Vampýrská Akademie - 12.kapitola

Dimitrij a já jsme ztuhli v šoku, když jsme slyšeli to jméno. Sydney se podívala na aše tváře se suchým úsměvem. "Mám to brát tak, že víte, kdo to je ?? "
"Samozřejmně" zvolala jsem.. "Byla to moje učitelka. Pak se zláznila a přidala se ke Strigojům. " Sydney přikývla"já vím. "
Moje oči se rozšířily.. "Ona není…. Není ta, která měla poměr s Lissiním tátou, že jo ?? " Ach bože, to by byla jedna z nejvíc neočekávaných situacích. "není to pravděpodobné" řekla Sydney
"Účet byl otevřen před několika lety a na byla přidána jako příjemce až potom, když jí bylo 18. Takže pokud budeme předpokládat, že byl účet otevřen v roce, kdy se dítě narodilo, tak by na to Soňa byla příliš mladá. Bylo by o relativní. "Můj údiv přešel do vzrušení. A viděla jsem, že i to samé se děje u Dimitrije. "Musíte mít záznamy o její rodině. " řekl "nebo alespo%n některý Moroj.. Kdosi byl se Soňou blízký?Měla sestru?? "


Sydney zavrtěla hlavou. "Ne to by pak byla jasná volba. Naneštěstí má hrozně velkou rodinu. Její rodiče pocházejí také z velkých rodin a tak má spoustu bratranců a sestřenic. Dokonce i některé její tety na to mají správný věk. "Můžeme je vyhledat, že jo? " zeptala jsem se a byla jsem vzrušená z očekávání. Upřímě jsem nečekala tolik informací. Pravda, byly malé, ale bylo to aspoň něco. Pokud Sońa byla spojena s tou ženou, věděli jsme aspoň co máme sledovat.
"Je jich tu spousta" Sydney pokrčila rameny. "Myslím, že by trvalo příliš dlouho najít si historii každého člena. " Dimitrij ztišil hlas a mluvil zamyšleně. "Jedna osoba v, kdo je Jane Doeová. " Sydney a já jsme na ně pdívali s očekáváním. "Soňa Karperová" odvětil.


Rpzhodila jsem ruce "Jo, ale nemůžeme sní mluvit. Je to ztracený případ, Michael Tanner strávil víc než rok hledáním jí a nenašel jí. Pokud jí nenašel on, tak jak můžeme my?? " Dimitrij se ode mě odvrátil a díval se z okna. Jeho hnědé oči byly plné smutku a myslel na něco, co bylo daleko od nás. Nechtěla jsem úplně chápat, co se děje, ale ten klidný Dimitrij, který semnou byl v knihovně zase zmizel. A zrovna te´d mi ten Dimitrij zmizel. Zase byl ve svém režimu, kde nesl na svých zádech břímě celého světa. Vzdychl a podíval se na mě. " To proto, že Michael neměl ty správné kontakty" "michael byl její přítel. " poukázala jsem "Měl víc kontaktů, ež kdokoliv jiný. " Simitrij nereagoval na můj komentář. Místo toho zase vypadal zamyšleně. Viděla jsem v jeho očích zmatek
a že něco uvnitř něho válčí. Najednou se rozhodl. "Máš tady telefonní signál? " zeptal se Sydney.


