Vlny naráželi na pobřeží několik metrů od toho, kde jsme narazili na kameny. Zírali jsme na Elementární kříž několik minut, popadali jsme dech, snažili se uvěřit tomu, že se nám podařilo splnit nemožný úkol.
„Svědí mě mít nějaké chytré poznámky jako ‚myslel jsem, že budou lesklejší,‘“ řekl Mason a přiložil si ruku na ránu na jeho paži, odkud dával Renovi krev. „Ale musím přiznat, že ten lesk je perfektní.“
Shay se zasmál, vyhodil čepele do vzduchu a bez námahy je zase chytil. Nevěděla jsem, jestli je to zrovna lesk, ale něco na těch dvou mečích bylo perfektní, úplné.
Bylo to poprvé, co jsem viděla Eydis, co jsme získali v boji v Mexiku. Ze všech částí kříže by mohl být tou nejkrásnější. Rukojeť Shayova druhého meče byla stejně velká jako Haldis, ale zatímco rukojeť země zářila rzí, hlínou a hlubokou úrodnou půdou, rukojeť vody zářila azurově a oceánsky zeleně. Barvy se na povrchu soustavně přemisťovaly, vypadalo to, jako by se uvnitř pohybovala voda.
Čepel vystupující z Eydisu způsobila, že jsem se zatřásla. Její povrch byl pokryt plameny, co se zdály jako živé, jako hořící kůže Lyulfů. Shay přísahal, že necítí od plamenů žádné vedro, ale kdykoliv se k Pyralisu někdo z nás přiblížil, jeho oheň vzplál a zabraňoval bližší prohlídce.
Když jsme odpočívali ve hrůze z toho, co se stalo, Shay cvičil s čepelemi.
I když už jsme ho viděla bojovat s Elementárním křížem proti Lyulfům, jeho síla mě fascinovala.
Když se Shay pohyboval, čepele se stávaly rozšířením jeho těla. Proplouval otáčkami čepelí. A zvukem.
Takový zvuk jsem v životě neslyšela. S každým výpadem, každým pohybem přišel nápor větru, náraz vln, řev ohně – a všechno to vyrovnával klid země. Síla, co se pohybovala nahoru a dolů v čepelích, usídlující se v rukojetích, byla zjevná, což mi rozbrnělo kůži. Ale nebylo to jen meči, bylo to ním samým. Vznešenost, síla a nevyprchávající soustředění z něj přicházelo, když byl ve spojení s Elementárním křížem. Ohánějící se meči byl nádherný… a hrozivý.
Zamrazilo mě, když jsem se na něj dívala, část mě přemýšlela, jestli může být tahle věc – tato síla, co ho činila Scionem – a stále to být ten chlapec, kterého jsem milovala.
Pohlédla jsem na Rena, co seděl mezi mnou a Masonem. Jeho oči sledovaly každý Shayův pohyb, zužovaly se v soustředění.
Koukal zamyšleně, když pozoroval Sciona.
Jeho pohled mi připadal divný. Přísahala bych, že v jeho očích byl smutek, skoro lítost.
„Měli bychom se dostat zpátky,“řekla Adne. „Anika nás potřebuje.“
„Máš pravdu,“řekl Connor. Byl líně natažený na zemi a Adne byla stočená u něj. Jeho póza byla klamně normální, ale já jsem se dívala, jakým způsobem má kolem ní obtočenou ruku, přitáhl si ji blízko ke svému tělu, jako by nikdy neměl v úmyslu nechat ji jít, druhou rukou jí hladil po vlasech. „Máme vítězství v klíně. Je čas vrátit se do bitvy.“
Adne ho políbila na spodní stranu čelisti a pak vyskočila na nohy.
Hořkosladký pocit mi vyšplhal po páteři, když Adne pletla dveře, kterými jsme se měli navrátit na Akademii. Byli jsme na cestě k našemu vítězství, ale tato malá oslava zvedla sázky. Za několik hodin budeme čelit boji se Strážci. Všechno v mém světě se převrátilo. Páni, kterým jsme kdysi sloužili se stali mými nepřáteli a já se chystala jít do bitvy, kde bych je zničila.
