Loganova ubikace působila mnohem víc jako cela než Anselův pokoj. To bylo utěšující, ale stejně jsem se musela naježit, když jsem vkročila do malého prostoru. Všichni jsme byli potichu na cestě ze zahrady do tábora trestanců. Pokoje, co se užívaly pro vězně, se nacházely v přízemí Akademie – odděleny od živější sekce institucí Hledačů. I když mě Mason ujistil, že bude přítomna Anika, tohle setkání mi moc nesedělo. Bylo tak známé. Logan měl něco říct smečce. Byli jsme předvoláni, jako kdyby byl pořád náš pán. Z toho, jak se Mason ztuha pohyboval po chodbách, jsem mohla říct, že taky nebyl šťastný. Nemohla jsem mu to mít za zlé.
Co mě trochu překvapilo, bylo to, že Ansel trval na tom, že půjde s námi.
„Pro morální podporu,“řekl s pohledem na Masona, který se ho zeptal proč. Pokud by tu byl někdo, kdo by měl víc důvodů nenávidět Logana – nebo všechny Strážce – než Mason, byl by to můj bratr.
Shay na nás čekal u dveří. Když jsme my čtyři vešli, Logan vypadal, že měl od pohodlí daleko, ale přesto se uvelebil na dvojmatraci, co představovala jeden polštář a vlněnou deku, opíral se o loket a kouřil hřebíčkovou cigaretu.
Ren, Sabine a Nev už byli v místnosti. Anika a Ethan stáli hned za třemi vlky. Ethan pozoroval Logana podezíravě, zatímco Anika spíš zvědavě.
„Výborně,“ Logan se na nás usmál a odklepl popel do sklenice na zemi.
„Polib mi.“ Zavrčela jsem. Logan možná očekával obchod jako obvykle, ale v tom jsem ho nenechala. Už nebyl náš pán a já jsem se chystala ujistit, že to ví. Bryn se rychle nadechla, ale Mason se usmíval. Loganovy oči se na moment vykulily, ale pak zpět nasadil svou netečnou masku.
„Callo, neočekávám tvoji lásku, ale přece jen můžeme být pořád slušní.“
„Jsi vězeň,“řekla jsem. „Všechna slušnost není na místě. Na co je tohle setkání?“
Odkašlal si. „Z dvou důvodů. A děkuji, že jste přišli.“
„Calla má pravdu,“řekl Ren. „Nech si to představení, Logane. Prostě mluv.“
„Všichni nejsou v náladě.“ Logan si vzal cigaretu a povzdechl. „Má poslední.“
„To je dobře,“řekl Mason.
Logan na něj pohlédl a moje srdce poskočilo.
„Nedívej se na něj.“ Nev přešel místnost, aby zastínil Loganovi výhled na Masona. „Už nikdy se na něj nedívej, nebo ti vyškrábu oči.“
„To je v pořádku,“zašeptal Mason, ale zbledl. Ansel schoval ruce do kapes a zíral na podlahu.
Poprvé Loganův hlas nebyl čistý, panovačný tón. „No, to nás dostává k první věci… Chci vám nabídnout omluvu.“
Nikdo nepromluvil, ale všichni na Strážce zírali.
Byl to Shay, kdo konečně prolomil ticho.“Omluvu?“
„Nehledě na mé věznění, přišel jsem sem respektovat sílu, loajalitu a především odolnost vaší smečky. Snažil jsem se využít své loajality vůči Strážcům a je mi líto, že jsem si nechal dědictví přerůst přes hlavu.“
„Přerůst přes hlavu?“Nev zavrčel a kolem něj se zavlnilo hrozící horko. „Myslíš si, že to smaže všechno, co ses chystal udělat?“
Přikročila jsem k němu. I když jsme tolik nenáviděli Logana, nebylo možné na něj útočit, když byl vězeň Hledačů.
„Samozřejmě, že ne,“pokračoval Logan. Věnoval prosebný pohled Anice, která se pohybovala mezi Strážcem a Nevem.
„Prosím uklidněte se,“její ruka spočinula na rukojeti meči u jejího pasu.
