Smečka...5.kapitola

Pět nás vydělo části z ní zevnitř, když jsme se blížili zvenčí, věděla jsem, že Akademie byla obrovská. Přesto, její nesmírnost byla zdrcující, když jsme následovali Adne přes šumící haly. Začala na vrcholu, podlaží, kde jsme strávili většinu času od našeho příchodu. Třetí podlaží Akademie obsahovalo většinu obydlí včetně oblastí unikátních pro každé křídlo: taktické Haldis, archiv Tordis, svatyni Eydis a lékárnu Pyralis. Naštěstí, Adne si vzpomněla, že by bylo lepší popsat lékárnu mým druhům ve smečce, než je vystavit jejímu nepohodlí. Druhé podlaží ukrývalo tréninkové místnosti Akademie: odborné, mystické a bojové, plus několik dalších sídel. První podlaží nabízelo spousty skladišť na zbraně a vybavení. Také se vyznačovalo jídelnou, kuchyněmi a koupelnami pro každé křídlo Akademie.

"Proč jsou tak daleko od našich pokojů?" zeptala se Bryn. Vždycky byla znepokojená kvůli přístupu ke koupelnám. Dávalo to smysl, když strávila v koupelnách více času, než kterákoliv osoba, kterou znám, "děláním si obličeje", jak řekla. Přemýšlela jsem, jestli už Bryn zažila strach z odloučení od své make-upové kolekce.

Adne stále vysvětlovala, proč byly kuchyně a lázně na nejnižší úrovni, protože to nabízelo nejjednodušší spojení na vodní a geotermální energii, když jsme se vraceli do jídelny na večeři. Rozsáhlá místnost již bzučela aktivitou. Zahlédla jsem Tess, Connora a Sabine shromážděné u stolu. Také s nimi byl Ren, ale všimla jsem si, že mezi sebou a Sabine nechal pár prázdných židlí. Zřejmě si zatím nevyjasnili vzduch ohledně Vailu. Zastavila jsem se na své dráze, když jsem uviděla, že Ansel seděl vedle něj.

"Ach!" Bryniny ruka vylétla k ústům, když následovala můj pohled. Její oči přetékaly. Slza vytryskla koutkem mého oka. Ren měl pravdu. Ansel se ošíval, ale v jeho tvářích bylo víc barvy, než když jsem ho poprvé spatřila v Denveru.

Tess nás uviděla a zamávala. Žaludek mi zavrčel, když jsme se usadili kolem stolu. Během několika minut byly mísy pikantní rybí polévky a vrchovaté mísy těstovin předány kolem stolu, stejně jako láhev citronového likéru, který Connor vyrábí s rozkvětem.

Jeden doušek jasně žluté směsi měl dost čerstvých citrónů k zakousnutí udeřila do mého jazyka, následující ránou, která mě málem shodila z židle.

"Co to je?" Masonova tvář byla sevřená.

"Limoncello." Connor se zasmál. "Místní specialita."

"Wow." Sabine si olízla rty se zachvěním. "To je… něco jiného."

"Něco dobrého," řekl Nev, servírující další talíř těstovin.

"Už kazíš děti?" Ethan se blížil ke stolu. Překvapeně jsem se na něj podívala. Byla jsem tak zaneprázdněná kosením jídla, že jsem si nevšimla, že v naší skupině chyběl.

"Což umím nejlépe," řekl Connor, podávajíc znovu láhev kolem. "Chceš vytáhnout židli? Dnes večer je opravdu dobré jídlo. Měli bychom obhajovat delší pobyt v Itálii."

Přidání Ochránců k Haldiskému týmu přeplnilo stůl, i s počtem Hledačů, které jsme ztratili v několika posledních dnech.

"Vezmeme-li v úvahu, co jde asi dolů, doufám, že jídlo bude dobré," řekl Ethan. "Každé jídlo může být naše poslední."

"Díky za zničení chutě k jídlu." Bryn na něj vyplázla jazyk a pak se usmála na Ansela.

Vidíc ho se krátce usmát zpátky na ní, na mě mělo větší vliv než limoncello. Zkřížila jsem prsty, přejíc si každou kapkou mého bytí, aby se k nám Ansel doopravdy vracel.

Sabine si odsunula židli, takže bylo vedle ní místo pro Ethana. "Pojď sem."

Ethan se podíval na ní a pak pryč. "Vlastně nejsem hladový. Jenom jsem zdravil."

Bez dalšího slova se otočil a odešel z jídelny.

