Vampýrská Akademie - 6.kapitola

Opravdu, když jsem teď o tom přemýšlela, tak ani nebylo tak divný, že se tu Sydney ukázala. Bylo to lepší, než spousta věcí, které se do té doby staly. Sydney byla alchymista, kterou jsem potkala v Rusku, když jsem se snažila zabít Dimitrije. Byla ve stejném věku a a nesnášela mě, i když je teda pravda, že na konci mi už i pomohla. Jak už dříve řekla Dimitrij , Alchymisté pomáhají Morojům mě najít a chytit. Přesto přese
všechno jsem cítila, že mi chce spíše pomoct k útěku.

S velkým úsilím jsem se snažila potlačit všechny svoje otázky. Pořád jsme byli uprchlíci, pořád jsme museli pokračovat. Sydney auto bylo úplně nová Honda s luisovanou deskou a
pronajímací nálepkou.

"Co to sakra je ? " zeptala jsem se. " Je to bezpečný jezdit s uprchlíkama v nový Hondě? " Když jsem nedostala žádnou odpověď pokračovala jsem v kladení otázek. "Jedeme do New Orleans? " To byl Sydney nový postoj. A hlídkování mi jen tak proběhlo myslí, ale pokud jsme měli utíkat, tak aspoň někam, kde to je dobrý. "Ne " řekla a zacouvala zpátky k autu. "Jedem do západní Virginie. " Podívala jsem se prudce na Dimitrije, který seděl na zadním sedadle v naději, že to popře. Nepopřel. "n Předpokládám, že tím Západní Virginie myslíš
Havaj? "řekla jsem" Nebo nějaké stejně okouzlující místo"

"Upřímně si myslím, že zrovna teď je lepší se vyhýbat něčemu vzrušujícímu. A západní Virginie je opravdu hezká . " Vzpomněla jsem si, že je z Utahu a neví to tedy o moc lépe. Tak jsem se přestala hádat a rači jsem přešla na další soubor mých otázek. " Proč nám pomáháš? " Měla jsem pocit, jako že se Sydney v té tmě šklebí. "Proč myslíš? "…..'Abe.' .. Vážně jsem si začínala klást otázku jestli to New Orleans byl tak vážně dobrý nápad. Nedávno jsem zjistila, že Abe - s tím svým neuvěřitelným daleko rozsáhlým vlivem může za to, že už není v Rusku. Jak to udělal. To jsem nevěděla.
Rači jsem se zeptala na další otázku "Ok, tak proč zrovna do Virginie? " Sydney otevřela pusu k odpovědi, ale Dimitrij ji přerušil.
"Ne, ještě ne" Otočila jsem se a znova po něm střelila pohledem. " To je fakt na nic. Jsme na cestě skoro 6 hodin a ještě pořád neznám všechny podrobnosti. Věděla jsem, že se musíme vyhýbat strážcům, ale Západní Virginie? Jedem si udělat nějakou základnu , či co ? " Sydney se na mě podívala tím jejím pohledem. " Víš vůbec něco o západní Virginii? "

Nelíbilo se mi, že
mě ona a Dimitrij drží ve tmě. " Víš, že to na nás nastrčili, že jo? Že jsme ve skutečnosti nic neudělali.? Řekli, že jsem zabila královnu, ale ---"
"Já vím " přerušila mě Sydney. " Slyšela jsem to. Všichni alchymisté o tom ví. Vy dva jste v nejvyšší části našeho seznamu. " Pokusila se mluvit normální tonem, ale cítila jsem z ní neklid. Taky jsem měla pocit, že jí více znervózňuje Dimitrij, než já. Což bylo pochopitelné, protože Dimitrij znervózňuje hodně lidí. "Já to neudělala. " Nějak mi záleželo na tom, aby věděla, že to je pravda. Neodpověděla mi, místo toho řekla" měli byste se najít, začíná vám chladnout jídlo. Musíme tři hodiny jet a nebudeme zastavovat..

