Počkej." Shay mě chytil za ruku a zadržel mě dřív, než jsem se vůbec pohnula. „Odcházíš hned teď?“
„Máme jen pár hodin, než vyrazí na hlídku starší Nightshadeové, tedy jestli mladší ještě pořád hlídkují, z čehož pro tuhle chvíli vycházíme," řekla Anika. „Rychlost je zásadní, jestli máme navázat kontakt. Jedinou naší výhodou je jiná časová zóna, ale to je asi tak všechno."
Jaká časová zóna?" zeptala jsem se.
„Ve Vailu je o hodinu míň.“ Lydia zkontrolovala ostří jedné ze svých dýk.
Jsme v jiné časové zóně? A kde vlastně jsme?"
„Na Putující akademii." Adne se postavila doprostřed naší malé skupiny. „V srdci veškeré existence Hledačů."
„Nikdy jsem o ní neslyšela," připustila jsem. Podle informací, které jsem o Hledačích měla, se zdálo, že jsou prostě zalezlí v doupatech po celém světě a snaží se sebrat dohromady, aby mohli podnikat partyzánské útoky.
„Akademie je to nejlepší, co máme." Anika se usmála. „Tady jsou uloženy veškeré naše vědomosti, akademie nám poskytuje jídlo, vzdělání a mnoho dalších věcí. žije tu většina Hledačů kromě těch, kteří mají zrovna nějaké poslání."
„Putující se jí říká proto, že se pohybuje podle potřeby," dodal Monroe. „Nezůstáváme na jednom místě déle než šest měsíců, abychom nebyli odhaleni. Kdyby se Strážcům někdy 68
podařilo zaútočit na akademii, znamenalo by to náš konec."
Moc jsem z téhle akademie neviděla, ale bylo jasné, že je obrovská.
Jak můžete pohnout budovou?"
Jo, to by mě taky zajímalo," ozval se Shay a upřel oči na vysoký strop.
Adne na něj mrkla. Jestli tě to bude zajímat i za tři měsíce, seženu ti místo v první řadě."
„No, to je jedno," zamračila jsem se. „Kde jsme teď?"
„V Iowě," odpověděla mi Anika.
„Proč zrovna v Iowě?"
„Moje řeč," přikývl s předstíranou vážností Connor.
Adne vzdychla. „Akademie se pohybuje po celém světě. Teď je v Iowě, příští umístění bude v Itálii."
V duchu jsem si představila rotující zeměkouli. Jak jsem se sem dostala?
„Teď nemáme čas na vysvětlování." Anika pokynula Adne. „Později."
„Souhlas. Adne, už ten průchod otevři," řekl Connor. „Neumím čekat, mám z toho kopřivku."
„Aspoň budeš vypadat trochu lip," zabručel Silas. Zvedl z hromady knih složený papír. Jak dokázal v té záplavě poznat ten pravý, to byla záhada.
„Tady je další depeše pro Granta." Hodil složený papír Connorovi jako frisbee. „Zkus to neztratit."
Connor papír bez obtíží zachytil. „Díky."
„Co se to děje?" Podívala jsem se na Shaye a snažila se nějak pochopit tu podivnou konverzaci. 69
„Ariadně je tkadlena," oznámil Monroe. „To je nejdůležitější poslání, jaké může Hledač zastávat."
Nejdůležitější poslání. Znovu jsem si Adne prohlédla. Nemohla být starší než Ansel. „Ona povede tuhle výpravu?"
„Nepovede, bude jen tkát."
„A není trochu moc... mladá?" Neměla jsem ponětí, co si pod tkaním představit, ale jestli je pro naši misi tak důležité, chtěla jsem, aby se ho ujal někdo zkušenější.
Jak už jsem říkal,“ zazubil se Connor a pohladil Adne po vlasech, „tady naše zlatíčko překonává očekávání.“
„Nech mě pracovat," zabručela a uhnula.
Chtěla jsem jít k ní a přesvědčit se, že je opravdu tak výjimečná, jak všichni tvrdí.
Shay mě však chytil za ruku a stáhl zpátky k sobě. Je lepší to vidět, než si to nechat vysvětlovat."
Adne vytáhla od pasu útlé kovové bodce.
„Co to je?" zeptala jsem se pro případ, že by to přece jen byly zbraně.
Povytáhla obočí, neušlo jí, že jsem zaujala obrannou pozici. „Skeany- nástroje tkalců. Uvidíš, na co se používají."
