„Se zbraněma?“ Shay následoval Connora do výcvikové místnosti.
„Běž prostě za ním,“ zaúpěla Adne. „Chlapi a jejich hračky. Člověk by čekal, že z toho časem vyrostou.“
„Copak nemá dva meče?" nechápala jsem.
„Právě že jenom dva," opáčila ironicky.
„To mu nestačí?" zeptal se tiše Shay.
Na druhé straně místnosti byly úzké dveře. Connor je odemkl a vešel, my za ním. Uvnitř byla úplná tma, místnost neměla žádná okna. V hlavě mi začalo podivně hučet.
„Au!" vykřikl Connor. „Krucinál, Silas asi zase nechal leţet na podlaze výcvikovou příručku. Kde je to pitomý světlo...?"
„Tady," zavolala Adne a vzápětí ozářila místnost obyčejná holá ţárovka.
Ohromeně jsem se rozhlíţela, Shay hvízdl. Všechny čtyři stěny pokrývaly od podlahy ke stropu zbraně: zahnuté meče různé délky, některé velké jako dospělý člověk, dýky se zakřivenou nebo zubatou čepelí, jednostranné a oboustranné sekery, palcáty, tyče, dřevcové zbraně. Všechny se i v tom mizerném osvětlení leskly.
Místnost pulzovala starou magií, která sálala z očarovaných zbraní, vzduch jako by vibroval. Byla to další nepříjemná připomínka, ţe Hledači se celý ţivot snaţí zdokonalovat v zabíjení Ochránců. Záhy mě rozbolelo rameno, svaly jako by se rozpomněly, co tyhle zbraně dokážou.
„Co jsem říkal?" Connor kopl do několika spisů na podlaze. „Kdyţ Silas tak ţere kníţky, proč je nechává všude válet?"
„Silas sem chodí cvičit?" Pořád jsem si prohlíţela zbraně, ale představa písaře s některou z nich mi připadala absurdní. „Myslela jsem, že písař nebojuje."
„Ne, ale všichni Hledači se cvičí v boji. Kaţdej z nás si musí odsloužit svoje na základně," zabručel Connor. „Dokonce i písaři, včetně budižkničemů."
„Není budiţkničemu, jenom zapomíná," zastala se Silase Adne. Došla ke štaflím, ze kterých se dalo dostat ke zbraním vysoko na stěně. „Tak co chceš?"
„Vezmi krátkej meč," instruoval ji, „a taky nějaký katary."
„Jsi tak průhlednej," ušklíbla se a začala sundávat zbraně. Klasický krátký meč jsem samozřejmě poznala, zato zvláštní dýky se širokou čepelí jsem viděla poprvé.
„Mám ve svejch preferencích jasno," zazubil se a zachytil meč, který mu hodila.
„Kolik zbraní nosíš najednou?" vyptával se Shay, když Connor převzal další dvě tlačné dýky.
„Jak kdy. Ideální je asi šest, možná sedm."
„Ethan s Connorem si myslí, že jejich muţnost je přímo úměrná mnoţství ocele, co mají pod kabátem," utrousila Adne. „Asi si tím něco kompenzujou."
„Tak hele!" ohradil se Connor.
„Jednou soutěţili v tom, kdo toho najednou pobere nejvíc," dodala.
„Kdo vyhrál?" zeptala jsem se.
,Já,“ pochlubil se Connor. „Dvacet dva."
„Fakt?" Shay povytáhl obočí. Prohlíţel si zbraně různých velikostí a tvarů.
„No výborně." Adne obrátila oči v sloup. „Vypadá to, že máte dalšího konkurenta."
Connor zavrtěl hlavou. „Nedoporučoval bych ti to, Shayi Jakmile překročíš patnáctku, všude tě to bodá a píchá, kdykoli se pohneš."
„Budu na to myslet,“ zazubil se.
„Navíc Connor podváděl,“ ozval se Ethan, který se opíral o zárubeň. „Poinardy se mezi pořádný zbraně nepočítají."
„Stačí s ním bodnout do oka nebo do krku a je po tobě,“ odtušil Connor.
„Stejně je to holčičí nůž.“
„Určitě tím nechceš holky podceňovat," varovala ho Adne. „To by totiž mohlo ohrozit tvoje zdraví."