„Nemáš ponětí…“Nev na ni zíral.
„Nech to být.“ Mason chytil Neva za rameno a zastavil ho. „On za to nestojí.“
„A co já?“ Překvapeně jsem se otočila. Ansel pomalu kráčel k Loganovi, ruce stále schované v kapsách. „Dostanu omluvu?“
Logan naklonil hlavu a zamračil se. „Předpokládám…“
„Předpokládáš?“Ansel se začal smát. Byl to tenký, hrozivý zvuk. „Zabil jsi mi matku. Stejně tak jako si zabil tu část mě, pro kterou jsem žil.“
„Podle mě vypadáš docela dobře,“řekl Logan. „A pokud jde o tvou matku, nebyla to má-“
Jeho slova přešla ve výkřik, když se na něj Ansel vrhl, vytáhl z kapsy zahradnické nůžky a strhl ruku se vší silou, jakou dokázal vyvinout. Ansel byl rychlý, ale Aničiny reflexy stejně byly rychlejší. Vymrštila se kupředu, obemkla ruce kolem Anselova pasu. Ztrácející balanc, Ansel zanechal přes Loganovo rameno dlouhý škrábanec. Mohl to být krk.
„Ethane!“Anika sevřela Ansela a strčila ho do Ethanových silných paží. „Dostaň ho odsud. Najdi Tess. Vyřešíme to později.“
Ethan strkal Ansela ze dveří. Sabine se ani neobtěžovala omluvit. Jednoduše následovala Ethana bez jediného slova.
Chtěla jsem jít za nimi, ale Bryn mě chytila za rameno. „Pomůžu. Musíš tu být – něco se děje. Nejsem si jistá co, ale Logan má v mysli velkou potíž. Zůstanu s Anselem.“
Část mě se chtěla hádat. Ansel byl živý drát, nebezpečný a nepředvídatelný. Chtěla jsem mu domluvit.
Ale věděla jsem, že Bryn a Tess budou pravděpodobně na uklidnění mého bratra lepší. Pořád mě viděl jako část důvodu, proč už není Ochránce.
„Jdu také,“řekl Mason a chytil Bryn za ruku. „Prostě tu nemůžu být.“
„Chceš, abych šel taky?“zeptal se Nev.
Mason zavrtěl hlavou. „Budu v pořádku. Pak se ozvi.“
„Pomůže mi někdo?“Loganova ruka byla na jeho rameni. „Krvácím!“
„To na tobě vypadá dobře,“řekl Ren.
„Jsem si jistá, že ti Ethan pošle Elixír,“řekla Anika klidně.
„Za tu dobu nevykrvácíš.“
Logan vyvalil oči.
„Co nám ještě řekneš, Logane?“zeptala jsem se. „Protože omluva je skoro ztráta našeho času, když s náma tvoje slova nic nedělají.“
„Fajn.“ Logan se narovnal tak, jak to dokázal, stále si ještě držel poraněné rameno. „Chci vám pomoci.“
„Pomoci nám jak?“zeptal se Shay.
„Spíš mě zajímá proč, než jak,“řekl Ren.
Logan se usmál, nabíral důvěru. „Jak už jsem řekl. Přišel jsem respektovat vaše dovednosti a docela jsem se o Hledačích přiučil.“
„Vážně?“Anika si založila ruce na hrudi.
„Jen omylem,“řekl Logan. „Celá budova bručela novinkami o vaši poslední misi.“
Podíval se na Shaye, jeho oči zabloudily k meči, co měl Shay připoutaný na zádech. „Gratuluji.“
Shay přešlápl a opatrně se na Logana díval.
„Obrat událostí mě přinutil zvážit svoji vlastní pozici,“pokračoval Logan. „Vsázím se chlape, že vaše strana vyhraje tuhle válku.“
I když jsem nechtěla, zalapala jsem po dechu. To bylo to poslední, co jsem čekala, že Logan řekne.
