Bill mi tu noc zpátky nezavolal, a další den jsem odcházela do práce ještě před západem slunce. Nechal mi vzkaz na záznamníku, když jsem se přišla domů převléct na „večírek“.
„Sookie, dalo mi hodně práce pochopit z tvého velmi opatrného vzkazu, jaká je situace,“ říkal. Jeho obvykle klidný hlas byl rozhodně neradostný. Naštvaný. „Jestli půjdeš na ten večírek, nechoď sama! Nestojí to za to. Vezmi si s sebou svého bratra nebo Sama.“
No, půjde se mnou někdo ještě mnohem silnější, takže jsem si mohla připadat pěkně ctnostně. Nějak jsem si ale říkala, že by Billa neuklidnilo, kdyby věděl, že se mnou půjde Erik.
„Stan Davis a Joseph Velasquez pozdravují, a poslíček Barry taky.“
Usmála jsem se. Seděla jsem se zkříženýma nohama na posteli, oblečená jen do starého žinylkového županu, kartáčovala jsem si vlasy a poslouchala vzkazy.
„Na páteční noc jsem nezapomněl,“ říkal Bill hlasem, který mě vždycky rozechvěl. „Nikdy nezapomenu.“
„Copak se stalo v pátek v noci?“ zeptal se Erik.
Zaječela jsem. Jakmile jsem měla zase pocit, že mi srdce přece jen zůstane uvnitř hrudní dutiny, slezla jsem z postele a vykročila k němu se zaťatými pěstmi.
„Jsi dost starý, abys věděl, že se do cizího domu nevstupuje bez klepání a bez vyzvání. Kromě toho, kdy jsem tě pozvala dovnitř?“ Musela jsem své pozvání nějak rozšířit, jinak by Erik nepřekročil práh.
„Když jsem se tady minulý měsíc stavil za Billem. Klepal jsem.“ Erik se ze všech sil snažil vypadat ublíženě. „Neodpovídala jsi a měl jsem dojem, že slyším hlasy, tak jsem šel dovnitř. Dokonce jsem tě volal jménem.“
„Možná jsi moje jméno zašeptal.“ Pořád ještě jsem zuřila. „Ale zachoval ses špatně, a ty to víš!“
„Co si vezmeš na sebe?“ Erik účinně měnil téma. „Jestli to mají být orgie, co si oblékne hodná holka jako jsi ty?“
„Prostě nevím,“ řekla jsem schlíple. „Určitě mám vypadat jako holka, která chodí na orgie, ale nikdy jsem na žádných nebyla a nemám zdání, jak to začíná, ačkoliv mám celkem jasnou představu o tom, jak mám skončit.“
„Já jsem na orgiích byl,“ pochlubil se.
„Proč mě to nepřekvapuje? Co si bereš na sebe?“
„Posledně jsem měl zvířecí kůži, ale tentokrát jsem se spokojil tímhle.“ Erik měl na sobě dlouhý trenčkot. Teď ho dramaticky rozhalil a já dokázala jen stát a zírat. Normálně byl Erik typem chlápka, který nosí džínsy a tričko. Dnes v noci měl na sobě růžové tílko a legíny s lycrou. Nevím, kde k nim přišel, neznala jsem žádnou firmu, která by vyráběla legíny s lycrou v pánské velikosti XL a ještě navíc prodloužené. Byly růžové a tyrkysové, jako spirály na bocích Jasonova kamionu.
„Júva!“ řekla jsem, protože mě nic lepšího nenapadlo. „Júva. Tomu říkám outfit.“ Když si na sebe pořádný chlap vezme lycru, nenechává už toho moc na představivosti. Odolala jsem pokušení požádat Erika, aby se otočil.
„Nevěřím, že bych dokázal být přesvědčivý jako transák,“ řekl Erik, „ale usoudil jsem, že tohle vysílá takový smíšený signál; líp to skoro nešlo.“ Zatřepetal na mě řasami. Erika to rozhodně bavilo.
„To ano,“ řekla jsem a snažila se dívat někam jinam.
„Mám se probrat v tvých šuplatech a najít ti něco na sebe?“ navrhl Erik. Dokonce otevřel horní zásuvku mého prádelníku dřív, než jsem řekla: „Ne, ne! Já si něco najdu!“ Ale nedokázala jsem najít nic, co by bylo víc neformálně sexy, než šortky a tričko. Nicméně šortky pocházely ještě z časů nižší střední školy a obepínaly mě „jako kukla motýla,“ jak poeticky pravil Erik.
„Spíš si připadám jako pornoherečka,“ mumlala jsem a v duchu se ptala, jestli budu mít krajkový vzor z bikinkových kalhotek otištěný na zadku po zbytek svého života. Vzala jsem si k nim stejnou, ocelově modrou podprsenku a hluboko vystřižené bílé tílko, které odhalovalo hodně velkou část podprsenky. Byla to jedna z těch podprsenek, které jsem si koupila jako náhradu za ty zničené, a Bill ji ještě ani neviděl, takže jsem samozřejmě doufala, že se jí nic nestane. Opálení mi ještě neslezlo, a vlasy jsem si nechala rozpuštěné.
„Hele, naše vlasy mají stejnou barvu,“ řekla jsem, když jsem nás uviděla vedle sebe v zrcadle.
„Jasně, kamarádko,“ zazubil se na mě Erik. „Ale jsi blond až dolů?“
„Chtěl bys to vědět?“
„Ano,“ řekl prostě.
„No, budeš si muset domýšlet.“
„Já ano,“ řekl. „Všude blond.“
„To jsem poznala podle chlupů na prsou.“
Zvedl mou paži, aby mi zkontroloval podpaží. „Vy hloupé ženské si holíte ochlupení,“ řekl a pustil ji.
Otevřela jsem ústa, abych na toto téma ještě něco pronesla, a najednou jsem si uvědomila, že by to mohlo vést ke katastrofě, a místo toho jsem řekla: „Musíme jít.“
„Nepoužiješ nějaký parfém?“ Očichal všechny lahvičky na mém toaletním stolku. „Jé, vezmi si tenhle!“ Hodil mi jednu lahvičku a já ji chytila bez přemýšlení. Obočí mu vylétlo vzhůru. „Vy jste musela vypít víc upíří krve, než jsem si myslel, slečno Sookie.“
„Obsession,“ podívala jsem se na lahvičku. „Tak fajn.“ Dávala jsem si pozor, abych nereagovala na jeho konstatování, a nanesla jsem si trošičku parfému mezi prsa a do podkolenních jamek. Usoudila jsem, že takhle jsem pokrytá od hlavy k patě.
