Smečka...18.kapitola

Napsal Girl.blogerka.cz (») 3. 9. 2013 v kategorii Smečka 3 - Oběť, přečteno: 1303×

„Musíme se vrátit!“ Ječela jsem na Connora, který mě táhl, když Adne zavírala dveře.

„Co ti to udělali? Ztratila jsi rozum?“ Connor zařval, když jsem se od něj sápala. „Proč bychom tam sakra měli lézt? A mimochodem, tohle má být poděkování za záchranu!“

„Nechali jste tam Sabine!“ Slzy mi stékaly po tvářích a nemohla jsem je zastavit. Byla jsem tak naštvaná a měla jsem strach z toho, co se jí může stát.

Connor protočil panenky. „Nenechali jsme ji tam,“ strkal mě.

„Je to součást plánu, Callo,“řekla Adne jemně.

„Děkuji za důvěru.“ Connor na mě hleděl.

„Plánu?“Přinutila jsem se nadechnout a vyhnat ze sebe divoké emoce.

„Jak jsem řekl,“zasmál se Connor. „Vůbec žádná důvěra.“

„Potřebovali jsme někoho, kdo bude sledovat Strážce a komunikovat s Ochránci,“řekla Adne.

„A Sabine je vaše nejlepší volba?“ Nemohla jsem dostatečně vynechat ze svého hlasu naštvání. „Víš, co musela prožít?“

„Byl to nápad Sabine,“odpověděla Anika a změřila si mě pohledem.

Otevřela jsem znovu svou zavřenou pusu, neschopná odpovědět. Sabine přišla s tímto plánem?

„A byl to dobrý plán,“řekla Anika. „Potřebujeme její pomoc. Je nejlepší spojení mezi Strážci a Ochránci, jaké máme.“

„Nebáli jste se, že Efron neskočí na návnadu?“ zeptala jsem se, cítila jsem se trochu nerozhodně z přívalu informací.

„Logan si byl jistý, že skočí,“řekl Connor. „Něco o hrdosti, že pro jeho otce je Sabine největší Achillova pata, bla bla, další metafory.“

„Fajn,“vycenila jsem na Connora tesáky. „Ale jak se na to tvářil Ethan?“

„Souhlasil jen, když ho necháme jít taky.“

Zdálo se mi, jako by mě někdo praštil do břicha. „Ethan je ve Vailu?“

„Jop,“řekl Connor. „Trval na svém.“

„Ale oni ho zabijou.“

„Bože, Connore,“Adne na něj pohlédla, „Neříkej to takhle.“

Connor se zašklebil. „Je to tak ale o moc zábavnější, vidět, jak se jí chce zvracet.“

Ignorovala ho a otočila se ke mně. „Callo, Ethan není se Strážci. On a Nev jsou s Tomem Shawem.“

„U Burtnouta?“zeptala jsem se.

„Vybudoval si pod barem pěkný bunkr,“řekl Connor. „Čas od času ho užíváme jako bezpečné obydlí. Nev a Ethan tam přebývají, koordinují informace, které přicházejí od Sabine a Logana. Logan eviduje postupy svého otce a ostatních Strážců. Sabine se snaží spojit Baney a doufejme, že tvůj otec dělá to samé s Nightshadey. Využíváme je k finálnímu útoku na Rowan Estate.“

Polkla jsem knedlík, co se zformoval v mém krku.

„Kdy je útok?“

„Pokud sesbíráme poslední kousek,“řekla Adne tiše, „zaútočíme o půlnoci.“

„Tak brzy?“zeptala jsem se.

„No, vzhledem k tomu, že jsme přeskočili několik časových pásem, tak je to vlastně v minulosti.“ Connor na mě povytáhl obočí.

„Nechápu, o čem to mluvíš.“

Předpokládala jsem, že mě Connor dostal portálem zpět na Akademii. Ale my jsme nebyli v budovách Hledačů. Bylo odpoledne, když jsme opouštěli louku v horách. Teď byla venku tma, ale ne noc. Vzduch byl plný příslibu úsvitu. Tóny růžové se lehce draly do hluboce šedé oblohy.