Přikývla a sáhla do kabelky a podala mu mobil. Chvilku ho držel a
působilo mu to velké utrpení. Nakonec s dalším povzdechem zamířil ke dveřím. 
Sydney a já jsme si vyměnili pohledy a zamířili za ním. Ona šla za mnou, nejdří
musela zaplati za kafe a vzít si laptop. Já jsem viděla, jak si Dimitrij po vytočení čísla dal mobil k uchu. Sydney se k nám připojila a na konec osoba na druhém konci linky odpověděla. "Boris? " zeptal se Dimitrij.
To bylo vše, co jsem chápala, protože zbytek proběhl v rychlé ruštině. Podivný
pocit se nademnou rozvířil, jak mluvil. Byla jsem zmatená… ale bylo toho víc, než to. Cítila jsem chlad. Můj puls závodil se strachem. Ten hlas…..! Znala jsem ten hlas. Byl to jeho hlas, ale přesto není jeho. To byl hlas mojí noční můry, chladý a krutý hlas. Dimitrij hrál Strigoje.
No hral byl opravdu jemný výraz toho slova. Předstíral to lepším způsobem, než to můžu popsat. Cokoliv to dělal, dělal to velmi přesvědčivě.. Vedle mě se Sydney zamračila, ale já jsem věděla, že jí to ještě nedošlo. Ona ho nikdy nepoznala jako Strigoje. Neměla ty hrozné vzpomínky. Jeho změny chování museli být zřejmé na jeho tváři a já si uvědomila, žže byl pořád zaměřen na ten hovor. Zapoměla jsem, že mluví rusky.


"Co to říká? " zeptala jsem se.
Její zamračení se prohloubilo. "On…zní jako by mluvil k někomu s kým
se dlouho nebavil. Dimitrij obviňuje tuhle osobu z flákání, zatímco on byl pryč" Zmlkla a zase si překládala jen sama pro sebe. Najednou Dimitrůj hlas vzrostl v hněv a já se Sydney jsme sebou trhli. Obrátila jsem s kní tázavě. "Je blázen, že zpochybnoval jeho autoritu.. Nemůžu to říct přesně, ale….. Teď to tní, jako by se ta osoba před ním plazila. " Chtěla jsem vědět každé slovo, ale muselo po ní být těžké posluchat a ještě mi překládat. .. Dimitrijův hlas se vrátil do ormální hlasitosti, ale stále ho naplnovala hrozba a mezi tím, co jsem slyšela byly slova jako Soňa Karpatová a Montana. "On se ptá na profesorku Soňu " zeptala jsem. Vlastně teď bych jí už mohla říkat jenom Soňa. "Jo" řekla Sydney. Oči stále na Dimitrijovi. Odmlčela se
a zase poslouchala " Ta osoba zní, jako by znala hodně lidí…." Věděla jsem, že lidé v tomhle kontextu znamenají strigojové.
Dimitrij se zvedl rychle ze svých řad a te´d má vůli nad ostatními. Většina strigojů zabíjí solo a jen zřídka kdy pracují ve skupinách, ale i ti osamělí uznávají dominantní Strigoje. Dimitrij pracoval
s jeho kontakty, přesně tak, jak mi řekl předtím. Dimitrij musel najít někoho, kdo znal Soňu. 
Jeho hlas byl zase hlasitý a naštvaný a stával se zlověstnější. Najednou jsem se cítila v pasti a bviděla jsem, že Sydney je na tom stejně. Polkla.

" Dimitrij říká tomu chlapovi, že jestli nezjistí odpovědi do dneška do večera.. tak si ho Dimitrij najde a zabije……" sydney se neobtěžovala dokončit větu. Její oči se rozšířily. Rozhlédla jsem se a byla jsem ráda, že jsem tuhle konverzaci neslyšela v angliickém jazyce….

Když Dimitrij ukončil hovor, vrátil mobil Sydney a zlověstná maska z jeho tváře zmizela. Jakmile se to stalo, byl znova můj Dimitrij, Dimitrij dhampýr.. Vyzařovala
z něho sklíčenost a zoufalství. A On se zhroutil u zdi kavárny a díval se do nebe. Vědělajsem, co dělá. Snažil se ovládnout své emoce, které v něm válčili. On by postě udělal vše, aby nám dal nějaké nové informace….. ale bylo to za hroznou cenu. Moje prsty zaškubaly. Vhtěla jsem ho obejmout, nebo se ho alespo%n dotknout, aby věděl, že není sám. Ale rači jsem se držela zpátky, protože by se mu to asi nelíbilo…… Konečně změnil pohled a koukl se na nás. Získal zpátky svou kontrolu. "Poslal jsem někoho, aby se jí zeptal. " řekl unaveně. "Možná to ale nevyjde. Zjistíme to brzy. " "wow, děkuju" řekla jsem a tápala ve slovech. Věděla jsem, že díky není třeba, ale musela jsem to říct. Přikývl "měli bychom se rátit k uchovávačům…. Pokud si teda myslíte, že to je bezpečné místo k pobytu…"