"Je vždycky tak mrzutý?" zeptal se Mason s nudlemi visejícími z koutků úst.

Nev ho s úsměvem šťouchl loktem. "Ty nemáš vůbec žádné vychování, co?"

"Jsem divoké zvíře, člověče," řekl Mason, stírajíc si rajčatovou omáčku z brady. "Co můžu říct?"

"Ethan je stále trochu nesvůj ohledně Ochránců," řekla Adne. "Neberte to osobně." Chlemtala svojí polévku bez zábran. Vypadalo to, že všichni byli unavení, jakkoliv jednoduchá nabídka byla. Co řekla o Ethanovi mi nesedělo v mysli. Ethan byl jistě otevřený s jeho nenávistí, když jsem se poprvé ukázala, ale hodně se od té doby změnilo- včetně jeho postoje. Tohle ráno nás bránil Silasovi. Tak proč to řekl a pak s námi odmítal jíst? Nedávalo to smysl. Moje otázky zmizely, když Bryn podala mísu atraktivního čerstvého ovoce.

Zatímco zbytek nás pokračoval se svými věcmi, Sabine se nimrala v jídle. Strávila asi deset minut vytvářením vzorů svými těstovinami, než vstala, mumlajíc něco o tom, že je unavená, a pospíchala ven z místnosti.

Sledujíc ji, Connor se zasmál a zavrtěl hlavou.

"Co se děje?" zamračila se Adne.

"Nic," řekl Connor, ale usmíval se jako blázen.

Podezření bzučelo v mém uchu jako komár. Neschopná potlačit svou zvědavost, omluvila jsem se od stolu. Nebyla jsem si jistá, proč jsem ji následovala, ale něco mě neodolatelně táhlo za Sabininou jasmínovou stopou. Navíc, pokud bych se snažila sníst další sousto, pravděpodobně bych upadla do bezvědomí.

Sabine následovala zakřivenou chodbu prvního patra vstupu do zahrady. Měla jsem děsivý pocit déjá vu, že jsem se touto cestou ubírala včera v noci. Nakoukla jsem přes skleněné dveře, ale zahrada rozkvetla do plné, svěží slávy ve dvou dnech od té doby co Tkalci přestěhovali Akademii do Itálie. Závěsné vinice, ovocné stromy a husté živé ploty blokovaly můj výhled.

Vklouzla jsem do zahrady, měníc se do vlčí podoby, takže jsem mohla chodit po cestě na tichých tlapkách. Vina mě kousala v patách, ale nemohla jsem zahnat podezření, že se v této zahradě stane něco důležitého- něco, co ovlivní mojí smečku. Jako alfa jsem to musela vědět.

Pohybujíc se podél cesty, v blízkosti živého plotu, takže jsem nemohla být povšimnuta, následovala jsem, co jsem myslela, že byl zvuk hlasů. Tiché, ale vytrvalé, jako bublavý zvuk vzdáleného proudu. Skoro jsem dosáhla srdce zahrady, když jsem zahlédla dvě postavy. Jejich těla se strašidelně stříbrně leskla v jasném závoji vrhaném téměř plným měsícem. Skrčila jsem se za kmenem nejbližšího stromu, nechávajíc mě stíny zakrýt.

Sabine se zastavila před kamennou lavicí, kde Ethan seděl. Ethan dál brousil dýku; nevzhlédl.

"Nemůžeš to dělat navěky, víš?" řekla.

"Dělat co?" Držel oči dole; čepel dýky vypadala v měsíčním světle zářící.

"Ignorovat mě."

"Není to nic osobního."

"Samozřejmě, že je."

Jeho ramena se po jejích slovech trochu shrbila, ale nepromluvil.

Šelestění křoví na druhé straně stromu upoutalo mojí pozornost. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nevyjekla, když se hnědý vlk vyplížil z podrostu.

Callo?

Vycenila jsem na Shaye zuby. Co tu děláš?

Stejně jako jsem chtěla se Shayem strávit čas o samotě, takhle jsem si to nepředstavovala.

Chtěl jsem se tě zeptat na to samé. Když jsi odešla od večeře, myslel jsem, že by ti mohlo být zle a chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Pak, když jsem tě uviděl změnit se do vlčí podoby venku v zahradě, přemýšlel jsem co se děje.

Moje uši se zploštily. Nic. Vypadni odsud.

Naklonil hlavu s hnědými chlupy ke mně, zelené oči zvědavé a pozorné.

"Chci s tebou jenom mluvit." Sabinina slova prořízla noční vzduch.

