„Callo," zašeptal Shay a jemně mnou zatřásl.
Jeho hlas mě vytrhl ze snů, v nichţ mě pronásledovaly zmučeně výkřiky a temně stíny.
Na okamžik jsem se nemohla rozpomenout, kde to jsem. Vnímala jsem pouze Shayův vřelý hlas a cítila jeho příjemný pach. Začala jsem se k němu natahovat, dychtivá jeho blízkosti.
Tvářil se nechápavě, když jsem ho pohladila po tváři. „Poslali mě, abych tě probudil. Je čas."
Sladkost té chvíle rázem zapudil chladný závan. Už jsem věděla, kde jsem a k čemu se chystám. Protřela jsem si oči a rychle se posadila. Ansel se zavrtěl. Naštěstí se neprobudil, ale dál mumlal a vzdychal ze sna jako celou noc. Ještě víc mě sklíčilo, když jsem se rozpomněla, jak jsem se mu snažila pomoct, ale nevyšlo to.
„Tak pojď, ostatní už čekají dole," pobízel mě Shay.
Tiše jsme vyšli z pokoje.
,Jak je na tom?" zeptal se, kdyţ jsme scházeli po schodech.
„Pokusila jsem se ho proměnit." Musela jsem se opřít o zábradlí, znovu to na mě dolehlo.
„Fakt? Podle toho, jak se tváříš, se to asi nepodařilo, co?"
Přikývla jsem. Objal mě kolem ramen a políbil na spánek.
„Je dobře, žes to zkusila, Callo. Je mi to líto."
„I mně."
„Dostane se z toho?"
„To nevím,“ řekla jsem a ohlédla se. „Vypadá to, že je... úplně na dně.“
,,Já jsem vlk jenom chvíli, ale i tak je to moje pevná součást. Nedovedu si představit, že bych o to přišel."
Přikývla jsem. Opravdu je tak silně propojený se svým vnitřním vlkem, nebo se jenom snaží soucítit s Anselem?
„Měl bych jít s váma," řekl.
„Ne, v tom mají pravdu. Bylo by to moc riskantní."
Pustil mě a strčil ruce do kapes. „Pořád si myslíš, že nedokáţu bojovat."
„Vím, že umíš bojovat," ujistila jsem ho. „Viděla jsem tě už několikrát. O to tady vůbec nejde."
„Mohl bych vám pomoct," podotkl. „Vím to.“
„Tentokrát ale nezáleţí na tom, jak se umíš ohánět mečem." Zavrtěla jsem hlavou. „Pořád proti sobě máme přízraky Dokud nebudeš mít kříţ, nemůţeš se jim postavit."
„To ani vy," zavrčel a zuby uţ měl zase ostré.
„Máš pravdu." Drtilo mě to jako balvan.
Sebevražedná mise.
Bylo to šílené riziko, přitom jsem ani nevěděla, jestli je zbytek smečky ještě naživu. Nebo Ren. Co když už jsem je všechny ztratila?
Z prázdné haly se ke mně donesly hlasy Hledačů. Když jsme došli aţ dolů, Shay mě najednou popadl a otočil k sobě. Než jsem se vzpamatovala, políbil mě. Opřela jsem se o něj a pootevřela rty. Sevřel mi ramena. Cítila jsem jeho strach a přemýšlela, jestli se nemám odtáhnout. Chvěla jsem se tím šimravým teplem, které mě zaplavilo, ale taky úzkostí, protoţe jsem si najednou uvědomila, že jestli se věci ve Vailu zvrtnou, možná už Shaye víckrát nepolíbím. Nikdy.
Konečně se ode mě odtrhl a přitiskl čelo k mému. „Možná bys neměla chodit. Ansel tě potřebuje. Monroe to zvládne i bez tebe. “
„Musím," namítla jsem a odstrčila ho. „Jedině já můžu smečku přesvědčit, aby Hledačům důvěřovala."
Jestli se ti něco stane..."
„Tady jsou." Adne nespokojeně mlaskla. „Ted' není vhodná chvíle na dlouhé loučení. Copak nevíte, že romantika už se nenosí? Je nejvyšší čas vyrazit."
„Promiň." Vyklouzla jsem ze Shayova objetí. Kdybych u něj zůstala ještě chvíli, asi bych podlehla strachu a vzdala se naděje, ţe někoho ze svých přátel dokážu zachránit.
Pořád jsi jejich vůdkyně, Callo. Smečka tě potřebuje. Víš, kdo jsi.
Upínala jsem se k té myšlence, kdyţ jsem kráčela prázdnou halou. Ethan s Connorem už na mě čekali.
Connor mi pokývl. „Isaac se o tvýho bráchu postará, než se vrátíme."
„Já taky," ozval se za mnou Shay.
