Sevřela jsem v čelistech jeho hrdlo, drtila mu dýchací cesty. Do chřtánu mi prýštila horká krev chutnající po mědi. Jeho srdce zpomalovalo. Mezi údery nastávaly dlouhé děsivé odmlky. Podíval se mi do očí, usmál se a já v duchu slyšela jeho hlas.
Vítej, Callo.
Ucouvla jsem a vzala na sebe lidskou podobu. Najednou mi byla zima, zvedal se mi žaludek. Mrtvý Stuart se usmíval, i když mu v krku zela díra. Ucítila jsem něčí dotek na rameni. Otočila jsem se a spatřila ženu. Usmívala se stejně jako mrtvý muž, dobrosrdečné, vřele. Tmavě rusé vlasy jí spadaly ve vlnách na záda, v černých duhovkách měla stříbrné žilky. Čišela z nich radost, když se na mě dívala. Rozevřela rty.
„Callo, “ zašeptala mé jméno, jako by pronášela modlitbu, vroucí a toužebnou. Sklopila oči ke straně a i já se tam podívala. Držela v náručí dítě, které mohlo sotva začít chodit. Jeho mírumilovný výraz mě přiměl přistoupit blíž. Náhle otevřelo očka. Vypadala jako noční obloha posetá hvězdami. Jako oči jeho matky.
Ren.
Díval se na mě. Vzápětí se vesele rozesmál a začal nadšeně tleskat ručkama. V prsou se mi rozlévalo zvláštní teplo. Zvedla jsem oči ke Corrine Larocheové a úsměv mi odumřel na rtech. Tyčil se za ní stín, sbírající se bouřkový mrak zkázy. Otevřela jsem ústa, chtěla vykřiknout a varovat ji, ale nic z nich nevyšlo. Průsvitné černé cáry se jí ovinuly kolem krku a ramen, černé plazivé úponky jí omotaly paže.
Začala křičet a Ren jí vypadl z náruče. Naříkal strachy. Vrhla jsem se vpřed, abych ho zachytila, ale další pokřivené paže popadly dítě ještě ve vzduchu. Corrine vyjekla, když ji přízrak uchvátil a spoutal její tělo černými provazci, které pulzovaly a kroutily se zároveň s jejím utrpením.
Klesla jsem zděšeně na kolena. Ozvalo se uchechtnutí a já se odvrátila od trýzněné ženy. Zjistila jsem, že na ni hledí Emile Laroche, ve světle modrých očích pohrdání. Pak se podíval na naříkající dítě ve své náruči. Zavrtěl hlavou a světlé vlasy mu spadly do obličeje, zastínily jeho rysy a proměnily úzký obličej v masku ďábelské krutosti. Ren křičel a Emile s odporem semkl rty. Sevřel dítě pevněji. Naposledy se zhnuseně ohlédl po Corrinině zmítajícím se těle, otočil se k ní zády a odešel. Slábnoucí dětský pláč se mísil s výkřiky jeho matky v děsivém duetu.
Nemohla jsem se pohnout, odtrhnout oči od Corrinina utrpení. Vtom se vedle mě někdo objevil. Když jsem se tam zadívala, zjistila jsem, že je to Ren, který hledí na přízrakem pohlcenou ženu. Už nebyl dítě, ale mladý muž, můj budoucí druh. Jeho černé oči, které se předtím leskly jako vesmír, teď byly prázdné. Zpocené tmavé vlasy se mu lepily na čelo a na krk a tělo měl pokryté fialovými, žlutými, zelenými a černými podlitinami. Rudé pruhy a jizvy po popáleninách na jeho zádech a pažích tvořily jakýsi děsivý vzor. Upíral oči na svou matku. Mračil se, jako by mu ten děsivý výjev vůbec nedával smysl. Zavrtěl hlavou a vzdychl.
„Ach bože, Rene. “ Chtěla jsem ho chytit za ruku, ale má dlaň prošla jeho tělem, jako by byl vzduch.
Nespouštěl oči ze své matky, ale jeho rty se začaly pohybovat.
„Kde jsi, Cal?“ Trhl zápěstím. Na prstu se mu něco zablýsklo: můj prstýnek, který měl zavěšený na špičce ukazováku a kýval jím jako kyvadlem, které odměřuje čas.
