křesla. „Bylo mi potěšením, Naomi.“
„Tak zítra.“ Ren se na mě ani nepodíval a následoval otce ke dveřím.
Když odešli, matka vstala a upravila si halenku.
„Radši bychom tu měly trochu poklidit.“ S tím začala sbírat sklenice a rovnat je na podnos.
„Mami, to k tomu nic neřekneš?“
„Jak to myslíš, holčičko?“
„Proč sis to od Emila nechala líbit?“
„Je to vůdce smečky, Callo.“ Pokračovala v úklidu, ani se na mě nepodívala. „Tak to s nimi prostě chodí.“
„Táta takovej není!“
„Ne,“ přisvědčila a zvedla podnos. Šla jsem za ní do kuchyně. „Ale Efron a Lumine oceňují rozdílné vlastnosti. Lumine dává přednost klidnému přístupu a samozřejmě –“
„Eleganci,“ dopověděla jsem za ni. „Jak bych mohla zapomenout?“
Upjatě se usmála. „Efron má radši vůdce, kteří mají… pevnější ruku.“
„Takhle tomu říkáš? To já bych řekla, že Efron i Emile jsou prasáci!“
„Nebuď hrubá, Callo, nehodí se to.“
„Povíš to tátovi?“ zeptala jsem se.
Naskládala nádobí do dřezu. „Jistěže ne. Emila nenávidí a sama jsi slyšela naše pány, právě teď je ze všeho nejdůležitější spolupráce. Nemůžeme dovolit, aby si v čase ohrožení šli vůdci smeček po krku. Oni jsou v takových věcech jako malé děti.“
„Jako malé děti? Nikdo kromě táty se tě přece nesmí dotknout!“
„Nikdo nižšího postavení. Tady šlo o vůdce smečky. Doufám, že se nikdy nedostaneš do podobné situace. Emile využije každou příležitost, která se nabízí, aby se tvému otci dostal na kobylku. Vždycky se snažil dokazovat, že on je ten silnější. Od té doby, co zemřela Corinne, se to ještě zhoršilo.“
„Ale –“
Otočila se ke mně a napřáhla ruku. „Přestaň, Callo. To stačí.“
„Takže tohle má být ta vaše elegance?“ Nedokázala jsem ovládnout rozčilení. „Chovat se jako děvka s každým chlapem, co vejde k tobě do domu?“
Octla jsem se na zemi dřív, než jsem si stihla uvědomit, že mě udeřila. Pálila mě tvář.
„Teď mě dobře poslouchej.“ Matka stála nade mnou, pěst dosud zaťatou. „Už jsem ti to jednou řekla a víckrát se nebudu opakovat. Emile není jen tak někdo, je to vůdce Baneů. Nemůžeš se postavit vůdci, ani když nepatříš k jeho smečce. Riskovala bys tím život. Rozumíš mi?“
Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem ani nedokázala otevřít ústa.
„Tak rozumíš mi?“ Ještě nikdy nevypadala tak přísně.
„Ano, matko,“ zašeptala jsem.
„Určitě jsi unavená.“ Nasadila obvyklý vlídný výraz. „Jakmile to dodělám, uvařím ti heřmánkový čaj a napustím ti vanu se spoustou pěny. Zítra tě čeká velký den.“
Kývla jsem a otupěle vyšla po schodech nahoru. Ansel měl zavřené dveře a z jeho pokoje se linula hlasitá hudba. Matka ho zřejmě poslala nahoru do pokoje, když dorazili Strážci. Nic z toho neslyšel.
Na chvíli jsem u něj chtěla zaklepat, ale pak jsem šla radši do svého pokoje a nechala brášku snít o lásce, dokud ještě může. Zavřela jsem za sebou a vzápětí jsem se rozbrečela. Hádala jsem, kolik mám času, než se objeví matka s čajem a než Strážci zjistí, jak hluboko sahá má zrada.
2024 ©