Vampýrská Akademie - 20.kapitola

"MĚLA BY SI SPÁT! "

Sydney tichý hlas mě vystrašil a to dokazovalo, že i když jsem byla v listině mysli, pořád jsem byla ve střehu. Naladila jsem se zpátky do Sonina pokoje. Vedle Sydney bylo ticho a klid. "vypadáš jako pěší cesta smrti" pokračovala "a nekecám" "musím zůstat na hlídce" řekla jsem "Já budu hlídat, ty spi! "
"nejsi vyškolená tak jako já. " poukázala jsem "něco ti unikne"
"myslím,, že si nenechám uniknout, když mi strigoj praští do dveří. " odpověděla. "Hele já vím, že jste tvrdí.. O tom mě nemusíte přesvědčovat. Ale mám pocit, že se to všechno začíná dostávat do konce a nechci, abyste kvůli nespánku na konci padli.Když budeš spát teď, tak pak můžeš pomoct Dimitrijovi. "

Jenom zmínka o Dimitrijovi mě tam dostala. Museli jsme se vyspat. Takže jsem se neochotně doplazila do Sydneyni postele a dala jí poslední instrukce. Usnula jsem téměř okamžitě a pak jsem se probudila právě tak rychle, když jsem zaslechla zvuk u dveří.. Okamžitě jsem se posadila a očekávala, že uvidím strigoje. Místo toho jsem viděla Sydney, jak se na mě pobaveně kouká. V obýváku seděl Robert na gauči. Viktor byl pryč. Obrátila jsem se k Sydney na poplach.

"je v koupelně" řekla, když předvídala mou otázku. To byl zvuk, který jsem slyšela. Vydechla jsem úlevou a byla jsem překvapená, jak i jen pár hodin spánku mi pomůžou.
Pokud bychom měli pouze jídlo, byla bych připravena na cokoliv.Soňa tam žádné neměla, ale já jsem se spokojila i s vodou. Jak jsem tam stála a pila všimla jsem si, že si z tohohle bratři udělali domov: kabáty zavěšené na hácích, klíče od auta na pultu. Tiše jsem popadla klíče a šla jsem k Sydney.
Ukázala jsme jí klíče a snažila jsem se, aby nechrastili. "Zajímáš se pořád o auta? " zamumlala jsem.. V její pohledu jsem zjistila, že to byla směšná otázka. "Dobře, můžeš zajet pro něco k jídlu?Budeme ho potřebovat. A při té cestě, můžeš se ujisti…ehm, že jejich auto má problémy s motore? Cokoliv, co je drží tady. Ale né něco jasného, třeba jako propíchnutý pneumatiky. "
Dala si klíče do kapsy "jednoduše. Máš nějaký konkrétní žádosti o jídlo? " Přemýšlela jsem o tom "Něco s cukrem A kávu pro Dimitrije. "káva je jasná " řekla.

Viktor vešel do kuchyně s jeho typickým lhostejným výrazem"Sydney jede pro potraviny " řekla jsem a doufala, že odvedu jeho pozornost dřív, než si všimne, že mu chybí klíče. "Potřebuješ něco? "
"krmítko by bylo dobré, ale Robert má obzvlášť zálibu v Cheerios, Jablko a skořice. " usmál
se na Sydney "Nikdy jsem si nemysle, že alchymista bude nakupovat. Je to okouzlující" Sydney otevřela ústa, nepochybně aby řekla nějaký kousaví komentář, ale já rychle zavrtěla hlavou "jen jdi" řekla jsem.

Šla a Viktor se brzy vrátil k Robertovi. Byla jsem přesvědčená, že bratři se nikam nedostanou bez auta a šla jsem na kontrolu Dimitirje. K mému překvapení byla Soňa vzhůru.. Seděla se skříženýma nohama na postel a oba si povídali. Její vlasy byli ze spánku rozcuchané, ale jinak se nezdálo, že má modřiny nebo tak z předchozí bitvy. Dimitrij byl stejný a při transformaci unikl strašným popáleninám. Strigoňové se vždy uzdraví, . Soňa se otočila od Dimitrije, když jsem vstoupila. Přes její obličej přeletěl sled emocí. Strach, Úžas. Uznání. "Rose? " v jejích slovech bylo zaváhájí. Přinutila jsem se k úsměvu "je dobře, že vás zase vidím. " rozhodla jsem se přidat "Teď, když jste se ze mě snažila vysát život. " Odvrátila pohled dolů na své ruce a studovala si prsty, jako by byli kouzelné a nádhérné.samozřejmě, že te´d, když už nebyla strigoj, tak její ruce byli nádherné. Den po jeho změně se nezdál Dimitrij tak křehký, ale jistě byl v šoku. To bylo také, když se rozrostli jeho deprese.

