Vampýrská Akademie - 8.kapitola

Reakce byly smíšené mezi členy rodiny. Někteří vykřikly. Někteří byli ohromeni. A některé hlavně Yeva a Viktoria to vzali a držel jejich emoce z jejich tváří, stejně jako by to udělal Dimitri. Že mě naštvaly téměř stejně jako moje slzy;
Připomnělo mi to moc o něm. Ze všech z nich, těhotná Soňa
přišela domů krátce po zprávách se zlomila v nejintenzivnější
fyzickou reakci. Běžela vzlykat do svého pokoje a nechtěla vyjít ven.

To netrvalo dlouho, nicméně, pro Yevau a Olenu se daly do akce.
Mluvili rychle v ruštině, jasně měli něco v plánu. Telefonovaly, a Viktoria byla vyslána se vzkaze.Nepotřebovaly mě, tak jsem se většinou putovala po domě a snažila se být z cesty.
Přistihla jsem se studiem police, kterou jsem viděla předtím, moje ruce se pohybovaly po kůži vázaných knihách. Tituly byly v azbuce, ale na tom mi
nezáleželo.
Dotýkat se jich a představovat si, co četl Dimitri a číst je, je jako se mu přibližovat .
"Hledáš něco lehkého na čtení?" Sydney přišela a stála
vedle mě. Ona tu nebyla předtím nebyla, ale slyšela zprávy.
"Velmi lehkou, nevidíš, že nerozumím ani jedné znich." odpověděla jsem.
Ukázala jsem na pobíhající členy rodiny. "Co se to tady děje?"
"Je to plánování Dimitriho pohřbu," vysvětlila Sydney. "Nebo, dobře,
jeho vzpomínkové bohoslužby. "
Zamračila jsem se. "Ale on není mrtvý-"
"Psst." Přerušila mě svým ostrým gestem a podívala se ostražitě na ostatní a postrčila mě kolem. "Neříkej, že-"
"Ale je to pravda," zasyčela jsem zpátky.
Zavrtěla hlavou. "Není na ně. Tady ... v těchto vesnicích ...
není nic mezi. Jsi naživu, nebo jsi mrtvý. Oni se nechystají uznat, že je jedním z tšch, .... "Nedokázala udržet znechucení z jejího hlasu. "Pro všechny záměry a účely, je mrtvý. Budou truchlit pro něj a půjdou dál. Takže bysme měli. "Nechtěla jsem ji urazit tupým postojem, protože jsem věděla, že není určen pro všechny. Bylo to jen jejím směrem.
Problém byl, že v mezi, bylo velmi reálné, i pro mně, a tam
nebyl žádný způsob, jak by mohl jít dál. Zatím ne.
"Rose ..." začala Sydney po několika vteřinách ticha.
Nepodívala se mi do očí. "Omlouvám se."
"Myslíš, za Dimitriho?"
"Jo … nemám tušení.To opravdu nebylo ode mě hezké. Myslím, že
Nebudu jednat jako bych cítila s vaším druhem, ale stále ještě jsi ... no, ne člověk, samozřejmě. Ale ... já nevím. Stále máš pocity, pořád miluješ a bolítě to. A zatímcoty jsi měla hrozné zprávy v sobě, jsem ti to nedělala jednodušší. Tak za to se omlouvám. A je mi líto, že jsem o tobě přemýšlela v tom nejhoším. "
Zpočátku jsem si myslela, že mluví o tom že si myslela, že jsem zlá, ale pak mi to docvaklo. Myslela si, že celou dobu, že jsem sem opravdu přišla, abych se stala kvavou děvkou a nyní věřila, že doručení zprávy pro Dimitriho rodinu byla mým jediným cílem. Neobtěžovala jsem se jí opravit.
"Díky, ale ty jsi to nemohla vědět. A upřímně řečeno, kdybych byla na
tvém místě ... já nevím. Asi bych jednala stejně. "
"Ne," řekla. " Ty ne. Ty jsi milá. "
Nevěřísně jsem na ní zírala. "Věděla si ským posledních pár dnů cestuješ? Tam, doma nemám moc hezkou pověst. Mám povinosti a já to vím. "
Usmála se. "Jo, ty. Ale také říkáš správné věci lidem, když musíš. Říct Belikovým, co se stalo... no, bylo to těžké.