Konečně jsem poznala v jejím hlase logiku. Už nechtěla více mluvit. Uvnitř sáčku jsem našla dvě obrovské objednávky hranolek a tři cheesburgery. Vypadalo to, že už mě vážně zná hodně dobře. Nezačala jsem hned jíst, místo toho jsem nabídla jeden cheesburger Dimitrijovi. "Chceš jeden? Udržet sílu? " Zaváhal pár sekund před tím, než si vzal. Zdálo se, že na to pohlíží s jistým zázrakem. A Pak mě to praštilo. Vždyť jíst pro něj byla nová věc po tolika měsících. Strigojové přežívají pouze na krvi. Podala jsem mu taky pár hranolek a pak jsem se do nich taky pustila. Nechtěla jsem nabízet taky Sydney. Protože byla proslulá své nechuti k jídlu. A stejnak si myslím, že by si nevzala. Vzala by si ve chvíli, kdy na nás čekala. " To je pro vás. Bylo to tak narychlo, že jsem vzala jen pár věcí. " Podívala se za mně a já věděla Dimitrije, jak si vybaluje vlastní tašku. Měl tam taky základní oblečení jako já a také-----"Cože?? "Zvolala jsem a
sledovala ho, jak vytahuje dlouhý kožený kabát. "Jemu jsi obstarala i kabát a mě si nemohla donést ani jeany?, "Sydney se zdála lhostejná k tomu, co jsem jí právě řekla. "Abe řekl, že je zásadní. Kromě toho, pokud to půjde dobře, tak do žádného boje nebudete muset. " Nelíbil se mi její zvuk: Bezpečné a vzdálené.


Jak Dimitrij předpovídal, strážci měli vše znova obnovit. Soud byl uzamčen a vše o mě bylo zpochybněno. Nejlepší bylo, že hodně lidí vidělo mé přátele na tom pohřbu. Hodně dívek dokonce přísahalo, že byli s Adrianem., a tím si myslím, že je spíš k tomu přinutil nátlakem. Cítila jsem Lissinu spokojenost. Ačkoliv nemohla tušit kde jsem, poslala mi dopis. " Neboj se
Rose,
Postaráme se o všechno. Očistíme tvé jméno.


Klesla jsem zpátky do sedačky a nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Celý můj život jsem se starala já o ni. Chránila jsem jí před nebezpečím. Nyní jsme měli obrácené role. Dokonce na mě nasadila i Dimitrije. Nebyl jsem zvyklá být chráněná, natož jí. Lissa byla stále vyslýchána, ale já věděla, že mí přátelé nebudou mít problémy z mého útěku. Já jsem byla jediná v nebezpečí- a to bylo to, co jsem ppreferovala.

Západní Virginie opravdu mohla být tak krásná, jak Sydney říkala, ale nemohla jsem to posoudit, protože jsme přijeli uprostřed noci. Většinou jsem měla pocit, že jsme na horách. Pořád nahoru a dolů a tunelka. Téměř třičtvrtě hodiny jsme jeli tunelem do malého města, které mělo pouze jeden semafor a restauraci s označením Večeře. Nebyl vůbec žádný provoz na silnici. Což bylo špatné, protože jsme nesměli být pronásledování.


Sydney nás zavezla k budově, která hlásala MOTEL. Vypadalo to, že město dávalo názvy prostě podle ničeho. Nedivila bych se, kdyby se tohle město jmenovalo MĚSTO. Když jsme procházeli přes motelové parkoviště, byla jsem překvapená, jak mě bolely nohy. Každá část mě bolela a spánek zněl jako skvělý nápad. Bylo to skoro půl dne, kdy tohle dobrodružství začalo.

Sydney nás zapsala pod falešnými jmény a ospalý správce se na nic neptal. Šli jsme chodbou, která nebyla zrovna špinavá, ale také ne královsky čistá. Sydney náhle zastavila před pokojem a podala nám klíče. Uvědomila jsem si, že ona jde do jiné místnosti. "My nezůstaneme všichni společně?, " zeptala jsem se. " Pokud vás někdo chytí, tak já nechci být nikde blízko vás" odpověděla s úsměvem. Měla jsem taky pocit, že nechtěla spát
ve stejné místnostmi s hnusnými stvořeními noci. "Budu pořád poblíž. Promluvíme si ráno" v Chvíli jsem si uvědomila ještě něco jiiného. Koukla jsem na Dimitrije. " Mi sdílíme společní pokoj?? "
"Sydney pokrčila rameny…. Je to lepší, abyste se bránili. "

Neodešla a nechala nás samotné. Dimitrij a já jsme se na sebe krátce pohlédli, než jsme se vydali do našeho pokoje. Jako v celém motelu to nebylo nijak dokonalý, ale co jsme mohli čekat? Koberec byl opotřebovaný, ale neporušený a já se snažila ocenit chabý pokus o zdobená pokoje velmi špatným obrazem. Malé okno vypadalo smutně. A byla tam pouze jedna postel.


