Vampýrská Akademie - 11.kapitola

Dívala jsem se na Marka na několik dlouhých vteřin. A konečně, i když hloupě, jsem se zeptala,
"Říkal jste ... vyléčit?"
Zíral na mě ve stejném překvapení. "Ano, samozřejmě. Ona může léčit i
jiné věci, ne? Proč ne tohle? "
"Protože ..." Zamračila jsem se. "To nedává žádný smysl.
temnota ... všechny negativní vedlejší účinky ... ty pocházejí z Lissy. Kdyby se to mohla léčit, proč by se nevyléčila sebe? "
"Protože když je v ní, je to příliš hluboce zakořeněný. Příliš svázané do ní.
Ona se nemůže vyléčit, jak se mohou ostatní věci. Ale jakmile svůj svazek vytáhla do tebe, to je jako každá jiná nemoc. "
Srdce mi bušilo v hrudi. Co on naznačoval bylo příliš směšně snadné. Ne, to bylo absurdní, období. Tam nebyl žádný způsob, jak....
Po všem, co jsme zažily. Lissa nemohla léčit vztek a deprese, jako mohla nachlazení nebo zlomenou nohu. Victor Daškov, navzdory jeho nekalých plánů, znal ohromující část o duchovi a vysvětlil nám to. Další čtyři živly byly více ve fyzické přírodě, ale duch pochází z mysli a duše. Musíte použít hodně duševní energie, aby jste mohli dělat takové věci,nemohlo být provedeno bez zničujících vedlejších účinků. Bojovaly jsme proti těmto nežádoucích účinků od začátku, prvně v Lisse a pak ve mně. Oni
nemohly prostě jít pryč.
"Kdyby to bylo možné," řekla jsem tiše, "Pak by se všichni mohli léčit. Paní Karpová by neztratila rozum. Anna by nespáchala sebevraždu. Co říkáte, je příliš snadné. "Mark nevěděl, o kom jsem mluvila, ale zjevně mu to nevadilo, co jsem chtěla říct.
"Máš pravdu. Není to vůbec jednoduché. To vyžaduje pečlivou rovnováhu,
kruh důvěry a síly mezi dvěma osobami. Trvalo to Oksaně a mě dlouho, než sme se to naučili ... mnoho let tvrdé ... "
Jeho tvář potemněla, a já jsem si mohla jen představit, že za ty léta byl rád. Můj krátký čas s Lissou byl dost špatný. Oni stím žili mnohem déle, než my. To muselo být občas nesnesitelný. Pomalu, udiveně jsem se odvážila dát pochopení jeho slov.
"Ale teď ste v pohodě?"
"Hmm." Byl tam náznak ironického úsměvu na rtech. "Já bych jen stěží
řekl, že jsme naprosto v pořádku. Je to jen tolik co může udělat, ale to
činí život zvládnutelným.
Než se uzdravý tak to trvá hodně dlouho. Je to vyčerpávající, a omezuje to její celkový výkon. "
"Co tím myslíš?"
Pokrčil rameny. "Ona může ještě dělat jiné věci ... léčení, nátlak ... ale ne na úrovni, že by, mě vždycky vyléčila. "
Moje naděje zaváhala. "Ach. Pak ... Nemohla bych. Nemohla bych to udělat Lisse. "
"Ve srovnání s tím, co děláš pro ni? Rose. Mám pocit, že ona by to brala jako spravedlivý obchod, myslím. "
Myslela jsem, na naše poslední setkání. Myslela jsem, na to jak jsem ji tam opustila, přes její přemlouvání. Myslela jsem,na to jak se cítí v mé nepřítomnosti. Myslela jsem, na to jak odmítla Dimitriho vyléčit, když jsem si myslela, že by mohla být ještě naděje. Byly jsme obě špatné kamarádky.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nevím," řekla jsem přidušeným hlasem. "Nemyslím si, že by to udělala. "
Dlouze mlčel, nechtěl mě do ničeho nutit.
Podívala jsem se na slunce, skoro jako bych mohla říct že někde tam venku. Nejspíš mohl. Přežíval někde tam v té divočině.