„Díky." Nedokázala jsem se na něj podívat v obavách, že by následoval další nápor zbabělosti pramenící z mé sobecke touhy zůstat s ním.
Co se to ze mě stalo? Jsem slabá, protoţe miluju Shaye? Zdálo se mi, že nemám žádnou sílu, ţe uţ ničím nepřipomínám vůdkyni, kterou jsem bývala. Neochvějné odhodlání a nezávislost, kterých jsem si vţdycky tolik cenila, jako by ze mě během posledního týdne vyprchaly. Jenţe jsem potřebovala dokázat Anselovi a smečce, ţe jsem je neopustila. Jinak bych se sebou nedokázala ţít.
Z kuchyně vyšel Monroe. „Takţe jak jsme na 212
tom?"
„Všichni připravení," odpověděl Connor a zasunul si dýku do boty.
Monroe přikývl. „Adne otevře průchod na konci zadní uličky za Efronovým klubem. Vpadneme dovnitř postranním vchodem a dostaneme se do vězení."
„A co bude dělat, žţ zmizíte uvnitř?" zeptal se Shay. „Necháte ji u portálu samotnou?"
Monroe přikývl.
„Co když ji napadnou? Nechte mě jít s ní. Zůstanu u portálu, kdyby k něčemu došlo."
„Nepřipadá v úvahu. S námi nepůjdeš, Shayi.“ Monroe se zachmuřeně usmál na svou dceru. „Kdyby zaútočili na portál, Adne se dokáţe ubránit.“
Vykulila oči. „Děkuju. “
„Já se snad rozbrečím," vzdychl Connor a poloţil Ethanovi hlavu na rameno.
„Přestaň," zabručel Ethan a posunul si popruh kuše. „Do hodiny bude dost moţná po nás. Klidně i dřív."
„Tím spíš bychom si měli vážit každého okamžiku." Connor předstíral, že si otírá slzy.
„Adne, můžu s tebou mluvit mezi čtyřma očima?" zeptal se Monroe.
„Ne, na to zapomeň." Zavrtěla hlavou. „Nechci poslouchat proslov otce k dceři, protoţe můţeme umřít. Prostě budu dělat svou práci."
„Nejde o-," chtěl jí něco vysvětlit, ale to uţ se k němu otočila zády.
„Connore." Sledoval, jak si Adne připravuje skeany. Trhl hlavou ke straně. „Potřebuju s tebou něco probrat."
Connor se zamračil, ale odešel s ním do tmavého kouta.
„No jasně, strčte ho do kůlny," zašklebil se Ethan.
Adne se ohlédla na Shaye. „Doufám, ţe neskočíš do portálu, až ho otevřu. Nevím, jestli bys neměl radši přísahat."
„Rozhodně to nedělej," přidal se Ethan. „Tohle uţ jsme probrali. Nebudu riskovat krk, jestli tu nezůstaneš. Co kdyby sis šel třeba lehnout?"
„Aţ odejdete, půjdu nahoru za Anselem." řekl Shay, ale bylo poznat, ţe se mu to vůbec nelíbí. „Nebudu se tvářit, jako ţe se nic neděje."
„Jak chceš." Ethan pokrčil rameny. „Na tvým místě bych to zaspal."
„Prostě je dţentlmen, na rozdíl od tebe," utrousila Adne, objala Shaye a políbila ho na tvář. „Děkuju, ţe o nás máš starost. Zvládneme to."
Měla jsem sto chutí na ni zavrčet.
„To je fakt, já dţentlmen rozhodně nejsem," odtušil Ethan. „Kdyby ses na mě takhle vrhla, určitě bych tě nenechal vyváznout jenom s pusou. “
Shay si rozpačitě promnul krk, po tváři se mu rozlil ruměnec. Adne se zasmála.
Upřela jsem oči na Connora s Monroem. Nechápala jsem,
o co jde, ale oba vypadali dost rozrušeně. Monroe rychle mluvil a drţel něco v ruce. Snaţila jsem se odhalit, co to je. Obálky? Connor přešlapoval na místě a rozčileně vrtěl hlavou. Moc ráda bych věděla, o čem se dohadují.
„Už to bude,“ oznámil Ethan, kdyţ se Monroe vrátil. Adne skákala a otáčela se, pohlcená tkaním. I když už jsem to viděla, pořád mě fascinovaly zářivé světelné vzory, které se před ní rozvíjely.
Connor se postavil vedle mě a mlčky ji sledoval.
Jeho obvyklé veselí vzalo za své. Byl bledý a napjatý.
Zalétla jsem očima k Monroeovi a znovu hádala, co mezi nimi proběhlo.
Krev mi vzkypěla v žilách, když druhá strana za portálem nabrala obrysy.
Tmavá zasněžená ulice.
V dálce jsem rozeznala pouliční lampu, která osvětlovala zavřené obchody v centru Vailu.
2024 ©