Výslech nešel tak dobře. Jistě, mohli jsme vyhrožovat, nebo jí mučit, ale to by k ničemu nebylo. Dimtrij byl stále děsivý, když se Soňou vyjednával, ale po jeho zhroucení s Donovanem byl opatrnější. To bylo zdravější pro něj, ale moc nám to nepomohlo se Soňou. Nevěděli jsme na co se jí máme přesně ptát.
Věděla, kdo je další Dragomir?? Byla spojena s matkou?? Kdo byl matka a dítě?… Byli jsme tam něco přes hodinu a já jsem začínala být vyčerpaná. Opřela jsem se o ze´d a potřeovala jsem jí víc, než jsem si myslela, abych vůbec stála na nohou. Nikdo z nás na chvíli nemluvil. Soňa dokonce přestala vrčet. Prostě čekala a zůstala bdělá. A nepochybně plánovala útěk.. To mlčení byl děsivější, než všechny hrozby ve světě. Byla jsem zvyklá, že mě strigojové uráželi, aby mě zastrašili. Nikdy jsem nevěděla, že dokáží zůstat takhle v klidu.
"Co se ti stalo s hlavou, Rose? " zeptal se Dimitrij, který si toho všiml… Musela jsem trošku přemýšlat a pak jsem si uvědomila, že mluví ke mně. "Co? " smetla jsem si vlasy z čela. Mé prsty našli lepkavou krev a to mi připomnělo, jak jsem se zřítila na ten stolek. Pokrčila jsem rameny a ignorovala jsem závratě. "Jsem v pořádku" Dimitrij
věnoval Sydney rychlí pohled "Polož jí na zem a vyčisti jí tu ránu, nenech jí spát, dokud nezjistíme, jestli to není otřes mozku." "Ne, nemůžu" argumentovala jsem "Nemůžu tě nechat o samotě s ní….." "Jsem v pořádku" řekl " Odpočiň si a později mi můžeš pomoct. Jsi k ničemu, pokud mi tady omdlíš. " Pořád jsem protestovala, ale když mě Sydney vzala za ruku, šla jsem s ní. Vedla mě k jedné ložnici k mému velkému zděšení.
Bylo tam něco strašidelného Byla to postel strigoje.
"Bože" řekla jsem, ležíc zády na polštáři a Sydney mi čistila čelo. "Nemůžu si zvyknout, že strigoj žije takle normálně. Jak se vlastně držíš?? " "Líp než ty" řeklaSydney a prohlížela si nepříjemně pokoj. " Být kolem strigoje znamená, že už se mi vy nezdáte tak špatní. "
"No aspoň z toho plyne něco dobrýho. " poznamenala jsem. I přes její vtip jsem věděla, že se bojí. Začala jsem zavírat oči, ale zase jsem se probrala, když mě Sydneyna ruka zatřásla tělem. "Nespi! " kárala mě "Vydrž to a mluv semnou"
"Není to otřes mozku" zamumlala jsem " A předpokládám, že máme plán, kterým přemluvíme Soňu aby mluvila. " Sydney seděla u nohou postele a ušklíbla se " trestný čin? A Já si myslela, že bude tak bezva. " "Budem jakmile bude pár dní bez krve. " Sydney zbledla "Pár dní? "
"No co je potř-" Moje emoce přelétli přes pouto a já jsem ztuhla. Sydney vyskočila a tikala kolem očima, jako by do místnosti vrthla banda strigojů
"Co seděje?? " vykřikla.
"Musím jít za Lissou" "nemůžeš spá-" "není to spaní" řekla jsem stroze a tím jsem skončila
askočila k Lisse.
Ona jela v autě s dalšími lidmí, které jsem hned poznala, byli to další nominovaní. Bylo tam osm lidí a lidé kteří řídili auto a pár stráčů, kteří hlídali Lissu a ostatní. "Každý z vás bude vysazen na jiném místě v lese a dostanete mapu a kompas. Váš cíl je dosáhnout bodu na mapě a počkat tam, dokud si pro vás nepřijdeme. "
Lissa a ostatní nominovaní si vyměnili pohledy a pak téměř jako jeden se vykoukli z okna. Bylo skoro
poledne a slunce svítilo. Čekání na denní světlo nebylo příjemné , ale ne nemožné. Líně se poškrábala na obvaze na ruce, ale pak se zastavila. Četla jsem z jejích myšlenek, jaké to bylo.: Měla malou tečku, tetování na její kůži. Podobalo se to tomu Sydney. Kouzlo v tetování vše kontrolovalo. "Do jakého druhu terénu nás pošlete? " dožadoval se Marcus Lazar " Ne všichni tu jsme ve stejné fyzické kondici. Není to fér, když někteří z nás mají výhodu. " Jeho oči se upírali na Lissu když mluvil.