"Ostatní se divili, co se nám stalo. Než jsme přišli... "Sáhl do kapsy a vytáhl malý, prostý stříbrný kroužek. "Učit se léčit bude nějakou dobu trvat. Co mě znepokojuje nejvíce, pravda. Teď jste členem bdělé stráže,máte právě temnou náladu jen chvíli, to je ještě horší. Vemte si to. "
Rozšířil prsten pro mě. Zaváhala jsem a pak jsem po něm sáhla.
"Co to je? "
"Oksanino spojení s duchem. Je to léčivé kouzlo. "
Opět, mnou projel šok. Morojové vkládali kouzla do objektů s prvky živlů po celou dobu. Kůly byly okouzleny všemi čtyřimi živly, což je smrtící pro Strigoly. Victor se okouzlil náhrdelník živlem země, s využitím základní charakteru země se obrátil náhrdelník do kouzla chtíče. Dokonce i v Sydneyiním tetování bylo jakési kouzlo. Nebyl žádný důvod, aby duch nemohl okouzlit objekty taky, ale to mě nikdy nenapadlo, pravděpodobně proto, že je Lissyininy síly byly ještě příliš nové a příliš cizí.
"Co to dělá? Chci říct, jaký druh léčení? "
"Pomůže ti to s náladou. Nemůžes se jich zbavit, ale bude je to snižovat,
budete myslet jasněji. Pomůže vám z maléru. Oksana mi sním pomáhala mezi uzdravením. "Začala jsem si ho nasazovat, ale on zavrtěl hlavou. "Nechte si to, až se nebudete moci vládat. Kouzlo nebude trvat věčně. Zmizí stejně jako jakékoliv jiné kouzlo. "

Dívala jsem se na prsten, moje mysl byla najednou otevřená pro všechny nové možnosti. O několik okamžiků později jsem ho dala do kapsy kabátu.
Paul vystrčil hlavu ze zadních dveří.
"Babička chce odejít," řekl mi. "Chce vědět, proč vám to tak dlouho trvá, a chce se zeptat, proč ste nechala někoho tak starýho jako je ona čekat a jestli snesete utrpení jít s ní zpátky ".
Vybavila jsem si, jak rychlá byla Yevina chůze, zatímco já jsem se snažila
s mým zatížením. Její záda se nezdály tak špatné, ale znovu jsem si vzpomněla, že Pavel byl jen posel, a ušetřila jsem ho od svého komentáře.
"Dobře. Hned jsem tam. "Když byl pryč, zavrtěla jsem hlavou.
"Je to těžké být hodná. "Když jsem šla ke dveřím, ohlédla jsem se na Marka a napadlo mě.
"Říkal ste mi, že jít na vlastní pěst, je špatné ... ale vy nejste strážce. "
Usmál se na mě znovu, jedním smutným a pokřiveným úsměvem. "Býval jsem. Pak mi Oksana zachránila život. My se spojili a nakonec se do sebe zamilovali.Nevydržel bych být od ní oddělen, a strážit někoho jiného než ji. Musel jsem odejít. "
"Bylo těžké toho nechat?"
"Velmi. Náš věkový rozdíl ještě více skandální. "
Divný chlad mnou proběhl. Mark a Oksana byla ztělesněním dvou polovin mého života. Oni bojovali proti spojení stínem políbený.
Lissa a já jsme byly taky spojené, a to odsoudilo můj vztah, který jsem měla s Dimitrim. Pokračoval: "Ale někdy, musíme poslouchat naše srdce. A i přesto, že jsem odešel, nemohl jsem tak lehkomyslně jít po Strigolech. Jsem starý muž, žijící s ženou, kterou miluji a starám se o zahradu. V tom je rozdíl, nezapomínej. "
Moje mysl byla otřesena, když jsem se vrátila do domu Belikov. Bez
cihel, cesta zpátky byla mnohem jednodušší. To mi dalo příležitost k zamyšlení nad Markovými slovy. Cítila jsem se jako bych dostala životní
informace v jedné hodině konverzace.
Olena chodila po domě a dělala normální úkoly, vaření a uklízení. Zatímco já osobně bych nikdy nechtěla trávit své dnytímto druhem domácích úkolů, musela jsem uznat, že mě uklidňovalo být vždy s někým, kdo byl kolem, připraven vařit a starat se o mě na denní bázi. Věděla jsem, že to bylo čistě ze sobecké touhy, stejně jako jsem věděla, že moje vlastní máma dělala důležité věci s jejím životem. Neměla bych ji soudit. Přesto, že se Olena ke mně chovala jako k vlastní dceři, když mě sotva znala.