„Jaký máme cíl, Sookie?“ zeptal se Erik, který tu proceduru se zájmem pozoroval.
„Máme jít na tu pitomou takzvanou sexparty a činit se v tomto ohledu co nejméně, zatímco já nashromáždím informace z myšlenek lidí, kteří tam budou.“
„Stran čeho?“
„Stran vraždy Reynolda Lafayetta, kuchaře z Merlottova baru.“
„A proč to děláme?“
„Protože jsem měla Lafayetta ráda. A abych očistila Andyho Bellefleura od podezření, že Lafayetta zavraždil.“
„Bill ví, že se snažíš zachránit Bellefleura?“
„Proč se ptáš?“
„Víš přece, že Bill Bellefleurovy nenávidí,“ řekl Erik, jako by to byl ten nejznámější fakt v Louisianě.
„Ne,“ řekla jsem. „Ne, to jsem nevěděla.“ Sedla jsem si na křeslo u postele, oči upřené na Erikovu tvář. „Proč?“
„Na to se budeš muset zeptat Billa, Sookie. A tohle je jediný důvod, proč tam jdeme? Nevyužíváš to jen jako mazanou záminku, abys mě sbalila?“
„Tak chytrá nejsem, Eriku.“
„Myslím, že klameš samu sebe, Sookie,“ řekl Erik se zářivým úsměvem.
Vzpomněla jsem si, že podle Billa teď dokáže vycítit mé nálady. V duchu jsem se ptala, co o mně Erik ví a já ne.
„Poslouchej, Eriku,“ začala jsem, když jsme vyšli ze dveří na zápraží. Pak jsem se musela zastavit a v duchu pátrat, jak říct, co mám na srdci.
Čekal. Večer byl oblačný a les jako by se přiblížil k domu. Věděla jsem, že noc působí tísnivě jen proto, že jdu na akci, která mně osobně připadala nechutná. Dozvím se o lidech věci, které nevím a nechci vědět. Připadalo mi pitomé pátrat po takových informacích, které jsem se celý život učila odblokovávat. Ale cítila jsem k Andymu Bellefleurovi závazek na způsob povinné služby veřejnosti, občanskou povinnost odhalit pravdu, a vážila jsem si Portie, takovým zvláštním způsobem, za její ochotu podstoupit něco nepříjemného, aby zachránila bratra. Jak dokázala Portia cítit upřímnou nechuť k Billovi, to pro mě bylo prostě nepochopitelné, ale jestliže Bill řekl, že se ho bojí, pak to byla pravda. Mě osobně stejným způsobem děsil nadcházející večer, představa, že spatřím opravdovou, tajnou tvář lidí, které znám celou věčnost.
„Nedovolíš, aby se mi něco stalo, viď?“ řekla jsem Erikovi přímo. „Nemám v úmyslu sblížit se intimně s nikým z těch lidí. Nejspíš mě děsí, že se něco stane, že někdo zajde moc daleko. Ani kvůli tomu, aby byla pomstěna Lafayettova vražda, nebudu mít s nikým z těch lidí dobrovolný sex.“ To byla moje skutečná obava, kterou jsem si až do té chvíle nepřipustila: že mi něco uklouzne, nějaká bezpečnostní pojistka selže a já se stanu obětí. Když jsem byla dítě, něco se mi stalo, něco, čemu jsem nedokázala zabránit ani to ovládnout, něco neuvěřitelně zlého. Skoro bych radši zemřela než být znovu podrobená takovému zneužití. Právě proto jsem se tolik bránila Gabeovi a tolik se mi ulevilo, když ho Godfrey zabil.
„Věříš mi?“ Erikův hlas zněl překvapeně.
„Ano.“
„To je… šílenství, Sookie!“
„To si nemyslím.“ Kde se ta jistota ve mně brala, to jsem nevěděla, ale byla tam. Natáhla jsem si tlustý svetr, sahající až po stehna, který jsem si vzala s sebou.
Erik potřásl blond hlavou, přitáhl si trenčkot těsně k tělu a otevřel dveře své červené corvety. Přijedu na orgie stylově.
Nasměrovala jsem Erika k Mimózovému jezeru a pověděla mu toho co nejvíc o pozadí této série událostí, zatímco jsme jeli (letěli) po úzké dvouproudovce. Erik řídil s ohromnou vervou a elánem – a zbrklostí toho, koho je nadmíru těžké zabít.
„Nezapomeň, že já jsem smrtelná,“ řekla jsem, když jsme projeli zatáčkou rychlostí, která ve mně budila lítost, že nemám dost dlouhé nehty, abych si je mohla okusovat.
„O tom přemýšlím často,“ řekl Erik, oči upřené na silnici před sebou.
Nevěděla jsem, co si z toho vybrat, zabloudila jsem tedy v myšlenkách k uklidňujícím věcem. Billova vana s horkou vodou. Ta hezká částka, kterou jsem od Erika dostala, když byl inkasován šek od dallaských upírů. Skutečnost, že Jason chodí se stejnou ženskou už několik měsíců nepřetržitě, což by mohlo znamenat, že to s ní myslí vážně, nebo by to mohlo znamenat, že už vyčerpal všechny dostupné (a pár těch, které by měly být nedostupné) v Renard Parish. Že je krásná chladivá noc a já jedu v nádherném autě.
„Jsi šťastná?“ zeptal se Erik.
„Ano. Jsem.“
„Budeš v bezpečí.“
„Díky. Já vím, že budu.“
Ukázala jsem na malý nápis s označením FOWLER, který ukazoval k příjezdové cestě téměř skryté shlukem myrtových a hlohových keřů. Zahnuli jsme na krátkou, hrbolatou vyštěrkovanou příjezdovou cestu lemovanou stromy. Svažovala se prudce z kopce. Erik se mračil, když corveta kodrcala v hlubokých výmolech. Než se cesta vyrovnala na mýtině, kde stála chata, byli jsme už o tolik níž, že střecha budovy byla kousek pod úrovní silnice kolem jezera. Na udusané hlíně před chatou parkovala čtyři auta. Okna byla otevřená, aby mohl vstoupit ostrý chlad večera, ale žaluzie byly stažené. Slyšela jsem zevnitř hlasy, ačkoliv slova se rozeznat nedala. Znenadání se mi vůbec nechtělo vstoupit do chaty Jane Fowlerové.