"Je tam hodně chůze" řekl vážně strážce "Ale není to ni, co by kandidát jakéhokoliv věku nebyl schopen zvládnout. A abych řekl pravdu, tak královský rozpis potřebuje hodně energie. Věk přináší moudrost, ale král potřebuje být zdravý. Nemusí být sportovec. " dodal strážce rychle, když viděl, že se Markus pokouší otevřít pusu. " Ale nebylo by dobré pro moroje, kdyby si zvolili nemocného panovníka, který by do roka zemřel. Drsné ale pravdivé. A také budete nucen zvládat nepříjemné situace. Pokud nezvládnete den na slunci, nemůžete zvládnout ani zasedání rady. " myslím,že to řekl jako vtip, ale nebyla jsem si jistá, protože se neusmál "není to závod. Nechte si nějaký čas nakonec, pokud ho budete potřebovat. Na mapě jsou označená místa, kde jsou skryté položky, kde můžete rozluštit stopy. "
"Mužeme používat naší magii? " zeptala se
Ariana Szelská. Nebyla také mladá, ale byla připravená na svou výzvu. "Ano, můžete " řekl strážce slavnostně.
"Budeme tam v nebezpečí? " zeptal se další kandidát, Ponald Ozera "Na slunci? " "To" řekl strážce tajemně"je něco, co se budete muset naučit sami.
Ale pokud to budete chtít kdokoliv vzdát….." vyndal pytel s mobilama a distributorama. Pak následovali mapy a kompasy. "Zavolejte na naprogramované číslo
a my si pro vás přijdeme. " To nebylo moc dobré. Znamenalo by to, že jste selhali v testu a byli jste mimo hru. Lissa se podívala na telefon a divila se, že tu je dokonce signál. Viděla teké řadu stromu, to znamenalo, že budou brzo namístě.
Tak. Test fyzické odolnosti. To nebylo zrovna to, co čekala. Zkouška nominovaných byla vždy v tajnosti a získávala téměř mystickou pověst. Ale bylo to praktické a Lissa to chápala, Marcus asi ne. Tohle opravdu nebyla atletická soutěž, ale říkalo se, že panovník by měl mít nějakou fyzickou zdatnost. Při pohledu na zadní část mapy, kde byl zaznamenán seznam stop, Lissa pochopila, že to mělo ukázat i jejich logické myšlení. Všechno to byli základní věci, ale v otázce národa.. Auto opouštěli jeden po druhém. S každým oděšlím nominovaným Lissina úzkost rostla. Není tady nic, čeho by ses měla bát, myslela si.
Ona byla poslední, koho měli vysadit společně s Arianou. Ariana pohladila Lissu po paži, když se otvírali dveře, "Hodně štěstí, drahá"
Lissa jí dala rychlí úsměv. Ariana byla skutečné řešení a proto se musela dostat přes toto kolo. zůstala tam, jak auto odjíždělo. Tahle zkouška se najednuo zdálá více těžká a obtíížná. Byla tu na vlastní pěst a to se nestávalo tak často. Povětšinu jeího života jsem byla sní.Ale teď? Byla tam sam s mapou a mobilním telefonem. A Mobil bil její nepřítel
Došla k okraji lesa a prohlížela si mapu. Kresba velkého dubu nakresléná na začátku označovala začátek. Nasměrovala se na severo-západ. Prohlížela si stromy a Lissa viděla tři javory, jedle a dub. Nedokázala si pomct a usmála se. Pokud někdo neznal botaniku, tak zrovna tady mohl přijít o kandidaturu.. kompas byl klasický. Žádná dikitální GPS. Lissa nikdy nepoužívala kompas jako je tento a já jsem si přála, abych tam mohla skočit a pomoct jí. Ale Lisa je inteligentní a hned na to přišla. Vkročila do lesa. Zatím tam nebyla žádná
jasná cesta, a les nebyl pokryt žádnými překážkami.