Dimitrij zavřel dveře na zámek a pak se posadil na jednu jedinou židli. Byla dřevěná s rovnými žádny, ale on se tvářil, jako by to byla ta nejpohodlnější věc na světě. Pořád měl bdělý pohled, ale cítila jsem i jeho vyčerpání. Tahle dlouhá noc pro něj byla příliš. Sedla jsem si na okraj postele. " Co teď? "

" Teď budeme čekat. " řekl. " Na co? "….." Na to, až se Lisse a ostatní podaří očistit tvé jméno a zjistí, kdo zabil královnu. " Očekávala jsem další vysvětlení, ale dočkala jsem se jenom ticha. Když řekl, že budeme čekat, určitě to neznamená….Počkat..!

" Co budeme dělat? " zeptala jsem se " jak jim pomůžeme?, "…" Jak už jsme ti řekli předtím: Ty nemůžeš pomoct. Nemůžeš k soudu. Musíš zůstat pryč. Musíš zůstat v bezpečí.… " Spadla mi čelist. " co, a tohle je co? To je to místo, kde mě budete držet? Myslela jsem, že tu je něco.. kde můžu pomoct…" …." Pomáhá to. " řekl až s tím jeho zatraceně klidným způsobem. " Sydney a Abe zkoumali tohle místo a došli k závěru, že je bezpečné. "Vystřelila jsem z postele" Dobře soudruhu, Je tu jeden závažný problém s tvou logikou. Vy všichni se tváříte, jako to, že mě držíte pryč nějak pomáhá. "……." A to je vážný problém opakovat tuhle konverzaci pořád dokola. Odpovědi, kdo zavraždil Taťánu jsou u soudu. A to je přesně tam, kde jsou tví přátelé. Oni na to příjdou. "…………" Jak dlouho máte v plná být tady? " Dimitrij zkřížil paže na prsou. " Tak dlouho, jak to bude nutný. Máme prostředky na pobyt zde na neurčito. " Ne, nebudu tady jen sedět. Nebudu mít snadnou cestu ven a pak tady jenom sedět"………." Přežít není tak jednoduché, jak si myslíš. " O bože, ty sis někam vyrazil s Abem. Víš, když jsi byl strigoj, tak si mi řekl, ať se od něho držím dál. Možná by sis měl vzít svou vlastní radu k srdci. "

Litovala jsem slova hned, jak mi vypadli z pusy a viděla jsem v jeho očích, že jsem způsobila velké škody. Teď už je zase starý Dimitrij, ale jeho staré strogojství ho pořád trápilo.
" Je mi líto. " řekla jsem" Nechtěla jsem. " S touhle diskuzí jsme skončily. " řekl drsně. " Lissa řekla, aby jsme tady zůstali, tak tady zůstaneme. " Vztek odstranil můj pocit viny. " To je důvod, proč to děláš?, protože ti to Lissa řekla? "……." Samozřejmě. Přísahal jsem jí sloužit a chránit jí. " To bylo, když ho Lissa zachránila
a udělala z něj Dhampýra.
Začal se držet kolem Lissi a mě odstrkoval. Nevzhledem na to, že já jsem jela na Sibiř a já zjistila od Viktorova bratra rRoberta jak zachránit strigoje. No zřejmně na té věci vůbec nezáleželo. Lissa ovládala éter a Dimitrij jí teď považoval za bohyni, které mon jako rytíř slíbil sloužit

'" Zapomeň na to" řekla jsem" já tady nezůstanu. Udělala jsem tři kroky ke dveřím a jen v pár vteřinách Dimitrij vyskočil ze židle a přirazil mě ke stěně. Na něj to bylo dlouhá doba. Očekávala bych, že mě zastaví po dvouch krocích. " Zůstáváš tady" řekl a stále držel moje zápěstí. " Ať se ti to líbí, nebo ne. " Teď jsem měla několik možností. Mohla jsem samozřejmě zůstat. mohla bych trčet v tomhle motelu měsíce, než by Lissa očistila moje jméno. Mohla jsem čekat tak dlouho, dokud bych se neotrávila z téhle restaurace. Byla to nejbezpečnější volba, ale také nejnudnější.