„Mohl bych být bisexuál?“ zeptal se Erik. Nezdálo se, že by mu to vadilo; když už, tak vypadal pobaveně. Stanuli jsme u Erikova auta, čelem k sobě, já měla ruce v kapsách svetru.
„Tak jo,“ pokrčila jsem rameny. Komu na tom sejde? Je to jen hra. Zachytila jsem koutkem oka pohyb. Někdo nás pozoroval skrz částečně zdvižené žaluzie. „Sledují nás.“
„Pak si budu počínat přátelsky.“
To už jsme byli venku z auta. Erik se sklonil a aniž by mě k sobě přitáhl, přiložil ústa k mým. Nepopadl mě, takže jsem se cítila celkem uvolněně. Věděla jsem, že se minimálně budu muset s jinými lidmi líbat. Takže jsem se s tím smířila.
Možná jsem měla přirozený talent, který rozvinul ohromný učitel. Bill prohlásil, že líbám výtečně, a já chtěla, aby byl na mě hrdý.
Soudě podle stavu Erikových legín se mi to dařilo.
„Připravený vstoupit?“ zeptala jsem se a usilovně jsem se snažila dívat se mu na hrudník a výš.
„Ne docela,“ řekl Erik. „Ale nejspíš musíme. Aspoň je vidět, že jsem v náladě.“
Ačkoliv mi bylo nepříjemné pomyšlení, že už jsem Erika políbila podruhé a že mě to těšilo víc, než by mělo, cítila jsem, jak se mi koutky úst zvedají úsměvem, když jsme kráčeli po hrbolatém terénu mýtiny. Vyšli jsme po schodech na velkou dřevěnou terasu, zařízenou obvyklými hliníkovými skládacími křesly a velkým plynovým grilem. Síťové dveře zavrzaly, když je Erik otevřel, a já lehce zaklepala na vnitřní dveře. „Kdo je to?“ ozval se hlas Jane.
„Tady je Sookie s kamarádem,“ odpověděla jsem.
„Jé, hurá! Pojďte dál!“ zavolala.
Když jsem otevřela dveře, všechny tváře v místnosti byly obrácené směrem k nám. Úsměvy na uvítanou se změnily v polekané výrazy, když za mnou vstoupil Erik.
Erik si stoupl vedle mě, kabát přes ruku, a já málem výskala radostí nad těmi zrůzněnými obličeji. Po šoku ze zjištění, že Erik je upír, což všem v místnosti během několika vteřin došlo, po něm přelétaly jejich pohledy shora dolů a zase zpátky, a měřily si celé panoráma.
„Hele, Sookie, kdo je tvůj přítel?“ zeptala se Jane Fowlerová, několikrát rozvedená třicátnice oblečená do něčeho, co vypadalo jako krajkové kombiné. Jane měla na vlasech melír a profesionální rozcuch, a její nalíčení by se hodilo na jeviště; v chatě u Mimózového jezera působilo kapánek přehnaně. Ale jako hostitelka měla nejspíš pocit, že si na své orgie může obléci, co chce. Stáhla jsem si svetr a přetrpěla rozpaky ze stejně podrobné prohlídky, jaké byl předtím podroben Erik.
„Tohle je Erik,“ řekla jsem. „Doufám, že vám nevadí, když jsem přivedla kamaráda?“
„Čím víc, tím líp,“ řekla s nepochybnou upřímností Jane. Ani jednou nezvedla pohled k Erikově tváři. „Eriku, co si dáš k pití?“
„Krev?“ zeptal se Erik s nadějí.
„Jo, myslím, že tady máme nějakou nulku,“ řekla, neschopná odtrhnout pohled od legín. „Někdy… si hrajeme.“ Významně zvedla obočí a poněkud chlípně se na Erika ušklíbla.
„Už si nemusíte na nic hrát,“ opětoval její pohled. Cestou za ní k ledničce se mu podařilo pohladit Vejce po rameni, a Vejce se rozzářil.
No dobrá, já věděla, že se ledacos naučím. Tara po jeho boku trucovala, tmavé obočí stažené nad tmavýma očima. Tara měla na sobě křiklavě rudou podprsenku a kalhotky, a vypadala velmi dobře. Nehty na nohou i na rukou měla nalakované stejnou barvou, a tu měla i její rtěnka. Přišla připravená. Podívala jsem se jí do očí a ona se odvrátila. Nemusela jsem číst myšlenky, abych poznala stud.
Mike Spencer a Cleo Hardawayová seděli na vetché pohovce u stěny vlevo. Celý domek, v podstatě jedna velká místnost s dřezem a sporákem u stěny vpravo a vestavěnou koupelnou v protějším rohu, byl zařízený odloženým nábytkem, protože tak se to v Bon Temps se starým nábytkem dělalo. Nicméně většina chat u jezera nebyla vybavená takovým tlustým měkkým kobercem a takovou spoustou polštářů, poházených nazdařbůh, a také neměla přes všechna okna stažené tak silné žaluzie. Taky ta udělátka, rozházená po tom měkkém koberci, byla prostě hnusná. O některých jsem ani nevěděla, že existují.
Nasadila jsem ale veselý úsměv a objala Cleo Hardawayovou jako obvykle, když se s ní sejdu. Samozřejmě, když vedla jídelnu na střední škole, vždycky toho na sobě měla víc než kalhotky. Ale pořád ještě byla oblečenější než Mike, který na sobě neměl ani nitku.
No, věděla jsem, že to bude zlé, ale na některou podívanou se člověk nejspíš nedokáže připravit. Obrovská prsa Cleo, hnědá jako mléčná čokoláda, se leskla nějakým olejíčkem, a stejně lesklé byly i Mikeovy intimní partie. Ani se mi o tom nechtělo přemýšlet.
