Smečka....29.kapitola

Když se novinky o konci bitvy rozšířily, Hledači se začali kolem nás shromažďovat. Někteří stáli v skupinách, tiše mluvili a dívali se na hrůzy zničené knihovny. Další se rychle přesouvali na praktické práce zotavování, sbírání svazků knih, co byly ještě poházeny na podlaze a odvážení je pryč. Ostatní, co měli na starost pohřební činnosti a slavnostní odnášení zbytků Padlých, se teď vrátili do své přirozené pozice.

"Co tím myslíš, že není konec?"moje kůže se otřásla.

Anika kolem nás prošla. "Pojďte se mnou."

Následovali jsme ji k tomu, co ještě připomínalo zeď knihovny.

Kamenný krb, osamělý a prostý, se objevil nedotčen silou, co toho zničila ze sídla tak moc.

Naklonila jsem se k Bryn a zašeptala, "Sežeň ostatní."

Narůstající úzkost se plazila v mých žilách.

"Nerozumím tomu,"řekl Shay. "Bosque je pryč. Je vyhnán. Tak jako jeho monstra," pokynul k tiché temnotě prázdného krbu. "Trhlina je pryč."

"Ne pryč,"řekla Anika. "Zavřená."

"Takže může být znovu otevřená?"zeptala jsem se.

Přikývla, ale řekla Shayovi. "To proto ji musíš zapečetit."

Jeho oči se zúžily. "Jak?"

Trhlina nemůže být zničena, ale Elementární Kříž poskytuje zámek, co ji zapečetí od našeho světa."

Trochu se mi ulevilo, když se k nám Bryn znovu připojila a dovedla moje členy smečky, stejně jako Connora, Adne a Ethana.

Anika pohlédla na Ochránce a pak otočila ostrý pohled na Hledače. Ethan sklopil oči, ošíval se a Connor se nervózně prohrábl ve vlasech.

Co se to dělo?

Adne se setkala s mým tázavým pohledem bez mrknutí oka, ale byl v nich smutek - noví smutek, co neměl nic společného se smrtí jejího bratra - co vzkřísil můj zápal.

"Co když ji někdo otevře?"zeptal se Shay.

"Jsi jediný, co může ovládat meče,"Anika přejela po zkřížených mečích, co zdobily její náhrdelník.

"Nikdo ji nebude moci otevřít."

"Takže nepřejdi na temnou stranu,"řekl Connor. "Jasný?"

Adne ho dloubla loktem do žeber. Udeřil ji varovný pohled. Teď jsem nepochybovala, že něco skrývali.

Pohlédla jsem do úrovně Aniky, dala do svého hlasu sílu. "A to je vše?"

Jen na chvíli zápasila s mou pevností, než odvrátila oči.

Shay to taky zachytil. "Co?"

Napětí pohltilo místnost. Členové mé smečky mi věnovali nervózní pohledy. Mé nehty se mi zaryly do dlaní. Můj otec vedle mě zavrčel.

"Je to zrada?"pohlédl na Aniku.

"Ne!"zvedla se a vyslala autoritativní vzduch.

"Jednoduše je to to, co to musí být."

"O čem to sakra mluvíte,"Shay k ní vykročil.

Anika semkla rty. Connor se pohyboval mezi Scionem a Šípem.

"Musíme jim to říci, Aniko,"řekl. "Dlužíme jim to. Dlužíme jim daleko víc, než tohle."

Ethan zbledl, žíly na jeho krku pulzovaly. Sabinina tvář se otočila k němu v chaosu. Nemohl se na ni podívat.

Anika se otočila k prázdnému ohništi, ale zvedla hlas, takže jsme ji mohli všichni slyšet. "Když jsi zahnal Harbingera, poslal jsi ho do Podsvětí spolu s jeho přisluhovači. Ale jeho podplácení tu setrvává, žije tím, jak Strážci manipulují se zemí."

Moje srdce ztvrdlo jako kámen. Vzpomínala jsem, jak na mě Silas hleděl jako na exemplář, jak můj druh nazýval ohavností.

Zablýskla jsem tesáky na Aniku. "Mluvíš o nás."

"Částečně,"řekla bez toho, aby se otočila. "Ochránci jsem jedna ze spousty alternativ, co Strážci vytvořili za století, co kráčeli po zemi. Jejich vlastní prodloužené životy jsou jiné."

"Aniko,"řekl Shay. "Co udělá zavření Trhliny s Ochránci?"

Pomalu se otočila. "Když Elementární Kříž zavře Trhlinu, předělá to balanc přírody, vrátí všechny bytosti do jejich pravé podstaty."

Shay se zamračil. "Co to znamená?"

Zírala jsem na Aniku, ztuhla jsem, když se pravda zarývala do mých kostí. "Znamená to, že budeme vlci."

Přikývla, překřížila si paže na hrudi.

Shayovo obočí se svraštilo. "Ale teď jste vlci."

"Ne,"řekla jsem pomalu. "Budeme jen vlci. Ne lidé."

Pohlédla jsem na Aniku. "Mám pravdu?"

