Na příjezdové cestě před naším domem parkoval velký černý Jeep Grand Cherokee. Nechápala jsem, co by u nás Ren mohl pohledávat. Došla jsem ke dveřím a otevřela. Zevnitř se linula mollová klavírní melodie. Ren seděl u kuchyňského stolu. Když jsem vešla, vstal.
„Co tady děláš?“ zeptala jsem se příkřeji, než jsem zamýšlela. Ještě nikdy u nás doma nebyl.
„Trochu jsme pokecali s tvým bráchou,“ řekl a ohlédl se ke schodům. „A taky jsem chtěl počkat, až se vrátíš. Vaši říkali, že to nevadí.“
„Proč?“ Opřela jsem se o kuchyňskou židli. „Teda, proč na mě čekáš?“
„Chtěl jsem s tebou mluvit.“
„O čem?“
Znovu se ohlédl ke schodišti. „Nemůžeme jít k tobě do pokoje?“
Kousla jsem se do rtu, najednou se mi zatočila hlava. „Asi jo, ale bude tam trochu nepořádek.“ Představila jsem si hromady oblečení, které budeme muset překračovat. „Radši se nejdřív zeptám našich, jo?“
„Jasně.“
Protáhla jsem se a zamířila do obývacího pokoje.
Na chodbě, kde mě nikdo neviděl, jsem se zastavila, protože jsem z obýváku zaslechla zvýšené hlasy. Něco se děje.
„Ten kluk už je skoro dospělý a je urostlý jako nejlepší válečník,“ říkal právě otec. „Není důvod dělat si starosti. Navíc Calla byla vždycky dobrá bojovnice. Zvládne to.“
„Možná,“ připustila matka, „ale proč taková změna? Nikdo z nich to nečeká. Jsou tak mladí.“
„Jen o pár let mladší, než jsme byli my, Naomi. Smyslem té zkoušky je prokázat, že zvládnou bojovat jako dvojice,“ uklidňoval ji otec. Ozvalo se cinknutí skla, jak si dolil. „Zabít jako zabít.“
„To není pravda.“ Matce se třásl hlas. „Ještě nikdy to nebyl –“
Byla jsem v takovém šoku, že jsem upustila tašku. Ta rána rodiče okamžitě umlčela.
Výborně. Teď už nemá smysl schovávat se. Nakopla jsem tašku, až odletěla do kuchyně.
Když jsem vešla do obývacího pokoje, naši vypadali zaskočeně.
„Dobrý večer, Callo,“ řekla matka a snažila se vzchopit. „Neslyšeli jsme tě přicházet.“
Otec seděl v koženém křesle se zavřenýma očima. Tóny Chopinovy skladby mě obtékaly jako voda klidného potoka pod bezměsíčnou noční oblohou.
„Ahoj.“ Semkla jsem ruce za zády. „Chceme jít s Renem nahoru ke mně a na chvíli si popovídat.“
„To je v pořádku, holčičko. Co ty na to, Stephene?“
„Nic proti tomu nemám.“ Pousmál se. „Ren je pozoruhodný mladík… docela jiný než Emile, což je příjemné překvapení.“
Nevěřícně jsem na něj zírala. Nepřestával se usmívat.
„Věř mi, Cal, s ním se budeš mít mnohem líp, než by ses měla s jeho otcem.“
„Jasně.“ Otočila jsem se a litovala, že nevím, o čem to předtím mluvili.
„Callo,“ zastavil mě matčin hlas. „Samozřejmě je naprosto v pořádku, že tě Ren přijde navštívit, ale nezapomínej, že jsi dáma. Nesmíš si zkazit pověst špatným rozhodnutím.“
„Jistě.“ Upřeně jsem hleděla na podlahu a vzpomínala na Shayův polibek a na to, co všechno bych s ním chtěla dělat.
Když jsem se vrátila zpátky do kuchyně, Ren se potutelně usmíval.
Jestli slyšel, co máma říkala, zabiju ji.
„Tak jdeme,“ pobídla jsem ho. „Takže sis s bráchou promluvil?“
„Když jsem ho vezl domů, volal mi Mason. Měl strach, aby se Ansel nepovažoval za vykonavatele spravedlnosti.“
Zastavila jsem se.
„Proč volal tobě?“ Tohle zabolelo. Mason mi skutečně nedůvěřuje.
„Neber si to tak,“ zasmál se tiše. „Myslel si, že by Ansel nemusel brát tvoje varování vážně, když jsi jeho sestra. Navíc jsem teď vůdce smečky já. Podle protokolu jsem první, na koho se mají obrátit. Dokonce ještě před tebou.“
„No dobře.“ Rozčilovalo mě to. Až se Ren stane mým partnerem, už nebudu mít ve své smečce poslední slovo. Vůdce má vždycky větší autoritu než vůdkyně. Ren bude vládnout a já ho mám podporovat a udržovat ve smečce pořádek.
„To není nic proti tobě, Cal,“ dodal. „Taková jsou prostě pravidla.“
Kývla jsem a otevřela dveře do pokoje. „Ale ne!“ Bylo to mnohem horší, než jsem čekala.
Hvízdl. „Jestli tak nesnášíš oblečení, proč ho máš tolik? Vůbec není vidět podlaha.“
„Vydrž chvíli.“ Posbírala jsem věci do náruče a nacpala je do skříně.
„Kvůli mně se s tím netrap,“ řekl, a sotva jsem odklidila hromady z postele, pohodlně se na ni natáhl. Hlavu si podepřel polštáři.
„Pojď sem,“ vybídl mě.
Sevřelo se mi srdce.
„Já tě neukousnu, Cal.“ Vycenil zuby. Špičáky měl docela normální.
Pomalu jsem k němu došla. „Rene, ty jsi věděl o Masonovi a Nevovi?“
Přikývl.
