„Co děláš dneska večer?“ zeptal se mě Shay, když jsme odcházeli z hodiny filozofie.
„Píšu tuhle esej,“ klepla jsem do zápisníku. „Začínám být kvůli… tomu všemu pozadu.“
„Co kdybych se u vás zastavil?“ zeptal se. „Můžem na tom dělat spolu.“
„Nemyslím, že by bylo dobrý, kdyby ses objevil u nás doma.“
„Proč ne?“ Podržel mi učebnice, abych mohla odemknout skříňku.
„Mámě by to vadilo.“
„Ale já jsem přece tak milej a hodnej kluk.“
„Na tom nesej- au!“
„Gól,“ zajásal Ansel poté, co mě trefil fotbalovým míčem do zad.
Popadla jsem ze skříňky láhev s vodou a stříkla mu ji do obličeje.
„Tak to bylo hustý,“ zašklebil se a otřel si tvář. „Ale na posly se neútočí.“
„Ještě žiješ. Co mi neseš?“
„Nev hraje dneska večer v Burnoutu. Pozval nás, abychom přišli.“
„Co je to Burnout?“ zeptal se Shay.
„Bar, je to kousek za městem, když jedeš na západ.“ Natáhla jsem si bundu. „Teda spíš taková stodola než bar.“
„No tak, Cal, máš to tam ráda,“ funěl Ansel a přitom balancoval míčem na kolenou. „Netvař se, jako že je to pod tvou úroveň. Navíc jsme od Edenu nic společně nepodnikli, obě smeč-, teda my všichni. Potřebujem se trochu povyrazit.“
„V kolik to začíná?“ zeptala jsem se.
„V deset.“
„Já nevím.“ Podívala jsem se na Shaye a Anselovi to samozřejmě neušlo.
„Nechceš jít taky?“ navrhl bratr. „Dokážeme se bavit i jinde než u oběda.“
„Jak se dostanete přes vyhazovače?“ zeptal se. „Nebo máte všichni falešnou občanku?“
„Nev se zná s majitelem, takže žádnou občanku nepotřebujeme,“ vysvětloval Ansel.
„Tak to je paráda.“ Shay se na mě významně usmál.
„No jo.“ Potlačila jsem zaúpění. „To je teda paráda.“
Ansel se rozzářil. „Mason nás vyzvedne po devátý. Je to jenom kousek od místa, kde začíná silnice číslo 24, Shayi. Když zahneš doprava na takovou štěrkovou cestu, dojedeš až k baru.“
„Budu tam,“ slíbil.
Zalovila jsem v kapse a hodila Anselovi klíče. „Můžeš cestou domů řídit, Ane. Sejdeme se za chvíli u auta.“
„Fakt? Super!“ Vyrazil rychle na parkoviště, abych si to ještě nerozmyslela.
Jakmile zmizel, otočila jsem se na Shaye. „Zbláznil ses?“
„Protože chci slyšet Neva hrát?“ usmál se klidně. „Prej je dobrej, i když Masonův názor je možná trochu zaujatej.“
„Dobře víš, jak to myslím.“ Úsměv jsem neoplatila. „Bude tam Ren.“
„To se celkem dalo čekat.“
Představila jsem si je oba v tmavém baru plném lidí. Slovo KATASTROFA zářilo ve tmě jako neonový nápis.
„Bude…“ Kousla jsem se do rtu.
„Bude se chovat jako tvůj kluk?“ Shay povytáhl obočí. „Aby to všichni viděli?“
Sklopila jsem oči a přikývla.
„Chápu.“
„Díky,“ řekla jsem a ohromně se mi ulevilo. „Je mi líto, že nemůžeš jít s náma.“
„Fakt?“ Začal pohupovat dvířky od mé skříňky. „A proč?“
Zamračila jsem se. „Copak to nestačí?“
„Ne.“ Pousmál se.
„Proč je to s tebou pořád tak těžký?“ Kolikrát mě už rozesmál. Opravdu mi bude večer chybět.
„Tak povídej.“
„Nevím, jestli je to pro tebe dostatečnej důvod, ale bude se mi po tobě stýskat.“ Popošla jsem k němu. „Neděle je až za dlouho.“
Jakmile jsem to vyslovila, kousla jsem se do rtu.
