„Přestaň se svíjet!“zakřičel Connor. „Snažím se tě chránit.“
„Nechej mě jít, Connore!“Adne se snažila vyprostit z jeho sevření. „Očividně tu nejsou, aby na nás útočili.“
Máš zajímavé přátele, poznamenal můj otec, když je sledoval, jak bojují.
Zvykneš si, pokud s nimi strávíš víc času. Zaštěkala jsem, abych upoutala pozornost Adne a Connora. Když jsem vycenila zuby, přestali zápasit. Pohlédla jsem zpět na mého otce. Ten muž je Connor a žena Adne. Přísahám, že jsou v boji opravdu dobří.
Očichal Connorovu dlaň a Hledač vykulil oči nad prohlídkou masivního vlka. Když říkáš.
Bryn se přikrčila k zemi a zavrtěla na mého otce ocasem. Dobrý den, pane Tore.
Vypadáš dobře, Bryn. Můj otec ji kousl do ucha. Připravená na boj?
Vyskočila. Vždycky.
Shay se k nám přidal, sklonil čenich na znamení respektu. Můj otec naklonil hlavu ve zvědavosti, i když tiše varovně zavrčel. Neznám tě.
Tati, tohle je Shay. Sklonila jsem co nejvíc čenich, ale můj ocas sebou házel. Shayi, tohle je můj otec, Stephen Tor.
Nightshadeský alfa. Shay držel svoji hlavu nízko. Jsem potěšen, že vás poznávám. Děkuji, že jste nám přišli na pomoc.
Moje srdce se rozbušilo, když můj otec položil hlavu vedle Shayova čenichu a pozvedl ji. Potěšení je na mé straně, Scione. Jsi neuvěřitelný vlk.
Shay zakníkal radostí a já mu frustrovaně věnovala zavrčení.
I když pořád trochu štěně, jak vidím. Smích mého otce cestoval s jeho myšlenkami.
Shay si dal tlapu přes nos. Pracuji na tom.
Já taky. Odsekla jsem do jeho ucha.
Musíme se přemístit od bitvy. Můj otec mě šťouchl do ramene. Doinformuješ mě, až se přesuneme.
Zaštěkala jsem na Connora, stáhla rukáv z jeho kůže, aby mě následoval.
„Myslím, že půjdeme tudy,“řekl Connor a pohlédl nervózně na Adne, když jsem ho strkala k dlouhým stínům sídla.
Můj otec se zastavil, když jsme byli zahaleni temnotou, pokud bychom byli viděni bitvou v stoupající horečce, někdo by se za námi pravděpodobně pustil.
Connor se stále varovně díval na mého otce, když jsem se přeměnila a pokynula na další dva vlky, aby mě následovali.
Zapomněla jsem, jak zastrašující může plnohodnotný alfa být. Tím, že jsem celý život byla dcerou jednoho a vyrůstala v alfu samotná, jsem brala jeho povznesený a přísný pohled jako samozřejmost. Vše z jeho tyčící se postavy a ocelových očí vyvolávalo respekt. Connor se nekoukal o nic míň nesvůj, i když byl můj otec v lidské podobě. I Adne raději sklouzla ke koukání se za Connorovým ramenem, než aby se k alfovi přiblížila.
„Connore, Adne,“řekla jsem. „Tohle je můj otec, Stephen Tor.“
„Nightshadeský alfa?“zeptala se Adne a její oči se rozšířili. „Vy jste přišel!“
„Pro vítězství!“zakřičel Connor a zamával pěstí ve vzduchu.
Mému otci se ústa zkřivila v tázavém úsměvu. Connor spustil dlaň a vypadal, že si připadá trapně.
„Uh, za to se omlouvám,“řekl. „Jen je to prostě opravdu, opravdu dobře, že jste tu.“
„Potěšení na mé straně,“můj otec natáhl ruku, takže toho Connor mohl nechat.
