Sešli jsme se v Očistci u kuchyňského stolu. Silas s Adne před nás postavili hrnky s horkým čajem. Ansel uţ nebyl špinavý a zakrvácený, měl na sobě věci, které mu našla Adne, a vypadal jako dřív. Skoro. Pořád to byl jen stín bratra, kterého jsem si pamatovala; ačkoli měl přes ramena deku, třásl se zimou. Dřív vždycky vyzařoval optimismus a neměl daleko k úsměvu. Teď vypadal ztrhaně, oči, které zakrývaly pískově hnědé vlasy, působily vzdáleně a odtažitě.
Seděla jsem naproti němu a nepřestávala ho pozorovat, hádala jsem, jak se cítí, jestli má bolesti. Snaţila jsem se přisednout si k němu blíž, ale okamţitě si odsunul ţidli, jako by mou přítomnost nemohl vystát.
Už nebyl vlkem. Chápala jsem, jak hrozná je to ztráta. Vždycky jsme byli vlci a přijít o tuhle část svého já pro mě bylo... prostě nepředstavitelné.
Ale proč nechce být u mě? Vím, že to není jeho vina. Stydí se? Bojí se mě?
Ansela nehodili vlkům, naopak ho od nich vyhodili. Nechali ho opuštěného na ulici, protože svým pánům už k ničemu nebyl.
Tiše jsme seděli a trpělivě čekali, až odpoví na Monroeovu otázku.
Svíral v dlaních hrnek s čajem, nehýbal se.
Monroe si odkašlal. „Vím, že je to těžké, ale musíš nám říct, co se stalo, když Calla se Shayem utekli z Vailu.“
Ansel odsunul hrnek a skryl chvějící se ruce pod stolem.
„Čekali jsme na ni na mýtině.“
Zavřela jsem oči, najednou jako bych se tam opět vrátila. Slyšela jsem bubny, melodický zpěv Sabine a Nevilla. Vzpomínala jsem, jak jsem zachytila Shayův pach, jak jsem ho našla svázaného a se zavázanýma očima. Srdce se mi rozbušilo v rytmu bubnů.
„Jenže nepřišla.“To mě probralo. Otevřela jsem oči a zjistila, že na mě Ansel hledí.
„Protože našla mě,“ řekl Shay. „Unesli mě. Svázali mě a nechali v lese, než přijde čas, aby mě při obřadu předhodili jako oběť.“
„Zajímavé,“ broukl Silas.
„To není zajímavý, ale zvrhlý," obořil se na něj Connor.
„Co tady vůbec děláš?“ vycenila jsem na Silase zuby. „Nemáš se vrtat v papírech? “
„Přesně," přidal se pobaveně Connor.
„Písaři koordinují veškeré informace získané na základnách," nafoukl se Silas. „Dneska jsme přišli o hlavního informátora a tenhle kluk nám může říct, co se stalo."
Otočil se na Ansela, ale ten jenom nepřítomně hleděl na desku stolu.
Silas si odkašlal a vybídl Shaye: „Pověz nám o tom obětování. Zahrnovalo to nějakou rituální přípravu?"
„Rituální přípravu?" opakoval Shay. „No... asi ne. Jednoduše mě omráčili. Jestli se mezitím něco stalo, tak o tom nevím."
„Mohl bys s tím vyptáváním počkat, než skončí?" řekl Monroe a pokynul Anselovi, aby pokračoval.
Všichni utichli.
„Nikdo z nás nevěděl, co se má dít," navázal Ansel a na chvíli se odmlčel. „Teda aspoň nikdo z mojí smečky. Prostě jsme si mysleli, že se Ren s Callou vezmou. Věděli jsme, že budou muset zabíjet, ale mysleli jsme, že půjde o..."
Zarazil se a zvedl oči.
„No to je roztomilý,“ zasmál se temně Connor.
„Co?“ nechápala Adne.
Ethan se ušklíbl a vstal. „Někoho z nás. Mysleli si, že jim předhodí Hledače.“
Isaac se rozkašlal a Adne mu podala kapesník.
Nastalo nepříjemné ticho.
„To je minulost," prohlásil nakonec Monroe. „Nechte to plavat. “
Ansel se na něj podíval a pokračoval.
„Čekali jsme tak dlouho, ţe Efron nakonec poslal několik starších Baneů do lesa. Začali okamţitě výt. Všichni jsme se tam rozběhli, vlci i Strážci. A pak jsem ji uviděl. “
„Flynnovou,“ pronesli jsme se Shayem najednou.