Další cesta byla probojovat se přes Dimitrije. Ta nebyl ani bezpečná, ani snadná. Bylo by to taky velmi náročné. Bojovala bych takovým způsobem, abych mohla uniknout, ale nezabít ho, nebo způsobit jednomu z nás vážné zranění. Nebo bych mohla hodit opatrnost pryč a a držet se zpátky. Sakra. Ten chlap bojoval se strigoji a p§lkou strážců z královského dvora. Mohl mi dát vše, co jsem měla. Rádi bychom určitě nějaké drsné společné setkání na Sv. Vladimírovi. Bylo by pro mě nejlepší uniknout? Čas to zjisti.


Kopla jsem ho do žaludku, což zřejmě nečekal. Jeho oči se rozšířili v šoku- a trochu bolesti- Mi pomohlo
vymanit se z jeho sevření. Jenže otevření dveří nebylo tak snadné. Než jsem stačila otevřít záme, Dimitrij mě zase držel. Sevřel mě tvrdě a hodil mě na postel břichem dopředu. Přišpendlil mě celou jeho váhou a zabránil mi, abych ho mohla kopmout. To byl vždy můj největší problém v bojích : oponenti-obvykle muži- kteří měli více síly a byli těžší. Moje rychlost v tomhle všem byla má největší přínos Ale když mě držel- neměla jsem šanci.


Přesto jsem pořád bojovala a snažila jsem mu to znepříjemnit. " Přestaň" řekl mi do ucha. Jeho rty se mě skoro dotýkali. " Buď pro jednou rozumná. Přese mně se nedostaneš. " jeho tělo bylo teplé a silnější, než to moje ale já si slíbila, že se za to pokárám později. Ukonči to, pomyslela jsem si. Zaměř se na to, jak se dostat ven, ne na to, jak se cítíš. " Nejsem
ten, kdo se chová nerozumně. " Zavrčela jsem snažila jsem se otočit mou tvář k té jeho. " To seš ty, kdo se zavázal tak blbýmu slibu, který nemá
význam,. Pomoz mi. Pomoz mi najít toho vraha a dělat něco užitečného. " Přestala jsem bojovat a předstírala jsem, že mě ten argument rozptýlil. " Nerad sedím, ale také se nerad pouštím do nemožné situace.! "………"Nemožné situace jsou naše specialita" poukázala jsem. Mezitím jsem se snažila zhodnotit to, jak mě držel. Zatím sevření neuvolnil, ale já jsem doufala, že ho možná náš rozhovor rozptýlí. Normálně, Dimitrij byl dost dobrý na to ztratit jeho soustředění. Ale j jsem věděla, že je unavený. A možná,jen možná by mohl být trochu neopatrný, protože jsem to já a ne strigoj.¨

" NE"

To mě naštvalo a nesnažila jsem se mu vytrhnout a vyškrábat se z podnět. Nejlepší, co se mi podařilo byla otočka, ale on mě hnedka zase strčil na postel. Být tak blízko k němu…… jeho tvář, jeho rty…. Teplo jeho kůže na mě. Dobře. To že byl dokonalý ho
zvýhodňovalo. On se nezdál ovlivněn blízkostí našeho těla. Měl na sobě jeho typické ocelové chování. A ačkoliv to bylo ode mě hloupé a věděla jsem to.
Nemohla jsem se starat, když byl přímo nade mnou…. No nestarala jsem se

"Jeden den" Nemůžeš počkat ani jeden den? "………."Možná kdybychom šli do hezčího hotelu. S kabelovkouJ"………"Teď není čas na žerty Rose"……."Tak mě nech něco dělat… cokoliv"………."Nemůžu.


Říkat ta slova ho zřejmě bolelo a já jsem si něco uvědomila. Byla jsem na něj tak hrozně naštvaná, tak rozzuřená, že on se snažil mě držet pouze v bezpečí. Ale on to taky neměl rád., tak podobní jsme si byli. Jak jsem mohla zapomenout, jak jsme si byli podobní? Oba jsme se dožadovali akce. Oba jsme chtěli být užiteční, chtěli jsme pomoct těm, na kterých nám záleželo. On prohlašoval, že spěchat
do dvora je neuvážené, ale měla jsem pocit, že kdyby se o mě nemusel starat. Taky by tam běžel zpátky taky.