V lese bylo dobré, že blokoval slunce. Ještě to pro moroje nebylo ideální, ale bylo to lepší než nic. Ptáci zpívali a všude to bylo zelené. Lissa se snažila uvolnit a předstírala, že je na nějakém výletu. Zatím… na její mysl toho bylo hodně. Abe a další přátelé te´d měli na starost vraždu. Všichni te´d spali - morojové měli noc- Lissa ale nevěděla, kdy se vráti, aby jim mohla pomoct. Její víření myšlenek jí vedlo: byl tam strom. Byl na něm mech a byl shnilý. Hvězda na mapě ukazovala, že to bylo místo s hádankou.
A ona četla.
Já rostu a zmenšuji se. Já běžím a já se plazím.
Následuj můj hlas, přes vše co nemám.
Nikdy od tuď neodejdu, ale cestuji .
Proplouvám oblohou a prolézám zemí.
Držím tajemství v trezoru , i když nemám žádné bohatství.
Hledej mou slabotu k ochraně tvého zdraví.
Um.
Moje mysl byla prázdná ale Lissina se točila.Četla to znova a znova a zkoumala jednotilivá slova a každý řádek. Nikdy od tu´d neodejdu. To byl výchozí bod, rozhodla se. Něco trvalého. Rozhlédla se po stromch a pak je zamítla. Všechno bylo teoreticky přechodné. Co zůůstalo?
Následuj můj hlas. Zastavila se a zavřela oči pohlcujíc zvuky kolem sebe. Většina ptáků. Občas šumění listí A-
Otevřela oči. Ten zvuk slyšela, sílil, bublající a kapající. Tam. Malý potok protékal lesem, sotva znatelný. Zdál se opravvu dost malý. rostš, když prší"a vsadím se, že rosteš, když prší" zašeptala, lhostejná, že mluví k potoku. Podívala se zpátky na vzkaz a já jsme cítila jak si to její bystrá mysl skládá všechno dohromady. Potok byl trvalý, ale cestoval. Mění se jeho velikost. Má hlas. Běžel c hluboké části a plazil se, když tam byli překážky. A když se odpařil, vznášel se do vzduchu. Zamračila se " ale nemusíš upadat"
Lissa si to prostudovala ještě jednou. Její pohled se pohyboval kolem velkého javoru aprudce zpátky. Na jeho kmeni rostl trs hnědé a bílé houby.Pospíchala
poklekla tam a viděla to.: malý otvor. Naklonila se blíž a uviděla záblesky barvy.: fialový šńůrkový pytel.
Vítězně ho Lissa vytáhla a vstala. Pytel byl vyroben z plátna a měl dlouhý řetěz, který umožnil, aby si ho dala přes rameno. Otevřela ho a nahlédla dovnitř. Byla tam ta nejlepší věc: láhev vody. až doteď si Lissa neuvědomila, jak je dehydratovan a jak jí slunce unavilo. Kandidátum bylo řečeno, že si mají vzít pevnou obuv a praktické oblečení, ale nebylo povoleno nic jiného. Najít tuto láhev bylo k nezaplacení. Sedla si, udělal přestávku a dávala si pozor, aby šetřila s vodou. Zatím v mapě bylo uvedeno několik vodítek a odměn.. Po několika minutách vstala , vzala mapu a pokračovala na západ.
Teplo jí nutilo, aby párkrát udělala přestávku a napila se.. Pořád si připomínala, že nejde o závod a že by to měla brát s nadhledem. Po několika bodech, které našla, už věděla,jak mapa ukazuje měřítko. Nicméně ona radostně řešila každou stopu, i když se odměny stávali čím dál více matoucí. Jednou z nich byl svazek tyčí, které seděli na skále, bylo to něco, u čeho bych přísahla, že to byla chyba, ale někdo je svázal. Přidala je tedy do své tašky spolu s úhledně složenou zelenou plachtou. Zase si vzala přestávku. Byla spálená od slunce a proto byla velká úleva, když její další stopa vedla k opalovacímu krému. Po pár hodinách intenzivního tepla byla Lissa velmi unavená a zlobila se, že rači není u soudu. Ale vš na čem záleželo bylo dostat se na konec tohohle testu. Mapa ukázala další dva záchytné body, které si vzala jako slibný signál. Brzy skončí a pak už jen bude čekat, až si pro ní někdo příjde. Najednou do ní uhodila myšlenka jako blesk. Plachta. Plachta jí měla chránit před sluncem. Mohla jí použít na konci.
