Můj otec zavrčel, sklonil nízko svůj čenich, když se pohyboval, sleduje Emila.
Alfa Baneů otřásl sliny z jeho čelistí v konečném zavytí.
Oba skočili, narazili do sebe takovou silou, že jsem myslela, že se jejich kosti rozbijí.
"Callo!"Connorův řev mě přiměl odtrhnout pohled od zápasících vlků. "Pomož nám!"
Ethan si přitáhl Sabine k hrudi a nadzvedl ji. "Dýchá, ale myslím, že je zraněná."
Sabine v jeho rukou sebou zaškubala a tiše zasténala.
"Jistota je jistota,"řekl Connor a zachytil můj pohled.
Přikývla jsem, přeměnila se, aby se kousla do zápěstí. Vzala jsem Sabininu bradu do dlaní, otevřela jí ústa a přitlačila svou krvácející ruku na její rty. Okamžitě začala polykat.
"Pokud je zraněná, není to zlé,"řekla jsem, když pila. "Možná zlomená kost nebo dvě."
"To není zlé?"zeptal se Ethan, hladil ji po vlasech.
"Ne pro nás,"řekla jsem.
Sabinina víčka se prudce otevřela. Odtáhla mi ruku a otřela si ústa.
"Díky."
"Bez problému." Zakryla jsem si ránu na zápěstí, abych zastavila krvácení a nechala propíchnutí zavřené.
Její pohled se přemístil na Ethana. Jeho ohryzek se posunul nahoru a dolu, když těžce polkl a přejel jí prsty po tváři.
"Ethane,"zašeptala.
Vzal její třesoucí se tělo do svých rukou. "Už je konec"
Částečně měl pravdu. S Efronovou smrtí pro Sabine skončila jedna noční můra. Ale tohle byla jedna bitva a mi byli pořád uprostřed války.
Connor se připojil k Adne a Shayovi, co se dívali na Logana. Strážce byl stále schoulený do klubíčka. Bryn kolem něj chodila a vrčela.
Přeměnila jsem se, přesouvala jsem se tak potichu, jak jsem mohla, k mému otci a Emilovi. Oba krváceli, nezávisle na tom, jak krátkou dobu bojovali.
Škrábance hyzdily mého otce na pravém boku, zatímco roztržené maso viselo z Emilovy hrudi.
Vklouzla jsem za Emila, připravená skočit. Ale náhle byl v mé mysli hlas mého otce.
Nepleť se do toho, Callo. To je rozkaz.
Ale - zavrčela jsem, upoutala Emilovu pozornost. Varovně na mě zaštěkal.
Spoléháš na své štěně, Stephene?
Jak jsem řekl, Callo. Můj otec zavrčel. Nepleť se do toho. Tohle není tvůj boj.
Stáhla jsem se, ale ne daleko. Moje instinkty mě stále nutili poslechnout otcovi rozkazy, ale moje krev zpívala, křičela, ať zaútočím.
Ren byl stále vedle mého otce, stále si držel svou vzdálenost, když dva vlci kolem sebe kroužili, dívali se po každé vhodné příležitosti, čekali na jakoukoliv známku slabosti. Ren přecházel tam a zpět, byl rozrušený tak jako já. Mohla jsem se jen dohadovat, že mu můj otec nařídil držet se od boje.
Emile se vrhl kupředu, ale můj otec se útoku vyhnul. Otočil se a narazil do Emilova boku, trhal každý kousek masa. Emile zavyl v bolesti, když krev vytryskla z jeho těla. Můj otec znovu udeřil, ale tentokrát byl Emile připravený a kopl ho vysoko svýma zadníma nohama. Narazil mému otci do obličeje. Rána poslala mého otce zpět. Přistál s nárazem doprostřed stolu, složil se kolem dřeva. Stolní hrana se silou nárazu roztříštila.
Tati! Zakřičela jsem varovně.
Můj otec zavrtěl hlavou, aby očistil své rozrušené smysly, když se vyškrábal na nohy. I když nebyl ven z boje, rána ho omámila.
Emile nezaváhal. Vystřelil k mému otci, nezpomalil, dokud nenarazil do druhého alfy. Tělem mého otce rozbil už tak dost stresované dřevo. Stůl se rozlomil ve dva, když Emile odhodil mého otce na stěnu na druhé straně knihovny.
Byli vyhozeni na poličky s knihami a rozletěli se od sebe. Emile přistál na nohou, svaly se mu chvěly, jak očekávaly další útok. Můj otec ležel na zemi, hlava mu visela nízko.
Pak jsem to uviděla; ostrý kus dřeva zarytý hluboko do jeho boku. Tupý konec dřevěného kopí vyčníval z jeho kůže. Vyškrábal se na nohy, otočil krkem, aby vytáhl dřevo svými čelistmi. Ale takhle vystavil svůj krk Emilovi.