Mike se mě pokusil chytit za ruku, patrně abych mu pomohla s olejíčkem, ale vysmekla jsem se a přesunula se k Vejci a Taře.
„Fakt jsem vůbec nečekala, že přijdeš,“ řekla Tara. Taky se usmívala, ale ne zcela radostně. Po pravdě řečeno, vypadala sakra hodně zoufale. Možná to nějak souviselo s tím, že před ní klečel Tom Hardaway a žužlal jí vnitřní stranu nohy. Možná to způsobil očividný zájem, který jevil Vejce o Erika. Pokusila jsem se podívat Taře do očí, ale bylo mi nanic.
Byla jsem tam teprve pět minut, ale klidně bych se vsadila, že to bylo nejdelších pět minut mého života.
„Děláte to fakt často?“ zeptala jsem se absurdně Tary. Vejce, oči upřené na Erikův zadek, zatímco Erik stál a povídal si u ledničky s Jane, začal zápolit s knoflíkem na mých šortkách. Vejce už zase pil. Cítila jsem to. Oči měl skelné a bradu ochablou. „Tvůj přítel je vážně velkej,“ řekl, jako by se mu sbíhaly sliny v ústech, a možná že i sbíhaly.
„O moc větší než Lafayett,“ zašeptala jsem a jeho pohled se prudce střetl s mým. „Hádala jsem, že bude vítán.“
„No ano,“ řekl Vejce, který se rozhodl nereagovat na mé konstatování. „Ano, Erik je… hodně velkej. Je dobrý mít trochu různorodosti.“
„Větší duhu v Bon Temps nenajdeš,“ řekla jsem a ze všech sil se snažila, aby to neznělo domýšlivě. Vejce dál zápolil s knoflíkem a já to snášela. Tohle byl velký omyl. Vejce myslel jen na Erikův zadek. A ještě na další věci kolem Erika.
A ten se ke mně přitočil zezadu, objal mě, přitáhl k sobě a vzdálil od nemotorných prstů Vejce. Opřela jsem se o Erika zády a byla jsem opravdu ráda, že tam je. Uvědomila jsem si to, protože jsem čekala, že se Erik bude chovat nepatřičně. Ale když vidíte, jak si takhle počínají lidi, které znáte odmalička, no, to je silně nechutné. Nebyla jsem si moc jistá, jestli to na mně není vidět, takže jsem se přivinula k Erikovi a když vydal radostný zvuk, obrátila jsem se mu v náručí čelem k němu. Objala jsem ho pažemi kolem krku a zvedla tvář. Radostně vyhověl mému němému návrhu. Duševně jsem se otevřela, právě když mi Erik pootevřel rty svým jazykem, takže jsem si připadala úplně nestřežená. V místnosti bylo několik silných „vysílačů“ a já už si nepřipadala jako já sama, nýbrž jako potrubí pro nepřekonatelné tužby jiných lidí.
Cítila jsem chuť myšlenek Vejce. Vzpomínal na Lafayetta, hubené hnědé tělo, talentované prsty a silně nalíčené oči. Vzpomínal na Lafayettovy šeptané návrhy. Pak ty radostné vzpomínky zadusil nepříjemnějšími. Lafayett protestuje, divoce, řezavě…
„Sookie,“ řekl mi Erik do ucha tak tlumeně, že ho asi nikdo jiný v místnosti neslyšel. „Sookie, klid. Mám tě!“
Přiměla jsem se pohladit ho po šíji. Shledala jsem, že za Erikem je ještě někdo, jaksi se s ním muchluje zezadu.
Ruka Jane se natáhla kolem Erika a začala mi třít pozadí. Protože se mě dotýkala, byly její myšlenky absolutně jasné, byla výjimečný „vysílač“. Zalistovala jsem její myslí jako stránkami knihy a nevyčetla nic zajímavého. Myslela jen na Erikovu anatomii a dělala si starosti z vlastního uchvácení poprsím Cleo. Nic pro mě.
Vztáhla jsem se jiným směrem, vlezla jsem do hlavy Mike Spencera a našla tam tu hnusnou změť, kterou jsem čekala. Shledala jsem, že zatímco válel v dlaních prsa Cleo, viděl v duchu jiné hnědé tělo, bezvládné a neživotné. Jeho vlastní tělo ožívalo, když na to vzpomínal. Skrze jeho vzpomínky jsem viděla Jane spící na hrbolaté pohovce, Lafayettovy protesty, že pokud mu nepřestanou ubližovat, poví všechno, co dělal a s kým, a pak dopadající Mikeovy pěsti, Toma Hardawaye klečícího na hubené hnědé hrudi…
Musela jsem pryč. Nedalo se to vydržet, i kdybych se právě nedozvěděla, co jsem potřebovala vědět. Nechápala jsem, jak by to mohla vydržet Portia, zvlášť protože by musela zůstat, aby se všechno dozvěděla – neměla ten „dar“ jako já.
Cítila jsem, jak mi ruka Jane masíruje zadek. To byla nejneradostnější náhražka za sex, kterou jsem kdy viděla: sex odloučený od mysli a ducha, od lásky a náklonnosti. Dokonce i od prostého zalíbení.
Podle mé čtyřikrát vdané přítelkyně Arlene s tím muži problém nemají. Některé ženy evidentně taky ne.
„Musím ven,“ vydechla jsem do Erikových úst. Věděla jsem, že mě slyší.
„Pojď se mnou,“ odvětil a bylo to skoro jako bych ho slyšela v duchu.
Zvedl mě a přehodil si mě přes rameno. Vlasy mi visely skoro do poloviny jeho stehna.
„Jdeme na chvíli ven,“ řekl Jane a já uslyšela silný mlaskavý zvuk. Dal jí polibek.
„Můžu jít taky?“ zeptala se zadýchaným hlasem jako Marlene Dietrichová. Ještě štěstí, že mi nebylo vidět do obličeje.
„Dopřej nám chvilku! Sookie je ještě trochu stydlivá,“ řekl Erik hlasem tak plným příslibů, jako škopek zmrzliny s novou příchutí.
„Pořádně ji rozehřej,“ řekl Mike Spencer tlumeným hlasem. „Všichni chceme vidět naši Sookii rozpálenou.“
„Bude celá žhavá,“ slíbil Erik.