Jasně že ne, podceňuju jenom Connora."
„Máš vztek, žes prohrál," ušklíbl se Connor a nastavil čepel meče světlu. „Potřebuje naostřit."
„Měl by ses o svý zbraně líp starat," prohlásil Ethan a zaměřil se na Adne. „Takže tohle je dnešní čekárna?"
„Vypadá to tak. Potřebuješ víc šípů? Co takhle cvičný terč, aspoň si ukrátíme čekání."
„Ty všechno víš," zazubil se.
Adne snášela další zbraně a Ethan se prohraboval v bednách. Shay toho vyuţil a s rukama v kapsách popošel ke mně.
„Mrzí mě, co jsem předtím řekl."
Zatínala jsem zuby, abych se na něj neutrhla.
„Prostě tě nechci ztratit."
Přikývla jsem, přesto jsem se na něj nepodívala. I kdyţ to bylo z lásky, jeho slova mi hnula ţlučí. Nezaslouţila jsem si je, ani Ren. Představila jsem si Shaye a vůdce Baneů. Dokáţou vůbec někdy bojovat bok po boku? 193
Po očku mě pozoroval. Pak zavrtěl hlavou a vzdychl.
„Co je ti?" zeptala jsem se a spolkla zbytky hněvu.
„Ale nic, jen tak přemýšlím."
Upřel na mě oči a znovu vzdychl. „Takţe on se vrátí."
„Kdo?" zeptala jsem se roztrţitě a přitom sledovala, jak Connor máchá zbraněmi.
„Ren," odpověděl Shay a já okamţitě zpozorněla. „Teda jestli to vyjde. Bude tady, s náma."
Odvrátila jsem se.
Ren.
Ren bude tady. Polilo mě příjemné teplo při představě, ţe bude v bezpečí. A u mě.
„Co to pro nás znamená?“- naléhal.
„To nevím," odpověděla jsem po pravdě a chtěla si jít prohlédnout smrtící výzdobu stěn.
Popadl mě za ruku. „Počkej.“
Otočila jsem se k němu. „Nechci o tom mluvit, Shayi,“řekla jsem tiše. „Teď musím myslet na důležitější věci, jako třeba jak nezařvat."
„Nemusíš mluvit, stačí, když mě budeš poslouchat."
Vzal mi hlavu do dlaní.“Je mi jedno, ţe tu bude. No dobře, to není tak docela pravda, stačí si představit, ţe bude blízko tebe, a mám pocit, že zešílím. Nedokáţu normálně uvaţovat, vnímám jenom vlka v sobě. Taky proto jsem řekl..."
Z hrdla mu vyšlo tiché zavrčení, v jeho očích se mihl vlčí stín. „No to je jedno. Přísahám, že chci smečce pomoct. A nepřeju si, aby se Renovi stalo něco zlýho... aspoň většinu času. Jde mi jenom o tebe a o mě. Od tý doby, co jsme sami, se všechno změnilo, nebo v to aspoň doufám."
Nemohla jsem se na něj podívat. Srdce jako by mi naráželo do hrudníku ve snaze uniknout před tím rozhovorem.
„Nejsi ve Vailu," pokračoval. „Tady to funguje jinak. Porvu se o to, abys byla se mnou."
Opravdu je všechno jinak? Už jsem sama nevěděla, jaká pravidla platí a kde je vlastně moje místo.
„Shayi..." Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale vzal mě kolem pasu a nepustil.
„Řekni mi, ţe o to nestojíš, a dám si odchod." Sklonil se ke mně, až se dotýkal rty mé tváře.
Hrdlo se mi svíralo. Chtěla jsem mu říct, že ho miluju. Byla to pravda. Milovala jsem ho tak, jak jsem to dřív nepovažovala za možné, dokud mi nevpadl do života. Zaslouţil si to vědět, získat nějaké ujištění, že jeho city plně opětuji. Jenže já už si nevěřila, zvlášť po tom, co vyprávěl Ansel. Těm,které jsem milovala, jsem přinesla jenom smrt nebo mučení.