"Máš hlad?" Zeptala se automaticky. Myslím, že jedním z největších obav v jejím životě bylo to, že někdo by mohl hladovět v jejím domě. Sydneyin trvalý nedostatek chuti k jídlu dělaly nonstop starosti Oleně.
Skryla jsem úsměv. "Ne, jedli jsme u Marka a Oksany."
"Ach, to je, kde jste byli? Jsou to dobří lidé. "
"Kde jsou všichni?" Zeptala jsem se. Dům byl nezvykle klidný.
"Soňa a Karolina jsou v práci. Viktoria je venku s přáteli, ale bude ráda, že jsi zpátky. "
"Co Sydney?"
"Odešla před malou chvílí. Říkala, že se vrací zpátky do Saint Petersburku."
"Co?" Řekla jsem. "Odešla? Stejně jako, že? "
Sydney měla tupý charakter, ale to bylo náhlé i pro ni.
"Alchymisté ... no, oni jsou vždy v pohybu". Olena mi rukou ukázala na kus papíru. "Nechala ho tu pro tebe."
Vzala jsem na vědomí, a okamžitě ho otevřela. Sydneyin rukopis byl
čistý a přesný. Nějak mě to nepřekvapuje.

Rose, Promiň, že jsem musela odejít tak narychlo, ale to mi Alchymisti děláme. Jela jsem stopem zpátky do tohé vesnice ve které jsme
zůstaly a kde vyzvednu Čevený hurikán, a pak zpátky do Saint Petersburg. Zdá se, že teď, když jsem tě dovedla do Baia, mě tu nepotřebují, abych se držet kolem tebe, už ne.
Kéž bych ti mohla říct víc o Abe a o tom, co chce od tebe.
Dokonce i když mi to bylo dovoleno, není moc co říct. V některých ohledech je to pro mě velkou záhadou, jak on pro tebe. Jak jsem řekla, hodně se zabývá podnikáním, nezákonně jak mezi lidmi tak Morojci.
Jediný čas se zaplete přímo s lidmi je, když něco se vztahuje se k jeho činnosti, nebo jestli je to velmi, velmi zvláštní případ. Myslím, že
jsi jeden z těch případů, a to i v případě, že nemá v úmyslu ti ublížit, spíš
tě chce použít pro své vlastní účely. Mohlo by to být tak jednoduché, jak
chtějí ve smlouvě, kterou jako strážce, když viděl, jak si neslíbila.
Možná, že tě chce použít, abys ho chránila s ostatními. Možná, že to vše je součástí něčího plánu, někoho, kdo je ještě tajemnější než on.
Možná, že to dělá z laskavosti pro někoho. Zmey může být nebezpečný nebo jaksi, vše je v závislosti na tom, co čeho potřebuje dosáhnout.
Nikdy jsem si myslela, že mu dost záleží říci na dhampírech, ale musíš být
opatrná. Nevím, jaké jsou tvoje plány teď, ale mám pocit,že tě okolí sleduje.
Zavolej mi, jestli existuje něco, co s čím ti můžu pomoci, ale pokud se vrátíš do velkých měst za lovem Strigolů, nenechávej žádné další těla bez dozoru!
Všechno nejlepší,Sydney
P.S. "Červený Hurikán" je jmého auta.
P.P.S. Jen proto, že tě mám ráda, neznamená že si myslím, že nejsi stvořéní noci. Jsi.

Její telefonní číslo bylo přidáno na konci, nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se usmát. Protože když jsme jeli do Baia s Abe a jeho strážci,
musela Sydney nechat auto za tam, což se jí traumatizovalo téměř stejně jako Strigolové. Doufala jsem, že alchymisti by ji ho mohli nechat. Zavrtěla jsem hlavou, pobaveně, navzdory jejímu varování o Abe.
Červený Hurikán.
Jak jsem šla nahoru do svého pokoje, můj úsměv zmizel. Přes její
drsný postoj, jsem minula Sydney. Nemusí být přesně přítelem nebo je? Ale v tom krátkém čase, přišla s ohledem na můj život. Neměla jsem nic z toho, že už odešla.