„Jste připravení?“zeptal se Ren. Když jsem se setkala s jeho očima, věděla jsem, že jeho myšlenky byly podobné jako moje.
Promnula jsem si prsty a vstala. „Budu muset. My všichni.“
„Historie tě očekává,“řekl Connor Shayovi, co vstupoval do zářícího portálu.
„Jen proto, že děláš za Silase poznámky, nemusíš znít jako on,“řekla Adne.
Connor se zašklebil. „Chápu.“
Na druhé straně jsme byli obklopeni křikem Hledačů. Křídlo Haldus nikdy nepojmul tolik Hledačů najednou. Obklopovali místnost, tlačili se ke zdem a proudili do místnosti dveřmi.
Když se objevil Shay, utichli, čekali.
Když pozvedl Elementární kříž, propukli v jásot. Anika si stoupla vedle Shaye. Když pozvedla obličej, její tváře byly pokryty slzami.
Pozvedla ruce a hluk se změnil v nízký šum.
„Máme jen pár hodin. Znáte své úkoly. Buďte připraveni v šest.“
Místnost se za pár minut vyprázdnila. Pár Hledačů setrvalo, zkoumalo meč a mumlalo Shayovi poděkování, ale brzy zůstala jen naše skupina a Anika, co se připojila.
„Jste v pořádku?“zeptal se Šíp. „Nepotřebujete Elixíry?“
Connor položil ruku okolo Adne.
„Bylo to o chlup, ale naši vlčí přátelé jsou připravení léčitelé.“
Anika pohlédla, jak si Connor přitáhl Adne. Přes rty jí přejel úsměv a pak zmizel.
„Ano,“řekla a otočila se na vlky. „Jsme vděční za tento dar.“
„Kolik vůbec je?“Mason zívnul.
„Čtyři,“řekla Anika.
„Dvě hodiny,“řekl Ren.
„Bojím se, že to můžeme udělat jen jednou,“řekla Anika. „Týmy už jsou informovány, ale potřebuji, abyste vstali rychle. Trochu si odpočiňte a setkáme se tady.“
„Něco z Vailu?“zeptala jsem se. Naše mise byla důležitá, ale nebyla jediná, na které záleželo. V sázce byly všechny fronty.
„Nic,“řekla.
„I když uvidíme, co se změnilo, když oznámíme, že máme Kříž.“
Kousla jsem se do rtu a přemýšlela, jestli Sabine našla mého otce. Co dělali Nev s Ethanem? Riskoval Nev sám a snažil se najít další vlky na hlídce?
Podařilo se mu dostat je na naši stranu?
Tolik záleželo na každém zapadajícím dílku.
Jeden bude chybět a my to zkazíme.
Connor se naklonil k Adne a něco zašeptal. Přikývla a on si odkašlal, promluvil ke zbytku z nás.
„Pokud nás omluvíte, budeme odpočívat. Uvidíme se za hodinu.“
Když odešli, uslyšela jsem mírné vrčení a když jsme se otočila, uviděla jsem Rena, co za nimi chtěl vystartovat.
Chytila jsem ho za paži. „Neopovažuj se.“
„Využívá ji,“Ren se ježil, připraven k útoku.
„Ne, nevyužívá.“ Odtáhla jsem Rena zpět. „Věř mi.“
Vystřelil po mně podezíravým pohledem, ale přestal se mi vzpínat.
„Co budeš dělat?“zeptal se Ren. „Odpočívat?“
„Nic takového,“řekla jsem. „Ale chystám se převléci se. Jsem v tomto oblečení už dva dny. Možná taky sprcha-‘‘
Usmál se na mě a moje tváře zahořely.
„To je jedno.“ Vyprostila jsem se z jeho rukou, udělala jsem pár kroků dozadu, když se mi v mysli promítly vzpomínky na Rena oděného jen v ručníku.
Jemně se zasmál. „Uvidíme se za hodinu, Lilie.“
Nenáviděla jsem to, že se musím pořád červenat, tak jsem místo toho zavrčela, což ho rozesmálo ještě víc.
„Jsem jediný, kdo má hlad?“ Mason si mnul břicho.