„Jsme na Novém Zélandu,“řekla Adne. „Kde je teď včera ráno.“

„Ale až se vrátíme do Vailu k útoku, pořád bude včera o půlnoci,“řekl Connor.

„Mám z tebe bolest hlavy,“řekla jsem.

„V tom je on nejlepší,“usmála se Adne.

„Pojďme,“Anika vyrazila. „Ostatní čekají.“

„Kde jsou?“ zeptala jsem se a moje mysl se začala uspořádávat.

„Jsou na lodi,“řekla Adne.

„Další lodi?“zasténala jsem.

„Tentokrát to bude jiný výlet,“řekl Connor. „Žádné plavání až do konce.“

Vedl nás jasným ránem, přes les, jaký jsem nikdy neviděla. Země pod mýma nohama byla pevná, hrubá s rozbitými kameny, co vypadaly, že se z nich brzy stane písek.

Pestrobarevné stromy s tuhými listy nás lemovaly, někdy doplněny jehličnatými kartáči, dopadajícími na lesní cestu.

Když se cesta svažovala, stromy prořídly na širokou pláž a já uslyšela dva známé, přeřvávající se hlasy.

„Callo!

Ren a Shay na mě oba civěli. Seděli zády k sobě. A byli svázaní.

Zírala jsem na ně. „Co to-“

Mason, co kroužil kolem těch dvou jako vlk, se přeměnil.

„Díky bohu,“ běžel ke mně a chytil mě v těsném objetí. „Je dobrý tě vidět.“

„Tebe taky.“ Objala jsem ho a pak jsem ukázala na Rena a Shaye, co se snažili vyprostit ze svého uvěznění.

„Co se děje?“

„Museli jsme je uvázat,“řekla Adne.

„A já je musel střežit,“řekl Mason. „Dokonce i potom, co jsem uvázal ty nejtěžší uzly, co se dají. Dokonce i potom, co jsem Shaye musel jednou kousnout.“

„Nebylo to se mnou tak složité,“řekl Shay.

„Jo, bylo.“

„Proč jsi je musel svázat?“zeptala jsem se a koukala se, jak Connor vytáhl nůž a začal se prořezávat lany, co držely Rena a Shaye dohromady.

„Nemuseli jste nás svázat!“ zakřičel Shay a odhodil lana.

„Ano, museli!“ Adne si založila ruce v bok. „Mohli jste se vrhnout rovnou do portálu, aby jste se k ní dostali. Oba jste se chovali jako debilové.“

„Má pravdu,“řekl Ren. „Pravděpodobně nás museli svázat,“zašklebil se Shay.

„Sklapněte!“ Adne se podívala na Rena. „Pořád jsi na seznamu lidí, na které jsem naštvaná. Nemysli si, že se z něj dostaneš tím, že se mnou budeš souhlasit.“

Ren věnoval Connorovi dlouhý pohled. „Založila si seznam, jo?“

„Neměj strach,“ řekl Connor. „Jsem na něm roky.“

„Já to slyšela,“hlas Adne poskočil o pár oktáv.

„Jsem si jistý, že jsi ho udělala výborně,“ Connor odskočil, aby se vyhnul provazu, když se Shay s Renem zvedli a oba se na mě vrhli.

Udělala jsem pár kroků zpět, snažila se předvídat řešení. Ale oba se zastavili krátce přede mnou, těžce oddechovali, oba se dívali jeden na druhého a na mě.

„Ahoj,“řekla jsem a nebyla si jistá, co dělat. Přála jsem si, aby mě oba objali, ale nevypadalo to, že by k tomu došlo.

„Ahoj,“ Ren řekl a založil si ruce na hrudi. „Je mi líto, že jsme nemohli přijít zachránit tě osobně.“ Neviděla jsem, že by jeho puls vyskočil do krku.