Adne se stydlivě usmála, když ji alfa pozdravil, její pohled přelétl ke mně. „Opravdu vidím tu podobu“
Zasmála jsem se, ale můj otec na mě zablýskal v pyšném úsměvu, z kterého mé srdce zpívalo. Bryn se zazubila a stiskla mi ruku.
Tři vlci k nám klusali, aby se připojili. Když se Ren, Mason a Nev přeměnili, všichni se smáli.
„Čím více, tím lépe, ne?“Mason se zasmál.
Connor dloubl Neva do paže. „Měl jsi nám nechat nějaké varování, že jsi v našem týmu. Myslel jsem, že budeme do sekundy mrtví.“
„Chudák Connor,“řekla Adne. „Taková jemná duše.“
Věnoval jí vyčítavý pohled.
„Varovali jsme tě,“řekl Nev. „Jen se podívej.“
Přeměnil se a naklonil hlavu s černým symbolem nakresleným na jeho čele.
„Hej,“Shay se usmál. „To je moje tetování.“
„Znak Sciona,“řekl můj otec. „Mysleli jsme, že tak se navzájem nejlépe rozeznáme. Všichni vlci, co se zapojili, byli označeni Ethanem. Byl to jeho nápad.“
„Jo.“ Nev byl zpět v jeho lidské podobě. „Takže na nás nikdo nestřílel. Obzvlášť Ethan.“
„Vždycky ho na spoušti svěděly prsty,“Connor se zasmál. „Je s tebou?“
„Šel na jižnější útok,“řekl můj otec. „I když si dovedu představit, že nás brzy bude shánět.“
„Tím myslíte, že je vás tu víc?“zeptala se Adne.
„Rozdělili jsme se v tři útokové týmy,“řekl můj otec. „Můj byl největší. Obešli jsme zálohu Baneů a přišli za nimi.“
„Tolik vlků?“Ren povytáhl obočí. „Taky jste přetáhli nějaké Baney.“
„Tvůj otec nebyl takový alfa, Reniere,“Můj otec se díval na Rena varovnýma očima. „Zavrhl svého syna stejně jako noho ostatních. Taková je cena za krutost.“
„Emile Laroche není můj otec,“řekl Ren neohroženě. „Nedlužím mu žádnou oddanost.“
„To je pravda,“řekl můj otec. „Vidím mír v tobě jako alfovi.“
„A já ve vás.“ Ren naklonil hlavu a pohlédl na mě.
„Vaše dcera je ten nejstatečnější vlk, jakého jsem kdy znal. Je to pravá alfa.“
„Jistě,“Můj otec se usmál na Rena a pak na mě.
Bryn se přesunula ke mně. „Myslím, že se Ren snaží skórovat s tvým otcem.“
„Ššššš,“stoupla jsem jí na špičky.
Shay přešlápl, když se cítil tou změnou nesvůj.
Můj otec k němu sklouzl pohledem; jeho úsměv přecházel ve vědění. „Musí to být problém mít tolik vůdců v tak malé partě.“
„Konečně měl někdo odvahu to říct!“Mason se zasmál. Nev ho šťouchl zezadu do hlavy.
„Jsem rád, že jste přesvědčil Baney, aby se k nám přidali,“řekl otec mému otci a ignoroval Masona s Nevem zaujaté do postrkujícího se zápasu. „Nevěděli jsme, že někdo bude moct.“
Můj otec přikývl. „Taky jsem rád. Je to Neville, co má na tom největší zásluhu.“
„Díky, Stephene,“řekl Nev; držel Masona pod hlavou. „Ale měl jsem pomoc. Sabine a Caleb – Bane, co jste, lidi, potkali v Edenu, hrál se mnou v Burnoutu – byli důležití.
Tom dodal bezpečné místo k setkávání se získanými spojenci. Skutečně týmová práce.“
Mason převalil Neva na záda. „Mám tě!“
„Jak se to vy dva chováte?“řekla jsem podrážděně. „Jsme ve válce.“
„Vždycky jsme ve válce, Cal,“řekl Mason když přišpendlil Neva k zemi.
