Denis a jeho dva přátelé unpromised, Artur a Lev, byli u vytržení, že jsem součástí jejich mise. Ale pokud se očekává, že se podělím o své bláznivé nadšení pro nezodpovědný lov Strigolů, tak budou zklamaní. Ve skutečnosti, netrvalo dlouho, poté co jsem se k nim připojila, než sem si uvědomila, že jsem se stavila k blížícímu se lovu jinak, než oni. Denisův přítel Lev měl auto, a my jsme jim jeli do Novosibirsku. Jeli jsme asi patnáct hodin, i když jsme se zastavili na noc v hotelu, byl to nepřetržitý čas být v malém prostoru se třemi kluky, kteří nemohli přestat mluvit o všech Strigojích co zabili. Zejména se snažili čerpat ze mě. Chtěli vědět,
o tom, kolik Strigolů jsem zabila. Chtěli vědět o bitvě na Akademii. Chtěli znát, moje metody. Kdykoliv sem se v mysli obrátil na tato témata, i když vše, na co jsem mohl myslet byla krev a žal. Nebylo to nic, čím bych se chtěla chlubit, a trvalojim asi šest hodin než došli k tomu, že ze mě moc informací nedostanou.
Místo toho, mi předváděly jejich vlastní příběhy z dobrodružství. Budu-li spravedlivá, tak oni zabili několik Strigolů,ale ztratili i několik svých
přátel, z nichž všichni byli v jejich mladém věku, jako jsou tihle chlapci. Moje zkušenosti byly podobné, taky jsem ztratila přátele. Ačkoliv jsme měli ztráty, tak se to skoro vůbec nepřibližovalo k počtu zabitých Strigolů. V Denisově skupině se zdálo, že oběti byli více v důsledku toho, že se řítili do akce bez romyšlení. Opravdu, jejich plán, jakmile by jsme se dostali do Novosibirsku nebyl zrovna solidní. Zopakovali, že Strigolové rádi loví v místech, které byly v noci přeplněné, stejně jako taneční kluby, nebo v odlehlých místech, jako jsou áleje, že jsou pro ně jako zlatý důl. Nikdo si nevšiml, když lidé zmizeli z těch míst. Takže Denisovi plány byly většinou sledování těch míst, v naději, že bychom narazili na Strigoly.
Moje první myšlenka byla,že se nehodí jít na vlastní pěst. Koneckonců, můj hlavní cíl byl dostat se do Novosibirsk.
Se vším, co jsem se teď naučila, se to zdálo logické, že je to největší město na Sibiři, takže je to nejlepší místo kam se vydat. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že skočit do Strigolího hnízda sama bych byla tak hloupá, jako jeden z jejich plánů. Mohla bych použít jejich zálohování.
Navíc, protože jsem vlastně ještě nevěděla, kde Dimitri je, musela jsem
přijít s metodou, jak získat nějaké informace. Budu potřebovat pomoc.
Dojeli jsme do Novosibirsku na konci druhého dne jízdy.
I přes debatu o jeho velikosti, jsem si představovala, že bylo něco jako Moskva nebo Petrohrad. A pravda, to se ukázalo se, že je docela tak velké jako ony, ale bylo kompletní s mrakodrapy, divadlama, turistama, a se stejně krásnou architekturou.
Setkali jsme se s jejich přítelem, který měl byt v centru města, byla to
dhampírka a jmenovala se Tamara. Její angličtina nebyla moc dobrá, ale nebyla jiná unpromised, byla stejně vzrušená jako všichni ostatní ze zbavení světa od Strigolů. Byla o něco starší než zbytek z nás, byl to taky důvod, proč měla své vlastní místo, byla to roztomilá bruneta s pihami. Znělo to, jako by čekala, dokud kluci přišli do města na lov, což jsem brala jako malé požehnání. Alespoň nešla ven sama. Zdálo se, že je ráda, když je tu další dívka stejně jako ostatní, ale rychle se sebrala a snažila se semnou podělit o své nadšení.