"Sydney šla pro potraviny" řekla jsem nepřesvědčivě Dimitrijovi
"Taky tam zůstala, takže jsem mohla spát minulou noc "
"Já vím" řekl s lehkým úsměvem "jednou jsem vás šel zkontrolovat"

Cítila jsem nával horka a bylo mi trapně, že jsem byla chycená, když jsem byla slabá " Taky si můžeš odpočinout" řekla jsem mu "Jen si vezmu něco k snídani a pak dám na všechno pozor. A Viktor bude mít problém s autem. A Robert má rád cherious, takže pokud nějaké chcete, máte smůlu. Nevypadá jako typ, který by se s někým dělil. " Dimitrijův úsměv rostl a Soňa náhle zvedla hlavu. "S námi tu je další uživatel éteru. " řekl šíleným hlasem "Já ho cítím. Vzpomínám si na něj. " podívala se n a mě a Dimitrije "není to bezpečné. My nejsme bezpeční. Neměli byste být kolem nás. "
"všechno je v pořádku"
řekl Dimitrij, tak jemný hlasem. Ten byl vzácný, ale já už ho slyšela. Používal ho na mě v nejzoufalejších okamžicích. "neboj se"
Soňa zavrtěla hlavou "Ne, vy to nechápete. Jsme… jsme schopni hrozných věcí. To je důvod, proč jsem se přeměnila. Věci, které jsem udělal……"

Teď tam byli stejné výčitky, které cítil Dimitirj. Strach, že nebyli vykoupeni.Řekla jsem 
" To nebylo vámi . za to mohlo něco jiného. " Skryla si tvář v dlaních "Ale já si to zvolila. Zvolila jsem si čím se stanu"
"To byl éter" řekla jsem "Je těžké s ním bojovat. Jak jste řekla, dokáže hrozné věci. Nemohla jste jasně myslet. Lissa s tím bojuje po
celou dobu. "
"Vasillisa? " Soňa zvedla oči a zírala do prázdna.. Asi vzpomínala. "Ano, samozřejmě. Vasillisa ho má taky. " obrátila se na mě s panikou. "pomohla jsi jí? Dostala jsi jí od tamtď? "
"Ano" řekla jsem a snažila jsem se napodobit Dimitrijovu jemnost.. Lissa a já jsme utekly částečně proto, že nás Soňa varovala. " Odešli jsme a pak jsme se vrátili a byli jsme nějak schopni zastavit ji, 
a vi jí te´d můžete pomoct taky. Potřebujeme vědět, zda-
"
"Ne" řekl Dimitrij "Ještě ne" řekl a dal mi varovný pohled. "Ale-" "ještě ne" střelila jsem po něm pohledem, ale nic víc jsem neřekla. Byla jsem schopná poskytnout Soně ča, ale ne navždy. Hodiny tikaly, a myjsme museli zjistit, co Soňa ví. Mě přišlo, že Dimitrij by byl schopen nám dát tuhle informaci hned po jheo proměně. Ale nemohli jsme být v kentucky navždy.

"Mohu vidět své květiny? " zeptala se Soňa. "můžu jít ven a podívat se na mé květiny? " Dimitrij a já jsme si vyměnili pohled "samozřejmě" řekl
Všichni jsme došli ke dveřím a já jsem se musela zeptat "Proč jsi pěstovala květiny když jsi byla….. jak jsi byla.? "
odmlčela se "Vždy jsem pěstovala květiny"
"já vím, vzpomínám si. Byli nádherné. Tyhle jsou taky nádherné.. je to důvod proč…. Myslím, že chcete hezkou zahradu i když jste strigojka? " Ta otázka byla neočekávaná a zdálo se, že jí zasáhla. Přestala jsem doufat, že mi odpoví, když nakonec řekla"Ne, nikdy jsem si
nemyslela, že je hezká. Ony byli. Nevim…. Vždycky jsem pěstovala kytky. Musela jsem zjistit, jestli to pořád umím. Bylo to jako…..testovat svoje schopnosti. " Znovu jsem se setkala s Dimitrijovíma očima. Tak. Krása nebyla součástí jejího světa. Bylo to přesně to, co jsem mu řekla. Strigoňové byli arogantní. Pěstování rostlin byl Sonin zvyk a já jsem vzpomínala , jak Dimitrij četl romány, zatímco byl strigoněm. Když se stanete strigoněm, tak vám to možná vezme vae dobro a morálku, ale staré chování a záliby zůstanou.