Moji matku zabili. Má smečka zůstávala v nebezpečí, bratra zmrzačili tak, ţe se nenáviděl. Všechno to byla moje vina. Jak jsem mu mohla něco říct? Kdykoli jsem se sama k něčemu rozhodla, všem to jenom ublížilo. Co jsem mohla Shayovi nabídnout, když jsem zatím všem přinesla jenom utrpení?
„O čem si to tam vy dva špitáte?" zavolala Adne ze štaflí. „Tumáš, chytej!"
Hodila Shayovi meč. Trhla jsem sebou, zato on v klidu udělal krok vpřed a jílec chytil.
„Na co to je?“ zeptal se. „Stejně tam nejdu."
„A co budeme dělat, než nás Monroe zavolá?"
,Já určitě neusnu," prohlásil Connor. „Nemáš 195
chuť na bitku, Shayi? Sice nejdeš, ale párkrát máchnout mečem pro zábavu můţeš, ne?"
„Moţná."
„Chceš taky něco, Callo?" zeptala se Adne a mávla ke stěně se zbraněmi.
„Ne, díky," odmítla jsem a prohlíţela si záplavu lesknoucích se seker, mečů a dalších zbraní, z nichž některé jsem ani nedokázala pojmenovat. „Raději si vystačím s přirozenou výbavou."
„A ţe ji máš pořádnou," udělal na mě Connor oči.
Usmála jsem se a předvedla mu přitom ostré zuby. Rázem ho to veselí přešlo.
Zato Ethan se rozesmál. Poprvé jeho smích patřil mně. „To sedlo."
Shay potěžkával meč v ruce, pak jím máchl a zkusil výpad.
„Tak co ty na to?" řekla Adne a došla k němu.
„Nevím," odtušil zamyšleně. „Škoda ţe nemám ponětí, co bude zač ten kříţ.
Bylo by fajn cvičit s něčím podobným."
„Nic podobnýho neexistuje," ujistil ho Connor a vrhl dýky proti cvičné figuríně. Všechny se jí zabodly do prsou. Obrátil se mi žaludek.
Kde asi tyhle čepele skončí, až vpadneme do Edenu? V srdcích vlků, které znám? Po jejichž boku jsem dřív bojovala?
„Asi ne.“ Shay upíral oči na stěnu. „Nic z toho, co je tady, se mu nevyrovná, tak mě napadlo, jestli má trénink s nima vůbec smysl.“
„Přestaň urážet naše zbraně, Vyvolený,“ ohradil se Connor a začal před sebou rychle krouţit dvěma zahnutými meči. Ucouvla jsem o pár kroků od toho smrtícího tance, při němž se Connor ani nezapotil. „Nejsou zas tak špatný.“
„Určitě ne," zasmál se Shay, „chtěl jsem říct...“ Pak rozhodil rukama. „Nebo radši nic.“
Já vím, cos chtěl říct,“ zazubil se Connor. „Trénink ti neuškodí, i kdyţ to nebude s nejsvětějším kříţem. Jestli tě jeden na jednoho nudí, co kdybys to zkusil proti dvěma?"
Shay se podíval na něj, pak na Adne. „Moţná."
„Neprovokuj, Connore," napomenula ho Adne a zavrtěla hlavou. „Kašli na to, Shayi, nemusíš bojovat s náma oběma, to by bylo dost praštěný."
„Promiň, ale stojí většinou nepřátelé jeden za druhým a čekají, až na ně přijde řada?" nadhodil Connor.
„Connore." Adne dala ruce v bok.
„To je fakt," usoudil Shay. „Můžem to zkusit."
„Vážně?" ujistila se Adne, ale na rty se jí dral úsměv.
Jo," zazubil se Shay. „Hoď mi ještě jeden meč."
„Ať si zkusí curugi," navrhl Connor. Jeho jílec trochu připomíná Haldis."
„Fajn." Adne se vrátila ke stěně a natáhla se pro úzký, mírně zakřivený meč.
„Co si vybere má paní?" zeptal se Connor. Leţérní otáčení meči dokazovalo, jak dokonale své zbraně ovládá.
„Zkusíme, jak zvládne ťie-pien," rozhodla Adne. „Ať má nějakou změnu."
„Řetězovej bič?" odtušil Connor. „To není blbej nápad."
