Vampýrská Akademie - 19.kapitola

Pro někoho, kdo kázal Denisovi o kontrole, jsem nebyla dobrý příklad. Poté, co zůstala sama v místnosti, jsem pokračovala ve snaze udělat všechno možné abych se dostala ven, důraz na "snahu".
Jediné, co jsem mohla říct, že toto místo bylo postaveno, aby udrželo lidi uvnitř za dveřmi a okno zůstalo neprůchodným, bez ohledu na to, jak tvrdě jsem se do něj mlátila nebo házela věci proti němu. Nechtěla jsem se teď vyčerpat a místo toho jsem prohlížela jednu věc za druhou a doufala, že by jsem ji mohla použít. Bohužel. Když to nefungovalo, snažila jsem se zadat náhodné kódy u dveří. Také k ničemu.
Nakonec, vyčerpaná, jsem se zhroutila na koženou pohovku a pokusila se zhodnotit své možnosti. Netrvalo to příliš dlouho. Byla jsem v pasti v
domě plného Strigolů. Dobře, nevěděla jsem to s jistotou, ale věděla jsem,
že tu byly nejméně tři. Dimitri ho vlastnil, což mě moc neuklidnilo, nenáviděla jsem to tu. Domy byly velké. Skutečnost, že jsem byla ve
čtvrtém patře byl důkazem. Velké místo znamenalo, že tu mohl být
dostatek prostoru pro spoustu upírů.
Jedinou útěchu, kterou jsem měla byla, že Strigolové špatně spolupracovali. Nalezení velké skupiny jak pracují společně bylo vzácné. Viděla jsem to několikrát, útok na akademii je jedním z nich. Přišli, protože ochrany školy byly přerušeny a to byl dost velký důvod pro Strigoly aby se sjednotili. Dokonce když už se snažili pracovat společně, stále se mezi sebou zabíjeli.
To co jsem pozorovala mezi Dimitrim a Nathanem byl důkaz.
Dimitri.
Zavřela jsem oči. Dimitri byl důvod, proč jsem tady. Přišla jsem sem ho zabít a rychle jsem selhala, jak sám řekl.
Teď se zdá, že bych mohla být na pokraji se k němu připojit. Jo, dobrá
práce, Rose. Zachvěla jsem se a snažila si představit sama sebe jako jednoho z nich. Červené prstence kolem mých zozrniček. Opálená kůže by byla bledá. Nechtěla jsem si to představit, ale musela jsem, nikdy bych se skutečně nemohla vidět, pokud by se to stalo.
Strigol neměl žádný odraz. To by bylo pro mé vlasy utrpením.
Nejděsivější změna všech by byla ztráta spojení s Lissou. Dimitri a Nathan byl krutý a nepřátelský.
I když bych nezačala bojovat, určitě by jim netrvalo dlouho aby si našli důvod. Byla jsem bojovník, ale bylo řízeno vášní pro někoho jiného.
Strigol bojoval, protože si vychutnával krveprolití. Nechtěla jsem být jako oni, hledat krev a násilí, protože jsem si to užívala.
Nechtěla jsem věřit, že je Dimitri jeden znich, ale jeho reakce byly jako Strigolů. Taky jsem věděla, že si musím přiznat co jedl aby přežil. Strigol nemohl žít bez krve, jako Moroj, ale to bylo více než před měsícem, protože se probudil. Nebylo pochyb, že se tak krmil, a téměř vždy jako Strigol zabil svoji obět kvůli jídlu. Nemohla jsem si ho tak představit, ne o Dimitrim ... Muže, kterého jsem znala.
Otevřels jsem oči. Přemýšlení o jídle mě přivedlo na můj oběd. Pizza a oříškové sušenky. Dvě z nejdokonalejších potravin na světě. Pizza už byla studená kvůli úsilí o útěk, ale když jsem se dívala na stůl, bylo to k nakousnutí. Pokud se
vnější světlo nelhalo, bylo to dvacet čtyři hodin od toho kdy mě Dimitri chytil.Celou tu dobu jsem byla bez jídla a já jsem chtěla jíst pizzau, studenou nebo ne. Opravdu jsem nechtěla, abych zemřela hlady.