Ethan se nepohnul; tiše stál. Čekal.

Shayovi uši se mihly, když ke mně dolehl jeho hlas. Je to Sabine? Udělal krok vpřed. A Ethan?

K zemi! Kousla jsem ho do ramene.

Hej! Vycenil zuby, ale o chvíli později jeho jazyk volně visel ven. Špehuješ je.

Blýskla jsem vlastními špičáky. Nebuď směšný.

To je pěkně ubohý pokus o popření, Cal. Otočil se, nadmul zpět do křoví. Kromě toho, tam je o hodně lepší úkryt než tady. Tam, kde právě jsi, si tě určitě všimnou.

Zírala jsem, jak jeho hnědé tělo ve tmě zmizelo. O chvíli později jsem cupitala po zemi za ním.

Naše těla se smáčkla dohromady mezi silnými větvemi.

Nechala jsem samu sebe přitulit k jeho srsti, užívajíc si, jak se naše vůně v nočním vzduchu míchaly. Připomnělo mi to naše první společné dobrodružství jako vlků. Dlouhý noční lov, po kterém jsme se dosyta najedli a pak se spolu schoulili ke zdřímnutí pod úkrytem borovice nebo zastrčení pod obrovským kmenem padlého stromu. Sledujíc zlatavě hnědého vlka vedle mě, bodlo mě u srdce touhou po této svobodě.

Nepřetržitých hodinách, kdy divočina a svět patřily jen nám.

O píď víc; neviděla jsem. Strčila jsem svým čenichem do jeho ramene, omlouvajíc se, za zkroucení těsněji k němu.

Věděl jsem, žes špehovala. Odsunul se dál do dutiny, štípajíc mě láskyplně do čelisti.

Buď zticha; chci vědět, co se děje.

Ale jak jsem se dívala na bledé siluety Ethana a Sabine, položila jsem hlavu na Shayovy přední tlapy. Položil si svojí bradu na zadní část mého krku, dávajíc mému uchu hravé olíznutí.

Proč se vlastně staráš, co dělají?

Protože to je Sabine a Ethan.

Dobrý postřeh.

Ethan konečně zvedl bradu k pohledu na Sabine, která si ruce opřela v bok, když ho pozorovala.

Vrátil dýku do pochvy a povzdechl si. "Dobře. O čem se mnou chceš mluvit?"

"Ráda bych, aby ses mi přestal vyhýbat."

"Nevyhýbám se ti." Posadil se trochu rovněji.

"Opravdu?" Sabine se usmála. "Mohl jsi mě oklamat."

Ethan se zvedl a šel sám po cestě od ní. Sabinin smích jako zvon zazněl nočním vzduchem.

"Podívej, děláš to právě teď."

Otočil se, vrtíc hlavou. "Nejsem moc pro společnost. Obzvláště společnost vlků."

"Chápu." Sledovala jeho ústup směrem k růžím, těžkým s červenými květy zčernalými stíny. "Tak to je důvod, proč na tom tak tvrdě pracuješ."

Zastavil se a zamračil se na ni. "Promiň?"

"Děláš všechno, co můžeš, abys zůstal daleko ode mě, i když to není to, co chceš."

Jeho vlastní smích byl krutý, ale jeho slova byla na pokraji strachu. "Od kdy ty víš, co já chci?"

"Vím to pokaždé, když se na mě podíváš."

Hej. Shay se posunul blíže ke kraji křoví.

Ššššš! Kousla jsem ho do ramene, ale o úder srdce později jsem se posunula vedle něj.

Ethan stál na místě jako zkamenělý. Sabine udělala další krok k němu.

"Trávit se mnou čas není žádná zrada tvého bratra," řekla.

Ucukl zpět. "Jak jsi-"

"Tess mi to řekla," přerušila ho. "Myslím, že má o tebe starost."

"Tohle není její věc," řekl roztřeseným hlasem. "Neměla by se do toho plést."

"Nemyslím, že by se do toho chtěla plést." Sabinin hlas se vlnil jako kouř v nočním vzduchu. "Kvůli tomu jsem přišla já."

Díval se na ni, divokým pohledem, vypadajíc jako králík chycený do pasti. Natáhla ruku a položila svou dlaň do středu jeho hrudi.

"Nijak zvlášť se od tebe neliším, Ethane. Bez ohledu na to, co sis mohl myslet. Cítíš, jak tvé srdce závodí?"

Podíval se na její štíhlé prsty a přikývl.