Nadechla se a zavřela oči. Pak se začala pohybovat. Skeany se míhaly vzduchem, po každém rychlém máchnutí, které doprovázel zvláštní zvonivý zvuk, za sebou zanechávaly světelnou stopu. Adne se pohybovala v jakémsi šíleném tanci. Shýbala se k podlaze, vykopávala nohy ke stropu, míhala skeany, jako by cvičila nějakou gymnastickou sestavu. Lesklá vlákna, která se z hrotů řinula, se vršila na sebe, zvuky připomínaly cinkání zvonků. 70
Mávala pažemi, jako by skeany provlékala ohromnou neviditelnou osnovou, složité světelné vzory byly čím dál jasnější, až jsem se nakonec musela odvrátit. Zvonivé zvuky zaplavily celou místnost, zdálo se, že se brzy utopíme v oceánu hudby a světla.
A najednou to všechno ustalo.
„Koukni," pošeptal mi Shay.
Otočila jsem se k Adne, která stála před ohromným zářícím trojúhelníkem a popadala dech. Visel ve vzduchu jako světelná tapiserie. Se zatajeným dechem jsem přistoupila blíž. V tom trojúhelníku byl obraz: vnitřek nějakého skladiště, hromady beden v matně osvětlené místnosti.
„Tam půjdeme?" zašeptala jsem.
Adne přikývla, ještě pořád lapala po dechu.
„Pěkný," poplácal ji Connor po rameni.
„Nic to není," usmála se a otřela si zpocené čelo.
„A co bude dál?“ Hleděla jsem na ten neuvěřitelný výjev.
Jsou to dveře,“ vysvětlila mi. „Prostě jimi projdeš."
„Bolí to?“
„Trochu to lechtá," řekl Connor s předstíranou vážností.
Adne ho praštila plochou stranou skeanu.
„Au!“
Je to v pohodě, Callo,“ uklidňoval mě Shay. „Takhle jsem se dostal na akademii. Vypadá to asi trochu šíleně, ale funguje to.“
„Šíleně?" ohradila se Adne.
„Šíleně krásně," zazubil se Connor. Jdu první."
Jak chceš," řekla jsem, protože jsem nechtěla přiznat, že mi z toho naskakuje husí kůže.
Connor sebejistě vstoupil do světelného obrazce. Jeho tělo se na chvíli rozmazalo, a vzápětí už stál na druhé straně mezi bednami. Zastavil se, protáhl a zívl. A pak si najednou stáhl kalhoty a vystrčil na nás holou zadnici.
„Panebože, Connore!" zaúpěla Adne. „Vlez tam a kousni ho, Shayi."
Já přece nejdu," namítl Shay, ale smál se. „A i kdyby, do jeho zadku by se mi rozhodně kousat nechtělo."
„Tak možná Calla," usmála se Adne. „To těžko," zabručela jsem, i když jsem musela připustit, že jeho zadek nevypadá zas tak špatně.
„Už dost," zasáhla Anika a nakrátko objala Lydii. „Ať se vám daří."
„No jasně," řekla Lydia a pospíšila si portálem, aby stihla plácnout Connora plochou stranou své dýky.
Adne vyprskla smíchy.
„Teď běž ty, Callo," vybídl mě Monroe. „Adne půjde za tebou."
„Počkej," zastavil mě Shay „Co budeme dělat my, než se vrátí? Prostě sedět na zadku a čekat?"
„Ne." Monroe k němu přistoupil a jemně ho ode mé odtáhl. „Máme svůj vlastní úkol."
,Jakej?“
„Zajdeme za instruktory z akademie a ty je přesvědčíš, že všem prospěje, když se k jejich studentům přidají mladí vlci.“
Takže takhle si to spojenectví představují. Nebudeme s nimi jen bojovat, ale i cvičit, učit se o jejich světě. Zvláštní představa, ale celkem vzrušující.
Adne začala nervózně podupávat. „Tak už běž, Cal. Snažíme se průchody otevírat a zavírat co nejrychleji. Nejsme na exkurzi."
Znovu mě oslovila tím jménem. Vycenila jsem na ni zuby a uspokojilo mě, když o krok ucouvla.
Ohlédla jsem se na Shaye a ten se na mě usmál. „Hodně štěstí. “
Pokusila jsem se jeho úsměv opětovat. Pak jsem zavřela oči a vstoupila do lesklého trojúhelníku.
