„Cože?" vypravila jsem ze sebe ochraptěle.
Její bratr?" žasl Shay. „Myslíš Ansela?"
„Nevím, jak se jmenuje. Tak co tu ještě stojíte? Jdeme!“
Setřásla jsem ten šok a vrhla se ke dveřím. Adne uţ se hnala chodbou, za mnou běžel Shay.
Ethan dostal Ochránce. Dostal? Zaplavila mě ochromující hrůza. Záhy jsem zahlédla světélkující portál.
Zastavila jsem, muže u průchodu jsem neznala. „Všichni ostatní už jsou tam,“ oznámil.
„To je jenom Jerome, Callo. Běž dál.“ Adne mě postrčila k portálu.
Klopýtla jsem a přistála na čtyřech ve výcvikové místnosti Očistce.
„Co tě to napadlo?" zuřil Monroe. „Vždyť je to dítě!“
Bála jsem se toho, co ho mohlo tak rozzuřit.
„Hnal se na mě, Monroe, a vřeštěl jako šílenec. Přísahám," bránil se zoufale Ethan. „Pořád dokola volal, že je Ochránce. Co jsem měl dělat?"
Isaac, Connor a Silas hleděli s popelavou tváří na něco u svých nohou. V tu chvíli jsem si všimla krve na podlaze.
Monroe nás uslyšel a odtrhl oči od Ethana. Když mě uviděl, jeho zlost vystřídal strach.
„Callo..." Překročil krvavé stružky a popadl mě za paži.
Vytrhla jsem se mu a odstrčila Connora, který se za ním vynořil ve snaze zaclonit mi toho, kdo ležel na zemi.
Ansel se nehýbal, oblečení měl nasáklé krví. Vykřikla jsem a zakryla si ústa. Z prsou mu čněly šípy z kuše.
„Anseli, Anseli!“
„Nevěděl jsem, kdo to je...“ snaţil se Ethan a zděšeně na mě hleděl. „Prostě se na mě vrhnul. Myslel jsem, že mi snad vyškrábe oči.“
Skočila jsem po něm, ale Connor mě zezadu popadl a nepustil.
„Klid, holka. Hlavně nedělej nic unáhlenýho."
„Zabiju tě,“ zasyčela jsem a zuřivě se snažila Connorovi vykroutit.
„Paneboţe." Shay doběhl k nám a zíral na Ansela. Pak se otočil na mě. „Můţeš mu pomoct?“
Rudý závoj zuřivosti mi z mysli vytlačil všechny příčetné myšlenky. Zavřela jsem oči a snaţila se trochu uklidnit.
„Jestli mu ještě bije srdce, moţná jo,“ vydechla jsem nakonec.
„Dobře, tak jdeme na to. Pomůžu ti. Musíš se soustředit, Callo, musíš ho zachránit.“ Shay mě vzal za ruku. „Pusť ji,“ řekl Connorovi.
Ten se tázavě ohlédl na Monroea, který se postavil mezi mě a Ethana. Přikývl. Connor povolil sevření a Shay mě dotáhl k mému bratrovi. Klekla jsem si do krvavé louže a poloţila mu ruce na prsa. Slyšela jsem jeho dech, přerývavy a vlhký. Srdce mu bilo, ale slabě a čím dál pomaleji.
Zajíkla jsem se. „Ach bože, Anseli.“
„Je mi to líto.“ Ethan na nás hleděl se směsicí smutku a hrůzy. „Nevěděl jsem, že je to tvůj bratr."
Otočila jsem se na něj a znovu se mě zmocnila zuřivost.
„Buď zticha, Ethane," doporučil mu Monroe a znovu se posunul tak, abych na něj neviděla.
„Callo. “ Shay mi připomněl, ţe teď se musím zaměřit na něco jiného. „Ansel potřebuje okamţitě pomoct. Co mám dělat?"
Zavrtěla jsem hlavou. „Potřebuje krev a ty šípy musí ven.“
Přikývl.
