Dveře vedly do široké a dobře osvětlené chodby Ohromeně jsem se rozhlížela. Stěny byly vytesané z lesklého mramoru, jejich povrch odrážel zlatavou sluneční záři, která dovnitř dopadala okny.
Kde to jsem?
Ta nádhera mě rozptýlila natolik, že jsem si ani neuvědomila, že na chodbě nejsme s Monroem sami.
„Pozor! “ ozval se zachmuřený hlas a já nadskočila.
Otočila jsem se a jen stěží si udržela lidskou podobu. Byla jsem celá naježená, že mě přistihli nepřipravenou. Když jsem zjistila, kdo to promluvil, málem jsem se převtělila.
Ethan. Setkala jsem se s ním dvakrát a pokaždé jsme spolu bojovali. Nejdřív v knihovně, pak v Rowanově vile. Odtáhla jsem rty abych mu předvedla špičáky. Přitiskla jsem si na prsa zaťatou pěst. Šipky z jeho kuše mě málem zabily, než mě Monroe připravil o vědomí. Ethan na mě hleděl a já si všimla, že má na nose hrbolek, muselo to být od toho, jak mu ho Shay přerazil. Nijak to nekazilo jeho drsně pohlednou tvář, spíš vypadal ještě nebezpečněji. Napjatě jsem si ho prohlížela. Stačilo, aby posunul prsty k dýce u pasu.
Převtělila jsem se ve skoku a zlostný výkřik přešel v zavytí. Narazila jsem do něj plnou silou.
Pitomá, pitomá, pitomá! Stačilo pár vlídných slov a já nakráčela rovnou do pasti.
Ethan mě popadl za kožich na plecích a odstrčil mě, takže mi čelisti, které mu mířily na hrdlo, secvakly naprázdno. Klel a svíjel se pode mnou. Vytrhla jsem se mu, ale než jsem se do něj mohla zahryznout, někdo mi narazil do zad.
Pažemi a nohama mi ovinul trup a nepustil mě. Zavrčela jsem a snažila se vymanit, otáčela jsem hlavu ve snaze osvobodit se. Na útočníka jsem pořádně neviděla a nepodařilo se mi ani zahryznout do paže, která mě svírala. Chlapské zavýsknutí a smích jen rozdmýchaly mou zuřivost. Prudce jsem sebou smýkla a začala se otáčet kolem dokola v zoufalém pokusu setřást ho.
Smích patřil Ethanoví, který vyskočil a se spokojeným úšklebkem sledoval můj marný boj.
„Drž se, kovboji! Stačí osm vteřin, Connore, a dostaneš zlatou,“ pokřikoval. „Už máš za sebou pět.“
„Přestaňte!" Monroe se postavil mezi mě a Ethana. „Callo, dal jsem ti své slovo. Tady nejsi v nebezpečí. Connore, pusť ji.“
Mrskla jsem sebou, když jsem ucítila, jak se Connor otřásá smíchy. „Ale Monroe, tohle bude můj novej rekord."
„Vítejte na vlčím rodeu," smál se Ethan, až se za břicho popadal.
„Řekl jsem dost." Monroe rozhodně nepůsobil pobaveně.
Když mě Connor najednou pustil, vyvedlo mě to z míry tak, že jsem se ze setrvačnosti vymrštila a málem přepadla na záda.
„Ale no tak, Šípková Růženko." Otočila jsem se a zjistila, že se na mě Connor zubí. I jeho jsem 17
si pamatovala. Byl to ten druhý Hledač, který nás se Shayem přepadl v knihovně. A byl i v Rowanově vile, to on popadl Shaye v bezvědomí a ve vlčí podobě do náruče a odnesl ho pryč od Marových přízraků, sukub a inkubů. Při té vzpomínce jsem se otřásla. Znovu jsem dostala strach, protože jsem se ještě pořád nedozvěděla, co je se Shayem.
Na rozdíl od Ethana, jehož pohled mě nenechával na pochybách, že by mi zabořil dýku do břicha se stejnou radostí, jako bych já jemu rozsápala hrdlo, měl Connor co dělat, aby se přestal smát. Vyzařoval jisté chlapecké kouzlo, vypadal skoro nevinně, ale já si dobře pamatovala, jak se umí ohánět mečem. Zahnuté meče, podobné tomu Monroeovu, měl v pochvě u pasu. Zavrčela jsem na něj a pomalu od těch tří couvala pryč.