Bez zaváhání alfa Baneů vystartoval na mého otce.
Už jsem běžela, doufala jsem, že zablokuju jeho útok, už jsem se nestarala, pro koho byl tento boj předurčen. Emile Laroche nesměl zabít mého otce. Nemohla jsem se na to dívat a nic nedělat.
Ale Ren už byl blíž. Byla jsem pár stop od mého otce, když Ren narazil do Emila letícím úderem, poslal oba převalující se pryč od mého otce a ode mě. Vyškrábali se na nohy, otočili se a znovu udeřili. V momentě už zápasili na zemi, bez milosti trhali jeden druhého.
Vedle mě můj otec zavrčel.
Vytáhl si z hrudi obrovskou třísku. Krev se vyvalila z jeho rány a on zaváhal.
Vezmi si mou krev. Natočila jsem své rameno k jeho čenichu.
Rychle!
Kousl do mého masa, když jsem zkroutila krk, abych viděla, co se za námi dělo.
Emilova pozornost byla soustředěna na Rena. Čenich staršího Banea byl krvavější, ale nevěděla jsem, jestli to byla jen krev mého otce, nebo už Emile zranil Rena.
To stačí, Callo. Můj otec mě jemně odstrčil.
Děkuji.
Otočil svou pozornost na Rena a já uslyšela jeho rozkazy.
Reniere, neútoč na Emila.
Ren se nepohnul, ani se nepodíval směrem k mému otci. Křičel myslí otevřenou k nám.
Celý můj život byla lež. Renovy svaly se třásly hněvem. Moje matka zemřela kvůli tobě. Přísahám, že tě zabiju.
Emilův smích zazněl v mé mysli. Je nějaká možnost, abys tohle řekl svému drahému, starému tatínkovi, chlapče? Jeho myšlenky byly zakončeny zavrčením.
Nejsi můj otec. Zavrčel Ren. Můj otec zemřel, když jsi mu zlomil krk.
Jeden z nejlepších dní v mém životě. Emile se přikrčil.
Stejně jako bude dnešek, až to dokončím.
Ren zavyl a vrhl se na Emila.
Reniere, ne! Můj otec se vrhl k dvěma vlkům, když Ren zaútočil. Stop!
Uviděla jsem Renovu chybu hned, jak ji udělal. V hněvu vyskočil příliš vysoko, dával Emilovi pod ním šanci změnit pozici. Emile vyskočil, jeho tělo se setkalo ve vzduchu s Renovým.
Emilův křik zazvonil v mé mysli. Měl jsem tohle udělat v den, co ses narodil. Jeho čelisti se semkly kolem Renova krku.
Rene! Zakřičela jsem jeho jméno, když dopadl na zem, těla spletená dohromady.
Emile náhle trhl prudce hlavou. Myslela jsem, že jsem byla roztržená vedví, když tenhle hrozný náraz zastavil Renovo vytrvalé vytí.
Když narazili na zem, můj otec se vrhl na Emila, odtrhl ho od Rena, co ležel hrozivě tiše na podlaze knihovny. Zavila jsem, rozběhla se a zastavila se před ním.
Sklonila jsem čenich a přitlačila svůj nos na jeho.
Mihnutí přes pokoj odtrhlo můj pohled od Rena.
Emile byl na zádech, přišpendlen pod mým otcem. Alfa Baneů se zmítal pod vahou mého otce, kopal a zápasil. Můj otec ignoroval Emilovy snahy se osvobodit. Jeho čelisti byly kolem Emilova krku a pomalu se svíraly. Emile zařval, napůl zavil a napůl zakňoural, což přešlo v z zabublání, jak mu můj otec rozdrtil hrdlo.
Emile přestal zápasit. Můj otec pozvedl Emilovo zvadlé tělo v čelistech a s zhoupnutím hlavy odhodil Baneovu kostru pryč.
Můj otec přešel k nám, když kráčel přeměnil se.
Rene. Rene. Jemně jsem šťouchla do jeho čenichu. Prosím, vstávej. Musíš vstát.
Dýchla jsem do jeho uhlově šedé srsti. Jeho vůně byla stejná jako vždycky, voněl santalovým dřevem a ohněm zabaleným v kůži.
Rene. Zakňučela jsem a šťouchla do něj. Odpověz mi. Můžu tě vyléčit, ale musíš se vzbudit, abych ti mohla dát krev.
Někdo dopadl na zem vedle mě. Adne byla na kolenou, zírala na mě rozšířenýma přetékajícíma očima. Bryn byla vedle ní, tiše kňučela.