„Zatraceně žhavá,“ řekl Tom Hardaway mezi Tařinýma nohama.
Pak, Bůh žehnej Erikovi, jsme byli venku a on mě odložil na kapotu corvety. Lehl si na mě, ale většina jeho váhy spočívala na rukou, položených na kapotě vedle mých ramen.
Shlížel na mě, tvář sevřenou jako lodní paluba za bouře. Tesáky měl venku. Oči široce rozevřené. Protože bělma byla tak čistě bílá, viděla jsem je. Byla příliš tma, než abych viděla modř jeho očí, i kdybych chtěla.
Nechtěla jsem. „To bylo…,“ začala jsem a musela přestat. Zhluboka jsem se nadechla. „Můžeš si o mně říkat, že jsem sentimentální nanynka, jestli chceš, a nebudu ti to mít za zlé, koneckonců to byl můj nápad. Ale víš, co si myslím? Myslím, že je to děs. Opravdu se to mužům líbí? A koneckonců, líbí se to ženám? Je to zábava mít sex s někým, kdo se ti ani nelíbí?“
„Líbím se ti, Sookie?“ zeptal se Erik. Spočinul na mně větší vahou a trochu se pohnul.
A jé! „Eriku, vzpomínáš si, proč jsme tady?“
„Dívají se.“
„Ale stejně, vzpomínáš si?“
„Ano, vzpomínám.“
„Takže musíme jít.“
„Máme nějaký důkaz? Víš, co jsi chtěla zjistit?“
„Nemám o nic víc důkazů než před dneškem, žádné důkazy, které by se daly předložit u soudu.“ Přiměla jsem se obejmout ho pažemi kolem žeber. „Ale vím, kdo to udělal. Byli to Mike, Tom a možná Cleo.“
„To je zajímavé,“ řekl Erik naprosto neupřímně. Jeho jazyk mi zajel do ucha. Náhodou to mám obzvlášť ráda a ucítila jsem, jak se mi zrychlil dech. Asi nejsem vůči nezávaznému sexu tak imunní, jak jsem si myslela. Jenomže Erika jsem měla ráda, když jsem se ho právě nebála.
„Ne, tohle mi prostě vadí,“ dospěla jsem k jakémusi vnitřnímu závěru. „Nelíbí se mi na tom nic.“ Rázně jsem Erika odstrčila, ačkoliv se tím vůbec nic nezměnilo. „Eriku, poslouchej mě! Udělala jsem pro Lafayetta a Andyho Bellefleura všechno, co je v mých silách, třebaže je to hodně málo. Bude prostě muset vycházet z těch útržků, které jsem pochytila. Je to policajt. Dokáže najít důkazy, které soud uzná. Nejsem tak nesobecká, abych v tomhle pokračovala.“
„Sookie,“ řekl Erik. Myslím, že neslyšel ani slovo. „Podvol se mi!“
No, to bylo řečeno hodně zpříma.
„Ne,“ řekla jsem tím nejrůznějším hlasem, na jaký jsem se zmohla. „Ne!“
„Ochráním tě před Billem.“
„Ochranu budeš potřebovat ty!“ Když jsem se nad tou větou zamyslela, nebyla jsem na ni nijak pyšná.
„Myslíš, že Bill je silnější než já?“
„O tom se nehodlám bavit.“ Pak jsem se o tom bavila dál. „Eriku, jsem ti vděčná, že jsi mi nabídl pomoc, a cením si tvé ochoty jít na takovéhle děsné místo.“
„Věř mi, Sookie, ta malá sešlost šmejdů není nic, nic v porovnání s některými místy, kde jsem byl.“
A já mu do puntíku věřila. „Fajn, ale pro mě je to hrůza. Teď si uvědomuju, že mě mělo napadnout, že to, hm, probudí tvé očekávání, ale víš přece, že jsem nepřišla, abych tu dneska v noci měla s někým sex. Bill je můj chlapec.“ Ačkoliv slova chlapec a Bill v jedné větě zněla absurdně, v mém světě každopádně Bill funkci „chlapce“ zastával.
„To rád slyším,“ řekl chladný, známý hlas. „Jinak by ve mně tahle scéna vzbudila pochybnosti.“
Ohromné!
Erik ze mě vstal a já slezla z kapoty auta a škobrtala směrem k Billovu hlasu.
„Sookie,“ řekl, když jsem se přiblížila, „začíná to vypadat, že tě prostě nemůžu nikam pouštět samotnou.“
Pokud jsem v tom špatném světle mohla pozorovat, nevypadal zvlášť radostně, že mě vidí. Nemohla jsem mu to ale zazlívat. „Rozhodně jsem udělala velkou chybu,“ řekla jsem z hloubi srdce. Objala jsem ho.
„Jsi cítit po Erikovi,“ řekl mi do vlasů. No sakra, Billovi budu věčně páchnout po jiných mužích. Pocítila jsem příval zoufalství a studu a uvědomila jsem si, že se něco stane.
Ale to, co se stalo, jsem nečekala.
Z křoví vystoupil Andy Bellefleur s pistolí v ruce. Šaty měl potrhané a špinavé, a ta pistole se zdála obrovská.
„Sookie, ustup od toho upíra!“ řekl.
„Ne.“ Ovinula jsem se kolem Billa. Nevěděla jsem, jestli chráním já jeho, nebo on mě. Jestli nás ale Andy chtěl oddělit, pak já nás chtěla spojit.
Ze zápraží chaty náhle zazněl příval hlasů. Někdo se očividně díval z okna – napadlo mě, jestli to Erik nezařídil – protože ty hlasy sice nebyly zvýšené, ale představení na palouku upoutalo pozornost zhýralců uvnitř. Zatímco jsme Erik a já byli na dvorku, orgie pokračovala. Tom Hardaway byl nahý a Jane taky. Vejce Tallie vypadal opile.
„Jsi cítit jako Erik,“ opakoval Bill syčivým hlasem.
Ucouvla jsem od něj a úplně zapomněla na Andyho a jeho zbraň. A ztratila jsem nervy.