"Ano,"řekla Anika. "Ochránci byli stvořeni ze zrůd, co ovládali jejich duši, přinutili jim sdílet lidské tělo, takže mohli být služebníci Strážců."

"Už se nebudeme moci přeměnit?"zeptal se Mason.

"Bude navráceni své podstatě,"řekla Anika.

Sabine se podívala na Ethana. "Věděl jsi o tom?"

Svaly v jeho čelisti pracovaly, když si přinutil pohlédnout do jejich očí plných hněvu. "Ano."

Odstrčila ho. "Nic jsi neřekl!"

Vzal ji za ruku, těsně ji držel. "Omlouvám se."

"Proč?" Třásla se, stále na něj naštvaně zírala.

"Nemyslel jsem si, že se dožijeme toho, aby se tohle stalo." Usmál se smutně, když jsi ji přitáhl k hrudi. "Taky tu představu nesnáším, Sabine. Nechci být od tebe odloučen."

Zformovala se ve mně hluboká bolest, ale Sabine s Ethanem nebyli jediní milenci, kterým to dělalo starosti. Hledala jsem Ansela, našla ho třesoucího se a bledého. Bryn stála vedle něj, oči divoké nevěřícností.

Shay sledoval můj pohled. Otočil se, zatřásl pěsmi na Aniku.

"Ne,"řekl. "Tohle sakra není žádná cesta."

"Musíš."

"Nemůžeš jim to udělat!"

Shayův křík zachytil pozornost Hledačů v knihovně. Pomalu se pohybovali. Někteří z bojovníku nás obkroužili, zatímco ostatní se postavili Anice po boku, jejich ruce normálně leželi blízko jejich zbraní.

"Do prdele,"Connor si mnul spánky. "Aniko, nemůžeme bojovat s těmito Ochránci. Jsou naši přátelé. Riskovali za nás jejich životy.

Nemáme na výběr,"Aničiny oči byly ostré.

"Trhlina musí být uzavřena."

"Ne!" Ansel se protáhl přes Bryn. Jen Tess ho chytla a zastavila ho v Aničině dosahu. "Tohle je má rodina! Budu sám."

Tess se sklonila. "Jsi stále s námi, Ane. My se o tebe postaráme."

Ansel začal plakat. Můj otec ho vytáhl z Tessina sevření.

"Anseli," zamumlal. "Najdi svoji sílu. Můžeš to překonat."

Zírala jsem na mého otce, nevěřila jsem, co právě slyším.

"Chceš, aby to tak bylo?"

"Nezáleží na tom, co chci, Callo," řekl tiše. "Je to jen nutnost. Temnota Strážců se do tohoto světa nesmí vrátit."

Překvapil mě Masonův hlas. "Má pravdu, Callo," řekl pomalu.

Vedle něj přikývl Nev. "Jsme vlci. Vždy jsme byli."

Ansel si otřel obličej, pohlédl na Masona, který přešel na jeho stranu a vtáhl ho do zuřivého objetí. "Je mi to líto, chlape."

"Nech to být," řekl Ansel a slabě se usmál. "Můj otec má pravdu. Budu schopný přežít a tak se i stane."

"Anseli." Můj hlas se zlomil.

"To je v pohodě, sestřičko." Anselův úsměv zůstával křehký. Jeho oči plné lítosti zabloudily k Bryn. Cítila jsem chlad, vzpomínala jsem na jeho slova na nádvoří Akademie.

"Jsem míň, než jsem býval. A nikdy nebudu víc. Jednou si to Bryn uvědomí. A odejde. Bude to tak nejlepší."

Moje končetiny se třásly, když jsem pochopila ostatní možnosti. Pevný pohled mého otce mě tížil. Část mě věděla, že měl pravdu, jako Anika. Strážci všechno v jejich světě překroutili. Země mohla být zbavena jakýchkoliv stop jejich vlivu. Nebyla to myšlenka navždy žít jako vlk, čehož jsem se obávala. Ta možnost se zdála divná, ale nějak vzrušující. Divokost toho života volala na nejhlubší části mé duše. A znala jsem svého otce, Masona a Neva, co se již této výzvě odevzdávali.

Ale jiná část mě byla rozbitá, poražená. Dostali jsme se tak daleko jen abychom tolik ztratili? Neuměla jsem si představit život bez Ansela, co mi běží po boku. Byl člen mé smečky, můj bratr. Náležel k nám. A k Bryn.

Plakala, držela se Ansela, pokaždé, když se od ní vzdálil a třásl hlavou.

"Počkat." Sabine se vymanila z Ethanova objetí, mířila k Anice. Hledači za ní pozvedlo své meče a blokovali jí cestu. Ethan zaklel a zamířil na ně svou kuši.

"Ach, prosím," Sabine protočila oči. "Nechystám se na vás útočit. Jen se chci na něco zeptat."

Anika pozvedla obočí.

"Když nám Ansel řekl, jak byli Ochránci stvoření, řekl, že to pro něj nemůžeš udělat."