Přikývl. „Nedokázal jsem na ni přestat civět. Vůbec jsem nevěděl, že bude v lese, a najednou tam ležela mrtvá a bylo jasný, že to má na svědomí někdo z vlků.“
Podíval se na mě. „Vědělas, že je sukuba?“
„Ne, dokud se na nás nevrhla," zašeptala jsem a vybavila si její křídla, oheň, který chrlila.
„No a pak to začalo," vyprávěl bratr. „Efron a Lumine vydávali rozkazy. Já se snaţil zůstat s Bryn, ale každýho z nás popadl někdo ze starších Baneů. Nechápal jsem, co se děje. Hodili mě do auta a vyrazili jsme do Vailu."
„Kam do Vailu?" nechápala jsem.
„Do Edenu. Ale ne do klubu. Pod ním má Efron takový vězení. Tam nás vzali."
„Tak to je přínosná informace," pochvaloval si Silas.
„Cože?" obrátil se na něj Shay.
„Nevěděli jsme, kde mají Stráţci vězení," vysvětlil Monroe. „Mluv dál, Anseli."
„Netušil jsem, proč s náma zacházejí jako s nepřítelem." Teď už se z něj slova řinula o překot. „Dali mě do cely s Masonem a mám dojem, že Fey zavřeli s Bryn-neviděl jsem je,ale slyšel jsem je křičet."
Roztřásla jsem se. Shay mě vzal za ruku a já se neodtáhla.
„Chvíli se nic nedělo." Ansel mluvil tak tiše, že se všichni předkláněli, aby ho slyšeli „Nasadili nám zvláštní pouta, takže jsme se nemohli převtělit, ale to byl teprve začátek."
„Nechali jste si to patentovat nebo co?“ obořil se Shay na Monroea.
Ten neodpověděl.
„O co jde?“ nechápala jsem.
„Dali ti to samý, když tě sem donesli," řekl mi.
„Kdyby se probrala, kdyţ jsme byli u ní, byla by na nás okamţitě zaútočila." Connor pokrčil rameny. Jinak to prostě nešlo."
Shay chtěl protestovat.
„To je dobrý, Shayi," uklidnila jsem ho.
„A potom přivedli Rena." Zdálo se, jako by Ansel náš hovor vůbec nevnímal. Byl ztracený, nebo spíš polapený v minulosti.
Jakmile jsem uslyšela Renovo jméno, vytrhla jsem ruku, za kterou mě Shay držel. Ren se nám snaţil pomoct, lhal kvůli nám Strážcům. Čím za to zaplatil?
V duchu jsem znovu slyšela jeho hlas. Tady jde jedině o lásku.
Cítila jsem jeho dech, dotek jeho rtů. Jeho objeti předtím, než jsem ho opustila.
„Pak to začalo." Ansel se křečovitě otřásl.
„Co začalo?" pobízel ho Monroe jemně.
„Tresty," zašeptal. „Přišly přízraky."
„Adne, měla bys odejít," řekl Monroe, oči upřené na roztřeseného Ansela.
„Ne,“ odmítla, i kdyţ byla bledá jako stěna.
„Proč by tu nemohla zůstat?" zeptal se Shay.
Monroe zaťal zuby. Neodpověděl.
Adne se napřímila. „Přízraky zabily mou matku."
„Adne, běž, prosím," naléhal Monroe.
„To je dobrý, Monroe," řekl Connor a vzal Adne za ruce. „Ona to vydrží."
Monroe se mračil, ale dál už se nedohadoval.
Ansel pokračoval. „Poprvý přišli do cel s Lumine a Efronem. Brali nás jednoho po druhým, ostatní se museli koukat. Někdy dorazil Emile a starší Baneové. My byli připoutaní v lidský podobě a oni se na nás vrhali zuby a drápy. Tak, abychom krváceli, ale aby nás nezabili. Jindy přišli Strážci a přivolali přízraky. Ty byly horší neţ Ochránci. Mnohem horší. Je to, jako kdyţ vás spolknou a uvězní uvnitř a vy máte pocit, jako by se vám maso odchlipovalo z kostí. Jako by vás poţíraly zaţiva... nekonečně pomalu. Nějakou dobu jenom řvete. Pak omdlíte. Kdyţ se proberete, jsou pryč. A za pár hodin se vrátí a začne to znova. Někdy jsem slyšel křičet Bryn a Fey.