To je vzácná věc, ale ne tak vzácná jako kdysi. Bylo to svým způsobem povznášející. „Jo, aha, a ani ti neumím popsat, jak jsi cítit ty! Protože co já vím, byl jsi se šesti ženskýma! To není zrovna fér, co?“
Bill na mě civěl jako omráčený. Erik za mými zády se dal do smíchu. Dav na terase oněměl úžasem. Andy si nemyslel, že je správné, když všichni ignorují muže se zbraní.
„Stoupněte si k sobě!“ zahulákal. Andy toho moc vypil.
Erik pokrčil rameny. „Už jsi měl někdy co dělat s upíry, Bellefleure?“ zeptal se.
„Ne,“ řekl Andy. „Ale můžu tě zastřelit. Mám stříbrné náboje.“
„To je…,“ chtěla jsem říct, ale Billova dlaň mi zakryla ústa. Stříbrné kulky byly jednoznačně smrtící jen pro vlkodlaky, ale upíři měli také strašnou reakci na stříbro, a upír zasažený do nějakého důležitého místa by určitě trpěl.
Erik zvedl jedno obočí a loudal se k účastníkům orgií na terase. Bill mě vzal za ruku a připojili jsme se k nim. Tentokrát bych moc ráda věděla, nač Bill myslí.
„Který z vás to byl, nebo jste to byli všichni?“ zařval Andy.
Všichni jsme zůstali zticha. Stála jsem vedle Tary, která se ve svém červeném prádle celá třásla. V duchu jsem se ptala, zda by něčemu napomohlo, kdybych znala Andyho myšlenky, a začala jsem se na něj zaměřovat. Z opilců se nečte dobře, to vám řeknu, protože myslí jen na blbosti a jejich nápady jsou dost nespolehlivé. Taky jim neslouží paměť. Andy v té chvíli moc myšlenek neměl. Neměl rád nikoho na palouku, ani sám sebe ne, a byl odhodlán dostat z někoho pravdu.
„Sookie, pojď sem!“ zařval.
„Ne,“ řekl Bill velice rozhodně.
„Musí stát tady u mě během třiceti vteřin, nebo střelím – ji!“ zamířil Andy pistolí přímo na mě.
„Jestli to uděláš, nebudeš pak žít už ani těch třicet vteřin,“ řekl Bill.
Věřila jsem mu. Andy očividně taky.
„Mně je to jedno,“ řekl Andy. „Velká škoda jí nebude.“
No, to mě zase naštvalo. Vztek už mě předtím začal opouštět, ale po tomhle náramně vzplanul.
Vyškubla jsem se z Billovy ruky a rázně sestoupila po schůdcích na dvůr. Nebyla jsem tak zaslepená hněvem, abych ignorovala zbraň, ačkoliv jsem byla v silném pokušení popadnout Andyho za rozkrok a zmáčknout. Stejně by mě střelil, ale taky jeho by to bolelo. Nicméně bylo by to stejně autodestruktivní jako pití. Stála by ta chvilka zadostiučinění za to?
„Teď, Sookie, přečteš těm lidem myšlenky a povíš mi, který z nich to udělal!“ rozkázal Andy. Popadl mě velkýma rukama za zátylek, jako bych byla nevychované štěně, a obrátil mě čelem k terase.
„Co si sakra myslíš, že tady dělám, ty kreténe? Myslíš, že mě baví takhle trávit čas, s takovými šmejdy?“
Andy mnou zatřepal za šíji. Jsem hodně silná a byla velká pravděpodobnost, že bych se mu dokázala vytrhnout a popadnout zbraň, ale zdaleka to nebylo tak jisté, abych byla klidná. Rozhodla jsem se chvíli počkat. Bill se mi snažil něco sdělit obličejem, ale nevěděla jsem co. Erik se pokoušel pochytit nějaký pocit od Tary. Nebo od Vejce. Těžko říct.
Na kraji lesa zakňučel pes. Zakoulela jsem očima tím směrem, neschopná otočit hlavu. No ohromné! Prostě ohromné.
„To je má kolie,“ řekla jsem Andymu. „Dean, pamatuješ?“ Hodila by se mi spíš nějaká pomoc v lidské formě, ale protože Sam dorazil na scénu v podobě skotského ovčáka, musel tak zůstat nebo riskovat odhalení.
„Jo. Co tady dělá tvůj pes?“
„To nevím. Nestřílej po něm, ano?“
„Nikdy bych nestřelil po psovi,“ řekl a znělo to upřímně šokovaně.
„Jo, ale po mně klidně,“ opáčila jsem trpce.
Kolie přiťapkala k místu, kde jsme stáli. V duchu jsem se ptala, co má Sam za lubem. Zajímalo by mě, zda si uchovává hodně z lidského uvažování, pokud je ve své oblíbené podobě. Stočila jsem pohled ke zbrani a oči Sama/Deana ho sledovaly, ale kolik v nich bylo pochopení, to jsem prostě nedokázala odhadnout.
Kolie začala vrčet. Vycenila zuby a škaredila se na pistoli.
„Zpátky, pse!“ řekl Andy dopáleně.
Kdybych jen dokázala Andyho chvíli udržet v nehybnosti, upíři by ho dostali. Snažila jsem se propracovat v duchu všechny pohyby. Musela bych popadnout jeho pistoli oběma rukama a násilím ji zvednout. Ale když si mě Andy takhle drží od těla, nebude to snadné.
„Ne, srdíčko!“ řekl Bill.
Zalétla jsem k němu pohledem, značně mě to polekalo. Bill přesunul pohled z mé tváře za Andyho. Pochopila jsem náznak.
„Ale, kohopak to tady drží jako koťátko?“ otázal se nějaký hlas za Andym.
Tak tohle bylo prostě senzační.
„To je můj posel!“ Menáda zvolna obešla Andyho širokým kruhem a stoupla si napravo a pár krůčků před něj. Nebyla mezi Andym a skupinou na terase. Dnes byla čistá a neměla na sobě vůbec nic. Uhádla jsem, že se Samem juchali někde v lese, než uslyšeli hlasy. Černé vlasy jí spadaly zacuchané až k bokům. Nezdálo se, že by jí byla zima. My ostatní (kromě upírů) jsme rozhodně chlad ve vzduchu pociťovali. Přišli jsme oblečení na orgie, ne na večírek pod širým nebem.