Vzali jsme jí do obývacího pokoje, přerušeni Soňou a Robertem. Ona stuhli, jak se uviděli. Viktor nám věnoval jenom vědomí úsměv. "Už jste zjistili, co potřebujeme? " dimitrij po něm střelil pohledem stejným, jako po mě, když jsem chtěla Soňu vyslechnout. "Ještě ne"
Soňa se pořád koukala na Roberta a pohybovala se rychle ke dveřím na terasu, zastavila se až tehdy, když viděla, co jsme provedli. "vylomili jste mi dveře" řekla "vedlejší škody" řekla jsem. Myslím, že Dimitrij obrátil oči v sloup.Aniž by od nás dostala nějaké pokyny, otevřela Soňa dveře a vyšla ven. Zalapala po dechu, když se zastavila
a podívala se vzhůru. Obloha byla perfektní, bez mráčku a slunce bylo na obzoru, svítící zlatě. Na své kůži jsem cítila teplo. Všichni ostatní taky vyšli ven , ale Soňa je nevnímala. Zvedla ruce vzhůru, jako by snad mohla uchopit slunce a zabalit je do náruče. "Je to tak krásné" řekla nakonec a setkala se s míma očima "Že jo? Už jsi někdy viděla něco tak krásného? "
"kRÁSNÉ" Z nějakého důvodu jsem se cítila tak štastná a zároveň i smutná. Šla po dvoře a koukala na každou rostlinu a květiny. Dotkla se jejich lístků a vdechla vůni. "Tak jiné……" ona si pořád říkala pro sebe "Tak různé na slunci……" pár jich jí vážně zaujalo"tyto se neotvírají v noci! Vidíte? Vidíte
ty barvy? Cítite to, že ano? "

Nezdálo se, že by ty otázky byli pro někoho konkrétního. Všichni jsme byli zhypnotizovaní. Ona se konečně posadila do křesla na terase a štastně se dívala kolem sebe. Když bylo jasné, že nikam neodejde, otočila jsem se k Dimitrijovi a zopakovala jsem mu, co mi řekla Sydney, než jsem šla spát. K mému překvapení souhlasil "To je chytrý. Jakmile n´bude Soňa schopná mluvit, budeme se muset přesunout. " usmál se "Sydney jde do války J"
"Hej, ona to tu nevede" utahovala jsem si z něj "je jenom voják"
"jasně" Zlehka přejel prsty po mé tváři " Sorry kapitáne" "generále" opravila jsem ho a lapala po dechu, jak se mě dotkl.. Rozloučil se se Soňou a pak vešel do baráku. Přikývla, ale nejsem si jistá, jestli doopravdy slyšela. Viktor a Robert si vytáhli dvě dřevěné židle a postavili si je do stínu. Já si vybrala místo na zemi. Nikdo nepromluvil. Nebyla to nejpodivuhodnější věc, co jsem zažila, ale rozhodně byla zvláštní.

Sydney se vrátila později s potravinami a já jsem opustila skupinu a šla jí zkontrolovat. Viktorovi klíče leželi zpátky na pultu, což jsem brala jako dobré znamení. Sydney vyložila potraviny a podala mi krabičku s dvanácti koblihami. "Doufám, že to je pro tebe dost" udělala jsem obličej ale stejně jsem si koblihy vzala. "přij´d ven, až budeš hotová. " řekla jsem jí "je to jako barbecue… ale je tu jedna výjimka… nemáme gril"
vypadala zmateně, ale když přišla, zdálo se, že pochopila, co jsem říkala. Robert vytáhl misku muslli, ale ani Sydney ani Viktor nejedli. Dala jsem Soňe koblihu. Držela jí v ruce a koukala na ni. "Nevím, jestli můžu. Nevím, jestli můžu jíst. "
"Samozřejmě, že můžeš. " vzpomněla, jsem si na Dimitrije "Je to s čokoládou, je to dobré. " nezávazně si jednou kousla. Nejdřív to hrozně dlouho žvýkala a pak to spolkla. Zavřela oči a krátce si povzdechla. "Tak sladké" Pomalu si zase začala kousat. Trvalo věčnost, než snědla půlku koblihy. Moje netrpělivost rostla. Část z toho byla podrážděnost éteru a
část byla můj neustáli neklid a touha pomoct Lisse.