Cítila zmítaná, nejistá, co mám dělat teď. Chtěla jsem přinést mír mezi mě a Dimitriho a jen jsem přinesla smutek k jeho rodině. A pokud
co každý řekl, je pravda, jsem neměla v úmyslu najít mnoho Strigolů tady
v Baia. Nějak jsem nemohla zapomenout na Dimitriho, jak bchází silnice a farmy pro příležitostnou kořist. I jako Strigol a to mě zabíjí, myslíte, že slovo Dimitri má smysl?. Pokud nebyl, vrací se na známé památky z jeho rodného města, pak by udělal něco jiného smysluplného, jakožto Strigol mohl.
Sydneyinu poznámku v poznámce jsem si ověřila, stím co jsem slyšela :
Strigolové byly ve městech. Ale ve kterým z nich byl? Kam by mohl Dimitri jít?
Teď jsem byla bez účelu. Na vrcholu toho všeho, nemohla jsem si pomoct,
ale přehrála jsem si Markova slova. Byla jsem opravdu na šílené strážní misi?
Byla jsem pošetile řítící se k mé smrti? Nebo jsem se bláznivě řítila
do ... ničeho? Byla jsem odsouzená strávit zbytek svých dnů¨hledáním? Sama?
Seděla jsem na posteli, cítila jsem, jak moje nálada klkesá a věděla jsem, že se musím ovládat. Byla jsem příliš citlivá na temné emoce tak dlouho, jak Lissa používala ducha, nemusela jsem je dále povzbuzovat.

Uklouzl jsem na kroužku, že Marek mi dal naději, že to přinese nějaké jasnosti a klid. Necítila jsem žádný výrazný rozdíl, i když, a rozhodla jsem se hledaz klid do stejného místa jako vždycky: Lissa mysl.
Byla s Adrianem, cvičili éter. Po nějaké době Adrian ukazuje rychlé studium léčení.
To byla první pravomocí Lissy k protestování, a to ji vždy
zlobilo, že on dělal větší pokrok, než ona.
"Tohle bys mohl vyléčit," řekla, a položila některé drobné hrnkové rostliny na stůl. "Pokud nechceš začít s uříznutou končetinou nebo tak něco. "
Adrian se usmál. "Kdysi jsem takhle dráždil Rose, když jsem chtěl na ni udělal dojem na léčení po amputaci nebo něco stejně absurdního. "
"Jo, a jsem si jistá, že měla chytrou odpověď pokaždý."
"Ano, ano, to ona dělala." Vypadl líp, když si na to vzpomněl.
Byla tam část mě, že jsem byla vždy šíleně zvědavá, když mluvili o mě ... ale ve stejnou dobu, jsem se vždycky cítila špatně.
Lissa zasténala a natáhla se na podlahu pokrytou kobercem. Byli v kolejním salonku, a zákaz vycházení se rychle blížil.
"Chci s ní mluvit, Adriane. "
"To nejde," řekl. Byla tam neobvyklá vážnost v jeho hlase.
"Vím, že je ještě napojená na tebe, to je nejblíž jak s ní můžes mluvit.
A upřímně? To není tak špatné. Můžeš jí říct přesně, jak se cítíš. "

"Jo, ale já chci, ji slyšel odpovídat, jako ty ve svých snech."
Toto se usmál znovu. "Dělá víc než odpovídá, věř mi. "
Lissa se narovnala. "Udělej to teď."
"Udělat, co?"
"Jdi navštívit své sny. Vždy se mi to pokoušíš vysvětlit, ale já jsem to
vlastně nikdy neviděla. Dovol mi, abych dívala. "
Věděl že je to ztráta času. "To je jako slídit."
"Adriane! Chci se to naučit, a my jsme vyzkoušeli všechno ostatní. Umím
vycítit, že je kolem mě někdy. Jen to, jo? "
Začal protestovat, ale pak se zdržel komentáře, při studiu její tváře na okamžik. Její slova byla ostrá a dožadující, netypické pro ni.
"Dobře. Budu se snažit. "
Cítila jsem jak se mi snaží dostat do hlavy Adrianova myšlenka, když jsem ho pozorovala skrz Lissu, byl neskutečný, přinejmenším. Ani nevím, co jsem očekávala. Vždycky jsem přemýšlela, jestli musel spát nebo mít aspoň zavřené oči. Zřejmě ne. Místo toho zíral do prázdna, jeho oči se uvolnily, když jeho mysl opoštěla svět kolem něj.