Proč jsem to udělala?
„To rád slyším,“ řekl a zatvářil se nebezpečně. „Ale stejně se dneska večer uvidíme.“
„Cože?“ Srdce se mi zastavilo. „Vždyť jsem ti právě řekla, že –“
„Já vím, Callo,“ kývl a stiskl mi ruku. „Tak večer.“
Dokázala jsem jen zírat. Zasmál se a odešel.
Mason zajel se svým land roverem až ke klubu. Velké vozidlo vypadalo trochu nemístně mezi motorkami a sporťáky, které patřily pravidelným návštěvníkům.
Bryn si odepnula pás. „Nechápu, proč jsme museli zrovna sem. Mnohem radši bych šla do Edenu.“
„Nev v Edenu nehraje,“ podotkl Mason. „Navíc je dobrý bejt někde, kde to pořádně žije.“
„Věř mi, že je to tu lepší než v Edenu.“ Vybavila jsem si návštěvu Efronova klubu. Vyměnili jsme si s Masonem významný pohled. Nikdo to neřekl nahlas, ale mysleli jsme na totéž: do Burnoutu by Logan nikdy ani nevkročil.
Ansel objal Bryn a vytáhl ji z auta. „Dobře víš, že se ti tam bude líbit.“
Našpulila pusu, a když ji políbil, usmála se.
Burnout vznikl v ruině vyhořelé kavárny. Místo aby nechali budovu strhnout, majitelé prostě kolem spáleniště vybudovali klub. Ohořelé zakouřené dřevo, které místy vyčnívalo, působilo jako nějaké moderní umění. Dřevěná podlaha byla tak nerovná, že na ní člověk snadno zakopl.
Jediné osvětlení obstarávaly nejrůznější neonové reklamy na pivo, instalované na stěnách. Ve vzduchu visel kouřový závoj, který maskoval všechny ostatní pachy. Na nesourodých stoličkách u barového pultu posedávali prošedivělí štamgasti, motorkáři v kůži vysedávali u stolů v tmavších koutech. Naproti barovému pultu stálo nízké pódium.
Na kraji seděl Neville, máchal nohama, kytaru v klíně. Kus od něj se o pódium opíral Shay. Nev si nás všiml a kývl na pozdrav. Ansel s Masonem zamířili rovnou k němu.
Bryn mě vzala za ruku. „Když se začnou bavit o muzice, je to nadlouho. Nepůjdeme si sednout?“
Sledovala jsem její pohled na protější stranu. Seděli tam Ren, Dax, Fey Sabine a Cosette.
„Jasně.“
Když jsme došly ke stolu, Ren vstal a napřáhl ruku. „Jsem rád, že jste přišli.“
Přistoupila jsem k němu a nechala ho, aby mě objal a odvedl k židli vedle sebe.
„Díky,“ zamumlala jsem do záhybů jeho kožené bundy. Bryn se posadila naproti nám.
„Ahoj, všichni,“ usmála jsem se na ostatní vlky. „Ráda vás vidím.“
„Ahoj, Callo,“ pozdravil Dax.
Sabine se krátce usmála, Cosette něco pronesla, ale mluvila tak tiše, že jsem jí v tom rámusu nerozuměla.
„Fey.“ Podívala jsem se na vlčici ze své smečky. „Mason mi říkal, že jsi sem jela s Daxem.“
„Jo.“ Posunula se blíž k němu.
Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si to rozmyslela. Uvidíme, jak se věci vyvinou.
Ren se ohlédl k jevišti a upřel oči na Shaye.
„Tvůj fanklub je tu taky. Čeká na tebe.“
Kousla jsem se do tváře. Bude to učiněný zázrak, jestli tenhle večer přežiju.
„Pozval ho Ansel.“
„Tak za to mu musím poděkovat,“ utrousil Ren jedovatě.
„Podle mě je to dobře,“ hájila bratra Bryn. „Logan po nás chce, abychom na něj dohlídli. Nemusí to všechno odnýst Calla. Je to úkol pro celou smečku.“
„Jasně,“ řekl Ren už klidněji. „Musíme jí s ním pomoct.“
„Uvidíme, jak to bude zvládat mimo školu,“ ušklíbl se Dax.