Nev se smál, skopával ze sebe Masona. „To proto se bavíme mezi tím, co někomu nakopáváme zadek.“
„Nelze tvrdit, že je to logické,“řekla Bryn. Přeměnila se ve vlka, přišpendlila Masona a obdařila jeho obličej dlouhým olíznutím.
„Stop!“zakřičel Mason. „Vyhrálas! Vyhrálas!“
„Hej!“Ethan k nám přiběhl bez dechu, s dlouhým krvácejícím šrámem na tváři. „Tady jste!“
Connor mu stiskl ruku. „Rád tě vidím.“
„Nápodobně,“řekl Ethan a objal Adne jednou rukou.
Otočil se k Nevovi. „Nebojuje. Nemůžu ji najít.“
„Toho jsem se obával,“řekl Nev.
„Koho?“zeptala se Adne.
„Sabine,“řekl Ethan, tvář bledou. „Není tu s Baney.“
Mason a Bryn přestali zápasit. Bryn se přeměnila a věnovala mi vážný pohled při zmínce o Sabinině nepřítomnosti.
„Stejně tak Emile,“řekl Stephen. „Nemůžu ho cítit na míle daleko. Musí být uvnitř.“
Pohlédla jsem k temnému sídlu, neschopna rozluštit nějaké známky světla uvnitř. „V Rowan Estate?“
Ren zavětřil. „Efron a Lumine jsou blízko.“
„A oni nehrají roli v doopravdovém válčení,“řekl Mason. „Nikdy.“
„Informace, co jsme obdrželi, byla, že bude vysláni malou skupinkou se Scionem, abyste to dokončili,“řekl můj otec.
Connor přikývl. „To bychom měli být my.“
„S dovolením bych se rád připojil.“
„Nechcete vést vaši smečku?“zeptal se Connor.
„Je v dobrých rukou,“můj otec pokynul k Nevovu. „On a Ethan naplánovali tento útok. Je jediný, kdo může pokračovat ve vedení.“
Nev se přeměnil a štěkal na schválení.
„Zůstanu s Nevem,“řekl Mason a díval se na mě. „Jestli je to v pořádku.“
„Jdi s ním,“přikývla jsem. „A dohlédni na Ansela a Tess.“
„To víš, že jo,“řekl Mason a mrkl. V dalším okamžiku se dva vlci vrhli do boje.
Můj otec na mě ostře pohlédl. „Tvůj bratr je tady?“
„Nebojuje,“řekla jsem. „Pomáhám Hledačům se zraněnými. Bude dostatečně v bezpečí.“ Doufám.
„Neměla jsem ho opustit,“Bryn věnovala mému otci proviněný pohled. „Ale myslela jsem, že budeme potřebovat tolik bojovníku, kolik jen bude možno.“
„Samozřejmě,“řekl. „Patříš ke své smečce.“
Můj otec střelil po Connorovi tázavým pohledem. „No?“
„Nemusíte se ptát,“řekl Connor. „Další alfa bude dobrá pomoc.“
„Dobře. Dlužím Emilovi osobní návštěvu,“řekl můj otec. „Na kterou se chystám už dlouho.“
„To jsou ty nejlepší návštěvy,“řekl Ethan. „Taky mám jednu na mysli.“
Connor zavrčel. „Pak nenechme nikoho čekat.“
Můj otec, Ren, Bryn a já jsme vklouzli do vlčích podob, zaujali pozice jako obránci okolo tří Hledačů a Shaye, když jsme přicházeli k severní zdi sídla.
„Zadní dveře nás dostanou do kuchyně,“řekl Shay.
„Budeme v zadní straně domu Můžeme odsud jít do knihovny.“
Moje kůže se pod srstí zachvěla. To znamenalo, že budeme procházet sály Rowan Estate a míjet všechny ty hrozné malby a bledé sochy. A z kteréhokoliv na nás může přijít Bosque Mar, co už na nás čeká. Stále jsem za našimi zády slyšela bitvu, ale když jsme byli na druhém konci Rowan Estate, zvuky války se zdály jako pohlceny zdmi sídla. Stavba nás odřízla od konfliktu, oddělila od nepřátel a spojenců také. I když jsem vždycky věděla, že tohle byl plán, pocítila jsem hrůzu, když jsem si uvědomila, že naše malá skupina bude čelit těmto můrám sama.