„Shay to s bičem umí." Zachvěla jsem se, kdyţ jsem si vybavila temný les a jedovatý úsměv Flynnové, její řev, kdyţ jsem jí uhryzla paži, a Shaye, který jí vytrhl stínový bič a vzápětí ho použil proti ní.
„Je vůbec něco, co ti nejde?" usmála se oslnivě Adne. Zaryla jsem nehty do dlaní, abych jí neskočila po krku.
„Golf," odpověděl. „Na ten nemám trpělivost."
Ozvalo se svištění, jak rozčísl vzduch čepelemi.
Adne si protáhla šíji a začala postupovat k němu. V kaţdé ruce svírala dřevěnou násadu biče ze sedmi kovových článků. Na konci obou bičů byl ostrý hrot. Působily děsivě a Adne jimi ladně máchala tak, že vypadaly jako živé.
„To jsou biče?" zeptal se Shay, oči upřené na svíjející se kov. Já sama rozhodně nikdy takový bič neviděla.
,Jsou,“ ujistila ho a trhla zápěstím. Stříbrné články vystřelily a hrot se vzápětí zabořil do hrdla cvičné figuríny.
„Ty jo,“ vydechl uznale a ucouvl.
„Nejsou špatný," řekla Adne a bič vyprostila.
„A co je tohle?" zeptala jsem se, kdyţ si Connor připnul k opasku krátké čepele.
„Jen se ke mně přibliţ s těma svýma velkýma zubama a já ti to předvedu."
Ethan se uchechtl a zvedl kuši. „Nikdy jsem nepochopil, proč máš rád katary."
Vypálil s ohromující rychlostí čtyři šípy do figuríny.
Shay došel k terči.“Jak to děláš, že umíš střílet tak rychle? Já vždycky považoval kuši za pomalou zbraň. Silnou, ale pomalou.“
„To moţná evropský kuše," řekl Ethan a šel vytahat šípy z figuríny „Tahle vychází z čínskejch modelů. Vyrobili ji tak, aby byla hlavně rychlá. Má zásobník, ze kterýho se po každý ráně nabije další šíp."
Přitiskla jsem dlaň na prsa. Aţ moc dobře jsem si pamatovala, jak rychlé jsou Ethanovy šípy. Podíval se na mě a přikývl. „Když nedokážeš zasáhnout Ochránce rychle a několikrát po sobě, je z tebe mrtvola."
Connor si ho odmítavě změřil. „Mě by to nebavilo."
„Tupá síla není jedinej způsob, jak se dá bojovat," podotkl Ethan.
„Blbost, nechceš si umazat ručičky," opáčil Connor a vytáhl z opasku kataru. Sevřel rukojeť, která vedla souběţně s krátkým širokým ostřím.
„Spíš brodit se v krvi,“ podotkla Adne, oči upřené na kataru.
Connor na ni úkosem pohlédl a vytáhl další. Bez varování skočil, ve skoku popadl figurínu a vzápětí přistál v podřepu za ní.
Shay uznale hvízdl, když si prohlíţel hluboké zářezy, které Connor figuríně zasadil.
„Nindža,“ utrousila jsem.
Shay se na mě nepatrně usmál.
„Představení skončilo," smál se Ethan. „To sis nevšim, že už byla mrtvá?" Zamával šípy, které z figuríny před chvílí vytahal.
„Dneska se nemáte předvádět vy dva," podotkla Adne.
Jak to?"
„Shay se potřebuje procvičit." Adne trhla bičem tak, ţe se svinul a zase rozvinul jako kovový had.
Shay se trochu nesvůj poškrábal na krku. „Moţná to není zas tak dobrej nápad."
„Ale no tak," odbyl ho Connor. „Ty to zmákneš. Potřebuju vypustit páru, neţ za pár hodin vyrazíme na tu šílenou akci."
„To chápu." Shay se protáhl. „Taky jsem trochu nervní."
Ethan se zasmál.“Jen se neboj, budu dělat rozhodčího a dám bacha, aby na tebe nezkoušeli levárny."
„Vůbec nejsi vtipnej," ušklíbl se Connor a vyměnil katary za své meče.
„Můžeme?" zeptala se Adne.
.Jasně," zazubil se Connor.