„Jak dlouho?“
„Asi tak půl roku.“ Pokrčil rameny.
„Co na to říká zbytek tvé smečky?“
„To je různý,“ odpověděl náhle nesvůj.
„Co to znamená?“
Vzdychl. „Sabine to nevadí. Má Neva ráda. Cosette v podstatě přebírá její názory, takže je taky v pohodě.“
„Čili jde o Daxe,“ konstatovala jsem.
Ren na to nic neřekl, ale přetočil se na bok a pokusil se mě chytit za zápěstí.
„Daxovi to vadí, že jo?“ V tu chvíli mě stáhl na postel.
„Podle Daxe je zbytečně riskantní dovolit Nevovi s Masonem, aby byli spolu,“ přiznal konečně a přitiskl mě k sobě. „Vidí v tom slabost, ohrožení smečky.“
„To je špatný,“ řekla jsem a obdivovala jeho vyrovnaný hlas. Jak může být tak klidný?
Asi to bude tím, že má v tomhle záviděníhodnou praxi.
„Ale na tom nesejde. Dax ví, že vůdce jsem já a Nevovi jsem to dovolil. Jestli chce být s Masonem, ať s ním je.“
„V tom případě jsme zajedno,“ řekla jsem a nechala si pochybnosti pro sebe. Měla jsem dojem, že Dax Renův rozkaz nestrávil zrovna snadno.
„Jsme. To zvládneme.“
„Dobře.“ Tiskla jsem se k němu tak, že bylo nemožné uvolnit se. „O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“
„Chtěl jsem zjistit, jak to zvládáš.“ Mluvil neuvěřitelně tiše, oči mu zjihly. „Poslední dobou se stalo dost věcí a je to pro nás všechny náročný.“
Odmlčel se. „Ale pro vůdce je to jiný než pro ostatní.“
„To je.“ Zatajila jsem dech, když mě pohladil ve výstřihu.
Zabořil mi prsty do vlasů. „Rád ti s tím pomůžu, když mě necháš.“
Sklonil se ke mně.
„Co to děláš?“ Snažila jsem se odtáhnout, ale vklouzl mi rukou pod zátylek.
„Chtěl bych tě políbit, Callo,“ zašeptal a já ucítila na rtech jeho teplý dech. „Nevíš, jak dlouho na to čekám. Nikdo se to nedozví.“
Překvapeně jsem se nadechla a pootevřela ústa. Ve stejném okamžiku se jeho rty přitiskly k mým, byly měkké jako samet. Zavřela jsem oči. Bylo to, jako by mě v celém těle najednou šimraly stovky křídel. Obklopila mě jeho vůně, směs kůže, santálového dřeva a podzimních vater. Odtáhl se a vzápětí mě začal líbat na hrdlo.
Krev mi vřela v žilách, celá jsem se třásla. Opravdu se to děje?
Nedokázala jsem přestat myslet na Shaye. Na to, jak jsem ho tam na mýtině požádala, aby mě políbil. Na elektrizující dotek jeho rtů.
Ale sem patřím. Snažila jsem se tu vzpomínku zahnat.
Ren mě pohladil po koleni, jeho ruka se sunula výš, záhy mi vklouzla pod lem šatů.
Popadla jsem ho za zápěstí. „Počkej.“
Nesnažil se ruku vyprostit, ale nepřestával mě líbat na krk a rameno.
„Vykašleme se na to čekání,“ zašeptal.
„Rene, prosím.“ Srdce mi zběsile bušilo. „Tohle je na mě moc rychlý. Musíme počkat do obřadu.“
Se zasténáním se přetočil na bok. „Myslím, že zjistíš, že oddalování rozkoš nijak zvlášť nezvyšuje.“
„Mrzí mě to.“ Vzala jsem ho za ruku. „Nejde o to, že bych nechtěla…“
Zmlkla jsem, když jsem si uvědomila, že už vlastně vůbec nevím, co chci.
„Rád ti s tím pomůžu.“ Natáhl se po mně a já vyskočila z postele.
„Myslím to vážně.“
„Dobře.“ Pomalu se zvedl. „Tohle je pro tebe neprozkoumaný území. Ta pitomá zdrženlivost, doufám, že z tebe Strážci neudělali jeptišku nebo tak něco.“
Popadla jsem knížku z nočního stolku a hodila ji po něm. „Vypadni odsud!“
Zachytil ji a položil na postel. „Jen klid. Byl to blbej vtip, nechtěl jsem tě urazit.“
Chvěla jsem se pokořením. „Ty nevíš, jaký to je.“
„Nevím a omlouvám se.“ Přišel ke mně a vzal mě za bradu. „Určitě žádná zábava. Zasloužila by sis něco lepšího.“
Kývla jsem. Sklonil hlavu a jemně mě políbil. „Ukážu ti, jak je to fajn. Jenom mi musíš věřit.“
„Promiň, že jsem se naštvala,“ zašeptala jsem.
„To nic. Ty jsi tu šéf. Nebudu na tebe tlačit.“
„Přísahám, že už se nezlobím, ale jsem fakt unavená.“ Posadila jsem se na postel. „Byl to dost příšernej den.“
„To byl.“
„Můžeme pro dnešek skončit? Už jsme…“
„Jak jsem říkal, ty jsi tu šéf,“ ujistil mě. „Dokud nebudeš připravená, nechám tě na pokoji. Tak zítra.“
Políbil mě na čelo a odešel. Sesula jsem se na polštáře. Měla jsem pocit, že nezvládám vůbec nic, natož abych něčemu šéfovala. Na rtech jsem ještě pořád cítila Renův polibek, ale když jsem zavřela oči, měla jsem před sebou Shaye.
2024 ©