Na ramenou se mu objevily nové rány, kůže se otevřela, z ran začala prýštit krev, zalévala jeho tělo rudým vodopádem. Červené stužky mu stékaly po pažích, zápěstích, prstech. Klesl na kolena, hlavu sklopenou. Vykřikla jsem zároveň s Corrine.
Otevřela jsem oči a zalapala po dechu. Ještě pořád ve mně doznívala ta noční můra. Měla jsem co dělat, abych nepozvracela postel, nutila jsem své srdce zpomalit. Hrůzu, která mě probudila, pozvolna vystřídal tupý smutek.
Svět se vrátil do původních kolejí. Usoudila jsem, ţe jsem spala tak hodinu. Jen napůl při smyslech jsem v dlani svírala prstýnek, který mi Ren daroval před svatbou. I v té tmě zářil, jak se od něj odráţelo světlo hvězd, které dovnitř dopadalo skleněným stropem. Přetočila jsem se na bok a zavřela oči, jenţe jakmile jsem to udělala, znovu jsem měla před sebou krvácejícího Rena. Bylo jasné, že spánek nepřipadá v úvahu, minimálně ne teď.Vyklouzla jsem z pokoje, aniý bych si předem rozmyslela, kam půjdu. Potřebovala jsem prostě setřást tu hrůzu. Zalétla jsem pohledem k vedlejším dveřím. Zatoužila jsem zajít za Shayem, omluvit se mu a vyhledat útěchu v jeho náruči. Jenýe jsem pořád byla moc nesvá.
Navíc se mi neustále vracely vzpomínky na souboj s Emilem. Otřásl mnou do morku kostí, zasel do mě pochybnosti. Nešlo jen o to, že zemřela Lydia. Šlo o mě. Nezabila jsem Sashu. Nechtěla jsem to udělat. Budu vůbec Hledačům v něčem prospěšná, až dojde na boj?
Kráčela jsem chodbou a otáčela prstýnkem na ruce, myslela jsem na to, jak se zaleskl v tom hrozném snu. Jako by mi vyčítal, ţe jsem přijala závdavek Renovy oddanosti, a přece jsem ho nechala před oltářem samotného. Dělá to ze mě zrádkyni, nebo jen zbabělce?
Ze zamyšlení mě vytrhl lákavý pach, který se linul odněkud zezdola. Nechala jsem se táhnout vpřed a po schodech dolů. O dvě poschodí níţ jsem vešla do prostorné místnosti plné stolů, kterou ozařovalo jen několik lamp.
Rychle jsem odhalila zdroj té vůně. Na jednom stole stály skleněné konvice s kávou. Ze šálků se kouřilo, Hledači popíjeli a tiše si povídali. Monroe nalil kávu Tess. Neplakala, přesto z její tváře čišel smutek. Byla s nimi i Adne s kytarou v klíně a Connor, který vypadal trochu ztrhaně. Kupodivu jsem vedle Monroea zahlédla i Silase.
Z nálady v místnosti bylo zřejmé, že se tam sešli, aby truchlili pro mrtvé. Vůně kávy mě sice lákala, ale nechtěla jsem je rušit. Otočila jsem se a chystala se odejít, ale někdo mě zavolal.
Byl to Monroe. Váhavě jsem přistoupila blíţ.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se mě.
„Ne.“ Nebylo mi příjemné, ţe se na mě všichni dívají. „Špatně jsem spala a ucítila jsem kávu."
„Až nahoře?“ divil se Connor.
Přikývla jsem a přešlápla. 136
„Hustý." Usmál se, odepnul od pasu polní láhev a nalil si z ní cosi do šálku s kávou. Podle ostrého zemitého pachu jsem jantarovou tekutinu tipovala na whisky“.
„Nechtěla jsem vás rušit," namítla jsem.
„Nerušíš." Tess mi pokynula, abych se posadila vedle ní, a nalila mi šálek. „Posaď se k nám, prosím."
Jenom si vyprávíme historky," řekla Adne a začala tiše drnkat na kytaru. „O Lydii a Grantovi."
„Můţeš taky nějakou přidat," navrhl Monroe. „Takhle my ctíme mrtvé a snaţíme se, aby zůstali s námi."
„Já?" Zamračila jsem se, i kdyţ jsem se posadila a vzala teplý šálek do dlaní.
„Granta jsi vídala častějc neţ my." Silas měl před sebou otevřený zápisník. „Určitě máš v zásobě nějakou historku, kterou bys mohla vyprávět."