Shay vypadal přesně tak nesvůj, díval se na Rena s nejistým úsměvem. „Ne, že bychom nechtěli. Byli jsme zaneprázdněni,“ naklonil hlavu a prohrábl si větrem rozváté vlasy. „Jsi v pořádku?“

„Jo,“dala jsem si ruce do kapes. „Ten přízrak byl odporný. Ale bylo to hodně rychlé. Teda aspoň z mé strany. Po té, co mě odnesli, si moc nepamatuju. Vzbudila jsem se v pokoji. Byla tam Lumine.“

„Co se stalo,“zeptal se Ren.

„Ptali se na otázky, na které jsem neodpověděla,“řekla jsem. „Pak přišlo obchodování. Nebyla jsem tam dlouho.“

„Ale byla jsi zpět ve Vailu?“zeptal se Shay.

„Ano,“zamrazilo mě při vzpomínce na můj pokoj, kde Lumine předstírala, že je má matka. „Ale viděla jsem svého otce. Myslím, že nám může pomoct.“

„To je pointa toho, proč Ethan a Sabine pracují ve Vailu,“řekl Connor. „Doufejme, že se jim podaří navázat spojení.“

„ Pošleme zprávu Ethanovi a Tomovi,“řekla Anika.

„Je dobře, že jsi mohla mluvit se svým otcem, Callo.“

Přikývla jsem a přemýšlela, jestli můj otec opravdu může přetáhnout Nightshadey na naši stranu.

„Otevři dveře, Adne,“pokračovala Anika. „Je čas informovat Vůdce a připravit na dnešek dějiště.“

„Řekni jim, ať si obrní prsty na rukou a na nohou,“řekl Connor.

Adne začala plést, nitě jejich skeanů zrcadlily světlo úsvitu, co k nám pronikalo z vrcholků lesa, kde jsme stáli. Ren přešel blíž ke své sestře, vstoupil do její práce.

„Takže tady je Pyralis?“zeptala jsem se Connora, táhnoucí ho od ostatních.

„Je to támhle,“ukázal na siluetu ostrova v dálce. „To je Whakaari.“

„A tam teď jdeme?“ pohlédla jsem na své kumpány. Naše skupina se zmenšila. Ethan, Sabine a Nev byli ve Vailu. Silas byl pryč. „Jen my? Nedostaneme posily?“

„Nevíme, co tam je,“Connor zaťal zuby.

„Chceme, abychom riskovali co nejméně.“

„To je uklidňující,“ snažila jsem se zasmát, ale můj hlas se zlomil.

„Zvládneme to,“ Shay jemně spočinul svými prsty na mé paži. Ten něžný dotek rozehřál mou chladnou kůži.

„Bude líp,“řekl Connor. „Je to tak. Poslední zastávka na velké jízdě.“

„Víš, kde na ostrově to je?“zeptala jsem se.

„Víme, kde je vstup do komnaty,“odvětil Connor. „Naše nejlepší tušení je, že čepel bude někde uvnitř sopky.“

„Počkej… sopky?“ Moje oči se vytřeštily.

Shay přikývl. „Na Novém Zélandu je hodně aktivních sopek. Podívej,“ ukázal na nebe nad ostrovem. Mrak popelu se zvedal k oblakům.

Mason přešel ke mně a položil mi ruku na rameno. „Taky jsem tomu nevěřil, když mi to poprvé řekli.“

„Jdeme do sopky,“řekla jsem a ramena mi poklesla.

„To je… fantastické.“

Není tu sakra žádná možnost, abychom to zvládli.

„Co je sopka ve srovnání s mutantním pavoukem? Nebo piraními upířími netopýry?“ Shay se na nás usmál. „No tak, bude to dobrodružství. Mimoto, pořád tam chodí turisté. Sopka nemůže být tak nebezpečná.“

„Předpokládám, že turisté se nesnaží ukrást zakázaný předmět z pod nosů zlých čarodějnic.“

„Ne, pokud jste zaplatili za balíček deluxe,“ odvětil Shay vážně-

Chvíli jsem na něj zírala, než jsem se začala smát.

„Blázníš, člověče,“řekl Mason, ale smál se také.