Svěsila jsem hlavu, mučila mě představa Bryn ovinuté pulzujícími černými chapadly. Adne se podlomila kolena a Connor ji vzal kolem pasu.
„Vyptávali se vás na něco?“ zeptal se Monroe. „Co od vás chtěli?"
„Chtěli vědět, kde je Calla. A pořád dokola se ptali na Sciona. Nevěděl jsem, kdo to má být."
„Mysleli Shaye. To on je Scion," řekla jsem.
Ansel se zachmuřeně usmál. „To už vím taky. Vím, že ho chtějí zabít. Něco jsem si dal dohromady z toho, na co se ptali."
„A co Renier?" zeptal se Monroe zvláštně napjatý.
„Vyvedli nás z cel do velký místnosti. Všechno tam ve vězení bylo nový a lesklý, asi jako na operačním sále. Kromě týhle místnosti. Ta byla stará a tmavá. Jako středověká mučírna. Byli tam všichni."
„Všichni?" zeptala jsem se.
„Všichni Ochránci, asi stovka, a všichni Strážci a jejich přízraky. Dívali se na hromadu z naskládanejch kamenů, připomínala pódium. Nebo oltář."
Oltář.
Ach ne, to ne! Prosím, Rena ne.
„Na tom oltáři byl Renier?" Monroeovi se chvěl hlas, což mě překvapilo ještě víc. Zdálo se, že má stejný strach jako já.
„Ne. Stál vedle oltáře s Emilem a mým otcem," řekl Ansel a podíval se na mě. „Na oltáři byla moje matka."
Vyskočila jsem, sotva jsem se ovládala. „Cože?!“
Ansel se nepříjemně usmál. „Překvapuje tě to?"
Jak se mě takhle můžeš ptát?" vykřikla jsem. „Máma s tím přece neměla nic společnýho."
„Ale je to vůdkyně," opáčil tak klidně, ţe mě z toho zamrazilo. „Měla tě naučit, kde je tvoje místo."
Moje místo. Všechno, co jsem na svém ţivotě nenáviděla. Druhý důvod, proč jsem utekla. Bylo to skoro stejně zlé jako obava, že ztratím Shaye.
„A selhala," dodal šeptem. „Tak to řekla Lumine. Selhala v plnění povinností."
Sesula jsem se na lavici a ani nevnímala, že mě Shay objal „Co jí udělali?"
„Nechali Emila, aby ji zabil, a táta se na to musel dívat."
Kdyby mě Shay nedržel, byla bych sjela aţ na zem.
„Zabili vám mámu?" zašeptala pobledlá Adne.
Connor jí něco tiše šeptal. Po tvářích jí stékaly slzy, jinak ale ani nehlesla.
„Prohlásili, že je to trest pro ně oba. Máma umřela, protoţe jsi utekla. Táta přišel o svou druţku."
V hrdle se mi sbíral vzlyk, pro slzy jsem viděla všechno rozmazaně.
Mou matku. Zabili ji kvůli mně. Co jsem to za ohavnou zrůdu?
„Takže vůdce Nightshadeů nechali žít?" upřesňoval si Silas. Dělal si poznámky a já měla sto chutí ukousnout mu prsty, pěkně jeden po druhém.
„Žádný vůdce Nightshadeů už není," hlesl Ansel.
Jak to myslíš?" Shay mě k sobě tiskl. Já byla jako ochrnutá, nemohla jsem se hnout.
„To je další část trestu," odpověděl bratr. „Stráţci smečku Nightshadeů zrušili. Jedinej vůdce je teď Emile. Dostal všechny vlky. Efron s Lumine nám řekli, že tak to odteď bude.
Baneové se ukázali jako loajálnější a budou Nightshadeům nadřazení, dokud ti neprojeví svou věrnost."
Jak by to měli udělat?" ozval se Ethan.
„Mají ho přivést zpátky," ukázal na Shaye. „To je nový nařízení. Ochránci dostali rozkaz najít ho a vrátit Strážcům. Ten, komu se to podaří, si získá jejich přízeň. Když to bude Nightshade, stane se novým vůdcem a povede svou vlastní smečku."
„Ale to přece nejde," namítla jsem automaticky. Jako vůdce se musíš narodit, nemůžou tě na něj povýšit. Dokud žije náš otec, je vůdcem Nightshadeů on, ať už ho Strážci uznávají nebo ne.“
„Pověz to jim," odsekl.