Zamyslela jsem se. Co bych asi tak mohla o Selbym říct? Byl to dobrý učitel, jenţe prohlásit, ţe „filozofie byla můj oblíbený předmět", mi připadalo trochu hloupé.
„Je mi líto, ale asi ne,“ pronesla jsem tiše.
„No, nevadí.“ Connor se napil vylepšené kávy. „Já už dneska stejně nemám na další historky náladu.“
„Nebuď neotesanec a projev trochu úcty,“ napomenul ho Silas a začal něco zapisovat.
„Lydia byla bojovnice,“ namítl Connor. „Podle mě nás má za blázny, že tu kvůli ní vzdycháme."
„Connore,“ okřikl ho Monroe a podíval se na Tess, ta však zavrtěla hlavou.
„Má pravdu. “ Usmála se. „Asi je z nás právě teď hrozně otrávená a zklamaná.“
„Ty bys ji nikdy nemohla zklamat.“ Adne natáhla ruku a jemně ji pohladila po tváři. Tess se zaleskly oči, přesto se dál usmívala.
I Adne se usmála, jenţe se nedívala na Tess. „Hele, ospalče, slyšel už jsi někdy o hřebenu?“
Otočila jsem se a uviděla Shaye, který si spěšně uhlazoval vlasy, i kdyţ mu to moc nepomohlo. Natáhl si dţíny a tričko, ale bylo zřejmé, ţe právě vylezl z postele.
„Pardon,“ řekl, „ale probudil jsem se a uţ se mi nepodařilo usnout. Pak jsem ucítil kafe."
„Jeden za osmnáct, druhej bez dvou za dvacet,“ podotkl Connor.
Podívala jsem se na Shaye a hádala, jestli se ještě zlobí. Posadil se mezi mě a Adne. Kdyţ se na mě ostýchavě usmál, poznala jsem, ţe ho naše hádka mrzí. I mně to bylo líto. Políbila jsem ho na tvář.
„Taky jsem nemohla spát.“
Vzal mě kolem ramen.
Silas nás pozoroval.„Co je?“ zeptala jsem se.
„Zvaţuju dvě protichůdný teorie ohledně Sciona,“ řekl.
„Nemůţu se rozhodnout, jestli to, že jsi ho proměnila, zvýšilo jeho schopnosti, nebo je to naopak utlumilo."
„Jaký schopnosti?" zeptal se Shay.
„Máš díky svýmu původu vrozenou moc."
„Původu?" podivil se Shay. „Myslíš ty záleţitosti kolem démonů a rytířů?"
„Myslím tvýho otce." Silas si ho chvíli prohlížel, pak se znovu pustil do psaní.
Napřímila jsem se. „To si o něm děláš poznámky?"
„No jasně." Silas ani nezvedl hlavu.
„Okamţitě toho nech!" Vyrazila jsem mu pero z ruky.
Zůstal na mě civět.
„Asi tě miluju, nebo co," zazubil se na mě Shay.
Jenom si zaznamenávám, co jsem vypozoroval," bránil se Silas. „Tohle je ţivotní příleţitost."
„Nejsem příleţitost," ohradil se Shay. „Jsem člověk."
„Jsi Scion," opáčil písař. „Musíme znát plný rozsah tvýho potenciálu, neţ rozhodneme, jak budeme postupovat dál.“Anika mi svěřila úkol odhadnout, jestli jsi schopný vykonat to, co se od tebe očekává."
Monroe vzdychl. „Ale asi tím nemyslela, že si máš zapisovat průběh kaţdého setkání se Shayem, Silasi."
,Jo." Connor dopil kávu a znovu si dolil. „Proč se pořád chováš jako trotl?"
„Ty se zase chováš jako neandrtálec," odsekl Silas. „Sebe mám rozhodně radši."
„Nechápu, co pořád máte s mým původem," řekl Shay. „Na otce si vůbec nepamatuju. Umřel, kdyţ mi byly tři roky."
Silas ho zachmuřeně sledoval.
„Posledních šestnáct let mě Bosque Mar vláčel po světě," pokračoval Shay. „Dneska jsi o něm mluvil jako o Harbingerovi. Očividně to není můj strejda. Tak co je na mým tátovi tak zvláštního?"
Najednou jako by se v místnosti ochladilo, dokonce i Silas se tvářil zaraţeně, když Shay vyslovil Stráţcovo jméno.