Její druhá ruka chytila jeho a přitiskla na svou hrudní kost. Neodtrhla oči od jeho obličeje. "Jako moje."

Zvuk se vynořil z jeho hrdla, ostrý výkřik někde mezi radostí a bolestí. Jejich dvě siluety se staly jednou, tmavá změť končetin, když se natáhl a přitáhl Sabine k sobě, líbajíc ji.

Nízký smích naplnil mou mysl. To je náš signál. Pojďme.

Ale… Zírala jsem na propletený pár, uchvácena scénou, i když jsem věděla, že to už více nebylo místo na pozorování.

Pojď, Cal. Shayovy zuby jemně uchopily límec mého krku. Tvoje otázky jsou zodpovězené. Byla bys šťastná, kdyby kdokoliv viděl naši noc v zahradě?

Bojovala jsem s nutkáním zavrčet na něj. Už jdu, dobře, přestaň mě tahat. Nejsem štěně.

Za námi jsem uslyšela Ethanův nízký sten a pod srstí zrudla.

Vidíš. Shay vylezl z křoví směrem ke vchodu zahrady.

Vykradli jsme se ze zahrady na tichých tlapkách. Když jsme byli bezpečně ve stínu dveří, proměnili jsme se a vklouzli dovnitř Akademie.

"Válka vytváří podivné spojence." Shay se usmál. "Dobře pro ně."

"Myslím."

"Nesouhlasíš?"

"Je to trochu zvláštní." Zamračila jsem se. "Hledač a Ochránce?"

"Není to poprvé," opáčil. "Monroe a Corrine-" "Jsou oba mrtví," přerušila jsem ho, stále se trápíc tím, co jsem viděla. Chtěla jsem, aby byli šťastní, ale lásky, které jsem tu viděla, skončily všechny hroznými ztrátami. A bitva našich životů stále pokračovala. Bála jsem se o Sabine a Ethana. Bála jsem se o každého z nás.

"Tohle je jiné," řekl. "Sabine není připoutaná Strážci. Je tady, v bezpečí, a může si dělat, co chce. Pravděpodobně poprvé v životě."

Pomalu jsem přikývla.

"Stále se bojíš?" Jeho ústa se zvlnila, když sledoval moje svraštěné obočí.

"Nemůžu si pomoct." Vzpomněla jsem si na Tessin vzlykot, když Lydia zemřela.

Jeho ruce mi sklouzly kolem pasu. Moje ruce mu přešly po hrudi, ale jen spočinuly poblíž jeho srdce, netlačily ho pryč.

Zkroutila jsem prsty v jeho košili, přitahujíc ho blíž.

"Co to děláš?" zeptala jsem se, všimnouc si lstivého výrazu v jeho tváři.

"Uvolni mysl," zamumlal a sklonil se, aby mě políbil.

"Počkej." Tentokrát jsem ho odstrčila. "Měli bychom jít-"

Co jsem myslela, jako pozvání do mého pokoje odumřelo na mých rtech, když se stal velmi klidným. Jeho paže mě stále objímaly, ale mohla jsem přísahat, že přestal dýchat.

Zvuk jako prolínání kašle a vrčení se odrazil od zdí na chodbě za mnou. Shayovy prsty se zabořily do mých boků a já věděla, kdo tam byl, sledujíc nás.

"Nenechte se rušit." Ren se k nám pomalu dostal, vykračujíc si. "Nevadí. Rád jsem přerušil."

Shayovo odpovědné vrčení vibrovalo skrz moje končetiny. Stále opojené z našeho tajného setkání v zahradě, moje smysly byly příliš zaměstnané obtočením rukou kolem Shaye a varováním Rena vlastním zavrčením. Ale to byly instinkty, které jsem ignorovala. Vykroutila jsem se z jeho sevření, polohujíc se mezi ně.

"Příměří, vzpomínáte?" Vycenila jsem na ně zuby.

"Nevypadá to, že by hrál fér," řekl Ren.

"Vůbec nehraju." Shay se zasmál. "Pro mě to není hra."

Ren se naježil. "Víš, že to není to, co myslím."

"Nechte toho." Zdvihla jsem ruce, ujišťujíc se, že žádný alfa nepřistoupí o krok blíž k druhému. "Nedělejte to."

"Prostě bych rád pochopil, cos dělala sama s ním." Ren nespouštěl oči z Shaye.

"Nic," řekla jsem. "Povídali jsme si, Rene. Pořád můžu se Shayem mluvit sama."

"Pro mě to nevypadalo, že byste mluvili," řekl Ren.