Očima Lissa jsem viděla některé kouzlo, které zněj vyzařovalo a jeho auru, a snažila se analyzovat každou část. Pak, bez varování, veškeré kouzlo vybledlo. Zamrkal a zavrtěl hlavou.
"Omlouvám se. Nemůžu to udělat. "
"Proč ne?"
"Pravděpodobně proto, že je vzhůru. Dozvěděla si se něco ze sledování? "
"Málo. Asi by to bylo mnohem lepší, pokud bys měl skutečnépřipojení." Opět platí, že Lissa měla nevrlý tón.

"Mohla by být kdekoliv na světě, víš, jiný čas."
Jeho slova byla doprovázena zívnutím. "Možná bychom to mohli zkusit v různou denní dobu. Byl jsem sto dostat ji ... skutečně, v těsné blízkosti této doby. Nebo někdy jsem ji chytil opravdu na počátku dne. "
"Mohla by být blízko této doby," řekla Lissa.
"Nebo v lidském denním rozvrhu v některých jiných částech světa."
Její nadšení ji upustilo. "Přesně tak. To taky. "
"Jak to, že to nikdy nevypadá jako, že něco děláte?"
Christián vešel do místnosti a díval se na Lissu na podlaze a na Adriana uvelebeného na gauči. Za Christianem byl někdo koho jsem v dohledné bobě nemohla vidět. Adrian, který by mohl odhalit ženy na míle daleko, si také okamžitě všiml nováčka.
"Kde jsi sehnal vězně?" Zeptal se.
Christián střelil varovný pohled po Adrianovi. "To je Jill." Jill Mastrano
nechala se postrčit dopředu, její světle zelené oči byly nemožně široké, když se rozhlédla. "Jill, to je Lissa a Adrian."
Jill byla jeden z posledních lidí, které bych tu čekala. Setkala jsem se sní něco málo před měsícem. Byla v deváté třídě, což znamenalo, že by byla zde v horním kampusu na podzim. Měla stejné super štíhlé tělo, jako většina Morojů, ale bylo to spárováno s výškou, která byla působivá dokonce i na upírské standardy. Její vlasy vypadaly ve světle hnědé a spadaly ji do půli zad a byly by krásné, když se dozvěděla, jak se to nosí správně. Pro tuto chvíli, to bylo jaksi chaotické, a její celkový dojem byl roztomilý, zatímco jí bylo jaksi trapně.
"A-ahoj," řekla a podívala se z očí do očí. Pokud se jí to týkalo, jednalo by se o Morojské celebrity zlaté hvězdy. Téměř to sní seklo, když se poprvé setkala semnou a s Dimitrim, díky naší dobré pověsti.
Z jejího výrazu, byla teď v podobném stavu.
"Jill se chce naučit, jak používat svou moc pro dobro místo zla" řekl Christian s přehnaným mrknutím.
To byl jeho zdrženlivý způsob, jak říct, že Jill se chtěla naučit bojovat pomocí magie.
Vyjádřil zájem předemnou, a já jsem jí řekla, aby našla Christiána. Byla jsem ráda bych měla tu odvahu, aby dala na mou radu. Christian byl v
kampusu slavný příliš, i když neslavný zároveň.
"Další nábor?" Zeptala se Lissa, zavrtěla hlavou. "Myslíš, že budeš mít
tohle kolem? "
Jill dala Christiánovi polekaný pohled. "Co to má znamenat?"
"Po útoku, spousta lidí říká, že se chtějí učit bojovat s magií, "vysvětlil Christián. "Tak mě našli, a pracovali jsme... společně jednou nebo dvakrát. Pak všichni odešli jakmile zjistili, že je to těžké, a uvědomili si, že by museli cvičit. "
"To nepomůže, že si průměrný učitel," upozornila Lissa.
"A tak teď máš nábor mezi dětmi," řekl Adrian slavnostně.

"Hele," řekla Jill rozhořčeně. "Je mi čtrnáct." Okamžitě se začervenala
nad tím, že mluvila tak směle na něj. Ten zjistil, že je zábavné, jak dělal tak mnoho dalších věcí.