"Soňo" řekla jsem příjemně a plna vědoma toho, jak na mě bude Dimitrij naštvaný, že jsem neposlechla jeho pokyny. "Chtěla bych si s tebou
o něčem promluvit. "
"MM-Hmmm" řekla a dívala se na včely. "Máš nějakého příbuzného……. Někoho, kdo měl nedávno dítě? "
"Jasně" řekla. Jedna z včel odletěla na růži. "Hodně. "
"vyjádři se Rosemarie" řekl Viktor….. kousla jsem se do rtu
"Tohle by mělo být utajované dítě. A ty jsi příjemce na bankovním účtu, který se má postarat o dítě…..účtu Ericka Dragomira"
Soňa šlehla hlavou směrem ke mně a už tam nebyla žádná nepozornost. Trvalo několik vteřin, než promluvila. Její hlas byl chladný a tvrdý - ne strigojsky. "ne, nevím o tom nic. "
"Lže" řekl Robert
"já jsem nepotřebovala žádné schopnost, abych to také poznala " ušklíbla se Sydney. Ignorovala jsem oba. "Soňo, vím, že to víš. A 
je opravdu důležité najít to….. ehm dítě, osobu. " Ráda bych hádala věk, ale nebyla jsem si jistá. "Říkala jste, že jste se obávala o Lissu dřív. Tohle jí pomůže. Ona to potřebuje vědět. Potřebuje vědět, že má ještě nějakého člena rodiny…" Soňa obrátila svou pozornost zpátky ke včelám, ale věděla jsme, že se na ně doopravdy nedívá. "Já nic nevím. " její hlas se chvěl. Nemohla jsem říct, jestli se bojí, nebo ja na pokraji zuřivosti. "Tak proč jste na tom účtu? " zeptal se Viktor "Já nic nevím" opakovala. Její hlas mohl vytvořit rampouchy, jak byl chladný. "Nic. "
"Přestań lhát" odsekl Viktor "Víš to a musíš nám to říct"
"Hej! " zvolala jsem "Buď sticha, nemáš vyslíchací právo"
"no nezdá se mi, že by si dělala dobrou práci. "
"Drž hubu jo? " obrátila jsem se na Soňu, která se oslnivě usmívala. "Prosím" prosila jsem "Lissa je v průšvihu. Tohle jí pomůže. Předtím jsi jí chtěla pomoct. "
"Já jsem síbila…." Řekla Soňa a její hlas byl tak divhý, že jsem jí sotva slyšela. "Slíbila co? " zeptala jsem se. Trpělivost, trpělivost.Musela jsem zůstat v klidu. Nemohla jsem riskovat zhroucení…Ona pevně zavřela oči a hrábla si rukama do vlasů. "Slíbila jsem, že to neřeknu. Slíbila jsem, že to neřeknu nikomu. " Chtěla jsem k ní jít a zatřást s ní Trpělivost,trpělivost…… nemohla jsem jí naštvat "Nežádala bych tě, abys zrušila svůj slib, kdby to nebylo důležité. Možná…. Možná se můžeš dostat do kontaktu s tou osobou…"
"Ach proboha" řekl Viktor podrážděně "To je směšné a stále nás to nikam nevede. " podíval se na svého bratra
"Roberte? " Robert se naklonil k Soně "Soňo? " zdála se stále rozrušená, ale otočila se k němu "Řekni nám, co potřebujeme vědět" řekl Robert. Jeho hlas byl hladký a uklidňující , ale měl i nádech zlověstného tónu. "Řekněte nám kdo a kde to dítě je. Řekněte nám, kdo je ta matka. ".. Tentokrát jsem vyskočila na nohy. Robert by nátlakem dostal odpovědi. Soňa se na něj koukala
a její tělo se začalo třást. Z jejích rtů ale žádný zvuk nevyšel. V mé mysli vířili myšlenky. Ale něco mi řeklo, že není správné, abychom jí donutili…. Soňa mě vyrušila z přemýšlení. Pořád se dívala na Roberta, ale už ne v tom hypnotizujícím způsobu. Te´d byla naštvaná. Soňa byla bomba, která mohla vybuchnout "Jak se opovažujete? Jak se opovažuješ na mě použít nátlak?? "
Rostliny v blízkosti Roberta náhle ožili a vytáhli se do nemožné výšky. Natáhli se a omotali se kolem židle. Židle se převrátila a spolu s ní
i Robert. Viktor chtěl pomoct svému bratrovi, ale Robert už bral věci do svých rukou. Přimhouřil oči na Sońu a ona letěla dozadu.. Uživatel vzduchu mohli někdy dělat podobné triky. Tohle byl ale éter. Byl jím zřejmě posedlý i mimo sny.