Connor měl přece jen částečně pravdu. Jakmile jsem vstoupila do světelných dveří, nezačalo to šimrat, ale brnět, jako by byl prostor kolem mě nabitý statickou elektřinou. Vzápětí jsem ucítila zatuchlý vzduch a uslyšela Connorův smích. Naštěstí už si mezitím natáhl kalhoty.
Jsi s náma, Callo?“ zeptala se Lydia. „Tak jdeme na to.“
Connor zakašlal. „S tebou bych na to šel s radostí, Callo.“ Zpražila jsem ho pohledem.
„To tě nikdy neunaví poslouchat vlastní vtipy? “ Lydia ho postrčila ke dveřím.
„Opravdu se na to musíš ptát?“ Zazubil se a zamrkal.
Lydia se snažila tvářit přísně, ale nakonec se rozesmála. „Ty jsi chodící katastrofa, ale právě proto tě mám ráda.“
„No jasně že máš.“
„Přestaň se naparovat, Connore." Adne se vynořila z portálu. Otočila jsem se. Ve velkém trojúhelníku za ní byl ještě pořád vidět mihotající se obraz místnosti, odkud jsme přišli. „První cesta portálem je vždycky trochu strašidelná." 73
„Není to zas tak blbej způsob cestování," prohlásil Connor a zamnul si paže. „Co ty na to, vlčice?"
„Ne, není.“ Upírala jsem oči na portál. „Ale...“
„Copak?" Adne dala ruce v bok. „Vadí ti moje tkaní?"
„O to nejde, ale neznervózňuje tě to?“
Adne vzdychla a načrtla skeany přes portál velké X. Průchod zmizel. „Koukni, Cal, celé tohle cvičení ti mělo předvést, že je to naprosto bezpečné. Nevím, co jiného bych ještě mohla udělat, leda tě nechat chodit portálem tam a zpátky celou noc."
„Takhle jsem to nemyslela," vysvětlovala jsem. „Nebojíte se, že Strážci prostě jeden z nich otevřou a najdou vás? Je to přímo ideální způsob, jak získat moment překvapení. Proto je přece taky používáte, ne?"
„Aha, chápu," přikývla.
„Mělo by vám to dělat starosti, je to dost velká slabina."
„Byla by," usmála se Adne rozpustile, „kdyby to fungovalo tak, jak myslíš. Jenže to tak nefunguje."
„Proč ne?" Její samolibý výraz mě rozčiloval.
„Protože naši tkalci jsou výjimeční," pronesl Connor, vzal Adne kolem pasu a stihl jí dát pusu na tvář, než ho odstrčila.
„Ty jsi ale osel," řekla, ale smála se.
„Snažil jsem se ti složit kompliment," bránil se s dotčeným výrazem. Nepodařilo se mu uhnout dost rychle před její napřáhnutou rukou.
„Mohl by mi to někdo, prosím, vysvětlit?" zeptala jsem se, vytočená jejich naprostým klidem, když já byla tak napjatá.
„Strážci nemůžou používat portály," řekla Adne a přestala zápolit s Connorem.
„Proč ne?" nechápala jsem.
,Je to jedna z mála výhod, které máme, protože neporušujeme zákony přírodní magie jako oni," vysvětlovala.
„Pořád tomu nerozumím."
„Pamatuješ si, jak Silas mluvil o hříchu proti přírodě?" zapojil se Connor.
,Jo, i když mi to nedávalo smysl." Založila jsem vzdorně ruce na prsou. „Překvapuje mě, že s tím teď začínáš."
Zvedl paže na znamení, že se vzdává. Jenom proto, že je to nutný. Podle mě jsi nádherná, vlčice-nikde žádná mutace, aspoň na první pohled. Na druhý straně, jsi oblečená..."
„Přestaň, Connore,“zaúpěla Lydia.
„Ano, paní. No dobře, takže Strážci porušili zásadní pravidla, aby získali všechnu tu moc, co mají, včetně toho, že stvořili Ochránce," vykládal Connor. Jenomže portály fungujou na přírodních principech, no a když v jednom kuse urážíš Zemi tak jako Strážci, nemůžeš od ní čekat žádnou laskavost."
Pořád mi nějak unikal smysl.