Když naše první noc lovu Strigoi přišela, konečně jsem vystoupila do vedoucí pozice. Náhlá změna v chování je překvapilo, ale brzy poslouchali s napjatou pozorností.
"Dobře," řekla jsem a dívala se z očí do očí. Byli jsme v Tamařině maličkém obývacím pokoji a seděli v kruhu. "Tady je plán, jak to budeme fungovat. Chystáme se zasáhnout noční scénu jako skupina, hlídat ji a alejí
za ním pro-"
"Počkej," přerušil mě Denis. "Obvykle jsme se rozešli."
"Což je důvod, proč se vás bylo tolik zabito," odsekla jsem. "Jdeme jako skupina."
"Copak jsi nezabila Strigoly sama?" Zeptal se Lev. Byl nejvyšší ve skupině, byl téměř jako Moroj.
"Ano, ale měla jsem štěstí." Tak, a také jsem si myslela, že jsem lepší
bojovník, než kterýkoli z nich. Nazvi mě sobcem, ale já jsem byla zatraceně dobrý stážce.Nebo blízko strážce.
"Uděláme nejlépe, když půjdem všichni. Když najdeme Strigoly musíme zajistit, abychom se o ně postarali v izolovaném místě." Nezapomněla jsem na Sydneyino varování. "Ale než je zabijem, musím si nimi mluvit. Bude to vaše práce, je držet. "
"Proč?" Zeptal se Denis. "Co jim chceš říct?"
"Vlastně co mají říct oni. Podívejte se, nebude to trvat dlouho. A dostane se vám jejich zabití na konci, takže o to se nemusíte starat. Ale ... "
Tato další část šla proti mím velkým plánům, ale věděla jsem, že to musím říct. Zabila bych je kvůli svému vlastnímu pátrání. "Pokud se ocitneme v situaci, kdy budem v pasti, nebo v bezprostředním ohrožení,zapomeťe na výslech a znehybnění. Zabij te je. Zachraňte sebe. "
Zdálo se, že jsem sebevědomá a to natolik, že se rozhodli jít semnou s tím, co jsem řekla. Součástí našeho plánu bylo zapojit se "Tajně" do děje, abych tak řekla. Jakýkoliv Strigol, který by byl blízko nebo měl na nás dobrý pohled by okamžitě rozpoznal, že jsme dhampíři. To bylo
důležité, aby jsme nepřitahovlai pozornost. Potřebovali jsme Strigolysledovat. Potřebovali jsme, abychom vypadali jako jiní lidští návštěvníci klubu.
Byli jsme oblečený a byla jsem byl trochu překvapená, jak dobře kluci vypadají. Denis, blázen nebo ne, byl obzvlášť hezký,měl stejně tmavě zlaté vlasy a hnědé oči, jako jeho bratr Nikolaj. Neměla jsem oblečení na párty, takže Tamara se ponořila do šatníku. Zdálo se, že jí dělá radost hledat pro mě oblečení co bych mohla nosit. Měli jsme podobnou velikost, což bylo docela ohromující. S její vysokou, super tenkou stavbou. Lissa a já jsme si nikdy nemohly půjčovat oblečení.
Tamara byla stejně vysoká jako já a měla podobnou stavbu těla.
Nejprve mi nabídla krátké, přiléhavé šaty, které se podobaly těm co měla
Viktoria na sobě, takže jsem jen zavrtěl hlavou a podala je zpět.
Vzpomínky na naši hádku mě stále bolely, a neměla jsem v úmyslu to znovu prožít, že bych byla oblečená jako krvavá děvka. Místo toho, mě Tamara oblékla do černých džín a černého tílka. Upravila mi vlasy a make-up, studovala jsem se v zrcadle, musela jsem uznat, že odvedla dobrou práci. Skoro bych zapomněla jak ráda vypadám dobře. Byla jsem ještě radši, že se na mě kluci dívali jako by mě obdivovali a respektovali a né jako bych byla nějaký kus masa.
Tamara mi nabídla šperky, ale jedinou věc, kterou jsem chtěla byl Nazar kolem mého krku. Potřebovala jsem bundu kvůli kůlu, a našla sexy koženou, která ladila ke zbytku oblečení.