Samozřejmě, že jsem nechtěla, abych se stala Strigolem, ale tato situace
byla hodně daleko od toho co jsem chtěla. Hladovění trvalo dlouho a měla jsem podezření, že měl Dimitri pravdu: prubudil by mě dlouho předtím, než bych měla šanci skutečně vyhladovět. Budu muset najít nějaký jiný způsob, jak zemřít.Bože, ne že bych chtěla, aby se to stalo, ale rozhodla jsem se udržet svou sílu abych mohla být schopna útěku.
Jakmile bylo rozhodnuto, jsem zhltnula dolů oběd do tří minut. Neměla jsem tušení, koho Strigol najal na vaření, protože Strigol nemohl ani jíst pravidelně jídlo, na rozdíl od Moroje, ale bylo to fantastické. Některá část mě poznamenala, že jsem dostala jídlo, které nevyžaduje stříbro.
Opravdu mysleli na všechy možné způsoby, abych nemohla dostat do svých rukou zbraň. Měla jsem plnou pusu, když se dveře náhle otevřely. Inna vklouzla dovnitř a obratně za sebou téměř okamžitě zavřela dveře.
"Ty hajzle!" Nebo alespoň to jsem se snažila říct a plnou pusou. Zatímco jsem přemýšlela zda jíst nebo ne, jsem se dívala na zamčené dveře.. Dimitri mi řekl, že Inna tu byla pro mě. Měla jsem čekat přemoct ji. Místo toho, přešla místnost, když jsem nedávala pozor. Ještě jednou, jsem se podívala nahoru.
Stejně jako když byl kolem Dimitri a Nathan, se velmi vyhýbala očnímu kontaktu. Držela hromadu oblečení v náručí a zastavila se přede mnou, a držela je. Nejistě jsem si je vzala od ní a dala je vedle mě na gauč.
"Ehm, díky," řekla jsem.
Ukazovala na prázdný talíř, vlastně se na mě podívala plaše, s otázkou v
jejích hnědých očích.
Když jsem ji viděla z blízka, jsem byla překvapená jak hezká byla.
Mohla být ještě mladší než já, divila jsem se jak skončila tady. Pochopila jsem její dotaz a přikývla jsem.
"Díky."
Zvedla podnos a chvíli čekala. Nebyla jsem si jistá proč a pak mě to napadlo, čekala jestli jsem nechtěla něco jiného.
Byla jsem si jistá, že "kombinace k zámku" bych přeložila velmi dobře. Pokrčila jsem rameny a odmávla ji, moje mysl pracovala na plné obrátky, jak jsem ji pozorovala, když šla ke dveřím. Měla bych počkat až otevře dveře a pak na ni skočit, pomyslela jsem si. Okamžitá, instinktivní reakce se mi promítla a zaváhala jsem při skoku na nevinného člověka. Zavrhla jsem to: Buď já, nebo ona. Napjala jsem se.
Inna se přitiskla blízko ke dveřím, když vyťukávala kombinaci, tak abych to neviděla. Podle toho, jak jí to dlouho trvalo, zdál se být kod dlouhý.
Dveře se otevřely, připravila jsem se. Pak jsem se rozhodla, že to neudělám
na poslední chvíli.
Musela jsem uznat, že tam mohla být armáda Strigolů. Kdybych použila
Innu k útěku, asi bych měla pouze jednu příležitost. A na to jsem musela myslet. Takže místo toho, abych vyskočila, jsem se posunula mírně tak
abych mohla vidět za ní. Byla stejně rychlá jako předtím, vklouzla do nich rychle jakmile se dveře odemkly. Ale v té chvíli jsem chytila
pohled na krátkou chodbičkou a na to co vypadalo jako další těžké dveře.
Zajímavé. Dvoukřídlé dveře v mém vězení. Když bych šla za ní, bránilo by mi to v tom, abych okamžitě utekla. Když se dveře zavíraly zahlédla jsem Strigola.´Ten by dělal věci složitější, ale pochopení nastavení
mi dalo jiskru naděje. Jen jsem potřebovala zjistit, jako naložit s těmito informacemi, pokud bych nejednala hend teď.
Věděla jsem že Dimitri byl někde na procházce.
Povzdechla jsem si. Dimitri, Dimitri, Dimitri.
Při pohledu dolů jsem zahlédla, co mi přinesla.
Moje současné oblečení mě netrápilo, ale když bych tady byla hodně
dlouho, moje džíny a tričko by byly pěkně špinavý.