„Po ránu nejsme zrovna nejlíp naložení, co?“ usmíval se Connor. „Slibuju, že ti dáme něco k snídani, vlčice, ale Ethana sežrat prostě nemůžeš. Platí?"
„Callo." Monroe šel ke mně a vrtěl hlavou. „Nejsme tví nepřátelé. Prosím, dej mi šanci."
Podívala jsem se do jeho tmavých očí, které na mě trochu vylekaně upíral, pak jsem zalétla pohledem k Ethanovi s Connorem. Zaujali boční postavení za Monroem, ale žádný z nich netasil. Vnitřní konflikt mě přímo paralyzoval. Všechny instinkty ve mně volaly po útoku, ale Hledači se až dosud jedině bránili. Ani teď se mi nesnažili ublížit.
Pořád nesvá jsem se převtělila.
„Takhle se mi líbí víc, co tobě?" utrousil Connor a úkosem pohlédl na Ethana, který jen něco zabručel. 18
„Co tady dělají?" zeptala jsem se a ukázala na ně. „Myslela jsem, žes říkal, že s tebou jsem v bezpečí."
„Patří k mé skupině," odpověděl. „A budeš s nimi spolupracovat. Můžeš jim důvěřovat stejně jako mně."
Teď jsem se zasmála já. „To těžko. Ti dva se mě už párkrát pokusili zabít."
„S tím už je konec, teď jsme na jedný lodi," řekl Connor. „Čestný skautský."
Jako kdybys někdy chodil do skauta." Ethan se pousmál, ale jen na kratičký okamžik. „Navíc se mi právě pokusila prokousnout krk!"
„Ethane." Monroe po něm šlehl přísným pohledem.
Jenže Ethanovo nepřátelství mě uklidňovalo víc než Monroeovy sliby nebo Connorova uštěpačnost. Aspoň dávalo smysl. Tohle jsou Hledači a já jsem Ochránce. Co si můžeme navzájem nabídnout kromě krveprolití?
„Callo," oslovil mě Monroe, „naše světy se mění rychleji, než tušíš. Zapomeň na to, co si myslíš, že o nás víš. Můžeme si navzájem pomoct. Chceme všichni totéž.“
Nic jsem na to neřekla a hádala, co podle něj chci já.
„Půjdeš s námi?“ zeptal se. „Vyslechneš si, co ti chci říct?"
Odtrhla jsem od něj oči a rozhlédla se po chodbě, která mizela za ohybem. Vůbec jsem to tu neznala. Kdybych utekla, stejně bych nevěděla, kam se řítím. Půjdu s Monroem, aspoň přitom můžu prozkoumat případnou únikovou cestu.
„Dobře," svolila jsem.
„Paráda!" Connor se rozesmál. „Konec bojů.
Takže teď jsme kámoši? Hezký."
S tím se mi významně zahleděl na prsa.
,Je to vlk," utrhl se Ethan. „To je zvrácený."
„Teď právě není," namítl Connor, aniž uhnul pohledem. Přistoupil blíž. Zachytila jsem pach cedrového dřeva a fialek smíšený s vůní kávy. Byla to známá směsice, už jsem měla tu čest. Zavrčela jsem a uskočila. Přišel další nápor vzpomínek na chvíle, kdy jsem byla stěží při vědomí.
„Je to určitě vůdkyně?" zeptal se Connor a přitiskl mě k sobě, když jsem se pohnula. „Nevypadá zas tak drsně. “
„ V tom případě asi trpíš výpadkem paměti, ty pako, “ odsekl Ethan. ,Je sice hezká blondýnka, ale to neznamená, že ten vlk zmizel. “
„Vidíš to moc černě, kamaráde zasmál se. „Člověk má žít přítomností a já mám právě teď v náručí pěknou holku. “
„Přestaňte o ní mluvit, jako bych tady nebyl!" zaječel Shay
„Božínku, rozčílil jsem Velikéhoušklíbl se Connor. „Dočkám se někdy odpuštění'?“
„Neprovokuj ho, Connore,“ napomenul ho Monroe. „ Už jsme skoro na místě. “
„Promiň, kluku,“ ušklíbl se Connor.
„ To by stačilo!" Shay zavrčel a já zaslechla rychlé kroky.