A bez ohledu na to, co říkáš, můžeš být zdvořilá a jít si vlastní cestou tak, aby ses cítila dobře. Povětšinu času. "
Byla jsem trochu překvapená. Bylo, to jak se zdálo? Často jsem myslela sama na sebe jako na šťastnou královnu děvek a snažila jsem se přemýšlet o svém chování se s ní, během těch posledních pár dní. Hodně jsem sní bojovala, ale mezi ostatními, když jsme se setkali, jsem se chovala přátelsky.
"No, díky," řekla jsem, nevědala jsem, co jiného na to říct.
"Viděla si ještě Abe ? Když se procházel po městě? "
"Ne," řekla jsem a uvědomila si, že jsem zapomněla na mého tajemného zachránce.
"Měla bych?"
"On si tě najde."
"Kdo je to? Proč přišel pro nás, když si mu řekla, že jsem zraněná? "
Sydney zaváhala, a já si myslela, že je v tom trochu víc v té tiché Alchymistycké pohostinosti. Pak, se neklidně rozhlédla, a
řekla tichým hlasem: "Abe není královský, ale je to opravdu důležitý chlap. On není ani rus, ale je v téhle zemi vážený, vždy má povinosti,
jak nelegální a legální, myslím.
On se přátelí se všemi důležitými Morojci, a polovinu času to vypadá, že on řídí Alchymisty. Vím, že je zapojen do procesu tvorby našich
tetování ... ale jeho podnikání to dalece přesahuje. Máme název
ho za jeho zády ... Zmey. "
"ZMA, co?" Sotva jsem slyšela to slovo. Znělo to jako zz-may. Nic takového jsem ješrě neslyšela.
Usmála se mímu zmatku. "Zmey je Ruské slovo pro 'Hada.' Ale ne jen tak nějakého hada. "Její oči se zúžily, když přemýšlela o lepším vysvětlení.
"Je to termín používaný v mnoha mýtech. Někdy o obřím hadím hrdinovi, který bojoval. Existuje také několik příběhů o průvodcích s hadí krvý, kterého oslovovali. Had v Zahradě Eden? Kdo způsobyl Evin pád? On byl nazýván Zmey. "
Zachvěla jsem se. Dobře, to bylo docela divné, ale to dělalo něco klepněte
na tohle místo. Alchymisté měli údajně vazby na vedoucích úřadech, a Abe je zřejmě ovládal svým velkým vlivem.
"Je Abe ten, kdo chtěl, abys šla se mnou do Baia?
Důvodem proč Alchymisté sem přišli? "
Opět se zastavila, pak přikývla. "Jo ... když jsem volala, v noci v
Petrohradu, bylo mi řečeno ať tě sleduju. Abe mi dával příkazy prostřednictvím Alchymisty, mím úkolem bylo zůstat s tebou, dokud se
nebude moct setkat s námi. Zřejmě vás pro někoho hledal. "
Zamrzla jsem. Moje obavy se staly. Lidé mě hledali. Ale kdo? Pokud Lissa zahájila hon na člověka, tak bych se to dozvěděla, když jsem navštívil její mysl. Nemyslím si, že to byl Adrian,
ne z toho, jak se zdálo, že byl tak zoufalý a bezradný se dovědět o mém
pobytu. Plus, zdálo se, že přijali mé potřeby tohoto úkolu.
Takže kdo mě hledal ? A z jakého důvodu? Tento Abe znělo to jako vysoce postavený člověk, když je někdo zapojený do stinných podnikání
někoho, kdo by mohl velmi dobře být připojen ke královně nebo jiné
téměř stejně důležité osobě. Bylo jim nařízeno, aby mě našli, a přivedli mě zpět? Nebo tím, jak moc mě nenáviděla královna, možná to nařídila, aby se ujistila jsem se nevrátím? Byl jsem úkladný vrah?
Sydney se jistě zdálo, že pokud jde o moje podivné směsi strachu, měla by je respektovat.
"Možná, se sním nechci setkat," řekla jsem.
"Nemyslím si, že by ti ublížil. Myslím, že kdyby chtěl, už by tě měl. Ale buďte opatrná. Vždycky hraje několik her na jednou, a on se zabývá hodně tajemstvími o soupeři alchymistů. "
"Takže ty mu nevěříš?"
Žalostně se usmála a obrátila se k odchodu. " Zapomněla jsi, že nevěřím nikomu z vás."
Když byla pryč, rozhodla jsem se jít ven, pryč od smutku
a od práce v domě. Sedla jsem si na horní schod verandya sledovala jsem Paula jak si hraje na dvorku. Stavěl pevnost pro některé z jeho
akčních figurek. Dokud bude hmatatelný žal v jeho rodině, bude to pro něj těžké příliš ovlivněn "smrtí" strýce, kterého viděl jen párkrát. Zprávy ne něj nedolehly tolik jako na nás.