„Ty seš sotva chlap,“odsekl Nev, nevyveden z rovnováhy Loganovým prohlášením. „Jsi zkažený, arogantní kluk a máš strach. To je všechno.“
„To je pravda,“řekl Logan. „No – ta část s tím, že mám strach. Ten zbytek, co jsi řekl, budu ignorovat… ze slušnosti.“
„Ty máš strach?“ zeptala jsem se, ne tak docela schopna smazat si úsměv z tváře. Strážce má strach z Ochránců. To by mohla být ta nejlepší věc, co jsem kdy slyšela.
„Samozřejmě, že mám,“Logan se setkal s mýma očima a já věděla, že nelhal.“Je to psáno. Už to pravděpodobně bylo v té chvíli, když jsi zastavila obětování Shaye o Samhainu. Má jeden z mečů. Brzy bude mít celý Elementární kříž.“
„A Strážci už nebudou nic,“řekla Anika.
Logan se otřásl. „Na vaši přízni se budou hromadit spory.“
„Nezdáš se být rozrušený svým hrůzným rozsudkem,“Ren se cladně zasmál.
„Protože doufám ve změnu svého osudu,“řekl Logan.
„A jak to uděláš?“ zeptal se Shay. „Tvé dědictví pro tebe nějak nepracuje.“
„Ve skutečnosti…“Logan se pomalu usmál. „Věřím, že bude.“
Anika stála hned nad Loganem a zírala na něj. „Co navrhuješ?“
„Ve finální bitvě, kde budete čelit Bosquemu,“řekl Logan. „Bude to muset být v Trhlině. Správně?“
Anika přikývla.
„Vím, kde to je.“
„Jednoduše tě můžeme donutit, abys nám to řekl,“řekla Anika.
„Ale víte, že to není dost.“ Logan se teď usmíval. „Že?“
Anika neodpověděla, ale její oči se zúžily.
„Lokalizaci budete pravděpodobně schopni zjistit samo. Ale zabere vám to víc, než by se vám líbilo,“pokračoval Logan. „Konec konců, je to v Rowan Estate.“
„Předpokládáme, že by mohlo být,“řekla Anika, ale Ochránci si vyměnili nechápavé pohledy.
„Co je to Trhlina?“ zeptal se Ren.
„Brána, kterou Harbinger a jeho miláčci přišli na tento svět,“odvětila Anika. „Bylo to otevřeno na přelomu patnáctého století, ale zrůdy to schovaly pro jeho pohodlí, takže jsme nikdy nezjistili, kde to je.“
„A brána se zavřela,“řekl Shay pomalu.
„Takhle vyhrajeme válku.“
Anika se na něj pochmurně usmála. „To je část toho, jak vyhrajeme.“
„A taky to, jak dostaneš zpět své rodiče,“dodal Logan.
„Co?“Shay se otočil a zíral na něj.
„Trhlina se může otevřít jen způsobem rituálu obětování,“řekl Logan. „Před časem byli touhle obětí tví rodiče.
Shay sevřel čelist. „Říkáš, že mí rodiče byli naživu.“
„Oni jsou,“Logan pohlédl na Aniku. „Nepředpokládám, že bys mi mohla dát nějaké další cigarety?“
„To záleží na tom, co chceš říct,“řekla Anika.
Položila ruku na Shayovo rameno a odstrčila ho od Logana. „Jak mohou být Tristan a Sarah Doranovi naživu, když byli obětováni k otevření Trhliny?“
„Bosque Mar byl velmi kreativní, když přišlo na mučení,“řekl Logan.
Shay sebou trhl a chtěl jít k němu, ale teď na to nebylo ani místo ani čas.
„Toho jsme si vědomi,“řekla Anika.
Logan se odmlčel, zvedl ruku, aby zkontroloval své zranění. Šrám už nekrvácel. Opatrně se naklonil na polštář. „Chtěl, aby Tristan trpěl za svou zradu, takže vymyslel trest, co přinutil Tristane neustále trpět, když se koukal, jak riskuje, že všechno bude zničeno.“
„Myslíš dítě,“Anika se otočila od postele a přecházela po místnosti.