„Tak pozor!" Přede mnou se vztyčil Ethan. „Na to zapomeň, kluku. “
„A dost!" zavelel Monroe. „ Támhle je portál. Jdeme. “
Znovu jsem se pokusila pohnout, mhouřila jsem oči, abych viděla, kde to jsme. Vzduch jako by jiskřil, chlad vystřídalo teplo. Connor mě sevřel pevněji. Znovu jsem upadla do bezvědomí.
Tváři v tvář Connorově rozpustilému úsměvu jsem si byla jistá, že už jsem ho viděla i když vzpomínky zůstávaly mlhavé. Zaťala jsem pěst a zvažovala, jestli ho mám praštit do břicha nebo trochu níž. Jestli se chce vyhnout boji, bude si přede mnou muset dávat pozor na jazyk.
Monroe byl rychlejší. „Dej pokoj, Connore. Nech ji, ať si na nás trochu zvykne, než se vytasíš se svým smyslem pro humor. “
„Ano, pane!“ Connor se postavil do pozoru, ale nepřestával se smát.
Pořád mě to mátlo. Ethan zabručel, nadále mě ostražitě sledoval, přesto se nepohnul. Bylo jasné, že bojovat nechtějí. Protože jsem se je při každém předchozím setkání snažila zabít, jejich zvláštní nenucené chování mi vůbec nedávalo smysl. Co jsou zač?
„Anika nás čeká v poradní síni,“ oznámil Monroe a odkašlal si, aby zamaskoval smích, i když se mu to moc nepodařilo. Otočil se a vyrazil chodbou. Jdeme.“
Musela jsem skoro popobíhat, abych mu stačila. Pořád mi bylo nepříjemné mít Connora s Ethanem za zády. Stálo mě hodně úsilí, abych se pořád neohlížela a necenila varovně zuby.
Prostředí bylo velice zvláštní. Chodba se neustále stáčela, minuli jsme mnohé dveře, zato žádné rohy. Ať už jsme to byli kdekoli, zřejmě šlo o nějakou kruhovou stavbu. Prostory zalévalo sluneční světlo, které bylo čím dál jasnější, jak ranní slunce stoupalo po obloze. Musela jsem mhouřit oči. Dokonce i stěny se leskly. Mramor, z něhož byly zdi a podlahy, protkávaly žilky křišťálů v různobarevných odstínech, protínaly povrch kamene v barevných stružkách, které uvnitř ve spojení se slunečními paprsky vytvářely jakousi přízračnou duhu. Tolik jsem se soustředila na ty hypnotizující vzory, že když Monroe náhle zastavil, málem jsem do něj narazila.
Došli jsme do míst, kde chodba ústila do široké otevřené místnosti, odkud vedly další dvě chodby, jedna doprava, druhá doleva. Ta vlevo, která nepochybně směřovala do středu celé stavby, vlastně nebyla chodba, protože záhy končila prosklenými dveřmi vedoucími na mramorový most. Popošla jsem ke dveřím a podívala se ven. Vzápětí jsem zatajila dech. Stěny ustoupily a mně se odhalil výhled na ohromné nádvoří. Muselo být tak sedmnáct, možná dvacet metrů pod námi.
Vypadá to, že mi Monroe o té výšce nelhal.
Nádvoří bylo plné... skleněných domků a zahrad? Vypadalo to jako zahrady, ale nerostly v nich žádné rostliny. Na druhé straně byla vlastně zima. Nebo ne? Jak dlouho tu vlastně jsem?
Zvedla jsem hlavu a zjistila, že na rozdíl od chodby, kterou jsme přišli, není nádvoří zastřešené. Za skleněnými dveřmi se snášely vločky.Někdo mi položil ruku na rameno a já nadskočila.
„Nejdřív se budeme věnovat důležitým věcem,“ usmál se Monroe. „Slibuju, že tě tu později provedeme.“
.Jasně,“ řekla jsem a vydala se za ním chodbou napravo. Zčervenala jsem a doufala, že jsem se netvářila moc ohromeně, když jsem zírala ven.
Tahle nová chodba byla širší než ta, kterou jsme přišli, a na rozdíl od té první byla rovná. Po obou stranách byly zasazené dveře a jedny masivní dřevěné čekaly přímo před námi. Když jsme k nim došli, překvapeně jsem si uvědomila, že v obou křídlech je vyrytý alchymistický symbol země- tentýž trojúhelník, který označoval jeskyni Haldis na stránkách Války všech proti všem.