Fey mu něco pošeptala a on se hlasitě zasmál.
„Nechceš nás taky pobavit?“ Nahnula jsem se k ní a sevřela jí zápěstí.
Pokusila se mi vykroutit. „Ani ne.“
Bryn se ostře nadechla a Fey se přestala vzpouzet.
„Promiň, Cal, nemyslela jsem to neuctivě,“ řekla rychle. „Jenom takovej soukromej vtípek.“
„Chápu.“ Provrtávala jsem ji pohledem, dokud nesklopila oči. Teprve když jsem ucítila Renův dotek, pustila jsem ji.
„Jen klídek, máme volnej večer. Daxi, dojdi pro pití.“
Dax kývl, pohladil Fey po noze a odešel k baru.
Ansel s Masonem a Shayem si přišli sednout k nám.
„Ahoj,“ usmál se na ně Ren. „Jsem rád, žes taky dorazil, Shayi.“ Snažila jsem se nevnímat jeho ostražitý výraz vlka na hlídce.
„Není to ten barman z Edenu?“ upřela Bryn oči na pódium.
Kromě Nevilla tam stáli ještě další dva muzikanti. Poznala jsem jednoho Banea z klubu, na rameni měl zavěšenou basovou kytaru.
„To je Caleb,“ řekl Mason. „Jo, dělá v Edenu. Je to Nevův kámoš.“
„A kdo je ten u bicích?“ zeptal se Ansel.
„Tom,“ odpověděl Mason. „Patří mu to tady, on se vždycky rád přidá ke kapelám, co tu hrajou.“
Neville promluvil do mikrofonu, přesto ho bylo špatně slyšet.
„Sabine, potřebujeme tě. Nechceš si sem vzít židli?“
Vlci z mé smečky vypadali překvapeně, zato Baneové se jen usmívali. Ren mě vzal kolem pasu. Nakrátko jsem spočinula očima na Shayovi, teprve potom jsem se otočila k pódiu. Měla jsem pocit, jako bych byla lano, o které se přetahují dvě družstva.
Sabine vylezla na pódium i se židlí, Nev jí podal tamburínu a postavil před ni mikrofon.
„Co to má bejt?“ zeptala se Bryn.
„Sabine zpívá vokály, někdy si dají duet,“ vysvětlil jí Ren. „Zpívá výborně.“
„Fakt?“ Bryn si nabrala hrst arašídů. „Kdo by to do ní řek?“
Cosette ji zpražila pohledem.
„Takže ahoj,“ ozval se z mikrofonu Nevův hlas. „Já jsem Nev, na basu hraje Caleb, Toma všichni znáte a dneska večer nás doprovodí i krásná Sabine.“
Potlesk se ozval jen od našeho stolu. Ostatní návštěvníci klubu očividně nepřišli kvůli hudbě.
Neville kývl na Toma. Majitel baru dal znamení Calebovi a vzápětí už basová kytara a bicí spustily první takty. Neville se usmál, prohrábl struny a začal zpívat.
Mason na mě mrkl a já mu to oplatila.
Pak se k nim přidala Sabine. Hlas měla sladký a temný jako první stíny stmívání. Nechala jsem se prostoupit hudbou, která byla drsná i hebká zároveň, přímo nakažlivá.
Baneové vypadali zrovna tak uchváceně.
Všimla jsem si, že Bryn pohybuje nohama do rytmu. Rozzářeně se otočila na Ansela. „Sliboval jsi, že si zatancujeme.“
„Chtěl jsem chvíli sedět a poslouchat,“ bránil se bratr.
Nespokojeně semkla rty, ale vtom se ozval Shay.
„Já si zatancuju rád.“ Otočil se na mého bratra. „Jestli ti to nevadí.“
„Nechám to na dámě,“ prohlásil.
Ta se zatvářila překvapeně, ale vzápětí Shayovi podala ruce a usmála se. „Tak jdeme.“
Vedl ji na nerovný parket. Několik motorkářů se zájmem sledovalo jejich tanec před pódiem. Neville se povzbudivě usmál, když Shay objal Bryn a začal ji vést do rytmu.
