„Au!“ Ucukla jsem před Sabininými prsty se špendlíky. Už potřetí mě píchla a já byla přesvědčená, že to dělá schválně.
„Promiň,“ omluvila se, ale nezdálo se, že by ji to zvlášť mrzelo.
„Callo, musíš stát klidně,“ zabručela matka. „Sabine, ty dávej pozor.“
„Jistě, Naomi,“ pípla a sklopila hlavu, ale mně neuniklo, jak se ušklíbla. Kdybych nebyla celá obalená látkou, nakopla bych ji.
Bryn stála přede mnou a hodnotila vývoj. „Tady by to asi chtělo nabrat,“ řekla a ukázala na mé levé rameno.
Matka se napřímila. „Dobrý postřeh, Bryn. Sabine, tady nahoře budeme potřebovat ještě pár špendlíků.“
Popadla jsem Sabine za rameno. „Jestli mě ještě píchneš, udělám si z tvý hlavy osobní jehelníček.“
„Callo, takhle dáma nemluví,“ mlaskla matka nespokojeně. „Cosette, jak vypadá ten lem?“
„Už to skoro mám,“ ozvala se zdola Cosette. Přes to moře taftu jsem ji ani neviděla.
„Kruci, Sabine!“ Zamnula jsem si další místo, do kterého mě bodla. „Jestli budou tyhle šaty od krve, tak si to odneseš.“
„Píchám tě tak, aby netekla krev,“ zazubila se.
„Stejně budeš mít ty šaty nakonec od krve, takže je to jedno,“ ozvala se Fey. Stála v koutě, co nejdál od nás, jako by ji dotek hedvábí mohl nakazit virem krásné princezny.
Matka na ni vycenila zuby. „Fey!“
Zakymácela jsem se na podstavci, na který mě matka donutila kvůli zkoušení šatů vylézt. Bryn mě zachytila, abych neupadla.
„Au,“ zaprotestovala jsem chabě, když se do mě zapíchly další špendlíky.
„Promiň,“ omluvila se a pustila mě.
„O čem to mluví?“ Podívala jsem se na matku, která jen zavrtěla hlavou.
„Odkud víš, jak probíhá obřad?“ obořila se na Fey.
„Omlouvám se, paní.“ Fey se zahleděla z okna. „Dax zaslechl Emila s Efronem, když o tom mluvili.“
„Dax by se měl naučit být diskrétnější,“ podotkla matka.
Bryn zůstala u mě, protože viděla, že mi dělá potíže udržet rovnováhu.
„Mami, prosím,“ požádala jsem tiše, „nemůžeš mi prozradit aspoň něco?“
Nervózně si olízla rty a ohlédla se po ostatních.
„Něco ano,“ uvolila se. „A ujišťuji vás, že na těchhle šatech žádná krev nebude.“
Začala jsem znovu dýchat. „To jsem ráda.“
„Protože až přijde čas zabíjet, budeš vlkem,“ dopověděla matka.
„Zabíjet?“ Zahlédla jsem se v zrcadle. Vypadala jsem jako jedna z žen Jindřicha VIII., které právě řekli, že ji brzy nahradí jiná.
„No tak, Cal.“ Fey vzala z prádelníku odřeného medvídka a já se lekla, že mu utrhne hlavu. „To zabití bude možná jediná zábavná část celýho večera.“
„Dokud ji Ren nevezme do postele,“ broukla Sabine.
Fey se hlasitě rozesmála, a dokonce i Cosette se zachichotala.
„Sklapni, Sabine.“ Bryn ji nakopla a já se ušklíbla.
„Děvčata,“ matka dala ruce v bok, „vy se skutečně vůbec neumíte chovat!“
Pohladila mě po tváři. „Callo, ten obřad je krásný. Budeme na tebe všechny čekat v posvátném háji, tedy kromě Bryn, ta tě povede až na místo rituálu, kde tě nechá. Dunění bubnů probudí lesní duchy a válečná píseň bude to poslední, co uslyšíš, než budeš povolána k nám.“
„Kdo mě povolá?“
„Však uvidíš,“ usmála se. „Nechci ti prozradit všechno. Ten rituál je tak výjimečný právě proto, že nevíš, co tě čeká.“
Výjimečný? Dívala jsem se do jejích zasněných očí a vůbec nic výjimečného necítila, jenom úzkost. „A to zabíjení?“ Tohle přece dělalo starosti i jim.