"Já bych raději zůstala mimo civilistickej radar. " řekla Sydney pohybujíc se k autu. "Kromě toho chci svoje klíčky od auta nazpátek"… Jízda trvala desetkrát déle, než předtím. Dimitrijova nálada zaplnila celou kabinu a skoro nás dusil svým zoufalstvím. Dokonce i Sydney to cítila. Onaby zase mohla řídit místo něj, ale nevěděla jsem, jestli to je dobrý, nebo špatný nápad. Mohla silnice odvýst jeho pozornost od trápení se strigoji?? A nebo zkočíme v příkopu??.


Naštěstí jsme přijeli zpátky živý a zdraví a čekali na nás dva uchovávači , jenda Morojská žena
a lidksý chlapec, který vypadal divoce. Napadlo mě, jestli ti dva byli pár. Zpátky v kempu jsme našli lidi u planoucího uhně, někteří seděli v okolí a další se bavili s jinými rodinami.
U snídaně jsem se dozvěděla, že ten oheň tam byl vždy pro ty, kteří ho neměli v domácnosti.
… My se vrátili do domu Raymonda, ale byla tam pouze Sarah a Josua. Ona uklízela nádobí a on seděl neklidně na židli. Jakmile mě zahlédl u dveří, vyskočil se zářivým úsměvem "Rose, jsi zpátky. Už jsme se začínali bát…. Mysleli jsme si, že se ěco stalo… že ste nás třeba opustili. " "Ne, aniž bychom si vzali naše auto. " řekla Sydney. Sarah nám nabídla zbytek svačiny. Ale my jsme neměli hlad, protože jsme se najedli u benzínky. "No" řekl Sarah" když nebudete jíst, tak se můžete připojit k nám k ohni. Jess dneska bude zpívat a kdžy je opilá tak má ta žena nejlepší hlas na světě. "


Krátce jsem se setkala s Dimitrijovím pohledem. Přiznám se, že jsem byla trochu zvědavá, jak to může vypadat na takovimhle večírku. A Dimitrij měl pořád ten strašidelný vzhled z telefonátu… Měla jsem podezření, že by se z toho nejrači ulil a byl by sám v pokoji, ale když Sydney řekla, že půjde k ohni, on automaticky taky souhlasil"já půjdu taky" věděla jsem okamžitě co dělá. Jeho strigojství ho mučilo. Mluvit s tím jiným strigojem ho trápilo. A možná se to všechno snažil zablokovat, protože byl Dimitrij a Dimitrij všem pomáhal, když ho potřebovali a teď ho potřebovala Sydney jako člověk. Nemohl dovolit, aby se jí něco stalo. Navíc on věděl, že Sydney se cítila bezpečněji, když jsme s ní byli. Chtěla jsem jim říct, že jdu snima, ale najdenou na mě promluvil Joshua. "Chceš pořád vidět mojí jeskyni?Blízko je trochu světla. Dostaneš lepší světlo, než kdybychom oužili baterku J"

Úplně jsem zapomněla na nás pslední rozhovor s Joshuou
a chtěla jsem odmítnout jeho nabídku. Ale pak jse viděla v Dimitrijovích očích záblesk nesouhlasu. Tak. Nechtěl abych šla pryč s nějakým mladým, hezkým chlapem. To byly oprávněné obavy. Ale byla to žárlivost? Ne, to určitě ne. Už jsem poznala, že Dimitrij semnou nemá žádné romantické spojení. Předtim se dokonce postavil za Adriana.To bylo jako nějaký chování ex-přítele?? Když jsme byli v Rabysville, já jsem doufala, že bychom mohli být s Dimitrije přátel, ale to neznamenalo, že by on mohl řídit můj milostný život…. Mohla jsem chodit s kýmkoliv bych chtěla.. "jasně" řekla jsem a Dimitrijův výraz potemněl., " ráda půjdu. "