„Bosque Mar není tvůj strýc, to je pravda,“ řekl posléze Monroe. „Ale tvůj otec byl taky Strážce."
Shay zbledl. „Díky za informaci."
„Na tom ale nesejde, Shayi," uklidňoval ho Monroe, „záleţí jenom na tom, že ty jsi Scion."
„Znamená to snad, že nejsem člověk?" Prosebně se na mě ohlédl.
„Jsi... nebo jsi aspoň byl, než jsem tě proměnila," ujistila jsem ho spěšně. Věnovala jsem Monroeovi rozčilený pohled. „Poznám rozdíl mezi smrtelníky a naším druhem. Shay není Strážce."
„Najednou jsi odbornice na Sciona?" prskl Silas.
Jen klid, Silasi," doporučil mu Monroe. „Stráţci potřebovali, aby Shay nic netušil." Díval se na mě. „A samozřejmě chtěli všechno utajit i před Ochránci. Callo, musíš pochopit, ţe i samotní Stráţci jsou lidi. Zrovna jako my."
Dech mi vázl v hrdle, znovu se vrátila ta nepříjemná nevolnost.
„Takţe lhali," konstatoval Shay. „Nejsou to ţádní tajuplní Dávní."
„Lhaní jim jde ze všeho nejlíp," řekla Tess.
„Ale jak by to mohli být lidi?" vypravila jsem ze sebe. „Nemají lidský pach, a kdyţ uţ jsme u toho, vy taky ne. A co ta jejich moc?"
„Cítíš pouţívání magie, Callo, přetrvávající pach jejich moci. Hledači a Stráţci jsou napojení na vnější zdroj, ale pořád jsou to lidé. Kdysi měli lidé blíţ k zemi a z ní pramenící moci," vysvětloval Monroe. „Ti, kdo byli na prapůvodní magii napojení nejvíc a dokázali jí vládnout, se oddělili od svého společenství. Byli to léčitelé, moudří muţové a ţeny."
„Ale oni přece nemůţou být lidi," protestovala jsem. Jsou nesmrtelní." 140
„To nejsou," ujistil mě Monroe. „Chtěli, abyste si to mysleli,ale jde jen o to, jak používají svou moc, na rozdíl od nás. "
„To nechápu," řekl Shay.
Jde o úctu k zemi, přirozeným silám a jejich cyklům," prohodil Connor s ironickým úsměvem.
„Hledači se domnívají, ţe smrtelnost je přirozená a správná, a ne něco, čemu je nejlepší se vyhnout." Silas Connora ignoroval a s radostí se dal do poučování. „Stárneme a umíráme. Smrt je součástí přirozenýho cyklu. Zato Strážci uţívají svou moc, aby si ţivot nepřirozeně prodlouţili. To ve spojení s podsvětím mění jejich podstatu, ale pořád začínali jako lidi a v zásadě jimi zůstávají. Totéţ dělají i se svými Ochránci. Proto taky tak zřídka vznikne nová smečka. Dostanou rozkaz zplodit potomstvo, jedině když je to nezbytný. Podle našich záznamů neměli vlci spojení s Haldisem štěňata až do doby někdy přede dvěma generacemi. Tehdy se Strážci rozhodli vést Ochránce jinak a posílit mezi nima rodinný pouta."
Shay se na mě zděšeně podíval. Přikývla jsem.
„Ale Stráţci děti mají," namítl. „Do naší školy přece chodily a tvou smečku zdědil Logan, Callo."
Silas se ušklíbl. „Stráţci jsou neuvěřitelně marniví a ţárlivě střeţí svou moc. Kdyby jich bylo hodně, vedlo by to jedině k rozbrojům v jejich řadách, coţ nechtějí riskovat. Jenom nejmocnější z nich smějí mít děti, který mají šířit jejich odkaz na tomhle světě. Pár jich ţije ve Vailu, ty znáte. Ostatní jsou rozesetý po celý zeměkouli, zejména kolem posvátných míst, kde spočívá moc. Hledači mají v těch oblastech svoje základny, aby o nich měli přehled. Jenomţe i kdyţ jich je víc neţ nás, pořád se nemůţou měřit s obyčejnou lidskou populací. Proto Stráţci pouţívají jako pěšáky lidi. Politiky, majitele nadnárodních společností a tak dál."