„Je to zkouška, při níž s Renem prokážete, že zvládnete společně vést svou smečku.“
„Budeme lovit spolu?“ Nedokázala jsem si to představit. „A Strážci se na to budou dívat?“
„Na konci obřadu vám bude předložena kořist,“ řekla a uhladila mi přední díl šatů.
„A co to bude?“ Bryn mě vzala rozechvěle za ruku.
„To se dozvíte až na místě,“ odpověděla matka. „Musí to být překvapení.“
„Jakou kořist jste měla ulovit vy, když jste si brala Stephena?“ zeptala se Sabine a já překvapeně zjistila, že má pevně semknuté ruce, jako by ji tyhle věci děsily stejně jako mě.
Matka došla k prádelníku, sebrala z něj kartáč na vlasy a zase se vrátila ke mně.
Vypadalo to, že vůbec neodpoví, ale nakonec řekla: „Hledač. Jeden z těch, kterého jsme zajali.“
Vybavila jsem si tvář Hledače, s nímž jsem bojovala před Edenem, a výkřiky, které se linuly z Efronovy kanceláře. Mohl by být ještě naživu? Odvlekli ho Strážci do nějakého tajného vězení, aby mi ho předhodili při obřadu?
Z postele se ozvalo bzučení. Fay zalovila pod záplavou látky a vytáhla můj telefon. „Mám to vzít?“
„Kdo je to?“ zeptala jsem se.
Podívala se na displej. „Shay.“
Matka se zarazila. „Kdo je Shay?“
„Ten kluk, člověk, co nám ho Logan nařídil hlídat.“ Fey mi hodila telefon.
„Mami!“ vyjekla jsem a jen tak tak telefon chytila, když mi vytrhla chomáč vlasů.
Upustila kartáč a ten dopadl na zem. Najednou byla bledá jako křída. „Volá ti ten člověk, co žije se Strážci? Proč?“
„Ty o Shayovi víš?“ Telefon mi nepřestával bzučet v ruce.
Matka se sehnula pro kartáč. „Něco nám o něm říkala Lumine, ale nevěděla jsem, jak se jmenuje.“
„A co říkala?“ Podezíravě jsem sledovala, jak mi začala roztěkaně uklízet na nočním stolku.
„To je jedno.“ Vyhýbala se mému pohledu. „Nevěděla jsem, že se stýkáte.“
„Až moc,“ utrousila Sabine.
„Co to mělo znamenat?“ Matka se otočila na ni a potom na mě. „To se bratříčkuješ s cizím mladým mužem? To je ostuda!“
Pokusila jsem se Sabine kopnout a byla bych se svalila, kdyby mě Bryn znovu nezachytila.
„Samozřejmě že ne, Naomi,“ žehlila to Bryn. „Logan Callu požádal, aby na Shaye dohlížela a postarala se o něj.“
Matka zbledla ještě víc. „Proč by měl –“
Zmlkla a začala načechrávat polštáře. Podívala jsem se nerozhodně na telefon.
„Naomi, neříkala jsi, že si dáme dezert a rozdáme si dárky?“ ozvala se Bryn. „Myslím, že si zasloužíme přestávku.“
„No ano!“ Zdálo se, že se matce ulevilo, rychle zamířila ke dveřím. „Připravila jsem čaj a čajové pečivo. Posvačíme v jídelně.“
„Díky, Bryn,“ zašeptala jsem, když všichni odešli za matkou na chodbu.