S tolik času v mých rukách po zbytek dne, jsem se rozhodla
udělat rychlou kontrolu Lissy. Ve zlobě sama na sebe, jsem byla tak trochu
zvědavá, jak se věci mají s Avery Lazarovou.
Ačkoliv byly Lissiiny úmysly dobré, měla ještě nějaké pochybnosti o obědě s Avery. A přesto, že byla příjemně překvapená, že vidí Avery, jak dokonale a půvabné okouzluje Adriana a Christiana. Je pravda, že Adrian dělal dojem na jakoukoliv ženu. U Christiana to bylo těžší, ale dokonce se zdálo, že rostla jeho zamilovanost do Lissy asi proto, že pořád škádlil Adriana.
Každý, kdo mohl udělat vtip na úkor Adriana se řadí vysoko na
Christiánův seznam.
"Tak to vysvětli," řekla Avery, když navíjela špagety kolem vidličky.
"Proč zůstáváš na Akademii celý den? Snažíš se předělat si středoškolské zkušenosti? "
"Nic neopakuji," řekl Adrian povýšeně. "Úplně jsem se rozhodl pro školu. Byl jsem uctíván a zbožňován ne, že by tě to mělo šokovat. "
Vedle něj, se Christian málem udusil svým jídlem.
"Takže ... ty se snažíš znovu prožít všechny dny slávy. Jde to od té doby stebou z kopce co? "
"Ne," řekl Adrian. "Mám rád dobré víno. Mám lepší chuť s věkem.
To nejlepší teprve přijde. "
"Zachvíly to bude vypadat jako minulost," řekla Avery, zřejmě
nepřesvědčená o přirovnání s vínem. "To já se nudím i když část dne pomáhám tatovi "
"Adrian spí většinu dne," poznamenala Lissa, snaží se udržet vážnou
tvář. "Tak to on dělá ne vlastně se stará o hledání věcí. "
"Hele, strávil jsem většinu času tím, abych ti pomohl rozluštit tajemstvý éteru, "připomněl jí Adrian .
Avery se naklonila dopředu, zvědavost pohlitila celou její hezkou tvář.

"Takže je to skutečně pravda? Slyšela jsem historky o éteru ... o tom, jak dovede léčit lidi? "
Chvíly trvalo, než Lissa zareagovala. "Mimo jiné. Ještě to studujeme. "
Adrian byl více horlivý než ona o něm diskutovat, v naději, že zapůsobí na Avery a poskytne ji, rychlý přehled některých schopností éteru, jako aury a nátlak. "A," dodal, "já mohu navštívit lidé v jejich snech. "
Christian zvedl ruku. "Stop. Cítím, že to přichází komentář, o tom, jak ženy sní o tobě. Jedl sem, víš. "
"O tom jsem nechtěl mluvit," řekl Adrian. Ale on vypadala jako by si přál, aby si vzpomněl na vtip první. Nemohla jsem si pomoci, musela jsem se usmát.
Adrian byl tak drzý na veřejnosti ... a pak, v mých snech, se ukázal, vážný a dotčený z mé strany. Byl složitější, než si kdo myslel.
Avery se podívala podlahou. "Pánové. Myslela jsem si, že používat vzduch je nudný. Ale si ne. "malý větřík ji náhle rozhodil vlasy, jako by pózovala na focení plavek. Dala skupině oslnivý úsměv.
Vše, co scházelo, byl fotograf.
Zazvonění je přimělo vstát. Christián si uvědomil, že je v jiné třídě a spěchal, aby po líbil Lissu na rozloučenou.
Adrian odešel stejně rychle. "Učitelé začnou dávat mi špinavé
vypadá, když se poflakovat po výuka začíná. "Dal Lisse a Avery
malé poloviny přídě. "Až příště, dámy."
Avery, který se mohla starat méně o to, co si učitelé mysleli, šla s
Lissouk její třídě. Starší dívka byla zamyšlená.
"Takže ... opravdu si s Christiánem, že jo?" Odjakživa. Pokud Avery
viděla polovinu věcí, které jsem viděla já, že Christián a Lissa dělali, jak se na sebe lepili, nepotřebovala by se ptát.
Lissa se zasmála. "Ano, proč?"
Avery zaváhala, dráždila Lissiinu zvědavost. "No ... Slyšela jsem, že si s Adrianem. "
Lissa se téměř zastavila. "Kde si to slyšela?"