"On má pravdu." Shay se uličnicky zasmál.

"Podívejme se, co můžu udělat s tím hezkým úsměvem." Ren se na něj vrhl.

Otočila jsem se a udeřila Rena pěstí do hrudi. Znejistěl a překvapeně se na mě podíval.

Vlk ve mně zavyl frustrací. Jak jsem je měla udržet, aby se vzájemně nezabili?

"Myslím to vážně. Neublížíte si," zavrčela jsem. "Ne přese mě."

Shay se zasmál. "Pěkný úder, Cal."

Otočila jsem se a kopla Shaye do břicha, posílajíc ho narazit zády na zeď.

"Co to sakra?" vykřikl, mnouc si břicho.

"Mluvím k vám oběma!" Hlava mi tepala. "Jak to mám udělat více jasné? Přestaňte se snažit získat navrch. Oba jste celkem osli. Nemůžu to vydržet."

Shay sebou trhl a já zalitovala svých slov. Moje frustrace vznikla z neschopnosti vykonávat své vlastní touhy, stejně jako z nepříjemnosti regulování jejich množství testosteronu.

"Má pravdu," řekl Ren.

Shay se na něj zamračil, než stočil své oči ke mně. Když jsem se setkala s jeho pohledem, ustoupila jsem, otřesená bolestí, kterou jsem tam viděla.

"Tak co tedy?" zeptal se. "Na ničem, co se mezi námi stalo, teď nezáleží? On je tady, a se vším tím je konec?"

"Ne, Shayi…" Slova se tvrdě tlačila ven, když se moje srdce bouřilo proti mé mysli. Viděla jsem záblesky zahrady opět se koupající v měsíčním svitu.

Cítila jsem teplo Shayovi kůže na mé. Vzpomněla jsem si na probuzení se zabalená v jeho rukou, jen plná touhy znovu z jednoduchého pohledu na něj spícího vedle mě. Krev mi řvala v uších. "To není to, co jsem měla na mysli."

"Co se stalo?" Renův hlas byl jako přehrada proti záplavě vzpomínek.

Shay otevřel ústa k odpovědi, ale můj tvrdý pohled ho umlčel. Držel můj pohled po dlouhou dobu. Moje krev v žilách ztuhla, když jsem viděla, jak moc ho tahle výměna názorů zranila.

"Nic," řekl Shay, odvracejíc se. "Dobrou noc."

Dívala jsem se na jeho ústup, uzel v mém břiše se utahujíc, dokud ta bolest nebyla téměř nesnesitelná.

"O čem to mluvil, Callo?"

Donutila jsem se obrátit k Renovi. Když jsem se setkala s jeho temnýma, ustaranýma očima, zavrtěla jsem hlavou.

"Nech to," řekla jsem tiše. "Prosím, prostě to nech být."

Jeho ústa se stáhla do tvrdé linie, ale přikývl. "Můžu tě alespoň doprovodit do tvého pokoje?"

"Ne," řekla jsem, můj hlas třesoucí. "Myslím, že by bylo lepší, kdybys nechodil."

Cítila jsem se prázdná a Ren byl moc dobrý ve čtení mých emocí. Část mě stále nemohla uvěřit, že byl tady. Že přes všechno, co jsme ztratili, on byl zachráněn. Přála jsem si, abych mu mohla říct, jak moc pro mě znamená mít ho blízko, jak moc sil jsem získala věděním, že jiný alfa bude v tomto boji. Ale následování mých myšlenek by mě dostalo do vážných potíží. Kdybych ho nechala hrát roli utěšitele, když jsem se cítila takhle zranitelně, udělal bych nakonec něco hloupého.

"Dobře." Viděla jsem v jeho očích záblesk hněvu, než se rozešel na opačnou stranu než Shay v opatření. "Sladké sny, Lily."

Když byli oba z dohledu, toulala jsem se, mírně omámená, zpět ke schodům, pomalu vystupujíc do třetího podlaží a mému pokoji. Přemýšlela jsem, jestli spánek přijde.

Přesto jak unaveně byly moje končetiny cítit po chaosu bitvy a tajné záchranné misi, má mysl byla v šílenství.

Nevybráním si druha, byla jsem nucena vést sama. Byla jsem na to dost silná? Svoboda samoty kroužila v mých žilách, stejný díl radosti jako hrůzy. Když jsem dosáhla svého pokoje, zastavila jsem a dívala se několik minut na dveře, předstírajíc, že se každých pár vteřin nedívám na další dveře podél chodby. Shayovy dveře.