To jí potěšilo stejně jako další cena: Široký klobouk, který jí udržel slunce z obličeje. Bohužel to, co pokládala za krátký úsek cesty, byl dvakrát tak dlouhý. V době, kdy konečně dosáhla další stopy, měla už vážně velkej zájem o přestávku, než aby zase kopala něco, co jí strážci připravili. Mé srdce mě bolelo. Přála jsem si, abych jí mohla pomoct. To byla moje práce chránit jí. Ona neměla být sama. Nebo měla? Byla to taky část testů? Ve světě, kde byli královské rodiny pořád obklopeny strážci, to musel být docela šok. Morojové jsou vytrvalí a mají skvělé smysly, ale ani oni nebyli stvořeni pro extrémní teplo a náročný terén.. Lissina poslední odměna byl pazourek a ocel, ne že by měla nějakou představu o tom, co to je.. Poznala jsem to okamžitě, to byl nástroj na dělání ohně., ale nemohla jsem přijít na to, proč by měla zakládat oheň. S pokrčenými rameny si dala tyhle položky do tašky a šla dál.
A najednou začala být zima. Strašná zima. Její mozek jí říkal, že to je nemožné, ale její husí kůže a cvakající zuby řikaly něco jinýho. Zrychlila tempo. Když šla rychleji, tak jí bylo větší teplo. A Začalo pršet.
Také mlha a začalo mrholit a najednou se to změnilo na vodu. Její vlasy a oblečení bylo mokré, taže teplota byla ještě horší. Zatím….slunce ještě svítilo, ale nenabídlo žádné teplo.
Magie, uvědomila si. Tohle počasí je kouzelné. Byla to část zkoušky. Uživatelé vzduchu a vody. To byl důvod, proč měla plachtu, proti slunci a dešti. Te´d zvažovala, jak si to má dát na sebe jako pláš´t, ale rači se rozhodla, že si to dá, až dojde k cílovému bodu. Nevěděla, jak je to daleko. 20 metrů? 20 kilometrů? Chladný déšť se jí prosakoval přes kůži. Bylo to mizerné. Mobil v její kapse je její jízdenka ven. Vše, co musela udělat je jeden telefonát……. Jeden hovor a ona bude pryč z téhle šlamastiky a zase mohla pracovat u dvora. Ale pak v ní něco trnulo. Tahle výzva byla o trůn morojů, ne Tatianinu vraždu. Byla to zkouška. Byla měkká a život v ústraní a všichni jí jenom chrání. Musela to vydržet. Musela postoupit do dalšího kola.
Toto odhodlání jí dovedlo na konec mapy. Byli tam dva stromy. A Lissa si myslela, že b je mohla překrýt plachtou, jako nějaký přístřešek. Se studenými prsty se jí podařilo vyndat plachtu z pytle a rozvinout jí do plné velikosti, která byla mnohem větší- naštěstí- než čekala. Její nálada se začínala zvedat, když pracovala s plachtou a přišla na to, jak vytvořit malý stan. Vlezla dovnitř, jakmile to bylo kompletní a byla ráda, že je pryč z deště.. Ale to neměnilo nic na faktu, že byla mokrá. Plachta jí také nechránila před chladem. Cítila blesk hořkosti připomínajíc stážce, který říkal, že tu je povolena magie.. V téhle době by bylo užitečné být uživatelem vody y udržet jí od sebe, nebo ještě lépe ohně. Přála si, aby tam sní byl Christian. Byla by uvítala teplo jeho magije i jeho samotného. Po takovéhle situaci bude nachlazená a mohla se pak sama vyléčit. Ne, rozhodla se. Tady nebyla žádná otázka. Uživatelé vody a ohně měli v tomto testu výhodu. A pak jí to napadlo
Oheň!
Lissa se napřímila, protože doposud byla schoulená. Vzpoměla si na pazourek. Nikdy to nezkoušela, ale byla si jisá, že to zvládne. Potebovala jen suché dřevo, ale všechno bylo promočené…… Kromě svazku tyčí, které měla v pytli, Smála se nahlas, když rozvazovala hole a postavila je na místě.
