Smečka....14.kapitola

Napsal Girl.blogerka.cz (») 31. 8. 2013 v kategorii Smečka 3 - Oběť, přečteno: 1193×

Strop se pohyboval, každá jeho část.

„Kryjte se!“Zařval Mason a běžel do výklenku.

Gabriel už se hnul ze své pozice, nasadil si náčiní a potopil se.

Jak by nás mohlo schování se do vody ochránit před padajícími kameny?

Mason se zastavil, vzhlédl vzhůru jako většina z nás. Ten výjev nad námi nebyla smrtící sprcha kamenů. Byly to kroužící kupy stínů. Na moment jsem si myslela, že by to mohly být přízraky, ale ty nemají křídla. A nevydávají žádný zvuk.

„Hni se!“Ethan mě postrčil, když Sabine sklouzla do jezírka.

Spadla jsem do vody bez nasazené masky nebo připraveného regulátoru v mých ústech. Rozkašlala jsem se, snažila se vidět a dýchat.

Connor a Adne byli ve vodě, stejně jako já se potáceli bez náčiní.

Gabriel vyplaval, vytrhl si regulátor z úst a zakřičel. „Na co to sakra čekáte!“

Mason, Nev a Silas byli stále na břehu.

„Co je to?“Nev a Mason oba zírali do tmy – živého mraku, co se pomalu pohyboval k vodě.

„Gabriel má pravdu – pojďte pod vodu!“Silas na ně zamával, a přitom si sám nandával vestu i bombu. „Nemůžete tam stát!“

Jeho zuřivé pohyby upozornili roj nad ním. Najednou se mrak mlátících křídel a pronikavého cvrlikání snesl dolů. Silas zakřičel a padl na kolena, když ho obklopili.

Už jsem ho neviděla, jen jsem mohla zpozorovat tvar jeho těla pod pulzujícím davem malých chlupatých tělíček s koženými křídly, špičatými uši a zakrslými hlavami.

„Ach Bože,“Mason vzal Nevovu ruku a táhl ho do vody.

„Musíme mu pomoct,“začala jsem plavat ke břehu, ale Gabriel, byl ve vodě rychlejší a odstrčil mě.

„Už je mrtvý.“

„Ne, není,“Odstrčila jsem Gabriela z cesty zrovna, když mi ji zastoupili Shay a Ren.

Zavrčela jsem na ně. „Co to děláte?“

„Podívej,“řekl Ren a pokynul hlavou ke břehu. Mrak se zvedl ze Silasova těla, co se nehýbalo. Jeho kůže byla úplně bledá, většina z ní pokrytá rudými rankami. Dokonce i jeho neopren byl rozsekán.

„Už nemůžeme nic dělat,“řekl Ren.

„Řekla jsem, že na něj dám pozor,“hlas se mi třásl. „Řekla jsem…“

„Tohle jsi nemohla vědět,“ Shay se podíval k roji, co se vznášel nad námi.

Zatřásla jsem se ve vodě. Zdálo se mi jako kdyby mi kosti skákali pod kůží.

„Potopí se k nám dokonce i tady,“Gabriel sledoval změť chlupů a křídel. „Musíme se potopit a pak se zase znovu vynořit. To je zažene.“

Nechtěla jsem jít znovu pod vodu. Dýchání bylo už tak dost těžké a to, co se stalo Silasovi bylo tak náhlé a hrozné.

Když jsme se potopili, slyšela jsem stovky organismů na hladině, jako kdyby začalo pršet. Gabriel nás vedl na opačný konec jeskyně. Držel nás blízko, schoulené u sebe, ruce sevřené, jak jsme čekali. Na jeho signál jsme vyplavali.

„Mluvte potichu,“zašeptal. „A neprovádějte žádné šplouchání ani náhlé pohyby. Voda je udrží , ale stejně nás pořád pronásledují.“

Ukázal na místo, ze kterého jsme přišli.

Malé okřídlené kreatury se vznášeli na hladině. Netopýři se snažili k nám dostat, zmáčeli se a nemohli létat, nebo se utopili.

„Netopýři?“zeptal se Mason. „Tohle mohou udělat netopýři?“

„Upíří netopýři,“řekl Gabriel.

„Ale upíří netopýři nezabíjejí lidi,“řekl Nev. „Ne? Je to jen pověra.“

„Upíří netopýři taky neloví v hejnech,“Gabriel pohlédl ke stropu. „Tohle se změnilo. Jsou jako piraně.“

„Triky Strážců,“řekl Shay.