Byli jsme hotovi kolem půlnoci, nemohla jsem si pomoct a zakroutila jsem hlavou. "Jsme zatraceně nejžhavější upíří lovci za všech, "zamumlala jsem.
Denis nás vedl ke klubu, kde našli Strigoly dříve. Bylo to taky, kde jeden z jejich přátel unpromised byl zabit. Bylo to v části města, která myslím, že byla přitažlivá pro Strigoly. Bylo tam spousty mladých lidí. Kdyby jen věděli, jak nebezpečné to bylo. Hodně jsem vtipkovla na Dimitriho,
o Rusku a východní Evropě, že je deset roků pozadu v hudbě, ale když jsme vstoupili, zjistila jsem, že dunění techna songu mi připomínalo něco, co jsem slyšela v USA těsně před odjezdem.
Místo bylo přeplněné a tmavé, s blikajícími světly, která byla trochu nepříjemná pro dhampíří oči.
Naše noční vidění se bude muset přizpůsobit tmě s blikajícími světly. V tomto případě jsem nepotřebovala oči. Mé stínem políbené smysly
necítily žádné Strigoly v této oblasti.
"Pojďte," řekla jsem ostatním. "Pojďme tančit na chvíli a počkáme.
Nejsou tu žádní Strigolové v blízkosti. "
"Jak to víš?" Zeptal se Denis, a zíral na mě v úžasu.
"Prostě to vím, zůstaňme spolu. "
Náš malý kruh se stěhoval na taneční parket. Bylo to tak dávno, co jsem
tančila, a byla jsem trochu překvapená, jak rychle jsem se dostala do rytmu. Část mě mi říkala, že bych měla zůstat ve střehu, ale můj Strigolový poplašný systém by mě okamžitě polapil, když by nebezpečí přišelo.
Nevolnost bylo docela těžké ignorovat. Ale hodina tance, se objevila bez Strigolů. Nechali jsme taneční parket a začal kroužit po stránách klubu hrany. Nic.
"Je tam jiný klub poblíž?" Zeptala jsem se.
"Jasně," řekl Artur. Byl podsaditý, s oholilenými vlasy a měl připravený
úsměv. "Pár bloků odtud."
Sledovali jsme ho a našli podobnou scénu: jiný tajný klub
skrytý v podzemí budovy. Více blikajících světlet. Další davy.
Více bušení hudby. Znepokojivější bylo, že mě jako první začala obtěžovat sladká vůně. Hodně lidí se potilo. Neměla jsem pochyb o tom, že dokonce i lidé to mohli cítit. Pro nás to bylo nasládlý. Tamara
a já jsme si vyměnily pohledy a svrasčily naše nosy, nepotřebovaly jsme žádná slova, abychom vyjádřily náš odpor.
Přestěhovali jsme se na taneční parket, a Lev se obrátil k odchodu, aby si
dal drink. Udeřila jsem ho do ramene.
Vykřikl něco v ruštině, že přísahala bych, že jsem poznla co to bylo.
"Co to bylo?" Zeptal se.
"To máš za to, že si hloupý! Jak si myslíš, že zabiješ něco, co je dvakrát
tak rychlejší jak ty, když budeš opilý? "
Pokrčil lhostejně rameny a já jsem odolala nutkání ho udeřil do
tváře. "Jeden neublíží. Kromě toho, tam nejsou ani žádné-"
"Buď zticha!"
Ten divnej pocit stálého míchání v mém žaludku. Zapoměla jsem na svoje
krytí, zastavila jsem se a prohlížela dav kvůli zdroji.
Spoléhala jsem na své smysly cítit Strigoly, ale v tomhle davu to bylo trošku těžší. Udělala jsem si pár kroků ke vchodu, a moje nevolnost se zmenšila.
Přestěhovala jsem se k baru, a pocit se zvýšil.
"Tudy," řekla jsem jim. "Hýbejte se do hudby."