„Zdravím tě, posle,“ řekla mi menáda. „Posledně jsem se zapomněla představit, jak mi připomněl můj psí přítel. Jsem Callisto.“
„Slečno Callisto,“ řekla jsem, protože jsem neměla zdání, jak ji oslovit. Byla bych kývla na pozdrav, ale Andy mě držel za krk. Rozhodně to začínalo bolet.
„Kdo je ten udatný silák, co tě drží?“ Callisto přistoupila trochu blíž.
Neměla jsem zdání, jak Andy vypadá, ale všichni okolo byli ohromení a zděšení, až na Erika a Billa. Ti couvali pryč od lidí. To nebylo dobré.
„Tohle je Andy Bellefleur,“ zasípala jsem. „Má problém.“
Podle toho, jak mi naskočila husí kůže, jsem poznala, že se menáda posunula o kousek víc dopředu.
„Nikdy jsi neviděl nic takového, jako jsem já, viď?“ řekla Andymu.
„Ne,“ připustil Andy. Znělo to omámeně.
„Jsem krásná?“
„Ano,“ řekl bez zaváhání.
„Zasloužím si poctu?“
„Ano,“ řekl.
„Miluju opilost, a ty jsi velmi opilý,“ řekla Callisto radostně. „Miluju rozkoše těla, a tihle lidé jsou plní chtíče. Tohle je místo pro mě.“
„No dobrá,“ odtušil Andy nejistě. „Ale jeden z těch lidí je vrah, a já potřebuju vědět, který.“
„Ne jenom jeden,“ zamumlala jsem. Andy si vzpomněl, že mě drží, a znovu mnou zatřásl. Už mě to začínalo vážně unavovat.
Menáda už byla tak blízko, že se mě mohla dotknout. Něžně mě pohladila po tváři a já ucítila z jejích prstů hlínu a víno.
„Ty nejsi opilá,“ konstatovala.
„Ne, prosím.“
„A neměla jsi dnes večer rozkoše těla.“
„Jen mi dejte trochu času,“ řekla jsem.
Zasmála se. Byl to vysoký, výskavý smích. Neustával.
Andy uvolnil stisk, jak byl čím dál víc znepokojený blízkostí menády. Nevím, jak to připadalo lidem na terase. Ale Andy věděl, že vidí tvora noci. Znenadání mě pustil.
„Pojď sem nahoru, nová holka!“ zavolal Mike Spencer. „Ukaž se nám.“
Sesula jsem se na zem vedle Deana, který mi nadšeně olizoval obličej. Z tohohle místa jsem viděla, jak se paže menády sune Andymu kolem pasu. Andy si přendal zbraň do levé ruky, aby mohl ten kompliment opětovat.
„Copak jsi chtěl vědět?“ zeptala se Andyho. Její hlas byl klidný a rozumný. Lenivě mávala dlouhou hůlkou se střapcem na konci. Té se říkalo thyrsis; vyhledala jsem si už v encyklopedii heslo menáda. Teď mohu umřít vzdělaná.
„Jeden z těch lidí zabil muže jménem Lafayett, a já chci vědět, který,“ řekl Andy s bojovností opilce.
„Ovšemže chceš, miláčku,“ zašveholila menáda. „Mám ti to zjistit?“
„Prosím,“ žadonil.
„Tak dobrá.“ Přelétla lidi pohledem a zakývala prstem na Vejce. Tara mu visela na paži a snažila se ho udržet u sebe, ale vrhl se po schodech k menádě a celou dobu se hloupě zubil.
„Jsi holka?“ zeptal se Vejce.
„Ani náhodou,“ řekla Callisto. „Vypil jsi moc vína.“ Dotkla se ho svou thyrsis.
„To jo,“ souhlasil. Už se neusmíval. Díval se Callisto do očí a chvěl se a třásl. Oči jí zářily. Podívala jsem se na Billa a viděla, že upírá oči do země. Erik se díval na kapotu svého auta. Ignorována všemi, začala jsem se plazit k Billovi.
Byla to situace za všechny prachy.
Pes kráčel vedle mě a úzkostlivě do mě strkal nosem. Měla jsem pocit, že chce, abych se pohybovala rychleji. Dorazila jsem k Billovým nohám a chytila se jich. Ucítila jsem jeho ruku ve vlasech. Bála jsem se udělat ten velký pohyb a vstát.
Callisto ovinula své tenké paže kolem Vejce a začala mu šeptat. Kýval a šeptem odpovídal. Políbila ho a on ztuhl. Když ho nechala a odplula k terase, zůstal stát absolutně nehybně, zahleděný do lesa.
Zastavila se u Erika, který byl blíže k terase než my. Prohlédla si ho od hlavy k patě a znovu se usmála tím děsivým úsměvem. Erik jí upřeně hleděl na prsa a dával si pozor, aby se jí nepodíval do očí. „Krása,“ řekla, „prostě krása. Ale ne pro mě, ty krásný kuse mrtvého masa.“
Pak už byla nahoře, mezi lidmi na terase. Zhluboka se nadechla, inhalovala vůně pití a sexu. Větřila, jako by sledovala stopu, a pak se otočila k Miku Spencerovi. Jeho tělu, které už bylo ve středním věku, chladný vzduch neprospíval, ale Callisto z něj zřejmě byla potěšená.
„Ach,“ řekla radostně, jako by právě dostala dárek, „ty jsi ale hrdý! Jsi král? Jsi velký voják?“
„Ne,“ řekl Mike. „Mám pohřební ústav.“ Neznělo to moc sebejistě. „Co jste zač, dámo?“
„Viděl jsi už někdy někoho jako já?“
„Ne,“ řekl a všichni ostatní zavrtěli hlavami.
„Nepamatuješ si mou první návštěvu?“
„Ne, prosím.“
„Ale už jsi mi přinesl oběť.“
„Já? Oběť?“
„No ano, když jsi zabil toho malého černého muže. Toho roztomilého. Bylo to mé méně důležité dítě, a vhodná pocta pro mě. Děkuju, že jsi ho nechal před místem, kde se pije; bary jsou pro mě obzvláštním potěšením. Nemohl jsi mě najít v lesích?“
„Dámo, my jsme nepřinesli žádnou oběť,“ řekl Tom Hardaway. Na tmavé pokožce měl všude husí kůži a jeho penis mířil k jihu.