Shay přikývl a sledoval Hledače, kteří kolem něj začali pomalu kroužit. Viděla jsem, jak mu vystouply ţíly na krku Adne zaútočila jako první, její biče vylétly nízko při zemi. mířily mu na kotníky. Shay se jim bez problémů vyhnul, jako by skákal přes švihadlo. Jen co přistál na zemi, provedl výpad
Connor. Jeho meče už se neotáčely v ležérním stylu, teď kmitaly takovou rychlostí, že se mi skoro rozmazávaly před očima.
Chtěla jsem přiskočit, instinkty mi velely vrhnout se mezi ocel a Shaye. Mé tělo volalo po krvi. Měla jsem pocit, že se snad zadusím, jak jsem se snaţila potlačit vlka v sobě, který se chtěl vyprostit z vězení v lidském těle. Jenže jsem do boje nemohla zasahovat. Shay to potřeboval. Přišel čas, aby Scion bojoval sám. Netušila jsem, jak těţké pro mě bude jen přihlíţet. Couvala jsem ke zdi, vzápětí jsem sebou trhla, když mě do zad bodly ostny palcátu, který visel na stěně.
Shay upíral oči na Connora. Jejich meče se střetly, místností se rozlehlo zařinčení ocele. Adne se mezitím přikradla k Shayovi zezadu. Její biče vylétly k jeho nechráněným zádům. Zatajila jsem dech, když najednou přinutil Connora sklopit meče a vymrštil se do vzduchu. Přeskočil Adne a přistál hned za ní. Connor vykřikl a vrhl se k zemi. Jen tak tak se mu podařilo vyhnout ostrým hrotům bičů.
Shay popadl Adne zezadu kolem pasu, přitáhl ji k sobě a přiloţil jí čepel meče k hrdlu.
„Vzdáváš se?“
Vypadala šokovaně. Polkla a opatrně přikývla.
„Do prdele.“ Connor se se smíchem zvedl na nohy. „Uţ to chápu. Scion je Vyvolenej, protože má oči i vzadu. Stačilo by ti ostříhat vlasy a bylo by je vidět, že jo?“
Adne prudce oddechovala. Shay sklonil meč a usmál se.
„Jak jsi to dokázal?" vydechla.
Totéţ jsem chtěla vědět i já. Ještě nikdy jsem nic podobného neviděla, ohromilo mě to.
Pokrčil rameny. „Ani nevím. Prostě jsem věděl, že se ke mně blížíš. Cítil jsem tě za sebou. “
Ethan mlčel, ale vyměnil si s Connorem významný pohled.
„Tak fajn," prohlásil Connor. Jedna nula pro tebe. Dva souboje ze tří?“
„Adne?“ zeptal se Shay.
„Tohle už se ti podruhý nepovede, “ prohlásila a škádlivě ho od sebe odstrčila.
„Uvidíme," zazubil se.
Už jsem to nedokázala dál snášet. Jejich urputný souboj i ţertovné naráţky ve mně vyvolávaly pocit, ţe sem nepatřím. Že mě tu nikdo nepotřebuje a nechce. Jejich síla i smích se do mě zařezávaly jako ostnatý drát. Jako by nezáleţelo na ničem, co jsem se dozvěděla. Moje matka je mrtvá, má smečka padla za oběť, ale život těch tří vesele běţí dál. Budu truchlit sama.
Smutek mě vtáhl do temné propasti sebelítosti. Pomyslela jsem na Ansela. O kolik horší to všechno musí být pro něj? Zmocnily se mě výčitky. Nebyla jsem jediná, kdo přišel o někoho, koho má rád. Připravili nás o matku, ale Ansel ztratil ještě víc. Vzali mu vlka a zničili ho. Já se možná trápila, ale zůstala jsem celá. Pořád Ochránce. Pro něj už nebylo cesty zpět.
Nikdo si nevšiml, že jsem se otočila a zamířila ke dveřím. Connor se právě vrhl na Shaye a zaskočil ho tak, že upustil jeden meč.
„Hele!“
„Myslíš, že po tom, cos předved, ti dám varování dopředu?“ zvolal Connor. „Adne, sejmi ho!“
„S radostí." Zasmála se a vykopla.
Shay se mrštně sehnul a překulil se po podlaze. „Na to zapomeň!"
Vyklouzla jsem ze dveří, provázená řinčením ocele.
2024 ©