Moje napětí bylo nakažlivé, a viděla jsem i trochu strachu. Dobrá. Možná, že to brali vážně. Jak jsme šli směrem k baru, snažila jsem se, aby moje řeč těla vypadala, jako bych hledala něco k pití. Celou tu dobu jsem sledovala dav v periferním vidění.
Tam. Měla jsem ho. Samec Strigol stál za rohem, svojí paži měl kolem dívky, která byla skoro stejně stará jako já. V tlumeném osvětlení, se skoro zdál atraktivní. Věděla jsem, že při bližším prozkoumání bych odhalila smrtelně bledou kůži a červené oči, což měli všichni Strigolové. Ta dívka ho nemusela vidět v potemnělé klub, neboť na ni mohl použít nátlak. Asi obojí, soudě podle úsměvu na její tvář. Strigolové byli schopni požít nátlak na ostatní stejně dobře jako uživatelé éteru, jako Lissa. Lepší, dokonce. Před našima očima, jsem viděla, jak ji Strigol vedl předsíní bez povšimnutí. Na konci rohu, jsem mohla rozeznat světlo východu. Alespoň jsem předpokládala, že to bylo označení východu. Bylo to napsáno Cyrilicí.
"Máte ponětí, kam ty dveře vedou?" Zeptala jsem se ostatních.
Kluci pokrčili rameny, a Denis zopakoval mou otázku pro Tamaru. Odpověděla jak předpokládal. "Je to malá ulička kde se schovávají koše.
Je to mezi touto budovou a továrnou. Obvykle tam nikdo není. "
"Můžeme se tam dostat, když půjdem kolem klubu?"
Denis čekal na odpověď od Tamary. "Ano. Je to otevřené z obou stran. "
"Perfektní."
Spěchali jsme z klubu předních dveří, a rozdělili jsme se do dvou skupin. Plán byl jít na Strigoje z obou stran a v půlce ho lapit do pasti za předpokladu, že i jeho oběť bude ještě vzadu. Bylo možné, že ji mohl odvést jinam, ale myslela jsem, že je víc pravděpodobné, že si ji bude chtít podmanit a získat krev přímo tam, zvláště pokud tam bylo prázdno, jak Tamara říkala, že to většinou bylo.
Měla jsem pravdu. Poté, co se moje skupina oddělila a rozhlédla se kolem
klubu, viděla jsem Strigoje a dívku vyčnívající ze stínu koše. Tyčil se nad ní, ústa měl blízko jejího krku, a já tiše zaklela. Nemůžeme ztrácet čas. Doufala jsem, že byla ještě naživu, šla jsem po špičkách uličkou. Z uličky na druhou stranu, Denis a Lev také přiběhli. Jakmile uslyšel první zvuky chůze, reagoval Strigol okamžitě, jeho rychlími reflexy. Okamžitě upustil dívku, a chránil si srdce, vybral si Denise a Leva přes Artura, Tamaru, a mě.
Není to špatná strategie, opravdu. Byly tam jen dva z nich.
Vzhledem k tomu, že byli tak rychlý, pravděpodobně doufali, že je vyřadí j rychle a pak zase na nás, než by jsme ho mohli napadnout.
A téměř to fungovalo. Mocným kopem poslal Leva letem. K mé úlevě,
ho pár popelnic zastavilo před budovní zdí. Nebude se cítit dobře, ale kdybych měla na výběr, raději bych spadla do plechovek, než do cihel. Strigolové se vrhli na Denise, ale Denis se dokázal vyhnout pozoruhodně rychle.
Nespravedlivé, tak jak bych předpokládala, žádný z těchto unpromised neměl skutečné bojové dovednosti. Měla jsem to vědět líp. Měli stejný výcvik jako já, ale prostě jim chyběla disciplína.
Denis se vyhnul ráně a vyrazil nízko, usilovat o Strigolovi nohy. Rána přistála, ačkoli to nebyla dost silná, aby ho srazila na zem. Záblesk stříbra se ukázal v rukou Denise, a podařilo se mu částečně švihnout po Strigolovo tváři těsně před dvojsmyslnou fackou padl dhampír na mě.