Stejně jako Tamara, mi někdo dal šaty. Oblečení co Inna přinesla byly všechny šaty a všechny v mé velikosti.
Plášť z červeného hedvábí. Šaty s dlouhým rukávem lemované saténem.

"No, skvělý. Jsem panenka. "
Prohledávala jsem je a zjistila jsem, že tam byly noční košile, zastrčený stejně jako spodní prádlo a podprsenky.
Všichny byly ze saténu a hedvábí. I zcela obyčejné oblečení jako zelený svetr, byl z nejměkčího kašmíru.
Držela jsem ho a snažila jsem si ho představit na sobě při útěku.
Ne. Setřásla jsem to z hlavy a nedbale jsem odhodila všechny šaty na podlahu. Připadala jsem si jako bycj měla na sobě výstřední oblečení.
Chodila jsem okolo a probírala jsem marné plány na útěk, které se mi milionkrát promítaly v hlavě. Při chůzi, jsem si uvědomila, jak jsem byla unavená. Až na to, kdy mě Dimitri praštil, jsem nespala v průběhu dne. Rozhodování o tom, bylo stené jako rozhodování o jídle. Potřebovala jsem sílu, ale každý ústupek znamenal větší riziko.
Konečně jsem se vzdala, a lehla jsem si na masivní postel. Najednou mě napadlo. Nebyla jsem úplně bezmocná. Pokud by Adrian přišel navštívit mé sny, mohla jsem mu říct, co se stalo.
Pravda, řekla jsem mu aby to už nědělal, ale předtím to porušil. Tak proč né teď? Zaměřila jsem se na něj tak těžce, jak jsem mohla, když jsem čekala na spánek, jako by moje myšlenky ho mohly přivolat.
Nefungovalo to. Nebyl žádná návštěva mých snů, a když jsem se probudila byl jsem překvapená, jak moc mě to bolí . Přes Adrianovo poblouznění s Avery, jsem si nemohla pomoct, ale připomněla jsem si, jak se choval k Jill, když jsem ho viděla v poslední době. Obával se o Lissu, a neměl žádné z jeho obvyklých bezstarostných chvástání. Byl vážný a ... no, sladký. Cítila jsem knedlík v krku. Dokonce i když jsem o něj neměla
romantický zájem, jsem sním zacházela špatně. Ztratil jsem naše
přátelství a naději na volání o pomoc přes něj.
Měkké zašustění papíru mě vytrhlo z mého přemítání a trhla jsem sebou
do vzpřímené polohy. Někdo byl v obývacím pokoji, zády ke mně, když seděl na gauči, a trvalo mi jen chvíli ho rozpoznat. Dimitri.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se, když jsem lezla z postele. V unavenosti, jsem ani nezaregistrovala nevolnost.
"Čekám až se probudíš," řekl, neobtěžoval se otočit.
Byl si příliš jistý v moji neschopnost způsobit škodu.
"Zní to jako nuda."
Šla jsem do obývacího pokoje, pohybovala jsem se daleko od něj a opřela jsem se o zeď. Přešla jsem s rukama na hrudi, opět v ochranném držení těla.
"Není to tak nudné. Měl jsem společnost. "
Pohlédl na mě a zvedl knihu. Západní. Myslím si, že mě to šokovalo skoro stejně jako jeho změněný vzhled. Bylo tam něco tak ... normálního v tom všem.
Měl rád západní romány, když byl dhampir, a já jsem se mu často vysmívala, že chce asi být kovboj. Nějak jsem si představovala, že by ta záliba mohla být pryč, když se otočil. Doufala jsem, studovala jsem jeho tvář, jako bych mohla vidět některé z radikálních změn, jako že se možná změnil, když jsem spala. Možná, že poslední měsíc a půl byl sen.
Ne. Červené oči a tvrdý výraz se znovu podívaly na mě. Moje naděje se
rozbila.
"Spala jsi dlouho," dodal. Dovolila jsem si rychlý pohled na okno. Úplně černé. Byla noc. Sakra. Chtěla jsem si zdřímnout na dvě hodinky.
"Jedla si."
