Když jsem celá unavená otevřela dveře, obloha už byla tmavá. Domem se nesla tichá klavírní sonáta, kterou si rodiče pouštěli vždycky, když zrovna neměli hlídku. Obvykle poslouchali Chopina, matka popíjela červené víno a otec whisky. Dnes večer bude otec sedět v koženém křesle sám, protože matka je někde venku v lesích blízko Haldisu.
Schlíple jsem vyšla po schodech. Měla jsem pocit, jako bych za sebou táhla stokilové závaží. Chtěla jsem si dát horkou koupel a pak jít spát a už se nikdy neprobudit.
Když jsem vyšla nahoru, zaslechla jsem zpoza Anselových zavřených dveří několik tlumených úderů a jakési šoupání. Zvedla jsem ruku a chtěla zaklepat, vtom se však dveře otevřely.
„Ahoj, Callo!“ Z pokoje se vynořila Bryn s uzardělými tvářemi. Nakrátko se mi podívala do očí. Když se odvrátila, všimla jsem si, jak jí cukají svaly v obličeji.
„Ty jsi ještě tady?“ V duchu jsem počítala. Od chvíle, kdy jsem je opustila v kuchyni, uplynulo skoro dvanáct hodin.
Rozhlédla se po chodbě. „No jo. Ehm. Já jsem… pomáhala Anselovi s tím úkolem z poezie.“ Vyhýbala se mému pohledu.
„Jasně. To asi dost zaostává, co?“
„No, ani bych neřekla,“ pousmála se.
„Díky za pomoc, Bryn!“ zavolal z pokoje Ansel.
„Tak zítra, Cal.“ Seběhla ze schodů.
Podezíravě jsem sledovala její rychlý útěk. Když zmizela, vešla jsem k bratrovi do pokoje. Ležel na posteli a líně listoval antologií anglické literatury.
„Tak jak bylo na hlídce?“
„Dobře.“ Posadila jsem se na okraj postele. „A jak ses měl ty?“
„Fantasticky,“ zavrněl.
„Čím to je, bráško?“ zeptala jsem se a opřela se o loket.
Posadil se a odstrčil knihu tak vehementně, že spadla na zem.
„Tohle má být ten tvůj úkol?“ ukázala jsem na odhozenou antologii. Nekomentoval to.
„Potřebuju s tebou mluvit,“ oznámil.
„Neříkej. A o čem?“ Lehla jsem si na bok.
Podíval se na mě. „Jde o mě a o Bryn.“
No nazdar. Už nějakou dobu jsem to čekala. Chudák Ansel. „A co má s váma dvěma být?“
„No tak, Cal, Copak ti to vážně musím vysvětlovat?“
„Už to tak vypadá,“ řekla jsem, i když mi bylo jasné, co uslyším. Přesto jsem doufala, že se pletu… kvůli nám všem.
Ansel zčervenal, odkašlal si. „Teda, přece sis musela všimnout, jak jsem…?“
Zavrtěl hlavou a uhodil rukou do polštáře tak prudce, až praskl šev. Do vzduchu vyletělo husí peří.
Posadila jsem se. „Tak ven s tím.“
Vypadal, jako by si v duchu chystal proslov.
„Chci být s ní.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Až vznikne nová smečka, chci, aby Bryn byla moje partnerka.“
„Anseli!“ Bylo to horší, než jsem čekala.
„Koukni, Cal, já ji miluju. Absolutně. Je to přesně jako v knížkách a ve filmech. Nic jinýho od života nechci. Jenom jsem potřeboval zjistit, jestli mám šanci. Tak jsem jí to dneska řekl.“
Napadala mě slova útěchy, ale nejdřív jsem potřebovala něco zjistit.
„Co na to ona?“
Rozzářil se. „Dovolila mi, abych ji políbil. Mám dojem, že se jí to líbilo.“
Zaúpěla jsem, ale trochu se mi ulevilo. Možná to přece jen nebude tak vážné. „Bože, Ane, vždyť ji znáš. Víš, že napoprvý je ochotná vyzkoušet všechno.“
Mávla jsem rukou ke dveřím. „Jakmile jsem se vrátila, vystřelila odsud, jako by jí za patama hořelo. Je mi to líto, bráško, ale asi se teď za to stydí.“
„Ale ne. Jenom měla strach, že budeš naštvaná. Bála se, abys jí neukousla ucho.“
„Hele, já vím, že ses do ní zakoukal už jako štěně, ale radši si nedělej velký naděje,“ řekla jsem a doufala, že ho to moc neraní.
„Dej s tím pokoj, Callo, už nejsem malej. Tentokrát je to doopravdy.“
„Jseš si nějak moc jistej.“ Jeho oslnivý úsměv mi dělal starosti.
Zavřel oči. „Co když ti řeknu, že se nechala líbat čtyři hodiny v kuse?“
„Cože?“ Málem jsem spadla z postele.
„A nešlo jenom o líbání.“ Teď se tvářil prohnaně.
„Anseli!“ Došlo mi, že jsem situaci vůbec nepochopila.
S rozzářenýma očima poskakoval po matraci.
Převalila jsem se na břicho, popadla polštář a zakousla se do něj.