„Tady jsou dveře.“ Shay vykročil vpřed a já uviděla temný tvar kvetoucí mezi stíny.
Zaštěkala jsem v tom samém momentě, co Connor zakřičel, „Shayi! Na pravo!“
Shay měl své meče připravené, když přízrak zaútočil. Ale nebyl to jen přízrak, co se pohyboval. Kolem sídla se objevili čtyři vlci, řítili se na nás v bouři tesáků a zuřivého vytí.
První vlk vyskočil a sejmul Connora. Adne se otočila, kolem ní létal její ocelový bič. Vlk zakňučel, když se ostré ocelové špičáky zaryly do jeho těla. Znovu zakníkal, když se Ethanovy šípy z kuše zabodly do jeho boku. Vlk se přetočil, snažil se zbavit šípů Jeho konečný výkřik zemřel v zabublání, když mu Connor zarazil svoje dýky do hrudi.
Můj otec sejmul druhého vlka.
Zmítali se na zemi, vrčeli a navzájem se trhali. O pár stop dál Ren čelil dalším dvěma vlkům. Nikdo z těch tří nezaútočil, ale místo toho všichni na sebe navzájem zírali, chrčeli a naplňovali vzduch nízkým hrůzným vrčením. Bryn a já jsme přišly k Renově boku.
Můj pulz se rozbzučel v mých žilách, když jsem si uvědomila, proč zaváhal. Dax a Fey se dívali na jejich bývalého alfu. Jejich čenichy se převracely ve frustrovaných hrůzným zavrčeních.
Nedělejte to. Renovy myšlenky se dostaly k všem z nás. Neměli bychom bojovat.
Běžela jsem k němu. Poslouchej Rena. Prosím.
Proč? Dax mě ignoroval, štěkal na Rena. Takže se tvé děvce můžeme poklonit taky?
Už nikdy o ní takhle nemluv. Ren udělal hrozivý krok vpřed. Nevíš nic o tom, o co tady jde.
Opravdu? Fey pohrdavě zavrčela. Myslím si, že se jen bojíš být alfa, jak jsi měl být. Jsi slabý.
Jsi idiot, Fey. Zavrčela Bryn.
Aspoň jsem za sebe nenechala myslet Callu. Fey pohlédla na Rena a Bryn. Oba jste slabí. Její svaly se zachvěly.
Fey, ne! Vzepřela jsem se. Ale ona už udělala výpad.
Byla jsem připravena, když do mě narazila, ale síla jejího nárazu nás odhodila sněhem. Bryn po nás vyrazila, zabořila zuby do Feyina boku. Klapající čelisti a vrčení mi říkalo, že Ren a Dax válčí kus od nás.
Naši nejlepší bojovníci. Pamatovala jsem si, co Ren řekl o Daxovi a Fey. Jak jsme je obdivovali. Ale nyní jejich síly pracovaly proti nám. Byli jsme jejich alfové, ale dokázali bychom být lepší, než oni?
Překulila jsem se na nohy. Fey byla rychlejší. Narazila do mého boku, zabořila zuby do mého ramene. Ignorovala jsem bolest, převrátila nás, takže byla přiražena do země mou vahou. Bryn na ni skočila, drtila Faye do sněhu. Fey se přetočila a vykopla, takže Bryn letěla vzduchem.
Vyškrábala jsem se na nohy, věděla jsem, co mám dělat. Fey byla pořád na zádech. Měkké maso jejího břicha bylo vystavena. Dvě zakousnutí otvírající její vnitřnosti by mohly být fatální. Ale musela jsem to udělat teď.
Můj dech se zachytil v hrudi. Fey sebou škubla na zemi, otáčela se. Už jsem nemohla déle čekat. Něco zabzučelo kolem mých uší. Feyino štěknutí úzkosti se změnilo v kňučení, když druhá a pak třetí šipka z kuše vstoupila do jejího břicha. Přetočila se, vrčela, ale snažila se kulhat pryč. Cestička krve pod ní prosákla sněhem, když se snažila utéct.