Joshua a já jsme vyrazili pryč a nechli jsme ostatní za sbou. Veděla jsem, že tímhle rozodnutím jsem dokázala svou nezávislost. Dimitrij řekl, že jsme si rovni ale on dělal spoustu rohodnutí beze mě. Teď bylo hezké se cítit tak, že mam navrch a kromě toho jsem byla zvědavá dozvědět se něco víc o oshuově druhu. Nemyslím si, že Sydney chtěla, abych odešla, ale Dimitrij na ní dohlédne i beze mě. .. Jak jsem šla s Joshuou, tak jsme míjeli spoustu lidí.. Stejně jako předtím mi věnovali spoustu pohledů. Šli jsme s Joshuou podél hor. Les byl hustčí a světla bylo míň.


"jsem trošku na okraji" řekl Joshua omluvně. "hodně nás přibývá, takže ve městě už není moc místa. " Myslela jsem si, že město byl optimistycký termín pro něco takoýhleho., ale neřekla jsem to. Jo byla jsem určitě snob. "Ale jeskyní je tu hodně, takže tu je stále prostor" " jsu tu přirozeně? " zeptala jsem se.
"Některé ano, některé tu jsou po těžení. "
Líbili se mi všechny listnaté stromy. Toužila jsem po Montaně. "Aspoň tu ale máte hodně soukromí, že jo ? J" "Pravda" usmál se
"Mysle jsem, mysleljsem, zže si budeš myslet, že to je příliš…. Rustikální. Nebod ivoké. To si pravděpodobně myslíte i o nás. " To mě překvapilo. "je to prostě jiné" řekla jsem diplomaticky. "Hodně odlišné od toho, na co jsem zvyklá. " cítila jsem záblesk stesku po domově, po lidech a po místech na kerá se nemůžu vrátit.Lissa. Adrian. Moji další přátelé.Dvůr. Sv. Vladimír. Musela jsem dát tyhle pocity pryč!. Musela jsem pak Lissu skontrolovat.


"byl jsem v lidských městech" pokračoval Joshua. " a na daších místech, kde žijete.Chápu, proč to máš tak ráda. " obrátil se trochu rozpačitě. " Vůbec by
mi nevadilo mít elektřinu. "
" A proč jí vlastně neoužíváte?? " " Chteli bychom, kdybychom mohli. Jsme prostě příliš daleko a ikdo vlastně neví, že jsme tady… Lidé říkají, že je pro nás lepší, když jsme skryti. " uvědomil jsem si, ž e snášejí tyhle podmínky jen proto, aby zůstali skryti. "Už jsme tady" řekl Joshua a vytáhl mě z mé uvahy. Ukázal na tmavou díru v terénu. Byla dost velká, aby do ní vešel dospělý člověk.

"Skvělý" řekla jsem. Joshua se zatvářil překvapeně. "Opravdu? " "opravdu. "
Museli jsme zapálit světlo a pak jsme pokračovali dovnitř. Nejdříve jsme museli jít kousek jako kachny, ale jakmile jsme šli hlouběji do jeskyně strop se pomalu rozšiřoval a otevřel se do širokéo prostoru.. Podlaha byla tvrdá a špinavá, kamenné zdi drsné a tmavé. Tohle byla přírodní jeskyně. Podlaha byla vyklizená a viděla jsem kusy skály v rohu, kde to vypadalo, že tam byl všechen odpad.