Pobavení v jeho hlase mě štvalo. "Jo, dobře, mám slabost pro pepperoni. Co chceš? "
Položil záložku do knihy a položil ji na stůl. "Chci tě vidět. "
"Opravdu? Myslela jsem, že si jediným cílem je, abych byla mrtvá. "
Nebral to na vědomí, což bylo trochu frustrující. Nenáviděla jsem
pocit, že to, co jsem říekla, ignoroval. Místo toho, se pokusil abych se posadila.
"Nejsi unavená, když furt stojíš?"
"Právě jsem se probrala. Kromě toho, když můžu strávit hodinu vyhazování nábytku, trochu stání není tak velký problém. "
Nevěděla jsem proč jsem dělala své obvyklé vtípky. Upřímně řečeno,
s ohledem na situaci, jsem ho měla prostě ignorovat. Měla bych být zticha
místo hraní této hry. Myslím, že jsem jaksi doufala, že když budu dělat vtípky, tak uvidím něco ze starého Dimitri. Potlačila jsem povzdech. Byla tam opět Dimitriho vlastní lekce. Strigolové nebyli lidé, kterými bývaly.
"Sedět není tak velký problém," odvětil. "Řekl jsem ti už předtím, že ti nechci ublížit. "
"'Ublížit' je jaksi jednostranný." Pak, v náhlém rozhodnutí být nebojácná, jsem se posadila se do křesla naproti němu.
"Už jseš šťastný?"
Naklonila jsem hlavu a několik pramínků hnědých vlasů mi utekly z místa, kde je stáhl ho zpátky do malého ohonu. "Pořád ji krásná, dokonce i po spánku a boji. "Jeho oči spadly dolů na oblečení, které jsem hodila na podlahu.
"Žádné se ti nelíní?"
"Nejsem tady abych si zkoušela šaty. Značkové oblečení mi nepomůžou
při vstupu do klubu Strigolů. "
Dal mi dlouhý, pronikavý pohled. "Proč mi nevěříš?"
Dívala jsem se zpátky, jen můj pohled byl jeden z nevěřích.
"Jak se můžeš ptát? Unesl si mě. Zabíjíš nevinné lidi, abys přežil. Nejsi to ty. "
"Jsem lepší. A pokud jde o nevinný ... "pokrčil rameny. "Nikdo není
opravdu nevinný. Kromě toho je svět tvořen dravcy a kořistí. Ti, kdo jsou silní dobýt ty, kteří jsou slabí. Je to součást přirozeného řádu. Pokud si dobře pamatuji, taky si to zastávala. "
Podívala jsem se pryč. Zpátky ve škole, moje oblíbená ne-strážcovská třída byla na biologii. Milovala jsem čtení o chování zvířat, o přežití nejschopnějších. Dimitri byl alfa samec, nejsilnější ze všech ostatních konkurentů.
"To je jiné," řekla jsem.
"Ale ne tak, jak si myslíš. Proč by pití krve bylo divné? Viděla jsi to Moroje udělat. Nechala jsi je to udělat. "
Lekla jsem se, nechtěla jsem se tím zabývat, jak jsem byla zvyklá nechat Lissu pít ze mě, když jsme žili mezi lidmi. Rozhodně jsem nechtěla
přemýšlet o přívalu endorfinů, který přišel s tím a jako bych byla narkoman.
"Oni nezabíjejí."
"Je to chyba. Je to neuvěřitelné, "vydechl. Zavřel oči
na chvíli, pak je otevřel. "Když piješ krev jiného ... a sleduješ jako život z nich mizí, a cítíš, že se naléva do tebe ...to je největší zkušenosti na světě. "
Slyšet ho jak mluví o zabíjení jiných zvýšil můj pocit na zvracení.
"Je to odporné a špatné. "
Stalo se to tak rychle, že jsem neměl čas reagovat. Dimitri vyskočil, popadl mě a přitáhl si mě k sobě a položil mě na gauč.
S jeho paži stále omotanou kolem mě, ležel tak, aby byl napůl vedle mě a druhou polovinou na mě. Byla jsem příliš omráčená k pohybu.