,Je vidět, že pilně studovala,“ poznamenal Connor. „Silas bude nadšením bez sebe. “
Monroe s Ethanem si ho nevšímali a já se kousla do rtu, abych si připomněla, že na sobě nesmím dát nic znát. Jenže když Monroe otevřel dveře, záhy jsem zapomněla úplně na všechno. Vešli jsme do velkého sálu, v jehož středu stál jediný stůl, kruhový a masivní, jako by ho sem někdo přenesl ze dvora krále Artuše. Stěny lemovaly regály s knihami, starými svazky vázanými v kůži, podobně jako v Rowanově vile. Už jen z té podobnosti mi naskakovala husí kůže.
Koutkem oka jsem zahlédla dva lidi, kteří stáli opodál, probírali knihy v jednom regálu a tiše rozmlouvali. Jednoho z nich jsem znala. A milovala.
Shay soustředěně poslouchal dívku, která stála vedle něj. Mohla být stará asi jako já a měla velké hnědé laní oči, napůl zakryté tmavými prameny vlasů, které se jí uvolnily z drdolu sepnutého v týle kovovou sponou. Jako jediná z Hledačů, které jsem prozatím viděla, nebyla po zuby ozbrojená, přestože jinak byla oblečená stejně jako ostatní v obnošených kožených kalhotách, úzké tunice z nebarveného lnu a botách se širokou podrážkou. Totéž jsem teď měla na sobě i já. Nízko na bocích jí visel široký opasek se dvěma zvláštními tenkými kovovými bodci. Nepoznávala jsem je. Byly dlouhé asi půl metru a připomínaly dva úzké stříbrné železniční pražce s ostrým hrotem na konci. V jedné ruce držela několik svitků a poklepávala si jimi o stehno.
Naježila jsem se, když jsem zjistila, že má druhou ruku položenou na Shayově rameni. Příval žárlivosti mě překvapil. Pořádně se do mě zahryzla. Nechtěla jsem, aby se ho dotýkala nějaká jiná holka.Je můj!
Zvedl hlavu, jako by mi četl myšlenky, ale když se otočil, pochopila jsem, že ucítil můj pach. Při tom pomyšlení se mi v žilách rozproudila krev a já se mu vrhla v ústrety. Cestou jsem stihla zpražit tu tmavovlásku výhrůžným pohledem.
„Callo!“ zvolal a rozpřáhl náruč. „Už je ti dobře?"
Srdce mi bušilo příliš rychle, stěží jsem popadala dech. Bála jsem se, že už ho nikdy neuvidím. že ani on, ani já tu hrůzu nepřežijeme.
Chtěla jsem přikývnout, ale ve stejné chvíli se mi podlomila kolena. Naštěstí mě včas zachytil. Přitiskla jsem se k němu, věděla jsem, že je teď stejně silný jako já. Mohla jsem ho sevřít v drtivém objetí bez obav, že mu ublížím. Objal mě. Přitiskl mi hlavu na svá prsa a políbil mě do vlasů.
Shay. Shay. Musela jsem se zhluboka nadechnout. Jeho pach, ta vůně jara, teplá a 24
plná příslibů jako slunce, které se dralo okny dovnitř, mě celou naplnila.
Zabořila jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si jeho rty. Cítila jsem, jak je překvapený, když jsem ho políbila. Chutnal sladce. Sladkost se brzy proměnila v teplo a z toho se stalo horko.
„Callo,“ zašeptal a jemně mě kousl do ušního lalůčku- vlčí gesto. Přivinula jsem se k němu.Je můj.
„Ničilo mě, že nemůžu být s tebou," řekl, když se odtáhl a podíval se mi do očí. „Bože, tak rád tě zase vidím."
Connor hvízdl, tmavovlasá dívka nás se zájmem sledovala. Ulevilo se mi, že jsem konečně zase s ním, v duchu jsem se však proklínala za mizerné sebeovládání. Měla jsem si to uvědomit. Tohle není žádné soukromé shledání. Pozorují každý náš pohyb. Shay mi chyběl, jakmile jsem ho spatřila, netoužila jsem po ničem jiném než se ho dotýkat, ale to Hledači nemusí vědět. Přinutila jsem se ke klidu a vyprostila se z jeho objetí.