„Hm, je dobrej,“ zabručel Ansel.
„Jsi nervózní?“ zasmála jsem se.
Ušklíbl se. „To těžko. Balí jinou holku.“
„Zajímalo by mě, odkud tohle víš.“ Ren mě objal pevněji.
Ansel se z toho snažil rychle vycouvat. „Promiň, nějak mi to uklouzlo.“
„Asi tancuje celkem slušně.“ Renovi se zablýsklo v očích. „Ale měli bychom mu předvést, jak se to dělá pořádně.“
Napjala jsem se, o to víc mě však překvapilo, když se otočil na Cosette. „Nechceš si zatancovat?“
Vykulila oči, ale ostýchavě se usmála a přikývla. Vzal ji za ruku a společně odešli na parket. Dax popadl Fey a následoval je.
Mračila jsem se.
„To bylo divný,“ poznamenal Ansel. „Štve tě to?“
„Ne,“ řekla jsem a snažila se ignorovat vztek, že Ren odešel s Cosette.
Takhle to bude vypadat po svatbě? Bude si chodit s jinými, kdykoli ho napadne?
„Netrap se tím, Callo,“ domlouval mi Mason. „Shay je pro něj trn v patě, ale snaží se tvářit, že je mu to jedno.“
„To je fuk,“ řekla jsem a cítila jsem se trapně, že mě tak uklidňují. „Nepotřebuju s ním tancovat.“
Mason zabubnoval prsty o stůl. „Ale tancovat potřebuješ.“
Vstal a podal mi ruku.
„Bezva, takže tu zůstanu trčet sám,“ stěžoval si Ansel. „Kde je Sabine, když ji potřebuju?“
„Obávám se, že ta by tě spíš kousla, než by si s tebou zatancovala,“ podotkla jsem.
„To je fakt. Počkám, až si Bryn vzpomene, že má ráda mě.“
„Dobrej plán,“ řekl Mason a odvedl mě na parket.
Sotva jsme se dostali k jevišti, hudba citelně zpomalila.
„To je romantika.“ Mason mi dal pusu na tvář.
Zasmála jsem se a pomalu s ním kroužila po vybouleném parketu.
Najednou mě pustil a vzápětí mě zezadu objaly cizí paže.
„Vystřídám tě,“ ozval se Renův hlas.
„Jasně,“ kývl Mason.
Ren mě otočil k sobě.
„To nebylo slušný,“ napomenula jsem ho, podrážděná spíš tím, jak mě předtím nechal sedět, než tímhle vyrušením.
Jen se usmál. „Chtěl jsem si s tebou zatancovat.“
„Prima. Tancujeme. Spokojenej?“
„Skoro.“ Políbil mě na čelo a já málem zakopla.
„Nechceš vědět, co je potřeba, abych byl spokojenej úplně?“ dobíral si mě.
„Nejsem si jistá.“ Jeho tmavé oči jako by se mi propalovaly pod kůži.
„Chtěl bych tě dneska odvézt domů.“ Sáhl do kapsy. „Rád bych ti něco ukázal.“
„Co?“
Mávl mi čímsi lesklým před očima. Byly to klíče.
„Náš dům.“
To mi vyrazilo dech. „Náš dům?“
„Na tom novým místě. Je hotovej. Ptal jsem se Logana, jestli se tam můžu podívat, a on mi prostě předal klíče. Určitě bych ti mohl taky jedny sehnat, kdybys chtěla.“
„Náš… náš dům?“ vykoktala jsem znovu.
„Přesně tak, Callo.“ Zazubil se. „Kde budeme žít po svatbě, až z nás budou noví vůdci smečky. Nebo jsi na to snad zapomněla?“
„Chceš tam jet dneska?“
„Jenom ti ho ukážu.“
„A Loganovi to nevadí?“
„Nemusí vědět, že tě tam vezmu s sebou.“ Znovu zacinkal klíči. „Copak nejsi zvědavá?“
„Trochu jo.“ Ještě víc mě ovšem zajímalo, co tam se mnou chce dělat.
Usmál se a znovu mě vzal kolem pasu.