„Ale kde k té výhodě vlastně přišli?" Zoufale jsem se snažila zpracovat nové informace.
„To by mě taky zajímalo," dodal Shay. „Pochopil jsem, že pouţívají svou moc, aby si prodloužili život, ale copak nebyly na začátku vaše síly vyrovnaný?"
„Víceméně." Silas se zatvářil nespokojeně, zřejmě litoval, ţe jsme po jeho proslovu neoněměli úţasem.
„Asi budeš muset vylíčit, jak to bylo,“ nadhodil Connor.
„Moţná by bylo nejlepší začít tím, kdo je vlastně Shay, aby pak dějiny zapadly do kontextu,“ navrhl Monroe.
Jenţe-,“ zaprotestoval Silas.
„Zestručni to. Začni Shayovým původem."
„No dobře," povzdechl si písař. „Scion je potomkem první Stráţkyně, Eiry, syn zrádce. Podle toho ho Hledači identifikovali. Teda kromě jeho znamení."
„Zrádce?" Shaye to vyvedlo z míry, podobně jako mě. Zato Hledači se tvářili nevzrušeně, tenhle příběh uţ zjevně všichni znali.
„No ano." Silas zabubnoval prsty o desku stolu. „V proroctví o Scionovi se říká, že Strážce, mocný potomek samotné Eiry, opustí svůj druh a obrátí se proti němu. Jeho dědic se má stát nástrojem pádu Strážců. A tím dítětem je Scion."
Shay se nechápavě mračil, Silas tedy zalistoval ve svém zápisníku a otočil ho k němu. Je to přímo tady."
„To je latina," podotkl Shay.
„Copak neumíš číst latinsky?" uţasl Silas.
„Ne bez slovníku," odsekl.
„Silasi, většina z nás neumí číst latinsky jako ty," upozornil ho Monroe.
„Můžem to nějak zkrátit?" Connor dal hlavu do dlaní.
„Vydrž," řekla jsem a omluvně se na něj usmála. „Povídám vám, že i kdyby Stráţci byli jenom magií prosycení lidi nebo co, v Shayovi nic podobnýho není. Prostě nemá jejich pach. Já Strážce znám."
Já vím," odvětil Monroe, „ale je to tím, ţe Shayova matka byla jiného druhu."
Jeho otec zradil Strážce z lásky," ozvala se Adne.
„Proč vlastně od Strážců odešel?" zeptal se Shay.
„Ale no tak, Adne, to je klišé," zafuněl Silas.
„Možná je to klišé, ale láska opravdu hýbe světem, Silasi," okřikla ho Tess a oči se jí znovu zarosily. Je to jedna z mála věcí, kvůli který jsou lidi ochotní riskovat."Podívala jsem se Shayovi do očí a cítila jsem, jak se červenám.
„No dobře,“ svolil Silas otráveně, „kaţdopádně opustil Stráţce, protoţe aby si uchovali výhradní moc, zakázali trvalé svazky mezi svým druhem a obyčejnými lidmi. Tristan se zamiloval do Sarah a pokusil se s ní ukrýt. No a pak prostě přiletěl čáp a jim se narodilo dítě.“ Ukázal na Shaye.
Jak jste ho teda našli, jestli se ukrýval?“ zeptala jsem se.“Jak jste vůbec mohli vědět, žeten zrádce z proroctví existuje?"
„Nemuseli jsme ho hledat," ozval se Monroe. „To on vyhledal nás."
„Ano?“ Shay vykulil oči.
„Chtěl získat ochranu pro svou ženu a dítě. Věděli jsme, kdo to je. A on věděl, že mu ji poskytneme. Bohuţel to nestačilo."
„Strážci je našli?" hlesla jsem.
Přikývl. „Na Aranských ostrovech. Mysleli jsme, ţe tam jsou dostatečně izolovaní, udrţovali jsme to místo v naprosté tajnosti, ale dopadlo to špatně. Našli je, zabili Tristana a Sarah a Shaye převzal do opatrování Bosque Mar.“
Shay hleděl do prázdna.
„Nechápu, proč teda není Stráţce," namítla jsem. „Copak nezáleţí na tom, co je zač otec?"
„Pokud jde o proroctví, tak ano,“ odpověděl mi Silas. „Ale co se týče jeho podstaty, jeho osobnosti, záleţí vţdycky na matce."
„Jak to?"
Tess se usmála. „Protože síla stvoření spočívá v ženách."