"To je pravda,"řekla Anika. "Je to v rozporu s našim řádem. Nezničíme vlka, abychom vytvořili Ochránce."

Sabine se zhluboka nadechla. "Co kdybyste nezničili vlka?"

Ethan pomalu dal dolů kuši. "Sabine, ne."

Ignorovala ho, její pohled těkal na Ansela. "Co kdyby to bylo dáno svobodně?"

Civěla jsem na ni. Nemohla navrhovat, co jsem myslela, že dělá. Mohla?

"Nerozumím,"řekla Anika.

Anselovy oči se rozšířily. "To by se dalo udělat?"

Přikývla, ale pohlédla zpět na Aniku. "Pokud je to moné."

Ethan se prodral k Sabine. "Přestaň. To je příliš."

"To není tvé rozhodnutí,"Sabine položila ruku na jeho hrudník.

Položil ruku přes její, ale nezastavil ji, když se otočila k Anice.

"Pokud byste ze mě sejmuli podstatu vlka,"řekla Sabine, její hlas pevný, "mohli byste ho dát Anselovi?"

"Ano,"Anika jí věnovala dlouhý, měřící pohled. "Ale jen pokud osvobodíš jeho vlastnictví."

Ansel se třásl, jeho tvář plná naděje a strachu.

"Ach, Sabine,"zašeptala Bryn.

Ethan si k sobě natočil Sabininu tvář. "Počkej."

"Zoufale se mě snažíš zbavit?" Usmála se ironicky Sabine.

"Sakra ne." Jeho prsty vystřelily k její ruce, jako by se jí bál pustit.

"Myslíš, že bych tě nechal odejít, kdybych měl možnost?"

"Tak proč se se mnou stále dohaduješ?" Zeptala se.

"Protože nechci, abys tohle dělala kvůli mně," řekl. "Nemůžu tě o to žádat."

"Nedělám to pro tebe." Natáhla se, aby ho jemně políbila. "Ty jsi jen bonus."

Ethan vzal její prsty do svých. "Jsi si jistá?"

"Vrácení zpět do Vailu," řekla. "Předstírání, že tam patřím. Připomnělo mi to, že jsem v tom životě nikdy nebyla šťastná."

"Ten život skončil." Řekla jsem. "Teď už jsou Strážci pryč."

Tak moc, jako jsem chtěla pro svého bratra vlka zpět, tak jsem potřebovala, aby Sabine věděla, že bez smečky může najít štěstí.

"Já vím, Callo," řekla. "A já se rozhodla."

Nev sáhl po Sabine, přitáhl si jí do náruče. "Je to opravdu to, co chceš?"

Přikývla, položila si hlavu na jeho rameno.

"Budeš nám chybět,"řekl Nev a políbil ji na tvář.

Sabine se otočila tváří k Anice. "Tohle je moje vlastní svobodná volba. Seberte ze mě vlka a udělejte z Ansela znovu Ochránce."

Bryn se vrhla na Sabine, objala ji a vzlykala.

"Ach, přestaň,"Sabine zavrčela, ale její oči taky slzely. "Děláš scénu."

Anika pokynula k Tess. "Pro tento úkol budeme potřebovat Elixír."

Tess přikývla, vedla si cestu přes Hledače z knihovny.

Šíp se rozhlédl po celé smečce. "A pokud to uděláme, budete souhlasit s uzavřením Trhliny:!

Můj otec a já jsme si vyměnili pohled.

Otevřela jsem pusu, abych promluvila, ale Shay to udělal za mě.

"Ne."

Já a Anika jsme na něj obě šokovaně civěly.

"Proč?"zeptala se Anika.

Shay pomalu potřásl hlavou, vyslal mým směrem omluvný pohled. "Něco tu je. Něco, co potřebuji vědět, než s tím budu souhlasit."

Anika na něj zírala, čekala.

"Ochránci budou znovu vlci,"řekl.

Anika přikývla.

Jeho pohled byl tvrdší, když se upoutal na mě. "Ale co se stane se mnou?"

Můj puls vyskočil, když Anika zbledla. Začala ve mně mrazit, uvědomovala jsem si, proč se Shay zeptal. Nenarodil se jako vlk; přeměnila jsem ho.

Když jsem si představila strávit zbytek svého života jako vlk, Shay byl se mnou. Nikdy neprošlo mou myslí, že pokud opustíme své lidské formy, Shayův původ možná znamená, že to nebude moc následovat.

Ale chtěl to následovat? Byla jeho námitka proto, protože by si nevybral život jako vlk?

Anika mu stále neodpověděla.

"Jsem taky vlk,"řekl. "Ale vždycky to tak nebylo."

Přikývla, stále nesvá.

"Co se mi stane, když se Trhlina uzavře?"

Pohlédla jsem do tváří mých Hledačských kumpánů.

Connor, Ethan a Adne se stále dívali na Aniku. Nemohla jsem v jejich výrazech najít žádné stopy jejich mínění.

Anika se dotkla medailonu na jejím krku a povzdechla si.

"Je mi líto, Shayi."

Shay těžce polkl. "Proč?"

"Protože jednoduše nevíme."