„Najdeš své přátele, Bryn a Ansela, v kuchyni.“ Řekla Anika. „Musí s nimi být Tess.“
„V kuchyni?“ Shay se zamračil. „Proč?“
„Po tom incidentu s Loganem jsme si mysleli, že bude lepší držet ho na jednom místě.“
„Takže daň v kuchyni?“zeptala jsem se.
„Umývání nádobí je odpovídající trest pro někoho, kdo na tom byl jako tvůj bratr,“řekla Anika se smutným úsměvem. „Nemůže se chovat takto a být tu volný. Ale na jeho místě by to takhle cítil správně každý z nás.“
„Jsem ráda, že to vidíš takhle.“
„Kuchyně ho udrží od zla,“řekla Anika.
„To proto tam budu,“řekl Mason. Když mě míjel, zašeptal mi do ucha, „Neuvědomuje si, kolik nožů mohl z kuchyně ukrást?“
Pohlédla jsem přes rameno na Aniku, co byla zaměstnaná konverzací se Shayem, když jí držel na ukázku čepele.
„Půjdu s tebou,“řekla jsem a vzala Masona za ruku.
Podařilo se mi vyhnout se pohledu do Renových očí. Nevěděla jsem, co bych tam našla, ale nebyla jsem si jistá, jestli by to moje mysl pobrala. Příliš mnoho myšlenek o našich šancích, rizikách, ztrátách, co už se staly, běžely v mé mysli.
Takové myšlenky, co mě vedly k impulzivním, iracionálním rozhodnutím. Před bitvou jsem potřebovala být stabilní.
„Chceš jít za Anselem a Bryn?“zeptal se Mason a pozastavil se u schodiště.
„Hned tam budu,“řekla jsem. „Ale vážně ze sebe musím dostat tohle oblečení.“
„Jo, to jo,“přikývl Mason. „Byl jsem jen moc zdvořilý, než abych na to poukázal.“
„Díky,“šťouchla jsem ho do ruky.
„Tak zatím!“
Dloubl mě do tváře a vydal se po schodech dolů.
Únava se usadila v mých kostech když jsem vpadla do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře.
Přinutila jsem se nejprve převléci, i když postel volala mé jméno.
Pokud bych si lehla, možná už bych nevstala, než by byl čas jít. Použila jsem svoji košili, abych ze sebe dostala tolik špíny a sazí, kolik bylo možné. Ideální by byla sprcha, ale moc jsem se strachovala ohledně času a bylo možné, že šel do koupelen Ren.
Zrovna jsem si dopla pásek, když někdo tiše zaklepal na mé dveře.
„Kdo je to?“zavolala jsem.
„Shay.“
V břiše se mi zformoval uzel. Dělala jsem si starosti o Rena, ale zvuk Shayova hlasu vyhnal všechny myšlenky pryč. Jeho život byl tolik zaměřen na nadcházející bitvu. Byl klíč. Byl Scion. A teď měl Elementární kříž.
Ale klepal na dveře a pořád to byl ten chlapec, kterého jsem milovala… ne?
„Pojď dál.“
Vešel do místnosti a držel si svoji odtažitost. „Můžeme si promluvit?“
Uzel v mém žaludku zkameněl, stával se více bolestivějším, působil na mé břicho moc těžce.
Přikývla jsem.
„Nemyslím si, že by ses měla stát emařkou,“ řekl, „ale chci abys věděla, že budeš v pořádku. Bez ohledu na to, co se dnes večer stane.“
Zkamenění jakoby se rozpustilo v překvapení. „Co?“
„Nebudeš sama.“ Šel ke mně blíž.
Zírala jsem na něj, naprosto zmatená. „Nebudu sama?“
„Ne.“ Vzal moji ruku do jeho. „Ren a já….“
Vytrhla jsem ruce z jeho sevření. „Ren a ty?“
„Umm…..my-“
„Vy co?“ Zavrčela jsem.