„To by nám mohlo pomoct," zabručel Ethan zamyšleně. Connor přikývl.
,Jak?“ obořila jsem se na ně. Jak by nám to mohlo pomoct? Budou nás pronásledovat."
„Mohlo by...“ Connor chtěl něco říct, ale Monroe ho nenechal domluvit.
„Počkat. Anseli, a co Renier Laroche?"
Ansel dlouze vzdychl. „Nazvali ho zrádcem jako Callu. Musel si kleknout před oltářem."
„Zabili ho?" zašeptala jsem ochraptěle.
Zavrtěl hlavou a něco ve mně, co umíralo, znovu ožilo.
„Tak co se stalo?" chtěl vědět Monroe, který se taky trochu uvolnil.
„Řekli, že za jeho zradu může Calla. Že se ţenským nedá věřit, protoţe se rodí, aby sváděly a podváděly. Calla ho podvedla. Jenom se snažil zachránit svou vyvolenou, protože věřil, že ho miluje."
Věřil, že ho miluje. Zamilovala jsem se do jiného, ale Ren zůstal mou součástí. Sdíleli jsme cosi, co jsem nedokázala pojmenovat. Byla snad i tohle láska? Výčitky mě bodaly jako tisíce jehel. Odtáhla jsem se od Shaye.
Silas přikývl. „Hm, ano, Evin úděl. To je hezký detail."
„Silasi, přísahám, že jestli ještě něco řekneš, přerazím ti čelist,“ pohrozil mu Connor.
„Není nic špatnýho na tom, když se snažíš pochopit jednání protivníka," ohradil se povzneseně. „Když je nebudeme znát, těžko odhadneme jejich další tah."
„Connore, nech to být," přerušil je Monroe. „Silasi, ted na to není vhodná chvíle."
Silas něco tiše zabručel, Connor z něj nespouštěl oči.
„Nasadili na něj přízrak." Ansel se otřásl. „Takhle dlouho to ještě nikdo nikdy nevydržel. Když bylo po všem, nechápal jsem, že je ještě při vědomí. Řekli, že si svůj osud můţe vybrat sám. Že může ještě pořád ovlivnit, co s ním bude."
„A co odpověděl?" zeptal se Monroe.
„Kdyţ ho přízrak pustil, nemohl mluvit. Byl zázrak, ţe to přeţil. Měl ho o tolik dýl než..." Schoulil se a začal dávit.
Polil mě chlad, jako by všechno ve mně pomalu zamrzalo. Nekontrolované jsem se třásla.
Moje matka je mrtvá. Rena mučili, a to všechno jen kvůli mně.
„Odvedli ho." Ansel si otřel sliny. Pokusil se napít čaje, ale na to se mu příliš třásly ruce. „Nevím kam, ale jestli jim nedá odpověď, kterou chtějí slyšet, zabijou ho."
Monroe se tvářil zdrceně. Upřel oči do plamenů v krbu a zatoulal se v myšlenkách někam daleko.
„No a pak vzali na oltář mě," hlesl bratr.
Natáhla jsem se přes stůl a chtěla ho vzít za ruce. Podíval se na mé dlaně a odvrátil se. Stáhla jsem se zpátky s pocitem nekonečné prázdnoty.
„Lumine řekla, že dětem Naomi Torové se nedá věřit. Poloţila mi ruce na prsa a já myslel, ţe mě to snad roztrhne vejpůl. Vyl jsem a pak se najednou moje vlčí podoba vznášela přede mnou a nakonec vzplála. Hořela, srst se smažila. Cítil jsem to, viděl jsem to, jako by mě upalovali zaţiva. Vlk shořel na popel. Lumine mávla rukama a ten popel zmizel. A já věděl, cítil jsem, že vlk je pryč. Už nejsem nic."
„Být naživu není nic," řekl Monroe, došel k němu a položil mu ruku na rameno. Jsme jenom lidi, a přece si myslíme, že stojí za to žít.“
Jenomže já nejsem člověk,“ zvolal Ansel. Jsem Ochránce. Byl jsem Ochránce. Co jsem teď, to nevím.“
„Můžu tě proměnit zpátky, “ napadlo mě najednou. „Abys byl zase Ochránce."
„Ne, protože mě degradovali." Anselova tvář se zkřivila v rozčilení. „Říkala to Lumine. Řekla to všem, že se ze mě může stát Ochránce jedině starou magií. Vůdce mě proměnit nedokáže. Jsem prokletej."