Řez nebyl smrtelný pro Strigoly, ale stříbro bolelo, a slyšel jsem ho vrčet. Jeho tesáky zářily se slinami.
Vyhnul se Denisovi tak rychle, že nemohl napadnout mě.
Tamara ho popadla za paži, držela ho tak, že se nemohl vytrhnout.
Byl příliš rychlý a sotva ho zklidnili, skákali ze shora na Strigola. Praštil ji, aby ji setřásl, ale ne tolik aby se jí vytrhl.
Artur a já jsme byli na něj přitisknutý tělem, společnýma silama jsme ho přitlačili ke zdi. Přesto, že byl silnější a přitlačili jsme ho dříve, než se stačil vysvobodit. Hlas v mé hlavě zněl podezřele jako, když mě Dimitri varoval, že to bylo mým úkolem zabít ho. To by byla inteligentní a bezpečná věc. Byl otevřenýa měla jsem kůl v ruce. Kdyby můj bláznivý plán výslechu selhal, úmrtí ostatních by bylo na mou hlavu..
Jako jeden, Artur a já jsme odskočili. "Pomozte nám!" Křičela jsem.
Tamara se vrhla proti Strigolovi, přistála mu rychlým kopem na žaludek.
Cítila jsem, jak se snaží nás setřást a utéct pryč, ale pak se Denis zapojil taky mezi čtyři z nás. Bojovali jsme se Strigolem, tak že si nejprve lehl na chodník. Ale to nebylo nejhorší. Udržet ho nebylo jednoduché. Mlátil sebou kolem s neuvěřitelnou silou, jeho končeziny byly všude. Zvedla jsem se a snažila jsem hodit svoji hmotnost těla na jeho trup, zatímco ostatní by pochytali nohy. Další soubor rukou se k nám přidal, podívala jsem se a byl to Lev. Jeho rty krváceli, ale jeho tvář byla v pořádku.
Strigol se nechtěl přestat pohybovat, ale cítila jsem spokojenost, že nemohl odrážet všech nás pět.Vrhla jsem se v před a umístila svůj kůl na jeho krk. Strnul, ale brzy pokračoval v boji. Naklonila jsem se přes jeho tvář.
"Znáš Dimitriho Belikova?" Zeptala jsem se.
Křičel na mě cosi nesrozumitelného, ale neznělo to moc přátelsky. Přitlačila jsem svůj kůl proti jeho kru a řízla jsem ho. Křičel bolestí, čisté zlo a zloba zářila z jeho očí a pokračoval v nadávání v ruštině.
"Přelož mi to ," řekla jsem a nestarala jsem se o to kdo to udělal.
"To, co jsem řekla."
O chvíli později, Denis řekl něco v ruštině, pravděpodobně moji otázku, protože jsem slyšela Dimitriho jméno. Strigol zavrčel odpověď a Denis zavrtěl hlavou. "Říká, že s náma nebude hrát žádnou hru . "
Vzala jsem kůl a sekla ho do obličeje. Opět platí, že Strigol vykřikl, a modlila jsem se ke klubu, aby nikdo neslyšel nic z toho. Dal jsem mu úsměv plný zloby, aby odpovídala jeho vlastní.
"Řekni mu, že budeme nadále hrát hru s ním, než promluví.
Tak či onak, on umře dnes večer. Je na něm, zda se to stane
pomalu nebo rychle. "
Upřímně jsem nemohla uvěřit, že ta slova vyšla z mých úst.
Byly tak kruté ... tak, dobře, krutě. Nikdy jsem v celém mém životě
neočekávala, že budu někoho mučit, ani Strigola. Strigol dal Denisovi další vzdorovitou odpověď, a tak jsem použila kůl, škrábala, škrala o jeho kůži, ty by zabili nějakého člověka, Moroje, nebo dhampíra.