„Ale no tak, Cal, měj z nás radost. Milujeme se.“ Začal mě šťouchat do žeber.
Zahodila jsem polštář a postavila se před něj.
„Takhle to mezi náma nefunguje. Je mi fuk, co je v knížkách a ve filmech. Nežijeme jako ostatní!“ spustila jsem na něj. „Anseli, to přece víš!“
„No jo, jasně.“ Uhnul pohledem. „Jenže táta říkal, že Strážci si nechávají páry doporučit od vůdců smečky. A protože víš, jak na tom s Bryn jsme, mohla bys to prostě zařídit.“
„Mohla,“ řekla jsem, „ale těžko ti něco zaručím. O páření rozhodujou výhradně Strážci, v tomhle mají vždycky poslední slovo.“
„Podle táty dodržela Lumine všechna jeho doporučení.“
„Já vím, ale naší paní nebude Lumine, nebo jsi na to zapomněl? Říkala jsem ti, že budeme patřit Loganovi.“ Do mysli se mi vkrádala nepříjemná předtucha. „Jestli nařídí, že se Bryn musí spářit s Masonem, nic s tím nenadělám.“
Čekala jsem, že vybuchne, ale on se rozesmál. Hystericky se složil na postel. „No, to by teda bylo něco.“
„Hele, o co jde, Ane? Já mluvím vážně.“
„No jo, jasně.“
Když jsem mlčela, udiveně zvedl hlavu. „Ty to fakt nevíš?“
„Co mám vědět?“ zeptala jsem se a připadala si jako někdo, kdo je totálně mimo mísu.
Ansel popadl poslední nezničený polštář a zmáčkl ho. „Mason je homosexuál.“
„To nemyslíš vážně. Mason? Mason že je gay?“
Vzdychl. „Víš, tohle je problém vás vůdců. Jste tak posedlí tou novou smečkou, že si nevšímáte, co se vám děje přímo pod nosem.“
„Mason?“ zopakovala jsem. Styděla jsem se za to, že tomu nemůžu uvěřit.
„Poslední rok chodí s Nevem,“ dodal Ansel a lehl si na břicho.
„S Nevem? S jakým Nevem?“
Ansel se na mě díval a čekal, než mi to dojde.
„Myslíš Nevilla? Renova Nevilla?“
„Ne, Masonova Nevilla.“ Zazubil se. „Říkáme mu Nev.“
„Rok?“
„Jo, poznali se ve spolku na podporu Ochránců, co jsou prostě jiný.“
Musela jsem se zasmát. „Takže podle tebe patří Mason s Nevillem – teda Nevem – do spolku Anonymních homosexuálů?“
Pokrčil rameny. Sesula jsem se zpátky na postel.
„Ty jo.“ Vlastně mě tolik nepřekvapilo, že je Mason gay, jako spíš že to tak dobře skrýval. Na druhé straně to byla otázka života a smrti, ale pomyšlení, že mi nedůvěřuje natolik, aby mi svěřil něco tak důležitého, mě zabolelo u srdce.
Ansel se natáhl vedle mě. „Samozřejmě se to všechno kvůli Strážcům tají. Nejsou zrovna tolerantní, co se týče alternativního způsobu života.“ Ušklíbl se.
Zabořila jsem si prsty do vlasů. „Ne, to je fakt.“
Mason a Neville? Nedovedla jsem si to představit. Mason byl extrovertní a rozpustilý, Nev působil tak nějak uzavřeně.
Ansel vzal z nočního stolku poslední číslo časopisu Rolling Stone. „Vzhledem k tomu, jakej je Logan, je to slušná ironie.“
„Cože?“ Položila jsem ruku na časopis a donutila ho, aby se na mě podíval.
„No jo, Logan taky. Aspoň to tvrdí Mason, ale u něj to jako u Strážce nepřipadá v úvahu. Prostě si vezme nějakou výstavní čarodějnici, s tou naseká potomky, a k tomu si bokem pořídí pár mladejch inkubů, se kterýma si bude užívat.“
„Anseli!“ zařvala jsem. Aspoň si nemusím dělat starosti, že by se Logan choval jako jeho otec.
„Callo, jasně, jsem tvůj mladší brácha, ale to neznamená, že o tomhle nic nevím.“
Hodil po mně polštář. „Dokonce to vypadá, že toho vím mnohem víc než ty.“
Vzápětí se zasnil. „Doufám, že to pro nás znamená výhodu. Myslím to, co jsem říkal o Loganovi. Je to Strážce, ale třeba bude jinej.“
„Jo.“
Kousl se do rtu. „Já to musel risknout, Cal. Miluju ji. Vlastně ji miluju odjakživa.“
Naskočila mi husí kůže. „Dobře, já to chápu, ale dokud nepřijde oficiální rozkaz od Strážce, budete to vy dva tajit. Hlavně buď opatrnej.“
„Díky, ségra.“ Položil mi hlavu na rameno. Zavřela jsem oči. Samozřejmě Bryn a Anselovi pomůžu, nemohla jsem se však ubránit jisté dávce sebelítosti. Jako vůdce smečky se budu snažit zajistit pro své druhy to, co si přejí, ale kdo to udělá pro mě?
2024 ©