„No…“ Polkl a ustoupil, když viděl, jak se mi zaostřily zuby. „Měli jsme možnost si popovídat.“
„Popovídat si o čem?“
„O tobě….Mysleli jsme si, že –“
„Kdy jste se o mě s Renem bavili?“
„Na nějakou chvíli nás k sobě svázali.“ Popadl křeslo a strkal ho mezi nás jako opevnění.
„Mason si zdřímnul….to bylo po tom, co mě kousl.“
Šla jsem k němu, klekla si na židli, zatímco si mé prsty pohrávaly s rámem polštáře. „Poslouchám.“
„Po tom, co jsme se přestali pokoušet dostat se ze sevření lan, na chvíli jsme se dohadovali.“
„To je ostuda.“
„Dohadovali jsme se o tebe vedlo k rozhovoru.“ Udělal další krok zpět, když mé prsty probodli čalounění židle.
„No tak.“
„Jeho oči byly divoké. „Možná bych měl prostě jít- ”
„Vyklop to, Shayi.“ Bylo to víc zavrčení než věta.
„Poslyš, nebuď naštvaná,“ řekl. „Nerad to říkám, ale myslím, že jsem se ohledně Rena mýlil.“
„Mýlil jak?“
Prsty si prohrábl vlasy. „Stále ho nemám rád, ale zjistil jsem, co k tobě cítí.“
Oheň v mém hněvu byl ohrožen tím, že ho předstihne strach, který řídil můj pulz. Jak moc se o toto bavili? Jakým právem se o mě vůbec bavili?
„Je do tebe zamilovaný…docela dlouho.“
„Věříš tomu, že to myslí vážně?“ Sklonila jsem zrak, krev mi duněla v uších. Věděla jsem, že je to pravda, ale jestli v to věřit Shay a mluvil o tom…..nevěděla jsem, kam tím směřuje.
„Kéž by ne,“ řekl tiše. „Ale ano. Myslí to vážně.“
Nemluvili jsme. Ticho se kolem nás pohybovalo hustě jako mlha. Nakonec povzdechl. „Ale jsem ochotný přijmou to, že je to dobré pro všechny z nás.“
Ostře jsem na něj pohlédla. „Proč to říkáš?“
„Protože když odejdu,“ řekl a zhluboka se nadechl, „vím, že tu bude, aby se o tebe postaral. Slíbil mi to.“
„Když odejdeš?!“ Zírala jsem na něj. „O čem to mluvíš?“
„Uklidni se, Callo,“ řekl. „Tohle je pravděpodobně naše poslední šance si promluvit. Nechci se s tebou hádat.“
„Oh, ale chystáme se hádat.“ Vyskočila jsem ze židle, řítila jsem se vzduchem a udeřila ho. Když jsme sjeli na podlahu, proměnil se, zanechali jsme za sebou dva vrčící vlky plížící se ke stěně.
„Co to k čertu?“ Zavrčel a překutálel se na nohy.
Vyštěkla jsem, přikrčená, že znovu vyskočím. Ukážu ti, jak moc potřebuju, aby se o mě bylo postaráno.
Jeho drápy skřípaly o podlahu, jak couval.
Stop.
Nebyl tu k čertu žádný způsob, abych přestala. Nemohla jsem si vzpomenout na chvíli, kdy by se takto řinul vztek do mých žil. Bez váhání jsem se na něj vrhla. Kutáleli jsme se po podlaze, zuby nám skřípali, jak jsme se snažili získat výhodu. Málem mě sepnul, ale já ho udeřila solidním kopancem s mýma zadníma nohama do břicha, čímž jsem ho vrávoravě poslala přes celou místnost. Když se vyškrábal, zahnala jsem ho okolo postele.
Nepotřebuju být ochraňována. Začala jsem na něj řvát, jak jsem utíkala. A pokud se budu moct rozhodnout sama, udělám to.
To není to, co jsem myslel. Uskočil před mým kousnutím na postel. Jen chci, abys byla šťastná.
Pak se za mě nerozhoduj. Nikdy.
Sehnul se, vzal si do svých čelistí přikrývku a seskočil z postele. Síť matné bavlny mě zajala.
Hey! Bojovala jsem oslepená v zajetí peřiny. To není fér.
Odplata není fér?