Klejíc si pod nos, vzdala jsem snahu ignorovat táhnutí do jeho pokoje. Váhala jsem venku. To s Renem bylo horší druh chyby. Odcizila jsem se oběma z nich, ale víc jsem se starala o to, jak jsem zranila Shaye. Zlobil se ještě? Věděl, že jsem s ním chtěla být sama od té doby, co jsme se Adne a já vrátily z Vailu? Bude mě stále chtít s vědomím, že jsem se snažila udržet rovnováhu mezi dvěma alfa samci?

Zaklepala jsem na dveře, proklínající můj vlastní nedostatek přesvědčení.

"Kdo je to?"

"Tady Calla."

Přiměl mě stát v tmavé chodbě alespoň dvě minuty, než otevřel dveře. Měl na sobě čistě bílé tričko s výstřihem do véčka, které nabízelo škádlivý pohled na hrudní svaly a lehké bavlněné námořnické kalhoty od pyžama. Měla jsem podobnou, ale trochu více ženskou sadu oblečení na spaní ve své zásuvce. Zřejmě byly Hledačskou standardní záležitostí.

"Co?" Jeho nepřátelský tón mi řekl Nezapomněl jsem, co se stalo v přízemí.

"Můžu dál?"

Odešel pryč, nechávajíc dveře otevřené. Následovala jsem ho do místnosti a zavřela za sebou dveře. Můj puls začal skákat s vědomím, že jsem s ním byla sama v jeho ložnici. Čekala jsem na tento okamžik celý den, ale teď, když jsem tam byla, cítila jsem se nejistá. Nervy chřestily mými kostmi. Pokud si Shay myslel, že mi nemohl věřit, všechno, za co jsem bojovala, by se rozpadlo.

Shay se natáhl na posteli. Měl velmi starou knihu opřenou o hruď.

"Co je to?" zeptala jsem se.

"Scionské učení," řekl. "Zdá se, že být Vyvoleným znamená dostat domácí úkol."

"Domácí úkol od Silase?"

"Jo."

Zůstala jsem pár kroků od postele a pozorovala ho. Jeho štíhlé tělo, opřené o polštáře, dělalo mou kůži cítit elektrickou. Přála jsem si, aby vzhlédl a natáhl po mně ruce. Držel se svého zájmu o knihu.

"Tak jak dlouho budeš bláznit?" zeptala jsem se. Neodpověděl.

Povzdechla jsem si. "Shayi, nesnažím se ti ublížit. Jen si myslím, že by byl špatný nápad hodit Renovi do tváře, co se mezi námi děje. Mohlo by to všechno zničit."

Shay se zasmál. "Způsob použití psí metafory."

"Víš, co myslím."

Také jsem věděla, že v tom bylo víc, než držení Renova temperamentu pod kontrolou, ale nebyla jsem si jistá, že by Shay mohl zvládnout tu informaci. Chránění Rena bylo nutné. Nechtěla jsem přiznat, jak bylo příjemné mít ho zpátky, být znovu v jeho blízkosti. Ale neustálé bzučení doufání, které doprovázelo Renův návrat, mě činilo cítící se hůř, o čem jsem věděla, že jsem musela dělat se Shayem. Zloba se vlnila v obou jejich očích, kdykoliv se alfové podívali na druhého, na okraji výbuchu. Stejně, jako jsem chtěla Rena vedle mě, Shay musel vědět, že jsem ho neopustila. Neměla jsem ponětí, jak bych mohla vyvážit sílu mezi těmi dvěma muži bez toho, aby se Shay cítil odmítnutý. Udělala jsem strašný nepořádek. Shay byl nahněvaný a můj instinkt byl defenzivní, ale to by nic nevyřešilo.

Odhodil knihu stranou, dívajíc se na mě. "Hele, uvědomuju si, že jsem blbec. Omlouvám se. On vynáší to nejhorší ve mně. Vždycky."

"Prvním krokem k nápravě je přijmout, že máš problém," usmála jsem se.

Zasmál se, ale o chvíli později se jeho temný výraz vrátil.

"Nemůžu zastavit ty otáčky, ve kterých můj mozek právě je," řekl. "Snažím se zjistit, co znamená být Scion, ale všechno, co chci udělat je zjistit, kde jsou mí rodiče."

"Logan nic neřekl?" Sledovala jsem Shayův hrudník zvednout se poklesnout těžkým povzdechem.