"Moje chyba," řekl. "Jaký je tvůj živel?"
"Voda".
"Oheň a voda, co?"
Adrian sáhl do kapsy a vytáhl jedenu sto dolarovku. Vyštěkl to přímo. "Miláčku, udělám ti nabídku. Pokud můžeš udělat kbelík vody, který se objeví nas Christiánovo hlavou dám ti ji "
"Přidám deset," zasmála se Lissa.
Jill vypadala ohromeně, ale já jsem měla podezření, že to bylo proto, že ji Adrian nazval "miláčku." Brala jsem Adriana za samozřejmost tak často, že to bylo snadné zapomenout, že byl opravdu sexy chlap. Christián tlačil Jill ke dveřím.
"Nevšímejte si jich. Dělaj to jen proto, že žárlí, že uživatelé ducha nemohou jít do bitvy, jako my."Poklekl na výšku Lissy, která seděla na
podlaze a dal jí rychlí polibek. "Cvičili jsme v obýváku nahoře, ale musím ji odvést zpátky. Uvidíme se zítra. "
"Nemusíš," řekla Jill. "Dojdu tam sama. Nechci být žádný problém. "
Adrian vstal.
"To nejsi. Pokud tě někdo doprovodí, musí být rytíř v lesklé zbroji, to bych mohl být já. Odvedu tě a necháme tu hrdličky s jejich cvrlikáním. "Nastavil Jill své rámě.
"Půjdeme?"
"Adriane" řekla Lissa s ostrou poznámkou v hlase.
"Ale no tak," řekl a zakoulel očima. "Musím jít zpátky stejně a jste k ničemu, jakmile přijde zákaz vycházení. A upřímně,dej mi nějakou volnost. Stanovil jsem si hranice. "
Dal Lisse významný pohled, který jí říkal, že je idiot v domnění, že se chystá zapůsobit na Jill. Lissa držela jeho pohled na několik vteřin a uvědomila si, že má pravdu. Adrian byl ničema v době kdy měl tajný zájem o mě, ale chůze s Jill domů nebyla součástí nějakého velkého svádění. Opravdu byl jen milý.
"Dobrá," řekla Lissa. "Uvidíme se později. Těšilo mě, Jill. "
"Mě taky," řekla Jill. Neodvažovala se usmát na kChristiána.
"Ještě jednou díky."
"Radši se ukaž na naše další cvičení," varoval.
Adrian a Jill šli ke dveřím, ve stejnou dobu jako Avery, která vešla.
"Hej, Adriane." Avery si všimla Jill jakmile je přešla. "Kdo je tvůj Vězeň?"
"Přestane te mi tak říkat, že?" Řekla Jill.
Adrian ukázal na Avery káravě. "Pst!. Budu se tebou zabývat později,
Lazarová. "
"Já doufám, že ano," řekla zpěvným hlasem."Nechám dveře odemčené."
Jill a Adrian odešli, a Avery se posadila vedle Lissy. Zdálo se, že je dost opilá, ale Lissa necítila žádný alkohol z ní.
Lissa se rychle učila, že některé části Avery byl vždy jen temperamentní a bezstarostné, bez ohledu na otravnost.
"Ty si opravdu pozvala Adriana do svého pokoje později?" Zeptala se Lissa. Mluvila s žertem, ale tajně přemýšlela, jestli se něco děje mezi nimi. A jo, že obě, které jsme se divily.
Avery pokrčila rameny. "Já nevím. Možná. Někdy se navštívíme jakmile
vy jste všichni zastrčený v postelých. Žárlíš? "
"Ne," zasmála se Lissa. "Jsem jen zvědavá. Adrian je dobrý chlap. "
"Ale?" Zeptal se Christian. "Definuj 'dobrý'."
Avery zvedla ruku a začala zaškrtávat položky vztyčením s každým prstů.
"Je fantasticky hezký, vtipný, bohatý, vztahující se ke královně ..."
"Ty máš vybranou barvu svatby?" Zeptala se Lissa a stále se smála.
"Ještě ne," řekla Avery. "Stále testuji vody. Myslela jsem, že by byl snadný zářez na opasku Avery Lazar, ale je to trochu těžké ho přečíst. "
"Já opravdu nechci, abys ná do toho zatahovala," uvedl Christian.