„Co jsem zmeškala?“zeptala se Adne, když se k nám s Renem připojili. Otočila jsem se a spatřila, že portál zmizel, stejně jako Anika.

„Jen Shay předvádí svůj smysl pro humor,“odpověděl Connor.

„Pojďme na loď.“

Mason, Adne, Connor a já jsme nalezli na loď, když ji Shay s Renem odstrčili z pláže na vodu.

Connor nahodil motor, což nás houpající se po vlnách vyslalo k Whakaari.

„Takže jak Logan zapadá do plánu?“zakřičela jsem přes řvoucí motor, narážející do vln.

„Potřebujeme Logana uvnitř.“ Adne si zakryla oči, když ji ozářilo slunce, co se vyhouplo přes horizont. „Bude klíčový, až se Shay dostane k Trhlině.“

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Strážce a jen Strážce může přivolat Bosquea a donutit ho zjevit se ve své pravé podobě. Shay ho nebude moci zahnat, pokud se tohle nestane.“

„Jak může Strážce přinutit Bosquea něco udělat?“ zeptala jsem se. „To on je řídí.“

„Má to co dělat s přísahou Strážců v rozkazu dostat jejich moc – test loajality,“ řekla. „Jejich věrnost Hambingerovi může být zavázána jen pokud není maskovaný kouzlem. Musí se zavázat – a jestli tomu rozumím, není to pěkné.“

„Bradavice a tak,“řekl Connor.

„Myslím si, že je to o moc horší, než bradavice,“řekla Adne.

„Při štěstí to uvidíme sami,“řekl.

„S trochou štěstí,“řekl Mason.

Connor mu věnoval chabý úsměv. „Když Logan dokončí zaříkávání, zjeví se Bosque v jeho pravé podobě. Což znamená pro Strážce, že bude podmaněn do Podsvětí, ale v našem případě se otevře průchod, kam musíme zahnat Harbingera.“

Nenáviděla jsem pomyšlení, že budeme spoléhat na loajality někoho tak kluzkého, jako je Logan. „Opravdu můžeme Loganovi věřit, až dokončí své zaříkávání?“

„Jistěže nemůžeme,“Connor se zasmál. „Ale nemáme na výběr.“

„Ale co když si to rozmyslí?“zakřičela jsem. „Nebo ve skutečnosti myslel tím, že je to psáno, že Strážci vyhrají?“

„To možná.“ Connor pokrčil rameny. „Moc s tím nenaděláme.“

„Ale on ví, kde je Akademie!“

Adne zavrtěla hlavou. „Na tom nezáleží. Postaráme se o to.“

„Jak?“ setřela jsem si vodu z obličeje, když vlna cákla na loď.

„Promiň!“ zakřičel Connor. „Budu se snažit najít hladší cestu.“

„Očarujeme ho,“řekla Adne. „Pokud by uvedl Itálii nebo Akademii nebo se snažil ukázat na mapu, udusí se k smrti kašlem nebo jeho vlastními zvratkami.“

„Jako to, co se stalo panu Selbymu,“řekl Shay. „Anika řekla, že kouzla jsou něco, co všechny čarodějky mohou použít dost lehko, nezávisle na tom, jestli jsou amatéři nebo profesionálové jako tihle.“

„Samozřejmě, že Strážci mohou přijít na způsob, jak kouzlo zlomit,“řekl Connor.

„Nepotřebujeme tvé komentáře, Connore,“Adne jej uhodila do zad. „Prostě řiď loď!“

„Jsi v pořádku?“Shay přešel k Masonovi, co měl zavřené oči a prsty zaťaté v okraji lodi, až mu zbělely klouby.

Mason neotevřel oči, ale zašklebil se, když Connor narazil na další vlnu, co nás potkala.

„Jen mi slib tohle, pokud vyhrajeme. Už nikdy nebudu muset vlézt na žádnou loď,“řekl Mason. „To je všechno, co chci. Žádné další lodě.“

„Platí,“ Shay objal jednou rukou Masona kolem ramen. „Žádné další lodě.“

Ren přelezl, aby si mohl sednout vedle mě. „Jak je?“

Posunul se blíž a položil svou ruku na moji.