Přimhouřila jsem oči. „A až si to prohlídneme, odvezeš mě rovnou domů?“
„Když budeš chtít,“ řekl tiše a pohladil mě po tváři. „Ale napadlo mě, že bych tě třeba dokázal přesvědčit, aby ses na chvíli přestala chovat jako pravá dáma, jak si přeje tvoje matka.“
„Takže jsi ji u nás slyšel,“ zasténala jsem a zčervenala. Jako bych já chtěla být nějaká dáma. Stejně je to všechno jenom přetvářka, člověk musí předstírat, že cítí jedině smysl pro povinnost a jinak nic.
„Nemůžu jí zazlívat, že se snaží chránit tvou počestnost,“ zazubil se. „Rád bych s ní dobře vycházel, ale třeba si v našem novým domě můžem aspoň chvilku zdřímnout. Bylo by to naše tajemství. Slibuju, že to nikomu neřeknu.“
Kopla jsem ho. „Tobě se nedá věřit. Nech toho.“
„Ale je fakt, že takhle by to asi nebylo správně napínavý,“ pokračoval nemilosrdně. „Jsem přizpůsobivej. Vsadím se, že bych dokázal vylízt na střechu a spustit se oknem k tobě do pokoje. Trochu tě překvapit.“
Ztuhla jsem. „To bys neudělal.“
„Ne,“ zasmál se. „Jedině, kdybys chtěla.“
Srdce mi přestalo bušit jako šílené a naladilo se do rytmu Nevillovy písně.
„Patříš sem, Callo.“ Přitáhl si mě blíž a vzal mě za bradu. „Ke mně. Řekni mi, že to chceš.“
Nedokázala jsem od něj odtrhnout oči. „Že to chci?“
„Jo. Dám ti všechno, co si budeš přát, slibuju. Jen mi řekni jednu věc.“
„Jakou?“
„Že o tohle stojíš, o nás.“ Ztišil hlas, takže mu bylo jen stěží rozumět. „Že mě jednou budeš milovat.“
Ruce se mi začaly třást. „Rene, víš, že budeme spolu. Víme to oba už hodně dlouho.“
„Takhle to nemyslím.“
„Proč to ode mě chceš slyšet?“ Chtěla jsem se odtáhnout, ale držel mě pevně.
Pousmál se. „A proč ne?“
To mě rozčílilo. „Chceš snad tvrdit, že ty mě miluješ?“
Měla to být jen řečnická otázka, provokace, ale v jeho očích jako by vzplál oheň.
„Co bys řekla?“ Přitiskl své rty k mým, nejprve jemně, postupně však stále naléhavěji. Překvapeně jsem znehybněla v jeho náruči, zatímco on dál vyvíjel něžný nátlak. Nakonec jsem se polibku poddala, utápěla se v tom teple, co chvíli jsem se od něj nepatrně odtáhla, protože jsem věděla, že mě okamžitě přitiskne ještě těsněji k sobě.
Teprve rána a zvuk tříštícího se skla mě vrátily do přítomnosti.
Kruci! Věděla jsem, že je pitomost sem chodit.
Otočila jsem se v očekávání, že uvidím Shaye, jak se řítí k nám. Ten se však na nás vůbec nedíval, on ani nikdo jiný.
Hudba utichla. Stůl, u kterého předtím seděli mladí vlci, ležel na zemi, podlaha byla posetá rozbitým nádobím. Dax držel Masona za košili a vrčel na něj. Mason zřejmě zachytil jeho druhou ruku ve chvíli, kdy se napřahoval k úderu, a teď svíral pěst urostlejšího soupeře a tlačil ji od sebe. Fey stála vedle Daxe, Ansel mu zarýval prsty do předloktí a snažil se ho od Masona odtrhnout. Těsně za Anselem stál Shay, připravený vložit se v případě potřeby mezi ně. Bryn vstala ze židle a upírala výhrůžný pohled na Fey.
Ren se ode mě odtrhl. „Co se to tu sakra děje?“
Vrhl se k Daxovi, já mu byla v patách.
Mason se tvářil pobouřeně. „Na tohle nemáš právo.“
„A ty bys měl zase dávat bacha, co vypouštíš z huby.“
„Přestaň se chovat jako idiot.“ Ansel tahal Daxe za paži, ale s tím to ani nehlo.