"Nejspíš si myslíš, že to je malé" řekl Joshua. Byla to pravda, ale vlastně to bylo větší než mj pokoj u Sv. Vladimíra. "No…jo, ale mám na mysli, kolik ti je let?? " "Osmnáct" "Stejně jako mě" řekla jsem. Vypadalo to, že ho to rozesmálo. "mít vlastní…ehm. Jeskyni v osmnácti je skvělý. " a bylo by to ještě lepší s televizí a internetem.
Jeho modré oči zazářili. Nemohla jsem si nevšimnout jak krásně se zbarvili díky jeho opálené kůži. Ale okamžitě jsem ukončila tuhle myšlenku. Nebyla jsem tu jako jeho přítelkyně. Ale zdálo se, že jsem byla jediná, kdo tomu věřil. Joshua najednou udělal pár kroků vpřed. "Můžeš zůstat pokud chceš. " řekl
" Tví lidé tě tady nikdy nenajdou. Mohli bychom se vzít a pak až bychom měli děti, tak bychom mohli vybudovat podkroví jako moji rodiče a---"
Ty jeho slova mě vážně vystrašila a pomalu jsem začínal jít ke dveřím a zpanikařila jsem, jako kdyby na mě útočil strigoj.
Až na to, že před těmki jsem obvykle byla varována. "Hej, hej, zpomal…právě jsme se setkali. " naštěstí se ke mně nepřiblížil. "Já vím, ale někdy to je tak, jak to je. " "Co? Snatěk mezi dvěma lidmi, kteří se sotva znají?? " zeptala jsem se nevěřícně.


"Jasně, to se stává každou chvíli.. A
vážně už v takle krátký chvíli už vím, že tě mám rád. Jsi úžasná. Jsi krásná a samozřejme dobrý bojovník…" zavrtěl nevěřícně hlavou " Nikdy jsem nic takového neviděl. " Přála jsem si, aby nebyl tak roztomilý a hezký. S hnusným klukem bych se vypořádala líp, než s hezkým. Vzpomněla jsem si, co to řikala Sydney o mě a Dimitrijovi. Jsme tady ikony. "Joshuo, jsem opravdu ráda , ale" dodala jsem zpěšně, protože jsem viděla, jak se jeho rysy naplňují nadějí " Já jsem příliš mladá na vdávání. "


zamračil se " copak jsi neříkala, že i je osmnáct?? " Ok , věk tady asi není dobrý argument. Viděla jsem, jak v Rusku mělo hodně nladých lidí děti. V místě jako je tohle to asi bylo podobně. Snažila jsem se to říct jinak. "Já ani nevím, jestli se chci vdávat. "
to asi pomohl. Kývl, jako že chápe. " To je chytrý. Nejdřív bychom spolu mohli jenom žít, abychom věděli, jak nám to bude klapat" jeho vážnný výraz se zase stočil do úsměvu. " ale já jsem docela tolerantní, nechám tě vyhrát každý argument. "
nemohla jsem si pomoct, ale zasmála jsem se. "No tak to bdu muset vyhrát tenhle a
řeknu ti, že prostě ještě nejsem připravená pro…..nic z tohohle. Kromě toho už chodím s někým jiným. " "S Dimitrijem?, "
"Ne, jiným chlapem.
On se vrátil na náš královský dvůr. " Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla. A Joshua se zamračil. "Poč tě teda nechrání?? " "Vzhledem k tomu…. Není to tak, ja to je, A dokážu se o sebe postarat sama. A podívej, stejnak brzo odjížždíme. Mezi námi by to nikdy nemohlo fungovat"