„Všechno na tomhle světě je propojené, celá zeměkoule," vysvětlila mi Adne. „Tkalci používají starou magii, díky níž proplétají vlákna těch spojení, čímž propojují jedno konkrétní místo s druhým. Tak cestujeme."
„Ale Strážci...," začala jsem.
„Neumí proplétat vlákna," dopověděl za mě Connor. „Musejí cestovat staromódním způsobem. Nebo teda spíš novou technologií. Ale portálem nemůžou. Nedokážou tkát. Země to nedovolí."
Pořád jsem si nebyla jistá, jestli to plně chápu, ale v tu chvíli se rozlétly dveře na druhé straně místnosti. Spustila jsem se k zemi a převtělila se, připravená zaútočit na muže, který na nás mířil kuší. Connor se přede mě vrhl dřív, než jsem mohla zaútočit.
„Isaaku, odlož to! Co jsme ti udělali?"
Muž s kuší něco zachrčel. „No dobře. Už jsme si říkali, kdy dorazíte. Proč jste otevřeli dveře ve skladišti?"
„Protože kdyby na nás s tou kuší čekal Ethan, už by ji zastřelil," ukázala Adne na mě. „Radši jsem byla opatrná."
„Na tom něco bude," připustil Isaac. „I když právě teď by na toho vlka mohl maximálně prskat sušenky.Láduje se jima od tý doby, co sem přišel. “
„Callo, snaž se tady tolik nepřeměňovat," doporučila mi Lydia a objala Isaaka. „Kde je moje děvče?"
Vzala jsem na sebe lidskou podobu a spolkla břitkou odpověď. Co čekají? S Hledači a kušemi jsem neměla zrovna nejlepší zkušenosti.
,Je v kuchyni s Ethanem," odpověděl Isaac.
„A jak na tom Ethan je?“ zeptala se Adne. „Teda kromě toho, že si nacpal břicho?"
Podíval se na mě. „Už trochu vychladnul."
„To bude stačit," řekl Connor, vzal mě za ruku a dotáhl ke dveřím. „Isaaku, seznam se s Callou. Povede naši parádní vzpouru Ochránců."
Cože? Ta formulace na mě dopadla jako těžký balvan.
„A to je všechno?" zazubil se Isaac. „Rád tě poznávám, rebelko."
Stiskla jsem podávanou ruku a střelila po 76
Connorovi nepřátelským pohledem.
Plácl mě po rameni. Jenom se starám, aby tě tvoje pověst předcházela."
„Díky."
Šli jsme za Isaakem, který měl vlasy zapletené do tenkých copánků, svázaných v týle do ohonu. Zavedl nás do velké prázdné místnosti, kde nebylo nic kromě rohoží na podlaze a zbraní zavěšených na stěnách.
Lydia si všimla, jak se rozhlížím. „Výcviková místnost."
Pokračovali jsme do dalších dveří, za nimiž nás uvítal oheň plápolající v krbu, vůně čerstvé kávy a dvě osoby, jedna usměvavá, druhá zachmuřená.
„Ahoj, krasavice." Lydia rozpřáhla paže a objala ženu, která mohla být zhruba stejného věku tak kolem pětatřiceti. Její zvlněné kadeře mi připomněly Bryn, i když měly inkoustově černou barvu.
„Dneska mám šťastný den," řekla a políbila Lydii.
„Nemůžu mít taky šťastnej den?" ozval se Connor, oči upřené na líbající se dvojici.
„Nezkoušej otravovat mou holku," varovala ho se smíchem Lydia.
Já ji neotravoval, " bránil se, „jenom jí trochu lichotím. Myslíš, že bych se odvážil narušit tvoje území? Hlídkuju s tebou a nerad bych se octnul na špatným konci tvý dýky.“
„že bys měl přece jenom rozum?“ Lydia otočila svou přítelkyni ke mně. „Tess, tohle je Calla, ta spící vlčice, kterou jsme se snažili probudit. “
„A taky že se probudila.“Tess ke mně bez váhání přistoupila a vzala mě za ruce. Je mi ctí, že tě poznávám."
Znovu to slovo... čest. Vyvádělo mě z míry.
„Díky." Ruce měla měkké a teplé a její upřímně laskavé modré oči se při úsměvu celé rozzářily. Okamžitě se mi zamlouvala.
„Máme čas na kafe?" zeptal se Isaac, v ruce konvici. „Nebo jdem rovnou na krev a vnitřnosti?"