„Pomůžeme ti," tišil ho Monroe. „Naučíme tě jiný způsob boje. Nemusíš být vlk, abys byl silný."
„Tahle válka by už dávno skončila, kdyby měli sílu jenom vlci," dodal Ethan.
Já ale nechci bojovat jinak! Chci se znova stát vlkem." Ansel upřel na Monroea horečnatě planoucí oči. „Můžete to zařídit? Vím, že taky používáte magii."
Monroe neodpověděl.
„Říkal jste, že mi chcete pomoct," naléhal zoufale bratr. „A já tohle potřebuju. Callo, ať mi pomůžou."
„My nevytváříme Ochránce," řekl nakonec Monroe neoblomně. „Neměníme přirozenost."
„Co to vykládáte, Anselova přirozenost je přece být vlkem! Nepřirozený je to, co s ním udělali oni,“ namítla jsem.„To možná, ale upřímně řečeno ani nemáme prostředky, jak to změnit. Nezničíme dalšího tvora, jen abychom Ansela zahojili."
„Proč byste měli ničit dalšího tvora?" nechápal Shay.
„Museli bychom vzít podstatu jiného vlka přičemţ to zvíře zemře abychom Anselovi dali, co potřebuje."
Naskočila mi husí kůţe. „To nechápu."
Silas zvedl oči od poznámek. „Ochránci byli vytvořeni po letech pokusů, kterýma šli Strážci proti přírodním zákonům. Vţdycky měli sklony měnit přirozenost podle svý vůle.
Ochránci představovali jednu z prvních ukázek moci, kterou získali spojením s podsvětím. Vzali zvířata a lidi a celý roky se je snažili zkřížit, aby vytvořili dokonalý bojovníky. Samozřejmě došlo k mnoha nezdarům, jejichž následkem byly znetvořený těla tvorů, kteří se nehodí na tenhle ani na žádný jiný svět. No a pak konečně vznikli Ochránci. Jenže ta jejich podstata... Jsou hřích proti přírodě. To je přesně ten důvod, proč Hledači bojují proti Strážcům."
Podívala jsem se na něj. „Tys mě právě nazval hříchem proti přírodě? “
Silas mě přejel pohledem. „Ano, to jsem udělal.“
„Už dost, Silasi,“ napomenul ho Monroe.
Celé tělo mě začalo svědit, štípat, jako by po mně lezli mravenci. „Opravdu takhle vznikli první Ochránci?"
Vzpomínala jsem na příběh, který mi vyprávěli, kdyţ jsem byla malá. První Strážce-ušlechtilý válečník, zraněný a umírající, jehož zachránil vlk samotář. Strážce se mu odměnil tím,že z něj udělal vyšší bytost. Vzniklo mezi nimi pouto věrnosti a vzájemné náklonnosti, které není možné zlomit.
„Ano. Vyprávěli vám snad místo toho nějakou líbivou báchorku?" ušklíbl se Silas. Očividně by rád dodal ještě něco, ale Monroeův pohled ho umlčel.
„Další lži," hlesl Shay. Napadlo mě, jestli nelituje, že jsem ho proměnila, kdyţ ted zná pravdu ţe náš druh nevznikl jako odměna za věrnost, ale násilným překrucováním zákonů přírody. Že to byl jeden z mnoha děsivých činů, které mají Stráţci na svědomí.
„Callo, musíš něco udělat," zašeptal Ansel. „I kdybys nemohla pomoct mně. Než mě vyhodili, Lumine řekla, že totéž čeká i zbytek smečky, jednoho po druhým. To nesmíš dovolit. Je to tvoje smečka."
Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo, nemohla jsem dýchat. Co si počnu? To, co jsem udělala, zničilo můj svět. Moje matka je mrtvá, z bratra zůstala hromádka neštěstí. A kvůli čemu? Jsme sice se Shayem v bezpečí, ale prospělo to někomu? Moc Strážců se nijak nezmenšila. Rozbolela mě hlava, jak jsem se úporně snažila najít nějaké řešení.
„To nedovolíme."
Zvedla jsem hlavu. Monroe se tvářil zarputile.
,,Jak přesně si to představuješ?" zeptal se ho Isaac a ohlédl se na Connora.
„Přesně tak, jak jsem řekl," ujistil ho a podíval se na mě. „Zachráníme tvou smečku."
2024 ©