„Budu v pořádku,“řekla jsem a olízla si sůl z mých rtů.

„Podívej, myslím, že Masonův ‚žádné další lodě‘ plán je dobrá věc.“

„Jo,“usmál se. „Vlci a oceán. To není moc přirozené.“

„Nevtipkuj,“řekla jsem.

Sehnul se a mumlal do mého ucha. „Ublížili ti, Callo? Měl jsem strach… Efron… nebo můj… Emile…“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jen ten přízrak.“

Sevřel své prsty pevněji a já na něj vzhlédla. „Jsem opravdu v pořádku, Rene. Ale Sabine-“

Můj krk se sevřel. Nezáleželo na tom, jak dobrý to byl plán, nesnášela jsem pomyšlení, že by byla v Efronově milosti.

Stále víc zatínal prsty a zavrčel, zíral na ostrov, co se před námi rýsoval. „Nechtěl jsem, aby šla. Nikdo z nás. Dlouho jsme se hádali.“

Přikývla jsem. Aspoň jsem nebyla jediná, komu se tahle strategie nezdála. Cena se zdála příliš vysoká.

„Myslím, že Ethan by mohl někoho zabít,“říkal Ren.

„Byl úplně šílený.“

„To je mi jasný,“řekla jsem.

Ren se na mě usmál. „Asi jako jsme se já a Shay chovali, když šlo o tebe.“

„Co se stalo?“ zeptala jsem se a zčervenala z tepla v jeho očích. „Poté, co mě napadl přízrak.“ Jeho úsměv zmizel. „Dva Strážci na nás čekali v potápěčském obchodě. Connor dostal Adne na molo. Pletla tak rychle, jak jen dokázala.“

„A přízrak?“ zatřásla jsem se, nesnášela jsem vzpomínku na jeho pach v mých nozdrách, hoření v mých plicích. To, jak jsem se cítila, když jsem byla vtahována.

„Šel po nás,“Ren ztuhl. „Myslím, že aspoň pár z nás by bylo mrtvých, než by se jeden dostal pryč.“

Jeho oči zabloudily k Shayovi, co se přátelsky bavil s Masonem. Přiměl se vlka s mořskou nemocí smát, což bylo impozantní.

„Connor křičel, ať se všichni drží zpátky, ale Shay skočil před něho,“řekl Ren. „A vytáhl ten meč.“

Viděla jsem jílec houpající se přes Shayovo rameno.

„Meč zastavil přízraky.“

Ren přikývl. „Nezničilo je to, ale když Shay udeřil do přízraku, ječel. Nikdy jsem takový zvuk neslyšel. Myslel jsem, že moje uši explodují. Nemohl se k němu dostat a drželo ho to, dokud Adne neotevřela dveře a my neunikli.“

Zavrčel. „Ale nic jsme nemohli dělat s tebou. Byla jsi pryč.“

„Teď jsem tu,“řekla jsem a odtáhla ruku z jeho sevření.

„Já vím,“zamračil se, ale naklonil se a políbil mě na tvář, rychle a jemně, i přes mé varovné vrčení.

„Pokud bychom tě ztratili… Nemůžu na to pomyslet. Ale teď jsi tu a to je vše, na čem záleží.“

Pohlédla jsem na Shaye. Jeho oči byly na nás, zatímco se netvářil šťastně, ani neútočil na Rena, což mi připadalo divné. Přikývl a já si uvědomila, že s Renem na sebe vzájemně zírají, jejich pohledy klidné a s vzájemnou úctou. Co to sakra?

Něco se změnilo, když jsem byla pryč. Věděla jsem, že bych měla být šťastná, že nebojují, ale místo toho se moje kůže naježila. Co se to s nimi dělo?

„Jsme skoro tu!“zakřičel Connor a zpomalil loď.

„Haleluja!“Mason vztáhl ruce k obloze.