Studovala jsem ho. Jeho tmavé oči a výraz. Měkké hnědé vlasy, které pořád unikali z jeho culíku. Te´d vyseli kolem jeho obličeje.Sotva se mě dotýkali. Mohla jsem se pokusit vymanit znovu, ale tím bych ztratila naději ve spolupráci. Byl příliš divoký a příliš usmyšlený mě udržet v bezpečí. Měla jsem podezření že chtěl jít ke dvoru taky a ne dělat něco dobrého. Pravda, nebo ne
, určitě by očekával Rose- logiku. Po všem by l on Dimitrij. Očekával by všechno. No skoro.


Ta myšlenka mě praštila tak rychle, že jsem se ani nepozastavila, abych jí analyzovala. Jen jsem jednala. Moje tělo mohlo být znehybněné, ale moje hlava a krk mělo právě tolik svobody k posunu nahoru a políbit ho.

Moje rty se setkaly s jeho a naučila jsem se několik věcí. Jedním z důvodů bylo možné ho chytit překvapeného. Jeho tělo ztuhlo a zamklo, náhlým vývojem událostí. Také jsem si uvědomila, že líbá stejně dobře jako předtím. Naposledy jsem se sním líbala, když byl strigoj. Předtím byl děsivě sexy, ale to nebylo mnic v porovnání s jeho teplem a energií, když byl naživu. Jeho rty byli stejné, jak jsem si pamatovala z našeho času u Sv. Vladimíra. A tak měkké a hladové jako ty moje. Projelo mnou elektrické jiskření, když mě políbil zpátky. To bylo tak uklidňující a vzrušující. A byla tady třetí věc, kterou jsem objevila. Líbal mě zpátky. Možná, jen možná nebyl Dimitrij takový, za jakého se prohlašoval. Možná že přes všechnu tu vinu a nejistotu mohl pořád milovat, pořád mě chtěl. Ráda bych to zjistila, ale neměla jsem čas. Místo toho jsem ho praštila.


Je to pravda: Praštila jsem spoustu chlapů, ale nikdy jsem nepraštila někoho s kým jsem se chtěla líbat. Dimitrij mě pořád ještě solidně držel, ale šok z polibku mu pomohl, aby poklesla jeho stráž. Moje pěst vystřelila a srazila se s jeho tváří.
Bez toho, abych vypadla z rytmu jsem ho strčila tak, jak jsem mohla. Vyskočila jsem pryč u postele ke dveřím. Slyšela jsem ho, jak se vyškrábal na nohy a jk jde ke dveřím. Vystřelila jsem z pokoje. A zabouchla za sebou dveře.Před tím, než jsem viděla, co dělá. Ne že bych to potřebovala vědět. Šel po mě.

Bez váhání jsem odstrčila čistící vůz a sprintovala chodbou. O pár vteřin později se otevřeli dveře a já jsem slyšela pláč zlosti- stejně jako nadávky v ruštině- jak běžel zamnou. Zabralo mu jenom chvilku, než odstrčil košík, ale to mě úplně stačilo. Byl jsem na chodbě, která vedla k recepci. Kde byl znuděný recepční a četl knihu. Málem vyskočil ze židle, když jsem přiběhla celá ubrečená.


" Hodní mě jeden chlap" Zavolala jsem, jak sem se hrnula ke dveřím. Úředník opravdu nevypadal jako někdo, kdo by se snažil Dimitrije zastavit a já měla jsem také pocit, že Dimitrij by se nezastavil, ani kdyby ho o to ten chlápek požádal. V extrémním případě by člověk zavolal POLICII.. Ale v tomto městě se policie určitě skládala z jednoho chlapa a psa.

Bez ohledu na to, tohle už není můj problém. Utekla jsem z motelu uprostřed nočního ospalýho města se skálami. Dimitrij by mohl být hned zamnou.. Ale jak jsem se vrhla do lesa v okolí, věděla jsem, že bude pro mě snadné ztratit ho ve tmě.