„Nic mi není, Shayi," řekla jsem a snažila se nepodléhat prázdnotě, která se mě mimo jeho náruč zmocňovala. „Víceméně. Jsem trochu dezorientovaná."
„Proto jsme taky tady," ozval se Monroe a došel k nám. „Shayi, věřím, že se máš dobře.“
„Hned je to lepší," odpověděl, aniž ze mě spustil oči. Zachvěla jsem se, když ignoroval mou snahu zachovat si odstup a přitáhl mě znovu k sobě.
„I já jsem rád, že se Calla zotavila," řekl Monroe. „Kdybychom ji ztratili, byla by to tragédie."
Ochraptěle jsem se zasmála. „Cože? Mám dojem, že mě střelil," ukázala jsem vyčítavě na Ethana, který však nehnul brvou. Potom jsem se otočila zpátky na Monroea. „A tys mě omráčil."
Přikývl a omluvně se usmál. „Potřebovali jsme nejdřív zjistit, co jsi zač, jestli bys mohla být náš spojenec."
Věnovala jsem mu podezíravý pohled.
„Udělali jsme všechno pro to, aby ses rychle zotavila."
Shay si odfrkl. Jasně, vašim léčitelům tak můžu věřit."
Podívala jsem se na něj. Jakým léčitelům?"
Moje vzpomínky na chvíle od souboje v Rowanově vile byly přinejmenším mlhavé, místy přímo děsivé. Bylo zřejmé, že mě něco vyléčilo, ale nevzpomínala jsem si, že by mi někdo ošetřoval rány.
„Nevím, co ti udělali." Zlostně střelil pohledem po Monroeovi, který pokrčil rameny
„Kvůli těm šípům byla dlouho mimo," řekl. „Od toho taky jsou. Naši léčitelé jí ale odstranili z krve všechny toxiny. Neměla by mít žádné následky."
Zavyla jsem a snažila se dostat k němu. Každý krok pro mě byl utrpením. Z prsou mi ještě pořád trčely šípy, krev mi pomalu plnila plíce.
Když jsem se k němu dostala, převtělila jsem se a zabořila ruce do jeho srsti.
„Shayi! Shayi!“ Tiskla jsem se k němu a cítila, jak mi z údů vyprchává síla.
„Očarované šípy. Doufám, že si to pěkně užíváš, “ ozval se Ethanův ochraptělý hlas. Znovu na mě zamířil kuší.
,, To tys ho proměnila?" 26
Na prsou mě pálilo, všechno kolem se rozmazalo. Přikývla jsem a zhroutila se na podlahu vedle Shaye.
Prsty mi vylétly k hrudi, znovu mě rozbolela při vzpomínce na šípy, které se do ní zaryly. Byla jsem mimo?
Jak dlouho?" zašeptala jsem.
„Co?" Shay zakryl mou ruku dlaní.
Jak dlouho jsem byla bez sebe? Jak je to dlouho, co jsme odešli z Vailu?"
„Asi týden," odpověděl.
Týden. V jistém ohledu to nebylo zas tak moc, ale když jsem si představila, co všechno se za tu dobu mohlo stát mé smečce, co je mohlo potkat během pouhých pár hodin od našeho útěku, připadalo mi to jako věčnost.
A Ren. Co udělali jemu? Lhal, abychom jim mohli utéct. Nepřipadalo v úvahu, že by na to Strážci nepřišli.
Roztřásla jsem se a Shay mě pevně sevřel, jenže já byla v duchu v náruči někoho jiného.
Jako bych znovu slyšela Renův hlas.
„Nevím, co si mám o tom myslet. Co jinýho můžeme dělat? Tak to u nás prostě chodí. “
„To ještě neznamená, že je to správný. Víš sám, že bych svou smečku neopustila, kdybych nemusela,"přesvědčovala jsem ho tiše. „Kdybych jim mohla pomoct nějak jinak."
Podíval se mi do očí, plný nejistoty.
„Nemáme moc času, “ pokračovala jsem. Jak jsi dokázal získat takový náskok?“
Ohlédl se. „Když našli Flynnovou, vypukl poprask, ale já zachytil tvůj pach a okamžitě jsem vyrazil za tebou. Ostatní se teprve rozdělovali do skupin. Otcova smečka, starší Baneové. “
Ztuhla jsem.