Shay se zasmál. „Uvědomuješ si, že fandíš příjezdu k aktivní sopce?“

„Vždycky budu upřednostňovat suchou zem před oceánem,“řekl Mason.

„I když ta suchá zem vybuchuje pod mýma nohama.“

Když jsme se přibližovali k Whakaari, oceán se uklidnil,ale v přístřeší ostrova nespočíval Novozélandský Záliv hojnosti.

Motor zapředl, když nás Connor vylodil na úzkém pásu písku mezi bezútěšnou sopečnou horninou, která se táhla přes krajinu. Jediné známky života byli ptáci, kteří plachtili ve vzduchu nad námi. Když jsem skočila do písku, byla jsem zasažena podivnou směsí barev, kterými byl ostrov malován. Temné šedé a hnědé kameny kontrastovaly s limetkově zelenou a žlutými krystaly, co je obklopovaly. Občas se objevovaly řeky rudých kamenů, které vypadaly, jako by Whakaari měl poraněniny, co krvácejí.

Pára stoupala v trhlinách ostrova a naplňovala vzduch škodlivými plyny.

„Beru to zpět,“řekl Mason a nakrčil noc. „Voda je lepší, než cítit tohle. Proč musíme dělat jen věci, z kterých se mi chce zvracet?“

„Skoro jsem zapomněl,“Connor vytáhl plynové masky pro každého z nás.

„V případě, že by výpary byly moc silné.“

„Kam míříme?“zeptal se Shay.

„Na východ odsud,“Connor vylezl z lodi a začal pátrat po něčem v kapse své bundy. „Je to trochu do svahu. Ale není to daleko.“

„A my nevíme, co tam na nás čeká?“zeptal se Ren.

Adne zakroutila hlavou. „Nikdo, kdo sem byl poslán, se nevrátil.“

„Máte někdy dobré zprávy, lidi?“řekl Mason. „Slyšeli jste někdy o síle pozitivního myšlení?“

„Jsem moc upřímná na to, abych byla pozitivní,“Adne mu věnovala zlý úsměv.

„Co to děláš?“ Shay se díval na Connora, co byl otočený od nás. „Co je to?“

Shay chytil Connora za paži a otočil ho, čímž odhalil malý zápisník v jeho dlani.

„Hej!“zakřičel Connor. „Byl jsem uprostřed věty.“

„Ty si… děláš poznámky?“ zeptal se Shay.

Connor si odkašlal a podrbal se zezadu na krku. „To jen… myslel jsem, že… víte… Silas.“

Adne přešla ke Connorovi, stoupla si na špičky a umístila na jeho rty cudný polibek. „Nakonec jsi dobrý člověk.“

Smutně se usmála, otáčela se zpět, ale Connor obtočil ruku kolem jejího pasu a zvedl ji. Polibek, jakým narazil na její ústa byl cokoliv, jen ne cudný a trval tak dlouho, že jsme se vrzy všichni odvrátili a začervenali se.

Když ji konečně postavil, jeho hlas byl silný. „Vzdávám to. Miluju tě, Adne. Jsem do tebe strašně bláznivě zamilovanej.“

Adne si propletla prsty s jeho a stiskla mu ruku. „Jen tady nezemři. Dobře? Máme si hodně co popovídat, až bude po všem.“

„Udělám to nejlepší,“Connor byl celý pryč, když se k němu znovu přitiskla a opět ho políbila. Mason zahvízdal a začal tleskat.

Všichni jsme se koukali jeden na druhého – naše hloupé úšklebky teď zaplavili tíseň nadcházejícího boje. Jen Ren se neusmíval. Podezřívavě se díval na Connora.

„Co?“zeptal se Connor a zamračil se na alfu.

„Je to moje sestra,“zavrčel Ren.

Connor na něj zíral. „Já vím. A já ji miluju.“

„Výborně,“řekl Ren. „Ale jaké jsou tvé plány?“

„Mé plány?“ Connor se podíval z Rena na Adne a mračil se.

Ren se ušklíbl a ukázal Connorovi špičáky. „Až bude po všem, taky si s tebou budu muset promluvit.“

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a třináct