Krásné. Viděla jsem bitvu uživatelů éteru už dříve, když Avery a lissa byli jedna na jednu. Nebylo to pěkné. Hlavně proto, že tam došlo i k psychice. Nevěděla jsem, co všechno Robert a Sońa dokážou, ale věděla jsem, že to nedopadne dobře. "Dimitriji" vykřikla jsem a běžela k Soně. Nevěděla jsem přesně, co sní budu dělat, ale vypadalo to, že asi bojovat. Z toho jsem si pamatovala, že se jí nemůžu kouknout do očí. A opravdu, když se mi podařilo dostat jí a zem, ona se pořád koukala po Robertovi. Vykřikla v náhlém alarmu a dívala se na své vlastní tělo. Soňa měla něco v hlavě, jeho výraz ztvrdl. Musel vědět, že to je kouzlo. Dimitrij přišel vchodem zrovna ve chvíli, kdy Robert použil svoje schopnosti, aby hodil po Soň židli. Samozřejmě já ležela na ní, takže mě židle bouchla přímo do zad. Dimitrij pochopil docela rychle, co se děje a běžel směrem k Robertovi se stejnou taktikou jako já. Viktor si zřejmě myslel, že je jeho bratr v nebezpečí a proto se pokusil zastavit Dimitrije, ale bylo to marné. "vem ho dovnitř! " křičela jsem na Dimitrije "vem ho od ní pryč! "
Dimitirj to pochopila
začal táhnout Roberta ke dveřím. Jakmile byl Robert pryč, jako by ze Soni zmizela veškerá energie.Zhroutila se k zemi. Váhavě, stále ve střehu jsem se pokusila Soňu posadit.Naklonila se proti mně, slabá jako hadrová panenka a plakala mi do ramene….

Po tom jsem zkontrolovala škody. V zájmu zachování uživatelů éteru od sebe, vzal Dimitrij Roberta do ložnice a Viktor šel s ním. Robert se zdál stejně slabí jako Soňa a Dimitrij to považoval za tolik bezpečné, že nechal bratři o samotě.Sońa se zhroutila na gauč a Dimitrij a já jsme se snažili, aby se uklidnila. Dimitrijova tvář byla stejně nedůvěřivá jako ta moje. "Říkal jsem ti, že na to není připravená" vykřikla "co jste si mysleli?? Ona je příliš slabá. "
"Tomu říkáš slabá?A hele, šlo to skvěle. Dokud se do toho nezapletl Viktor a Robert. " Dimitrij udělal krok směrem ke mně a vyzařoval z něho hněv. "Nikdy se do toho neměli zapojit.To jsi přesně ty, skákat pošetile do problémů bez pomyšlení na následky. " projelo mnou pobouření "hele, já jsem se snažila, abychom e pohnuli. Pokud je racionální sedět a dělat terapii, pak jsem ráda, že jsem to skusila. Nebojím se dostat do hry. "
"nemáš tušení, co to povídáš" zabručel. Stáli jsme te´d blíž k sobě, mezi námi nebyl skoro žádný prostot, jak jsme se zabývali naší hádkou. "Tohle nás taky může poslat zpátky"
"ne, dostali jsme se dopředu. Zjistili jsme, že zná Erica Drahomíra. Problém je, že někomu slíbila, že nikdy nikomu neřekne o tom dítěti. "
"Ano, slíbila jsem to. " ozvala se Soňa. Dimitrij a já jsme se obrátili, protože jsme si uvědomili, že nás Sońa slyšela. "Slíbila jsem to" její hlas byl velmi slabý.Sydney jí stiskla ruku "my to víme, to je v pořádku, že jsi to slíbila. Rozumím tomu. Soňa na ni vděčně pohlédla "děkuju, Děkuju ti. "
"Ale" řekla Sydney opatrně "slyšela jsem, že ti záleží na Lisse dragomiroví. " "nemůžu" přerušila jí Soňa se strachem. "já vím, já vím, ale co kdyby tady byl způsob, jak jí pomoct, aniž by to ohrozilo tvůj slib? " Soňa se dívala na Sydney. Dimitrij se podíval na mě, tázavě. Pokrčila jsem rameny a pak jsem se podívala na sydney. Soňa se zamračila a věnovala veškerou pozornost Sydney "Co, tím myslíš? "
"No… co jsi přesně slíbila?Že nikomu neřekneš, že Eric měl milenku a dítě? "
Sońa přikývla "Ale ne, kde vlastně jsou" Sydney věnovala Soňě nejteplejší, nejpřátelštější úsměv, který jsem u alchymistů kdy viděla. "Slíbila jsi, že nikdy neřekneš, kde jsou?? "
Soňa přikývla a sydney úsměv zaváhal. Pak se jí rozzářili oči. "Slíbila jsi, že k nim nikoho nedovedeš? " Soňa zaváhala a pak pomalu zavrtěla hlavou "ne" "Tak… nás k nim můžeš zavést. Ale tím nám neřekneš, kde jsou. Tím by neměl být porušen slib. "