"Ne, to není. Věř mi. Líbilo by se ti to. Chci být s tebou, Rose. Opravdu s tebou. Bez pravidel. Můžeme být spolu nejsilnější, mít vše co chceme. Můžeme být nakonec tak silný, jako Galina. Mohli bychom mít své místo, stejně jako tohle všechno. "
Zatímco jeho holá kůže byla chladná, tisknutí zbytku jeho těla ke mě
bylo teplé. Červená v jeho očích se leskla, zatímco byl prakticky tak blízko, a jak mluvil, viděla jsem v jeho ústech tesáky. Byla jsem zvyklá na
tesáky u Morojů, ale na něm ... bylo to odporné. Krátce jsem si pohrávala
s myšlenkou, že se pokusím vymanit, ale okamžitě jsem to zamítl. Pokud
mě Dimitri chtěl držet, chtěla bych zůstat pod ním.
"Nechci nic z toho," řekla jsem.
"Nechceš mě?" Zeptal se zlostným úsměvem.
"Chtěl si mě jen jednou? "
"Ne," řekla jsem, protože jsem věděla, že bych lhala.
"Co chceš tedy? Chceš jít zpět na akademii? Chceš sloužit Morojům kteří tě hodí do nebezpečí bez rozmýšlení? Pokud chceš takový život tak proč si sem přišla? "
"Přišel jsem tě osvobodit."
"Jsem volný," odpověděl. "A pokud si opravdu zamýšlela zabít mě,
budeš to mít. "Posunul se mírně a opřel si obličej blízko k mému krku.
"Dalo by se to."
"Zpackala jsem to. Už se to znovu nestane. "
"Předpokládejme, že by to byla pravda. Předpokládám, že by si byla schopna zabít mě. Předpokládám, že bys bylä dokonce schopna uniknout. Co pak? Vrátíš se domů? Vrátíš se k Lisse a necháš temnotu ducha krvácet do tebe? "
"Nevím," odpověděla jsem stroze. Byla to pravda. Moje plány byly ho najít.
"To tě budě žrát, víš. Jak dlouho bude pokračovat v používání magie, bez ohledu na to, jak daleko seš, budeš vždycky cítit ty strašné účinky. Alespoň tak dlouho, dokud bude naživu. "
Ztuhla jsem v jeho náručí a otočila tvář pryč.
"Co to má znamenat? Chystáš se s Nathanem ji zabít? "
"Co se stane s ní není můj problém," řekl. "Ty. Pokud budeš probuzena, už nebude pro tebe žádnou hrozbou. Budeš volná. Pouto se zlomí. "
"A co by se stalo s ní? Zůstala by sama. "
"Jak jsem řekl, není to moje starost. Ale být stebou je. "
"Jo? No, nechci být s tebou. "
Obrátila jsem obličej k němu tak, že jsme se dívali jeden na druhého. Ještě jednou, že jsem měla divný pocit, že jsem s Dimitrim a ne s Dimitrim. Láska a strach.
Přimhouřil oči. "Nevěřím ti."
"Věř si, čemu chceš. Nechci tě, už ne. "
Jeho rty se vytáhly do jednoho z těch děsivých úsměvů. "Lžeš. Vždycky to poznám. "
"To jepravda. Chtěla jsem tě předtím. Nechci tě teď. "Když jsem to řekla
mohla to být pravda.
Přestěhoval se ke mně blíž, a já jsem ztuhla. Pokud by se posunul ještě o půl palce, naše rty by se dotkly. "Můj zavnějšek ... moji moc, ano, ale to je něco jiného. Lepší. Ale jinak, jsem stejný, Roza. Moje podstata se nezměnila. Spojení mezi námi nezměnilo. To ještě nemůžeš nědět. "
"Všechno se změnilo." S jeho rty tak blízko, jsem pomyslela na krátký, vášnivý polibek, který mi dal v poslední době tady. Ne, ne, ne. Nemysli na to.
"Když jsem tak jiný, tak proč bych tě nutil k probuzení?Proč ti dávám na výběr? "
Trefná odveta by byla na mé rty, ale pak to vyprchalo. To byla výborná otázka. Proč byl mi dával na výběr? Strigol neměl dávat jeho oběti volby. Zabil nemilosrdně a vzal si to, co chtěl. Pokud Dimitri skutečně chtěl, abych se k němu připojila, pak mě měl obrátit jakmile mě unesl. Více než jeden den uběhl, a zahrnul mě luxus. Proč? Jestliže by mě probudil, byla bych teď stejná jako on.
To by bylo všechno mnohem jednodušší.