Ethan byl vedle mě, kuši namířenou. „Mám to.“ Pokynul bradou napravo. „Pomož mu.“
Odsunula jsem lítost, když Ethan namířil, otočil se k Renovi a Daxovi, co kolem sebe kroužili pár stop od nás. Oba lapali po dechu. Krev ztmavila jejich krev, dopadala do sněhu. Vymrštila jsem se na ně do vzduchu, uzamkla jsem čelisti kolem zadní části Daxova krku. I silou mého útoku byl příliš velký na to, abych ho sejmula. Kousala jsem silněji, snažila se vydržet.
Zavrčel, běhal v kole, když jsem na něm visela. Konečně se vzepjal. Věděla jsem, že by mohl spadnout na mě přesně jako jsem já přistála na Fey. Nemohla jsem si dovolit být shozena. Pustila jsem ho, přetáčela se ve vzduchu, když padal na záda.
Cítila jsem mizet svou tíhu, Dax se otočil ve vzduchu a přistál znovu na nohou. Otočil se, vrčel na mě.
Bože, ty jsi škůdce. Jeho oči byly plné nenávisti. Čas utéct pro tvoje dobro.
Čekám. Zaryla jsem tlapy do sněhu, ježila se k útoku.
Zavrčel, ale potom zaštěkal, otočil hlavu, když Renovy zuby protrhly jeho kolenní šlachu.
Teď, Callo. Renův křik naplnil moji hlavu.
Věděla jsem, co myslel. Vyhnala jsem všechny pochyby z mé mysli a pohybující se jsem se instinktivně na něj vrhla. Moje zuby obemkly Daxův krk. Těžce jsem skousla, dostala se přes jeho svaly a konečně rozdrtila jeho průdušnici. Jeho krev proudila do mých úst a jeho tělo ztuhlo a pak se uvolnilo. Uskočila jsem jeho smrtící váze, ustoupila před jeho mohutnou, nehybnou vlčí formou. Mé svaly se třásly.
Ren dokulhal vedle mě. Muselo to být.
Zakňučela jsem a opřela si čenich o jeho rameno. Věděla jsem, že to bylo správné, ale cítila jsem se špatně.
Jsi zraněná. Tlačil se proti mně. Vezmi si krev.
Ty první. Natočila jsem své rameno k jeho čenichu. Jeho zuby prorazily mou kůží. Zůstala jsem klidná, když nasával mou krev.
Jsem v pořádku. Olízl mi čenich. Do toho.
Kousla jsem do jeho hrudi. Kouřová slast, divoká chuť jeho krve zaplavila můj jazyk. Třpytivé teplo uzdravování mnou proudilo.
Díky. Zvedla jsem čumák, abych si přitiskla svůj nos na jeho tvář.
Vypadali jsme čistě. Můj otec k nám dopadal. Jeho čenich zářil krví, ale neviděla jsem na něm žádné známky zranění. Za ním ležel na zemi mrtvý jeden ze starších Baneů.
Podíval se na Daxovo tělo a pak na Rena. Tvůj společník ve smečce?
Ren sklopil hlavu. Můj druhý.
To je mi líto. Můj otec nechal svůj čenich na Renově rameni.
Ren tiše zakňoural, naklonil se nad mého otce.
Dopadla jsem na zem, smutek tížil mé kosti a já se dívala na noční oblohu. Bryn přikrytá sněhem, se ke mně přitulila a tiše kňučela. Položila jsem si hlavu na její záda, zachytila v její srsti vůni Fešné krve. Měsíc byl schovaný skupinami mraků. Když malé stříbrné vločky dopadaly dolů na naše těla – i živá i mrtvá – myslela jsem, že možná měsíc od nás odvrátil tvář plnou žalu jako my. Ale nemohla zastavit slzy, které padaly ve formě tichého sněhu.
2024 ©