Jeho slovní obrat mě dost zaskočil.
„Ty nejdeš nikam," usadila ho Lydia a znovu Tess objala. „ženci mají hlídat pevnost, tentokrát jdou jenom útočníci a vlk."
„A já," dodala Adne.
„Slyšel jsem, že jsi nová tkadlena, Ariadne." Isaac si nalil kávu. „Vítej na palubě."
Jenom Adne," řekla na to.
„Pořád se bouříš proti tátovi, Ariadne?" zeptala se Tess a opřela se o Lydii. „Mluvili jsme o tom."
„No ne," utrousila Adne, prošla kolem nich a posadila se na židli ke kuchyňskému stolu vedle Ethana, který upřeně hleděl do hrnku, před sebou talíř plný drobků od sušenek. „A vůbec, nemohly byste se k sobě lísat někde jinde? Ne každý tady má nějakou lásku a vy se s ní v jednom kuse předvádíte."
„Pozor na jazyk," ohradila se Lydia. „Nemáme moc příležitostí a ty to dobře víš. Je štěstí, když se nám podaří ukradnout hodinu ve stejné časové zóně."
„Navíc je ti šestnáct, Ariadne." Tess na ni upírala přísný pohled. „Těžko bys mohla stihnout potkat lásku."
„Ale mohla.“ Connor se posadil z druhé strany vedle ní a vzal ji kolem ramen. Jenom si toho neváží. "
Adne zasténala a položila hlavu na stůl. „Vdám se za prvního člověka, který mi nalije kafe, a je mi jedno, kdo to bude.“
„Hoď mi hrnek, Isaaku,“ zvedl se Connor.
„Proboha," zamumlala.
„Co se divíš?“ bránil se Connor. „Hrnek kafe místo prstýnku? Tak takovou žádost o ruku beru.“
Dotkla jsem se kovového kroužku na prstě. Když jsem si uvědomila, že mě Adne sleduje, rychle jsem skryla ruce pod stolem. „Stejně si nic víc nemůžeš dovolit," podotkl Isaac.
„Taky fakt," zasmál se Connor.
Ještě pořád nemám kafe," protestovala Adne. „I přes svou velkorysou nabídku."
„Nevzdávej se tak snadno, zlato," usmál se na ni Isaac a postavil před ni kouřící šálek. „Dáš si taky, Callo?"
„No, já bych radši...“ Zaváhala jsem. Pořád jsem nedokázala pochopit to bizarní škorpení těsně před bitvou. „Neměli bychom se radši zaměřit na útok? Anika říkala, že máme na všechno jen pár hodin."
Rozhostilo se ticho. Zatajila jsem dech, očividně se mi podařilo říct něco nevhodného.
Tess se nade mnou slitovala. „Zlato, vždycky se najde čas na jedno kafe." Vzala mě za ruku a posadila vedle Connora.
„Když jde člověk na rande se zubatou, měl by si najít čas na něco dobrýho," dodal.“
„Amen," zabručel Ethan.
Rozhlédla jsem se po jejich posmutnělých úsměvech a konečně pochopila. Myslela jsem na to, jak žijí, čemu musejí čelit: Strážcům, Ochráncům, přízrakům. Ohavnostem z nočních můr.
Jde tu jedině o přežití. Hledači jsou válečníci, stejně jako Ochránci. Každý boj může být jejich poslední. A tohle všechno, od špatně načasované kávy po Connorovy nejapné vtipy, slouží jako jakási sebeobrana, psychické obrnění. Je to jediný způsob, jak nepodlehnout zoufalství.
Bylo to zvláštní, ale s touhle strategií jsem se dokázala srovnat. Zvlášť když zahrnovala kafe, ačkoli mě napadlo, že kdybych žádné nedostala, možná bych byla v boji ještě agresivnější.
„Co je vlastně tohle za místo?" zeptala jsem se a v duchu se snažila nějak pospojovat skladiště, výcvikovou místnost a kuchyni.
„Po celém světě máme základny blízko velkých osídlení Strážců. Mají dva účely, jednak jsme jejich prostřednictvím v kontaktu se zvědy z lidského světa, jednak právě z nich podnikáme útoky. “
Je to takový roztomilý Očistec, jak tomu říkáme," vzdychl Isaac.
„To možná je, ale máte tu skvělý kafe," zasmála se Lydia.
„Proč Očistec?" zeptala jsem se a usmála se, když mi Isaac podal plný hrnek.