Byli jsme vyrovnaní, ani jeden z nás nepodal důvod k získání trvalé výhody. Měla jsem za sebou léta bojování jako vlk, ale Shaye potlačovaly jeho vlastní vlčí instinkty. Rozhodoval se v souboji, který se nikdy nestal. Byla jsem na něho připravená, když mě popadl. Vzpínala jsem se, házela a držela ho z rovnováhy. Má frustrace zvítězila a já jsem spíš trhala deku na malé kousky, místo toho, abych hledala cestu ven.
Shay byl nabručený, kroužil za mnou. Já se otočila, připravená k útoku. Škrábal tlapou, jak byl rozrušený.
No tak. Uvrhla jsem výzvu a zavrčela jsem. Chtěla jsem se na něj znovu vrhnout, když se přeměnil a zvedl ruce.
„Počkej, Cal. Ne, že by to nebyla legrace, ale já jsem sem nepřišel bojovat. Jen jsem se snažil dohodnout se.“
Zavrčela jsem, když jsem se proměnila. „To znamená, že se vzdáváš?“
„Nevzdávám se. Jsem realistický,“ řekl Shay. „Jaká je pravděpodobnost, že se z této bitvy vrátím živý?“
„Tak pravděpodobné, jako pro každého z nás.“ Řekla jsem, i když je pravda, že to není ani trochu pravděpodobné.
„Ne,“ řekl. „Ne s ohledem na to, co musím udělat.“
„Co?“ Řekla jsem, „Takže jsi hrdina, pro který na konci automaticky zemře?“
„Pravděpodobně. A proto jsem se dohodl s Renem, že se o tebe postará,“ řekl. „Dokonce i Harry Potter zemřel. No dobře, na pár minut.“
Ignorovala jsem jeho vtip, cenící na něj zuby. „Proč si do toho zatáhl Rena? Nesnášíš ho.“
„Nenávidím ho, protože je tvůj partner… Vy dva jste perfektní dvojice.“ Zlomil se mu pohled z mého pokrčení ramen. Najednou se zasmál a zavrtěl hlavou. „Kdybych si myslel, že to dopadne jinak, přísahám, že bych s ním bojoval, dokud bychom se oba nerozervali na kousky. Vždy bych pro tebe bojoval, Callo. Nestaral bych se o to, jak tě miluje. Ale jak jsem řekl, popovídali jsme si a s tím, jak jsme se dohodli můžu žít.
„Pokud jste se rozhodovali o mě, proč tu není i on? Zeptala jsem se a stále ho probodávala očima. „Teď, když jste se stali skvělými přáteli.“
„Tak daleko bych nešel. Je to víc o porozumění,“ řekl Shay. „Myslím, že se kvůli mně cítí trochu zle.“
Vlasy na zátylku mi vstali. „Proč?“
„Po tom, co jsme si vyslechli, co musím udělat, si myslím, že si je celkem jistý, že bude mrtvý také.
„Myslíš čelit Bosqueovi?“ Zeptala jsem se.
Přikývl. „Mám zabít jediného příbuzného, kterého jsem kdy poznal. Navíc je to nejmocnější démon.“
„Není to tvůj pokrevní příbuzný. Ne ve skutečnosti,“ řekla jsem. „Víš to. A pokud to vyjde, získáš své rodiče.“
„Myslím.“ Povzdechl si.
Vzala jsem jeho obličej do mých rukou a pohlédla na něj. „Ty nezemřeš.“
„Zníš tak jistě.“ Usmál se, ale jeho mechově zelené oči byly smutné – jako kdyby mě úplně ztratil. Mé ruce poklesly.
„Ty nezemřeš, protože tě budu vždy zachraňovat,“ řekla jsem. „To je to, co dělám.“
„Ne tentokrát, řekl. „Tohle je jiné. Je konec. Vím to.“
Zavrčela jsem a pak jsem mu vrazila pohlavek.
„Hej!“ Rukou si stiskl tvář.
„Říkal sis o pohlavek celou dobu,“ řekla jsem.
„Myslím, že problém je v tom, že víš, co jsem říkal, než jsi mě udeřila,“ řekl. „Tohle není druh intimity, který očekávám.“
„Ty intimitu nehledáš vůbec.“ Zaťala jsem ruky tak pevně, že mi do kloubů neproudila krev.