Connor hleděl na břeh, kde leželo Silasovo tělo.

„Sakra. Věděl jsem, že neměl chodit.“

Znovu se mi stáhl hrudník. Proč jsem mu nemohla pomoci? Mohla jsem ho vzít a dotáhnou do vody.

„Co teď?“zeptala se Adne.

Ethan se podíval na břeh. „Musíme Shayovi získat čas.“

Connor se zasmál. „Myslíš jako rozvířit oheň?“

„Přesně,“Ethan se ušklíbl.

„Získat mi čas k čemu?“zeptal se Shay. „Nenechám vás bojovat beze mě.“

„Je to jen dočasně, chlapče,“řekl Connor. „Neshledávám tuhle jeskyni o nic útulnější, než ty. Chystám se říct tomuhle místu adios. Ale ty potřebuješ tu rukojeť a nemůžeš ji dostat bez nás.“

Shay pomalu přikývl. „Vy odlákáte ty netopýry…“

„A ty poběžíš do výklenku,“dokončil Ethan. „Bude to daleko v rohu a když budou netopýři pořád roztržití, nebudou tě tam hledat.“

„Musíš nás nechat nalákat ty netopýry,“řekla Sabine.

„To si nemyslím,“Ethan se na ni podíval.

„Jsem velká holka,“vycenila zuby. „A vlci jsou rychlejší, než Hledači. Můžeme skákat z vody a do vody. A skupina, co kolem nich poběží je zmate.“

„Má pravdu,“řekl Ren. „Nech to smečku vyřešit.“

„Ano,“řekla jsem s vědomím, že si budu moct ve vzduchu ukrást pár netopýrů. Nebyl tu žádný způsob, jak vrátit Silase.

Connor si odfrkl. „Tak dlouho, jak všichni budete mít vzteklinu.“

„Budu předstírat, že jsi to neřekl,“zavrčela Sabine. „Ale jenom proto, že tě má Ethan rád.“

„Skákat do vody a z vody, jo?“Mason se usmál. „Doufám, že se připravíš na to, jak páchne mokrá srst.“

„My to zvládneme,“řekla Adne. Zaznamenala jsem, že se třásla a na jejích tvářích byly pruhy vody a já si nemyslela, že je to z ponoru. „Můžeme to prostě udělat? Už se nemůžu koukat, jak tam Silas leží.“

Connor přikývl. „Dobře, Scione, poběžíš zpět hned, jak budeš mít Eydis, Adne uplete dveře a my odsud vypadnem.“

Shay si sundal bombu a podal ji Gabrielovi. „Budu rychlejší bez toho.“

„Připravena?“Ren se na mě koukal. Jako alfové jsme vedli útok.

„Jako vždy,“zavrčela jsem, snažila jsem se, aby můj hněv vyhnal strach.

Je mi líto, Silasi. Budu se snažit, aby to bylo za tebe.

Jeden po druhém se smečka potopila, plavala pryč od Shaye a ostatních. Zůstali jsme pod hladinou tak dlouho, jak jsme mohli. Když už voda byla hodně nízká, Ren a já jsme se přeměnili ve dva vlky, co vyběhli z vody. Strop ožil. Mason běžel za mnou, zatímco Nev a Sabine se drželi u Rena. Roj netopýrů klesl, cítila jsem vítr, tvořený stovkami křídel, proplétající se mou srstí.

Teď. Vyslala jsem smečkou.

Vyrazili jsme.

Hrozivý jekot se rozlehl jeskyní.

V intervalech jsem skákala a lapala do vzduchu. Někdy mé čelisti prořízly křídlo nebo rozdrtily malé tělo. Všechny ostatní kousance nic nezachytily, roj se přesouval k mým členům smečky.

Otočila jsem se a uviděla tucet nebo víc netopýrů, jak visí na Nevově rameni. Jeho svaly zapulzovaly, když skočil ze břehu, narazil do vody a poslal tak nějaké netopýry do vzduch, zatímco ostatní sáli i pod hladinou, kde se Nev přeměnil a znovu úplně potopil.

Fungovalo to. Netopýři nemohli sledovat všechny z nás, pohybovali jsme se tak rychle.A když se roj rozhodl sledovat jednoho ze členů, byli jsme dost rychlí na to, abychom se dostali do vody, dokud neudělali tolik škody.