Konečně, střílel mimo řetězec slov, které nezněly jako jeho obvyklé
urážky. Denis okamžitě přeložil. "Říkal, že to nikdy neslyšel, nebo někoho kdo by se tak jmenoval a že pokud Dimitri je tvůj přítel, bude tě určitě
chtít zabít pomalu a bolestivě. "
Málem jsem se usmála nad posledním úsilím Strigolova vzdoru. Problém
s mojí strategií tady byl, že by mohl lhát. Neměla jsem žádný způsob jak to zjistit. Něco v jeho odpovědi mě napadlo, že nebyl.
Zněl jako by si myslel, že jsem s odkazem na zdraví lidí nebo
dhampírů, ne Strigolů.
"Je to k ničemu," řekla jsem. Opřela jsem se a podívala se na Denise. "Jděte dopředu a zabije ho. "
To bylo to, co Denis chtěl udělat. Neváhal, jehokůl se tvrdě a rychle dostal přez jeho srdce. Zběsile zápasil a utišil o chvíli později. Zlé světlo zmizelo z červených očí. Stáli jsme tam, a viděla jsem jak se moji bojovníci tváří, pozorovali mě s obavami a strachem.
"Rose," zeptal se nakonec Denis. "Co si doufala, že-"
"Nech to být," přerušila jsem ho, přela k bezvědomé lidské dívce. Poklekla jsem a zkoumala její krk. Měla pokousání, ale nevypil moc krve. Rána byla relativně malé a krvácela jen málo. Zachvěla se mírně a zasténala, když jsem se ji dotkla, což jsem brala jako dobré znamení.
Opatrně jsem ji vytáhla od koše a ven na světlo, kde byla nejvíce nápadná. Strigola, nicméně, jsem vytáhla do tak tmavého místa, jako bych ho úplně zastínila. Po tom, jsem zeptala jestli by mi Denis půjčil telefon a vytočila jsem číslo, které bylo napsané na zmačkáném papíře z mé kapsy.
Po několika vyzváněních, Sydney odpověděla v ruštině. Znělo ospale.
"Sydney? Tady Rose. "
Chvilka ticha. "Rose? Co se děje? "
"Si zpátky v Petrohradu?"
"Ano ... kde jsi?"
"Novosibirsk. Myslíš, že tu máte nějaký agenty? "
"Samozřejmě," řekla opatrně. "Proč?"
"Mmm ... Mám něco na uklidit."
"Ach."
"Hele, alespoň sem zavolala. A není to špatná věc zbavit svět Srigolů. Kromě toho, to taky chcete víš? "
"Ano, ano. Kde si? "
Dala jsem Denise k telefonu, aby mohl vysvětlit naše specifické
umístění. Podal telefon zpátky ke mně, když skončil, a já
Sydney řekla o té dívce.
"Je vážně zraněná?"
"Nevypadá tak," řekla jsem. "Co budeme dělat?"
"Nech ji. Chlápek, který přijde se ujistí, že je v pořádku a že nebude vyprávět historky. Až se tam dostane tak mu to vysvětlíš. "
"Hej, hej. Nebudu tady, když on přijde. "
"Rose-"
"Já půjdu pryč," řekla jsem jí. "A opravdu bych ocenila, kdyby si to neříkala nikomu jinému, že jsem volala, ani Abovi. "
"Rose-"
"Prosím, Sydney. Neříkej to. Nebo jinak ... "zaváhala jsem. "Pokud to uděláš,tak už nebudu volat, když se to stane. Bud sundávat jednoho po druhém. "
Bože, co dál? První mučení, nyní hrozby. Horší je, že jsem ohrožovala
někoho, což se mi nelíbilo. Samozřejmě, že jsem lhala. Pochopila jsem, proč Sydneyina skupina to dělá, a já bych neriskovala prozrazení.
Nechtěla jsem to i když jsem se modlila , že jsem byla právě nestabilní
natolik, abych riziko odhalení nás rozkřikla do světa.
"Rose-" zkusila ještě jednou. Nedala jsem jí šanci.