"Někdy se chová jako zamilovaný 'ehm a odkopnutý' ehm typu. Jindy, zase jako nějaký romantik se zlomeným srdcem. "Lissa si výměnila pohled s Christiánem, když věděla, že to Avery nezachytila, když mluvila.
"Mimochodem, já nejsem tady abych mluvila o něm. Ale o tobě, jak tě dostat ven. "Avery hodila ruku kolem ramen Lissy, která málem spadla.
"Ven, kam? Z koleje? "
"Ne, z téhle školy. Jedeme na divoký víkend na Královský dvůr. "
"Cože, tenhle víkend?" Lissa měla pocit, jako byla tři kroky pozadu, nedivila jsem se jí. "Proč?"
"Protože jsou Velikonoce. A její královský majestát si myslel, že by bylo
'Krásné', kdybyste se mohli připojit k ní na prázdniny. "Averyin tón byl velký a pronikavý. "A protože jsem chodila ven s tebou, se táta rozhodl, že se chovám dobře. "
"Chudák zapomnětlivý bastard," zamumlal Christian.
"Tak řekl, že mohu jet s tebou." Avery se podíval na Christiana. "Můžeš jet
taky, myslím. Královna řekla, že Lissa si může přinést hosta, samozřejmě, že i mě. "
Lissa pohlédla do zářící tváře Avery a nesdílela její nadšení. "Nerada se vracím ke dvoru. Tatiana jen dál a dál, mi dává to, co si myslí, že je užitečné pro mě. Je to vždycky nuda a ubohý. "Lissa nedodala, že se tam jednou bavila, když jsem tam byla sní.
"To jen proto, že si tam nešla ještě se mnou. Bude to luxus! Vím, kde jsou všechny dobré věci. A vsadím se, že Adrian přijde taky. On může přijet jen tak. Bude to jako dvojité rande. "
Pomalu, si Lissa začala si uvědomovat, že by to mohlo být zábavné. mě a jí se podařilo najít trochu "dobré věci", které se skryly pod naleštěný povrch života u dvora. Každá další návštěva, protože byla stejně jako
ona popisovala dusný a věcný. Ale teď, jít s hristiánem a s divokou, spontánní Avery? Která měla potenciál.
Až než to Christian zničil. "No, nepočítej te mě," řekl.
"Pokud můžeš přinést jen jednu osobu, vem Jill. "
"Koho?" Zeptala se Avery.
"Vězeň," vysvětlila Lissa. Podívala se na Christiána v úžasu.
"Proč bych si sebou měla vzít Jill? Jen jednou jsem ji potkala. "
"Protože ona se chce skutečně vážně učit se bránit. Měla bys ji zavést k Mie. Jsou obě uživatelé vody. "
"Dobře," řekla Lissa vědomě. "A skutečnost, že tě nenávidí u dvora, to stím nic společného nemá? "
"No ..."
"Christiáne!" Lissa se náhle rozčílila. "Proč to nemůžeš udělat pro mě? "
"Protože nesnáším, jak se na mě dívá ta podlá královna," řekl.

Lissa to nepovažovala za přesvědčivé.
"Jo, ale až odmaturuju, budu tam žít. Budeš tam potom muset jít. "
"Jo, no, pak mi dej malou příležitost tam jít prvně."
Lissyina podrážděnost rostla. "Ach, vidím, jak to je. Musím se smířit se s jejími kecy po celou dobu, ale nemůžeš ji jít z cesty kvůli mě. "
Avery se podívala na ně a pak vstala. "Nechám vás děti, ať si to vyřešíte sami. Nezajímá mě, zda Christián nebo Vězeň jde, tak dlouho, než budem tam." Podívala se dolů na Lissu.
"Ty jdeš, ne?"
"Jo. Půjdu. "Kdyby nic jiného, křesťanské odmítnutí náhle pobídlo
Lissa více.
Avery se usmála. "Hrůza. Jdu odsud, ale vy dva byste si měli dávat pozor na pusu, když budu pryč. "
Averyin bratr Reed se náhle objevil ve dveřích. "Jsi připravená? "zeptal se jí. Pokaždé, když mluvil, vždycky to vypadalo jako chrochtání.
V Avery se blýskl další triumfální pohled.