"U dvora. Královna byla šťastná, když říkala, jaký je z vás pár a jak ste pořád spolu. "
Lissa zasténala. "To proto, že vždy, když jdu ke dvoru, když je tam i on a pak nás společně pošle dělat věci pro ni. Nemám na výběr ... myslím, nechápejte mě špatně. Nevadí mi, že s ním trávím čas, ale důvod proč sme pořád splolu je, že to tak Taťana chce. "


"Ona si to ale myslí. Mluví o vás po celou dobu, o tom, kolik potenciálnu máte a jak je hrdá. "
"Myslím, že je hrdá na to, mnou manipulovat. Chodit tam je taková otrava. Ona buď zcela ignoruje fakt, že jsem s Christánem nebo nám nedává šanci. " Královna Tatiana, tak jako mnoho jiných lidí, nikdy nemohla odpustit Christiánovo rodičům, kteří se ochotně změnili Strigoly.
"Promiň," řekla Avery, vypadala, že se cítila opravdu špatně.
"Nechtěla jsem, aby vyvolat špatné téma. Jen jsem chtěla vědět, jestli je Adrian k mání, to je všechno. "
Lissa nebyla naštvaná na Avery. Její zuřivost byla otočena směrem ke královně, a jak se předpokládá, všichni se chovají tak, jak chce, když se jim to přikázalo. Světu Morojů vládl král nebo královna od počátku času, a někdy, Lissa myslela, že je čas na změnu. Potřebovali systém, kde by
všichni měli stejné slovo, jak královští tak nekrálovští. Dokonce i dhampíři.
Čím víc o tom přemýšlela, tím víc cítila, jak hněv a frustrace se v ní rozšiřují tak často, než by chtěla. Chtěla křičet, chtěla jít za Tatanou a říct jí, že dohoru ruší. Žádná vysoká škola za to nestála .
Možná, jí taky říct, že je čas na revoluci, čas převrátit Morojskou vládu. Lissa zamrkala, udivená, že se třásla. Odkud tato emoce pochází? Jo byla naštvaná na Taťánu, ale tohle ...?
Neměla takové ovládání, zuřila od chvíle, kdy poprvé začala používat éter. Se zhluboka se nadechla a snažila se využít některé uklidňující
techniky, myslela si, že Avery si nevšimla toho, jak se málem proměnila ve covka.
"Já prostě nesnáším lidi, kteří o mě mluví, to je všechno," řekla na poslední Lissa.
Avery se nezdálo, že Lissy hněv nebyl neoprávněný . "No, když už se cítíš lépe, ne všichni si myslí, že by dva ste spolu. Setkala jsem se holčinou ... Mia? Jo, to bylo její jméno. Nekrálovská. "Averyin odmítavý tón říkal, že se držela královských a neměla vztah k "obyčejným" Morojům. "Smála se tomu, že ty a Adrian by ste byli spolu. Říkala, že je to směšné. "
Lissa se téměř usmála. Mia byla kdysi Lissyina soupeřka a sobecký fracek. Ale poté, co Strigol zabil její matku, Mia změnila postoj k Lisse a já jsem byla ráda. Mia žila u dvoru se svým otcem, tajně se školila v boji tak, že jendou bude schopna bojovat se Strigoly.
"Aha," řekla Avery najednou. "Jé Simon. Měla bych jít. "


Lissa se podívala přes halu a viděla Averyho strážce. Simon nemusel být tak ponurý jako její bratr Reed, ale měl stejně zthuhlý a zarputilý pohled, jako když poprvé setkal s Lissou. Avery se zdálo všecko v pořádku.
"Dobře," řekla Lissa. "Uvidíme se později."
"To si piš," řekla Avery, už se chtěla otočit k odchodu.
"Jo, a Avery?"
Avery se podívala na Lissa. "Jo?"
"Adrian je k dispozici."
Averyinou jedinou odpovědí byl rychlý úsměv, než se přidala k Simonovi.
Zpět k Belikovým v Baia, vzpomínková bohoslužba probíhala. Sousedé a přátelé, všichni dhampíři, pomalu přicházeli, mnozí přinášeli jídlo. Byl to můj první letmý pohled na dhampíří komunitu, ačkoli ještě nevypadal stejně záhadně jako Sydney, byla schovaná.