„Utíkáš před ní! Utíkáš přede mnou!“
„Nemám tušení, o čem mluvíš,“ řekl, když si mnul jeho zarudlé tváře. „Prostě jsem se snažil být upřímný.“
„Upřímný o tom, že to se mnou vzdáváš?!“ Odmítala jsem brečet, takže jsem začala řvát.
„Upřímný o tom, že mě nemiluješ?
Klopýtala jsem od něj dál, svaly mi chvěly vztekem a studem. Věděla jsem, že to přijde. Nebyl můj. Ne teď, když je Scion, jeho osud byl vše, na čem záleží. Nepochopil, že jsem kvůli němu opuštěná? Zrada bodala v mé hrudi jako hněv tuctu vos, které ztěžují dýchání.
„Callo.“ Byl za mnou, otočil mě jemně k sobě.
„Jak se opovažuješ?!“ Tloukla jsem ho pěstí do hrudi. „Jak se opovažuješ odstrkávat mě?“
„Nikdy bych….“
„Právě jsi to udělal.“ Moje zuby byly ostré a já byla připravená na něho znovu zaútočit.
„Položil své ruce na má ramena. „Jen mě poslechni. Nesnažím se tě odstrčit. Snažím se ti dát ti to, co si zasloužíš. Ren tě miluje.“
„Přestaň o tom mluvit,“zavrčela jsem. Nechtěla jsem slyšet víc o tom, jak mě Ren miluje. Chtěla jsem, aby Shay odebral můj rostoucí strach, že mě nechce… nebo že mě nikdy nemiloval.
„A ty miluješ jeho,“řekl Shay. Cítila jsem ticho, byla jsem překvapena ne jen jeho slovy, ale i tím, jak držel můj pohled. Viděla jsem v jeho očích bolestivé plameny. „Nechtěl jsem to přiznat, ale je to pravda. Miluješ ho, Callo.“
Chvíli to trvalo, než jsem popadla dech. Propletla jsem si prsty s jeho, konečně jsem rozuměla, o co se Shay snažil. Dával mi na výběr. Dával mi volnost. „Máš pravdu. Miluju ho.“
Povzdech si, ale sevřel moji ruku pevněji.
„Ale ne tak, jako miluji tebe.“
Naklonila jsem se, přitlačila své rty na jeho a čekala, že bude odpovídat polibkem. Přitáhl si mě blíž, jemný polibek budoval teplo a sílu, co mezi námi otálely.
„Nezáleží na tom, že jsme s Renem sdíleli minulost,“zašeptala jsem k jeho ústům. „Ty jsi má budoucnost. Jsi cesta, kterou jsem si vybrala od té chvíle, co jsem tě zachránila v horách.“
Nemluvil, ale přitáhl si své čelo k mému.
„Dostaneš se přes tento boj, Shayi,“řekla jsem. „Musíš. Neztratím tě.“
Tiše se zasmál a políbil mě. „Udělám, co budu moct. Nesnáším zklamat svou alfu.“
„A já si nemohu dovolit ztratit svého alfu,“řekla jsem.
Jeho úsměv zůstal, ale v jeho očích se rozžehl oheň. „Tím myslíš mě?“
„Víš, že ano. Vždycky jsi věděl, kdo pro mě jsi – pro smečku. Dřív, než já. Byl jsi vlk samotář. Teď jsi našel nás.“
„Nevím, kdo jsem byl, nebo kam jsem patřil, než jsem tě našel,“řekl, předklonil se a přejel mi rty po tváři.“
„Takže, alfo…“vzala jsem jeho ruku. „Jsi připraven sejmout ty zlé lidi?“
„Pokud na tom trváš,“řekl a umístil na mé rty něžný polibek. Zastavil se, než jsme se dostali ke dveřím. „Callo, mrzí mě to… Jen jsem chtěl-‘‘
„Vím, co jsi chtěl, Shayi,“řekla jsem, vzala si jeho prsty k mým ústům a něžně je líbala. „A to je to, proč tě miluju.“