„Má pravdu, Daxi,“ ozval se Shay. „Co tě žere?“
„Sklapni a nepleť se do toho!“ okřikla ho Fey.
Neville vrazil kytaru do klína překvapené Sabine, seskočil z pódia a doběhl k Masonovi. Zamračil se na Daxe. „Vykašli se na to, kamaráde. Co to děláš?“
Dax ho ignoroval.
Ohlédla jsem se k baru v obavách, že nás vyhodí. Ostatní štamgasti se ale vrátili ke svým sklenicím a přestali vnímat dění v lokálu.
Ren popadl Daxe za rameno. „Pusť ho, běž ven a počkej tam na mě. Okamžitě.“
Dax Masona pustil, naposledy po něm střelil zlostným pohledem, pak se otočil na patě a odešel. Fey chtěla vyrazit za ním.
„Kam jdeš?“ zastoupila jsem jí cestu.
„Promiň, Cal.“ Tvářila se chladně. „V tomhle stojím při něm.“
„Dávej si pozor,“ zavrčela jsem.
Nehnulo to s ní. „Máš proti mně něco?“
„To ti dám vědět, až zjistím, o co šlo.“
„Fajn.“ Obešla mě a rozběhla se ven.
Neville se chtěl pustit za nimi, tvářil se jako bůh pomsty.
Ren ho chytil za ruku. „Vrať se na jeviště a začni zase hrát. Je po všem.“
„Ale –“
„Jsem v pohodě, Neve.“ Mason mu položil ruku na rameno. „Urovnáme to, běž hrát.“
Nev se neochotně vrátil na pódium a vzápětí se znovu rozezněla hudba, i když o poznání agresivnější.
„Řekne mi někdo, co se stalo?“ zeptala jsem se.
„O nic nešlo.“ Mason pomohl Cosette postavit stůl. „Jak říkal Ren, je po všem.“
„Není pravda, že o nic nešlo,“ protestoval Ansel.
„Co se stalo?“ chtěl vědět Ren.
„Nebudeme z toho dělat vědu,“ řekl Mason unaveně. „Prostě se přestal ovládat, to je celý.“
„Nemyslím, že by se to mělo jen tak přejít, Masone,“ ozval se Shay tiše. „Dax to fakt přehnal.“
Otočila jsem se na Bryn, která se ustaraně dívala na Masona s Anselem. „Co udělal?“
„Nelíbilo se mu něco, co Mason řekl… o Nevillovi,“ vysvětlovala vyhýbavě.
Ren zaťal zuby. „Chápu.“
Vyrazil ke dveřím a já šla za ním. V půlce sálu se na mě otočil.
„Já to vyřídím, Callo.“
„Měla bych být u toho, tohle se týká nás obou.“
Zavrtěl hlavou. „Já to vyřídím. Dax už ví, že má průšvih. Radši tu zůstaň a pokus se ostatní přesvědčit, že to bude zase dobrý.“
„Dobře.“ Už je to tady. Teď všem velí Ren.
Dívala jsem se za ním.
Jak mám někoho přesvědčit, že to bude dobrý, když to vůbec dobře nevypadá?
Byla jsem tak rozčilená, že mě rozbolely svaly, které jsem mimoděk pořád zatínala. Nesnášela jsem, když se mnou někdo jednal jako s méněcennou. Vždy jsem velela své smečce a najednou jako by všechny ty roky nic neznamenaly. Je ze mě Renova družka, nic víc. Ucítila jsem na rameni něčí ruku. Za mnou stál Shay.
„Tak to byla docela síla.“
Přikývla jsem. „Je to na nic, Daxovi a Fey vadí Masonův a Nevův vztah.“
„Všiml jsem si.“ Zahleděl se ke dveřím. „Co s tím chce Ren dělat?“
„To nevím, ale věřím mu,“ řekla jsem. Stejně nemám na vybranou.