Snažil se přijít na to, co dělat s ocelí a pazourkem. Ve filmech to vypadalo moc jednduše. Vypadalo to tak, že stačí kliknout a létají z toho jiskry. Udělala to, ale nic se nestalo. Snažila se ještě třikrát a její dřívější nadšení ustoupilo. Zase jí začal černat éter. Nějaký jsem z ní stáhla, protože se musela soustředit. Na čtvrtý pokus vyletěla jiskra, ale zase zmizela, ale byo to to, co potřebovala k pochopení principu. Netrvalo dlouho a už mohla snadno udělat jiskry, ale nic se nestalo, kdyý přistáli na dřevě. Nahoru a dolu: její nálada byla jako na horské dráze a naděje a zklamání. Nevzdávej se, chtěla jsem jí říct. Nevzdávej to. Chtěla jsem jí pomoct, že potřebuje třísky, ale nemohla jsem.Pozorovala jsm jí a uvědomila jsem si, jak jsem podcenila lissinu uteligenci. Věděla jsem, že je skvělá, ale vždycky jsem si jí představovala v takobýchto situacích jakou bezmocnou. Nebyla. Ta málá jiskra nemohla proniknout do dřeva. Potřebovala větší plamen. Potřebovala něco, co by ty jiskry zapálili. Ale co?? Určitě ne nic v tomto podmáčeném lese.
Její iči se vrhli na mapu, která vyčuhovala z kabelky. Zaváhala jen na okamžik a dala papír na hromadu větviče. Prý už je na konci a nebude potřebovat mapu, prý. Ale bylo příliš pozdě. Vzala zase
pazourek a ocel. Jiskra vyskočila a okamžitě chytl kus papíru. Byl tam plamínek kouře. Zkusila to znovu . " No tak" zamumlala jakoby by mohla donutit oheň exisovat.
Tentokrát jiskra chytila a držela se a byla tam stále malý plamínek
a pak větší plamen, který již potřeboval podpal. Modlila se, aby bylo dost dřeva, protože jinak by byla v háji. Jasnější a větší plamen rostl…. Lissa tichounce foukala, aby ho udržela v chodu a netrvalo to dlouho a měla tam oheň.
Usmála se a pocítila hrdost. Konečně si mohla odpočinout a podívat se ven do deštivého lesa. Použila své kouzlo pro éter a viděla dvě aury, které
stáli daleko v lese. Jejich majitelé se zastavili a byli klidí. Lissa se usmála. Strážce, nebo lidé, kteří ovládali počasí.
Žádný kandidát tu nebyl sám. Ronald Ozera se nemusel bát, ale to on nevěděl. Pouze ona. Možná že po tom všem nebyl éter tak úplně zbytečný… Déšť přestával ale teplo jí bylo i nadále. Nemohla číst čas z nebe, ale nějak věděla, že ot není problém a -
"Rose" hlas mě volal "Rose, probu´d se… nebo cokoliv.. " Zamrkala jsem a zaměřila jsem se na Sydneynu tvář, která byla pár centimetrů od mého. "Co? " zeptala jsem se "Proč mě obtěžuješ?? " Trhla sebo a na chvilku oněměla. Odtáhla jsem Lissinu temnotu. Za to nemůže sydney, řekla jsem si. Za to může éter. Uklidni se. Zhluboka jsem se nadechla a odmítla, aby mě éter přemohl. Byla jsem silnější než on, teda aspoň jsem doufala. Jak jsem bojovala s těmito pocity, koukla jsem se kolem sebe a vzpomněla jsem si, že jsem v ložnici Soni Karperové. Všechny mé problémy přišli zpět.c Byl tam svázaný strigoj, v jiné místnosti. Ohlédla jsem se na Sydney, která pořád vypadala, jako že se mě bojí. "Je mi líto…. Nechtěla jsem na tebe být taková. Byla jsem překvapená " Na okamžik zaváhala
a pak přikývla
a přijmula moji omluvu. Vzhledem k tomu, že jí z tváře zmizel strach, poznala jsem, že jí trápí něco jiného. "Co se děje? " zeptala jsem se . sydney ustoupila a zkřížila si ruce. "Viktro Daškov a jeho bratr jsou zde. "