„A co Nightshadeové?“ vypravila jsem ze sebe.
„Zadrželi je, čeká je výslech."
„Co se stalo ve Vailu?" Rozhodla jsem se od Shaye odtrhnout, abych se trochu vzpamatovala.
Nikdo mi neodpověděl a mně sevřela srdce ledová ruka stejně jako tu noc, kdy jsme utekli.
Jenže právě teď jsem si nemohla dovolit podlehnout obavám z toho, co se mezitím stalo nebo nestalo mé smečce. Síla a neochvějné odhodlání, to byla má nejlepší naděje ne, jediná naděje na jejich záchranu.
Jak jste nás v té vile našli? Zabili jste Bosquea Mara?“ Connor se zasmál. Jestli jsme zabili Mara? Tu věc nikdo zabít nemůže.“
„Věc?“ Shay povytáhl obočí. Jakou věc?“
„Zatím Mara nikdo zabít nedokáže," řekl Monroe a upřel oči na Shaye, než mi odpověděl. „Co se děje ve Vailu, nevíme, ještě pořád se to snažíme zjistit."
„Víte vy vůbec něco?"
„Dávej si bacha na jazyk, vlčice," vložil se do toho Ethan a posunul si na rameni popruh kuše. „Nebýt nás, byla bys v tý knihovně skapala."
„To kvůli tobě jsem měla na mále!" Vrhla jsem se k němu. Zůstala jsem v lidské podobě, ale popadla jsem ho za kabát a přirazila ho k desce stolu. Sehnula jsem se k němu a předvedla mu své špičáky. „Už mi nikdy neříkej, abych si dávala pozor na jazyk, nemáš páru, s kým mluvíš."
„Callo!" Monroe ke mně přiskočil a stáhl mě z Ethana.
„Tohle není nutné. “
Ethan vyskočil. „Krucinál, radši bys měl tomu svýmu čoklovi nasadit košík, Monroe."
Zlověstně jsem se usmála. „Doporučuju ti, abys mi propříště neříkal čokl. "
Tmavovlasá dívka se rozesmála. „Nádhera."
„Táhni k čertu, Ariadně." Ethan ještě pořád běsnil.
„Mluv slušně," napomenula ho a mlaskla.
„Callu potřebujeme," zdůraznil Monroe klidně. „O tom nebudeme vyjednávat."
Je to tak, navíc má pravdu," podotkl Connor a měřil si mě s ostražitým obdivem. „Napálil jsi do ní pár šipek."
„Tenhle chlapec je Scion." Monroe na Ethana upíral oči. „A vůdkyně vlčí smečky by mohla být klíčem k vítězství."
Ethan si odfrkl. „Scion pro nás nic neudělal a vlci tuhle válku nevyhrajou. Tohle je náš boj a oni patří k druhý straně!"
„Teď se to určitě změní, když se k nám Calla přidala." Monroe se vyčkávavě otočil na Shaye.
Ten strčil ruce do kapes. ,Jo, asi jo.“
„To nestačí, Shayi." Zatvářil se podrážděně.
„O čem to mluví?" chtěla jsem vědět.
Shay se na mě podíval. „Nechtěl jsem jim říct nic o Vailu nebo o tom. co jsme zjistili v knihovně, dokud tě sem nepřivedou zdravou a živou."
„Aha." Nějak se mi podařilo nečervenat se, přesto mi najednou bylo horko.
Ethan zatínal pěsti a přecházel rozčileně z místa na místo. ,Je mi jedno, že je to Scion.
V našem světě je to v podstatě mimino. Musí poslouchat rozkazy, ne si klást podmínky."
„Můžu klidně jít, třeba hned," odsekl Shay.
„Tamhle jsou dveře," ukázal Ethan. „To stačí! Takhle to prostě je a bude, Ethane," prohlásil Monroe. ,Je to jasné?"
Ethan na něj chvíli mlčky hleděl, pak se otočil na patě a odešel na druhou stranu místnosti.
„Dobrá," ozvala se Ariadne, „protože asi nemůžeme mluvit o Vailu, dokud nepřijde Anika, možná bychom se mezitím mohli představit."
Plavně popošla k nám a usmívala se, jako by se vůbec nic nestalo.