„To je vidět,“ ušklíbl se. „Takže?“
„Takže co?“
„Smím prosit?“
Nechápavě jsem zamžikala. „Cože?“
„Ren už si s tebou zatancoval, teď je řada na mně.“
„Nevzpomínám si, že bychom se na něčem takovém dohodli.“ Ucouvla jsem. „Navíc musím promluvit s ostatníma, přesvědčit je, že se nic neděje.“
„To jsem si myslel,“ odtušil. „Pomůžu ti.“
Pořád jsem nechápala, jak to myslí, když mě vzal kolem pasu a stiskl mou dlaň ve své. Přitáhl si mě k sobě a propnul nám paže.
„Co to kruci děláš?“
„Tohle je tango,“ informoval mě a začal mě dramaticky vést po parketu.
„Jak mi má tohle pomoct?“ Ohlédla jsem se po ostatních. Překvapeně nás sledovali.
„Muzika nikoho neuklidní, Cal,“ řekl a zaklonil mě téměř k podlaze. „Ale smích jo.“
Znovu jsem se ohlédla k našemu stolu. Shayův předpoklad se ukázal jako správný. Mason s Anselem už se pochechtávali, Bryn se řehtala naplno a ani Cosette se neubránila úsměvu.
Shay vzdychl, zatočil mě před sebou a pak mě prudce přitáhl k sobě, jako bych byla namotaná na pružině. „Bylo by to mnohem efektnější, kdybych měl v zubech růži. Co myslíš, nevypadal bych úchvatně?“
Rozesmála jsem se. „To by bylo směšný.“
„Směšně úchvatný.“ Zazubil se. Dokonce i motorkáři se teď smáli a jejich vousaté obličeje přestaly vypadat drsně, připomínaly spíš Santa Clause.
Když mě Shay přitáhl k sobě, dokonce jsem dokázala uvěřit, že bude zase dobře. Připadalo mi zvláštní, jak jsem s ním i přes neutuchající strach z budoucnosti šťastná. Najednou mi srdce sevřela lítost, už mi nebylo do smíchu. Jestli mě předtím viděl, jak se líbám s Renem, muselo ho to hodně bolet. Zasloužil by si něco lepšího, víc než mu já můžu dát.
„Takže se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se a zatočila se jako baletka.
„Proč? Ty úzkoprsá nejsi a Fey s Daxem se můžou jít klidně vycpat.“
Neviděl, že jsme se líbali.
Zaplavila mě úleva, kterou následovaly výčitky svědomí.
Proč nechci, aby to věděl? Tajit pravdu není fér.
To, co čeká mě a Rena, nemůže nic změnit. Shay to musí pochopit. Jenže když jsem viděla, jak se usmívá a jak zamilovaně se na mě dívá, nedokázala jsem mu to říct.
„Možná bys měl Neva zasvětit do toho svýho geniálního plánu,“ navrhla jsem. „Nerada bych, aby si myslel, že si z něj utahujeme.“
„Nev má smysl pro humor,“ ujistil mě a znovu mě zaklonil. „Ten to pochopí.“
„Když myslíš.“ Podívala jsem se na pódium a zjistila, že měl pravdu. Nev sice ještě pořád vypadal trochu nesvůj, ale usmíval se od ucha k uchu.
„Víš, kdybych tě na konci tohohle čísla políbil, byla by to fakt pecka,“ prohlásil Shay. Ještě pořád mě držel v záklonu.
Musela jsem se usmát. „Jestli to uděláš, Ren tě zabije.“
„Ve válce a v lásce je všechno dovoleno,“ použil citát. „Aspoň umřu jako šťastnej člověk.“
„Jsi nemožnej.“ Zaryla jsem mu nehty do ramene. „Zvedni mě už!“
„Nechci zklamat publikum,“ culil se.
„Však oni to přežijou, zato já asi ne.“ Všechno se se mnou začínalo točit, jak se mi navalila krev do hlavy. „Řekla jsem ti jasně, co se stane, jestli mě ještě jednou políbíš. Uznej, že ruka by ti určitě chyběla.“
Konečně mě narovnal, jenže vzápětí mě ohnul na druhou stranu. „To řešíš všechny problémy výhrůžkami?“
„Ne.“
„Lhářko.“ Když mě zase zvedl, točila se mi hlava, ale jinak mi bylo náramně lehko.