"Já to chápu. " Joshua se na mě podíval zklamaně, ale jinak se zdál v pořádku. "ožná až si všechno vyřešíš, tak se můžeš vrátit. " Začala jsem mu říkat, aby na mě nečekal a že by si měl prostě vzít někoho jiného.( i když to bylo naprosto absurtní v jeho věku ) ale pak jsem si uvědomila, že to byla zbytečná poznámka.
Chtěla jsem honem změnit téma. " Máš tady opravdu pořádek"
"díky" řekl a přešel ke mně. K mé úlevě se už nepouštěl do starého tématu. Láskyplně přejel po jedné sošce vyřezané do dřeva. Vypadalo to jako spletené listy. "Udělal jsem to sám" "Opravdu?? " zeptala jsem se překvapeně " to je úžasné…" "Pokud se ti líbí" jeho ruka se stěhovala a já se bála, že mě chce obejmout, nebo dokonce políbit.
Ale místo toho si sáhl do kapsy u košile a vytáhl jemně vyřezaný náramek.
Byl jednoduchý, klikatý design ale je pravda, jak úžasné a dokonalé to bylo. Dřevo bylo bleštěné a krásné. "Tady" podal mi náramek.
"to je pro mě? " přejela jsem prstem po hladkém povrchu. "Jestli
to chceš. Udělal jsem to dneska, když jsi byla pryč. Aspoň si mě budeš pamatovat, až odjedeš. " Váhala jsem, jesli ho v om mám podporovat.. Ne, rozhodla jsem se. Já si udělala svůj názor na manželství jasně. Nemohla jsem ale ranit jeho city. Dala jsem si ho na zápěstí "Samozřejmě, že si tě budu pamatovat. Děkuju moc. "


Jeho štastný výraz na tváři asi zmírnil mé zamítnutí. Ukázal mi pár detailů jeskyně a pak sepřipojil k mému názoru, žebychom měli jít za ostatními. Mohla jsem slyšet hubu mezi stromy.. Nikdy jsem nebyla na letním táboře, ale myslím, že takle by vypadal. Sydney a Dimitrij seděli blízko. Oni byli klidn a ostražití, ale ostatní tleskali a jásali, zpívali a povídali si. Opět jsem byla ohromena,jak se mohou lidé, morojové a dhampýři bavit společně. Smíšené páry byli všude. Ale jedn moroj a člověk mi byli přímo na očích. Pokaždé když jí políbil na krk, tak jí i vypil trochu krve. Musela jsem proto odvrátit pohled…. Obrátila jsem se zpět k mím přátelům. Sydney si mě všimla a viditelně se jí ulevilo. Dymitrijův výraz bylnečitelný. Jako vždy ostatní sledoval, alek mému překvapení jsem viděla v jeho očích žárlivost. Doufala jsem, že si nemysleli, že já a Jshua jsme byli snad v jeskyni nazí, nebo tak… To byla sotva pověst, kterou jsem si tu chtěla zanechat. "Musím mluvit se sydney" řekla jsem mu přes hluk. Sydney totiž vypadala, jako by chtěla, abych seděla po jejím boku. Joshua přikývl a já jsem odešla. Udělal jsem asi tak dva kroky, kdyžněčí pěst narazila do mé tváře… Vůbes jsem se nebránila, ale chytila jsem tu pěst, aby my nezlomila nos. Po počátečním překvapení jsem se vyhnula pár kopancům a útokům a připravila své tělo na boj. Hubda a zpěv ustaly a všichni koukali na mě a toho útočníka.


Angelina


Stála mi
v cestě se zaťatými pěstmi. "dobře" řekla " je na čase zjistit,jak tvrdá vlastně jsi. "
Bylo na čase, aby k ní přišli rodiče a vyhubovali jí, jak se to chová k hostovi. Ale nidko nepřišel a ani se jí nepokoušel zastavit. No nebyla to úplně pravda. Jedna osoba se postavila. Dimitrj se objevil v akci hned,jak viděl, že jsem v nebezpečí.Očekávala jsem, že jí strčí stranou, ale kpina těch lidí se přesunula na jeho stranu a řekli mu něco, co jsem neslyšela.nesnažili se ho fyzicky odstranit, ale cokoliv mu řekli, ho drželo tam, kde stál. Chtěla jsem vědět, co mu řekli, ale Angelina na mě zase zaútočila. Vypadalo to, že jsem tam byla sama za sebe.