„Jen se naparuj, Tess, aspoň si nezničíme postavu," utrousil Connor a poplácal se po plochém břiše.
„Zapomeňte na souboj pohlaví," vloţil se do toho Silas. „Zdá se, ţe pro povahu dítěte je vţdycky dominantní matka. Proto Shaye taky vnímáš jenom jako člověka protože jím ve všech ohledech je. Moc podsvětí, kterou používal jeho otec, se na něj nepřenesla. Jedinou známkou jeho smíšenýho původu je to znamení. “
Přemýšlela jsem. „Proč říkáš, že matka je vždycky dominantní? Copak k něčemu takovýmu došlo i jindy?“
„Mezi Strážci ne. Nikdo kromě Tristana se neodváţil porušit to tabu ohledně rozmnožování mimo vlastní řady. Ale máme jistý poznatky z období Utrpení."
„To byla přece válka," namítla jsem. Jak by to mohlo souviset s dětmi?
„Spojenectví vznikají z mnoha důvodů," pronesl Monroe tiše. Odvrátil se od nás, náhle odtaţitý.
Silas přikývl. „V letech před vzpourou Ochránců pouta mezi Hledači a vlčími vojáky zesílila v mnoha ohledech. Podle záznamů děti z takových svazků vţdycky pokračovaly v matčině linii. Pokud byl otec Ochránce, dítě se narodilo jako Hledač, ale pokud byl otec Hledač, dítě zůstalo vlkem."
Vytřeštila jsem zrak. „Hledači a Ochránci měli děti?"
„Uţ je to dávno," odpověděl Monroe s napjatým výrazem. „Stráţci dělali, co mohli, aby všechny ty potomky vyhladili a tahle pouta nadobro přeťali."
Zachvěla jsem se. „Ale Ochránkyně prostě nemůţou mít děti..."
Zarazila jsem se a cítila horko ve tvářích. Nechtěla jsem
o tom mluvit. Bohuţel mi ta slova sama vylétla z úst. Tohle bylo jedno z těch tajemství, která jsem si chtěla nechat pro sebe.
„Dopověz to," vybídl mě Shay, který zpozorněl.
Upírala jsem oči na stůl.
Ne, o tomhle nechci mluvit, je to důvěrné. A hrozné.
Monroe si odkašlal. „Strážci se snaţili získat kontrolu nad Ochránci mnoha způsoby, mimo jiné i tím, že sami řídili jejich partnerství a porody. Začali s tím někdy po Utrpení.
Vyuţívají svou moc, aby u Ochránkyň zastavili nebo spustili reprodukční cyklus, takže mohou otěhotnět, pouze pokud jim jejich pánové vyberou partnera a nastane vhodná chvíle.
„Proboha," vydechl Shay.
Náhle jsem nemohla dýchat. Co si o mně bude myslet?
„Nemůžeš za to." Tess mě vzala kolem ramen. Voněla jako útěcha, jabloňovými květy a medem. Opřela jsem se o ni, vděčná za její neustálou laskavost.“Jsou to sviňáci."
„Utrpení tyhle praktiky předznamenalo," doplnil Silas. „Před vzpourou si Strážci takový pozor nedávali."
„Tvoje matka byla obyčejný člověk, Shayi," řekl Monroe a věnoval mi soucitný pohled. „Narodil ses s lidskou podstatou a přesně to z tebe taky Calla cítila."
„Takže to, že můj otec zradil Strážce, ze mě udělalo Sciona,“ shrnul to.
Byla jsem ráda, ţe se hovor stočil jinam. Pro jistotu jsem to ještě podpořila.
„Taky to znamení. Ale on sám ho nevidí." Ukázala jsem na něj. „Když jsem mu o tom vytetovaném kříţi řekla, vůbec netušil, o čem mluvím."
„To znamení má ochranu, proto není vidět," vysvětloval Silas. „Není to znaménko ani tetování, je to mystický symbol.“
„Takže lidi ho prostě nevidí?" zeptala jsem se.
Písař obrátil oči v sloup a mávl podrážděně rukou. Je to mnohem rafinovanější kouzlo. Tohle Strážci ovládají perfektně, vytříbená manipulace. To znamení prostě všem, kdo by si ho případně všimli, říká, že nestojí za pozornost. My používáme stejnou taktiku, aby lidi věčně nenaráţeli na akademii. Vždycky se od ní odvrátí a okamžitě na ni zapomenou. Takže v tomhle případě nikoho nenapadne přijít k Shayovi a zeptat se, kdo mu dělal tetování."