„Však víš, to je to místo mezi nebem a peklem," odtušil Connor. „Nebe je v tomhle případě akademie a peklo..."
„Vail." Ethan se odsunul od stolu, zvedl se a odebral se do kouta. Očividně už nedokázal sedět v mé přítomnosti.
Tess zavrtěla hlavou, ale on si toho nevšímal a popíjel kávu v osamělém tichu.
Otočila jsem se na Connora. „Dobře, a kde jsme přesně teď?"
V duchu jsem se otřásla. Copak můžeme být v bezpečí, když se nacházíme tak blízko Strážců?
Odpověděla mi Lydia, když se s Tess usadily. Jsme ve skladišti v Denveru. Tkalci odsud otevírají portály do míst, kde má proběhnout útok. Sem přicházejí útočníci podle toho, na jaký úkol byli nasazeni.
„A my, ženci, trpíme samotou," dodal zasmušile Isaac.
Tess mlaskla. „Chceš říct, že nejsem dobrá společnost?"
„Ne, jestli mi nepřestaneš vařit," zazubil se.
„Tak ty mu teď vyvařuješ?" neodpustila si Lydia. Jsi nějak moc hodná. “
„Nevměšuj se do naší dohody, ženská!“ protestoval Isaac. „Navíc meju nádobí.“
„To je pravda,“ přisvědčila Tess.
Napila jsem se kafe. „Kdo jsou ženci?'
„Na světě moc Hledačů nezůstalo," vykládala Lydia. „Většina se jich drží na akademii, kde učí nebo se cvičí, na mise jsou vysíláni, jen když je to nutné. Zato ti, co vyrážejí do bitvy den co den, žijí na základnách, jako je tahle. Naše oddíly mají vždy stejnou skladbu, každý tvoří deset členů a každý z nich má svůj specifický úkol. ženci shánějí zásoby a prohánějí cenné zboží černým trhem, aby nám zajistili příliv penéz."
Zmínka o černém trhu mě trochu znervóznila.
Jen se neboj, Callo, nekšeftujeme s lidskými orgány," pronesla se smíchem Tess. I já se nervózně zasmála. „Většinou jde o umění a starožitnosti. Umíme tyhle věci najít na místech, kam nikdo jiný nemá přístup."
„Snaží se ti vysvětlit, že ženci jsou pašeráci," upřesnil Connor. „Ale milí."
„Connore, víš dobře, že kvůli týhle práci se musí člověk hodně dlouho učit," ohradil se Isaac.
„Dýl než ty," dodala Tess.
Jak dlouho?" chtěla jsem vědět.
„Standardní jsou pro Hledače dva roky obecného výcviku a jeden rok specializace. ženci k tomu mají další dva roky navrch."
„Aby se naučili pašovat?"
„No vidíš, Connore, cos zavinil,“ zavrtěla Tess hlavou. „Ne, funguje to jinak. ženci znají dějiny umění, umí jazyky, mají kulturní přehled, k tomu samozřejmě patří bojový výcvik. Práce žence je možná náročnější než práce útočníka. "
Odkašlala jsem si. „No dobře, a útočníci jsou?"
„Útočníci jsou vlastně tvůj protějšek," odpověděla Lydia. Jsou vycvičení jako první linie útoku proti Strážcům. Napadají stanovené nepřátelské cíle. Ale vesměs to znamená, že zabíjejí Ochránce."
„Paráda," utrousila jsem a cítila, jak se mi zostřují špičáky. „Tkalci otevírají dveře a Monroe je váš...?"
Snažila jsem se rozpomenout na ten výraz.
„Rádce," dopověděla Tess.
Ethan došel ke stolu a bouchl do něj prázdným hrnkem. „Takže když teď hodina ve školce skončila, můžeme se pohnout? Zbývá nám jenom pár hodin denního světla."
„Ethane!" Tess v mžiku vyskočila.
,Jen klid," zvedl se i Connor. „Má pravdu, musíme vyrazit."
Lydia se na mě podívala. „Určitě by ses ráda zeptala ještě na spoustu věcí, ale bohužel to bude muset počkat."
„To je v pohodě." Zvedla jsem se ze židle, svaly připravené k akci. Po dávce kofeinu a při pomyšlení, že jdeme do lesa, bych se nejradši dala do běhu.
Přišel čas, aby vůdkyně našla svou smečku.