"Díky, Sydney. Budeme v kontaktu. "Vytípla jsem to a podala Denisovi telefon. "No tak, kluci. Neděláme to jen dnes večer. "
Bylo jasné, že si mysleli, že jsem blázen, když vyslýchám Strigoje, ale
zvažovali jestli byli taky neuvážení, moje chování nebylo dost divný pro ně, aby ztratili svou víru ve mě. Brzy byli nadšený po myšlence našeho prvního zabití.. Moje záhadná schopnost vnímat Strigoly mě povýšilo v jejich očích.
Chytili jsme dva Strigoje ještě tu noc a podařilo se opakovat postup. Výsledky byly stejné. Spousta urážek v ruštině. Žádné informace. Jednou jsem byla přesvědčená, že Strigol nemá co nabídnout, tak jsem ho nechala zabít. Líbilo se jim to, ale po třetí, jsem byla unavená psychicky i
fyzicky. Řekla jsem, že půjdem domů a pak, zatímco jsme šli kolem zadní části jsem si uvědomila, čtvrtého Strigola.
Skočili jsme po něm. Došlo k další rvačce, ale nakonec se mi ho podařilo srazit. "Jdi napřed," řekla jsem Denisovi.
"Víš, co-"
"Prokousnu ti hrdlo!" Strigol zavrčel.
Wau. Tenhle mluvil anglicky. Denis otevřel ústa, aby začal
výslech, ale zavrtěla jsem hlavou. "Převezmu to." Stejně jako ostatní
Strigolové, zaklel a bojoval, dokonce s kůlem proti jeho krku, díky tomu se mi špatně mluvilo.
"Podívej," řekla jsem netrpělivě a unaveně, "řekni nám, co potřebujeme
vědět. Hledáme dhampíra jménem Dimitri Belikov. "
"Já ho znám." Strigolův hlas byl arogantní. "A on není dhampír. "
Aniž bych si to uvědomila, že jsem nazvala Dimitriho dhampírem. Byla jsem unavená a uklozlo mi to. Není divu, že tento Strigol byl tak potěšený mluvením. Předpokládal, že jsme nevěděli o Dimitriho probuzení. A jako každý arogantní Strigol, byl rád, že nám může říct víc, v naději, že nám způsobí bolest.
"Váš přítel byl probuzen. Loví v noci s námi, pije krev hloupích holek jako seš ty. "
Ve zlomku vteřiny, se mi tisíce myšlenek hnalo přes hlavu. Svatý
kecy. Přišla do Ruska v myšlence, že bude snadné najít Dimitriho. Vzdala jsem se této naděje přerušovaně v jeho rodném městě, skoro působit,že jsem si myslela, že můj úkol bylo nemožné splnit.
Myslel si, že bych mohl být blízko něčeho, co by bylo ohromující.
"Lžeš," řekla jsem. "Nikdy si ho neviděl."
"Vidím ho pořád. Zabíjím sním. "
Můj žaludek se zkroutil, a nemělo to nic s dočiněním s jeho blízkostí. Nemyslela jsem si o Dimitrim, že zabíjí lidi. Říkala jsem si ta slova znovu a znovu ve své hlavě ve snaze zůstat v klidu.
"Jestli je to pravda," zasyčela jsem zpátky, "a pak dostaneš zprávu, kterou mu předáš. Řekni mu, že Rose Hathaway ho hledá. "
"Nejsem tvůj poslíček," řekl a mračil se.
Kůlem jsem ho sekla, vytryskla krev a on se zašklebil bolestí.
"Ty jsi to co chci, abys byl. Nyní jdi říct, Dimitrimu, co jsem ti řekla. Rose Hathaway. Rose Hathaway ho hledá. Řekni to. "Stiskla jsem kůlem jeho krk. "Řekni mé jméno, ať vím, že si ho budeš pamatovat. "
"Budu si to pamatovat, takže tě můžu zabít."
Přitlačila jsem na kůl a prolila krev.
"Rose Hathaway," řekl. Plival na mě, ale minul.
Spokojeně jsem se opřela. Denis mě pozoroval s očekáváním, chystal si podíl aby byl připraven.
"Zabijem ho?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Necháme ho jít."