Když se na Shaye díval, měl v očích téměř úctu. „Prostě by si mysleli, že sis pořádně neumyl krk po hodně náročným fotbalovým zápase nebo tak nějak."
„Ale já to vidím," namítla jsem.
„Ty nejsi člověk," opáčil. Jsi-“
„Hřích proti přírodě," skočila jsem mu do řeči. Jak jsem mohla zapomenout."
Odsunul se, když jsem vycenila zuby.
Shay se zašklebil a opatrně si sáhl na krk. „Paráda. Takže jsem Vyvolený, ale nezvládám osobní hygienu. "
Silas se zazubil. „Přesně tak.“
Adne se tvářila rozpustile. „Pomoz mi, Obi Wane, jsi moje jediná naděje... ale nemohl by ses nejdřív vykoupat?“ Zamávala řasami. „Ráda ti kdykoli umyju záda.“
Shay zrudl a já se zachmuřila. Adne to nevnímala, protoţe se dívala na Connora, který si jen dolil do kávy whisky.
Silas se opřel a prohlíţel si Shaye. „No ale když tě teď tvoje vlčí holka proměnila, asi bys ho měl vidět. Na Ochránce to kouzlo neúčinkuje.
„Nejsem jeho holka,“ rozčílila jsem se. Shay zrudl ještě víc a mě to okamžitě zamrzelo. Hledači na mě překvapeně zírali.
„Prostě nejsem,"řekla jsem hloupě. Nedokázala jsem se na Shaye podívat. Bylo to ode mě podlé, ale byla to pravda. Milovala jsem ho, ale nebyla jsem si vůbec jistá, jaký je vlastně mezi námi vztah. Naše životy se neustále měnily a já nemohla najít pevnou půdu pod nohama.
Shay dal hlavu do dlaní. „Myslel jsem, ţe kdyţ budu znát pravdu, bude to lepší, jenže není. Nemůžu se srovnat s tím, že jedinej příbuznej, se kterým jsem za ty roky žil, je nějaká zrůda z podsvětí. “
„Ne jen tak nějaká. Je mnohem mocnější než jakýkoli jiný nepřítel,
se kterým jsme se střetli, a ty máš zásadní význam pro upevnění jeho nadvlády. Nemohl tě svěřit jen svým nohsledům. Jak sám vidíš, selhali. Vsadil bych se, že si tvůj útěk ošklivě odskákali.“
V tu chvíli jsem se začala třást. Nechtělo to přestat. Co je s mou smečkou? Shay mě pohladil po ruce a podíval se na Monroea.
„Už se to stalo, je to tak?“ zeptal se. „Četli jsme o poslední vzpouře Ochránců.“
„Myslíš Utrpení? To bylo velkolepé období našich dějin. Málem jsme vyhráli. Bohuţel to skončilo dost špatně.“
„Ne.“ Napřímila jsem se a upřela oči na Monroea, protoţe jsem si byla jistá, že zná odpověď na otázky, které ve mně hlodají. „To nebyla poslední vzpoura."
Jako by se stáhl do sebe. „Ne."
„Zapomeň na to, Cal," varovala mě Adne. „Tohle není tvoje věc.“
Vycenila jsem zuby. „Můţeš mi tak přestat říkat?"
„Ne, protoţe na to pokaždý reaguješ stejně. Je docela fajn vědět, ţe jsi přece jenom v určitým směru taky člověk. Ta vážná vlčice mě trochu znervózňuje, víš?“
Nemohla jsem pochopit, jak je možné, že ve mně dokáže číst jako v knize, i když se neznáme ještě ani celý den.
„Každopádně má Adne pravdu," ozval se Connor a já z jeho dechu ucítila whisky. „Bude lepší nechat to plavat."
„Ne," trvala jsem na svém. „Co se stalo s Baney? Jak zemřela Corrine Larocheová?"
„Řekl jsem, že to stačí." Connor bouchl pěstí do stolu.
„Klídek." Shay na něj zavrčel.
„Monroe?" pípla úzkosžně Tess.
„To nic," řekl Monroe tiše. „Měli by to vědět."
Connor zavrtěl hlavou a dolil si do šálku zbytek whisky. „Takže další smutná historka."
2024 ©