"Hraje tvrdě… nebo tak něco," řekl. "Ano nevím, jestli věřím, že jsou naživu. Nemůžu o nich přestat přemýšlet… a vím, že to není to, na co bych se měl právě zaměřit."

"Nikdo tě za to nemůže vinit, Shayi," řekla jsem. "Samozřejmě, že chceš najít svoje rodiče."

"Dokud prvně nezachráním svět," řekl.

"Myslím, že v tom je spojenířetězy," řekla jsem s úsměvem.

"Řetězy spojenými s kovadlinami," řekl.

"Když už o tom mluvíme, máme naší vlastní bagáž a myslím, že jsi připravena k tvému dotažení zpět k oltáři."

"Shayi-" Malé vrčení vyšlo, když jsem promluvila.

"Víš, že mám pravdu," řekl. "Ren si myslí, že mu patříš; vždycky si to myslel."

"Je alfa," řekla jsem, nechtíc bránit Rena tak, jako se snažit Shayovi vysvětlit situaci. "Pořád mě vidí jako svou družku."

"A ty se tak vidíš?"

"Je to složité." Podívala jsem se na zem. Neuspokojivé, Callo. Neuspokojivé.

"Možná to je důvod, proč s ním znovu kolem mám pocit, jako bys mě už nepotřebovala."

"Jak si to můžeš i jenom myslet?" zeptala jsem se, zabraňujíc přímé odpovědi. "Jsi Scion. Jediný důvod, proč Hledači můžou porazit Strážce."

"Myslel jsem, že Ren je nejlepší nadějí na vítězství v této válce."

"Potřebujeme Rena," řekla jsem, ignorujíc jeho rozzlobený pohled. "Mohl vytvořit nebo rozbít spojenectví Ochránců. Ale všichni Ochránci na světě nemůžou dělat nic s přízraky. Ty ano."

"A přesto to nevypadá, že mě bereš kamkoliv s sebou," řekl. "Vlci jsou to, na čem ti záleží. Více než na čemkoliv."

"Samozřejmě, že ano," řekla jsem. "Jsem alfa."

"Jako já," řekl. "Tolik, jako je Ren. Jsem nejnovější ve smečce- to je všechno."

"Já to vím, Shayi." Zamračila jsem se. "Ale myslím, že postrádáš pointu."

"Ty jsi ta, kdo ji postrádá, Callo." Jeho úsměv byl chmurný. "Myslíš, že mi záleží na tom, že jsem Scion, jestli tě ztratím? Protože tak to není. Na ničem z toho nezáleží. Ty jsi důvod, proč musím vyhrát tuhle válku. Ne pro Hledače. Ne pro někoho jiného. Všechno je to pro tebe."

Můj puls bušil v mých žilách, těžký jako bubnové basy. Lehl si na záda na postel, zírajíc na blikající světlo hvězd nad námi. Sledovala jsem ho a přemýšlela, co dělat. Nepotřebovala jsem ho. Nechtěla jsem ho potřebovat. Pokud jsem měla vést, bojovat tuto bitvu, nemohla jsem si dovolit potřebovat nikoho. Ale to neznamenalo…

Když jsem si uvědomila, co se stalo, co jsem chtěla, aby se stalo, vyschlo mi v ústech. Pak moje srdce zrychlilo, odpovídajíc vzplanutí tepla v mé krvi.

"Nepotřebuji tě, Shayi." Nemohla jsem skrýt chraplavou hranu svých slov.

Shay zabručel, aniž by se na mě podíval. Neviděl, když jsem si stáhla košili.

"Ale chci tě," řekla jsem. Moje srdce bylo cítit, jako by bylo v mém krku. Surová zranitelnost jako nic, co jsem kdy cítila, ve mně vířila, a já jsem věděla, že tohle byla skutečná láska. A to bylo děsivé.

Nakonec se ke mně otočil, odhrnujíc si vlasy z očí. "Ty chc- hej." Posadil se, houpajíc nohama přes okraj postele, ale nepostavil se.

Pomalu jsem šla k němu. "Kdybych tě potřebovala, nebyla bych to já."

Neodpověděl, ale viděla jsem, jak se jeho ohryzek pohnul nahoru a dolů, když polkl.

"Rozumíš mi?" zeptala jsem se. Moje ruce se třásly.