Monroe se zamračil. „Představit?"
„No jistě," opáčila. „Možná jsi na to zapomněl, ale tohle je můj debut. Kvůli všemu tomu rozruchu kolem Shaye je to všem jedno. Ale dostala jsem rozkaz se ti hlásit, Monroe." Bouchla ho rolemi svitků do prsou. „Ukončila jsem akademický výcvik. Doufám, že máš radost. Jsem připravená na svou úlohu ve skupině Haldis."
Vzdychl a vzal si od ní listiny. „Ano, Ariadne, blahopřeju ke složení zkoušek. Nemohl bych být pyšnější, že tě máme na palubě."
Nasadila rádoby úsměv.
„Odteď už jenom Adne,“ oznámila. „Mý jméno je hrozně dlouhý. “
Jak chceš. Zvládla jsi výcvik neuvěřitelně rychle a od mistrů máš to nejvyšší hodnocení," řekl Monroe. „Můžeš si vybrat, kam chceš postoupit."
Já vím," přimhouřila oči.
„Nemusíš k Haldisu."
Já vím." Zaťala zuby. „Ale už se stalo. Máš mě na krku." 30
„Víš dobře, že tak jsem to nemyslel," začal vysvětlovat, ale ona zavrtěla hlavou.
„Nech to plavat."
Odhrnula si tmavé vlasy z očí a vroucně se usmála na Connora. Jsi rád, že mě vidíš? Vždyť jsi byl na hlídce kolik, tři měsíce?"
„Zkus šest," odtušil. Je jasný, žes na mě úplně zapomněla. Viděl jsem, jak to tu rozjíždíš na našeho Sciona, když jsme přišli. Koketa, co?“
„Neflirtovala jsem s ním," ohradila se, ale mně se zdálo, že trochu zčervenala. „Víš moc dobře, kde jsem byla a proč. Rozhodně jsem na tebe nezapomněla."
Shay se na mě provinile podíval a já zaryla nehty do dlaní. Co je to za holku?
„Chlap pozná, když dostane košem." Connor se udeřil pěstí do hrudi.
„Ty si teď říkáš chlap?" Suše se usmála. Já myslela, že kašpárek... nebo snad pozér."
„Ne. Radši zůstaneme u chlapa. Chceš vidět důkaz?"
„Byl bych rád, kdybys odmítla, Ariadne," ušklíbl se Monroe, ale i když se tvářil podrážděně, poznala jsem, že bojuje s úsměvem.
Ten však zmizel, když dívka vzplála. „Radši se tě ani nebudu ptát, jestli jsem ti chyběla."
„Moc rád tě vidím," řekl Connor rychle a došel k ní. Sklonil se a políbil ji na tvář. „Tess s Isaakem jsou věčně pryč a Ethan je pořád nevrlej. Navíc na tebe se kouká daleko líp."
Prohlédla jsem si ji pořádně. Byla hezká... až moc. Opravdu flirtovala se Shayem, zatímco já byla v bezvědomí?
„Plácáš," řekla a otočila se ke Connorovi zády.
„Vůbec ne," ujistil ji. „Bez urážky“, Ethane."
„Jsem zdrcen," prohlásil Ethan.
Ariadně se otočila ke mně. „A ty jsi ta vlčí dívka?
Shay o tobě v jednom kuse mluvil."
Usmála jsem se na ni. I kdyby s ním flirtovala, myslel pořád na mě. Výborně. Přesně tak mi to vyhovovalo.
„Tohle je Ariadne," představil ji Shay. „Seznamovala mě s tím, jak to tady chodí."
„Říkej mi Adne," dodala dívka.
Já jsem Calla," opáčila jsem a napřímila se, abych využila výškové převahy. Shay o ni možná nemá zájem, přesto jsem chtěla, aby jí bylo jasné, jak se věci mají.
Oči jí vesele zajiskřily. „Slyšela jsem. Ochránkyně, která se jmenuje Calla... jako ta kytka. Roztomilé."
Nedokázala jsem zadržet zasténání. Jo, jako ta kytka." Nebyl to přesně ten dojem, který jsem chtěla vzbuzovat.
„Tak to je senzace," řekla a pousmála se. „Ráda tě poznávám. Teda jestli jsi opravdu na naší straně, Call.“
2024 ©