"Vidíš? Můj bratr je galantní, přichází po procházce mezi kolejemi. Teď musel Adrian najít nový a vzrušující způsob, jak dokázat jeho rytířství. "
Reed nevypadal moc galantně nebo rytířsky, ale bylo to hezký s ním přijít pěšky zpátky do svého pokoje. Jeho načasování bylo strašidelně perfektní. Možná má pravdu o něm není tak špatný, jak lidé vždycky mysleli.
Jakmile Avery byla pryč, Lissa se obrátila na Christiána.
"Opravdu chceš aby Jill šla místo tebe? "
"Jo," řekl Christian. Snažil se jí lehnout do klína, ale ona ho odstrčila.
"Ale budu počítat sekundy, dokud se nevrátíš."
"Nemůžu uvěřit, že si myslíš, že to je vtip."
"Nevím," řekl. "Podívej se, já nechtěl, aby nám to takhle nevyšlo, v pořádku? Ale opravdu ... Já prostě nechci zabývat se vším, tím dramatem u dvora. A bylo by to dobré pro Jill. "Zamračil se."Nemáš nic proti ní, viď? "
"Já ji ani neznám," řekla Lissa. Byla ještě naštvaná víc než bych očekávala
, což bylo divné.
Christián chytil rukou Lissu, byl vážný. Ty modré oči, které tak milovala trošku zmírnil její hněv. "Prosím, já bych se to nesnažil zrušit. Pokud by to nebylo opravdu tak důležité ... "
Stejně jako to, že Lissyin hněv byl difúzní. Bylo to náhlé, jako vypínač. "Ne, ne. Jsem v pohodě vezmu Jill, i když si nejsem jistá, jestli by se potloukala s námi a dělala, co má Avery na mysli. "
"Dej Jill k Mie. A neuvidíš ji celý víkend. "

Lissa přikývla a přemýšlela, proč se tak zajímá Jill.
"Dobře. Ale neděláš to proto, že se ti nelíbí Avery, že ne? "
"Ne, mám rád Avery. Ona tě nutí se smát víc. "
"Ty se úsmíváš."
"To je důvod, proč jsem si přidal na 'více'." Christián jemně políbil Lissu na ruku. "Byla jsi tak smutná, protože Rose tě opustila. Jsem rád, že si visí venku s někým jiným. Teda, ne že může dostat všechno, co třeba nejdál ode mě. "
"Avery mi nenahradí Rose," řekla Lissa rychle.
"Já vím. Ale připomíná mi jí. "
"Cože? Oni nemají nic společného. "
Christián se narovnal a posadil se vedle ní, opřel si obličej na její rameno. "Avery je jako růže, jako bývala ona, než ste se vrátily. "
Obě, Lissa a já jsme se odmlčely, a uvažovaly, že. Měl pravdu? Před Lissou ji síly ducha začaly ukazovat, ona a já jsme žily pařmenský
životní styl. A ano, polovinu času jsem jedná mohla přijít s bláznivými nápady včas a dostat nás do problémů. Ale byla jsem někdy jako Avery?
"Nikdo tam nebude jako Rose, "řekla smutně Lissa.
"Ne," souhlasil Christián. Vrhl na ni krátký pohled a měkce ji políbil na ústa.
"Ale budou tam další přátelé."
Věděla jsem, že má pravdu, ale nemohla jsem si pomoci, cítila jsem malé bodnutí žárlivost. Také jsem si nemohla pomoci cítit malé množství starostí. Lissyin stručný výtrysk podráždění byl pryč z čista jasna. Mohla bych porozumět že chcem aby Xhristian mohl jít, ale jeho postoj byl
trochu nemravný a její žárlivost téměř starost o Jill byla příliš divná.
Lissa neměla žádný důvod pochybovat o Christiánových citech, rozhodně ne kvůli někomu, jako je Jill. Lissina náladovost mi připomněla příliš mnoho starých časů.
S největší pravděpodobností byla unavená, ale některé instinkty, možná to byla část spojení mi řeklo, že něco není v pořádku. Jednalo se o letmý
pocit, který jsem nedokázala dostat do rukou, jako voda mi proklouzla
mezi prsty. Přesto, moje instinkty měly pravdu už dříve, a já se
rozhodla chodit na kontrolu k Lisse častěji.