Pokračoval, když jsem mlčela. "A když jsem tak odlišný, tak proč jsi mě políbila zpátky předtím? "
Pořád nevěděla, co říct, a to rozšířilo jeho úsměv. "Neodpovíš. Víš, že mám pravdu. "
Jeho rty se najednou přitiskly k mím. Udělala jsem malý zvuk protestu
a snažili se marně uniknout jeho objetí. Byl příliš silný, a po chvíli jsem nechtěla utéct. Zaplavil mě stejný pocit jako předtím. Jeho rty byly studené, ale polibek pálil mezi námi. Požár a led. A měl pravdu vrátila jsem mu polibek.
Zoufalá, že část mě křičela, že to bylo špatné.
Minule, skončil polibek dřív než se to mohlo stát. Ale ne teď.
A jak jsme pokračovali v líbání, že část mě co na mě křičela se stávala slabší. Část mě, která vždycky milovala Dimitriho svým mzpůsobem jásala, jak jeho tělo cítilo proti sobě, jak zapletl jeho prsty do mích vlasů. Druhou ruku zasunul pod košili, byla studená proti mé teplé kůži. Přitiskla jsem se k němu blíž a cítila zvýšený tlak polibku a na jeho vlastní přání jej vyzdvyhl. Potom, uprostřed toho všeho, můj jazyk se lehce otřel o
ostrý hrot jednoho z jeho tesáky. Bylo to jako vědro se studenou vodou, který mě polil. S takovou silou, jakou jsem mohla sebrat, jsem sebou trhla
a vytáhla se z polibku. Mohla jsem jen hádat, že jeho pozornost byla pryč a to mi dalo chvíli úniku.
Můj dech byl těžký, celé moje tělo ho stále chtělo. Moje mysl, však byla pod kontrolou, alespoň. Bože, co jsem to udělala? Není to Dimitri to jsem věděla. To není on. Líbala jsem se s obludou. Ale moje tělo si nebylo tak jistý.
"Ne," zamumlala jsem, překvapena tím, jak uboze a prozebně to znělo.
"Ne Nemůžeme tohle dělat. "
"Jsi si jistá?" Zeptal se. Jeho ruka byla stále v mých vlasech, a násilně mi otočil hlavu tak, že jsem se mu dívala do tváře znovu.
"Zřejmně ti to nevadilo. Všechno to může být, stejně jako to bylo předtím ...jako by to bylo v chatce ... Určitě to chceš, aby to pak ... "
V chatce ...
"Ne," opakovala jsem. "Nechci to."
Stiskl rty proti mé tváři a pak se překvapivě jeho jemné stopy polibků blížily dolů ke krku. Opět jsem cítila jak mé tělo toužilo po něm, nenáviděla jsem sama sebe za tu slabost.
"Co je tohle?" Zeptal se hlasem sotva šeptajícím. "Myslíš si, chceš to? "
"Co-"
Cítila jsem to. Ostré zuby se zakously do mé kůže, když sevřel ústa na mém krku. Na chvíli to bylo trýznivé. Bolestivé a hrozné.
A pak, stejně jako to, že bolest zmizela. Nával blaha a radosti mnou projely. Bylo to tak sladké. Nikdy jsem se necítila tak nádherně v mém
životě.
Připomnělo mi to trochu jaký to bylo, když Lissa pil ze mě.
Bylo to úžasný, ale tohle ... to bylo desetkrát lepší. Stokrát lepší. Slast z kousnutí Strigolů byla větší než z Morojců. Bylo to jako být poprvé zamilovaná, radostný pocit.
Když se odtáhl, pocit všecho štěstí a zázraku v světě zmizel. Přejel rukou přes ústa, a já jsem na něj zírala širokýma očima. Můj první instinkt byl se zeptat, proč se zastavil, ale pak, pomalu jsem sáhl dovnitř sebe a bojovala proti blaženému omámení, po jeho kousnutí.
"Proč ... co ..." Moje slova byla skoro neslyšitelná. "Říkal jsi, že by to byla
moje volba ... "
"Stále ještě je," řekl. Jeho oči byly široké, jeho dech těžký.
Mu bylo stejně jako mě. "Nechtěl jsem tě probudit, Roza. Sousto, jako bylo tohle ti nic neudělá. To bylo ... no, jen pro zábavu ... "
Poté, se ústa vrátila k mému krku a pil znovu, a já jsem ztratila pojem o světě.