„Až ti řeknu, co nejrychlejc je vytáhneš."
„Dobře. “
Přemístil se na druhou stranu vedle Anselova bezvládného těla a uchopil šíp. Já se kousla do předloktí. Pak jsem dala bratrovi ruku pod hlavu a zvedla mu ji. Rozevřela jsem mu rty, sehnula jsem se, přitiskla mu krvácející ránu k ústům a přitom mu šeptala: „Poslouchej, bráško. Prosím." Vzlykala jsem. „Musíš pít, Anseli. Prosím, pij.“
Krev mu tekla do úst a do hrdla. Zavřela jsem oči a přitiskla se čelem k jeho spánku. Hledači na nás mlčky zírali se zvědavými a zděšenými výrazy.
Ansel se nehýbal. Už měl plná ústa krve, začala mu vytékat koutkem.
„Callo?" ozval se úzkostně Shay.
„Anseli, prosím," šeptala jsem dál. „Pij. Mám tě ráda. Nedělej mi to. Pij."
Jeho tělo sebou trhlo, otřáslo se. Otevřel ústa a polkl. Zaťal svaly a odtáhl hlavu od mé paţe.
„Adne, Connore, rychle sem," vykřikla jsem. „Bude se bránit. Potřebuju, abyste ho drželi."
Přiběhli ke mně a přitiskli Anselovi ramena k podlaze. Znovu sebou trhl a jim dalo zabrat, aby ho udrželi. Přesto byla jeho obrana slabá, což jsem nechápala. Něco se stalo. Přiložila jsem mu předloktí znovu k ústům.
„No tak, Ane, potřebuješ to. Pij, nebraň se tomu."
Znovu polkl, pak konečně začal pít.
„Držte ho," nařídila jsem Adne a Connorovi.
Zachmuřeně přikývli.
„Shayi, začni vytahovat ty šípy."
Jasně." Nadechl se. „Tak jdeme na to." Vytrhl Anselovi z hrudi první šíp.
Ansel neotevřel oči, ale vzepjal se a zachrčel, až mu od úst vystříkla krev. Adne hekla, Connor ho držel bez větších obtíží.
Tlačila jsem mu ránu ke rtům a má úzkost sílila. Ansel se brání, přesto nemá žádnou sílu. Co když už je na záchranu pozdě?
„Další, Shayi," nařídila jsem. „Musíme je dostat ven co nejdřív."
Shay vytáhl zbývající dva šípy. „To je všechno," ohlásil a odhodil je stranou.
Tiskla jsem bratrovi předloktí k ústům. Teď už pil klidně a pravidelně. Opřela jsem se druhou rukou o zem. Stálo mě to hodně krve.
„Callo...“ Shay se přesunul ke mně a vzal mě kolem pasu.
„To nic," řekla jsem.
Pak Ansel přestal pít. Váhavě jsem odtáhla ruku a druhou si stiskla ránu. Víčka se mu zachvěla, otevřel oči.
„Callo?“
Rozplakala jsem se a přitáhla ho k sobě.
Monroe si rozechvěle oddechl. „Díky bohu."
„Teď už chápu, proč je tak těžký je zabít,“ podotkl Silas. „Viděli jste, jak rychle to proběhlo? Budu muset na akademii navrhnout nějaký nový kouzla. “
„Teď ne, Silasi," ucedil Connor.
Jsi to ty.“
Ansel zamžikal. „Nemůžu uvěřit, že jsem tě našel."
„Anseli." Zabořila jsem mu tvář do vlasů. „Ach bože, Anseli."
Přelétl pohledem shromáţděné Hledače, nakonec se zahleděl na Ethana, který ucouvl.
„Střelil mě," řekl kupodivu mírně pobaveně. „To on na mě střílel."
„To nic, zase bude dobře," chlácholila jsem ho. „Nevěděl, kdo jsi, ale teď už se ti nic nestane."
Ansel se na mě znovu podíval, na rtech zvláštní prázdny úsměv.
„Radši mě měl zabít."
2024 ©