„Já vás viděla,“ řekla.
Tehdy všechno umlklo. Les kolem jezera, vždycky plný slabých zvuků a drobných pohybů, znehybněl. Velmi opatrně jsem vstala a stoupla si vedle Billa.
„Miluju násilí sexu, miluju puch pití,“ řekla zasněně. „Utíkala bych kolik mil, abych u toho zakončení byla.“
Strach, prýštící z jejich hlav, začal naplňovat mou, a pak došel. Zakryla jsem si obličej rukama. Nastavila jsem nejsilnější štíty, jaké jsem dokázala vytvořit, ale stále jsem sotva zadržovala tu hrůzu. Záda se mi vyklenula a kousala jsem se do jazyka, abych nevydala ani hlásku. Ucítila jsem pohyb, jak se ke mně Bill otočil, a pak stál po jeho boku Erik a oba mě mačkali mezi sebe. Není na tom nic erotického, když jste za takových okolností vmáčknutí mezi dva upíry. Jejich naléhavá touha, abych byla zticha, přiživovala strach, protože co asi vyděsí upíry? Pes se nám přitiskl k nohám, jako by nás ochraňoval.
„Udeřil jsi ho při sexu,“ řekla menáda Tomovi. „Udeřil jsi ho, protože jsi hrdý a jeho služebnost tě znechucovala a vzrušovala.“ Natáhla hubenou ruku a pohladila Tomovu snědou tvář. Viděla jsem bělma jeho očí. „A ty“ – druhou rukou poplácala Mika – „ty jsi ho taky bil, protože tě posedlo šílenství. Pak vyhrožoval, že to řekne.“ Její ruka opustila Toma a třela jeho manželku Cleo. Cleo si přehodila svetr, než vyšla ven, ale neměla jej zapnutý.
Protože unikla pozornosti, začala Tara couvat nahoru. Byla jediná, kterou neochromil strach. Cítila jsem v ní maličkou jiskřičku naděje, touhu přežít. Tara se přikrčila pod litinový stůl na terase, stočila se do klubíčka a pevně zavřela oči. Skládala Bohu spoustu slibů stran svého chování v budoucnu, jestli ji z toho dostane. To se také přelévalo do mé mysli. Puch strachu z ostatních dostupoval vrcholu a já cítila, jak se mi tělo začíná třást, protože vysílali tak silně, až to prolomilo všechny mé bariéry. Už mi nezbylo nic ze mě. Byla jsem pouhý strach. Erik a Bill si zaklesli paže, aby mě udrželi mezi sebou nehybnou a vzpřímenou.
Jane v její nahotě menáda úplně ignorovala. Mohu jen předpokládat, že Jane tu bytost ničím neoslovila. Jane nebyla hrdá, byla ubohá, a té noci nepila. K sexu se uchylovala z jiných důvodů, než byla potřeba ztráty svého já – její potřeby neměly nic společného s chvilkovým opuštěním mysli i těla a navozením báječného šílenství. Snažila se jako vždy být středem skupiny, s rádoby koketním úsměvem natáhla ruku a dotkla se paže menády. Náhle se začala křečovitě svíjet, a zvuky, které jí vycházely z hrdla, byly hrůzné. Z úst jí vycházela pěna a oči se obrátily v sloup. Zhroutila se na terasu a já slyšela, jak bubnuje patami do dřeva.
Pak nastalo ticho. Ale o pár metrů dál ve skupince na terase se něco dělo: něco strašného a skvělého, něco čistého a hrůzného. Jejich strach ustupoval a mé tělo se znovu začalo uklidňovat. Strašný tlak v mé hlavě povoloval. Jak ale odplýval, začínala narůstat nová síla, a ta byla nepopsatelně krásná a absolutně zlá.
Bylo to čiré šílenství, bylo to nepříčetné šílenství. Z menády prýštila necitelná zběsilost, ničivý chtíč, arogance pýchy. Byla jsem přemožená, když byli přemoženi lidé na terase, zmítala jsem se a škubala sebou, jak se šílenství valilo z Callisto do jejich mozků, a jen Erikova dlaň na mých ústech mi bránila řvát jako oni. Kousla jsem ho a cítila chuť jeho krve, a uslyšela jsem ho zamručet bolestí.
Pokračovalo to dál a dál a dál, ten řev, a pak byly strašlivé mokré zvuky. Pes, přitisknutý k našim nohám, kňučel.
Náhle bylo po všem.
Připadala jsem si jako marioneta, které náhle přeťali provázky. Ochabla jsem. Bill mě znovu položil na kapotu Erikova auta. Otevřela jsem oči. Menáda na mě shlížela. Zase se usmívala a byla smáčená krví. Bylo to, jako by jí někdo vylil na hlavu vědro červené barvy, vlasy měla mokré stejně jako každičký kousek svého nahého těla, a čpěla mědí, až člověku drkotaly zuby.
„Byla jsi blízko,“ řekla mi hlasem sladkým a vysokým jako flétna. Pohybovala se trochu namáhavěji, jako by byla po těžkém jídle. „Byla jsi hodně blízko. Možná se blíž už nikdy nedostaneš, možná ano. Nikdy jsem neviděla nikoho posedlého šílenstvím druhých. Zábavná myšlenka.“
„Zábavná možná pro vás,“ zajíkla jsem se. Pes mě kousl do nohy, aby mě probral. Podívala se na něj.
„Můj milý Same,“ řekla polohlasem. „Drahoušku, musím tě opustit.“
Pes k ní vzhlédl inteligentníma očima.
„Užili jsme si pár pěkných nocí, když jsme běhali po lesích,“ říkala a hladila ho po hlavě. „Chytali králíčky a mýválky.“
Pes zavrtěl ocasem.
„A dělali ještě ledacos.“
Pes se široce usmíval a funěl.
„Ale už je čas, musím jít, miláčku. Svět je plný lesů a lidí, kteří se potřebují poučit. Musí mi složit hold. Nesmějí na mě zapomenout. Jsem zasvěcená,“ řekla svým nasyceným hlasem, „zasvěcená šílenství a smrti.“ Začala se vzdalovat k okraji lesa.
„Koneckonců,“ dodala přes rameno, „lovecká sezóna nemůže trvat věčně.“