Další vlna ozvěny se rozšířila jeskyní. Sabine byla ve vodě a prala se s netopýry – stvoření bylo o hodně více, než u Neva.

Byli lepší v zaměření se na jednoho z nás. Znovu jsme pocítila nával větru. Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, že míří na mě. První přistál na mé páteři; zuby, kterými mě kousal byly tak jemné jako dvě malé tečky. Stejně jsem ale skoro klopýtla, když jsem cítila, jak malý jazýček saje moji krev. Přistál na mě další netopýr. A další.

Callo! Renův křik mi naplnil hlavu. Je jich na tobě moc; hned se musíš dostat do vody!

Nechtěla jsem vědět, kolik bylo moc. Ale cítila jsem jejich váhu na mých zádech a krev odtékající z ranek miniaturních kousnutí.

Síla mého skoku mi tvrdě narazila do hrudi a vyrazila dech z plic. Netopýři se snažili osvobodit z mé srsti a vzlétnout, než je uvězní voda. Přeměnila jsem se, snažila se nasadit si regulátor a dostat vzduch. Mé srdce bušilo, ale přinutila jsem se být klidná, pít v tichu pod vodou. Pod hladinou bylo všechno temné, i když jsem měla otevřené oči. Bylo to jako vznášet se v prázdném prostoru a ne pod vodou. Zoufale jsem se chtěla dostat zpět do boje, ale nejdřív jsem musela být stabilní. Když jsem si byla jistá, že můj dech je zpátky, vyplavala jsem na břeh, přeměnila se a pustila se zpět do rvačky.

Jenže žádná rvačka nebyla. Moje smečka stále stála, uši stažené dozadu, přešlapovala dopředu a dozadu, sledovala strop.

Netopýři zmizeli.

Co se stalo? Vyslala jsem k Renovi.

Odešli. Hrábl do země. Jeskyně se otřásla a oni odletěli vchodem do jeskyně.

Jeskyně se otřásla? Nic jsem pod vodou necítila.

Jen trochu. Sabine olizovala poranění na Nevově rameni.

Mason a já jsme si vyměnili pohled. Vytáhl svůj jazyk z tlamy na znak vlčího úsměvu. Dokázal to. Shay našel Eydis.

Jak to víš? Ren zastříhal ušima a otočil se k Masonovi.

Jeskyně se otřásla ve Švýcarsku. Šťouchla jsem hravě do Masonova ramene. Do toho, Shayi.

Správně. Ren zůstal napjatý. Ale proč by netopýři odlétli?

Naježila jsem se. Pojďme zpět k ostatním.

Dorazili jsme k výklenku v jeskyni, když se znovu otřásla. Země se rolovala pod mými tlapami a shodila mě k zemi. Hladina vody se začala zvyšovat, rozlévala se přes okraj břehu. Brzy to vypadalo jako vařící kotel.

Co se stalo? Mason na nás zavolal.

Slyšela jsem křik Hledačů, ale nerozuměla jsem jim přes řev vody, co se valila do jeskyně. Vyškrábala jsem se na nohy a běžela jsem za jejich hlasy. Tlapy mi cákaly ve vodě po kotníky. Mělo by to být nemožné. Voda, co procházela otvorem, kterým jsme se sem proplazili, nemohla být tak silná. Ale něco to bylo. Voda, co byla u mých kolenou, už byla u mého pasu a stoupala, nutila mě plavat. Jeskyně se znovu otřásla. Kusy kamenů dopadaly ze stropu.

Viděla jsem Connora, co na nás mával. Adne byla vedle něj, nasazovala si potápěčskou výstroj a Gabriel se jí snažil pomoci. Ethan začal plavat k nám.

Kde byl Shay? Nemohla jsem jej mezi nimi najít.

„Musíme se odtud dostat!“zakřičel Connor.

Voda mi byla u krku, ale skoro jsem k nim dorazila.

Ohlušující řev zaplnil jeskyni, když kolem nás burácel oceán a narážel do nás silou přílivové vlny Byli jsme odhozeni.

Narazila jsem do zdi jeskyně. Moje instinkty křičeli, ať vyplavu najít cestu k hladině, ale i navzdory racionálním buňkám se moje tělo zastavilo. Už tu nebyla žádná cesta k hladině- Jeskyni zachvátila povodeň s rychlostí, která by se dala připsat magii.