Kuchyň se proměnila v hodovní síň, s každým pultem a stolem na kterých bylo náobí. Některá jídla jsem už viděla, byla tam spousta zákusků, koláčků a pečiva s ořechy a polevou, které vonělo čerstvě upečené. Některé z jídlel jsem nikdy předtím neviděla a nebyla jistý, že bych ještě chtěla. Byla tam slizká mísa se zelím zejména to, že jsem šla z cesty, abych tomu vyhnula.
Ale ještě předtím než jsme jedli, se všichni shromáždili v půlkruhu na dvoře. To bylo jediné místo, kde se mohlo sejít tolik lidí. Chvíli potom se objevil kněz, lidský kněz. Trochu mě překvapilo, ale mám-li žít v lidské vesnici, musím chodit do lidské kostela. A pro většinu lidí, dhampíři vypadali stejně jako oni, a tak i kněz si bezpochyby myslel, že jsou, díky obyšejnému domu. Hrst Morojů, kteří byli ve vesnici taky přišli, ale i oni museli více či méně skrýt své tesáky před lidma. Lidé ani neočekávali nadpřirozené věci, takže jejich mysl jen zřídka měla tu možnost to pozvat, i když to bylo přímo před nimi.
Všichni zmlkli. Byl západ slunce, s hořícím ohněm na oranžové západní obloze, a stíny, které padaly na všechny z nás. Kněz prováděl pohřební bohoslužbu v ruštině, zpíval hlasem, který zněl tak nepřirozený na tmavnoucím dvoře.
Všechny bohoslužby, které jsem kdy navštívila byly v angličtině, ale jak jsem mohla vidět, byl to stejný pocit. Každý kdo měl u sebe kříž jej držel. Nevěděla jsem co dělat, a tak jsem to prostě sledovala a
čekala, nechala jsem knězovo truchlivý hlas naplnit mou duši. Moje city
k Dimitrimu ve mně vřely jako rostoucí bouře, a já jsem pracovala na
jejich uzamčený v mém srdci. Když konečně bohoslužba skončila, přízračné napětí, které pohltilo všechny se rozplynulo.
Lidé se chodili objímat s Belikovýma a s třesoucíma se rukama i kněze. Odešel krátce poté.
Následovalo jídlo. Stoly byly obloženy, a každý si kdekoliv mohl najít místo, ať už uvnitř domu nebo na dvoře. Žádný z hostů mě neznal, a Dimitriho rodina byla příliš zaneprázdněna, takže mi nevěnovali vekou pozornost, zatímco oni běhali kolem a snažili se udělat všem dobré pohoštění. Sydney zůstala se mnou spoustu času, a zatímco rozhovor byl lehký mezi námi, jsem se cítila dobře v její přítomnosti. Seděly jsme na podlaze v obývacím pokoji, opřené o zeď v blízkosti knihovny. Zvedla se nad jídlem, jako vždy, a usmála se na mě. Byl to něco jako známí uklidňující zvyk.
Když večeře skončila, lidé pokračovali v debatách v malých skupinách.
Nechápala jsem nic z toho, ale slyšela jsem jeho jméno:
Dimitri, Dimitri. Připomnělo mi to nepochopitelně, syčení duchů během jejich návštěvy. Bylo to nesnesitelné a dusila mě síla jeho jména a stlačovalo mi to srdce. Dimitri, Dimitri. Začalo to na mě být příliš. Sydney o kousek odstoupila, abych mohla vyjít ven, na vzduch. Někteří lidé ke mně stáli zády a seděli kolem sebe, stále hovořili o Dimitri, tak jsem šla
pryč směrem z dvorku.
Šla jsem po ulici, neměla jsem v úmyslu jít daleko. Noc byla teplá
a jasná, s měsícem a hvězdami, svítily jasně ve tmě nade mnou. Moje pocity se zamotaly, a teď, když jsem byla pryč od ostatních, jsem dovolila, aby mé potlačované city mohly propuknout v tiché slzy na tvářích. Když jsem byla pár kroků od domu, sedla jsem si na obrubník, k odpočinku a užívala jsem si klid kolem mě. Můj klid byl krátký, protože moje ostré uši uslyšely zvuk hlasů vycházejících z domu Belikovů. Objevily se tři postavy. Jeden, vysoký a štíhlý, byl to Moroj, a ostatní byli
dhampíři. Zírala jsem, když se zastavili přede mnou. Neobtěžovala
formalitami a zůstala jsem, kde jsem byla a dívala jsem se do Morojských
tmavých očí. Nepoznala jsem střáže, ale toho Moroje jsem už někde viděla. Napůl jsem se ironicky usmála.
"Abe Mazur, předpokládám."