Angelina byla malá a to i na dhampýra, ale její tělo bylo silné. Bla docela rychlá, ale ne dostatečně, aby mě znova udeřila. Unula jsem, ale nechtěla jsem sní bojovat. Mohla jsem jí způsobit nějaké škody. Ona bojovala, ale nemyslím si, že by se někde tomu boji učila. "Jsi blázen? " zvolala jsem a uhnula dalšímu útoku. "Přestaň, nechci ti ublížit! " "Jasně" řekla
"To je to, co chceš aby si všichni mysleli, že jo? Pokud nebudeš bojovat, tak si všichni budou myslet, že to tetování je podvod. " "To není žádný podvod" to mě naštvalo, ale nechtěla jsem se dostat do týhle stupidní rvačky. "Dokaž to" řekla "Prokaž, že jsi ten,za koho tě máme. "
Bylo to jako tanec, držet
se od ní. Mohli jsme to dělat celou noc ale pár lidí
z davu na mě začalo pokřikovat. "Já ti nemusím nic dokazovat! " řekla jsem jí. "Potom tteda lžeš" teď byl její dech těžký. Byla více utahaná než já. "Vše co tví lidé dělají je lež. " "To není pravda" řekla jsem. Proč mě Dimitrij nechal, abych jí něco udělala? Koutkem oko jsem se na něj koukla a on se na mě usmál. Mezitím Angelina pokračovala s tou
její triádou, když se mě snažila praštit. "Vy všichni lžete. Všichni jste slabí. Zvlášť ti královští. Ti jsou nejhorší ze všech. " " nevíš vůbec nic. O nich nevíš vůbec nic!! "


Možná byla schopná pořád konverzovat, ale viděla jsem na ní, že je frustrovaná. Věděla jsem, že kdybych prostě odešla, tak by mě praštila do zad. "Já vím dost. " řekla " vím, že jsou sobecký a rozmazlený a nedělají nic pro druhé. Nestarají se o nikoho jíného, než sami o sebe. Všichni jsou stejní. "
Vlastně jsem souhasila s Angelinou o některých královských, ale neměla to tahat na všechny. "Nemluv
o věcech
kterým nerozumíš. " odsekla jsem
"Nejsou všichni stejní"


"Jsou" řekla a těšilo jí, že viděla můj vztek "Přála bych si, aby byli všichni mrtví. " Tím mě dostala. Ona viděla jak jsem pobouřená a stačilo vzít jenom sirku a zapálit. Vše explodovalo.
Narazila jsem do ní a ona se snažila využít
její výhodu. Můj bojoví instinkt vyšel na povrch a já jsem neměla jinou možnost, než jí zasáhnout dřív, než ona zasáhne mě. Nyní začali lidé fandit, protože viděli, že to je opravdoví souboj.Bylo to trestný, snažit se podmanit si jí.Byla jsem pořád lepší než ona, bez debat, ale ve snaze dostat se kní jsem se omylem dostala do jejího pole. Ona mi vysadila pár úderů, nic vážného a pak jsem jí srazila k zemi. Očekávala jsem,
že bude konec, ale ona se tlačila proti mně, než jsem se mohla zase
začít plně bránit. Převalili jsme se a ona se snažila o dominantní postavení. Nemohla jsem připistit, aby mě zase praštila. Myslela jsem, že byl konec boje. Můj úder jí srazil na zem, ale pak mě ta mrcha chytla za vlasy a trhnutím mě srazila zpátky. Otočila jsem se k ní- a věděla jsem, že už mi pár vlasů chybí.- ale tentokrát jsem jí hodila plnou svou vahou pryč. Věděla jsem, že to muselo být bolestivé, ale vážně jsem se o to nestarala. Ona si začala. Kromě toho u mě šlo o obranu. Tahání za vlasy není správné…, Angelina se několikrát pokusila se mi vykrouti, ale bylo zřejmé, že to nedokáže a všichni začali pískat a jásat.

O několik okamžiků později její temný a zuřivý pohled zmizel a byl nahrazen rezignací. Opatrně jsem jí pustila. " Fajn " řekla " Myslím, že jsi v pořádku. Jděte do toho. " "Cože? Co je v pořádku? " zeptala jsem se.
"Je v pořádku, když si vezmeš mého bratra. "