To byl nejvíc spletitý kus logiky, který jsem kdy slyšela. "Možná, řekla Soňa stále nejistě.
"Tím by si neporušila slib. " opakovala Sydney " A opravdu, opravdu by to pomohlo Lisse" já jsem vykročila vpřed " A také by to pomohlo Michaelovi" Soňa otevřela ústa, když jsem se zmínila o jejím bývalým milenci. "Michael? Znáte ho? "
"je to můj přítel a Liasu taky" Málem jsem řekla, že pokud bychom našli chybějícího Drahomíra, mohli bychom pak vzít Soňu k Michaelovi. Nevěděla jsem ale, jak by Sońa reagovala na shledání se vím milovaným. "A on chce pomoct Lisse. Ale nemůže. Nikdo z nás nemlže. Nemáme dostatek informací……."
"Michael" Soňa se znova podívala na své ruce a sly jí tekly po tvářích "Nezlomíš svůj slib" Sydney byla tak přesvědčivá, že by mohla být klidně uživatelka éteru. Prostě nás ve´d. To je to, co by Michael a Lissa chtěli. Je to správná věc. " nevím, který z těch argumentů přesvědčil Soňu nejvíce. Možná ta část o Michaelovi. Nebo ta myšlenka, že by mohla udělat správnou věc.. možná stejně jako Dimitirj, chtěla Soňa své vykoupení. Podívala se, polkla a setkala se s míma očima. "Zavedu vás tam " zašeptala

"Jedeme na další výlet"Prohlásila Sydney "připravte se. Dimitrij a já jsme ještě pořád stáli vedle sebe. Hněv mezi námi začal slábnout. Sydney se dívala hrdě a pokračovala se uklidnit Soňu.
Dimitrij se na mě podíval s lehkým úsměvem, když se kousek posunul, když se zdálo, že si uvědomil, jak blízko jsme byli. Ale nemohla jsem to s jistotou říct. Pokud šlo o mě, já si byla plně vědoma naší blízkosti a cítila jsem vlivem éteru jeho tělo a vůni. Proč vždy , když s ním bojuju, tka mě ještě víc přitahuje?? Jeho úsměv se vrátil, když naklonil hlavu směrem k Sydney "mýlila jsi se v tom, kdo je Generál ve městě. " usmíla jsem se zpět a doufala, že si nebyl vědom reakce mého těla, jak jsme stáli tak blízko. "Možná, ale to je v pořádku. Můžeš být pořád plukovník. " On nadzvedl obočí "Oh, víš, že ses právě degradovala??Plukovník je hnedka pod generálem.Co seš teda ty? " Sáhla jsem si do kapsy a vítězně jsem vytáhla klíčky os CR-V-. "Řidič, " řekla jsem.