"Proč?"řekla Adne. "Proč jsi také musel odejít?" Chtěla se ho dotknout, ale já jsem zavrčela, odtáhla ji zpátky. Nechtěla jsem, aby mu byl někdo jiný poblíž. Nemohli mu pomoci.
Zírala na mě, její končetiny se třásly, když jí barva prchala z tváře.
"Hej!"Connor stál za Loganem, ale ukazoval na mě špičkou meče. "Zpátky, vlčku."
Shay pohlédl z Connora na mě. "Zůstaň tu." Vrátil Elementární kříž pod plášť a pak se přeměnil.
Callo. Pomalu se přibližoval se skloněnou hlavou.
Naježila jsem se, hrozivé vrčení vycházelo z mého krku.
Drž se dál.
Nech mě ti pomoci. Jeho hlas byl uklidňující a on klesl na břicho, stále se ke mně přibližoval. Chci jen pomoci.
Znovu jsem zavrčela, odhalila tesáky, když byl až u mě. Pozvedl čenich a něžně mě olízl. Bylo to uklidňující; jeho vůně - svěží a plná naděje, jako déšť, co opláchne moje smysly zatemněné strachem - dávalo mi to jistotu. Přestala jsem vrčet. Postavil se, přitiskl svůj čenich k mému.
Můžeme mu pomoci. Ale ne takto.
Přeměnil se do lidské podoby a já pochopila. Ren byl vlk, nemohl pít, když byl v bezvědomí. Museli jsme ho dostat zpátky, stejně jako Gabriel pomohl Nevovi znovu dýchat. Přeměnila jsem se.
Bryn dopadla na zem, zůstávala jako vlk. Slabé kňučení z jejího čenichu pokračovalo v růstu.
"Pomož mi,"řekla jsem Shayovi. Ale on zaváhal, nepohnul se ani o chlup blíž k Renovi. Něco se odehrávalo v jeho očích, něco, co nechtěl, abych viděla.
"Pomož mi,"řekla jsem znovu.
Shay pohlédl na Renovu klidnou podobu. Natáhl ke mně ruku. Jeho prsty se třásly. Otočila jsem se na něj se zavrčením.
"Fajn,"připlížila jsem se blíž k Renovi. "Udělám to bez tvé pomoci."
Když se můj otec dostal ke mně, v jeho očích nebyl žádný triumf. Jen ztráta.
"Musíme ho probudit, aby mohl pít,"řekla jsem. Můj otec to mohl napravit. Vždycky nás vedl. Bude vědět, co dělat.
Můj otec mi věnoval dlouhý pohled, než dopadl vedle Rena, jeho dlaně položil na šedý vlkův krk.
Sehnul se, položil si hlavu na Renovu hruď. Vypustil pomalý povzdech.
"Co budeme dělat?"zeptala jsem se.
Můj otec pomalu otočil obličej, aby na mě pohlédl. Nehodlala jsem přijmout, co jsem viděla v jeho očích.
"Není tu…,"Shay zamumlal z pozice za mnou; cítila jsem, jak mi jeho prsty obkličovaly paži. "Callo-" jeho hlas byl přiškrcený a nemohl najít další slova.
Nepodívala jsem se na něj, zeptala jsem se znovu mého otce. "Co budeme dělat?"
"Emile mu zlomil krk." Můj otec spustil ruce a zhoupl se na patách s těžkým povzdechem. "Jeho srdce nebuší."
Už jsem potopila své špičáky do mého předloktí. Když jsem protáhla své krvácející maso kolem Renova čenichu, Shay mě chytil za ramena a stáhl mě zpátky.
Nic neřekl, když jsem zavrčela, kroutila krkem, abych na něj viděla. "Nech mě."
"Callo,"řekl můj otec potichu. "Renierovo srdce nebije."
"Ne."
"Nemůžeš ho zachránit. Je příliš pozdě."
"Ne."
Adne začala vzlykat. Stoupla si a mířila od nás do Connorových paží.
Moje končetiny ochřadly. Rozvalila jsem se na podlahu, natáhla vedle Renova těla. Moje prsty se propletly tlustou uhlovou kožešinou.
Nemůže být mrtvý. Nemůže.
Přeměnila jsem se do vlčí podoby, položila jsem svůj čenich na špičku Renova.
Shay se mě nesnažil odtáhnout, ale pohlédl na něj a já uslyšela jeho roztřesený nádech.
"Je mi to líto, Callo,"řekl. "Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo."
Zakňučela jsem a odvrátila svou tvář od něj. Zavřela jsem oči a poslala poslední prosbu, snažila se vniknout do Renovi mysli.
Miluji tě.
Ale byl mrtvý.
2024 ©