Otevřela jsem telefon a přijala hovor. „Ahoj.“
„Callo,“ ozval se Shay překvapeně. „Už jsem myslel, že to nezvedneš.“
„No jo.“ Zezdola ke mně doléhaly matčiny povely ohledně rozmístění porcelánu. „Mám jen pár minut.“
„Bude to rychlý. Myslím, že jsem zjistil, proč jsme v knihovně nenašli nic užitečnýho.“
„Proč?“
„Pořád mi vrtaly hlavou ty alchymistický symboly,“ vykládal. „Víš který, ty trojúhelníky.“
„Hmm.“
„Takže jsem trochu zapátral a objevil, že to není jediný místo, kde se vyskytujou.“ Slyšela jsem šustění stránek. „Na tý mapě, co jsem ti o ní říkal, je taky trojúhelník. Přímo nad tou jeskyní.“
„Nad jeskyní Haldis?“
„Přesně tak. Trojúhelník obrácenej vzhůru nohama, protíná ho přímka.“
„To značí zemi,“ řekla jsem a v duchu si vybavila alchymistické symboly. „Jeskyně teda musí mít něco společného s prvkem země.“
„Nevíš, co je v ní?“ zeptal se.
„V jeskyni? Myslela jsem, že to je prostě jen významný místo, Strážci ho vždycky označovali za posvátný. Podle tebe je něco uvnitř?“
„Řekl bych, že to je potřeba zjistit.“
„To myslíš vážně?“
„Nemůžeme se vrátit do knihovny po tom, co nás tam přepadli Hledači, to jsi přece říkala sama. Ale něco podniknout musíme.“
„No, já nevím.“ Vyschlo mi v ústech. „Jeskyně je hodně vysoko, už teď tam bude spousta sněhu.“
„Já se v horách vyznám, dokážu tam vylízt. To přece víš.“
„Šlo by to jedině v neděli, kdy máme hlídku já a Bryn,“ přemítala jsem. „Zbavit se jí nebude těžký, určitě ráda stráví další den o samotě s Anselem. Ale možná se nedokážeme vrátit tak rychle, abychom se vyhnuli další hlídce Nightshadeů. Sama bych to snad zvládla…“
„Ať tě ani na vteřinu nenapadne, že bys tam šla beze mě.“
V tu chvíli se ve dveřích objevila matka a zamávala na mě ubrouskem. „Callo, je čas na dárky a hry! Potřebuješ pomoct z těch šatů? Hlavně z nich nesmíš vytratit žádné špendlíky.“
„Hry?“ Udělalo se mi trochu nevolno.
„Hry?“ ozval se z telefonu Shayův smích. „Takže párty pro nevěstu? Už chápu, proč jsi mi nechtěla říct, co budeš dělat. Asi trpíš, co?“
Zakryla jsem mluvítko. „Hned jsem dole, mami.“
„Není slušné nechat hosty čekat,“ postěžovala si, než zmizela.
„Callo? Jsi tam ještě?“ ozval se Shay.
Hleděla jsem do zrcadla a představovala si, s jakou radostí bych rozcupovala ty šaty na nejdražší konfety na světě. „Jsem, promiň.“
„Takže kdy vyrazíme?“
Z jeho dychtivosti mi bylo do smíchu, ale i do pláče. Do Samhainu zbývalo jen něco málo přes týden. Jakmile bude po svatbě, už se s ním nikam nevytratím. Kdo ví, jestli ho vůbec budu moct vídat. „Tuhle neděli. Půjdeme k jeskyni tuhle neděli.“
„Za tři dny? Páni, byl jsem z toho nadšenej, zato teď jsem spíš nervózní.“
„To bys měl. Tak zatím ahoj.“
„To mi ani neřekneš, jaký máš šaty?“
Zavěsila jsem.
„Už jdu, mami!“ křikla jsem a seskočila z podstavce.
Dostala jsem se na dva kroky ze dveří, než mi noha uvízla v lemu šatů a já klopýtla a upadla. Pokusila jsem se zvednout, ale nedokázala jsem se z té nekonečné záplavy růžové, zlaté a bílé látky vymotat. Při každém pohybu se do mě jako hejno rozzuřených včel zabodávaly špendlíky.
Když mě Bryn konečně vyprostila z toho hedvábného vězení, ještě pořád jsem křičela.
2024 ©