Najednou se mnou začal vymetat polku a já se rozesmála. Neville vrtěl hlavou, ale i on se smál. Hudba utichla, Nev řekl zbytku kapely něco, co jsme pochopitelně neslyšeli, a vzápětí spustili rockovou verzi písničky „Vyvalte sudy“.
Točili jsme se po parketu kolem dokola čím dál rychleji. „Vidíš, že to zabralo,“ prohlásil Shay pyšně.
Sesula jsem se na něj. Měla jsem závrať, ale byla jsem nadšená. Pak jsem zahlédla Rena. Stál u dveří a upřeně nás sledoval. Ani se nepohnul, připomínal kamennou sochu.
Vyprostila jsem se Shayovi z náručí. „Myslím, že představení skončilo.“
„Fajn,“ zabručel, když zjistil, kam se dívám. „Běž si s ním promluvit.“
„Promiň,“ řekla jsem ještě, než jsem se pokusila odejít na dosud vratkých nohou z parketu.
„Já vím, že musíš. Půjdu za Masonem a Anselem. Třeba budou chtít vědět, kde jsem se naučil tak parádně tancovat polku.“
Kráčela jsem k Renovi, ale náhle mi bylo těžko. Vyrazil mi naproti a tvářil se nasupeně, což mě rozčílilo. Neudělala jsem nic špatného. Pomyslela jsem na cestu domů, náš nový dům, manželství. Najednou se mi vůbec nechtělo podřizovat.
„Co to mělo bejt?“ zavrčel.
„Snažili jsme se ostatním zvednout náladu,“ odpověděla jsem vyrovnaně cestou zpátky k našemu stolu, kde se zbytek smečky vesele smál. „Aby byla trochu legrace. Jak vidíš, zabralo to.“
„A bylo nutný, aby tě přitom Shay osahával?“
„Tak to nebylo,“ odsekla jsem. Kéž by!
„Dobře,“ řekl a vzal mě za ruku. „Radši už to nedělej. Nelíbí se mi, když na tebe sahá cizí chlap.“
Cizí chlap? Do té doby o Shayovi záměrně mluvil jako o klukovi. Bylo zřejmé, že ho sžírá žárlivost.
„Jistě, Rene.“ Vymanila jsem se mu. „Jestli mě omluvíš, pro dnešek toho mám plný zuby.“
„Co tím myslíš?“
„Jdu pryč,“ řekla jsem. „Udělala jsem, cos po mně chtěl. Smečka je veselá a spokojená. A já chci odsud vypadnout.“
„Nebuď taková,“ vzdychl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Okamžitě jsem si připadala jako malé dítě. Odstrčila jsem mu ruku pryč.
„Nechtěl jsem na tebe tak vyjet,“ zkusil to znovu. „Máš pravdu, ten kluk mě štve. Vadí mi, že na tebe musím žárlit. Ale ty za to nemůžeš.“
Znělo to upřímně, jenomže já už byla moc namíchnutá, abych se tím zabývala. Chová se ke mně jako k malé holce.
„Díky za upřímnost, ale chci jít pryč. Prosím, nenuť mě tu zůstat.“
Věděla jsem, že by mohl, a pekelně mi to vadilo.
„Kam jdeš?“ zeptal se.
„Někam do lesa, tam vlci v noci patří.“ Předvedla jsem mu zašpičatělé zuby. „Možná potřebuju výt na měsíc.“
„Byl bych rád, kdybys zůstala se mnou,“ řekl a vzdychl, „ale nutit tě nebudu.“
„Bezva.“ Odešla jsem dřív, než stihl zareagovat.
Vyřítila jsem se z klubu a cestou nakopla židli, která se mi připletla do cesty, až se rozlomila. Venku mě přivítal studený noční vzduch. Dax s Fey ještě pořád stáli na parkovišti a tiše spolu mluvili.
Dax se po mně otočil, překvapený a rozčilený zároveň. „Posílá tě Ren, abys nás taky seřvala?“ zeptal se vyzývavě.
„Vám dvěma nemám co říct,“ odsekla jsem, prošla kolem nich a vzápětí se dala do běhu. Převtělila jsem se a bez jediného ohlédnutí se vrhla do lesa.
2024 ©