Byla to konečná past Strážců, nebo jenom důsledek toho, že Shay získal vodní rukojeť? Cokoliv to bylo, věděla jsem, že moje spása náleží pracování s vodou, ne proti ní. Přeměnila jsem se a zastrčila si regulátor, věděla jsem, že musím najít Shaye. Nechal tu bombu předtím, než šel pro Eydis. Mohl by se utopit bez zdroje vzduchu. Bojovala jsem proti novým proudům, co kolem mě vířily, popadla jsem jednu ploutev, co plula kolem mě. Pořád lepší pomáhat si jednou ploutví, než se snažit plavat bez nich.

Propracovala jsem si cestu k zářivým tónům výklenku, co teď byl omýván vlnami, když byl ponořen. Mihnutí kolem mě mi nařídilo pohled. Uviděla jsem kopající nohy. Shay se tlačil k hladině. Bez bomby neměl jiné možnosti. Moje ploutev mi dala extra rychlost, když jsem šla po něm.

Když jsem ho chytila za kotník, otočil se, připraven na mě zaútočit. Stáhla jsem ho dolů, vytáhla si regulátor a dala ho k jeho rtům. Držela jsem ho za ramena a snažila si vzpomenout na Gabrielovy instrukce. Měla jsem bombu, takže jsem byla zdrojem dýchání. Držela jsem oči na Shayových plicích a počítala. Jeden nádech, dva nádechy. Přikývl na mě. Vzala jsem si od něj svůj regulátor a odbyla své dva dechy. Pomalu jsme plavali k místu, kde jsem naposledy viděla Hledače.

Shay ukázal před sebe. Jasná třpytivost ve vodě – zlatá protínající se s tyrkysovou – dlouhý, úzký pruh světla.

Adniny dveře. Otevřela dveře pod vodou. Shay mě zatáhl za ruku a plavali jsme rychleji.

Adne se vznášela nedaleko portálu. Měla svoji bombu a masku, a když nás zahlédla, začala zuřivě mávat. Ale nemávala na nás, ukazovala na něco za námi. Otočila jsem se a i když jsem neměla svůj regulátor, ani žádný vzduch ke spotřebě, zakřičela jsem.

Gabriel k nám plaval k portálu, ale nebyl sám. Něco s sebou nesl. Bezvládné tělo vlka.

Nev se nesnažil plavat, nebo vyprostit z Gabrielových rukou. Vůbec se nehýbal.

Shay mi vsunul regulátor mezi rty a zakroutil hlavou. Gabriel kolem nás proplaval, nesl s sebou Neva do portálu. Plavali jsme za ním, dostávali jsme se přes třpytivou chodbu a přistály na bahnité půdě džungle.

„Ne!“ Mason klečel nad Nevem. „Prosím, Neve!“

„Jdi z cesty!“ Gabriel táhl Masona stranou. Mason zavrčel. Přeměnil se, připraven vrhnout se na Gabriela. Connor mezi ně skočil.

„Počkej!“ Vykřikl Connor. „Dej mu chvíli. Je instruktor potápění, pamatuješ? Je certifikovaný v CPR.“

Mason kráčel dozadu a kňučel, když Gabriel tlačil Neva na hruď a vdechoval mu do tlamy. Dýchej, Neve. Dýchej.

Někdo mě chytil za ruku. Opřela jsem se o Rena, vděčná za to, že tu byl a byl živý. Ale když jsem se na něj podívala, viděla jsem, jak byl bledý, když pozoroval, jak se Gabriel snaží přivést Neva zpět k nám.

Adne klesla na zem vedle mě. „Řekni mi, že ho zachráníme,“ vydechla.

Jak to řekla, Nevovi čelisti se rozevřely a voda vychrlila z jeho úst. Zakašlal a otočil hlavou, s kňučením se přetočil na břicho.

Mason vyjekl, vetřel se do Nevovy blízkosti, zakrýval mu tvář a olízl ho po čenichu. Potom se oba proměnili do lidské podoby a tvrdě se na sebe lepili.

Sabine vzlykla, zatímco jí Ethan držel. Ren stiskl moji ruku, než odešel za Nevem a objal ho.

„Díky Bohu,“ zamumlal Connor. „Dobrá práce, Gabrieli.“

„Vlk.“ Usmál se Gabriel. „CPR na vlka. Mého prvního.“

„Vše, co cítím je ryba,“ Nev zasténal a vykašlal ještě více vody. „Nikdy nebudu jíst ryby, tak dlouho, dokud budu žít.“

„Sklapni,“ řekl Mason. „Prostě sklapni.“ A políbil opět Neva.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a třináct