Svádění pro mě bylo nové. Bála jsem se, že mě Shay odmítne, ale teď jsem byla ten, jehož nervy byly vyhrocené jen při pomyšlení, že byl Shay příliš rozzlobený, aby mě přivítal ve své náruči. Co když mě vyhodí ze svého pokoje? Omezení položená na ženy alfů mi neumožnily být pronásledovatel, vždycky jsem mohla být jen sledována. Tajemné fungování romantických vztahů pro mě bylo stále neznámé. Nepomohlo, že můj puls závodil takovým tempem, že jsem si myslela, že prolomí zvukovou bariéru.

"Jo." Shay si musel odkašlat, aby to slovo vyslovil.

Posunul ramena zpátky, uvolňujíc se, opírajíc se o lokty v opatrné, ale povrchně ležérní póze. "Myslím."

"Myslíš?" Byl jsem od něj jenom třicet centimetrů.

Pomalý úsměv se přesunul na jeho ústa. "Pomohlo by, kdybys mi to ukázala."

Zastavila jsem ve svém postupu. Ukázala? Jsem tady tak mimo z mojí ligy.

"Dokud…" Stále se usmíval. "Mě nebudeš chtít."

V jeho hlase nebyl ani náznak strachu nebo pohybnosti, jen záblesk v jeho očích, který je činil živé. Viděla jsem v nich výzvu. Vlk ve mně zavrčel na provokaci jiného alfy.

Nebyla to věc udělání volby. Čistý instinkt řídil můj postup. Stála jsem nad ním, tisknouc dlaně po obou jeho stranách, nutíc ho ležet na zádech. Moje rty se zvlnily, přičemž špičáky se zostřily. Zhluboka jsem se nadechla, přemýšlejíc, jestli se mě bojí. Ale ostrý pach strachu ve vzduchu neotálel. Jen Shayova vůně, bouřkové mraky praskající bleskem, kroužící kolem mě, smíchané s zakouřeným jantarem naší vzájemné touhy.

"Tohle není volba," řekla jsem, moje slova chraplavá. Rovnováha. Mám udržet rovnováhu. Sakra. Bylo to mnohem, mnohem těžší, než jsem si kdy uvědomovala. Tolik jsem ho chtěla.

I když jsem bojovala proti mé vášni, snažíc si připomenout, že, bych tu neměla být- v Shayově pokoji, na jeho posteli- moje odhodlání se vypařilo. Byl prostě příliš blízko, jeho kůže moc teplá a příjemná. A já ho milovala.

Vlk uvnitř mě zavyl pro druha. Přitažlivost jeho těla byla magnetická, nemohla jsem se odvrátit.

"Není?" Shay se usmál. "Co to tedy je?"

"Chyba v úsudku," řekla jsem, ačkoliv to neznělo přesvědčivě.

"Pracuje pro mě." Shayovy špičáky byly ostré. Jeho paže se omotaly kolem mě, táhnouc mě na postel. Převalil se, tisknouc mě pod sebou.

"Miluju tě," zašeptal, než mě políbil. Vrátila jsem mu polibek, bolestivě blízko k němu.

"Vím, že mě nepotřebuješ, Cal," řekl, pohybujíc mi rty po krku. "To je důvod, proč tě miluju. Ale chci, abys věděla, že patřím vedle tebe, s tebou. Nemůžu pro tebe být jedna volba, ale chci pro tebe být tvůj druh. Tvůj alfa."

Jeho slova mnou otřásla, elektrický proud touhy.

Tolik pochopil o tom, kdo jsem byla. Co jsem chtěla. Jak jsem žila a milovala. Teplo vířilo v mých končetinách. Sklouzla jsem rukama pod jeho košili, běhajíc prsty přes svaly na zádech. Přetáhl si košili přes hlavu.

Moje srdce se zadrhlo při pohledu na jeho vyřezávaný trup ustupujícím řezu jeho boků, zbytek jeho těla zakrytý pouze stahovacími kalhoty od pyžama. Ty jsem v příštím okamžiku stahovala pryč taky.

Když byl zbytek mého oblečení sloupaný, pohřbila jsem přetrvávající pochybnosti. Jedna noc ohýbání mých vlastních stanovených pravidel pro ujištění, že Shay nebyl zraněn. Byl?

Bez ohledu na následky, když se Shaovy ruce a ústa pohybovaly po celém mém těle, věděla jsem, jak hloupá byla moje otázka. Nevklouzla jsem do Shayova pokoje pozdě v noci, abych ho zbavila pohybností o mých pocitech. Byla jsem tu kvůli sobě.

Zavinula jsem mu prsty do vlasů, přitahujíc si jeho tvář blíž k mojí.

"Miluju tě, Shayi," řekla jsem. "Vždycky."