Shay se zamračil. „Jak mohl vidět všechno, co se mi stane?“
Moje mysl závodila, jak mi teplota v krvi skákala. „Shayi… Myslím…-‘‘
Logan mě zadržel. „Jaké je jediné místo, kde jsi viděl své rodiče?“
„Viděl je?“ Shay na něj pohlédl. „Já nevím… mé sny. Vzpomínky.“
„Mysli víc.“ Logan byl na pokraji smíchu.
„To stačí.“ Předstoupila jsem, došla k posteli a dřepla si k Loganově posteli se zaťatými pěstmi. „Netroufej si s ním pohrávat.“
„Callo!“Anika ke mně přicházela, když ji Shay zastavil s ostrým pohledem. Pomalu se otočil k Loganovi.
„Portrét,“řekl. Otočil se od Loganových očí k mým. „Portrét v knihovně.“
Přikývla jsem a odešla od postele, abych mu byla blíž. Netroufala jsem si ho dotknout. Ten moment žil s mými hrubými emocemi, které jsem nemohla riskovat provokovat.
„Znamená to…“Shay zašeptal. „Jsou naživu, ale… jsou to ty… věci?“
„Jaké věci?“zeptal se Logan.
„Myslí Pád,“ řekla Anika. „Je to tak? Tristan a Sarah byli Padlí?“
„Ne,“ řekl Logan. „Nebyli Padlí. Padlí jsou mršina, něco málo víc než mrtvola. Basque chtěl, aby stále měli city. Zůstali v předmětu, uvězněni v malbě.“
„Jak se to liší od ostatních maleb?“zeptal se Shay.
„Padlí jsou vězni užívaní na krmení přízraků,“odvětil Logan, krčil se, když Ren zavrčel. „Malby jsou prahový prostor – určitý typ vězení. Bosque si užívá to, co on sám nazývá ‚umění války.‘ Vidí přes dimensionální stěny, jak se přízraky krmí. Vězni tam zůstávají, dokud mají přízrakům co nabídnout. Pak jsou zahozeni.“
„Ale mé rodiče přízraky nedostali?“zeptal se Shay. „Jsi si jistý?“
„Viděl jsi to na vlastní oči, Shayi,“řekl Logan.
„Když jsi se podíval do portrétu, jak vypadali?“
„Smutně,“zamumlal Shay.
„Ale bez úhony,“řekl Logan. Shay přikývl.
„Když zavřete Trhlinu, osvobodíte tím Tristana a Sarah,“řekl Logan. „Zestárnou, jak je to u lidí obvyklé, ale jinak budou takoví, jak jsi je znal.“
„Nikdy jsem je neznal,“řekl Shay.
„Já ano,“řekla Anika potichu. „Hodně z nás je znalo. Brali jsme tvé rodiče jako naše přátele.“
Shay se na ni překvapeně pohlédl. Neopětovala mu pohled ztracena ve svých myšlenkách. „Ztratili jsme je. Měli jsme je držet v bezpečí, tebe schovat, ale nemohli jsme.“
Místnost byla zticha, dokud si Logan neodkašlal.
„Věřím, že vám ti informace něco přinesou.“
„Možná,“řekla Anika.
„Udělám cokoliv, čím bych mohl dokázat své dovednosti,“řekl Logan. „Mohu vám pomoci vyhrát.“
Anika přikývla, ale dívala se na ženu, která se objevila u dveří.
„Ethan říkal, že potřebujete léčitele.“ Žena se rozhlédla po pokoji, její oči pátraly po pacientovi.
„Nic vážného,“řekla Anika. „Vězeň byl pořezán, tak je na to potřeba dohlédnout. Dezinfekci, ale myslím, že stehy nebudou potřeba.“
Léčitelka přikývla a šla k posteli.
„Máme hodně víc, co prodiskutovat,“řekla Anika Loganovi.
„Samozřejmě,“sykl, když mu léčitelka sundávala košili. „Pokud mi nedáte cigarety, mohu mít něco na bolest?“
Anika se usmála. „Myslím, že to zvládneš.“